Talk show Jana Krause (2007). Hosté: K. Schwarzenberg, V. Chramostová a Z. Milota. Režie V. Nouzák
Obsah dílu
Pozvaní hosté: Karel Schwarzenberg, senátor manželé - herečka Vlasta Chramostová a kameraman Stanislav Milota |
00:00:31 Dobrý večer.
00:00:40 Dobrý večer, dámy a pánové.
00:00:44 Tak já jsem z toho počasí trošku rozpačitej,
00:00:47 ne že by mi bylo protivný, že je v lednu jaro,
00:00:50 ale čtu pořád, že příroda zblbla.
00:00:53 Že ptáci začali zpívat, což je pravda.
00:00:56 Kvetou stromy...
00:00:58 Do toho jediná pozitivní zpráva je,
00:01:00 že medvědi prý nakonec usnuli.
00:01:02 Oni to drželi, chudáci, tak dlouho,
00:01:04 až pak vyčerpáním usnuli.
00:01:07 A já jsem nedávno měl taky takový jarní pocit.
00:01:13 A to jsem si říkal: Jaro je skutečně tady.
00:01:15 A teď jsem přemýšlel, jak to je,
00:01:17 že se ti ptáci vrátí z Afriky.
00:01:19 Přece oni tam nekoukají, jaký je kde počasí.
00:01:21 Že by seděli čápi u televize a dívali se:
00:01:23 "Hele, tak v Čechách už je teplo, poleťme domů!"
00:01:26 Čili si říkám, jestli to není obráceně.
00:01:28 Že oni se nevrátili proto,
00:01:30 že vědí, že už tady zima nebude.
00:01:32 A na druhou stranu jsem četl, že to na nás
00:01:35 nemá úplně pozitivní dopad, ono se z toho trošku blbne.
00:01:39 Jednak je v tom tradiční jarní únava,
00:01:42 a pak je to překvapivé, nebyla ta řádná zima,
00:01:45 prý to nemá tak úplně pozitivní dopad.
00:01:48 Takže zvířata trochu blbnou, my, lidi, taky blbneme.
00:01:51 A co je bohužel nepříjemný, blbnou i politici,
00:01:55 kteří na tom byli nejhůř.
00:01:57 Ti už skoro nemají kam blbnout.
00:02:00 Čili možná i to, že se nedaří sestavit ta vláda,
00:02:03 že to souvisí s tím, že se v rámci
00:02:06 toho globálního oteplování, nebo čím to je,
00:02:09 se dostali malinko pod čáru. No, držme jim palce.
00:02:12 Pojďme se podívat, co nám přinesl tento týden.
00:02:18 "V Německu označili prodej dálničních známek v ČR za bordel".
00:02:25 To, myslím, označili celkem výstižně.
00:02:28 "Brazilka si chtěla léčit žaludek
00:02:31 a zjistila, že čeká paterčata".
00:02:35 Taková drobnost.
00:02:38 "Radar naměřil taxikáři přes 600 km/hod".
00:02:43 Tam bude určitě někde nějaká chybka.
00:02:47 Tak to by bylo všechno. (zvuk klávesového nástroje)
00:02:49 No, jakž takž.
00:02:51 Dámy a pánové, dovolte abych přivítal
00:02:53 našeho prvního hosta, kterým je
00:02:55 pan Karel Schwarzenberg!
00:03:14 Pan Karel Schwarzenberg, ministr zahraničních věcí ČR.
00:03:18 A určitě víte, pane Schwarzenbergu,
00:03:20 že s tím byl trošku problém.
00:03:22 Já bych se vás právě na to chtěl zeptat,
00:03:25 protože tady máme určitý hlas, že jste Rakušan,
00:03:28 pak se zjistilo, že nejste.
00:03:30 Ale nicméně tady spousta lidí dře,
00:03:33 znáte to, pracuje a všechno možný.
00:03:36 Nemají nic a mohli mít aspoň tu funkci.
00:03:39 A vy toho máte dost, že ano?
00:03:42 Ano.
00:03:43 A ještě jste něco podědil po členech rodu,
00:03:46 kteří toho měli ještě víc, a teď máte ještě tu funkci.
00:03:50 Nepřijde vám to vůči třeba některejm pracovitejm Čechům,
00:03:54 který nic nemaj, sprostý?
00:03:58 Já vám něco řeknu.
00:03:59 Já bych jim tu práci rád předal, což o to.
00:04:03 Vůbec by mi to nevadilo.
00:04:06 Ale jestli jste neměl výčitky,
00:04:08 že jste si říkal: "Že zrovna mě si vybrali."
00:04:12 Měl jsem spíše výčitky, že jako dědek starej
00:04:15 v důchodovým věku do toho lezu.
00:04:18 Jsou pak takový hlasy, že v tom je střet zájmů.
00:04:22 Máte nějakej, řekněme si to na rovinu,
00:04:25 zámeček v Bavorsku, něco je ve Vídni,
00:04:29 něco je ve Švýcarsku. Nemluvím o tom, co je...
00:04:32 Bohužel ve Švýcarsku je toho bídně.
00:04:37 A máme hodně tady! Tady je hodně!
00:04:39 Ano, to je pravda.
00:04:41 A teď, dejme tomu, dojde k jednání s Rakouskem.
00:04:44 A oni třeba řeknou:
00:04:46 "Karle, přece ty, Vídeňák, nebudeš plédovat za ty Čechy!"
00:04:53 Není tam střet zájmů?
00:04:55 Víte, vy mě tak dobře neznáte,
00:04:58 ale mně vždycky dělalo nejvíc radost v životě
00:05:02 lidi zlobit.
00:05:04 -Zlobit.
-Samozřejmě.
00:05:07 Je to báječná neřest, poněvadž,
00:05:09 co jsem tak zjistil s věkem, ubývá a přibývá mnoho neřestí.
00:05:14 Nebo nebudeme se o tom bavit.
00:05:17 Nevím, co myslíte, ale dobře.
00:05:19 Ale bohužel je to tak.
00:05:21 Ale lidi zlobit můžete nekonečně dlouho.
00:05:24 A to je něco báječného! Rozumíte.
00:05:26 Takže berete to jako šanci zazlobit si trošku evropsky.
00:05:33 -Ano prosím.
-Ano.
00:05:34 Ale třeba Temelín a volný pohyb pracovních sil,
00:05:38 tak co když vám Rakušené řeknou:
00:05:41 "Karle, tady jsi studoval ve Vídni,
00:05:44 tak přece nebudeš plédovat za Čechy, kteří tě vyhnali."
00:05:48 Zaprvé mě nevyhnali, nýbrž, ale fofrem,
00:05:53 jsme s rodiči odešli v roce 48. To je pravda.
00:05:58 Ale to nebylo vyhnání, my jsme šli fofrem.
00:06:01 Abych uvedl, jak to tehdy bylo.
00:06:05 A zadruhé - každý člověk má svoje zaměstnání.
00:06:10 A když jste, řekněme, jezdil před 30 lety embéčkem,
00:06:18 a teď jste ředitel Mercedesu, tak přece budete
00:06:25 bránit zájmy Mercedesu a nebudete hájit embéčko.
00:06:32 To je pravda, i když já jsem zůstal v embéčku.
00:06:37 Teď je taková věc, že někdo vytýká,
00:06:41 že jste tady nežil celý život.
00:06:43 Že jste žil v Rakousku, Švýcarsku a tak dále,
00:06:45 takže to tady třeba tak neznáte.
00:06:47 Máte nějaké důkazy pro to, že to tady znáte?
00:06:51 Já jsem tady žil, když to sečtu dohromady,
00:06:54 27 let.
00:06:57 To jde, ale ta výhrada je, že jste tu nežil celý život
00:07:03 jako my, co jsme tu denně.
00:07:06 To uznávám a dokonce přiznávám, že jsem v tom měl štígro.
00:07:12 -Cože jste v tom?
-Měl štígro!
00:07:16 Že jsem nějaká ta léta - 49 a 89 - tady nebyl.
00:07:22 Asi to byla výhoda. Přiznávám to.
00:07:25 Teď máme ještě ten třídní problém.
00:07:28 Víte, co já jsem se o vás učil?
00:07:30 Dřeli jste z nás kůži, vykořisťovali jste nás.
00:07:34 A teď máte zahraniční věci!
00:07:37 No. Tak koho jsme dřeli z kůže?
00:07:40 -Nás, pracující lid!
-Jak to bylo?
00:07:43 Já jsem se učil: "Šlechta z nás dřela kůži."
00:07:46 Ano.
00:07:47 My jsme neprobírali ty podrobnosti.
00:07:49 Dřela kůži, vykořisťovala pracující lid.
00:07:54 -Jistěže.
-To jsem se já učil!
00:07:57 No jistěže.
00:07:59 A já se vás ptám: Máte něco na svoji obhajobu?
00:08:01 -Ne.
-Nemáte.
00:08:04 Já už jsem, bohužel, neměl ty šance.
00:08:09 -Vy už jste neměl ty šance.
-Právě!
00:08:11 Já už jsem ty možnosti dřít z kůže neměl.
00:08:14 Bylo odříno a musel jste pryč.
00:08:16 Já bych to rád dělal, ale už to nešlo.
00:08:20 Už to nešlo.
00:08:22 A vy jako šlechtic - nemáte nějaké znepřátelené rody?
00:08:27 Abysme se nedostali kvůli vám do války!
00:08:30 Některý byly, ale ty vymřely.
00:08:33 -Vymřely.
-Ano.
00:08:35 Aby se teď někdo neobjevil, rozumíte?
00:08:37 -My jsme se o to postarali.
-Jo?
00:08:41 -Že je klid.
-Je klídek.
00:08:44 Na šlechtický frontě klid.
00:08:46 -Ano prosím.
-Ano.
00:08:48 A ještě, kdybyste mi mohl vysvětlit,
00:08:50 vy jste teď ministr zahraničních věcí
00:08:52 a máte přátele po západní Evropě a tak dále,
00:08:55 tak ti, co vás obhajují,
00:08:57 říkají, že se toho dá využít.
00:08:59 Jak se toho dá využít?
00:09:02 Zaprvé, člověk dostane informace, jaký to tam opravdu je,
00:09:06 což je docela užitečné.
00:09:08 Někdy můžete taky něco neformálně vyřídit,
00:09:13 setkat se v soukromém bytě, promluvit.
00:09:21 Není to oficiální.
00:09:23 Jak to všude je, někde jsou vlivní lidé,
00:09:26 ani nejsou v té vládě, nýbrž sedí někde jinde,
00:09:29 v nějaké redakci nebo v nějakým průmyslu a tak dále.
00:09:32 A pak je docela praktické, když je člověk zná a řekne:
00:09:37 "Poslouchej, Jacku, přijedu do Londýna.
00:09:40 Mohl bys pro mě udělat nějakou večeři?"
00:09:44 On to udělá, pozve nějaké lidi a to je docela dobře.
00:09:48 Do toho financujete noviny Respekt,
00:09:53 nebo časopis Respekt. Nebudete na něj mít vliv?
00:09:57 To jsem nikdy neměl.
00:09:59 Aby se tam neobjevovaly takový články:
00:10:01 "Konečně dobrý ministr zahraničních věcí.
00:10:05 Po letech kvalitní člověk ve vládě."
00:10:08 Kdybyste jim to nařídil, tak co?
00:10:11 Tak kdo je platí?
00:10:13 Blbý je, že si navykli, že mě zásadně neposlouchají.
00:10:18 -Už si navykli.
-Právě.
00:10:20 -A za to je platíte?!
-Samozřejmě.
00:10:23 Copak nevíte, že jsem masochista?
00:10:26 -V tom jste masochista.
-Právě.
00:10:29 To je takový tajný potěšení.
00:10:31 Tak já na takovýhle potěšení nemám.
00:10:35 -Čili to nehrozí.
-Musíte to jednou vyzkoušet.
00:10:37 A tohle nehrozí.
00:10:39 Že by mě začali dřít z kůže, to bych si mohl představit.
00:10:44 Ale že by psali oslavný články o vás?
00:10:46 Ne. Myslím, že mě vytknou, co dělám za voloviny.
00:10:50 Co je podle vás v zahraniční politice
00:10:52 taková věc, která by se měla vyřešit
00:10:55 mezi těma prvníma věcma? Nebo taková důležitější.
00:11:01 Nejdůležitější je, teď mluvím vážně,
00:11:04 aby zahraniční politika byla konzistentní.
00:11:08 Zahraniční politika je zastoupení zájmů státu
00:11:12 a jeho občanů.
00:11:15 Nemělo by se mnoho zaznamenat, jestli ten ministr zahraničí
00:11:22 je ze strany fialových nebo žlutých nebo růžových,
00:11:27 nýbrž že je to zahraniční politika trikolóry.
00:11:32 To je to nejdůležitější.
00:11:35 A má být konzistentní, aby zahraniční partneři
00:11:39 věděli, na co se můžou spolehnout.
00:11:42 Je to takové velice opatrné někdy otáčení.
00:11:48 Jako kdybyste otáčel náklaďák i se závěsem.
00:11:54 Musíte to velice opatrně otáčet.
00:11:58 A o to jde.
00:12:00 My máme spoustu zájmů, ať je to Evropská unie,
00:12:05 abychom měli bezvadné styky se sousedy,
00:12:08 abychom byli zajištění transatlantickou spoluprácí.
00:12:13 Spousta věcí se musí v zahraniční politice stát.
00:12:18 V zásadě to není nic jiného.
00:12:21 Ministr zahraničí, to je krásný titul, což o to,
00:12:24 ale ve skutečnosti to není nic než ministr,
00:12:28 který hájí zájmy státu.
00:12:33 A když jste byl malý, mluvilo se někdy u vás doma
00:12:35 o tom, že byste jednou mohl být ministr?
00:12:38 Ne.
00:12:39 -Nikdy.
-Ne, opravdu ne.
00:12:41 Zejména asi po tom, co jste odešli, vás to moc nenapadlo,
00:12:43 že byste mohl být ministr třeba týhle země.
00:12:45 To mě opravdu nikdy v životě nenapadlo.
00:12:48 -Že ne?
-Ne.
00:12:49 -Ani třeba ve snu?
-Ne, ne.
00:12:52 A jak to teď budete dělat
00:12:55 s tím spravování toho svého podnikání?
00:12:58 Toho jsem se vzdal.
00:13:00 Větší část už jsem před léty předal synátorovi.
00:13:03 -Synátorovi?
-Ano.
00:13:05 -Ono to znělo jako senátorovi.
-Ne, synátorovi.
00:13:07 To bych se hned zeptal kterýmu.
00:13:10 A teď jsem synátorovi předal taky zdejší věci.
00:13:13 Prostě to je báječná příležitost, že jsem se sám dal do penze.
00:13:21 Že jste se mohl zbavit toho starání.
00:13:24 Ano! Konečně.
00:13:25 Poslední záminka pracovat vymizela, takže...
00:13:29 Ale třeba ten ministr zahraničních věcí,
00:13:32 to je taková hodně cestovní funkce.
00:13:34 Uvidíme.
00:13:36 -Že byste to dělal všechno odtud?
-Ne.
00:13:39 Stala se svého času strašná móda,
00:13:42 ještě před 40 lety, ministři zahraničí pracovali,
00:13:46 velvyslanci seděli doma a pracovali.
00:13:50 Dnes sedí furt v letadlech a objeví se na nečekaných místech.
00:13:54 Což někdy vede k blbým výsledkům, ale což o to.
00:13:59 Ale jste na to připravený, že budete hodně cestovat?
00:14:02 No jistě. To jsem dělal celý život.
00:14:04 Karel Schwarzenberg!
00:14:19 Mám malý stan.
00:14:23 Mně na nohy táhne snad ze všech stran.
00:14:30 Jen řekněte jak dostanu své dlouhé nohy do stanu,
00:14:37 až chladem třást se přestanu,
00:14:40 já ze stanu nevstanu.
00:14:42 Stan malý mám a nohy tak dlouhé,
00:14:49 ach, kam je dám?
00:14:53 Tak se zmítám z rohu do rohu
00:14:57 a hledám vhodnou polohu.
00:15:00 Snad uznáte, že nemohu mít nohu v batohu.
00:15:07 Prochladlý jsem na kvadrát, takhle už se nedá spát,
00:15:14 když se vkrádá na má záda mráz, zima a chlad.
00:15:19 Mám malý stan.
00:15:23 Mně na nohy táhne snad ze všech stran.
00:15:30 A tak snívám často o chatě,
00:15:33 kde spal bych jako ve vatě.
00:15:37 Kde neničí tě jehličí a kam vítr nefičí.
00:15:57 Prochladlý jsem na kvadrát, takhle už se nedá spát,
00:16:04 když se vkrádá na má záda mráz, zima a chlad.
00:16:09 Mám malý stan.
00:16:12 Mně na nohy táhne snad ze všech stran.
00:16:20 A tak snívám často o chatě,
00:16:23 kde spal bych jako ve vatě.
00:16:26 Kde neničí tě jehličí a kam vítr nefičí.
00:16:46 Dámy a pánové, našimi dalšími hosty
00:16:48 je paní Vlasta Chramostová a pan Stanislav Milota!
00:17:21 Dobrý večer.
00:17:23 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:17:24 -Vy se možná znáte, ne?
-My se známe.
00:17:26 My se trochu známe. Ano.
00:17:29 Já jsem si to myslel.
00:17:30 My jsme si vymysleli takový experiment,
00:17:32 že vás dva jsme pozvali společně,
00:17:34 protože musím říct, jak vás tam mírně znám,
00:17:37 vás považuju za zajímavě sehranou dvojici.
00:17:41 A druhá věc je, on i osud vás tak zvláštně spojil.
00:17:44 My jsme jednobuněční manželé.
00:17:48 Paní Vlastu Chramostovou asi nemusím vysvětlovat -
00:17:50 přední českou herečku.
00:17:52 Ale já s ním nesouhlasím!
00:17:54 Počkejte, ale on ještě nic neřekl!
00:17:56 Ale už předem varuju!
00:17:57 -Uež 44 let s ním nesouhlasím!
-Ano.
00:18:00 A chtěl bych říct, že pan Stanislav Milota
00:18:02 patřil mezi naše přední kameramany.
00:18:05 Natočil několik krásných filmů.
00:18:07 Taky jste se u filmu spolu poznali, že?
00:18:09 Ano.
00:18:10 A pak jste spolu podnikali v ledasčems,
00:18:12 k čemu vás donutil příběh, když jste nesmfěli pracovat jinde,
00:18:15 než když jste dělali nějaký lampy ze skla.
00:18:18 -Nebo co jste to vyráběli?
-Ano.
00:18:20 Mám si vzít slovo? Abych vám neskákala do řeči.
00:18:24 Vemte si ho.
00:18:25 Já jsem totiž jednu takovou lampu z firmy Milota a Chramostová...
00:18:32 My jsme vyráběli lampy, protože máme chalupu...
00:18:35 -Zkrať to. Nemáme tolik času.
-Neskákej mi do řeči.
00:18:39 -Ale teď měl trošku pravdu.
-Ano.
00:18:42 Měl jistě pravdu. Mě musíte stříhat, Honzo,
00:18:45 protože já bych tady byla do rána.
00:18:47 Dělali jsme lampy, tím jsme si přivydělávali.
00:18:50 A když já jsem jela do Vídně, tak jsem si říkala:
00:18:53 Co mám přivézt Karlu Schwarzenbergovi?
00:18:57 -On chtěl, aby se mu něco vozilo?
-Ne, nechtěl nic.
00:19:01 Naopak! Jestli mám tady tu legendu říct.
00:19:04 Ale rychle.
00:19:07 Když mi do toho bude skákat, tak nic neřeknu!
00:19:10 Tak já jsem totiž, když pan Schwarzenberg
00:19:13 založil ve svém sídle pro českou zakázanou literaturu
00:19:22 takové středisko, a Charta mu tenkrát poděkovala,
00:19:27 to je dávno, dávno již tomu, a pan Schwarzenberg odpověděl,
00:19:33 a mně se to strašně líbilo, protože napsal někam,
00:19:37 četla jsem to v nějaké disidentské literatuře,
00:19:40 že on nepochybuje, že se ta zakázaná literatura
00:19:46 zase jednou vrátí do Čech, kam to patří.
00:19:50 Bylo to strašně nóbl a mě to natolik dojalo,
00:19:54 že jsem mu ještě napsala soukromý dopis.
00:19:57 To jsme ještě netušili, že se spolu někde potkáme,
00:20:01 natož že spolu budeme vystupovat.
00:20:04 Ale že ještě budete sedět s ministrem!
00:20:06 Že budu sedět s ministrem!
00:20:08 My už jsme seděli s hostinským a tak.
00:20:10 Hajný, hostinský...
00:20:12 Vy znáte Karla Schwarzenberga jako hostinského, hajného.
00:20:16 A potom kancléř a teď je ministr.
00:20:20 Tak řekni pointu.
00:20:22 Ale nenuťte ji zase, pane Miloto.
00:20:25 Jestli se paní Vlastě nechce, tak ji nenuťte.
00:20:28 Tak všímáte si. On ustřihne tu...
00:20:31 Ale on chce pointu někdy za každou cenu.
00:20:33 Jenomže nepočítá, že mi je osmdestát,
00:20:35 ta myšlenka mi odtud odejde...
00:20:37 Ale vypadáš dobře na osmdesát.
00:20:41 (potlesk)
00:20:46 Ale tam v zákulisí jsem říkala:
00:20:48 "Mně je osmdesát, ale můj muž je o sedm let mladší."
00:20:52 A ta paní mi říkala:
00:20:54 "Ale vy opravdu nevypadáte na těch 80 let.
00:20:57 A vy jste mladší?" Budu to používat.
00:21:05 Ale já se musím vrátit s tou nití zpátky,
00:21:07 tys mi tu niť přerval.
00:21:09 Takže já jsem vzala lampu, kterou jsme vyráběli.
00:21:12 Já jsem si říkala: "U Schwarzenbergů
00:21:14 mají jistě tisíce lamp, ale protože pan Schwarzenberg
00:21:17 podporuje disent, tak já mu tu naši lampu
00:21:22 přivezu prostě proto, že jsem si říkala...
00:21:26 My jsme měli takový obchodní slogan:
00:21:30 Milota - Chramostová s firmou Michr, licht ist zicher.
00:21:37 (potlesk)
00:21:44 -Ale proč jsem nadšená...
-Proč já jsem sem přišel?
00:21:49 Tak já vás budu hájit. Já jsem právě chtěl říct:
00:21:51 "Teď bychom udělali malou přestávku."
00:21:53 -Ano.
-Ano, ano.
00:21:56 Vy jste chtěl něco říct? Tak to řekněte.
00:21:58 Ano, já jsem chtěl říct, že jsem vás naposledy viděl,
00:22:00 když jste byl takhle velikej.
00:22:03 Ano, já si to pamatuju.
00:22:04 -A měl jste kudrnatý vlasy.
-To bylo na Spalovači mrtvol?
00:22:06 Ano, ano. A koukám, co se stalo?
00:22:09 (smích)
00:22:11 Ženský, starosti nebo Janeček,
00:22:16 že vám posouvá ten program dál?
00:22:18 Počkejte, to bylo ve Spalovači mrtvol?
00:22:21 To jsme točili v pardubickým krematoriu.
00:22:23 -Malinko mě to ožehlo.
-Koukám.
00:22:26 A teď se tam strašně často myšlenkově vracím.
00:22:30 A proto já říkám, že je dobře, že jste teď pozval Vlastu,
00:22:33 protože příště byste to s ní musel dělal v krematoriu.
00:22:37 -Myslíte?
-No, no.
00:22:38 Vy prej jste hrozně veselej chlap.
00:22:40 To jo!
00:22:42 Pane Miloto, vy jste dělal například
00:22:45 toho Spalovače mrtvol, tam jsem vás vlastně
00:22:47 poprvé viděl i já, nebo vás poznal,
00:22:50 ale vy jste po 68. roce natáčel reportáže,
00:22:53 co se tady dělo za okupace a to byla vlastně
00:22:56 poslední profesionální kameramanská práce.
00:22:59 Ano, protože my bydlíme za Muzeem,
00:23:01 a když jdou dějiny, tak vždycky u nás zaklepou
00:23:03 a my vyběhneme.
00:23:05 Ještě ten Spalovač mrtvol nebyl dotočený,
00:23:07 takže jsem měl kameru a točil jsem po ulicích.
00:23:10 A pak jsem byl vlastně jako jediný
00:23:12 celovečerní kameraman vyhozen navždycky.
00:23:15 Řekli vám to nebo vás tak eliminovali?
00:23:18 -Mluvil s váma někdo?
-Jistě, mluvili se mnou okamžitě.
00:23:22 Právě kvůli těm materiálům.
00:23:25 Já jsem přišel na Barrandov, bylo mi 15 let,
00:23:27 takže jsem byl dítě Barrandova.
00:23:30 Tam jsem byl velkej frajer, měl jsem peníze a tak.
00:23:35 A když jsem natočil tohle, potom se ještě dotáčel spalovač,
00:23:40 potom jsem šel na první prověrku a tam mě vyhodili s tím,
00:23:49 že tam byl nějaký nový pan ředitel
00:23:51 a já jsem byl frajer, měl jsem tenkrát
00:23:54 auto a všechno možný, a on mi řekl:
00:23:56 "Vy mluvíte, jako byste byl člen západní rozvědky."
00:23:59 A já jsem řekl: "Já na rozdíl od vás,
00:24:02 pane řediteli, nejsem členem žádné rozvědky."
00:24:04 Šel jsem, práskl jsem dveřma a skončil jsem.
00:24:06 -Konec.
-Konec!
00:24:09 -Konec kameramanský kariéry.
-Hm.
00:24:11 Vy jste dělal ochranku prezidentu Václavu Havlovi
00:24:14 krátce po zvolení.
00:24:16 -Kamaráda.
-To vás bylo hodně.
00:24:18 Vy jste byl takovej ostrej, že jo?
00:24:20 -Laskavej taky.
-Taky byl laskavej?
00:24:23 Můžu tady...Já nemám ráda veselé příhody z natáčení.
00:24:26 Milostný věci ne.
00:24:27 Tak řekněte třeba nějaké veselé příhody ze zatýkání.
00:24:30 Já mám ráda - nevím, jestli vy ji máte.
00:24:32 Když byla na Letné tak strašná zima
00:24:35 a Václav se hrozně klepal, měl jenom polobotky
00:24:39 a Standa viděl, že to je špatný,
00:24:43 tak si všiml, že vedle ohřívají párky.
00:24:49 Tak naznačil těm bodyguardům, že by toho Václava
00:24:52 měli nad ten kotel s těma párkama zvednout.
00:24:57 -A přihřát ho.
-Trošku ho zahřát.
00:24:59 Tak ho tam ti čtyři bodyguardi podrželi
00:25:02 a on pak promluvil k národu.
00:25:06 Jo? (smích)
00:25:08 -Čili takhle nahřátej?
-No.
00:25:11 (potlesk)
00:25:15 Pak je ještě jedna. Ještě mám říkat nějaký veselý?
00:25:18 -Veselý můžou bejt.
-Tak bylo tady Bytový divadlo.
00:25:23 Bylo to takové, že přijel nějaký teatrolog ze Švédska
00:25:28 a Lanďák mu zavolal do Jalty a svou němčinou mu vysvětlil,
00:25:32 kam má přijít.
00:25:34 A mně se od rána zdálo, že támhle stojí policajti,
00:25:36 že to bude hustý. Tenkrát tam bylo tak 32 lidí.
00:25:40 Já jsem zůstal v kuchyni.
00:25:44 Máme tam chodbu, která byla plná šatů a bot,
00:25:50 a bylo tam zhasnuto.
00:25:52 Když byli v půlce, hráli McBetha,
00:25:55 tak najednou slyším takový šum, šel jsem
00:26:00 a díval jsem se tou dírkou a po schodišti postupovali
00:26:03 a měli dlouhý bílý americký pendreky.
00:26:07 A před nimi šel takový poručík,
00:26:10 a já jsem měl na dveřích napsáno:
00:26:12 "Prosím, zvoňte až po 21. hodině."
00:26:15 V té chodbě byla tma a tak jsme se tak
00:26:18 koukali na sebe skrz dveře.
00:26:21 Já jsem prudce otevřel dveře a řekl jsem:
00:26:23 (šeptá)
00:26:24 -Co je?
-Policie.
00:26:28 -A pak bylo pokračování...
-To pokračovalo.
00:26:31 Já jsem jenom řekl: "Vy tři a vy tam počkejte."
00:26:35 Zul jsem je, protože tam byla hromada zablácených bot.
00:26:40 Tak byloy takové veselé. Ale nádherné na tom bylo to,
00:26:43 že ten teatrolog měl pocit, že ti policajti do toho patří.
00:26:46 -Že jsou v kostýmech.
-Ano, ano.
00:26:51 Tak takovýhle věci.
00:26:53 Když jste dělali lampy, tak to bylo období,
00:26:55 když jste žádnou práci neměli a žili jste spíš na chalupě.
00:26:59 Jak jste na to přišli dělat lampy?
00:27:01 Protože kousek odtud je Kamenický Šenov
00:27:04 a tam jsou sklárny.
00:27:07 Tam se vždycky dělaly ty mozartovské lampy
00:27:10 a malované mozartovské lustry.
00:27:12 Bylo to tmavočervené, tmavozelené a modré.
00:27:17 -To je jedno.
-Není to jedno.
00:27:19 A vy jste vyrobili ty lampy z těch zbytků?
00:27:24 Ne! Na smetišti jsme sbírali střepy.
00:27:27 Jdeme na smetiště,
00:27:29 tam jsme je vzali, dali jsme to dohromady.
00:27:32 Tam dával sedmnáct svárů, dal na tom širmu
00:27:35 a já jsem to pošívala.
00:27:37 -A jak jste to potom prodali?
-Známým.
00:27:41 Kamarádi to kupovali a zase nám dávali samizdat.
00:27:46 Takhle. Havel zase dával knížky, nezaplatil.
00:27:50 (smích)
00:27:52 Jo takhle! Vy jste mu dali lampu a on vám dal knihu.
00:27:54 Takže jste z ní udělali večer se zelím.
00:27:56 -Vaculík taky dával knížky.
-Taky, jo?
00:27:59 My toho máme hodně.
00:28:01 Tak se ptám, protože to je těžký,
00:28:03 když člověk musí obchodovat ilegálně.
00:28:05 -To je problém.
-Ale bylo to krásný.
00:28:07 Když pak dělali bytové prohlídky u některých podezřelých lidí,
00:28:12 tak u Diensbiera to rozšroubovali,
00:28:15 protože jim bylo podezřelé, že se ty atypické lampy
00:28:20 vyskytují v tolika podezřelých disidentských bytech.
00:28:25 A takovou lampu jsem já dovezla panu Schwarzenbergovi.
00:28:28 Nevím, jestli už není rozbitá,
00:28:31 ale já musím říct krásnou věc!
00:28:34 Že jsem si říkala tu lampu a pak jsem našla
00:28:38 staré vydání Fausta.
00:28:41 A když jsem to odevzdávala - pamatujete si to?
00:28:45 Tak aniž se do toho pan Schwarzenberg podíval,
00:28:49 tak pravil: "To je Fišerův překlad?"
00:28:52 Tak jen abyste věděli, že to je Čech.
00:28:55 A dobře zná českou literaturu!
00:28:57 Ano.
00:28:59 To je tak dávno, že už to není pravda.
00:29:02 Pane Miloto, u vás je ještě kuriózní věc,
00:29:04 vy jste byl členem Rady pro rozhlasové
00:29:06 a televizní vysílání. Myslím, že jste byl
00:29:08 jediný v její historii, kdo odešel sám.
00:29:11 Odešel jsem sám.
00:29:12 Já jsem taky odešel z Hradu, odešel jsem z Barrandova.
00:29:15 To je zajímavý, že se pořád držíte doma.
00:29:18 -Bohužel, to mi zůstalo.
-Ale proč jste odcházel?
00:29:20 Tak z Hradu jste odešel proč? Nebavilo?
00:29:23 Ne, já jsem tam měl dělat opozici,
00:29:25 ale po čtyřech měsících jsem nějak zahlídl,
00:29:27 že parkety kloužou a...
00:29:30 Já jsem se narodil na Žižkově. To není tím,
00:29:33 že jsem tak čestnej, charakterní a statečnej,
00:29:36 ale zkrátka se mi to nelíbilo a odešel jsem svobodně.
00:29:39 Taktéž z té rady.
00:29:41 Tak jsem chtěl říct, že jsem tady zaslechl,
00:29:44 že vám neustále posouvají ten čas.
00:29:47 My si kvůli tomu vašemu pořadu musíme dávat budíka.
00:29:51 -Co ten Janeček dělá?
-On dělá generálního ředitele.
00:29:55 Jo? Pořád?
00:29:56 -Já to musím nějak převést.
-Na co?
00:29:59 Já jsem ti říkala, abys nebyl osobní.
00:30:01 -Já nejsem!
-On není!
00:30:02 -Tak se jako koncesionář ptá!
-Ptá?
00:30:05 On se ptá, co dělá Janeček,
00:30:06 a já mu říkám - generálního ředitele.
00:30:09 A posouvá mu pořád tenhle program!
00:30:11 Ale já mám pořád strach, víte?
00:30:13 -Protože ho znám!
-Z čeho?
00:30:15 -Z Miloty!
-Vy se bojíte Miloty?
00:30:17 No jistě!
00:30:19 Tak to máte zvláštní způsob, jak překonávat strach,
00:30:21 když s ním 40 let žijete.
00:30:23 Neblbni, teď je nový zákon! To stačí, že to dnes řekneš
00:30:26 a zítra mě vedou na osm dní pryč.
00:30:29 -Nebo kolik?
-Na 10 dní tě odvedou.
00:30:32 Domácí násilí. Já vám jenom řeknu...
00:30:35 Domácí násilí. Stačí pohrozit ženě.
00:30:39 To bych tam musela mít denně policii!
00:30:43 Moment. My spolu velice diskutujeme
00:30:46 o čemkoliv - film, divadlo - dlouho do noci.
00:30:50 Tam křičíme vášnivě. Takový jako Palermo.
00:30:54 A pak se chodíme do světlíku zasmát, že jsme se nezabili.
00:30:58 Abyste uklidnili partaje. (potlesk)
00:31:05 -Má úspěch. Zas urve úspěch.
-Co je?
00:31:09 Zase mně urval úspěch. To je tak vždycky.
00:31:13 Máte to nějak rozdělený, kdo by koho měl nakonec poslechnout?
00:31:17 Ale co já mám dělat při tom tónu?
00:31:19 -Toho já se bojím!
-Cože?
00:31:21 Ona jediná vydělává v tom domě.
00:31:23 -V tom celým domě?
-Ano.
00:31:26 Když jsme dělali toho spalovače...
00:31:28 -Chcete vodu?
-Jo, ale tam není...
00:31:30 -Tady je.
-Chcete napít?
00:31:37 Když jsme dělali toho spalovače, tak Juraj Herz a Milota
00:31:39 přišli k nám a dohadovali takové technické věci.
00:31:42 A já jsem jim říkala:
00:31:44 "Pánové, a jak chcete dělat tu scénu,
00:31:47 kdy v té koupelně mě Hrušínský pověsí?"
00:31:51 A můj milovaný muž se tak na mě podíval
00:31:55 manželsky a cynicky a říkal:
00:31:57 "No jak? Jako tvůj poslední záběr!"
00:32:02 Ale ono to nevyšlo. (smích, potlesk)
00:32:06 -Nevyšlo to.
-Nevyšlo.
00:32:11 Ale na druhou stranu, když vidím knížku,
00:32:14 tak jsem četl vaši první knížku, ty paměti,
00:32:17 a musím říct, že asi málokdo napsal tak otevřený paměti jako vy.
00:32:22 -Ona vám ji nese podruhý.
-Já vám ji nesu.
00:32:25 Já vám ji nesu i s věnováním, protože jsem si říkala,
00:32:28 že ve vašem věku se to uvolňuje.
00:32:32 Tak já děkuji.
00:32:34 Tam, když to člověk čte,
00:32:39 tak zjistí, že vy máte co napsat.
00:32:41 Tak nebyla to procházka po zelené louce.
00:32:44 A co je takový největší nedostatek pana Miloty podle vás?
00:32:48 Co byste mu klidně ráda odstranila?
00:32:51 -Takový nedostatek.
-Víte co?
00:32:53 On má představu, že já po svém lahůdkovém životě,
00:32:57 který byl procházka po zelené louce,
00:33:00 že já potřebuju udržovat v čerstvém stavu,
00:33:04 takže mně pořád říká nějaké katastrofické věci.
00:33:09 Já ji denně ji resuscituji.
00:33:13 -Jako šokama?
-Šokama!
00:33:15 A jak to děláte?
00:33:16 Tak třeba na chalupě už usínám, mám okno těsně vedle,
00:33:21 a on si vezme baterku, takhle na sebe posvítí
00:33:24 a tam na mě takhle...
00:33:27 A je zase čtrnáct dní dobrá. (smích, potlesk)
00:33:37 To je pravda!
00:33:39 Čili takové večerní prošajnění a...
00:33:44 A když na vás posvítí, tak nadskočíte?
00:33:46 Ne.
00:33:48 -A čtrnáct dní nespíte, ne?
-Samozřejmě.
00:33:50 -A taky jsem jednou...
-Pardon. A vy jste jako v posteli?
00:33:55 My je máme tak, že na sebe nevidíme.
00:33:58 Ale jen tak na sebe voláme.
00:34:01 Ale kde je za tím oknem? Venku?
00:34:03 To byl venku!
00:34:05 To on si nechá stát tu cestu ven!
00:34:07 No jistě!
00:34:09 -Jenom abyste pošajnil?
-Ano, jistě.
00:34:12 Jak vidím to vzrušení, je to nádherný.
00:34:14 Jo? (smích)
00:34:16 A to on často vás takhle prosvítí?
00:34:19 Ale denně! Dneska ráno. Co zas bylo?
00:34:22 -A ráno nemůže šajnit.
-Ne!
00:34:24 To zas bylo jiné: "Mám pro tebe strašnou zprávu."
00:34:27 Ne, ono to je takhle.
00:34:29 Vlasta vlastně vařit neumí a já...
00:34:37 -Ale vy umíte vařit.
-Velice.
00:34:40 A pan Schwarzenberg taky umí vařit.
00:34:42 Velice dobře.
00:34:44 Já jsem se naeosil na Žižkově.
00:34:46 Jsem z chudý dělnický rodiny a vždycky jsem říkal,
00:34:49 že u nás byla taková bída, že jsem si hrál s krysama.
00:34:53 A Třešňák mi to ukradl. Ten je z Karlína.
00:34:56 Tam už dávno krysy nebyly, když on se narodil.
00:34:58 -Možná tam nějaký ze Žižkova...
-Ne.
00:35:01 A říkal jsem, že u nás byla taková bída,
00:35:04 že jsme ani neměli co číst.
00:35:07 Ale vždycky v neděli jsme měli jednu omáčku
00:35:10 a jedno pečený maso.
00:35:13 Takže jsem si zvykl na takový věci.
00:35:16 Že tam hlad nebyl.
00:35:18 -Nebyl?
-Ne, nebyl.
00:35:20 -A tady poprvé...
-Ne, ne.
00:35:22 Tam jsem přišel do týhle domácnosti...
00:35:23 -Já žiju taky s herečkou.
-Já to vím.
00:35:25 -O hladu vím ledacos.
-No.
00:35:28 (smích)
00:35:30 Ale to začalo tak, že když už ti pánové pomřeli,
00:35:32 tak já jsem byl do toho bytu pozván,
00:35:34 abych přišel na nedělní oběd, že bude slepice v polévce.
00:35:37 To jsem na Žižkově neslyšel, že by byla slepice v polévce.
00:35:41 Takhle to vařila ona a řekla mně:
00:35:48 "Prosím tě, dones tam ten kompot."
00:35:50 A já jsem si říkal: "Slepice v polívce, kompot?"
00:35:55 Vinohrady, to je úplně jinej svět!
00:35:57 Úplně něco jinýho.
00:35:59 A jak jsem ty kompoty nesl, tak tam bylo nějaký linoleum,
00:36:01 malinkou jsem ucmrndnul, ale nevěděl jsem to.
00:36:04 A Vlasta pak jako ve filmu - jak se jmenoval
00:36:07 ten nádhernej film, jak nese tu husu.
00:36:12 A nesla tu slepici a tam uklouzla.
00:36:17 Ta slepice spadla, nudle...
00:36:19 A já když jsem ji tak viděl, tak jsem si říkal:
00:36:22 "Tady se nenajíš, chlapče." A od tý doby jsem začal vařit.
00:36:28 -Takže jste začal vařit.
-Tak.
00:36:30 A kdybyste dostal otázku, co byste tak paní Vlastě
00:36:35 za nedostatek rád odstranil, tak co?
00:36:40 -Co bych chtěl odstranit?
-Takový nedostatek.
00:36:44 Nebo kdyby se ho mohla zbavit sama.
00:36:46 Pozor. Tak teď přemýšlej!
00:36:48 Já jsem původně říkal to, že když se to blížilo k tomu konci,
00:36:51 tak jsem říkal:
00:36:53 "Hlavně, prosím tebe, se zase nevracej do divadla,
00:36:56 protože tam přijdeš, nebudeš si nic pamatovat,
00:36:59 bude se ti třást hlas.
00:37:01 Ty vylezeš a budeš chtít mluvit svým národům a tohle.
00:37:05 A já budu za rohem, budu mít pušku a zastřelím tě.
00:37:10 A má to dvě výhody: Ty se neztrapníš
00:37:14 a oni budou říkat: "Kdyby ji ten šílenec nezastřelil,
00:37:18 co bysme ještě od ní bejvali slyšeli!"
00:37:20 Stanislav Milota, Vlasta Chramostová!
00:37:38 Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost
00:37:40 a těším se s vámi za týden na shledanou
00:37:43 buď v divadle Ponec nebo u televizních obrazovek.
00:37:45 A uvolněte se, prosím.
00:37:54 Skryté titulky Alena Fenclová
Talk show Jana Krause (2007). Hosté: K. Schwarzenberg, V. Chramostová a Z. Milota. Režie V. Nouzák
Pozvaní hosté: Karel Schwarzenberg, senátor manželé - herečka Vlasta Chramostová a kameraman Stanislav Milota |