Obnova života v klášteře ve Slaném. Režie A. Lederer
Smutným paradoxem naší doby je fakt, že čím lépe je člověk materiálně zajištěn, tím větší deficit a propady zažívá ve svém osobním životě. Často podléháme pocitům marnosti, skepse. Jednou z možností, jak onen propad zarazit, je schopnost se zastavit, opustit zaběhané koleje uspěchaného života a přenést do prostředí, které nabízí ticho, ve kterém se můžeme setkat se sebou samými. Možnost podívat se na život z jiného úhlu pohledu nabízejí bosí karmelitáni ve Slaném. Režisér Alan Lederer nás ve svém dokumentu seznámí s lidmi, kteří se na obnově kláštera podíleli, s lidmi, kteří prožívají obnovu vlastní. Klášter ve Slaném, který stojí na místě bývalého městského popraviště zvaného Golgota, má za sebou pohnutou historii. U jeho zrodu stál Bernard Ignác z Martinic a jeho žena Polyxena, která ho požádala, aby do Slaného pozval františkány. Mezi lety 1950–1989 měl areál kláštera různorodé využití, byla tu věznice, zoologická zahrada, autoškola, střelnice. V roce 1992 byl zchátralý areál vrácen františkánům. Ti jej darovali bosým karmelitánům. Karmelitáni se pustili do obnovy kostela a kláštera. Dnes opět tento areál září nad Slaným. Klášter, ve kterém se koná mnoho zajímavých akcí, je úzce propojen s životem města. To si pravděpodobně přál i Bernard Ignác z Martinic, jehož jedna třetina srdce je pohřbena v loretě ve zdejším kostele.