00:00:17 Ráno vstanu, zacvičím si, někdy víc poctivě,
00:00:21 někdy míň, když jsem línej. Někdy to vynechám
00:00:25 a to se na sebe jako bych měl zlobit...
00:00:28 Pak uvařím snídani a pak začne ten den.
00:00:34 Nejdu hned sekat, to ne.
00:00:36 To pak se koukám po bytě, co je třeba udělat.
00:00:40 Máme psa, takže jdu ráno se psem.
00:00:44 Pak je něco někdy třeba zařídit ve městě,
00:00:47 tak zajedu do města.
00:00:49 Honza, můj syn, udělá oběd.
00:00:53 Já vařím polívky, mám rád polívku.
00:00:56 Je to normální život.
00:01:07 Tady jsme v lomu na Untersbergu, blízko Salcburku.
00:01:13 Každej rok sem přijíždějí lidi z různejch zemí,
00:01:19 hlavně z Německa, Rakouska, Švýcarska, ale i z Ameriky,
00:01:23 z Kanárských ostrovů, to je tak různý.
00:01:27 Práci tady vedou někteří sochaři, pozvaní jako učitelé
00:01:34 nebo jako vedoucí práce, už zkušení s prací v kameni.
00:01:41 Není to bezprostředně učení, ale je to taková
00:01:45 spolupráce s radou.
00:01:48 A zároveň tu mluvíme o umění, o současném umění, o technice.
00:01:55 Zároveň ta spolupráce s ostatníma sochařema tady,
00:01:59 tak to mi dává takovou chuť. Nejenže jsme spolu na pracovišti,
00:02:04 my spolu i jíme, večer spolu sedíme,
00:02:08 po večeři, povídáme. Občas se tu něco promítá,
00:02:12 co kdo přinese, takže je to taková společná práce,
00:02:17 aniž by jsme byli vázaní nějakou doktrínou.
00:02:22 Já sem jezdím už skoro 20 let, takže když bych to tak řekl,
00:02:28 tak jsem tu prožil kus života.
00:02:31 I svým způsobem jsem tu nějak změnil
00:02:36 nebo obohatil svoje tvarosloví, nebo zjednodušil svoje tvarosloví,
00:02:42 tím, že jsem svý představy dělal do tohohle toho kamene.
00:02:48 Takže ten kámen se určitým způsobem zrcadlí i v mé práci.
00:02:55 HRAJE HUDBA
00:03:15 Kámen jsem si nezvolil, to byl životní úděl.
00:03:19 To byl materiál, ke kterému jsem přišel
00:03:21 jak slepej k houslím, protože já jsem původně
00:03:24 nechtěl sochařinu dělat, já jsem dělal medicínu.
00:03:28 Když zavřeli školy, tak se můj otec znal
00:03:32 s mistrem kamenickým Blahoslavem Blahomírem Podpěrou
00:03:36 a ten mu říkal: "Hele, Karlíku,
00:03:38 dej mi toho kluka, ať se naučí kameničinu.
00:03:42 Naše rodina tam má v Posázaví nějaký ty žulový lomy.
00:03:46 Tam jsou samý holky, tak se může oženit
00:03:49 s nějakým lomem." Takže tím jsem přišel ke kameni
00:03:53 a vůbec k sochařině, protože on mě pak poslal
00:03:58 do Prahy k Velinskému. To byla renomovaná firma
00:04:02 na kamenosochařskou produkci. A pak Velinský říkal,
00:04:07 abych šel na UMPRUM, tak jsem udělal zkoušku na UMPRUM
00:04:10 a už jsem zůstal u kamene a zůstal jsem u sochařiny.
00:04:18 Hezké, to by šlo.
00:04:27 Já jsem přišel na UMPRUM ještě za války,
00:04:31 protože UMPRUM byla střední škola.
00:04:35 Když jsem udělal tu zkoušku, tak jsem byl přijatej
00:04:42 a začal jsem u profesora Štipla. To byla sochařina a sklo.
00:04:50 A tam jsem začal a modeloval jsem hlavy.
00:04:53 Po válce jsem si mohl vybrat, tak jsem nešel už ke Štiplovi,
00:04:57 ale k Wagnerovi. Ve Wagnerově škole byla řada lidí, byl to:
00:05:03 Palcr, Janoušek, Zoubek, Kmentová, já.
00:05:08 Úzký vztahy jsme měli i s jinejma školama.
00:05:12 Především to byla škola Františka Tichého.
00:05:16 Tam to byl: Podhrázský, Fára, Medek, Lehoučka.
00:05:23 To byla ta 1. generace poválečná, která vystoupila z UMPRUM
00:05:28 a dělala to trochu jinak, než bylo dřív zvykem.
00:05:33 Samozřejmě přišla pak do konfliktu s politickejma událostma.
00:05:39 To už je ale jiná otázka.
00:05:43 Uvidíte právě tu práci, jak lze krásně procítit ten kámen.
00:05:51 Agnes dělá takovej čistej abstraktní tvar,
00:05:56 kterej je zpracovanej tou technikou špičáku.
00:06:04 A objem toho kamene je sledovanej v takovejch čistejch
00:06:10 krásnejch konturách a přitom se ten objem hezky dme.
00:06:16 Agnes je taky krásná dívka, musíte ji taky zabrat při té práci.
00:06:21 Už za studia, ta 1. léta,
00:06:24 jsem byl v Kulturní politice takovým referentem
00:06:29 přes výtvarný umění.
00:06:31 Kulturní politika byla takovej pokrokovej časopis
00:06:35 E. F. Buriana, v kterým byl Liehm a byla tam řada
00:06:39 výborných redaktorů, kteří měli spíš politickou
00:06:44 erudici než kulturní.
00:06:48 Takže já jsem se tam staral o reprodukce
00:06:52 a o výtvarnou stránku.
00:06:55 Samozřejmě touto svou činností jsem si nadělal hodně nepřátel,
00:07:00 protože jako mladej člověk, nezkušenej,
00:07:04 jsem byl nekompromisní. A co se mi zdálo za správný umění,
00:07:11 nebo takový dobrý umění, kvalitní, výtvarně hodnotný,
00:07:18 tak to jsem chválil.
00:07:20 A tam kde šlo jenom o nějakou produkci,
00:07:22 tam jsem to taky napsal, bohužel.
00:07:26 Vím, že mnou milovanej profesor Nebeský ten mi říkal:
00:07:31 "Pane Chlupáč, jestli chcete být výtvarníkem,
00:07:34 to co píšete, to není šikovný. To byste neměl."
00:07:42 MLUVÍ NĚMECKY
00:07:50 Jsou to takový rozmanitější tvary, takže jí to víc baví.
00:07:57 Říká, že je ten kámen měkčí. Kámen moc měkčí nemůže být,
00:08:03 je to jeden druh kamene, ale jí to připadá,
00:08:07 když je to tenhle tvar, že to je snadněji opracovatelný.
00:08:15 60. léta byla pro mě šťastná doba. Nejenže jsem mohl dělat sochy
00:08:23 u nás pro architekty, ale byl jsem zvanej i do ciziny.
00:08:29 Poprvé v 62. roce jsem jel do St. Margarethen
00:08:35 a dělal tam na sympoziu, což byla tehdy
00:08:39 úplně nová myšlenka. Pak jsem dělal v Grastalu,
00:08:44 pak v Německu v Oggelshausenu a šlo to dál.
00:08:49 Koncem 60. let jsem byl pozvanej do Francie,
00:08:53 taky do Mexika, kde jsem nedělal kámen,
00:08:58 ale v Mexiku jsem dělal jednu ze svých největších soch.
00:09:04 Je to betonovaná socha 14 metrů vysoká, barevná.
00:09:09 60. léta byla pro mě plodná a ještě jsem to mohl
00:09:13 protáhnout trochu dál, ale 70. léta byla nejhorší.
00:09:19 To jsem byl vyloučenej ze Svazu.
00:09:24 Nemohl jsem vůbec dělat výtvarnou činnost.
00:09:27 Takže jsem šel...
00:09:29 manželka mi zajistila práci ve výtopně na Invalidovně.
00:09:37 Já jsem to osobně nepociťoval jako nějakou křivdu nebo něco.
00:09:42 To patří k životu, určitý nesnáze, řekněme.
00:09:48 Já jsem si pořád něco dělal, pořád jsem mohl nějakej
00:09:54 ten kámen sekat nebo něco modelovat.
00:09:58 Styk s jinýma umělcema jsem měl, takže mně to nepřipadalo
00:10:04 nijak tak těžký osobně.
00:10:07 Samozřejmě po hmotný stránce to byla doba těžká
00:10:12 pro celou rodinu.
00:10:14 Měl jsem 3 děti, takže to nebylo snadný,
00:10:18 ale prošli jsme to s manželkou celkem bez jakejchkoliv
00:10:22 bolestínskejch nálad nebo něčeho, to vůbec ne.
00:10:30 Po smrti svý nejstarší dcery jsem jel do Jugoslávie,
00:10:36 rok po její smrti. Tam jsem přijel poněkud otřesen.
00:10:44 Oni se mě ptali, co budu dělat?
00:10:47 Já jsem si nechal dát velikánskej kámen
00:10:50 a oni se ptali, co budu dělat na sympozium?
00:10:54 Já jsem říkal: "Já udělám - Matka Země se svým dítětem."
00:11:00 Ježíšišmarja, to si každej představil
00:11:04 takovou tu matku v sukni s nějakým dítětem v náručí.
00:11:08 Takže si říkali: Prokristapána, koho my to tu máme?!
00:11:13 Ovšem, udělal jsem to. Byl to takovej velikej monolit
00:11:17 a já sám to považuju za jednu ze svých nejšťastnějších prací.
00:11:24 Byla to pro mě určitá citová záležitost.
00:11:28 Je to masiv a v tom je negativně tělo dívčí.
00:11:34 Takže to nevypadá jako realita, ale je to masiv jakýsi figury -
00:11:40 Země - a pro mě to je jedna z nejhezčích mých věcí.
00:11:47 HRAJE HUDBA
00:11:49 Když jsem nemohl sochařit, tak jsem si vždycky aspoň maloval.
00:11:52 Bylo to pro mě i v těžkých dobách šťastný východisko.
00:11:57 Socha - v tom je nejvíc důležitá ta stavba hmoty.
00:12:04 Kdežto obraz, to je věc spíš srdce než rozumu.
00:12:14 Teďka končím s takovouhle jednou hlavou.
00:12:19 Je to kamenná hlava s dekorem.
00:12:22 Napřed jsem začal takovej šišatej kámen,
00:12:26 přes kterej jsem udělal takovou pentli
00:12:30 a ta mně držela tu formu vertikální.
00:12:34 Pak jsem udělal ty plochy a na nich dekor.
00:12:39 Takže je to teďka taková neurčitá hlava s dekorem.
00:12:49 Není vždycky důležitý v umění co je motivem nebo co je udělaný,
00:12:55 ale jak je to pojatý, jak je to viděný,
00:13:00 jak je to procítěný a jak je to taky vystavěný.
00:13:05 Ty 3 složky - rozumová stavba, citovej vztah
00:13:10 a to co já individuálně vidím, to dělá pak to umělecký dílo živý.
00:13:17 Samozřejmě hodnota tý věci je závislá
00:13:21 jak na tom individuu, tak na tý době
00:13:25 a pak na něčem, co já vždycky tak říkám:
00:13:28 na jakýsi přízni múz.
00:13:31 Může se člověk snažit, jak chce, může být dojatej,
00:13:35 může to myslet a promejšlet a stavět, ale to všechno je málo.
00:13:41 Jestliže je tady nějaká šťastná chvíle,
00:13:45 kdy ty múzy mu dopřejou, aby to dílo bylo krásný
00:13:50 v takovým smyslu opravdový plnosti, ne líbivosti.
00:13:57 HRAJE HUDBA
00:14:05 Já nevím co to...
00:14:07 Jak může být člověk ve stáru moc velkej optimista?
00:14:11 Já myslím, že jsem prožil šťastnej život.
00:14:14 Když mi zítra skončí, tak mně to nevadí...
00:14:20 Pokud budu moct, tak budu dělat.
00:14:23 Život proběhl ... byl někdy těžkej nebo i smutnej nebo tak,
00:14:30 ale byl prožit ... s chutí.
00:14:44 Skryté titulky: Alena Kmentová.
00:14:46 .
Legenda českého výtvarného umění pohledem Jany Chytilové (2005)
Miloslav Chlupáč, jeden z nejvýznamnějších českých sochařů, člen a mluvčí výtvarné skupiny Máj 57, se dlouhodobě specializuje na monumentální díla. Jeho objekty jsou instalovány v Klagenfurtu, Koperu, Grenoblu, Mexico City. Po nucené normalizační odmlce od 90. let opět vystavuje a účastní se mezinárodních sympozií. Žije a pracuje v Praze. Je mu 85 let.
