Dokument o stěhování Divadla Husa na provázku. ### Režie P. Jandourek
00:00:32 HUDBA
00:02:23 Jmenuje se to Posledních 24.00 hodin
00:02:25 s podtextem po 24 letech
00:02:28 v Procházkové síni Domu umění.
00:02:33 Není to ani představení a ani show divadelní.
00:02:36 Je to událost.
00:02:39 Je to taková událost, která je otevřená náhodám.
00:02:43 Je vytvářená podle přesného konceptu.
00:02:47 Je to takové umělecké dílo, které si vytváříme sami pro sebe
00:02:51 a pro své diváky.
00:02:53 S tím, že začíná v 04.52 hodin, to je astronomicky vypočítané
00:02:59 brněnskou hvězdárnou východ slunce
00:03:03 a v těch 04.52 hodin jsme vstoupili do Procházkové síně
00:03:07 a začali jsme tam snídaní a celé to skončí zase
00:03:11 v 16.52 hodin. Sledujte to.
00:03:16 Ta jedna minuta, o tu se zkrátí těch 24 hodin
00:03:20 a ta bude vykročení do těch příštích let v Domě pánů.
00:03:26 V tom novém areálu Husa na provázku.
00:03:31 BUBNOVÁNÍ
00:04:10 Pro mě to představuje jistý způsob,
00:04:14 jako logistického problému, to znamená organizačního
00:04:17 ke kterému se snažím dát dohromady to, co dohromady nejde,
00:04:21 to znamená 90 účinkujících a zhruba 15 hodin programu
00:04:26 a je to jeden z našich kousků, kterýma se toto divadlo vyznačuje.
00:04:32 Já jsem dostal také zakázku, že tyto kousky mám sebrat
00:04:35 a sepsat do knížky.
00:04:37 Vyjde to v Bratislavě k Vánocům.
00:04:39 Tady je takový kousek jako čtení,
00:04:41 kdy bylo 8 premiér za 8 týdnů.
00:04:44 Když jsme udělali Labyrint světa v Kodani
00:04:48 ve staré fabrice.
00:04:49 Dva týdny jsme ji uklízeli, zavedli jsme tam vodu, elektriku
00:04:52 a 2 týdny 2x denně jsme hráli pro 10 tisíc diváků.
00:04:57 My jsme byli půl roku jenom s auty.
00:05:01 Sehnat deset aut nebyla žádná legrace.
00:05:03 My jsme byli po celé Evropě.
00:05:05 Z Brna do Moskvy,
00:05:07 takže je to jeden z takových kousků.
00:05:10 Přijdou sem všichni lidé, kteří tu prošli a o té akci vědí.
00:05:14 Stojí jim za to si na tu akci si vzpomenout.
00:05:19 Budou vzpomínat, budou dojatí, trošku nostalgičtí a trochu opilí.
00:05:24 Suma sumárům budou docela šťastní, protože to bude určitě krásné.
00:05:29 HUDBA
00:06:00 Na začátek, kromě toho, že vás mám uvítat,
00:06:03 vás ještě mám vyzvat k přípitku, tak...
00:06:06 Pak tedy jestli ten přípitek tam je, já vůbec nic nevidím,
00:06:11 tak já ho vám nabízím a ty Karle zesil muziku.
00:06:15 HUDBA
00:07:36 Podílel jsem se na pěti inscenacích aniž jsem vstoupil na zkoušky.
00:07:40 Jedna inscenace se dělala programově beze mě,
00:07:43 to byla jejich první inscenace, která se jmenovala Panta Rei.
00:07:47 Pak jsem udělal na cizí jméno 4 texty,
00:07:50 které hraje Divadlo na provázku, dnes Husa na provázku.
00:07:55 Já jsem patřil k fandům tohoto divadla a to divadlo mně
00:07:58 dodávalo energii a schopnost žít v době, kdy se žilo velice těžko.
00:08:04 To divadlo mně dodávalo víru, že divadlo existuje, i když je zle,
00:08:08 že divadlo je silnější než život a smrt.
00:08:10 Takhle bych to takovým způsobem vyjádřil
00:08:14 a po 24 letech, já to tak vnímám.
00:08:22 Když jsme dělali překlady mé americké poezie
00:08:27 Dítěte na skleníku a oni mě donutili, abych já recitoval.
00:08:33 Já jsem měl z toho děsivou hrůzu a vždycky chodil
00:08:35 Jirka Pecha a říkal:
00:08:37 "Já také zvracím před každým představením.“
00:08:41 Já jsem strašně trpěl, když jsem měl něco říkat.
00:08:45 Prostě, když jsem měl říkat něco sám a potom,
00:08:49 když jsem přišel na radnici, tak jsem si znovu a znovu opakoval,
00:08:53 protože moje první projevy, mně bylo děsivě zle,
00:08:58 než jsem vylezl ven a něco dokázal ze sebe vypravit.
00:09:01 Teď už se to trošku ohrabalo, ale na ten začátek jsem
00:09:06 znovu a znovu vzpomínal a ten mě učil
00:09:11 trošku odstraňovat trému.
00:09:13 Hrůzostrašné historkyy byly, když jsem měl předstoupit a promluvit.
00:09:27 Já když jsem sem teďka vešel, tak mám z toho moc pěkný pocit.
00:09:31 Mně se to všechno vrátilo. Já jsem tady strávil 6 let.
00:09:34 Od 10 let do 16 let.
00:09:36 To je věk, když je člověk nejvíce vychováván, zrovna v takovém věku.
00:09:41 Vztah k práci, vztah k tomu, co je a není podstatné,
00:09:46 vztah k penězům, pracovitost.
00:09:52 Slavná věta, že neexistuje, že to nejde. To já neznám.
00:09:58 To používám v našem divadle a hrozně nám to pomáhá.
00:10:03 Ta výchova, že jsem vycepovaný, mně hrozně pomáhá.
00:10:09 Mistr jde do Opery na slavnostní představení
00:10:12 Bludného Holanďana.
00:10:15 Nemůžeme ho vyzvat, aby to udělal rukou,
00:10:18 ale novou lopatou.
00:10:20 POTLESK
00:10:30 MLUVÍ ANGLICKY
00:10:35 (PŘEKLAD)
00:10:37 Ať tento strom roste jako symbol přátelství
00:10:40 mezi lidmi Evropy.
00:10:42 POTLESK
00:10:58 Tentokrát nejsem přímo před vchodem divadla
00:11:00 Husa na provázku, ale jsem za služebním vchodem,
00:11:02 kde byl pře chvilkou zasazen strom jako počátek ekologických aktivit
00:11:07 divadla Husa na provázku.
00:11:09 Ale to není to nejpodstatnější.
00:11:11 Je tady semnou bývalý herec Husa na provázku
00:11:15 pan Miroslav Donutil.
00:11:18 V součastné době člen činohry Národního divadla v Praze.
00:11:21 Nepletu-li se
00:11:23 Ptám se, že jste odešel z Brna nedávno,
00:11:26 určitě jste ještě načichlí brněnskou atmosférou.
00:11:30 Brno je prokleté město, kde každý zná každého.
00:11:33 Nechybí vám to v Praze trochu?
00:11:37 Nechybí mi to trochu, chybí mi to moc.
00:11:39 Protože člověk v Praze je trochu takovou jednotkou.
00:11:43 Tam opravdu nezná každý, každého.
00:11:46 Naopak je problém, abyste poznal své spolupracovníky
00:11:50 po nějakém čase, když jste se na nějaký čas rozešli.
00:11:54 Fakt je, že tady v Brně to bylo všechno domácky.
00:11:57 Bylo to takové, že všichni si viděli do kuchyně.
00:12:00 To nikdo z nás prostě nedokázal, co dokázal Franta.
00:12:02 Ten vymyslel za den opravdu 325 ptákovin.
00:12:07 Například při filmu Balada pro banditu,
00:12:09 kde Franta nemohl chybět, tak v maskérně našel klíče.
00:12:13 Prosím vás nevíte, čí jsou to klíče?
00:12:16 Nikdo nezareagoval.
00:12:18 Maximálně sáhl do kapsy a podíval se, jestli má své klíče
00:12:21 a tím to skončilo.
00:12:22 A Franta říkal, že jsou to Chroustalovy klíče.
00:12:27 Dobře, já mu je pověsím tady na hřebíček a jak uvidíte toho
00:12:32 Chroustala a řekněte mu, že ať se tady zastaví
00:12:34 a ty klíče si může klidně vyzvednout.
00:12:36 Šli jsme a na Andělské hoře u Karlových Varů,
00:12:40 kde se to točili bylo s námi asi 325 komparsistů
00:12:43 a on každého oslovil a říkal:
00:12:45 "Prosím tě, zajdi teď dolů do maskérny, tam je maskér
00:12:48 a řekni mu, že ten Chroustal si už jde pro ty klíče.
00:12:52 SMÍCH
00:12:55 Teď šel první člověk, otevřel dveře a říkal,
00:12:57 prosím vás, já o tom moc nevím, ale nějaký Chroustal
00:12:59 si jde pro klíče.
00:13:01 Jistě, já o tom vím, má to normálně na hřebíčku zavěšený.
00:13:07 Když si přijde kdykoliv, tak já mu to vydám, není problém.
00:13:10 Jasně, pošlete ho, jo.
00:13:12 To byl první a teď šel druhý... Pátý, šestý...
00:13:15 Dobrý den, nějaký Chroustal, si jde pro klíče nebo co.
00:13:17 Jasně, má to tady na hřebíčku pověšený.
00:13:21 Já o tom vím, to nemusíte pořád opakovat.
00:13:23 Kdykoliv si přijde, tak já mu to vydám, to je normální.
00:13:27 A dvacátý a třicátý šestý a padesátý a ten už jenom,
00:13:31 dobrá den...
00:13:32 Prosím vás už mě s tím neserte, vždyť to tady visí.
00:13:36 Jste normální, vždyť to tady visí na tom hřebíčku.
00:13:40 Tak o co jde?
00:13:43 Odešel a přišlo dalších deset a ten už byl opravdu na mrtvici
00:13:47 a když přišel takový 286, tak ten jen když otevřel ty dveře,
00:13:51 tak to udělalo...
00:13:54 Dostal těmi klíči doprostřed čela.
00:13:57 A nevěděl vůbec proč.
00:13:59 Toho maskéra jsem nedávno potkal v Praze.
00:14:03 Na špagátku měl klíče a chodil s tím a říkal:
00:14:06 "Chroustal jsem, Chroustal jsem...“
00:14:10 POTLESK
00:14:17 HUDBA
00:15:37 To je moje vzpomínka, protože to bylo první představení
00:15:41 v Československu. Můžu říct, že si toho vážím.
00:15:46 HUDBA
00:15:57 Když jsme tady poprvé účinkovali, tak jsme byli úplní amatéři.
00:16:01 Ani koruna za to nebyla.
00:16:03 Druhý rok jsme dostávali všichni 30 korun,
00:16:05 protože jsme byli polo-profesionálové.
00:16:08 Hráli jsme Dobrý den nebo Nesu vám psaní
00:16:11 a třetí rok se to stalo profesionálním divadlem.
00:16:15 Já jsem trošku sentimentální, tady chodím... Vzpomínky.
00:16:20 Spíše se bojím toho, protože jsem trochu pověrčivý,
00:16:23 aby s novou budovou nezemřelo staré divadlo.
00:16:27 Protože člověk, když dosáhne určitého blahobytu,
00:16:30 toto lze považovat za určitý blahobyt,
00:16:33 tak se může zdát, že je dostatečně uspokojený.
00:16:37 To je takový faustovský moment, však jsme o tom nedávno hráli.
00:16:40 Jak člověk chce už zastavit čas a je se vším spokojený,
00:16:44 tak vlastně přestává existovat.
00:16:49 ZPĚV
00:18:44 Bylo tu není tu, havrani na plotu,
00:18:49 bylo víno v sudě, teď tam voda bude,
00:18:53 není, není tu.
00:19:03 Vítr ho roznesl, po dalekém kraji.
00:19:18 Havrani pro něho, po poli házeli.
00:19:36 Bylo tu není tu, na hraně na plotu,
00:19:42 bylo víno v sudě, teď tam voda bude,
00:19:46 není, není tu.
00:19:56 Kráká starý havran, krákat nepřestane,
00:20:11 dokud v koločavě živý chlap zůstane.
00:20:27 Za minutu to bude. Konec.
00:20:33 Dobrú noc má milá dobrú noc...
00:20:41 HUDBA
00:20:56 "Skryté titulky: Yveta Bartlová Česká televize“
00:20:58 .
