Jiří Suchý vzpomíná na jedny z nejvýraznějších uměleckých a autorských osobností československé kultury minulého století: Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Jejich výjimečnou tvorbu rovněž připomenou: E. Pilarová, J. Vinklář, J. Adamová, bratři Ebenové, J. Molavcová, J. Dvořák, M. Lasica a další. ### Režie V. Polesný
00:00:02 To se teď hodně dělá v televizi, že se přestřihují pásky.
00:00:04 Kdysi to dělával pan prezident Poincaré,
00:00:08 když zahajoval výstavy hyacintů.
00:00:12 Takhle bych to přestřihl a sem bych dal nůžky.
00:00:18 Objal bych pár starších pánů a mohlo to být zahájený.
00:00:25 Budy pije celej den a Bady jakby smet.
00:00:29 A Barbara má jazyk jako meč.
00:00:34 John není s ničím spokojen a Denny všechno splet.
00:00:38 Všichni lidi ve městě už o tom vedou řeč.
00:00:42 Všichni lidi ve městě už o tom vedou řeč.
00:00:50 HUDBA
00:01:39 POTLESK
00:01:50 V únoru 1905 se narodil Jan Werich.
00:01:55 Pět měsíců po něm se narodil Jiří Voskovec.
00:01:58 Jan Werich zemřel v říjnu 1980,
00:02:02 osm měsíců po něm zemřel Jiří Voskovec.
00:02:06 To, co se událo mezi těmito dvěma daty, si teď připomeňme.
00:02:11 Oba studovali práva, ale milovali legraci.
00:02:14 Tyto dvě skutečnosti se spolu jaksi nesnoubily.
00:02:19 Rozhodli se pro legraci.
00:02:21 Inspirace bylo dost. Charlie Chaplin, Buster Keton,
00:02:23 Harold Loyd, bratři Frateliny.
00:02:27 A tak napsali svoji Vest pocket revue,
00:02:29 revue do kapsičky u vesty.
00:02:31 V ní vystoupili jako ústřední a zároveň klaunská dvojice.
00:02:35 A ukázalo se, že Voskovec a Werich
00:02:37 jsou vynálezci nového humoru.
00:02:40 Dvojice V + W pak zakotvila definitivně v Osvobozeném divadle.
00:02:46 Pak se setkali s Jaroslavem Ježkem,
00:02:49 který poskytl Osvobozenému divadlu hudbu, jaká nezněla nikde jinde.
00:02:55 HUDBA
00:03:02 Jednou z lesa domů se nesa, moudrý Ezop,
00:03:10 potkal brabce, který brabence málem sezob.
00:03:18 Brabenec se chechtá, Ezop se ho hned ptá,
00:03:26 čemu že se na trávě v lese právě řehtá?
00:03:34 Já, povídá brabenec, se taky rád, hlasitě chechtám,
00:03:41 chechtám, když pupenec kyselinou leptám.
00:03:50 Vím, totiž ten brabenec, mravenečník, že se mě neptá,
00:03:57 neptá, pozře mě ať se chechtám, nechechtám.
00:04:06 Kampak by to došlo třeba s pouhou ponravou,
00:04:13 kdyby měla plakat, že je ptačí potravou.
00:04:21 Ty, ač nejsi brabenec, se taky rád hlasitě chechtej,
00:04:29 chechtej a na svou bídu si nezareptej!
00:04:40 Vždyť, takový brabenec se taky rád hlasitě chechtá,
00:04:45 chechtá, když pupenec kyselinou leptá.
00:04:52 Ví, totiž ten brabenec, mravenečník, že se mě neptá,
00:04:57 neptá, pozře ho ať se chechtá, nechechtá.
00:05:16 Ty, ač nejsi brabenec, se taky rád hlasitě chechtej,
00:05:22 chechtej a na svou bídu si nezareptej!
00:05:32 POTLESK
00:05:41 Děkuji.
00:05:46 No, a budeme pokračovat.
00:05:49 Kde se vzala, tu se vzala, dostavila se hospodářská krize.
00:05:53 A ta celou československou uměleckou avantgardu
00:05:57 hodila doleva.
00:05:59 Přičinil se o to také nastupující fašismus.
00:06:03 To už se Německo chystalo obsadit Československou republiku.
00:06:06 A Voskovec s Werichem si stačili ještě naposled zazpívat:
00:06:10 To je to Kolumbovo vejce, dneska mít v Americe strejce,
00:06:15 který ví, že Evropě vděčí. A tak dál...
00:06:18 A odjeli do Spojených států.
00:06:19 Odtud pak dodávali z rozhlasové stanice Hlas Ameriky
00:06:23 občanům protektorátu Čechy a Morava
00:06:26 nejpotřebnější záležitost, naději.
00:06:29 Pak si spolu ještě zahráli na Broadway
00:06:32 v Shakespearově Bouři. A skončila válka.
00:06:35 Psal se rok 1945.
00:06:39 Voskovec a Werich byli zpátky ve vlasti a začali hrát.
00:06:44 V tomto divadle obnovili svoji
00:06:47 poslední předválečnou hru Pěst na oko.
00:06:50 Já jsem seděl tamhle na balkoně.
00:06:54 Pak Jiří Voskovec narežíroval
00:06:57 Janu Werichovi americký muzikál Divotvorný hrnec.
00:07:01 A elegantně opustil poúnorové Československo.
00:07:05 Jejich cesty se rozešly.
00:07:08 U nás doma se zpočátku Janu Werichovi dařilo
00:07:11 za cenu určitých kompromisů divadlo udržet.
00:07:16 Vrátil se k repertoáru Osvobozeného divadla
00:07:18 a partnerem mu byl Miroslav Horníček.
00:07:21 Dodejme, že výtečným partnerem.
00:07:23 Pak se to stalo. V roce 1960 se konala v Praze spartakiáda.
00:07:28 A Janu Werichovi bylo zakázáno po tu dobu hrát.
00:07:33 A to byla asi ta pověstná poslední kapka.
00:07:36 Jan Werich se vzdal vedení divadla
00:07:40 a odešel do ústraní.
00:07:42 George Voskovec zatím hrál na Broadway.
00:07:46 Točil filmy a televizní seriály.
00:07:48 Janu Werichovi bylo dovoleno natočit ještě několik
00:07:51 znamenitých televizních filmů,
00:07:54 protože ve filmu se nedalo improvizovat.
00:07:57 Po roce 1969 už nesměl nic!
00:08:04 A tak Jan Werich byl Laureátem státní ceny
00:08:07 a národním umělcem.
00:08:10 Ale jednou si posteskl,
00:08:11 že ho nenechají národní umělectví provozovat.
00:08:15 To je stručná historie naší nejslavnější klaunské dvojice.
00:08:23 POTLESK
00:08:32 Život je jen náhoda,
00:08:37 jednou si dole jednou nahoře,
00:08:42 život plyne jak voda
00:08:47 a smrt je jako mo-ře.
00:08:52 Každý k moři
00:08:55 dopluje,
00:08:57 někdo dříve a někdo později,
00:09:03 kdo v životě miluje ať ne-ztrá-cí nadě-ji.
00:09:13 Až uvidíš v životě zázraky,
00:09:18 které jenom láska u - mí,
00:09:23 zlaté rybky vyletí nad mraky,
00:09:28 pak po - ro - zu - míš.
00:09:33 Že je život jak voda,
00:09:38 kterou láska ve víno promění.
00:09:43 Láska že je náhoda
00:09:48 a bez ní štěstí není.
00:09:54 Život je jen náhoda,
00:09:59 jednou si dole jednou nahoře,
00:10:04 život plyne jak voda
00:10:09 a smrt je jako mo-ře.
00:10:14 Až uvidíš v životě zázraky,
00:10:19 které jenom láska u - mí,
00:10:24 zlaté rybky vyletí nad mraky,
00:10:30 pak po - ro - zu - míš.
00:10:35 Že je život jak voda,
00:10:40 kterou láska ve víno promění.
00:10:45 Láska že je náhoda
00:10:50 a bez ní štěstí není.
00:11:23 POTLESK
00:11:33 Já vám povím nějakou anekdotu, než ten vlak přijede.
00:11:36 Jestli znáte tu, jak pan Roubíček potká pana Khona.
00:11:39 A povídá mu: "Pane Khon, co jste dělali včera večer?"
00:11:42 "Byl jsem v divadle." "A na čem?"
00:11:46 "Na opeře." "A co hráli?" "Libuši."
00:11:52 "A jaké to bylo?"
00:11:54 "V půl druhé jsem se podíval na hodinky a bylo teprve půl deváté."
00:12:00 To byla krátká na tyhle závory.
00:12:03 SMÍCH V SÁLE
00:12:09 Mám tu čest pozvat na toto jeviště dámu,
00:12:15 která byla mojí spolupracovnicí v Divadle Semafor.
00:12:20 Je to Eva Pilarová.
00:12:26 -Eva Pilarová.
-POTLESK
00:12:34 -Tohle je Eva Pilarová.
-SMÍCH V SÁLE
00:12:38 Dnešní téma dnešního večera je jasný, V + W. Voskovec a Werich.
00:12:44 Co ti ta dvě jména říkají?
00:12:47 S panem Werichem jsem měla tu čest poznat se osobně.
00:12:50 Poprvé to bylo, když dělal komentář k filmu
00:12:56 o pražských strašidýlkách a jedna zpěvačka tam zpívala
00:12:59 pod titulky, takovou scénickou hudbu.
00:13:02 Pan Werich tam tehdy začal trucovat. Dupnul si a řekl:
00:13:06 "Já chci tu Pilarovou,
00:13:07 ať to zpívá jinak, já vám to nenamluvím."
00:13:10 Udělalo mně to nesmírně dobře, bylo to lichotivé.
00:13:15 -Žiješ z toho dodnes.
-Samozřejmě, všude to vyprávím.
00:13:19 Co se týká pana Voskovce,
00:13:22 tak na něho mám krásnou vzpomínku
00:13:24 díky Josefu Škvoreckému.
00:13:26 Jestli si vzpomínáš, tak začátkem 60. let jsme točili ještě
00:13:30 s orchestrem Karla Krautgartnera, písničky z Divotvorného hrnce.
00:13:35 Tehdy Josef přivezl do New Yorku panu Voskovcovi tuhletu desku.
00:13:39 Po jejím poslechu pan Voskovec sedl
00:13:42 a napsal mi krásnou kartičku kde bylo napsáno:
00:13:46 "Vážená krásko, děkuji, jak náramně mně zpíváte
00:13:51 mé obstarožní texty. Mějte se, váš Jiří Voskovec."
00:13:56 Takže, obstarožní texty.
00:14:01 HUDBA
00:14:12 Skřivánku náš,
00:14:16 vysoko lítáš,
00:14:20 možná, že mi v mém trápení odpověď dáš.
00:14:29 Skřivánku náš,
00:14:34 v nebi nahoře
00:14:38 leť ještě výš, ať uvidíš až za moře.
00:14:45 A pověz mi,
00:14:49 jakpak je dnes u nás doma.
00:14:55 Jestlipak tam ještě hučí jez,
00:15:00 jestlipak se zvedne hejno hus,
00:15:04 mých bílých hus,
00:15:07 když na ně štěkne pes.
00:15:11 Jakpak je dnes u nás doma,
00:15:16 když si mlha lehá do vřesů,
00:15:21 a když až ze vsi k nám proniká
00:15:25 harmonika. A když se ozvěnou nad tmavou vodou
00:15:32 nese do lesů.
00:15:37 Ptej se vody, co ví voda,
00:15:42 ptej se vřesu, co ví vřes,
00:15:47 odpoví ti oblak bílý, černý les.
00:15:57 Jakpak je dnes u nás doma,
00:16:04 jak je dnes.
00:16:15 POTLESK
00:16:25 Já obdivuji vůbec řemeslníky, který uměj.
00:16:30 Tyhle kameníky stejně jako truhláře,
00:16:34 ale řemeslníci nějak vymírají.
00:16:37 Kameníků ubejvá, truhlářů ubejvá,
00:16:41 dobrých řemeslníků ubejvá.
00:16:44 I dobrejch politiků ubejvá.
00:16:47 To je také řemeslo a musí se to umět.
00:16:50 To všechno zhltne civilizace.
00:16:52 Nemyslete si, že jsem proti civilizaci, chraň pánbů.
00:16:55 Totiž, chraň příroda.
00:16:57 Tohle je taky civilizace. To dělalo taky civilizaci.
00:17:00 Civilizace má spojovat odlehlé břehy
00:17:05 a odstraňovat překážky. Čili dělat mosty.
00:17:09 Podívejte se na tu krásu.
00:17:11 Stavět katedrály, aby se lidé trošku zamysleli,
00:17:15 to je také civilizace.
00:17:18 Teď je ta civilizace taková, jak jsem viděl všude v Evropě,
00:17:23 u těch měst, jsou takové veliké baráky.
00:17:27 Jeden jako druhý a moc lidí se tam vejde. Výtahy a garáže.
00:17:32 Jsou to líhně na dělníky, na úředníky.
00:17:38 Na zřízence.
00:17:42 To jsou skladiště štěstí, spokojenosti.
00:17:45 Takové štěstí a spokojenosti,
00:17:47 které ty které státy a ideologie předpisují.
00:17:53 To je jenom civilizace.
00:17:55 Ale tohle se dá utvořit nějak lidskou fantazií.
00:18:01 V tom se dá přemýšlet. Já si myslím, že civilizace
00:18:07 není dobrá, když je bez kultury.
00:18:10 Člověk potřebuje ke štěstí
00:18:12 a ke spokojenosti nejen pohodlí tělesný, ale taky duševní.
00:18:20 Já si myslím, že kultura a civilizace musí jít
00:18:24 trochu ruku v ruce.
00:18:26 Aby z toho vznikl tak nádherný most, jako je tohle.
00:18:30 Protože je to gotika a na něm je to baroko.
00:18:36 -A baroko není špatný pro oko.
-SMÍCH V SÁLE
00:18:40 POTLESK
00:18:52 Hoj, jaká to plískanice dnešní noci plíská?
00:18:57 Hoj, haraší tu na cimbuří a skučí severák.
00:19:01 Leč, směl bych, šlechtici, vaše jméno znát?
00:19:05 Mé jméno, jak bych vám to řekla.
00:19:08 -Snad řekl?
-Řekl jsem snad něco jinýho?
00:19:12 Vy jste řekl - řekla.
00:19:13 -Aha, to jsem se spletla.
-SMÍCH V SÁLE
00:19:16 Mé jméno,
00:19:17 už vím, já sluji Pavel Popel, pán na Lomnici nad Popelkou.
00:19:25 Poslední po přeslici.
00:19:28 Já se zovu Prokop Prach z Prachatic.
00:19:32 DUPNOU
00:19:35 Do těchto končin nevlídných zabloudil jsem,
00:19:37 hledaje holčici povětrnou, která mně v krčmě
00:19:40 U velmi bolavého palce stříbrný zlaťák mně byla odcizila.
00:19:44 A kde ji máte, tu holku?
00:19:46 Já ji mám tady někde. Já ji najdu.
00:19:50 Já ji najdu a poučím ji, že urozený pán Prokop Prach
00:19:55 z Prachatic se okrádat nebude!
00:19:58 Kdybyste nezhrdl hledati tu holčici, tak bych vám pomohla.
00:20:03 -Tedy pomohl. Jak vypadá?
-Není o nic menší než vy.
00:20:08 Oči má modré a kůži má hebkou na omak.
00:20:11 Nuže, dobrá, najdeme tu harapannu a ztrestáme ji,
00:20:16 jak se sluší a patří. Jsem zapřísáhlým nepřítelem
00:20:20 ženského pohlaví.
00:20:22 Že jsem si to myslel.
00:20:23 HUDBA
00:20:27 My máme erby dva ze šarvátek rozedrány,
00:20:31 nám vždy zalahodí salvy a z děla rány.
00:20:35 S námi je potíž,
00:20:37 my dva jsme totiž
00:20:39 mezi muži dvě bílé vrány.
00:20:43 Protože my jsme stoprocentní muži,
00:20:47 nic než-li kost a svaly ve zdravé kůži.
00:20:51 My máme hlavu Davida
00:20:54 a tělo Goliáše.
00:20:59 Co zbabělec se bohapustě chvástá,
00:21:02 to našinec jen levou rukou za-stal.
00:21:06 Nám každá žena ráda hodí růži,
00:21:10 protože my jsme stoprocentní muži.
00:21:16 POTLESK
00:21:23 Baronete.
00:21:27 Žádný baronete, klobouk jste mně shodil.
00:21:31 To je řečí kvůli klobouku.
00:21:33 Tak, aby těch řečí bylo míň.
00:21:36 Pane, co to bylo?
00:21:38 Klobouk.
00:21:41 -Ale to byl můj klobouk.
-Tamto byl zase můj klobouk.
00:21:44 Ale ten můj byl lepší než ten váš.
00:21:48 -Řekl jste?
-Že jste měl blbej klobouk.
00:21:51 Kdo?
00:21:52 Vy!
00:21:53 -Já?
-Ne, klobouk.
00:21:55 Já, klobouk?
00:21:56 Ne, blbej.
00:21:57 Já blbej?
00:21:58 -Jste vy a klobouk taky. Oba.
-SMÍCH V SÁLE
00:22:02 -Metám vám ve tvář rukavici.
-Tak honem. tak honem.
00:22:06 Rukavici nemaje,
00:22:08 považujte rukavici ve tvář vmetenou.
00:22:11 Oho, oho.
00:22:13 -A taste!
-Co jsem?
00:22:14 -Taste!
-Cože jsem?
00:22:16 Taste.
00:22:17 -On mě snad poznal.
-SMÍCH V SÁLE
00:22:20 Říkám, abyste tasil.
00:22:22 Jo, takhle! Soubojovati hodláte,
00:22:25 -kmetisko jedno neblahé.
-Braň se chlape, zženštilá!
00:22:31 Hned to bude.
00:22:35 Snad pařát zbabělý se ti třese?
00:22:39 Mečisku ve futrálu zlíbilo se, nejde ven.
00:22:42 -Je to prevít.
-Počkejte, já se na to podívám.
00:22:48 Ukažte, ukažte!
00:22:52 -Jestli to není zrezivělé od krve?
-SMÍCH V SÁLE
00:23:00 Ne, víte, jak to je? Uděláme to takhle.
00:23:03 Vy to chytněte tady a já to chytnu tamhle.
00:23:07 A budeme tahat.
00:23:13 -To je...
-To děláme blbě.
00:23:18 Když vy taháte tam a já tahám sem,
00:23:20 tak se síly rozkládají.
00:23:22 -My musíme tahat...
-(Oba): Svorně.
00:23:27 Teď to půjde, počkejte. Raz, dva, tři.
00:23:32 Ne, to je taky špatně.
00:23:33 -Tam by to musel někdo držet.
-Tam nikdo není.
00:23:36 -Tam nikdo není?
-Není.
00:23:39 Já mám nápad. Ať tahá gravitace.
00:23:45 Gravitace bude tahat dolů a my budeme tahat nahoru.
00:23:48 Ať tahá gravitace. Gravitace, tahej!
00:23:53 -Gravitace!
-Už tahá!
00:23:57 -A je to.
-A je to.
00:23:59 POTLESK
00:24:07 A vidíte, ještě před chvilkou jsme se chtěli probodávat.
00:24:10 -Ale, neprobodli jsme se.
-A proč?
00:24:11 A proč? Protože za Á, pánové Voskovec a Werich
00:24:16 ve scénce ze hry Golém v roce 1931 se taky neprobodli.
00:24:23 Kdy by dneska byla sláva Osvobozeného divadla?
00:24:26 -Zadruhé.
-Proč? Proč?
00:24:30 Protože jsme stoprocentní muži,
00:24:33 nic než-li kost a sval ve zdravé kůži.
00:24:37 Nám každá žena ráda hodí růži,
00:24:41 protože my,
00:24:42 protože my,
00:24:45 protože my jsme stoprocentní muži.
00:24:49 POTLESK
00:25:03 Já, když jsem byl kluk. Jako každý byl kluk.
00:25:05 Když má člověk chuť dělat do divadla, do avantgardu.
00:25:10 A máš 16 roků a jsi ten intelektuál z Vizovic,
00:25:15 tak se u toho musí popíjet a kouřit.
00:25:18 A také se musí vědět, co je to Osvobozené divadlo.
00:25:22 My s Ivanem Minářem, mým kamarádem, jsme si zapnuli
00:25:25 magnetofon Sonet duo, a že budeme improvizovat jako oni.
00:25:30 "Už to začalo, pane?" "Ano, pane."
00:25:34 "Víte, pane, už se to točí. Tak co si řekneme, pane?"
00:25:38 "No, pane, co vás napadne.
00:25:40 Můžete mluvit o čem chcete, pane."
00:25:42 Tak jsme jeli a příští den jsme si to poslechli.
00:25:45 -A říkali jsme si, to není ono.
-SMÍCH V SÁLE
00:25:50 Jak říkal Werich, že humor je způsob myšlení.
00:25:56 V 16 letech se teprve způsob myšlení vyvíjí.
00:26:00 Mám dojem, že bych dneska podobně nad tím magnetofonem
00:26:04 Sonetem duo, i kdybych byl se samotným Lasicou, tak by bylo:
00:26:09 "Tak co, pane, už se to točí?" "Neříkejte, pane."
00:26:12 A potom je Werich s Horníčkem,
00:26:15 a to jsem absolvoval jako 18 letý,
00:26:21 když jsem chodil do Divadla ABC na Těžkou Barboru.
00:26:25 Tu jsem viděl asi 15 krát.
00:26:29 To mě ovlivnilo rozhodujícím způsobem.
00:26:34 Vyvrcholilo to tím,
00:26:38 když se byl Werich podívat v Divadle Semafor v 70. letech
00:26:43 na našem představení, které jsme tam hráli s Júlom Satinským,
00:26:47 přišel tam a seděl v první řadě.
00:26:53 Pamatuji si, že to byl zážitek nejen pro nás,
00:26:56 ale i pro obecenstvo, že je tam Werich.
00:26:59 Půvabné na tom bylo, že tehdy už dobře neslyšel.
00:27:04 Když jsme povídali něco, čemu se obecenstvo smálo,
00:27:08 tak se obrátil ke Stelle Zázvorkové,
00:27:10 která seděla vedle něho.
00:27:13 A povídal nahlas: "Co říkal?" A ona mu to povídala.
00:27:17 A on se pak smál dodatečně.
00:27:19 Představení se mu moc líbilo a na základě toho jsme dostali
00:27:23 pozvání k návštěvě k nim domů.
00:27:27 Byli jsme tam pak několikrát
00:27:29 a byl to pro mě obrovský zážitek.
00:27:34 HUDBA
00:28:13 Do srdce se ti dívám, když pod oknem ti zpívám.
00:28:23 Každou noc stejná slova,
00:28:27 znova, svou serenádu.
00:28:33 Svou serenádu zpívám,
00:28:38 marně se k oknu dívám.
00:28:43 Než zazpívám ji jednou
00:28:47 hvězdy zblednou,
00:28:52 svítá,
00:28:56 probuď se, už svítá.
00:29:01 Zažeň chladný sen,
00:29:04 bude horký den,
00:29:07 je čas procitnout.
00:29:09 Nad lesy svítá,
00:29:16 hvězdy blednou, svítá,
00:29:21 otevř na můj hlas,
00:29:24 nastává už čas,
00:29:26 chceš-li uprchnout
00:29:29 se mnou.
00:29:32 Chvíli, ještě malou chvíli,
00:29:41 a bude den bílý,
00:29:46 bude konec do-bro-druž-ství.
00:29:52 Svítá,
00:29:55 na východě svítá,
00:30:00 každý příští den,
00:30:03 bude jako sen. Chceš-li uprchnout,
00:30:07 se mnou.
00:30:22 POTLESK
00:30:32 Děláte jednu chybu, že se všechno
00:30:34 snažíte obrátit v žert.
00:30:35 Mě už to nudí, abych vám tady byl pro blázny.
00:30:39 Ach, milostivý místokráli peruánský,
00:30:42 vy jste krutý člověk.
00:30:43 -Kolik vás může ten kočár stát?
-Nechte kočár kočárem
00:30:47 a poslouchejte, co vám teď budu říkat.
00:30:52 Podívejte se,
00:30:54 já už dávno nejsem tak zaslepený, jako jsem býval,
00:30:56 když jsem vás měl rád.
00:30:58 Já už vás totiž nemiluju! Já jsem vystřízlivěl.
00:31:03 Úplně jsem vystřízlivěl.
00:31:05 Ačkoliv se přiznávám, že mám slabost pro tu vaši malou drzou
00:31:11 a poněkud imbecilní tvářičku.
00:31:14 Docela rád bych viděl, kdybyste kolem mě chodila.
00:31:18 Kdybyste se ovšem ospravedlnila.
00:31:21 No, prosím, ospravedlňujte se. Mluvte, říkejte něco!
00:31:25 Já vám v tom nebudu bránit.
00:31:29 Na co myslíte?
00:31:33 Takový krásný kočár.
00:31:36 S váma by ztratil trpělivost i trpělivý.
00:31:39 A já jsem netrpělivý, protože já mám zjištěno,
00:31:42 -že kapitán Agir vás miluje.
-Ano, tomu docela věřím.
00:31:47 A že vy milujete kapitána Agira. Ano, ano, no prosím.
00:31:51 Řekněte, že to není pravda!
00:31:52 Popřete to! Vyvraťte to!
00:31:56 Popřete, že vám dává dary!
00:31:58 Popřete, že vám dal ty
00:32:02 -tmavorůžové hedvábné šaty.
-Tmavočervené hedvábné šaty.
00:32:06 Také mně slíbil krajkovou mantilu a tu mi nedal.
00:32:09 Zato ho nachytali pod vašimi okny polosvlečeného,
00:32:13 jen tak v pláštěnce.
00:32:18 No, řekněte, že je to lež!
00:32:20 (Křičí): Řekněte, že je to lež! Já to mám zjištěno.
00:32:23 Řekněte, že je to lež! No, proč neřeknete, že je to lež?
00:32:28 Pro vás mluvit lež musí být tak snadné jako pro
00:32:32 světce říkat svatou pravdu. Taková hé-rečka.
00:32:36 SMÍCH V SÁLE
00:32:40 Teď mám další čest pozvat na toto jeviště,
00:32:43 kde kdysi hrávala, Jaroslavu Adamovou.
00:32:46 POTLESK
00:32:52 Nazdar, děkuju, děkuju
00:32:57 za takovýhle potlesk.
00:32:59 Já věřím, že tenhle potlesk patří panu Werichovi,
00:33:04 protože pro pana Wericha se koná celé toto představení.
00:33:10 Protože je to nepředstavitelných 100 let, kterých by se byl býval
00:33:17 pan Werich dožil.
00:33:20 U Werichů vždy na Štědrý den ráno se otevřely dveře.
00:33:25 Dům otevřených dveří pro zvané pány, pouze páni.
00:33:31 Já jsem tam šel a oči mně vyrůstaly z důlku.
00:33:37 Byl tam Jiří Trnka, Horníček, Kopecký, Brdečka a kdo je kdo
00:33:41 v české kultuře tenkrát.
00:33:44 Najednou tam vidím, že je tam Stelluška Zázvorková
00:33:48 a paní Adamová. Já se ptám pana Wericha:
00:33:51 "Poslyšte, vy jste říkal, že je to pro pány.
00:33:53 Já tam vidím Stellušku a paní Adamovou."
00:33:55 On se na mě podívá a říká:
00:33:58 "Copak to jsou ženský, Formane? To jsou kamarádi."
00:34:04 Já bych chtěla říct, že jsem tady hlavně pro to, co už jsem řekla.
00:34:11 Že by se pan Werich dožil 100 let.
00:34:17 Pane Werich, tohle je váš klobouk.
00:34:20 Moc vám za něj děkuju a je to pro mě čest a pocta,
00:34:26 že ho můžu mít na své hlavě.
00:34:30 Hlavně vám moc a moc děkuju,
00:34:33 že jste mně věnoval svoje přátelství.
00:34:36 POTLESK
00:34:45 To byla Jaroslava Adamová, se kterou hrál
00:34:49 také Josef Zíma. Ať si také on zavzpomíná.
00:34:53 POTLESK
00:34:58 Ano, pan Werich, pan šéf, jak jsme mu museli říkat.
00:35:05 On nesnášel moc slovo ředitel.
00:35:07 Ten mě angažoval do Husarů v roce 1957.
00:35:10 Bylo to někdy na začátku.
00:35:12 Pak jsem ještě hrál v Ceasarovi, v Baladě z hadrů,
00:35:14 v Těžké Barboře.
00:35:17 Pan Werich byl také dost náladový člověk.
00:35:21 Když jsme od něho něco chtěli, my, zaměstnanci, herci,
00:35:25 tak jsme se šli nejdříve zeptat námi milované sekretářky,
00:35:29 Jarmilky Týlové, jak je na tom pan Werich. Jakou má náladu.
00:35:33 On řekla: "Radši tam dneska nechoď, to nevidím dobře."
00:35:37 Nebo řekla: "Jdi tam, je v tak dobré náladě,
00:35:40 -že ti třeba i přidá."
-SMÍCH V SÁLE
00:35:46 Ztrouchnivělým lesem táhnou páry,
00:35:50 nad kočárem tančí čáry máry.
00:35:55 Prej když k ránu mrholí, toulají se mrtvoly,
00:35:59 žába kváká, vlkodlaka láká.
00:36:03 U každý vesnice
00:36:05 šibenice,
00:36:07 u každýho města
00:36:09 ghetto.
00:36:11 Namísto justice inkvizice,
00:36:15 nedivte se, vždyť je středověk.
00:36:18 Šíří se infekce velmi lehce,
00:36:22 mor je konkurence lepry.
00:36:25 Felčar nezná pojem
00:36:27 dezinfekce, tak asi vypadá středověk.
00:36:33 Urození páni v ušlechtilém klání pro lásku si
00:36:37 kazí brnění.
00:36:40 Vrátí-li se zdrávi
00:36:41 z křižácké výpravy,
00:36:43 dá Pán Bůh, že se ožení.
00:36:47 A ta strohá krutost
00:36:48 na piráty,
00:36:50 těm lámali vaz
00:36:52 i hnáty.
00:36:54 Na tom se dohodly
00:36:56 všechny státy.
00:36:58 To byl ovšem ještě středověk.
00:37:01 Ve věku elektřiny a páry,
00:37:06 zatlačila věda čáry máry,
00:37:10 vstřiknem si sérum do žil,
00:37:12 aby se věk prodloužil,
00:37:15 život nás až nad oblaka láká.
00:37:19 K čemu vesnice, šibenice,
00:37:23 i bez šibenice nedohod,
00:37:27 když se zachce, zmizíš bez justice,
00:37:30 dnes už přece není středověk.
00:37:34 Život plyne lehce
00:37:36 bez infekce,
00:37:37 na churavý zub
00:37:39 jsou plomby.
00:37:41 Na churavý město pošlem letce,
00:37:45 a místo dezinfekce, bomby.
00:37:48 Stoprocentní muži v soubojích se tuží,
00:37:52 něžné pohlaví je nebaví,
00:37:55 společenské formy,
00:37:57 ba i právní normy
00:37:59 řeší se klackem do hlavy.
00:38:02 Že diplomacie jsou
00:38:04 čáry máry
00:38:06 a že smlouvy jsou jen cáry,
00:38:09 a že dané
00:38:11 slovo láry fáry,
00:38:13 to bude asi tím,
00:38:15 že prostě tím,
00:38:18 že není středověk.
00:38:26 POTLESK
00:38:32 Tam má být "K", Umělecká beseda.
00:38:38 Tam jsme začínali s Voskovcem v roce 1927
00:38:41 s Vest pocket revue. To byste měli vědět,
00:38:44 jestliže čtete Pamětníky.
00:38:46 Barák vám nebudeme ukazovat, protože nestojí za moc.
00:38:52 Tenhle baráček je důležitá věc.
00:38:54 Tohle byla hospoda Na Prádle. Ta patřila panu Erečkovi.
00:38:58 Pan Ereček, to byl výborný hospodský.
00:39:02 Měl dlouhý vousy a vždycky, když jsme tam přišli po divadle,
00:39:06 tak říkal: "Jdete pozdě, všechno je sežraný!"
00:39:09 Když se náhodou stalo, že všechno nebylo sežraný
00:39:13 a dali jsme si buřty, tak říkal:
00:39:15 "Pozor", hodil nám dva buřty, my jsme je chytli.
00:39:19 A pak nám dal pivo. To bylo výborný.
00:39:21 On tam měl takovou malou místnůstku.
00:39:23 Dva metry širokou a dlouho jako je ten baráček.
00:39:27 Ta byla oddělena, byl tam vchod a také okno do lokálu.
00:39:35 On tomu říkal Brunclíkův sál. A říkal: "Když je ticho,
00:39:40 tak v noci je slyšet dusot koní z Bílé Hory."
00:39:45 A my jsme mu říkali: "Jak je to možný, pane Erečku,
00:39:48 z takové dálky a po takových století?"
00:39:50 On říkal: "Nikdo neví! Možná, že bojují v podzemí."
00:39:54 SMÍCH V SÁLE
00:39:58 -To je patálie, příteli.
-Ach, synku, doma-li jsi.
00:40:02 -Opatrně na to špekovátko.
-To je malér.
00:40:11 Útěk vězně, kamaráde.
00:40:14 Počkej.
00:40:16 (Čte): Útěk vězně.
00:40:20 Nastane-li útěk odsouzence v okamžiku,
00:40:24 -kdy popravní dělo bylo nabito.
-Bylo.
00:40:29 -Dlužno popraviti někoho jiného.
-SMÍCH V SÁLE
00:40:34 -Aby náboj nepřišel nazmar.
-Hele, on to umí.
00:40:39 A co tady děláte?
00:40:40 Vy nám koukáte do práce.
00:40:42 Nemám rád, když se někdo poflakuje.
00:40:44 Stránka sedm, dále je to zamaštěné.
00:40:47 -Cože?
-Stránka 7, dále je to zamaštěné
00:40:50 Koho vy chcete popravovat? Vždyť nemáte koho.
00:40:54 Protože oba odsouzenci na smrt vám dnes odpoledne utekli.
00:40:58 Moment, není-li po ruce žádného odsouzence,
00:41:02 je nutno sáhnout k justičnímu omylu.
00:41:05 SMÍCH V SÁLE
00:41:07 Jestliže se někdo dobrovolně k popravení nepřihlásí.
00:41:15 A jéje!
00:41:18 A jéje!
00:41:20 Jestliže se někdo dobrovolně k popravení nepřihlásí.
00:41:23 A jéje!
00:41:26 Jestliže se někdo dobrovolně k popravení nepřihlásí.
00:41:31 Já myslím, že se vám nikdo nepřihlásí.
00:41:33 Já si myslím, že se někdo najde.
00:41:35 Co když jo, co ty víš?
00:41:37 Ale kdopak asi? Já jdu pro něj.
00:41:39 Ne, ne, ty nikam nejdeš!
00:41:41 Ty tady zůstaneš, protože ty se chceš obětovat, což se nám hodí.
00:41:45 A já jdu pálit.
00:41:49 Já od vás tu legraci přijmu jako od dobrého známýho.
00:41:53 To je dobře, ale legrace to není.
00:41:55 Ty se chceš obětovat, nám se to hodí.
00:41:58 A já jdu pálit!
00:42:01 To bystě mě museli zastřelit?
00:42:03 My tě taky zastřelíme. Neboj se!
00:42:07 Pánové, já se milerád zřeknu oběti,
00:42:09 která se velmi rozchází... Pánové, já zvedám ukazováček.
00:42:17 No, no, no, nesahejte mi sem tím prstíčkem.
00:42:22 Ať mi tam stojí klidně!
00:42:24 Myslím si, že v té knize budou chybně ty předpisy.
00:42:27 Ne, ne, ty jsou úplně v pořádku.
00:42:30 Moment, jenom se nám tady nemotejte.
00:42:34 Nehejbejte, ať to není rozmazaný.
00:42:36 Počkejte, oči mně nezavážete?
00:42:39 Jestli chcete?
00:42:40 Nechci!
00:42:41 No, tak!
00:42:42 Pro jistotu, kdybych si mohl dát dlaně na oči.
00:42:46 Zkus to, jak to vypadá!
00:42:48 -Ne, to je smutný a depresivní.
-SMÍCH V SÁLE
00:42:51 To vypadá, jako že se někomu ubližuje.
00:42:53 Ale má poslední přání.
00:42:56 Bude to nádherný.
00:42:59 Ta nohavička se mně tam úžasně rýsuje.
00:43:03 -Už se pálí?
-Co?
00:43:05 Už by se mělo pálit, protože tohle jsou smrtelný muka.
00:43:09 Podívejte se a nehýbejte se mi. Lokte od sebe.
00:43:12 Tady mi to hází faldíček.
00:43:15 -Už se pálilo do faldíčku?
-Ještě se nepálilo.
00:43:20 Tak co děláš? Ty nečekáš na povel velitele!
00:43:24 Vždyť bylo...
00:43:25 Už je ve mně koule?
00:43:27 -Žádná koule.
-SMÍCH V SÁLE
00:43:30 Já jsem myslel...
00:43:31 Ty nemáš myslet. Máš čekat na povel velitele.
00:43:33 To jsem já! Pozor!
00:43:37 Kate, znova!
00:43:39 Kate!
00:43:41 Kate, pal!
00:43:44 Co s tím děláš, když ti dávám povel!
00:43:47 Znova! Kate, pal!
00:43:51 No tak, dělej!
00:43:54 Co s tím děláš? Pal!
00:44:00 Tam, tam!
00:44:03 Pánové, ono vám to nefunguje.
00:44:05 Vy máte zavřenou šperklapku.
00:44:07 To musíte vyndat tamten háček.
00:44:10 -Cože?
-Tenhle?
00:44:12 -Ten?
-Ne!
00:44:14 Ten taky ne!
00:44:18 Vždyť vidíš, že jasně říkal, že tenhle ne!
00:44:20 -Tenhle říkal, že ne!
-Tenhle říkal...
00:44:24 Kterej?
00:44:26 -Já to schválně zdržuju!
-SMÍCH V SÁLE
00:44:30 Ten malej?
00:44:32 Až to cvakne, tak je to spravený.
00:44:35 -Cvak!
-No, prosím, a je to.
00:44:37 Ruce od sebe, faldíček, narovnat se.
00:44:44 Kate, pal!
00:44:47 -Už to bžuchlo?
-Nic nebžuchlo.
00:44:51 Pánové, mezi náma,
00:44:53 že vy nevíte, jak se to spouští?
00:44:55 To my víme. Tam se musí někdo postavit a pak se musí škubnout.
00:45:00 Musí, ale pořádně. On na to nemá sílu.
00:45:03 -Cuknout.
-Děkuji, to je správný.
00:45:06 -Nahoru?
-Ne, nesmíš nahoru.
00:45:10 -To musíš směrem dopředu.
-To děláš špatně!
00:45:13 Jak můžeš od sebe? Díváš se na to obráceně.
00:45:16 Musíš od sebe do sebe.
00:45:18 Ale porád, musíš cuknout!
00:45:21 Ne pořád! Jednou musíš cuknout!
00:45:23 -Jednou pořád nebo furt?
-SMÍCH V SÁLE
00:45:27 -Já si lajtnu sám.
-My se jdeme kouknout.
00:45:32 Už se pálilo?
00:45:34 -Odtud to vypadá, že ne.
-SMÍCH V SÁLE
00:45:37 Přátelé, v tomto případě pak kladívko nedoléhá na kovadlinku.
00:45:41 Na zápalku. Můžete mně zvednout tu kapotu?
00:45:44 -To se teda povedlo!
-To se nepovedlo.
00:45:46 To se musí tady utáhnout. Máte klíč?
00:45:52 -Francouz?
-Ten byl na 41.
00:45:55 Teď je na dovolené v Karlových Varech.
00:45:59 To je ten, co měl doživotí? A jakpak se mu vede?
00:46:02 -To my nevíme, on nepsal.
-Nám taky nepíše.
00:46:05 -Tak máte ten klíč?
-Ne.
00:46:08 -SMÍCH V SÁLE
-Já to utáhnu zubama.
00:46:13 Já mám dobrou zubařku.
00:46:16 -Obětavej člověk.
-Už je to spravený.
00:46:21 Vždyť jsi tam nechal plombu!
00:46:23 -Tak si ji dejte k Vánocům.
-Děkuji, Ježíšku.
00:46:26 Uhněte člověče, popravujete se vy nebo já?
00:46:28 No, no, to je hned nedůtklivost!
00:46:30 Pánové pozor,
00:46:32 zvedám varovný prstíček.
00:46:35 Ucpěte si ouška a otevřete si pusinky.
00:46:40 No, a můžeme!
00:46:46 -Kate, pal!
-SMÍCH V SÁLE
00:46:50 -Co je zase?
-Já nebudu!
00:46:53 Co nebudeš?
00:46:54 Já nesnáším, když se na mě neartikulovaně křičí.
00:46:57 SMÍCH V SÁLE
00:46:59 -Já čuchám amnestii.
-Ty si zacpi nos a nemluv!
00:47:03 Nos, oči, uši, pusu a dělej!
00:47:06 Co zase nebudeš?
00:47:08 Nebudu! Řekni, Kaťouši!
00:47:09 -Cože?
-SMÍCH V SÁLE
00:47:11 Kaťouši, pal!
00:47:13 Moc pěkně, prosím.
00:47:14 -Neříkej to.
-Já to řeknu.
00:47:16 Když už tě to opravil. Kaťouši,
00:47:18 -prosím tě, pal!
-Jau, jau!
00:47:21 Moment!
00:47:25 -Říkám, že máš pořádně trhnout.
-BUM
00:47:28 SMÍCH V SÁLE
00:47:30 ZVONÍ ZVON, BIM BAM
00:47:34 -ZVONÍ BUDÍK
-SMÍCH V SÁLE
00:47:38 Tak vidíte, blbouni, že jsem vám to spravil.
00:47:41 Ten, kdo se na svět dívá a ke všemu kývá,
00:47:45 ten samozřejmě bývá
00:47:47 vždy vážený a ctěn.
00:47:50 Takový mozek ptačí, tomu to snad stačí,
00:47:54 já, ať se páni mračí, já musím s pravdou ven.
00:47:59 Co na světě mám rád, nedám si brát,
00:48:03 než s lumpy tancovat, to se chci radši prát.
00:48:08 Teď slyšte, drazí páni, mé písně poslání,
00:48:13 teď je po tancování,
00:48:15 teď budeme se prát.
00:48:19 Nebuďte lidé hluší,
00:48:22 a nastavte uši,
00:48:24 chceme vás na mou duši, upřímně varovat.
00:48:29 Nemáme ani zdání, že jsou s vámi páni,
00:48:33 falešně hrají s vámi. Chtějí vás obehrát.
00:48:38 Co na světě mám rád, nedám si brát,
00:48:42 než s lumpy tancovat, se chci radši prát.
00:48:47 Nebuďte lidi hluší,
00:48:49 a nastavte uši,
00:48:51 nechceme na mou duši nic víc než varovat.
00:49:01 POTLESK
00:49:18 Odtud já všechno pozoruju.
00:49:23 Ale nekomentuju.
00:49:28 Ovšem, když vidím organizaci hlavního města Prahy,
00:49:31 tak to obrátím, aby to bylo dál.
00:49:34 SMÍCH V SÁLE
00:49:37 POTLESK
00:49:43 HUDBA
00:50:42 Vítr vane pouští,
00:50:46 po písku žene klobouk,
00:50:50 zahnal ho do houští,
00:50:54 starý a černý klobouk.
00:51:00 Kdepak je ta hlava,
00:51:03 která klobouk nosila,
00:51:08 byla černá či plavá
00:51:12 a komu asi patřila.
00:51:17 A kdo to v poušti zmizel,
00:51:21 odkud šel a kam,
00:51:26 a jaký to měl svízel,
00:51:30 že byl v poušti sám.
00:51:35 Jen zaváté stopy,
00:51:40 starý klobouk ve křoví,
00:51:44 nikdo nic nepochopí.
00:51:48 Nikdo se nic nedoví.
00:51:56 POTLESK
00:52:04 V Americe to má každá firma. Každý ten kanál.
00:52:08 -To je hezký jméno, kanál.
-SMÍCH V SÁLE
00:52:11 Tam mají 14 kanálů. Devět jich funguje.
00:52:14 -Devět jich funguje?
-Jo!
00:52:17 To je podle písně Já mám devět kanárů...
00:52:19 -Kanálů, ne kanárů.
-Pardon.
00:52:23 -Proč ne?
-Proč ne?
00:52:25 Někdo má devět kanálů, tak ať má devět kanálů.
00:52:27 -Jsou mu do páru.
-SMÍCH V SÁLE
00:52:34 Tam jsem to pozoroval a některé jsou fantastický.
00:52:42 -Blbý!
-SMÍCH V SÁLE
00:52:45 To se snad nedá docílit než tam těma možnostma.
00:52:50 -SMÍCH V SÁLE
-To je neuvěřitelný.
00:52:53 Tam je jeden komik, pane Horníčku,
00:52:56 to by stálo za to, jet se na něj podívat.
00:52:59 To je neuvěřitelný
00:53:02 a je šíleně oblíbený.
00:53:08 -Jak je známo, masa má vkus.
-SMÍCH V SÁLE
00:53:12 Ještě si pamatuji, když začínal za války. On už je starej!
00:53:17 To bych mu nevyčítal, že je starej.
00:53:21 To je i bravura, být starej.
00:53:24 -Ale on je tak strašně blbej.
-SMÍCH V SÁLE
00:53:28 Komiku co dělá, to je neuvěřitelný.
00:53:32 Korunu by si nemohl nikde vydělat,
00:53:34 -kdyby byla spravedlnost.
-SMÍCH V SÁLE
00:53:38 -To jsou takové...
-Není nutno mít mindráky.
00:53:41 Ne, naopak! Co se týče televize,
00:53:48 nejsme na to špatně. Opravdu máme v té světové...
00:53:54 Ona nemůže být dobrá, žádná. Protože když to jde furt, furt,
00:53:59 to by i šejk zblbnul. To se nedá.
00:54:03 SMÍCH V SÁLE
00:54:04 Ale v tom průměru...
00:54:10 -Využijeme pana...
-Vy jste z toho ten nejlepší.
00:54:13 SMÍCH V SÁLE
00:54:15 POTLESK
00:54:21 Jak bych měl následujícího hosta uvést jinak,
00:54:25 než dvěma slovy: Jiří Menzel.
00:54:29 POTLESK
00:54:36 Pane Suchý, já jsem se teď díval na pana Wericha
00:54:41 a je mně smutno. Co by tomu říkal dneska,
00:54:46 kdyby se koukal na televizi.
00:54:48 Jak jsme tu Ameriku pěkně dohnali.
00:54:51 SMÍCH A POTLESK
00:54:57 V určitých věcech jsme talentovaní.
00:55:00 Byli jsme.
00:55:02 V tomto, například.
00:55:05 Chcete vědět, co si myslím o panu Werichovi?
00:55:08 Já chci vědět, co si myslíte o panu Werichovi a potažmo
00:55:11 i o panu Jiřím Voskovcovi.
00:55:14 Já jsem měl štěstí, že to byli moji učitelé.
00:55:18 Protože mě vychovávali, když jsem byl malej kluk.
00:55:21 Ještě za války jsme měli gramofon a spoustu desek.
00:55:25 A já jsem si je pořád pouštěl,
00:55:27 vyměňoval desky. Pouštěl jsem je pořád za sebou.
00:55:32 Teď jsem si uvědomil, že všechny písničky,
00:55:36 které tady zazněly, bych mohl zpívat s sebou,
00:55:39 protože si je pořád pamatuju.
00:55:41 Jako malý kluk, to se dá dobře naučit.
00:55:43 Ty jsi nám přišel zazpívat, ne?
00:55:45 -To bych vám nepřál.
-SMÍCH V SÁLE
00:55:48 To by bylo na úrovni těch komiků amerických.
00:55:52 Chci říct, že jsem měl štěstí,
00:55:54 že jsem pozval pana Wericha osobně.
00:55:56 Viděl jsem ho na tomto jevišti taky, viděl jsem ty Husary.
00:56:00 Dokonce jsem viděl a seděl jsem tamhle na balkoně.
00:56:05 -Já tam.
-Já trochu později.
00:56:07 Když pan Werich měl tady svoji benefici
00:56:10 ke svým padesátinám a hrál medvěda
00:56:13 s paní Zázvorkovou.
00:56:16 -A kde byl Jiří Voskovec?
-Ten byl v Americe.
00:56:19 Když jsem tam seděl já, tak stál Voskovec tady.
00:56:23 Ještě bych chtěl říct jednu věc,
00:56:24 když jste mluvil o osudech pana Wericha.
00:56:29 Neměl jste přeskočit jednu věc.
00:56:31 Když pan Werich po 69. nesměl, tak se tady pololegálně
00:56:40 uspořádalo pod hlavičkou výročí 50 let Vestpoketky,
00:56:47 to jste taky organizoval vy.
00:56:50 V Lucerně se sešla plně nabitá Lucerna k poctě panu Werichovi.
00:56:56 A pan Werich tam na konci ilegálně vystoupil.
00:57:01 Nesmělo se zmínit jeho jméno a vůbec ne jméno pana Voskovce.
00:57:05 On vystoupil a řekl, že záznam toho večera se pošle do Ameriky
00:57:11 jednomu kamarádovi, neřekl jeho jméno.
00:57:15 A jestli ho můžou lidé v sále pozdravit.
00:57:18 Nastal tak dlouhý a usilovný potlesk, dlouhej,
00:57:23 pozdrav panu Voskovcovi, že já, když si na to vzpomenu,
00:57:27 tak mně běhá mráz po zádech. Jak jsem z toho dojatej.
00:57:31 Měl jsem štěstí, že jsem se s panem Voskovcem mohl setkat
00:57:35 osobně v Americe.
00:57:39 Viděl můj film a pochválil mi to a dal mi to písemně.
00:57:45 -Já už toho víc nemám.
-Stačilo to a bylo to pěkný.
00:57:49 -Já vám děkuji.
-Jsem rád, že jsem se s vámi
00:57:51 mohl pozdravit.
00:57:53 Já jsem rád, že jsem se mohl pozdravit s vámi.
00:57:55 POTLESK
00:57:57 Jiří Menzel.
00:58:00 HUDBA
00:58:19 Narodilo se štěně, lidí se nebálo,
00:58:25 se svým stínem na stěně to štěně celej den si hrálo.
00:58:33 Se svým stínem na stěně to štěně celej den si hrálo.
00:58:40 A když povyrostlo víc, protáhlo si nohy,
00:58:46 vydalo se do ulic, do vesnic očuchávat rohy.
00:58:53 Vydalo se do ulic, do vesnic očuchávat rohy.
00:59:00 Čuchá tady, čuchá tam a ocasem vrtí,
00:59:07 uviděl to jeho pán - grobián, rozzlobil se k smrti.
00:59:14 Uviděl to jeho pán - grobián, rozzlobil se k smrti.
00:59:20 Aby pes znal celou ves, to jsou ňáký mravy,
00:59:26 takový všetečný pes na řetěz, to mu mravy spraví.
00:59:34 Takový všetečný pes na řetěz, to mu mravy spraví.
00:59:41 A tak na řetěze rost, až z něj vyrost hafan,
00:59:47 jednou mu pán pro radost dával kost a byl zle porafán.
00:59:54 Jednou mu pán pro radost dával kost a byl zle porafán.
01:00:01 Jak to, že ten pes kouše, sám sebe se tázal,
01:00:07 dřív neublížil mouše, proč kouše, když jsem ho uvázal?
01:00:14 Dřív neublížil mouše, proč kouše, když jsem ho uvázal?
01:00:21 Seběhla se celá ves a pánovi praví:
01:00:27 celý svět ví to dnes, že řetěz mravy nenapraví.
01:00:42 POTLESK
01:00:51 Dneska mě potkává jedno štěstí za druhým.
01:00:54 Teď mám zase další čest přivítat tady pana Martina Štěpánka.
01:01:00 -POTLESK
-To je pan Štěpánek.
01:01:08 Hovořit o někom tak blízkém a velikém
01:01:12 na tak malém prostoru je opravdu těžké.
01:01:15 Já začnu asi takhle.
01:01:16 Naše vztahy byly původně velmi formální,
01:01:19 ale přesto velmi krásné.
01:01:22 Každého 25. nebo 26. prosince
01:01:25 o Vánocích otec usedl k psacímu stolu
01:01:31 a vyndal plnicí pero a napsal zdravici.
01:01:36 Dal ji do obálky a řekl: "Martine, odneseš to Janovi."
01:01:43 Já jsem vzal dopis a ušel jsem o 180 metrů
01:01:50 z Míšeňské ulice na Kampu. Do domu modrého abbého.
01:01:56 Tam jsem pokorně zazvonil a každý rok se představil.
01:02:00 Tam se koukaly ty nádherné oči. "Pojďte dál, už na vás čekám."
01:02:05 Byla mně nalita sklenička červeného vína.
01:02:10 Pan Werich se mnou pohovořil, já jsem mu předal zdravici.
01:02:15 A on už měl napsanou zdravici pro mého otce,
01:02:20 kterou k nám do Míšeňské ulice donesla Jana, jeho dcera.
01:02:25 -SMÍCH V SÁLE
-Oba dva ušetřili na známkách.
01:02:27 Ano,
01:02:28 a bylo spojeno příjemné s užitečným.
01:02:31 Protože si myslím, že i ona dostala skleničku čehosi.
01:02:34 Pak přišly doby trošičku smutnější.
01:02:39 Hovořím o 70. letech, druhé polovině 70. let.
01:02:44 Kdy já jsem z blíže nespecifikovaných důvodů
01:02:49 přestal hrát divadlo
01:02:51 a Jan Werich taky.
01:02:54 Já jsem každé dopoledne chodil do hospody Na Kampě,
01:02:59 dříve U Měšťánků, kde Jan Werich s Jiřím Voskovcem
01:03:04 za první republiky i bydleli.
01:03:06 Že měli pivo dovedené až do pokoje, je pomluva.
01:03:10 Tam jsem sedával a jednoho krásného dne,
01:03:13 nevím, co se stalo,
01:03:15 otevřely se dveře a tam stál Jan Werich.
01:03:22 Já jsem později zjistil, proč to bylo.
01:03:25 Werich byl člověk posedlý prací a posedlý publikem.
01:03:30 On to publikum najednou neměl.
01:03:33 Nemohl pracovat. A tak vešel do této hospody,
01:03:38 kde viděl mě a partu štamgastů.
01:03:41 Rozzářila se mu mandarínská očka, jak říká Jiří Voskovec.
01:03:47 Sednul si a začal.
01:03:49 Všichni štamgasti byli ve vytržení.
01:03:53 Z tohoto našeho setkání se stal zvláštní rituál.
01:03:59 Kdykoliv jsme se tam sešli, později to bylo pravidlem,
01:04:04 tak jeden den jsem platil pivo a buřta já.
01:04:08 Druhý den platil pivo a buřta on.
01:04:12 Mělo to pokračování v tom, že když už tam přicházel,
01:04:16 tak přinesl džbánek.
01:04:18 A říkal: "Teď jdu domů ke Zdeňce na oběd a pak budu
01:04:24 spát asi do 4 hodin. Nechte ten džbánek naplnit
01:04:28 a přijďte ke mně. Budeme si povídat."
01:04:32 Já vám zatím povím o tom, Gagarinovi.
01:04:37 Když obletěl svět, tak mu zavolal Chruščov a gratuloval.
01:04:42 A mezi řečí se ptá: "Poslyš, Gagarine,
01:04:46 když jsi lítal nahoře,
01:04:47 neviděl jsi takové malinké chlapečky?
01:04:50 Nad hlavičkou jim to svítí a mají křidýlka a poletují?
01:04:56 Mají růžové zadečky."
01:04:58 A Gagarin říká: "Jé, tam jich bylo plno."
01:05:01 A Chruščov říká: "Jé, to jsem si myslel, to jsem si myslel.
01:05:05 Tak to, prosím tě, nikomu neříkej."
01:05:08 Potom Gagarin přiletěl do Říma a papež ho pozval a gratuloval.
01:05:13 A mezi řečí se ptá:
01:05:15 "Pane Gagarine, když jste byl nahoře, neviděl jste tam takové
01:05:18 malé chlapečky a mají růžové zadečky a nad hlavičkou
01:05:23 jim to svítí a poletují tam?" Gagarin říká:
01:05:27 "Ne, vůbec nic." A papež říká: "Aj, aj, to jsem si myslel.
01:05:34 A prosím vás, nikomu nic neříkejte."
01:05:37 SMÍCH V SÁLE
01:05:38 Káčo!
01:05:41 -Káčo!
-Jéžiš!
01:05:43 POTLESK
01:05:49 Co to má představovat? Vy jste americká žába nebo utopenec?
01:05:55 Kačenko, co to plácáte? Americká žaba, jo?
01:05:59 -No!
-Americkej ropouch?
01:06:02 Vy mě nepoznáváte?
01:06:04 Čochtan!
01:06:07 Čochtan, vodník ze Zlaté stoky,
01:06:09 okres Třeboň.
01:06:11 Má ty dobroto,
01:06:12 -tak vy jste Čochtan?
-Včera večer jsem vyrazil ven.
01:06:15 Vrbičkama tam dozadu k tůňce.
01:06:18 Jé, tam je to krásný.
01:06:20 -Vy jste se tam koupala.
-No jo!
01:06:22 Říkal jsem si, jak by vám slušely plavky.
01:06:24 SMÍCH V SÁLE
01:06:26 Říkal jsem si "s" nebo "bez", to je jedno.
01:06:29 U někoho je to jedno, třeba jako u vás.
01:06:32 A někomu nepomůže, ani kdyby na něm ležely tři žebřiňáky.
01:06:35 Najednou na mě huplo horko,
01:06:37 vzápětí pak zima a zase horko a zase zima.
01:06:40 Warm, kalt, to se střídalo takovým tryskem,
01:06:44 že jsem musel vlétnout do studny, abych srovnal temperamenturu.
01:06:47 Jak je vám teď?
01:06:49 Stydno, ale divno.
01:06:52 Nevolno?
01:06:53 Ne, volno. Počkejte, jak bych to řekl, abyste to pochopila.
01:06:59 Ušmrncnuto je mi.
01:07:01 -Já vím, co chcete říct.
-To vám závidím.
01:07:03 Je sladko,
01:07:06 ale hořko!
01:07:08 Těžko, ale lehko.
01:07:10 Není žádné parno, ale vlaho okolo.
01:07:13 No, no, tak napolo, že jo?
01:07:15 -Napolo?
-Tak asi sedm deci.
01:07:19 Kačenko, já jsem pořád ještě částečně
01:07:21 -bytost nadpřirozená.
-A hlava se vám točí.
01:07:25 Hvězdiček mám plný oči.
01:07:27 Vidíte, člověk ani neví co.
01:07:29 -Přitom něco jakoby...
-Něco jako tento?
01:07:33 Jo, jo, jo, něco jako tento. Vlastně ne, spíš jako když,
01:07:40 na jazyku měl sedlo, jako když kočka honí myš.
01:07:48 Jako když běsy, na šosy se věsí,
01:07:52 do zad mi vráží nůž,
01:07:55 přitom to však nikterak nebolí,
01:07:59 naopak to okolí srdce povolí.
01:08:03 Cítím-li ručky vaší dotek,
01:08:07 hrtan schne, potí se dlaň,
01:08:11 přestávám být hrdý šotek
01:08:14 a je ze mě dravá saň.
01:08:19 Pilipi pápí, pilipi pápí.
01:08:23 Pilipi pápí, pilipi pápí.
01:08:34 Já to znám, mě to taky mate,
01:08:37 vlastně ne, spíš jako když,
01:08:41 jako když, to přece znáte.
01:08:46 Jako když se hladí plyš.
01:08:49 Je mi tak sladko.
01:08:51 Hedvábno a hladko a přitom nádherno.
01:08:57 Je mi tak slično, tak nebetyčno.
01:09:01 To se, slečno, skutečno dá těžko vylično.
01:09:05 A že teď srdce moje strádá, vyplatí se tisíckrát,
01:09:12 až přijde ten, co ho mám ráda a řekne, že mě má rád.
01:09:20 To bylo řečí, jeden div nebrečí,
01:09:23 pak se přesvědčí,
01:09:25 že vše zbytečno.
01:09:30 -Sbohem, slečno.
-SMÍCH V SÁLE
01:09:33 POTLESK
01:09:39 FOUKÁ NA HARMONIKU
01:09:49 My jsme dva,
01:09:52 tuláci,
01:09:56 co jen tak
01:09:59 chodí světem.
01:10:03 Tu a tam,
01:10:06 trefíme,
01:10:10 jindy si, jindy si,
01:10:13 cestu spletem.
01:10:18 A zavede nás některá, některá,
01:10:23 a tak, ale stejně je to nádhera.
01:10:30 Japadypa papadá.
01:10:36 Ale stejně je to nádhera.
01:10:48 Klaudie, nestalo se ti nic?
01:10:52 Takovou legraci bys kolem světa nezažil.
01:10:54 Jakou legraci? Oni si ještě dělají srandu.
01:10:58 Lumpové, rozlomili mně vůz.
01:11:02 Samozřejmě, že já zaplatím veškerou škodu.
01:11:06 Ty zaplatíš? Cha cha.
01:11:09 Jak to se mnou mluvíš, dědku? Sežer si tu slepici!
01:11:12 Klaudie!
01:11:16 I stvořil Evu i Adama.
01:11:19 Řek Evě, ať Adama ráda má.
01:11:26 Adam řek, co tě to napadá,
01:11:30 jí to připadá jako záhada.
01:11:36 A tak se obrátila na hada,
01:11:41 to, co jí řek had,
01:11:44 těžko věděti,
01:11:47 za to víme na beton,
01:11:49 že chtěla děti.
01:11:52 I řek Adam, pojď ven,
01:11:55 pro nás už ráj není.
01:11:58 Nastává den
01:12:01 lidského množení,
01:12:04 a počat byl Kain, počat byl Ábel
01:12:07 a ti pak počali ty, co počali Fábel.
01:12:10 A počat byl žebrák, a počat Hatrapa,
01:12:12 a počali i ti, co věří na čápa.
01:12:20 Počat Šalamoun, co hodlal půlit dítě,
01:12:22 počat Číňan, co v bouřce soukal nitě,
01:12:25 pak počlo Rakousko, k poctě se zrodilo.
01:12:27 Co říkají, to za protektorátu nebylo.
01:12:33 Náš národ sám pak byl rozmnožený zásluhou Oldřicha a Boženy,
01:12:38 a český film pokračuje v té snaze
01:12:40 na plátně nás učí, co je extáze.
01:12:48 Jak rozkázal pán,
01:12:50 celej svět se množí,
01:12:53 lidí plnej krám,
01:12:56 a všude plno zboží.
01:12:58 Když válka je a napětí,
01:13:00 jakmile se dva potkají, mají děti,
01:13:06 Je po válce a zas napětí,
01:13:08 z každýho napětí jsou zas děti.
01:13:13 Někdy po jednom někdy po pěti,
01:13:16 malý, velký, tlustý, tenký, mají děti
01:13:18 a manželky, dcery, milenky mají děti.
01:13:21 A služky, co jim perou plenky, mají děti.
01:13:23 I princové a sněženky mají děti.
01:13:26 Slovani a Taliáni mají děti
01:13:28 a pak i vegetariáni mají děti.
01:13:31 Herci, básníci a blázni mají děti.
01:13:33 A hosté z Františkových Lázní mají děti
01:13:36 a lidi co nechtěli děti mají děti.
01:13:38 A děti nechtěných dětí mají děti,
01:13:41 proto je jen zapotřebí věděti,
01:13:43 jací jsme a nikoliv čí jsme děti,
01:13:46 tak proč se bát.
01:13:48 A proč se prát,
01:13:50 vždyť každej z nás
01:13:53 má děti rááááád.
01:13:59 POTLESK
01:14:08 Divnej pane!
01:14:10 To voláš na mě?
01:14:12 Jo.
01:14:13 Proč si myslíš, že jsem divnej pán?
01:14:16 Vypadáte jako z pohádky.
01:14:20 Já jsem z pohádky.
01:14:22 -Jakpak jsi na to přišla?
-V pohádkách bývají strašidla.
01:14:26 SMÍCH V SÁLE
01:14:27 Teď jsi to, děvenko, přeťápla.
01:14:31 Když jste z pohádky, uměl byste mně splnit nějaké přání.
01:14:36 No, baže. Co by sis tak přála?
01:14:41 Panenku se zavíracíma očima
01:14:43 a k ní kuchyňku s elektrickým vařičem.
01:14:46 Já bych ti radši splnil něco jinýho.
01:14:49 -A co?
-Tobě a všem dětem na světě.
01:14:56 Aby pro vás máma i táta, vždycky rádi měli čas,
01:15:04 jako má čas pro mláďata, blecha, slon
01:15:10 a dikobraz.
01:15:12 Ano. Aby se holky smály
01:15:14 a školy se nebály.
01:15:16 A kluci jakbysmet.
01:15:20 A aby byly zadarmo balonky
01:15:24 a aby se už nešetřilo na kanonky.
01:15:28 A vy, až budete velký,
01:15:32 život ráj byl a ne pes.
01:15:36 Aby o tři koňské délky
01:15:39 svět byl dále
01:15:42 než je dnes.
01:15:49 POTLESK
01:15:56 Já jsem ty dva mužský, vlastně tři, když počítáme Ježka,
01:16:02 tak jsem je zaznamenal už za studentských let.
01:16:05 Pořád jsem obrušoval ty desky a zejména mě zajímali kromě
01:16:08 těch písniček předscény.
01:16:12 Tenkrát jsem nevěděl proč, ale dneska to už vím.
01:16:15 Pro mě to byly zakladatelé chytrýho humoru.
01:16:21 Já jsem netušil, že se s nimi někdy setkám.
01:16:25 U Voskovce a Ježka se mi to nepodařilo.
01:16:29 Wericha jsem poznal.
01:16:33 Já jsem nebyl ten, kdo si ho odvážil pozvat.
01:16:37 Mám dojem, že Láďa Smoljak došel za paní Werichovou na Kampu.
01:16:40 A říkal, že jsme založili divadlo a že by to možná pána zajímalo.
01:16:45 On pořád nešel a jednoho dne já přijdu do divadla
01:16:49 a on seděl v Malostranské Besedě v předsálí.
01:16:52 Byl v tvídovém saku a říkal, v kolik to začíná.
01:16:57 Všichni jsme měli trému, protože do divadla přišel bůh humoru.
01:17:04 Já jsem ten den nehrál, ale Honza Klusák,
01:17:06 který mě alternoval, říkal:
01:17:08 "Chceš hrát, když je tu pan Werich?"
01:17:10 Já jsem říkal: "Ne, ne, jen si zahraj, já na něj budu koukat."
01:17:14 Sedl jsem si ke kamnům v Malostranské Besedě
01:17:18 a koukal jsem, jak reaguje. Jak on bere naši srandu.
01:17:23 Překvapilo mě, on už tenkrát špatně slyšel.
01:17:27 Tak měl pořád takhle kornoutek.
01:17:30 Když se zasmál, tak reagoval jako vesničan.
01:17:36 Zasmál se a podíval se na lidi, jestli to také koupili.
01:17:39 Jo, jo, to je sranda. To mě hrozně blažilo.
01:17:45 Pak si s námi sedl do šatny a chodili jsme mu pro pivo.
01:17:50 Asi tři džbánky to byly. Pak jsme ho doprovodili na Kampu.
01:17:56 Ten večer jsem si v noci všechno zapsal, co nám říkal.
01:18:00 A ještě to mám schovaný.
01:18:04 Třeba je to k nevíře. Je to opravdu k nevíře.
01:18:08 Je to 58 let, co jsem na tomto jevišti stál vedle pana Wericha.
01:18:14 A později i vedle Jiřího Voskovce.
01:18:19 Já jsem byl začínající adept herectví a vůbec nic jsem neuměl.
01:18:25 Byl jsem kandrdas, jak se v naší branži říká.
01:18:29 Oni byli skvělými učiteli.
01:18:32 Pan Voskovec mě učil číst knížky, protože říkal,
01:18:36 že v tom mám strašnej bordel.
01:18:38 A pan Werich mě učil pít plzeňské pivo a hrát mariáš.
01:18:42 SMÍCH V SÁLE
01:18:43 Pak mě učil chytat ryby.
01:18:45 Jednou jsme jeli spolu na ryby a on nechytil nic.
01:18:49 Já jsem chytil dvě štiky a on skončil prohlášením:
01:18:52 "Tady jsou úplně blbý ryby a berou úplně blbejm lidem.
01:18:55 -Jdeme na večeři."
-SMÍCH V SÁLE
01:18:58 Šli jsme na večeři, ale to nejdůležitější, o čem chci mluvit,
01:19:03 byla nádhera, když Jiří Voskovec režíroval pana Wericha.
01:19:08 Voskovec seděl třeba v hledišti
01:19:11 a Werich zkoušel se Soňou Červenou
01:19:16 a nabídl mu celou bezednou studnici nápadů, gegů, fórů
01:19:21 a improvizačních myšlenek.
01:19:24 Voskovec na to kouká a říká: "Jeníku, to je odjinud.
01:19:28 To je moc." A on říká: "Co je moc?"
01:19:30 On říká: "Je to hlavně úplně jiný."
01:19:32 A on říká: "Odkud je to jiný?"
01:19:34 "No, přece vedle od Nováků, to není od nás z divadla."
01:19:40 Nebo oni spolu hráli ve hře Pěsti na oko nádhernou
01:19:42 žoldnéřskou scénu.
01:19:45 Vybavili si a zničeho nic se vrátili do Ameriky.
01:19:49 A vybavili si scénu, kdy neměli prachy.
01:19:53 Voskovec říká: "No, to jsme byli v těžké situaci."
01:19:56 A Werich povídá: "Nebyli bychom v těžký situaci,
01:19:58 kdyby vaše žena prodala briliantový prsten."
01:20:01 On říkal: "To nešlo, to jsem nemohl zařídit.
01:20:03 A víte, kdo nám pomohl? Chudý a slepý muzikant."
01:20:06 Myslel Jaroslava Ježka.
01:20:08 A lidé se královsky bavili.
01:20:10 Pane Werichu, my vám děkujeme za to, co jste uměl.
01:20:15 Za to, jaký jste byl a za to, že jste nám tady zanechal
01:20:19 dost důvodů k radosti ze života.
01:20:24 POTLESK
01:20:32 Werich byl velikej formát. Velikej!
01:20:35 Kdokoliv si dneska pustí jeho a Voskovcovo a Ježkovo písničky,
01:20:41 tak musí uznat, že zůstane velikej formát navždycky.
01:20:47 -Mně se chce něco říct.
-SMÍCH V SÁLE
01:20:50 Náš pořad končí, ale chtěl bych podotknout,
01:20:55 že tady, kde hraje dnes skupina The Hottentots orchestra,
01:21:00 před léty stál Karel Vlach s orchestrem.
01:21:04 A předtím na tomto místě ještě stál Jaroslav Ježek
01:21:09 s orchestrem a tento orchestr, který tu sedí dneska,
01:21:13 hraje písničky Voskovce a Wericha
01:21:16 v té původní poloze a aranži,
01:21:19 jak je hrál Jaroslav Ježek.
01:21:23 A jak je hrál orchestr Osvobozeného divadla.
01:21:27 Dneska jste je slyšeli v autentické podobě.
01:21:31 Za to vděčíme tomuto ctihodnému orchestru.
01:21:34 POTLESK
01:21:46 A to není všechno. Představte si, že v tomto orchestřišti
01:21:49 se nachází nástroj, který se jmenuje suzafon.
01:21:52 Tento suzafon tady byl za Jaroslava Ježka.
01:21:56 To je nástroj, který pamatuje Osvobozené divadlo.
01:22:00 -To je původní suzafon.
-SMÍCH A POTLESK
01:22:10 Suzafon je původní, hráč už ne. Ten už je novější.
01:22:15 To jsem si nemohl odpustit
01:22:18 a teď dovolte, abychom vám zazpívali poslední písničku.
01:22:21 Je to písnička ze hry Pěst na oko.
01:22:33 Komedianti jedou,
01:22:37 komedianti jdou,
01:22:41 tluče se na buben a troubí na trumpety,
01:22:44 jak holka lechtivá ječí klarinety.
01:22:48 Komedianti jedou,
01:22:51 komedianti jdou,
01:22:55 na sudy prkna,
01:22:58 přes prkna cáry,
01:22:59 naruby kožich, už je tu král.
01:23:03 Hraje se fraška, troubí fanfáry,
01:23:07 až dohrajem, pojedem dál.
01:23:13 Žádáme důrazně,
01:23:17 pány a dámy,
01:23:21 aby teď mohutně
01:23:24 zpívali s námi.
01:23:30 Až skončí fraška,
01:23:31 skončíme v pasti,
01:23:32 z fantazie vrátíme se zpět.
01:23:36 Jsme taky lidi,
01:23:38 máme své lásky,
01:23:39 milujeme svět.
01:23:43 Až skončí fraška,
01:23:45 shodíme masky,
01:23:46 z fantazie vrátíme se zpět.
01:23:50 Jsme taky lidi,
01:23:52 máme své lásky,
01:23:53 milujem život,
01:23:55 milujem svět,
01:23:57 milujeme svět.
01:24:03 Skryté titulky Miroslav Hanzlíček
Jiří Voskovec a Jan Werich byli jedněmi z nejvýraznějších uměleckých autorských osobností československé kultury minulého století. Potkali se již během studia na gymnáziu, v meziválečném období založili a působili v Osvobozeném divadle, kde vznikla řada nezapomenutelných her, mezi nimi Vest pocket revue nebo Balada z hadrů. Na poli kinematografie je nutné zmínit především filmy Pudr a benzín, Peníze nebo život nebo Hej rup!, všechny natočené v dekádě 30. let 20. století. Jejich nadčasové dílo je stále aktuální, a to i díky specifickému a inteligentnímu humoru, originalitě a široké tematické i formální škále. Jiří Suchý v komponovaném pořadu zavzpomíná na tyto výjimečné umělce, kteří ovlivnili celé generace diváků. Společně s ním přijde Voskovce a Wericha připomenout i celá řada jejich přátel a spolupracovníků. Mezi nimi Jaroslava Adamová, jejíž herectví je s Janem Werichem nerozlučně spjato. Dále pak zpěvačka Eva Pilarová, režisér Jiří Menzel, herci Josef Vinklář a Martin Štěpánek a řada dalších. Pořad je složen z výjimečných vzpomínek výše zmíněných hostů, archivních záznamů a fotografií, které doplňuje řada nezapomenutelných písní Voskovce a Wericha.
* 1. 10. 1931
* 19. 6. 1905
† 1. 7. 1981
* 6. 2. 1905
† 31. 10. 1980