Uvolněte se, prosím

Díly
Tvůrci

Lenka Vlasáková — Jaroslav Tomsa — Irenea Virtová

Pondělí 26. 11. 2012 na ČT1

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:30 Dobrý večer. (hudební doprovod, potlesk)

00:00:40 Dobrý večer, dámy a pánové. Kdybyste náhodou nevěděli,

00:00:44 co to znamená, tak to je Totální Hlídka Jana Krause.

00:00:49 Má to Dělnická strana, mají to Věci veřejný, mám to i já.

00:00:55 Pokud nechcete být dohlížený, musíte se dostat mezi dozorce.

00:00:59 Prosím vás, seďte tady pořádně. Demokraticky.

00:01:03 To je výborný nápad. Nemyslel jsem to vážně.

00:01:08 Já jsem se podíval, jaké instrukce člověk dostal teď před volbama.

00:01:12 To jsou mraky instruktáží. Tak třeba:

00:01:16 "Volte malé strany." A proč? Čím je lepší?

00:01:22 Malá nedemokratická bude určitě horší než velká demokratická.

00:01:27 Jsou jiné oblasti, kde se myslí, že malý je horší a velký lepší.

00:01:32 Ani tam to neplatí. V politice už vůbec ne!

00:01:36 "Volte odzdola." Prosím vás, já dostanu kandidátku

00:01:40 a mám prý volit ty dole. A já se ptám:

00:01:42 Proč ty dole jsou lepší než ti nahoře?

00:01:45 Jakože v té straně si říkají: Ty jsi dobrej, dáme tě až dolů.

00:01:49 To jsou takový iluze, který nesdílím.

00:01:52 "Nevolte levici." Tak kdo chcete volit levici,

00:01:56 tak v rámci demokracie ji nevolte, protože demokracie

00:01:59 je jenom tam, kde je jenom pravice.

00:02:02 To je takový první demokratický pořekadlo.

00:02:05 Já bych vám řekl svoji instrukci: "Moc se s tím nepárejte."

00:02:09 A já vám řeknu proč. Ať budeme volit, jak budeme volit,

00:02:13 nikdo jiný, než současní Češi se tam nedostane.

00:02:17 Čili nic moc nečekejte.

00:02:23 Tady mám takový krátký česko-ženský slovník.

00:02:26 Pánové ho budou dobře znát. Dámy ostatně taky.

00:02:29 Ale jenom kdyby náhodou někdo nevěděl.

00:02:31 Když žena řekne "potřebuji", znamená to "chci".

00:02:35 Když řekne: "Dělej co chceš." znamená to

00:02:37 "Tohle si slízneš později." Když řekne:

00:02:41 "Jistě, udělej to." = "Nechci, abys to dělal."

00:02:45 "Tahle kuchyň je nepraktická." = "Chci nový dům."

00:02:51 "Chtěla bych nové záclony." = "A koberce, tapety, nábytek..."

00:02:59 "Miluješ mě?" = "Chci tě požádat o něco poměrně drahého."

00:03:06 "Za minutku jsem připravená" =

00:03:09 "Zuj se ještě a najdi si něco v televizi."

00:03:14 "Nemám velký zadek?" = "Řekni mi, že jsem krásná."

00:03:21 "Musíš se naučit komunikovat." = "Prostě řekni, že mám pravdu."

00:03:29 A teď to základní: "ano" znamená "ne".

00:03:35 "Ne" znamená "ne". A "možná" znamená "taky ne".

00:03:41 To by bylo všechno. (hudební nástroj)

00:03:45 A nyní, dámy a pánové, mi dovolte, abych pozval

00:03:51 našeho prvního hosta, kterým je Lenka Vlasáková!

00:04:17 Lenka Vlasáková, česká herečka vyznamenaná kromě jiného

00:04:20 Českým lvem. Ano.

00:04:22 Vy nejste z rodiny, která by na začátku byla nadšená,

00:04:25 že jste šla k herectví. U nás se tomu nikdo nevěnoval.

00:04:29 Tak to já chápu, u nás taky ne. A můj otec říkal,

00:04:32 že snad není nic lepšího než herectví

00:04:34 jako koníček k zaměstnání. Tak u vás taky nebyli nadšení.

00:04:39 A jak jste se k tomu dostala, že jste si řekla,

00:04:41 že budete herečka? Jak jsem se k tomu dostala?

00:04:44 Byla to vaše cílevědomá touha, že jste si řekla:

00:04:46 "Chci být herečkou." Nebo náhodou? Ona za to může spíš moje babička,

00:04:49 která mě ještě za komunistů poslala na zájezd od CKM.

00:04:54 A ona mě poslala na kurz, který se jmenoval

00:04:56 "Máte talent, přesvědčte se." Aha!

00:04:59 To vypadá jak nějaká reality show. No, v těch 80. letech to tak bylo.

00:05:04 A tam jste si mohla jet vyzkoušet, jestli máte talent.

00:05:08 Asi jo. A ten zájezd byl herecký?-Jo.

00:05:11 Vy jste někam vyjeli a tam jste začali hrát?

00:05:13 Tam jsme hráli. Ale to mohlo být divný, ne?

00:05:16 To jste šli ráno k moři a najednou jste začali...

00:05:18 Ne, my jsme byli v Chebu. My jsme nešli k moři.

00:05:22 Vy jste byli v Chebu?! Vy jste byla na zájezdě v Chebu.

00:05:25 Zapomněl jsem, že to byl komunismus.

00:05:27 To byl vrchol Západu! (smích z publika)

00:05:31 Čili vy jste byli v Chebu. Tak jste si vlastně

00:05:34 i hráli na to, že jste na zájezdě. A tam jste si dali nějaký téma?

00:05:39 Já ani nevím. Myslím, že jsme tam hráli

00:05:42 takové různé etudy, pak jsme zkoušeli přednášet básničky.

00:05:45 Vedl to herec tenkrát z chebského divadla, Antonín Kaška.

00:05:49 A když to skončilo, tak za mnou přišel a říkal,

00:05:51 že si myslí, že mám talent. Vy jste se přihlásila na DAMU,

00:05:55 kde vás vzali. Mně vzali.

00:05:57 Čili se to prokázalo a dnes jste herečka jak když řízne.

00:06:01 Myslíte. A jste šťastná jako herečka?-Jsem!

00:06:04 A rodina to nakonec akceptovala? Akceptovala.

00:06:07 Já jsem si všiml, vy jste taková trošku přísná matka.

00:06:10 Myslíte? Někde jsem četl v rozhovoru s vámi,

00:06:14 že jste přísná v tom, že nemáte televizi,

00:06:17 nebo děti nesmějí koukat na televizi, což mě mrzí.

00:06:23 Protože někdy jsou v televizi dobrý pořady.

00:06:27 Ale my máme televizi. A děti na ni smí koukat?

00:06:30 Smí koukat, ale my máme DVD a děti si pouští pohádky.

00:06:34 Ne DVD, ale nějaký pořady. Na pořady se nekoukáme.

00:06:40 To jste rozhodla vy nebo manžel? To byla společná dohoda.

00:06:45 Kterou jste třeba navrhla? Samozřejmě, jak jste říkal.

00:06:48 Já jsem navrhla a manžel akceptoval.

00:06:50 Takže to je vlastně ideální. No, no.

00:06:52 Děti chodí do waldorfské školy. To je pravda. Chodí.

00:06:56 A nebojíte se, že je ta škola taková specializovaná?

00:07:01 Že pak ty děti možná budou chtít určitý výlučný zážitek,

00:07:06 nebudou tak kompatabilní s českým prostředím,

00:07:09 které je trošku jiné?

00:07:11 Myslím si, že budou bohatší. Jo?

00:07:13 A už se to nějak projevuje? Na těch dětech?

00:07:17 Myslím, že jo. A computery a tohle smí?-To smí.

00:07:21 A vy máte tři děti. Jak jsou staré?

00:07:24 Čtyři a půl, sedm a třináct. Ta 13letá už je na facebooku, ne?

00:07:30 Ta je na facebooku, na skypu. Ta už rodinu nepotřebuje.-Ne.

00:07:35 A facebook smí?-To smí. Takže jste pokrokoví.

00:07:40 Já myslím, že jo. Tak já znám takové rodiny,

00:07:42 co nic z toho. Žádný hry, žádný computery, žádná televize.

00:07:45 Hry nemám moc ráda, ale facebook a skype...

00:07:49 Já je nechci odříznout. A vy sama hry na computeru taky ne?

00:07:54 Ne, já to nehraju. Ale computer zvládnete.-Jo, jo.

00:07:57 Co potřebuju si na internetu najdu.

00:08:00 Podívali bychom se na ukázku z filmu.

00:08:04 Ženy v pokušení.

00:08:07 V posteli jsem nikdy žádnou nápovědu nepotřebovala.

00:08:10 Narozdíl od někoho. Ukaž, že máš v žilách krev!

00:08:28 Tak to je úspěšná komedie. Je.

00:08:31 Jak vy se na to koukáte? Jak to jako herečka berete?

00:08:34 Máte nějaká svoje kritéria, že si říkáte:

00:08:36 "Tohle budu, tohle nebudu. Nebo jenom občas."

00:08:39 Protože někteří herci a herečky jsou na to přísný,

00:08:42 a pak najednou se ukáže...

00:08:45 Já jsem ráda, že jsem mohla hrát v komedii!

00:08:47 To já chápu, ale jestli na to máte nějaká kritéria.

00:08:49 Na seriály nebo něco. Někteří herci to mají.

00:08:52 Tak já hraju i v nekonečným seriálu.

00:08:54 Takže nějaká kritéria mám, ale už jsem je dost porušila.

00:08:58 Řada herců si dá kritéria do té doby, než dostanou nabídku.

00:09:02 A pak si řeknou: "Když mi to nabídli,

00:09:04 tak já to asi trošku poruším." Já si myslím, že řada herců

00:09:07 ta kritéria posouvá i když třeba spadne do hypotéky a tak.

00:09:11 Hypotéka vlastně nahrazuje dozorce. Myslím si, že jo.

00:09:15 Máte hypotéku?-Mám. Čili budete dělat cokoliv, ne?

00:09:19 To ne. To zas ne. Tak jak jste daleko s hypotékou?

00:09:24 Na kolik let to je? Na třicet.

00:09:27 A teď je to druhý rok, čtvrtý? Nevím. Třetí?

00:09:35 Tak budete dělat cokoliv. S tím se nedá nic dělat!

00:09:38 Ty úroky jsou nekompromisní a nátlaky.

00:09:41 Ale vy taky hrajete v divadle. Hraju. Hodně.

00:09:44 A co máte ráda v divadle? Co je to to vaše?

00:09:47 Moderní divadlo, klasický? Nebo vám je to jedno?

00:09:50 Já mám radši klasický divadlo. Jo? Já tomu tak nerozumím.

00:09:54 Klasickému divadlu? Ne, že to má někdo rád.

00:09:57 Fakt?!-No. Vždycky na to koukám a říkám si:

00:10:00 Proč je to baví? A co by mě na tom mělo nebavit?

00:10:03 Tož, takový je to... Já nedělám "tož"!

00:10:06 I ty výrazy jsou takový. Mně to vždycky přijde,

00:10:10 že to chápu, že to má muzeální hodnotu,

00:10:13 ale já že bych se nepobavil. Aha!

00:10:18 Ale lidi se docela baví. Teď hrajeme představení

00:10:20 Musíme si pomáhat a tam se dost lidi baví.

00:10:23 Ne, já myslím klasické představení. Jaký je třeba klasický?

00:10:26 Budu hrát Shakespeara, budu mít punčocháče, dýku, tak...

00:10:30 Kde je tam pro mě zábava? Tam vběhnu a řeknu:

00:10:34 "Ty jsi zabil krále!" A zase odběhnu.

00:10:37 Ale já si myslím, že spousta lidí milují to,

00:10:40 že tam vběhnete v těch punčochách i s tou dýkou.

00:10:43 Oni jsou, ale dělají při tom: "Hm, hm."

00:10:46 Zase zažijí ten klasický příběh! Já jim to neupírám.

00:10:50 Já to vlastně obdivuju, že on kouká na toho krepsilonkáře

00:10:56 a říká si: "Hm, zajímavý." Ale já vím,

00:10:58 že to je určitý primitivizmus ve mně. Já jsem takovej.

00:11:00 Já se chci na jevišti taky bavit sám!

00:11:03 Vy ne? Ale já se u toho bavím!

00:11:05 A třeba i v takový roli? I v takový roli.

00:11:08 Třeba když jste hrála Maryšu? Já jsem nehrála Maryšu.

00:11:11 Ale hraju třeba Annu Kareninu. Tak třeba Karenina.

00:11:14 Tam jako skočím pod ten vlak. No, je to pravda.

00:11:17 Ale ta zábava pro vás. Když je to dramatická role,

00:11:20 tak tam je ta zábava trochu jinýho druhu,

00:11:23 ale když to není dramatická role a aby člověk měl zábavu,

00:11:27 tak v tomhle je to docela těžký to někdy najít.

00:11:30 Nebo vy to nepotřebujete? Tak je to zábava,

00:11:32 že se člověk jako u toho směje. A nebo mě baví

00:11:35 prožívat něčí příběh. To chápu. To jo.

00:11:38 A váš manžel je taky herec. Hm.

00:11:41 Jak to u vás doma vypadá? Pomáháte si třeba s textem?

00:11:44 Nebo se zkoušíte navzájem? Nezkoušíme.

00:11:47 Jste takový individuální typy? My se bavíme o tom představení.

00:11:51 Třeba před premiérou. Ale že bychom se vzájemně zkoušeli?

00:11:55 O představení, když v něm hrajete spolu.

00:11:58 A když v něm nehrajete spolu, tak si to hodnotíte?

00:12:00 Myslím, že si to nehodnotíme, ale člověk přichází

00:12:03 s nějakými emocemi. Třeba z těch zkoušek.

00:12:06 Tak to doma řešíme.

00:12:08 A když je premiéra, tak se jde manžel podívat, ne?

00:12:11 Hm. My se spíš chválíme. To jsem se chtěl zeptat.

00:12:14 To je taky správný. Ještě aby vás kritizoval, že jo.

00:12:18 Tak mohl by, ale my se spíš chválíme.

00:12:21 Někdy vás chválí, ale při tom se dívá do stolu.

00:12:24 Ne, ne, ne. A když vás chválí.

00:12:27 Co je pro vás největší pochvala?

00:12:32 Že mi třeba řekne, že jsem to hrála jinak

00:12:36 než jak jsem předtím hrála ty role.

00:12:39 Vy jste o sobě řekla: "Nejsem dobrá herečka."

00:12:42 Tak člověk má neustále pochybnosti.

00:12:45 To jo, ale zas to takhle troubit! Troubit do světa nemusím.

00:12:48 Ono je dost těch, co vám to připomenou.

00:12:51 To máte pravdu. Každý herec má své příznivce

00:12:53 i odpůrce, takže já bych to tak netroubil.

00:12:55 A další děti plánujete? Já nevím. Uvidíme.

00:12:58 Tak s ohledem na tu hypotéku. Myslíte, že radši ne?

00:13:03 Nebo co?-Nevím.

00:13:06 Já jsem to teď začal přepočítávat a tak jsem se do toho ponořil,

00:13:10 že jsem na děti úplně zapomněl. A neděsí vás to někdy?

00:13:16 A co?-Ta hypotéka. Ne, neděsí.

00:13:18 To já bych měl. Já bych se občas v noci posadil

00:13:21 a začal bych řvát. Jako hrůzou?

00:13:23 "Ježišmaria! Ještě třicet let!" Ne, ne, ne, neděsí.

00:13:29 Tak začala jste trošku takhle dělat rukama.

00:13:31 Tak já si pořád myslím, že to splatím dřív.

00:13:34 A vy bydlíte v domečku? V domečku.

00:13:37 Jmenuje se Máňa. A jste tam šťastní?-Jo!

00:13:40 A všichni okolo taky? Jako myslíte sousedy?

00:13:44 Jo, docela jo. Já jsem se tam jednou

00:13:46 byl jen tak podívat a tam všichni ve stejný moment,

00:13:49 v pět hodin bouchli takhle víkem od kufru auta.-Fakt?

00:13:52 Bylo to takový, jako že jsme se všichni vrátili z práce.

00:13:56 Je tam trošku takový kolektivní duch.

00:13:58 To jsem si nevšimla! Asi proto, že v 5 nejsem doma.

00:14:01 A vy jste tam nějak opuštění? Ne, vůbec ne.

00:14:04 Samí hypotékaři.-To bych neřekla.

00:14:07 A máte tam dobrý sousedský vztahy? Máme.

00:14:10 To si asi hodně povídáte o té hypotéce, ne?

00:14:13 Ne, vůbec ne. Jim je to jedno.

00:14:15 "Na kolik vám to dali?" "Nám to teď malinko snížili."

00:14:18 Já si myslím, že všichni naši sousedi ty domy mají po rodičích,

00:14:21 takže ti tenhle problém jako my nemají.

00:14:24 Tak s těma bych se nekamarádil. Proč ne?

00:14:26 Ti vůbec nemají pochopení, co máte za starosti.

00:14:28 To nejsou takový starosti. Nejsou?

00:14:31 A to je nový domeček? Ne, starej! Z 27. roku.

00:14:34 Tak to je krásný, takhle starý domeček.

00:14:36 Ale asi nějaký opravičky. No, opravičky jo.

00:14:39 A pan manžel to zvládne? Manžel to zvládá.

00:14:41 On je kutil?-Ano. Čili on z divadla do montérek.

00:14:46 Samozřejmě! Špachtličku a jde na to.-Taky.

00:14:50 Tak to pak jde všechno. Tak to jste šťastná dvojice.

00:14:53 Lenka Vlasáková! (hudební nástroj, potlesk)

00:15:07 Dámy a pánové, naším dalším hostem je Jaroslav Tomsa!

00:15:33 Jaroslav Tomsa, otec-zakladatel českých kaskadérů.

00:15:39 Nebo guru českých kaskadérů, chcete-li.

00:15:41 Ale taky herec. Taky hraje na harmoniku. Ahoj.

00:15:45 A taky v poslední době malíř a grafik.

00:15:48 Děkuji. Ano. Jardo, my bychom se podívali

00:15:51 na některý kousky, který tě trošku připomenou.

00:15:55 Tady zrovna máme. Tak to mám nejradši.

00:16:00 Leda že byste změnil saloon, šerife!

00:16:06 -No, když jinak nedáte!

00:16:12 Slezte z toho lustru, Donalde, vidím vás!

00:16:24 To nám stačí. To je z Jáchyme, hoď ho do stroje.

00:16:27 Jardo, co jsem byl kdy u filmu a byl těm někdy kaskadér,

00:16:33 tak vždycky jsi tam byl ty. Dokonce i mě jsi kdysi školil.

00:16:37 To už si možná nepamatuješ. Jak dávat ránu pěstí.

00:16:40 Já jsem tě chtěl právě požádat, jestli bys nešel znovu zpátky.

00:16:44 Ty jsi byl výbornej. Pamatuju si, že jsi mě kdysi

00:16:47 školil na nějaký Kachyňův film. Ale hlavně jsem se potkali

00:16:51 na řadě filmů, kde vy jste něco dělali.

00:16:53 Ale jak ses k tomu dostal?! Tady žádní kaskadéři nebyli.

00:16:56 To byl film a komunismus. To byli ale kaskadéři.

00:17:00 Ale jak se to stalo, že ses k tomu dostal?

00:17:04 Bylo to tak trošku okruhem. Poprvé jsem se dostal

00:17:10 před filmovou kameru na film Ledoví muži, to byl hokej.

00:17:15 Já jsem hrál hokej. Nakonec každý kaskadér

00:17:18 musí být v první řadě sportovec. Ano. A tys byl boxer.

00:17:23 Boxer, ale hokejista.

00:17:26 Tenkrát se daly vrcholově dělat klidně dva sporty.

00:17:30 Takže jsem začal s hokejem. A to byl takový předstih,

00:17:34 který jsem potom měl před ostatními kluky.

00:17:41 Tak i došlo k tomu, že jsem začal dělat šéfa,

00:17:45 protože jsem tam měl trochu větší zkušenosti.

00:17:48 Taky ses tam brzo dostal. Taky jsem dokázal mluvit.

00:17:51 Pak už jsi mohl mít i mluvený věty.

00:17:54 Až se z tebe stal úplně regulérní herec.

00:17:56 A kdy jsi poprvé přišel na to, že bys byl kaskadér?

00:17:59 Nebo že bys zařídil nějaký kaskadérský kousek?

00:18:03 Nějaký režisér ti...? No, byla Tarzanova smrt.

00:18:07 To byl film, kde byly akční věci.

00:18:11 Tenkrát nás to strašně bolelo. Dnes už mají kaskadéři

00:18:17 na sobě ochranu. Taky ta technika už je na to připravená.

00:18:26 Tenkrát jsme byli pomlácení, ale nikdo to neřekl.

00:18:30 Každý dělal, že to nic není. Jo, že to je dobrý.

00:18:36 Ještě jeden záběr a tak. Tak to bylo na Tarzanově smrti.

00:18:39 A hned potom přišel Limonádový Joe.

00:18:42 To byl takový krásný biják. Když jsme dostali na sebe

00:18:48 ty kostýmy a kolty nízko u pasu, to bychom se zastřelili.

00:18:53 Tak v komunismu to byl úplný sen, že jo?

00:18:58 Myslíš, jako že jsme mohli tu hlaveň obrátit někam jinam.

00:19:01 Ne, ale vůbec mít na sobě něco takovýho.

00:19:04 Dá se říct západní symboly. Nádhera.

00:19:06 Ale to jste měli víckrát. Pak to byl Most u Remagenu.

00:19:11 Most u Remagenu byl trošku problematický.

00:19:14 Zatímco u toho mostu válčila americká a německá armáda,

00:19:21 filmová, tak byla ta krize, že do Prahy přijížděla

00:19:26 armáda ruská a pravá. Ale ta autentická.

00:19:31 V 68.-No. V 68. roce.

00:19:36 A vy jste byli v amerických uniformách?-To jsme byli.

00:19:39 To by mohlo být takový zajímavý setkání u Remagenu.

00:19:42 Vy jste se setkali u Davle, ne? No, v Davli.

00:19:45 A co bylo? Jednali jste nebo jste se rovnou objali?

00:19:49 Tak my bychom se rádi objali, ale byli jsme rádi,

00:19:54 že nakonec ti Američané řekli: "My to tady nedoděláme."

00:20:01 I když měli slíbeno povolení, že se ten film tady smí dodělat.

00:20:08 Ale ta důvěra nebyla taková, takže to dodělali ve Francii.

00:20:11 Ale to už byly jenom zbytky. Takže to podstatné,

00:20:15 měli jsme tu kliku, že jsme to natočili v Davli.

00:20:20 Takže jsme si tam padali z mostu a tak.

00:20:23 Vy jste se na to někde školili? Kde jste brali ty zkušenosti?

00:20:29 Tenkrát se těžko získávaly, když to nikdo předtím nedělal.

00:20:33 To je pravda, ale ten Remagen, to už byl desátý film.

00:20:39 Tak tam už jsme měli ty zkušenosti.

00:20:43 Navíc Američané si přivezli dva kaskadéry svoje,

00:20:48 pro jistotu. Ale s náma zkusili, co uděláme a neuděláme.

00:20:54 A díky tomu, že jsme se "dobře zapsali",

00:20:59 tak přišly další filmy... Měli už k vám důvěru.

00:21:04 A mohli jsme si dávat do nosu i nadále.

00:21:11 Nevím, jestli se to dělá dodnes - pořád se padá do krabic?

00:21:16 Nebo už je na to něco jinýho? To je zajímavá otázka,

00:21:20 protože dost lidí říká: "Tak když jste padali do krabic

00:21:24 před 50 lety..." Musíme to vysvětlit.

00:21:26 Do krabic od bot se padalo. Prostě do papírových krabic.

00:21:29 Tak teď jsi řekl něco, co mě zaskočilo na Slovensku,

00:21:36 krabice od bot. Tam si mě pozvali jako koordinátora,

00:21:39 že mají svého kaskadéra, který bude padat

00:21:42 z nějakého vysokého komína. A kolik mají sehnat krabic.

00:21:46 Tak jsem říkal: "Tak tisíc krabic, když se bude

00:21:49 opakovat záběr, tak je potřeba je vyměnit."

00:21:54 A když jsem tam přiletěl, tak měli krabice od bot.

00:21:59 A to, kdyby spadnul, tak by si velice ublížil.

00:22:04 Ty krabice, do kterých se padalo a padá dodnes,

00:22:07 jsou kartónové krabice 50x40, ty se překlopí...

00:22:14 A našlo se něco lepšího? Ne.

00:22:18 Hledalo se, padali jsme do plachet nebo nafukovacích matrací,

00:22:22 ale ukázalo se, nejenom u nás, ale i v zahraničí,

00:22:28 kam taky naši kaskadéři dojíždí, tak se padá do krabic.

00:22:33 Pořád?-Ideální.

00:22:35 A jak přepočítáváš ty krabice na metry?

00:22:38 Z toho komína tak tisíc krabic. Podíváš se a řekneš:

00:22:42 "300 metrů, to je 200 krabic." Ne, ne.

00:22:45 Musím si udělat nějaký půdorys. Potom tolik vrstev...

00:22:51 Kolik mi dáš místa, že můžu letět vedle?

00:22:55 Řekneš: "Tady krabice končí, tak si to hlídej."

00:22:59 Kolik dostanu? Tak to mám široký rozmezí.

00:23:03 Tak ty máš dobrý odraz, tak bys potřeboval hodně velký místo.

00:23:07 Dobře. A dejme tomu, že padám ze 4. patra baráku.

00:23:12 Tak já si představuji, že ty krabice by měly být

00:23:14 tak metr pode mnou.

00:23:16 Do 3. patra by byly krabice. Taky kvůli pocitu.

00:23:20 Ono je to hnusný až dole. Kolik teda krabic?

00:23:24 Tak by tam byly čtyři řady krabic na sobě.

00:23:32 Ty krabice se křížově prokládají.

00:23:38 Na jednu vrstvu se položí nerozložený krabice, pevný,

00:23:43 na to druhá vrstva, třetí vrstva, že to brzdí

00:23:49 nejenom krabice jako taková, ale i to proložení

00:23:52 těma kartónama to přibrzdí. A nestane se někdy,

00:23:56 že tam proletí a řekne: "Co to je za krabice?

00:23:59 Kdo to dělal?! Kde jste koupili ty krabice?"

00:24:05 To nám připravili tenkrát na tom Slovensku,

00:24:09 že tam koupili krabice od bot. Tak to byla sranda.

00:24:13 A to by nešlo?-Ne, to by nešlo.

00:24:14 Podívali bychom se na fotky, když jsi byl boxer.

00:24:17 Tak ty boxuješ pořád, ne? Pořád. I ve snu!

00:24:22 To právě nebolí, to je dobrý.

00:24:25 Tady máme. Tady. Jaroslav Tomsa.

00:24:33 Juniorský mistr Tyršova kraje. To jsi ani neměl říkat.

00:24:39 Boxoval jsem s Tormou. To byl olympijský mistr světa.

00:24:43 A jsem pod tím měl juniorský mistr Tyršova kraje.

00:24:48 To je jedno. Aby si nemyslel, že přišel nějakej tohle!

00:24:51 Podobný titul.

00:24:54 Ty jsi boxoval. A boxoval jsi dobře.

00:24:58 Proč jsi toho nechal? Že jsi dělal box i hokej?

00:25:03 Tak to v té době by nevadilo. Hokej byl krásná...

00:25:07 Tady máš fotky. To je "limonádník".

00:25:10 Ano, to je Limonádový Joe. Já jsem ten nalevo.

00:25:13 Kolik let jsi boxoval závodně? Jako naplno?

00:25:19 Řekněme od 16 do 21, když jsem šel do ATK na box.

00:25:27 Dva roky jenom box, ale tam jsem utržil

00:25:31 první fraktury na ruce, takže jsem ty dva roky

00:25:37 byl na Strahově. A pak jsem dostal nabídku,

00:25:44 tenkrát se podepisovalo, sportovci v ATK zůstávali,

00:25:49 potom to byla jejich živnost a existence.

00:25:52 Ale já jsem to nemohl udělat, protože ruka byla zlámaná.

00:25:55 Díky tomu, že jsem hrál ten hokej,

00:25:58 tak jsem se vrátil na Štvanici a vrátil jsem se k hokeji.

00:26:07 A pak je ještě jedna věc. Ty umíš na harmoniku.

00:26:10 Na tu ses naučil sám? Vždycky jsi na ni hrál?

00:26:15 Tak sám. Jako kluk jsem musel hrát na housle.

00:26:20 Strejda byl učitel hudby na housle, ale to mi moc nešlo, nebavilo,

00:26:28 tak jsem si koupil harmoniku, v dětských letech.

00:26:33 Tohle už je druhá. A mohl bys na to trošku?

00:26:39 Trošku. Co na to rád hraješ?

00:26:44 Tak právě se na to hrát... Dokonce jsme byli ve Švýcarsku,

00:26:49 naše skupina Lariton, na světové soutěži. Už 2x.

00:26:56 Lariton je vaše těleso? Začali jsme čtyři,

00:27:02 z toho jsou už dva nahoře, protože už je to 40 let,

00:27:10 co už jsme hráli venku a byli jsme dobří.

00:27:16 Tak ti dva už tu nejsou, tak já si hraju jenom sám.

00:27:22 Pak jsem měl občas rozbitou klapačku,

00:27:24 tak na to se nedá hrát. To je pro boxera blbý.

00:27:30 "Já bych si zahrál. Nemůžu. Vždyť já měl včera zápas."

00:27:33 Právě. Asi tak. Teď už na to nehraju.

00:27:39 Dostal jsi někdy knokaut? Dvakrát.

00:27:43 A jaký to je?

00:27:45 Nebylo to tak, že bych doslova usnul,

00:27:48 ale jednou mě odpočítali, zvedl jsem se, přišla další,

00:27:55 že jsem zavrávoral... A jaký je to první?

00:27:59 Najednou jsi na zemi? To potom nevíš.

00:28:02 Kdybys to chtěl vyzkoušet... Ne, dík.

00:28:05 Čili se dá říct, že to nebolí. Ne!

00:28:08 Najednou jsi někde jinde, než jsi původně byl.

00:28:11 Jsi jako ve snu. A když se zvedáš, oni ti počítají

00:28:14 a ty musíš dát najevo, že jsi "ready".

00:28:16 Vidíš toho rozhodčího dvakrát a on počítá.

00:28:19 Ty děláš, že jsi ready, máš takhle oči.

00:28:21 A je to jenom na něm, že jo? Je to jenom na něm,

00:28:24 ale i na tobě, že musíš na těch osm aspoň zvednout ruce nahoru.

00:28:28 On ti dá další a zase! No.

00:28:31 Já to znám z computeru. Tak to je taková známá

00:28:36 nehezká boxerská... Tenhle pohled tam oni

00:28:39 výborně vyjadřují, že koukám na toho rozhodčího rozmazaně.

00:28:42 A dělám, že jsem ready. Ale když jsi takhle někde

00:28:45 a chceš si sobě zahrát, co si zahraješ?

00:28:49 Pamatuješ si boogie woogie? Pamatuju.

00:28:52 Tak já jsem fanda na historii.

00:28:56 Takže žádná sláva, ale boogie woogie. Je to historický.

00:29:41 Konec, jo? Jaroslav Tomsa!

00:29:51 To mně jde. Mrzí je, že jsi je ošidil.

00:29:55 -To je výborný. -Jo?
-No jasně!

00:30:01 -Tak já to potom dohraju. Dohraju to v šatně.

00:30:05 Dámy a pánové, naším dalším hostem je

00:30:07 Irenea Virtová! (hudební doprovod, potlesk)

00:30:37 Paní Irenea Virtová. Asi nejmenší Češka?

00:30:41 To se nedá takhle říct. Nedá.

00:30:43 A vy máte nějakou funkci v takovým sdružení.

00:30:48 Ano, předsedkyně Sdružení lidí malého vzrůstu.

00:30:52 Největší u vás je jak vysoký? V Palečku?

00:30:56 Myslíte zdravého nebo postiženého člověka?

00:30:59 Záleží, jaká na to máte kritéria. My nemáme kritérium.

00:31:03 Kdokoliv může být členem Palečka. Včetně vás.

00:31:06 Tak já jsem asi tak na čáře, ne?

00:31:09 Nemáme čáru.

00:31:11 A jak jste na to přišli? To byla vaše iniciativa?

00:31:13 Nebyla to moje iniciativa.

00:31:16 Byla to iniciativa pana Mgr. Cikrta.

00:31:19 Ten mě do toho zatáhl. Ono je to asi někdy docela těžký,

00:31:24 nebo v mnoha ohledech, protože ta společnost na to moc nemyslí,

00:31:29 že jsou taky lidi malého vzrůstu. Musí být řada problémů

00:31:32 v běžném životě. Třeba v bytě nebo v zařízeních,

00:31:35 která jsou typizovaná.

00:31:37 Tak v bytě ne, protože byt mám pro sebe uzpůsobený.

00:31:40 Ale když přijdete do nového bytu. Tak to je problém.

00:31:42 První problém jsou zvonky u dveří.

00:31:45 A jak se to řeší? Dnes se to řeší mobilem.

00:31:50 Když k někomu jdu, na koho mám mobil,

00:31:53 tak mu zavolám: "Máš mě přede dveřmi."

00:31:56 A když jste pak v bytě a chcete si rozsvítit?

00:32:00 Tak to je taky problém. Tak mám telefon se světýlkem,

00:32:06 pokud jsem v prostředí, kde je opravdu tma.

00:32:08 Protože mě třeba neberou světla, co jsou na čidla.

00:32:12 Jo takhle! To mě nebere.-Čidla vás neberou.

00:32:14 Ne, dveře na čidla mě neberou.

00:32:17 Čili vy ledaskam proniknete. Zase na druhou stranu...

00:32:20 No, třeba na záchod. Kdybyste chtěla,

00:32:23 tak byste toho mohla zneužít, že se dostanete ledaskam.

00:32:27 Taky můžu procházet pod pultem. Nenápadně.

00:32:33 Tak vy jste známá tím, že se s tím vypořádáváte dobře.

00:32:36 Pan Cikrt ostatně taky, že jste to přijali

00:32:39 jako součást svého života. A mám na vybranou?-Nemáte.

00:32:44 To je pravda. A zlepšilo se to nějak v rámci společnosti,

00:32:48 že už se na to bere lepší ohled? Nebo jsou dostupnější

00:32:51 nějaké prostředky, které vám ten život zjednodušují?

00:32:53 Myslíte vztah společnosti k nám nebo sociální věci?

00:32:56 Myslím vztah společnosti k vám i s tím,

00:32:59 jestli jsou nějaké věci, které vám trošku ulehčují

00:33:02 v životě běžné potřeby, jako jsou vozíky nebo nevím co?

00:33:06 Dřív to byl velký problém, tak předpokládám,

00:33:08 že dnes je to menší. Dnes je to menší problém.

00:33:11 My zase máme jiná specifika než jsou vozíčkáři.

00:33:15 Vozíčkáři dosáhnou výš. Bydlela jsem v domě,

00:33:18 kde nade mnou bydlel vozíčkář, ten dosáhl,

00:33:21 ale já jsem ve výtahu musela s tužkou,

00:33:23 protože jsem bydlela ve 3. patře. Do 1. patra bych dosáhla,

00:33:27 ale do 3. už jsem nedosáhla.

00:33:29 A když někam jdete, nosíte si s sebou speciální nářadí?

00:33:33 Jo, tužku.-A tu máte vytahovací? Ne, ne.

00:33:37 Tak proč pro vás třeba nedělají vytahovací tužku?

00:33:40 To nevím. Vidíte! To by bylo potřeba.

00:33:43 Třeba byste si to vytáhla a ťukla si třeba i 5. patro.

00:33:46 Dnes už ty moderní výtahy jsou dobrý.

00:33:48 Ale zase mají jiná úskalí.

00:33:51 Ty jsou zase nastavený na 50 kilo váhy.

00:33:54 Takže pokud chci jet sama, tak musím vzít s sebou

00:33:57 velkou tašku.-Tam hodíte kámen, a pak teprve můžete vlézt.

00:34:03 Ale 15kilový kámen. Ten tam teda nehodím.

00:34:07 A třeba auto je možný? Auto je možný.

00:34:10 Mám uzpůsobený auto. Druhý pedály.

00:34:14 Jedny, ty původní pedály, a druhý jsou spojený tyčkama.

00:34:21 Takže mám ovládání na všechny čtyři.

00:34:24 A vy sama řídíte?-Hm.

00:34:28 Vypadá to, že se bojíte na silnici. Ne. Nebojím.

00:34:31 Ale může to být zvláštní.

00:34:33 Tak za volantem asi není vidět, že jste menší.-Ne, ne.

00:34:35 Je to zajímavý, když vystoupím. Když mě ti lidé

00:34:38 vidí v tom autě, otevřou se dveře, já vystoupím

00:34:41 a zmizím za tím okýnkem. To trošku překvapí.

00:34:45 To vám policajti dají hned dejchnout.-Ne, ne.

00:34:51 Je ještě něco, co by se mělo upravit?

00:34:53 Nebo co si myslíte, že by ten stát měl trošku zařídit?

00:34:59 To jsou takové běžné každodennosti -

00:35:02 přepážky na poštách, přepážky na úřadech, bankomat!

00:35:07 Není bankomat, do kterého bych dosáhla.

00:35:10 To je pravda. Neexistuje.

00:35:12 I jak mají v supermarketech ty na kartu - to je všechno vysoko.

00:35:17 To mě nenapadlo. Takže vy vlastně nemáte šanci.

00:35:20 A jak to tedy děláte? Vždycky s někým.

00:35:23 Dobře, ale on vybere ty prachy.

00:35:26 Samozřejmě s někým, komu důvěřuju.

00:35:28 Ale tomu důvěřujete do prvního výběru. A pak...

00:35:34 "Kam jdeš?!" Ne, už jsem s ním 10 let

00:35:39 a ještě mi s kartou neutekl. Prosím vás, to je zajímavý.

00:35:42 Váš partner je přitom dost vysoký. To je relativní.

00:35:45 On tady sedí, že jo? Ne, ne.

00:35:48 Ale je vysoký, ne? No!

00:35:50 Kolik měří? 195. Nebo 192, 193.

00:35:57 Jste nějak překvapenej! No, jsem překvapenej!

00:36:01 Představuju si, jak si spolu sednete ke stolu.

00:36:03 V pohodě. 193. A jak jste se poznali?

00:36:07 Přes internet.

00:36:12 A on měří 193 centimetrů? No.

00:36:16 Pardon, že jsem tak jaksi smělej... (smích z publika)

00:36:24 A kolik měříte vy, madam? 102.

00:36:30 To je úžasný. To je ale krásný, ne?

00:36:34 Ale on zas musí mít upravenou domácnost pro sebe, ne?

00:36:38 No, my máme 3patrovou domácnost. Já určitý pochopení pro to mám.

00:36:42 To moje partnerka je o něco vyšší.

00:36:45 Ale tam asi není tak velký rozdíl.

00:36:47 Takový není, ale taky trošku. A...

00:36:51 To znamená - ani jeden z vás nemá ideální míru, dá se říct.

00:36:56 193 - to je hodně vysoký. Takže v tom bytě

00:37:01 mohou být některý věci problematický.

00:37:04 Třeba skříň. To má on skříň... Ne. Máme jednu velkou skříň.

00:37:08 Ta má tyčku dole, tam mám věci já.

00:37:10 Pak má tyčku nahoře, tam má věci on!

00:37:12 Tak to máme my s Ivanou taky tak! No!

00:37:15 Já jsem dole, já jsem váš kolega! Ano.

00:37:19 Já jsem vás zvala do Palečka. Jsme dolňáci!

00:37:22 Já jsem taky dole!

00:37:25 Ivanka má kuchyň, že já si dávám konvici s čajem takhle.

00:37:31 Kuchyň máte taky upravenou? Máme. Třípatrovou!

00:37:36 Jako vy máte svůj kus pultu? Já mám kus pultu, kde mám

00:37:41 dřez, konvici... To, co používám já.

00:37:45 Pak je linka v normální výšce, řekněme 90.

00:37:51 Ta nudná norma. Tam já mám vysouvací schůdečky,

00:37:54 vyklopí se takhle dva schůdečky, když tam něco chci.

00:37:59 A pak je nějakých 105, tam je takový kus

00:38:02 a tam je ten bufet pro dlouhány. Dlouhány?

00:38:07 Ještě pro ty dva kluky. On má ještě dva syny.

00:38:10 A ti jsou taky tak vysoký?

00:38:13 Jeden má 190 a druhý o něco málo míň.

00:38:15 Vy tam žijete jak v pohádce! (smích z publika)

00:38:22 A v jaký? Nevím. U tří obrů!

00:38:34 Jak to zvládáte, mít tak takový tři obry?

00:38:38 To je docela zápřah, ne? Proč?

00:38:42 Pardon. Co mám na tom zvládat?

00:38:45 Stačí, když chodí. To je pohybů!

00:38:50 Oni jsou všichni takhle vysoký. Ano.

00:38:53 Hodně jedí, že jo? Ano.

00:38:56 A mají na sobě hodně oblečení. Není to někdy až o strach?

00:39:02 Ne, já jsem zvyklá.

00:39:04 Já jsem zvyklá, že většina lidí je větší než já.

00:39:07 Tak to chápu! Už 7leté děti jsou větší než já.

00:39:11 Na druhou stanu vy myslíte na to, že se musíte chovat dobře, ne?

00:39:17 Nesmíte je třeba rozčílit. Ne, to teda...

00:39:20 Posadil by vás třeba někam do výšky:

00:39:24 "Až se omluvíš, tak tě sundám!" To by si nedovolil.

00:39:28 To by si nedovolil? Ne! On moc dobře ví,

00:39:32 že bych řvala tak, že by přiběhla celá ulice.

00:39:41 Tohle už mi dělal kolega kdysi v práci.

00:39:45 Dá se tím vydírat. Ano. Říkal: "Přijď na kafe."

00:39:48 Já jsem řekla: "Nemám čas." Tak přišel a posadil mě na skříň.

00:39:51 Pak přišel nový kolega, který tam byl poprvé,

00:39:53 a kolem něj takhle letěla bota. Účetní seděla na skříni,

00:39:56 házela botama po druhým kolegovi. Byl hodně udivený.

00:40:01 Ale dá se tím vydírat a říct. "Ještě slovo a...!"

00:40:05 Tak vy si tu autoritu asi umíte sjednat, že jo?

00:40:09 Doufám. Je něco zásadního, co si myslíte,

00:40:11 že by bylo potřeba udělat pro lidi menšího vzrůstu?

00:40:15 Myslím si, že je hloupost vyhláška o 120 cm,

00:40:23 je to vyhláška v zákonu, kdy je stanoveno,

00:40:28 že 120 cm je míra, kdy se lidi uznávají jako postižení.

00:40:34 A nad 120 se považují prakticky za zdravé.

00:40:39 Ale já si myslím, že ty centimetry jsou

00:40:42 strašně zavádějící záležitost. Spíš diagnóza.

00:40:45 Není to jenom to, že jsme malí, ale má to spoustu

00:40:50 průvodních příznaků, chorob. Nebo spíš důsledků.

00:40:55 Myslíte si, že to, že se to dělá jenom podle výšky

00:40:58 je nesmysl.-Hm.

00:41:02 Paleček by v tom mohl něco udělat, ne?

00:41:06 Snažíme se, ale... Nejde to?-Není to moc průchodný.

00:41:11 Tak my vám tady takhle právě chceme pomoct.

00:41:15 Myslíte si, že to bude mít vliv? Nevím, třeba jo. Budu ráda.

00:41:18 Irenea Virtová! (virbl, potlesk)

00:41:31 Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost.

00:41:33 To je pro dnešek všechno a těším se s vámi

00:41:35 za týden na shledanou buď tady v Divadle Ponec

00:41:37 a nebo u televizních obrazovek. A uvolněte se, prosím.

00:41:50 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2010

4 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly239

Následující díl

Talk show Jana Krause (2010). Hosté: L. Vlasáková, J. Tomsa a I. Virtová. Režie V. Nouzák

Obsah dílu

Úvod

Lenka Vlasáková

Jaroslav Tomsa

Irenea Virtová

Přehrát vše

Pozvaní hosté:
Lenka Vlasáková – herečka
Jaroslav Tomsa – legendární kaskadér
Irenea Virtová – nejmenší Češka

	Filmová a divadelní herečka Lenka Vlasáková byla oceněná Českým lvem za roli ve filmu Lea a v současné době ji diváci znají jako hlavní postavu úspěšné komedie Ženy v pokušení. Lenka Vlasáková pochází z neherecké rodiny a Jana Krause zajímalo, co ji přivedlo na dráhu herečky a kdo stál u začátku její kariéry. Dozvíte se také, jak Lenka Vlasáková vychovává své děti a co je pro ni největší pochvala.
	Jaroslav Tomsa je ikonou českých kaskadérů, který se k práci kaskadéra dostal díky boxerské a hokejové minulosti. Hrál v desítkách českých filmů, např. v legendárním snímku Limonádový Joe. Jak se dá profese kaskadéra naučit, kde sbíral Jaroslav Tomsa zkušenosti? A padá se stále při pádech do krabic?
	Irenea Virtová je předsedkyní sdružení pro lidi malého vzrůstu. Musí denně překonávat překážky, o kterých většina lidí jako o překážkách neuvažuje. S Janem Krausem si povídali o tom, jak může vybírat peníze z bankomatu, jak má upravené auto a domácnost a jak by mohla společnost lidem s malým vzrůstem pomoci.

S kým jste se nejvíc uvolnili?

13 % Lenka Vlasáková 6 % Jaroslav Tomsa 81 % Irenea Virtová