Českoslovenští potápěči se vydali za tajemstvím pohřebiště lodí (2005). Režie J. Večeřa
00:00:32 Je to dobrý, jenom najít Juru!
00:00:35 Já nevidím žádné auto!
00:00:37 Nazdar!
00:00:41 Jak si to přivítání představuješ?!
00:00:43 Ahoj, Jardo!
00:00:45 Vždyť jsme se neviděli 100 let.
00:00:47 Alespoň, že ty na mě tak neřveš, jako on!
00:00:49 Na, to je ostravský vzduch. To ti vezeme až ze šachty!
00:00:52 A je to dýchatelné.
00:00:55 Tož na zdraví!
00:01:07 Za tuto výpravu může tato knížka amerického novináře.
00:01:11 Byl to známý potápěč a velký dobrodruh,
00:01:17 který dělal válečného zpravodaje a kameramana, fotografa
00:01:25 ve vietnamské válce.
00:01:27 Když odešel z armády, začal se různě toulat a zamířil do Turecka.
00:01:33 V Turecku se setkával s lovci mořských hub.
00:01:38 Bylo to ve městě Bodrum, které kdysi za dávných časů bylo starodávným
00:01:43 Halikarnassos.
00:01:47 Objevili tam útes, který nazvali Útesem smrti.
00:01:52 Tento útes se stal díky ponorům největším amfořištěm na světě.
00:02:00 Antické lodě na cestách na tento útes narazily a potopily se.
00:02:09 My jsme v té době absolvovali už několik potápěčských expedic,
00:02:14 tak jsme si řekli, že bychom se do Turecka také mohli podívat,
00:02:17 chtěli jsme natočit toto velké amfořiště.
00:02:22 Tak vznikla tato výprava.
00:02:43 Díky tomu, že Jiří byl tehdy v ČTK, kde měl řadu kamarádů,
00:02:45 vypravili jsme se k Jirkovi.
00:02:47 Ten to do nás takhle hustil, takže v nás vzbudil zájem.
00:02:52 Jakmile tato parta řekla trochu ano, Jirka už nás nepustil z rukou.
00:02:57 Bez nás jet nemohl a jet tam chtěl.
00:03:05 V Ostravě bylo několik dobrých potápěčských skupin.
00:03:10 Byli to profesionálové na Hlavní báňské záchranné stanici,
00:03:17 hasiči a dobrá svazarmovská skupina.
00:03:19 My jsme spojili tyto tři skupiny pod pojem Termon Ostrava.
00:03:22 Každý z nás něco mohl a něco uměl.
00:03:25 Já jsem díky Hlavní báňské záchranné stanici mohl přispět
00:03:27 ledasčím, hlavní byla potápěčská profese a vybavení.
00:03:33 Vybírali jsme patřičné obsazení skupiny.
00:03:38 Byl jsem novinář a Jirka Vrožinak byl režisér a kameraman v Televizi,
00:03:43 Honza Daněk byl šéf potápěčské skupiny,
00:03:48 Zdeněk Nováček byl profesionál potápěč u hasičů
00:03:52 Vilda Kocián byl špičkový potápěč svazarmovský,
00:03:57 Jirka Holásek byl lékař.
00:04:02 Předpokládalo se, že se naučím pracovat jako druhý kameraman,
00:04:06 a že se naučím vařit.
00:04:08 Myslím si, že jsem kuchaře dělal lépe než potápěče,
00:04:12 protože tam jsem tolik možností neměl.
00:04:15 Vybavil jsem se kleštěma na zuby, malou chirurgickou soupravou,
00:04:20 narkotiky - ne k zneužití, ale kdybych někomu musel spravovat
00:04:27 zlomenou ruku apod.
00:04:37 My jsme mohli začít připravovat expedici teprve tehdy,
00:04:41 když jsme získali devizový příslib z banky, u které se žádalo.
00:04:47 Nikdo neměl jistotu, že tento příslib dostane.
00:04:52 Někdy v dubnu jsme tento příslib dostali a mohli jsme začít myslet
00:04:58 na ostatní věci.
00:05:00 Můj kamarád a spolužák z vysoké školy vyzvedl v Praze víza
00:05:02 a poslal nám letadlem pasy, abychom druhý den ráno mohli odcestovat.
00:05:18 Potřebovali jsme kompresor.
00:05:20 Když jsme jezdili předtím např. do Jugoslávie,
00:05:22 tak to nebyl problém, protože nás jezdilo více, a to autobusem.
00:05:24 Za ním jsme táhli 1,5 tunový kompresor, kterým jsme foukali
00:05:28 lahve na 200 atm.
00:05:31 Do Turecka to ale nešlo.
00:05:33 Neměli jsme ještě ani vyřešenu dopravu.
00:05:35 Jedna náplň potápěčské lahve vydržela max. na 3/4 hodiny
00:05:43 v hloubce max. 10 m.
00:05:46 U tak krásného moře je to velmi omezující, protože je vidět
00:05:48 až do hloubky 30 m.
00:05:52 To by tedy znamenalo jednodenní výlet.
00:05:54 Dali jsme inzerát do západních potápěčských časopisů,
00:06:02 že chceme někoho, kdo má kompresor a má zájem o potápění v Turecku.
00:06:05 Ozval se nám Fredy Sterkel, který byl ochoten se s námi setkat
00:06:11 a poskytnout nám kompresor.
00:06:12 To byla pro nás výhra, protože bez toho bychom tam byli k ničemu.
00:06:16 Protože jsme měli různé problémy, zpozdili jsme se v cestě.
00:06:20 Nakonec jsme se se Sterkelem potkali.
00:06:22 Bylo to neuvěřitelé - Fredy skutečně na smluveném místě byl,
00:06:25 našli jsme ho druhý den.
00:06:27 Všechno bylo fajn, prohlédli jsme si kompresor z americké stíhačky,
00:06:30 který měl ve svém obytném VW. On tam byl se svou manželkou.
00:06:35 My jsme nevěřili, že jeho kompresor může nafoukat 200 atm.
00:06:37 Na každý den jsme potřebovali naplnit 10 dýchacích přístrojů,
00:06:40 abychom mohli zvládnout tu práci, kterou jsme chtěli.
00:06:43 Lahve jsme plnili až do 2 hodin v noci, ale fungovalo to,
00:06:47 celou dobu nám ten kompresor dobře sloužil.
00:07:02 Vzali jsme si s sebou konzervy, chléb,
00:07:04 abychom nemuseli nic kupovat.
00:07:07 Dokupovali jsme jen nejdůležitější věci.
00:07:11 Za příslib jsme tehdy dali asi 3500 korun.
00:07:20 Dělali jsme to tak, že z naší stodolarovky jsme dali každý
00:07:23 90 % do společné kasy na expedici a 10 % si každý mohl nechat
00:07:26 na svou vlastní útratu, za kterou mohl koupit domů dítěti čokoládu...
00:07:30 Podlaha byla vystlaná čínským masem vepřovým, měli jsme i brambory.
00:07:37 Nebyla to žádná sranda vydržet 6 týdnů v kapitalistické cizině
00:07:42 za 90 dolarů.
00:07:44 Mysleli jsme si, že tam chytíme nějaké ryby,
00:07:47 ale my jsme přijeli z Ostravy k moři, kde byly všude mraky ryb,
00:07:52 ale žádná nám nechtěla dobrovolně vplavat do ruky.
00:07:55 Jednou jste někde chtěli chytit psa!
00:08:00 To jsem nechtěl vařit, bál jsem se, že má tasemnice.
00:08:05 Honza řekl, že teda uvaří on.
00:08:08 Uvařil polévku, kterou jste nikdo nemohl jíst, lili jste ji do moře.
00:08:14 Nikdo to nejedl, vylili to do moře, jen já jsem se ti chtěl zavděčit,
00:08:17 tak jsem ji snědl - ale to byly křeče!
00:08:36 Největší tragédií bylo, že Útesy smrti s pohřebištěm antických
00:08:46 amfořišť, k nimž jsme se vydali, je uzavřená oblast,
00:08:51 která je vyhrazena pouze potápěčům a archeologům
00:08:55 Pensylvánské univerzity.
00:08:58 Tehdy ještě nebyl internet a nebylo možné získat nějaké informace.
00:09:03 Já jsem korespondoval s Ministerstvem turismu,
00:09:06 a oni nám neřekli, že se tam nesmíme potápět,
00:09:08 radili nám, že se musíme v Bodrumu spojit s někým...
00:09:12 Nikdo nám ale neřekl, že je to uzavřená oblast pro potápěče.
00:09:18 My jsme tam přijeli a byl to pro nás šok.
00:09:21 Jestli jsme chtěli natočit film o Útesech smrti a amfórách,
00:09:25 což pro nás bylo zázračné slovo.
00:09:28 V tomto prostředí byly amfóry běžnou věcí...
00:09:33 My jsme si uvědomili, že nemůžeme natočit to, co jsme slíbili
00:09:39 a chtěli, protože to pro nás znamenalo přivézt film.
00:09:44 V této době to vypadalo, že je to nemožné.
00:09:58 My jsme scénář, který měli v hlavě oba Jiří, ani moc nevnímali,
00:10:03 protože my jsme byli připraveni dělat to, co bude potřeba.
00:10:08 My jsme se nepotápěli nadarmo.
00:10:11 Museli jsme poslouchat. Já nerad, ale museli jsme.
00:10:35 Celá historie tohoto místa je spojena s lodí "mandarinči",
00:10:39 což je 12 m dlouhá plachetnice lovců vodních hub z Bodrumu.
00:10:47 Když jsme přijeli do Bodrumu do přístavu a viděli jsme tam
00:10:52 kotvit tyto plachetnice, byl to pro nás obrovský zážitek.
00:10:55 Snažili jsme se seznámit s kapitánem, což nám umožnil Fredy,
00:11:01 který se domluvil turecky...
00:11:03 Oni nám slíbili, že s námi za určitý poplatek vyplují,
00:11:08 že nás s sebou vezmou na celý den...
00:11:13 My jsme tohoto kapitána chtěli nalákat na to, ať s námi jede
00:11:20 k těmto Útesům smrti.
00:11:22 Ovšem to byste museli znát turecké policisty, kde obušek, kopanec
00:11:25 apod. nebyl žádný problém.
00:11:28 Turecká policie má velkou autoritu, nikdo si netroufne něco porušit.
00:11:34 My jsme věděli, že se můžeme pokusit k útesům dostat,
00:11:43 ale že nám to neumožní ani kapitán plachetnice, ani jiná možnost,
00:11:48 že musíme získat důvěru místních lidí, odjet k útesům
00:11:57 a risknout se tam potopit.
00:12:05 Protože jsme potřebovali oplachovat automatiky ve sladké vodě,
00:12:09 tak jsme se usadili u studně.
00:12:13 Tam se na nás jeden stařeček díval všelijak, ale nechal nás.
00:12:18 Přes Fredyho jsme se ale dozvěděli, že mu okupujeme jeho pozemky,
00:12:28 zneužíváme jeho vodu na věci, na které ona není,
00:12:34 že on nám nic neřekl, že se k nám dobře zachoval,
00:12:40 tak teď že se tak musíme zachovat my k němu...
00:12:43 Jak jednou přelézal kamennou branku, tak mu jeden kámen
00:12:49 rozdrtil palec.
00:12:51 Protože věděl, že v naší výpravě je lékař, tak za námi přišel,
00:12:56 abych mu ten palec přišil.
00:12:59 Já jsem v té době měl chirurgickou specializaci za sebou,
00:13:03 ale viděl jsem, že ani v nemocnici v aseptických podmínkách
00:13:06 bych si toto nedovolil přišít.
00:13:10 Já jsem zrušil tvé starosti s aseptickým prostředím,
00:13:16 protože vím, má-li si člověk zachovat ruku, tak se to musí
00:13:19 přišít hned a jakkoliv - je jedno, čím je to potřísněné.
00:13:23 Tak jsme vzali normální bílou nit a jehlu, a tím jsme mu to přišili.
00:13:27 Ten člověk to se zaťatými zuby vydržel...
00:13:31 Já jsem si říkal, že on dostane otravu krve, a že nás ostatní
00:13:34 za to ukamenují...
00:13:37 On odmítl jakékoliv injekce.
00:13:41 Ale protože měl palec potřísněn stolicí a hrozil mu tetanus,
00:13:47 musel jsem mu injekci píchnout přes kalhoty, když se nedíval.
00:13:52 Pro nás to hlavně znamenalo, že nás ti lidé přijali,
00:13:55 stali jsme se pro ně přáteli.
00:13:58 Krásný konec je ten, kromě toho, že se o nás staral,
00:14:02 tak nás donutil, aby celý autobus dojel do dědiny a mne tam
00:14:05 představil jako svého staršího bratra a všechny nás pozval na čaj.
00:14:16 Ten čaj stál 20 haléřů, ale pro mě to mělo význam 10 ročních platů,
00:14:25 protože se z něj nakonec stal přítel, který mě vzal do rodiny.
00:14:41 To nám umožnilo naši další činnost, abychom mohli proniknout k útesům.
00:14:47 Potom nastal den D, kdy jsme si mysleli, že by to šlo.
00:14:54 Nasedli jsme do roburu, který nás zavezl naproti útesům,
00:14:59 tam jsme se přelodili do gumového člunu a jeli jsme tam.
00:15:04 Byla už zima - konec září.
00:15:08 Vlny byly vysoké jako ten stůl.
00:15:12 My jsme na ně čekali u břehu.
00:15:14 Ostatní odjeli ráno k útesům. Celý den jsme o nich nevěděli.
00:15:20 Kameraman Jura se neohlížel nalevo ani napravo,
00:15:24 bylo mu jedno, že jde pod vodu, a že má potápěčský přístroj,
00:15:28 hlavně že šel filmovat.
00:15:31 Já jsem měl na starosti, abych mu byl za zády.
00:15:45 Viděl jsem ostrý kámen, který vyčníval několik metrů pod hladinu.
00:15:53 Pod ním byly hromady amfór - do vzdálenosti několika set metrů.
00:16:03 Jakmile měl Jura nafilmováno, šli jsme nahoru.
00:16:10 Pospíchali jsme také proto, že jsme měli strach z tureckých úřadů apod.
00:16:14 Čekali jsme a nevěděli, jestli se kluci vrátí, jestli je tam
00:16:18 nechytili, nezavřeli...
00:16:24 Když jsme v dálce zahlédli dva body, které se přibližovaly,
00:16:30 tak jsme si říkali, že je to dobré, že jsou jenom dva.
00:16:34 Když kluci zařvali: Máme amfóry! Máme hektar amfór!
00:16:39 Všichni jsme si oddychli, že se můžeme vrátit.
00:16:55 Druhý den vtrhli do kempu policisté,
00:17:00 vtrhli do našich stanů, všechno přehrabali, vyházeli,
00:17:05 protože v Turecku platí zákon, že nic z těchto historických
00:17:07 nálezů se nesmí vyvážet.
00:17:09 Naše obrovské štěstí bylo, že jsme nevzali žádnou amfóru.
00:17:12 Kdyby u nás našli nějakou amfóru, tak to s námi dopadlo velmi špatně.
00:17:20 Náš cíl byl splněn - přivezeme film o tom, jak jsme byli
00:17:25 v Turecku, o tom, jak jsme našli Útesy smrti, o kterých jsme četli.
00:17:28 Film byl na světě, byl odvysílán, měl dobrý ohlas...
00:17:36 To jsme ještě netušili, že až budeme vzpomínat,
00:17:40 tak ten film nebude, protože v roce 1997 - 30 let po naší
00:17:49 expedici tento film bude utopen při povodních v archivu.
00:17:53 ZPÍVÁ
00:18:12 Byla tam ještě jedna zvláštnost - skončila nám platnost víz,
00:18:15 které jsme měli jen na 14 dní.
00:18:18 My jsme tam už byli 3 týdny!
00:18:20 Předtím nás už musel opustit kameraman Jirka Vrožina,
00:18:22 který měl závazky v Televizi, protože v určitý den musel
00:18:27 nastoupit na filmování určitého pořadu.
00:18:32 Náš kamarád ze západního Německa nám navrhl, ať s ním jedeme,
00:18:36 že nám ukáže kouzelný kout na potápění.
00:18:39 Než jsme se stačili s tím krásným potápěčským prostředím seznámit,
00:18:46 tak přišla turecká policie, která nám zkontrolovala pasy.
00:18:49 Zjistili, že máme propadlá víza.
00:18:51 Zdálo se, že nás zavřou na doživotí a vyhostí z Turecka.
00:18:56 Nasadili nám do autobusu policistu a už jsme cestovali...
00:19:13 Naše expedice proběhla v roce 1967 - tedy před invazí
00:19:19 a před určitým milníkem v dějinách.
00:19:25 Byla to naše poslední expedice v této sestavě a podobě.
00:19:29 Jirka Vrožina - kameraman a režisér, emigroval do Austrálie.
00:19:34 Zemřel na zhoubnou nemoc.
00:19:37 Vilda Kocián - výborný potápěč, také emigroval do USA.
00:19:43 Když jel z nějakého sympózia, usnul na dálnici a zabil se.
00:19:49 Zdeněk Nováček při rekreačním potápění u Baltu zkolaboval
00:19:55 na srdce a také už nežije.
00:19:58 Osudy nás tří se odvíjely tak, jak se odvíjely.
00:20:03 Můj obor - ARO, tady nemělo žádné dlouhé tradice, tak jsem si
00:20:13 zařizoval dvouletou stáž do Švédska.
00:20:16 Než jsme ale vyjeli, byl rok 1969.
00:20:22 V květnu jsme se dostali na 2 roky do Švédska.
00:20:25 15. prosince nám přišel dopis, že naše pobyty ve Švédsku
00:20:31 jsou nelegální.
00:20:36 Až v červnu nám došel dopis od maminky, že jsem dostal 2 roky
00:20:40 vězení, manželka - protože prý byla svedená, 18 měsíců vězení.
00:20:44 Tím za námi zavřeli dveře.
00:20:51 Já jsem musel opustit redakci.
00:20:55 20 let jsem prošel různými dělnickými profesemi -
00:20:57 vyučil jsem se zámečníkem po Karlově univerzitě!
00:21:01 V roce 1990 jsme s kamarády, kteří měli podobné osudy,
00:21:06 založili noviny Moravskoslezský den.
00:21:10 Snažil jsem se založit muziku.
00:21:12 Obtelefonoval jsem nějaké české muzikanty, ale ti se odmítali
00:21:15 stýkat s emigranty!
00:21:19 Řekl jsem si: Abych já nenaučil Švédy náš způsob harmonizace!
00:21:24 Tak vznikla muzika DUNAJ.
00:21:31 Cimbál jsem tam propašoval v bedně od piana!
00:21:47 Je to pěkné a symbolické, že tu výpravu po tolika letech končíme.
00:21:52 Zakončení expedice bylo na Jižní Moravě,
00:21:57 kam jsme se vrátili za Jirkou, který se nám vrátil po 20 letech
00:22:02 z emigrace a má tu svůj sklípek, vinohrad...
00:22:17 V mé povaze je touha po dobrodružství a poznání.
00:22:23 Na tom se nic nezměnilo.
00:22:26 Kdyby jsme dnes našli nějaký takový cíl, tak bych neváhal ani okamžik.
00:22:35 Skryté titulky: Marie Marek, Česká televize, 2005
Na počátku této expedice byla neplánovaná návštěva jednoho ostravského knihkupectví, kde si novinář Jiří Šmýd zakoupil docela útlou knížečku amerického novináře Petera Throckmortona Ztracené lodě, která se zabývá podmořskou archeologií. Kniha ho uchvátila natolik, že společně s Janem Daňkem připravili potápěčsko-archeologickou expedici, jejímž cílem bylo nafilmovat a zmapovat největší světové naleziště amfor a jiných předmětů antického období.