Tři ženy, vzdáleny od sebe časem i prostorem, touží naplnit život podle svých představ. Meryl Streepová, Nicole Kidmanová a Julianne Mooreová v americkém filmu vyznamenaném mnoha prestižními cenami. Dále hrají: E. Harris, J. C. Reilly, C. Danesová a další. Režie Stephen Daldry
00:00:34 Česká televize uvádí americký film
00:01:19 (zpívají ptáci)
00:01:27 Nejdražší, cítím, že zase začínám bláznit.
00:01:32 Cítím, že bychom další strašné období už nezvládli.
00:01:36 A taky, že tentokrát se neuzdravím.
00:01:41 Začínám slyšet hlasy a nemohu se soustředit.
00:01:49 Takže udělám to, co se zdá být ze všeho nejlepší.
00:02:08 Jen ty jsi mi dal to největší možné štěstí.
00:02:12 Byl jsi pro mne v každém smyslu tím nejlepším na světě.
00:02:20 Vím, že ti ničím život.
00:02:23 A že beze mne bys mohl pracovat. A taky budeš!
00:02:28 To vím.
00:02:33 Vidíš? Nemohu ani pořádně psát!
00:02:38 Chci ti říct, že za všechno štěstí svého života vděčím pouze tobě.
00:02:44 Byl jsi ke mně obrovsky trpělivý.
00:02:48 A neuvěřitelně hodný.
00:02:53 Všechno jsem pozbyla, kromě jistoty tvé božské dobroty.
00:02:59 Pochop, už ti nemohu dál kazit život.
00:03:03 Nemyslím, že by dva lidé kdy mohli být šťastnější, než jsme byli my.
00:03:11 Virginie.
00:03:29 HODINY
00:03:42 (hudba)
00:05:03 -Dobrý den, doktore.
-Pane Woolfe.
00:05:06 -Nezhoršuje se to.
-Ach tak...
00:05:10 Hlavní je, aby zůstala tady. Potřebuje klid.
00:05:16 Takže v pátek.
00:06:23 (zvoní budík)
00:06:28 (odbíjejí hodiny)
00:06:32 (budík)
00:08:39 Dobré jitro, Leonarde. Dobré jitro, Virginie.
00:08:42 Jak jsi spala?Nerušeně. Bolesti?Ne, žádné bolesti.
00:08:50 Doktor byl spokojený. To je dnes všechno?
00:08:54 Ano.
00:08:55 Jeden mladík mi odevzdal rukopis.
00:08:58 Do čtvrté strany jsem našel 3 faktické chyby a 2 pravopisné.
00:09:02 Už jsi snídala?
00:09:05 Ano. Nelži.
00:09:08 Virginie, netrvám na to já, ale tvůj doktor.
00:09:13 Pošlu nahoru Nelly s ovocem a pečivem.
00:09:17 Potom... bude oběd.
00:09:19 Řádný oběd! Manžel a manželka u stolu.
00:09:22 Polévka, pak desert. Klidně i násilím.
00:09:29 Leonarde, myslím, že už mám první větu.
00:09:38 Pracuj.
00:09:45 Pak se najíš.
00:10:43 Paní Dallowayová řekla, že ty květiny koupí...
00:10:50 ...koupí sama.
00:10:53 Paní Dallowayová řekla, že ty květiny koupí sama.
00:10:58 Sally, já ty květiny koupím sama!
00:11:02 Cože? Jaké květiny?
00:11:07 Já zapomněla!
00:11:10 Jestli nesníš snídani, tak nebudeš silný.
00:11:13 Budeš veliký bratr, to je důležité poslání.
00:11:16 Všechno nejlepší. Dobré ráno.
00:11:20 Růže na tvoje narozeniny? Jsi opravdu pozorný.
00:11:24 Snad se nají, když jsi tady.
00:11:26 Ty máš narozeniny, neměl jsi mi je kupovat.
00:11:29 Ještě jsi spala. No a?
00:11:32 Takže jsme si říkali, že tě necháme trochu prospat, že ano?
00:11:36 Dobré ráno.
00:11:41 Potřebuješ odpočívat. Už jen 4 měsíce.
00:11:45 Ne, Dane. Jsem v pořádku, neměj strach.
00:11:49 Že musí sníst tu snídani? No jistě.
00:11:53 To je nádherný den! Tak jak s ním naložíte?
00:11:57 Máme své plány, že ano? Jaké plány?
00:12:03 Co by to bylo za oslavu, kdybychom ti vše prozradili?
00:12:08 To bych se asi měl přestat vyptávat.
00:12:12 Je pozdě, už musím jít. Měj se hezky.
00:12:15 Ty taky.
00:12:19 Dane, všechno nejlepší. Děkuji.
00:12:55 Běž dojíst snídani.
00:13:21 Budu dělat dort.
00:13:26 Ano, to udělám. Dort k tátovým narozeninám.
00:13:31 Mami, můžu pomoct? Můžu ti pomáhat?
00:13:35 Ale jistě, sluníčko. Bez tebe nic dělat nebudu.
00:13:41 (Clarissa) Samozřejmě musíš přijít! No jistě!
00:13:46 Přála bych si, abys na předávání byl ty i všichni ostatní.
00:13:51 To nevím. Asi tak šedesát?
00:13:54 Bude, moc to pro něj znamená. Celá ta událost.
00:13:58 To je to nejmenší, co můžu udělat. Připravit večeři a všem poděkovat.
00:14:04 Takže to beru jako ano? Bude nadšený!
00:14:07 Můj bože...
00:14:11 Co když nikdo nepřijde?
00:14:13 Taky je Clarissa Vaughanová. Měla jsem zavolat.
00:14:16 Potvrzuji, abyste auto poslali nejprve pro mě.
00:14:20 Ahoj, teď nemůžu!
00:14:22 Pak pojedem na Hudsonovu 679, na rohu 9. a 14. ulice.
00:14:27 Potom mě vezmete do města a počkáte na nás.
00:14:30 Tak do sedmi.
00:14:38 Ach, květiny... To je skutečně nádherné ráno.
00:14:43 Ahoj, Clarisso, jak se máš? Pořádám večírek.
00:14:48 Můj přítel Richard dostal Keroutese.
00:14:51 To je vážně skvělé! Kdybych věděla, co to je.
00:14:55 Cena za poezii. Celoživotní dílo.
00:14:58 Ta nejprestižnější.
00:15:00 Pro básníka to nejlepší, co existuje.
00:15:03 To je výborné. Tak co bys ráda? Lilie by byly perfektní.
00:15:07 Ne, moc morbidní. Spíš hortenzie.
00:15:12 A taky... tam chci spoustu kbelíků růží.
00:15:18 A...
00:15:21 Tyhle si vezmu hned s sebou.
00:15:24 -Rodneyi!
-Už jdu.
00:15:28 Zkoušela jsem číst ten Richardův román.
00:15:32 Opravdu?
00:15:34 Já vím, je to těžké. Já vím.
00:15:39 Psal ho totiž celých 10 let. A na přečtení je třeba dalších 10.
00:15:46 Jsi to ty, že?Cože? V tom románu. To máš být ty?
00:15:50 Ach...
00:15:52 Jo, trochu. Svým způsobem.
00:15:57 Richard je spisovatel, používá věci, které se skutečně staly.
00:16:02 Jo.
00:16:04 Před lety jsme vážně spolu studovali, to ano,
00:16:07 ale některé věci byly jinak. Jistě.
00:16:09 Nemyslela jsem to špatně.
00:16:15 Jen to... Píše po svém.
00:16:27 Celý život ženy...
00:16:31 ...v jediném dni.
00:16:35 Jediný den. A v tom dni... celý její život.
00:16:44 Potřebujeme trochu tuku...
00:17:45 (muž za dveřmi) Paní Dallowayová, to jste vy?
00:17:48 Ano, to jsem já. Pojďte dál.
00:17:54 Richarde! To je tak nádherné ráno.
00:17:58 Co takhle pustit sem trochu světla? Ještě je ráno?
00:18:03 Ano, to je. Já jsem umřel?
00:18:09 Dobrá ráno, drahá.
00:18:13 Nějaké návštěvy?Ano. Jsou tu ještě?Ne, jsou pryč.
00:18:20 Jak vypadaly? Dneska? Jako obrovský černý oheň.
00:18:26 Něco jako bouřící světlo a tma současně.
00:18:30 Jeden z nich vypadal jako vzrušená medúza.
00:18:34 A zpívali. Myslím, že v řečtině.
00:18:39 Takže to předávání je v pět. Nezapomněl jsi?
00:18:49 A pak oslava! Hned potom.
00:19:01 Doufám, že ti přinesli snídani. To je otázka! Jistě.
00:19:05 Snědl jsi ji? Vidíš ji tu? Je tady?
00:19:09 Leží tu někde má snídaně? Ne, nikde ji nevidím.
00:19:14 Tak jsem ji asi "musel" sníst! Asi ano.
00:19:17 Není to jedno? To určitě není.
00:19:22 Vždyť víš, co říkají doktoři.
00:19:31 Nevynechal jsi prášky? Clarisso, tohle už nezvládnu.
00:19:35 Co jako?Tvářit se hrdě, statečně a hlavně nadšeně.
00:19:39 Přestaň, tohle není představení. Jistěže je!
00:19:42 Za to jsem tu cenu přece dostal. To je nesmysl!
00:19:45 Dostal jsem tu cenu za to, že mám AIDS a že už blbnu!
00:19:48 A že to snáším. Vlastně jsem ji dostal za to, že jsem přežil.
00:19:51 To není pravda! Za pouhé přežití. Ano!
00:19:54 Myslíš, že by mi ji dali, kdybych byl zdravý?
00:19:56 Pokud tě to zajímá, tak ano.
00:20:06 Mám ji tady někde?Co?Tu cenu. Chci se na ni podívat.
00:20:14 Ne, ještě jsi ji nedostal.
00:20:18 Až večer. Jsi si jistá?
00:20:24 Vzpomínám si na to předávání perfektně.
00:20:27 Asi jsem ztratil orientaci v čase.
00:20:34 Richarde...
00:20:36 Richarde, je to večírek. Jenom večírek.
00:20:44 Bude tam pouze pár lidí, kteří tě respektují a obdivují.
00:20:49 Aha, malý večírek! Vybraná společnost?
00:20:52 Tví přátelé. Vždyť já jsem o všechny přišel.
00:20:55 Myslel jsem, že jsem je pěkně naštval.
00:20:59 Ježíši... Ach, paní Dallowayová!
00:21:02 Stále pořádá večírky, aby přehlušila ticho.
00:21:18 Richarde, nemusíš dělat nic.
00:21:23 Jediné, co bys měl, je objevit se a sednout si na gauč.
00:21:31 Já tam budu s tebou.
00:21:34 Je to skupina lidí, kteří ti chtějí říct, že tvoje práce bude žít.
00:21:40 Opravdu? Tak moje práce bude žít?
00:21:44 Ale já to nezvládnu. Proč mi tohle říkáš?!
00:21:49 Já nemůžu!Proč?Chtěl jsem být spisovatel, to je všechno.
00:21:53 No a? Chtěl jsem psát o všem.
00:21:56 O všem, co se stane v okamžiku.
00:21:59 Jak vypadaly květiny, jak jsi je nesla v náručí.
00:22:02 O téhle šále. Jak voní, jak je hebká. A o tom vlákně.
00:22:06 O našich pocitech. Tvých a mých.
00:22:10 O naší minulosti. Kým jsme kdysi byli.
00:22:13 O všem na světě. Jak se to celé najednou zamotalo.
00:22:20 Hlavně jak se to zamotalo teď.
00:22:26 Ale já jsem prohrál.
00:22:34 Prohrál jsem.
00:22:36 Ať začnu odkudkoliv, je to čím dál tím horší.
00:22:44 Za vším podělaná pýcha!
00:22:47 A taky hloupost.
00:22:56 Chtěli jsme všechno, že ano?
00:23:02 Je možné, že ano. Tys mě políbila na pláži.
00:23:11 Ano... Vzpomínáš si?
00:23:16 Jak je to dávno! Jistěže.
00:23:21 Copak jsi chtěla tenkrát?
00:23:28 Pojď blíž.
00:23:32 Vždyť jsem tady. Mohla bys, prosím, blíž?
00:23:42 Dej mi ruku.
00:23:48 Zlobila by ses...
00:23:52 Jestli bych se zlobila, kdybys nešel na večírek?
00:23:55 Budeš se zlobit, když umřu?
00:23:59 Když umřeš? Pro koho je ten večírek?
00:24:02 Jak to myslíš, pro koho je? Co tím chceš říct?
00:24:07 Nechci tím nic říct. Poslyš...
00:24:11 Tuším, že vlastně zůstávám naživu jen kvůli tobě.
00:24:22 Tedy... to se tak normálně v životě dělá.
00:24:28 Lidi to tak dělávají. Jsou naživu jeden pro druhého.
00:24:33 Všichni doktoři ti navíc řekli, že nemusíš umřít. Řekli ti to!
00:24:38 Můžeš takhle žít celé roky. Jo. No právě!
00:24:45 Tohle já neberu. Prostě to nebudu poslouchat.
00:24:49 Takže o tom rozhoduješ ty?
00:24:53 Jak dlouho už to děláš? Kolik let už sem chodíš?
00:24:59 Co tvůj vlastní život? A co Sally?
00:25:04 Až umřu, budeš muset myslet na sebe.
00:25:09 Jak ti to půjde?
00:25:19 Richarde,
00:25:23 bylo by skvělé, kdybys šel na večírek.
00:25:26 Kdybys na to měl náladu.
00:25:29 Jen abys věděl, budu dělat kraby.
00:25:32 Ne, že bych myslela, že ti na tom záleží.
00:25:35 Jistě, že na tom záleží! Já miluju kraby.
00:25:40 Clarisso!
00:25:43 Ano?
00:25:58 Přijdu v 15:30. A pomůžu ti obléct se.Výborně.
00:26:03 15:30.
00:26:17 Výborně.
00:26:43 V tento den,
00:26:46 v ten jeden jediný den...
00:26:57 ...se vyjasní její osud.
00:26:59 (klepání na dveře)
00:27:06 Promiňte, paní Woolfová, váš manžel chce, abychom probrali jídelníček.
00:27:11 Už jsem u konce, Nelly.
00:27:13 Počkej na mě v kuchyni, hned tam budu.
00:27:24 Nejdřív řekne, že něco chce, ale pak se ukáže, že nechce!
00:27:28 Tak je to vždycky, nikdy nic nejí.
00:27:31 (Nelly) Lekne se, jen když se po ní něco chce. To je jako ovečka.
00:27:35 -(služka) Kéž bych u toho byla.
-(Nelly) To bych ti teda přála!
00:27:38 (služka) Probodla jste ji očima? Tím vaším pohledem?
00:27:43 Řekla jsem, madam...
00:27:50 Tak mi povězte, s čím mám pomoct. Už s ničím.
00:27:57 Musela jsem to zvládnout sama. Ano, to chápu.
00:28:03 Vybrala jste koláč? Vybrala jsem jen jehněčí.
00:28:08 To bude vhodné. Měla jste přece moc práce s psaním.
00:28:13 Neměla jsem žádné instrukce.
00:28:18 Víte, že ve čtyři sem přijde moje sestra s dětmi.Ano, madam.
00:28:27 Čínský čaj.
00:28:31 A zázvor.
00:28:36 Zázvor?
00:28:40 Chtěla bych děti dobře pohostit.
00:28:45 Pro zázvor bysme musely do Londýna. Ještě nejsem hotová.
00:28:50 Ten oběd se musí uvařit.
00:28:53 Vlak ve 12:30 vás přiveze do Londýna po jedné.
00:28:57 Když pojdete zpět ve 2:30, budete v Richmondu po třetí hodině.
00:29:02 Počítám špatně?Ne. Tak drží vás tady ještě něco?
00:29:17 Cesta do Londýna je velice osvěžující.
00:29:28 Dobré ráno.Dobré. Nebudeme tisknout nové autory.
00:29:32 Našel jsem chyby dokonce už v první korektuře.
00:29:35 Štěstí že jsi je našel.
00:29:37 Ashendail bylo doslova chrobkou, ze které se nevrátil žádný myš.
00:29:45 Je možné, aby špatné psaní zvyšovalo pravděpodobnost chyb?
00:29:51 Jestli nevadí, tak bych se prošla.
00:29:56 Ne daleko. Jen na vzduch.
00:30:01 Tak běž.
00:30:04 Kdybych mohl jít taky, byl bych šťastný.
00:30:16 Ona zemře.
00:30:20 Ona musí zemřít!
00:30:24 Musí se to stát.
00:30:28 Jistě.
00:30:36 Ona se zabije.
00:30:40 Zabije se pro něco, co se zdá být nepodstatné.
00:30:45 To je on. Musíš omastit plech, mami.
00:30:48 Já vím, že plech se mastí. To ví i máma.
00:30:53 Tak a jdeme na to!
00:30:57 Mouka,
00:30:58 mísa,
00:31:01 sítko. Můžu to udělat, mami?
00:31:04 Chceš prosít mouku?
00:31:07 Můžeš prosít mouku, když ti to udělá radost.
00:31:15 Ano.
00:31:21 Není to nádhera? Nepřijde ti to jako sníh?
00:31:28 Dobře, tak...
00:31:30 Další věc, kterou ti ukážu je...
00:31:35 ...odměření cukru. To není tak těžké.
00:31:38 Já vím, že to není těžké. Chci to udělat pro tátu.
00:31:43 Protože má narozeniny? Správně.
00:31:47 Aby věděl, že ho máme rádi. Copak by to jinak nevěděl?
00:31:55 Přesně.
00:32:06 Mám všechno! A hned jdu zase pryč.
00:32:10 Páni, to je zase cirkus! Proč se lidé baví o suchém čištění?
00:32:14 Co je na tom zajímavého? Koupila jsem ti květiny.
00:32:20 Kdepak jsi? Jsem tady.
00:32:25 V práci mě dnes zastoupí. Budu s tebou celou noc.
00:32:35 Je ti něco? Ne!
00:32:41 Byla jsi za Richardem. Ano!
00:32:48 Jak jinak...
00:32:51 Určitě řekl: "Mimochodem, nevadilo by ti, kdybych nepřišel?"
00:32:57 Neboj, vždycky se ukáže. Ano, jistě.
00:33:00 A že by si Richard nechal ujít šanci mluvit o práci?
00:33:06 Přijde! Zasedací pořádek?
00:33:11 Je hotový.
00:33:15 Tomu nevěřím! Louis Waters? Richardův Louis?Jo, ten.
00:33:20 Sedí vedle mě.
00:33:24 Proč vždy sedím vedle expartnerů? Naznačuješ tím snad něco?
00:33:30 Nemají expartneři sedět u jednoho stolu?
00:33:32 Aby tam mohli excelovat v extra vybrané společnosti?
00:33:39 Já jdu.
00:33:42 Snaž se tu neomdlít vzrušením.
00:33:48 Clarisso, bude to úžasné.
00:33:57 Děkuji. Není zač.
00:34:07 Proč je všechno špatně?
00:34:16 Nepovedl se, sakra!
00:34:23 -Ahoj, Scotte.
-Dobrý den, paní Barloweová.
00:34:29 (zvonek u dveří)
00:34:39 Mami, někdo je u dveří!
00:34:49 Haló!
00:34:52 Haló? Lauro?
00:34:55 Ahoj, Kitty.Neruším tě? Jistěže ne, pojď dál.
00:34:58 Je ti něco? Ne. Proč?
00:35:01 Ahoj, Richie!
00:35:04 Sedni si, mám hotovou kávu. Dáš si taky?
00:35:07 Prosím.
00:35:09 No teda, dělala jsi dort! To ano. Nepovedl se.
00:35:15 Myslela jsem, že se povede. Vlastně že se mi povede líp.
00:35:19 Lauro, nechápu, proč ti to připadá tak těžké.
00:35:23 To taky nechápu. Dort umí každý.Já vím.
00:35:25 Je to jednoduché. Přímo směšně lehké.
00:35:29 Určitě jsi neomastila plech. Omastila jsem ho.
00:35:34 Však ty máš jiné přednosti. A Dan tě miluje.
00:35:38 Ať uděláš cokoliv, pochválí tě. Ano, je to tak!
00:35:45 Má Ray taky narozeniny? Jistěže ano.
00:35:50 Kdy je má?V září. Vždycky jdeme do country klubu.
00:35:54 Pijeme martini a je tam tak 50 lidí.
00:35:58 Ray má dost přátel. Ano.
00:36:02 Oba jich máte hodně. Nedivím se.
00:36:08 Jak se má Ray? Dlouho jsem ho neviděla.
00:36:11 Má se dobře, hm... My máme skvělý chlapy.
00:36:15 To mi povídej! Vrátili se z války. Zasloužili si to, že?
00:36:20 Po tom všem, čím prošli. Co si zasloužili?
00:36:25 Já nevím, asi nás. To všechno.
00:36:32 Páni, ty čteš knihu? Ano.
00:36:37 A o čem vlastně je?
00:36:39 Je o ženě, která je neuvěřitelně dobrá hostitelka
00:36:44 a je velmi sebevědomá. Pořádá krásný večírek.
00:36:49 Je sebevědomá a všichni si myslí, že je šťastná.
00:36:53 Ale není.
00:37:04 Takže...
00:37:07 No...
00:37:12 Kitty, co je? Stalo se něco?
00:37:17 Já... musím jít na pár dní do nemocnice.
00:37:21 Kitty...
00:37:24 Víš, já mám... nějaký výrůstek.
00:37:28 V děloze, musejí se na něj kouknout.
00:37:31 Kdy? Dnes odpoledne.
00:37:36 Nakrmíš mi psa? No jistě.
00:37:58 Kvůli tomu jsi přišla?
00:38:04 Co ti tedy doktor řekl? Že to asi bude ten problém.
00:38:11 S mým otěhotněním. Jde o to...
00:38:17 Ty víš, že jsem s Rayem šťastná.
00:38:25 Teď se ukázal ten důvod.
00:38:30 Důvod, proč jsem nemohla otěhotnět.
00:38:37 Ty máš štěstí!
00:38:39 Dokud nejsi matkou, nemůžeš si ani říkat žena.
00:38:46 Vtip je, že...
00:38:49 ...jsem vždy měla úplně všechno.
00:38:53 Vážně! Měla jsem všechno. Kromě...
00:38:59 ...jediné věci, kterou chci.
00:39:03 Tak to je.
00:39:06 Ale aspoň ti to teď dají do pořádku.
00:39:09 Přesně, tak to bude.
00:39:12 Já se nebojím. Čemu by to pomohlo?
00:39:15 Ne, není to v tvých rukou. To ne.
00:39:19 Je to v rukou nějakého doktora, kterého ani neznám.
00:39:23 Je to chirurg, který asi pije víc martini než Ray...
00:39:28 Ale Kitty! Já se spíš bojím o Raye.
00:39:31 Pojď sem...Zvládnu to, opravdu. Já vím, že ano.
00:39:35 Bojím se o Raye! Kdyby něco, nevím, jak si poradí.
00:39:39 Na něj nemysli. Prostě na něj zapomeň.
00:40:04 Jsi tak milá.
00:40:12 Víš, jak ho nakrmit?
00:40:14 Půl misky večer a zkontrolovat vodu.
00:40:18 Ráno ho nakrmí Ray.
00:40:26 Tobě to nevadilo?
00:40:30 Co?
00:40:33 Co by mi vadilo?
00:40:43 Nemám tě odvézt?
00:40:49 Nejezdi. Bude lepší, když pojedu sama.
00:40:55 Kitty, nemusíš se bát.
00:41:00 Já vím.
00:41:05 Měj se.
00:41:26 Co je? Copak chceš?
00:41:45 Pane Woolfe, paní Bellová už přijela!
00:41:51 -Má přijet ve čtyři.
-Nemohu s tím nic dělat, je tady!
00:42:01 Úplně jako andílek. Když tě budou chlapci zlobit, uleť jim.
00:42:10 Virginie...
00:42:14 Tohle je prý konec civilizace.
00:42:16 Když lidé pozvaní na čtvrtou, přijdou o půl třetí.
00:42:20 Ach bože...
00:42:23 Vy barbaři!
00:42:25 Obědvali jsme dřív, než jsme původně chtěli.
00:42:31 Poslala jsem Nelly do Londýna pro sladký zázvor.
00:42:35 Ale Virginie...
00:42:38 Neříkej mi, že se bojíš vlastních služebných!
00:42:41 Pojď.
00:42:47 Tak jak se máš, sestro? Strašně. Londýn je mi k smíchu.
00:42:51 Jak je ti k smíchu? Je rušný.
00:42:57 Proč je ruch k smíchu?
00:43:00 Pozvala bych tě na náš večírek, ale věděla jsem, že bys nepřišla.
00:43:04 Opravdu? Jak jsi to věděla?
00:43:07 Vždyť do města nejezdíš.
00:43:11 Jenom proto, že už mě nezveš.
00:43:16 A nemáš to zakázáno? Zakázali to doktoři.
00:43:21 Doktoři...
00:43:24 Ty nedbáš na rady doktorů?
00:43:27 Ne, když jsou to opovrženíhodní naškrobenci.
00:43:30 Takže co mi povíš? Cítíš se lépe?
00:43:35 Posílilo tě to tady v přírodě?
00:43:38 Jen ti povím, Vanesso, že i blázni jsou rádi, když je pozvou.
00:43:42 (kluk z dálky) Nesso, Nesso!
00:43:46 Ahoj, nezbedníci.
00:43:48 -Podívej se!
-Co jste našli?
00:43:51 -Máme ptáčka!
-Opravdu? Kde jste ho našli?
00:43:56 -Spadl ze stromu.
-Můj bože...
00:44:01 -Mohli bychom ho zachránit.
-Zachránit?
00:44:05 Poslouchej mě, každý jednou umře a pro toho ptáčka ten čas nastal.
00:44:11 -Natrháme trávu a uděláme hrob.
-Ale, Juliane...
00:44:14 Co se ti nelíbí? Aspoň umře na posteli.
00:44:18 (kluk) Pojď, Nesso, uděláme mu hrob!
00:44:21 Nesso, tak pojď!
00:44:24 Ach bože... No jistě, už běžím!
00:44:28 Angeliko, poneseš ho? Běžíte moc rychle.
00:44:34 (kluk) Juliane, tady! Honem pojď!
00:44:52 Budou se jí líbit růže?
00:45:00 A to je ona? Ano, samičky jsou větší.
00:45:07 A méně barevné.
00:45:10 Co se stane, až umřeme? Co bude?
00:45:20 Vrátíme se na místo, odkud jsme přišli.
00:45:24 Já si nepamatuju, odkud jsem přišla.Ani já ne.
00:45:31 Vypadá tak maličká. Ano.
00:45:36 To je jedna z věcí, které se stanou. Zdáme se menší.
00:45:43 Ale velmi klidní.
00:45:46 (kluk) Máme tě! Nesso, počkej!
00:45:58 Už jste hotové? Skončily jste?
00:46:01 Je ptačí pohřeb hotový? Ano.
00:46:05 Ani si spolu nemůžeme vypít čaj, když jsme tu brzy?Ne, jistěže ne.
00:46:11 Výborně. Pojď, Angelico.
00:46:14 Jdeme, dáme si čaj.
00:46:27 (Vanessa) Virginie, my jdeme dovnitř!
00:47:46 Broučku, já mám nápad! Uděláme jiný dort.
00:47:54 Uděláme lepší. Co se stalo s tím prvním?
00:48:02 No a potom... bychom se měli projít.
00:48:14 (operní árie)
00:48:18 Ano? Clarisso, tady Louis Waters.
00:48:22 Louis? Ale bože... Jdeš brzy.
00:48:26 Můžu? Nevadí to?
00:48:46 Proč by to mělo vadit? Mám velkou radost!
00:48:50 Pojď ke mně!
00:48:54 Mám takový pocit, že ruším. Ale proč? Ne!
00:48:58 Já vím, že předání bude až v pět, ale přiletěl jsem už ráno.
00:49:03 A co?
00:49:05 Richard bude tak nadšený! Bude nadšený, že tě uvidí.
00:49:09 Ty myslíš? Jistě.
00:49:17 Proč vlastně nejdeme dovnitř?
00:49:26 (vypne rádio)
00:49:28 Jsi v pohodě? Ano, to nic. To je tím večírkem.
00:49:33 Aha, jistě.
00:49:37 Páni, to vypadá fakt překrásně. Díky.
00:49:41 Jsi pořád s... Ano, to jsem. Pořád s ní, 10 let.
00:49:46 Je to bláznivý.Proč bláznivý? Jenom tak. Dáš si něco k pití?
00:49:52 Jo, vodu. Dobře.
00:50:10 Pořád editorka? Ano, jistě.
00:50:13 Stejný nakladatel? Hm.
00:50:19 Co San Francisko?
00:50:21 Je to jedno z měst, které prý musíš mít ráda.
00:50:38 Richard si myslí, že tam musíš být šťastný.
00:50:41 Šťastný? Ta nemoc z něj dělá psychouše?
00:50:46 Musíš se připravit, Louisi. Hodně ho to změnilo.
00:50:53 Četl jsem tu knihu. Bože...Přesně tak.
00:50:58 Mohl udělat víc, než nám jen změnit jména.
00:51:02 To má být jako fikce? Dokonce tě nechal bydlet na 10. ulici.
00:51:07 To nejsem já.Vážně? Vždyť ho znáš, je to jen fantazie.
00:51:13 Celá kapitola na téma "měla by sis koupit lak na nehty"?
00:51:17 A hádej! Po 50 stranách si ho nekoupí.
00:51:21 Celý se mi to zdá opravdu nekonečný.
00:51:23 Nic se neděje a pak bum, úplně bezdůvodně se zabije.
00:51:28 Jeho matka se zabije.Ano, jeho matka. Ale i tak bezdůvodně.
00:51:34 Z ničeho nic.
00:51:36 Ta kniha je těžká, ale líbí se mi. Já vím...
00:51:42 Mrzí mě jen jedna věc. Co tě mrzí?
00:51:48 Že tam toho není víc o tobě.
00:51:57 To je milý.
00:52:01 Byl jsem ve Wellfleetu.
00:52:06 Opravdu? 1 den. To jsem ti neřekl?
00:52:10 Ne, ale vždyť jsme se neviděli.
00:52:17 Ten náš dům tam pořád je. To máš docela odvahu.
00:52:23 Proč?
00:52:25 Odvahu tam zajet, přijet a uvědomit si,
00:52:30 že jsme tam jednou provždy zanechali naše city.
00:52:39 Sakra!
00:52:41 Clarisso? Nevím, co to se mnou je, nezlob se.
00:52:46 Asi mám dnes nějakou divnou náladu. Promiň, je to ode mě neslušné.
00:52:55 Mám divné pocity. Neměl jsem chodit.
00:52:59 Ne, o tebe nejde! Spíš jako bych měla nějakou předtuchu, rozumíš?
00:53:07 Ale to budou asi jen nervy z toho večírku.
00:53:10 (plačtivě) Jsem špatná hostitelka! Clarisso, co se děje?
00:53:15 Ježíši... O co jde?Bože můj...
00:53:24 Chceš, abych šel? Ne, nechoď!
00:53:27 Ne, neodcházej! Vysvětli mi, proč se mi tohle děje.
00:53:35 Ne, nedotýkej se mě, prosím. Bude to tak lepší.
00:53:44 Je toho na mě moc!
00:53:46 Ty si jen přiletíš se San Franciska a já se tu roky starám o Richarda!
00:53:52 A celou tu dobu jsem se opravdu držela.
00:53:56 Bez problémů. Já vím.
00:54:00 Jednou ráno, tam ve Welfleetu.
00:54:05 Byl jsi tam ty, my všichni tam byli.
00:54:08 Já jsem se s ním vyspala. A ven šla zadním východem.
00:54:15 A on mě šel vyprovodit. Dal mi ruku na rameno a řekl:
00:54:21 "Dobrý den, paní Dallowayová."
00:54:28 Já jsem...
00:54:32 V té chvíli jsem se zasekla. Zasekla?Jo.
00:54:41 Tím dnem žiju.
00:54:49 A teď si sem přijdeš, dívám se, jak vcházíš.
00:54:56 Je to dlouho, cos od něj utekl.
00:55:02 Stejně je to úplně jedno.
00:55:06 Protože to s tebou chodil a právě s tebou žil.
00:55:11 Já ho měla jedno léto.
00:55:23 Když jsem ho opustil,
00:55:26 tak jsem nastoupil do vlaku a rozjel se přes celou Evropu.
00:55:32 Cítil jsem se volný. Poprvé za celá ta léta.
00:55:51 Tak mi pověz o San Francisku.
00:55:55 Co mám říkat? Pořád učím idioty divadlo. Hrůza!
00:56:00 Všichni nejsou idioti. Ne, ne.
00:56:04 Vlastně to bych ti neměl říkat. Zamiloval jsem se.
00:56:09 Opravdu? Jo, do studenta.
00:56:14 Do studenta? Přesně tak.
00:56:18 Já vím, říkám si, jestli to mám zapotřebí.
00:56:22 Tu intenzitu, ty hádky, bouchání dveří, však ty to znáš.
00:56:30 Cítíš se líp?
00:56:34 Trochu.
00:56:36 Děkuji.
00:56:40 Jsem směšnej? Směšnej? Naštěstí taky.
00:57:18 Nechám tě teď u paní Latchové. Musím něco zařídit.
00:57:33 Mami, nechci tam jít. Ale musíš.
00:57:37 Nezlob se, musím to zařídit, než se táta vrátí.
00:58:26 Dobrý den. Dobrý, paní Latchová.
00:58:29 Není zrovna nadšený. Mami, já tam nechci.
00:58:34 Já musím odejít.
00:58:37 Tvoje maminka má ještě práci. Pojď, mám tu sušenky.
00:58:42 Slyšel jsi to? Teď musíš být statečný.
00:58:48 Nebojte se, my to zvládneme. Jdeme.
00:59:08 Broučku!
00:59:29 Pojď dál, chlapče.
00:59:36 -Mami!
-Přestaň.
00:59:39 Ne, mami!
00:59:41 Mami, ne!
00:59:46 Mami!
00:59:51 Mami!
00:59:55 Mami, ne!
01:01:28 (muž) Snídaně se tu podává mezi sedmou a jedenáctou.
01:01:32 Pokojová služba je 24 hodin.
01:01:36 Děkuji, madam.
01:01:39 Potřebujete ještě něco? Ano, ehm...
01:01:43 Ne. Jen mě nevyrušujte.
01:02:59 Má tohle smysl, ptala se sama sebe, když se procházela po Bond Street.
01:03:04 Má to nějaký smysl, když se nevyhnutelně musí všeho vzdát
01:03:08 a všechno to musí jít dál bez ní.
01:03:14 Měla velký vztek nebo ji spíš ani trochu neuklidnila představa,
01:03:20 že smrtí všechno končí. Vždyť zemřít je možné.
01:03:29 Vždyť zemřít je možné.
01:03:37 (Vanessa) U Harrod´s měli kabát pro Angelicu, pro chlapce nic.
01:03:40 Přišlo mi to nefér. Pro děvčata mají výběr.
01:03:46 Virginie? Možná...
01:03:50 Virginie.
01:03:52 Virginie!
01:03:55 Na co myslíš?
01:04:09 Jsi tu ještě s námi?
01:04:21 Tvoje teta je opravdu velmi šťastná žena, Angelico.
01:04:26 Protože ona má 2 životy.
01:04:29 Jeden z nich je ten skutečný a ten druhý má ve svých knížkách.
01:04:34 Takže je určitě velmi šťastná.
01:04:38 Pověz mi, na co jsi myslela.
01:05:05 Chtěla jsem zabít svůj jed.
01:05:11 Ale pak jsem si to rozmyslela.
01:05:16 To nemůžu!
01:05:30 Obávám, že budu muset zabít někoho jiného.
01:05:35 (kluci se smějí)
01:05:43 -Dej pozor na krabice.
-Já dávám!
01:05:47 Fascinující návštěva. Děti si to užily.
01:05:52 To už musíte jet? Kéž byste nemuseli!
01:05:57 Virginie, to poslední, co bys tu chtěla, je hluk.
01:06:01 A ti mí beznadějně nemotorní kluci! Pozdravte, chlapci.
01:06:06 Na shledanou.
01:06:10 Co máte ještě v plánu? Dnes večer?
01:06:13 Jen nějakou nesnesitelnou večeři. Tu nám vážně nemusíš závidět.
01:06:21 Ale musím.
01:06:58 Nesso, řekni mi něco! Nemyslíš, že vypadám daleko lépe?
01:07:03 Ano, Virginie, vypadáš líp.
01:07:20 Myslíš,
01:07:24 že jim jednoho dne uniknu?
01:07:27 Jednoho dne... Jednou...
01:07:30 Nesso!
01:07:34 (kluci) Nesso, pojď už!
01:07:36 Pojď, Angelico, musíme jít.
01:07:41 Sbohem. Sbohem, holčičko.
01:07:54 Pojď, udělej veliký krok.
01:08:02 -(kluk) Rychle, já už chci domů.
-Jistě. Pojď na klín.
01:08:08 Drž se mě.
01:09:30 Nezlob se, já vím. Snažila jsem se přijít dřív. Nezačínej!
01:09:35 Vím, že je to neuvěřitelně důležitý. Je to tvůj večírek.
01:09:40 Julie, jak se dnes máš? Dobře.Pojď sem.
01:09:47 Copak jsi vůbec dělala? Psala, studovala jsem.
01:09:54 Tak co mám udělat? Židle?
01:09:58 Nejdřív musíme uklidit stůl. Dáme ho do ložnice.
01:10:04 Srazila jsem se s Louisem Watersem. Opravdu?
01:10:07 A kde? Na ulici.
01:10:12 Jsou tady všichni, že? Všichni ti duchové.
01:10:15 Všichni duchové se shromažďují na večírek.
01:10:19 On je tak divnej.
01:10:23 Co? Ty sis nevšimla? Nevšimla sis, že Louis Waters je divnej?
01:10:30 Všimla jsem si, že je smutný. Všichni tví přátelé jsou smutní.
01:10:39 Ty jsi plakala? Co se stalo?
01:10:44 Podívala jsem se kolem a napadlo mě...
01:10:47 Pořádám večírek! Jediné, co chci, je uspořádat večírek.
01:10:52 No a?Já vím, proč mi to dělá! Dělá to prostě naschvál.
01:10:56 Aha, takže jde o Richarda. No jistě, dnes ráno to udělal.
01:11:02 Přesně tak se na mě podíval. Jak se podíval?
01:11:07 Jako by říkal, tvůj život je triviální.
01:11:13 Ty jsi tak triviální.
01:11:18 Jen všední nuda. Termíny, večírky a prkotiny.
01:11:23 To tím myslel! Přesně tohle tím chtěl říct.
01:11:27 Je to tak, jen když si to myslíš ty.
01:11:31 No? Copak si to myslíš?
01:11:36 Když jsem tam s ním, tak...
01:11:43 Ano, cítím, že žiju.
01:11:46 A když s ním nejsem, všechno mi připadá najednou trochu... hloupé.
01:12:00 Ale tebe tím nemyslím, já... Bože!
01:12:07 Tebe nikdy! Jen to ostatní.
01:12:15 Sally? To ostatní.
01:12:24 Falešný komfort. A důvod?
01:12:29 Řekni mi, kdys byla nejšťastnější. Mami...
01:12:32 Pověz mi, víš, kdy jsi byla nejšťastnější?
01:12:35 Já vím kdy. Bylo to před léty.
01:12:38 I já. To je logický.
01:12:42 Tys taky byla mladá.
01:12:50 Vzpomínám si na jedno ráno. Vstávání za úsvitu.
01:12:56 Měla jsem tehdy pocit, že dokážu cokoliv.
01:13:00 Znáš taky ten pocit?
01:13:03 A pamatuju si, že jsem říkala: "Tak tohle je začátek mého štěstí.
01:13:08 Aha, takhle to začíná. Určitě ho bude ještě víc."
01:13:17 Pak už se to nestalo.
01:13:19 To nebyl začátek,
01:13:23 to bylo mé štěstí.
01:13:26 Byl to ten okamžik.
01:13:31 Právě ten.
01:13:41 (někdo zvoní)
01:13:50 (někdo zvoní)
01:14:55 Nelly, dobrý večer. Neviděla jste paní Woolfovou?
01:14:58 Já myslela, že to víte. Šla před chvílí ven.
01:15:41 (houká vlak)
01:16:04 Pan Woolf! Jak nečekané potěšení!
01:16:07 Snad mi vysvětlíš, jaké jsou tvoje plány.
01:16:11 Proč? Přišel jsem domů a ty nikde!
01:16:14 Pracoval jsi, nechtěla jsem tě obtěžovat.
01:16:16 Obtěžuješ mě, když zmizíš! Ale já jsem nezmizela!
01:16:20 Šla jsem se projít?Tak projít! To je vše? Jenom projít?!
01:16:26 Virginie, musíme domů. Nelly vaří večeři. Měla dnes náročný den.
01:16:30 Je naší povinností sníst to jídlo. Žádná povinnost neexistuje.
01:16:35 Žádná taková povinnost neexistuje!
01:16:38 Ale ty máš povinnost vůči svému zdraví.
01:16:40 Strpěla jsem tuhle vazbu. Strpěla jsem tohle uvěznění.
01:16:44 Virginie? Všude tu za mnou chodí doktoři.
01:16:47 Kam se hnu, plouží se za mnou doktoři, kteří mi vykládají
01:16:50 o mých vlastních zájmech. Vědí, co je v tvém zájmu!
01:16:53 To těžko! Ti nikdy nemluví ve prospěch mých zájmů.
01:16:57 Já chápu, že musí být těžké pro ženu s...S čím?
01:17:01 S tvým talentem.
01:17:03 Pochopit, že už není nejlepším soudcem vlastního stavu.
01:17:07 Kdo je tedy nejlepším soudcem? To už jsi zapomněla?
01:17:11 Nevíš, co se ti stávalo? Proč jsme tě přivezli do Richmondu?
01:17:15 Měla jsi divné nálady. Výpadky! Slyšela jsi hlasy!
01:17:20 Přivezli jsme tě sem proto, abychom tě uchránili před tebou samotnou.
01:17:26 Už 2x ses pokusila zabít!
01:17:32 S tou hrozbou denně žiju.
01:17:34 Zařídili jsme si tu tiskárnu a nejen tak pro nic za nic,
01:17:39 ale abys měla nějaký zdroj síly. A hlavně lék!
01:17:43 Jako vyšívání?
01:17:46 Udělal jsem to pro tebe! Jen proto, aby se ti ulevilo!
01:17:51 Udělal jsem to z lásky!
01:17:55 Kdybych tě neznal, nazvu to nevděkem.
01:17:58 Tak já jsem nevděčná!
01:18:01 Ty mi říkáš, že jsem nevděčná?
01:18:06 Sebrali mi úplně celý život.
01:18:11 Žiju ve městě, ve kterém vůbec žít nechci.
01:18:14 Žiju život, který jsem nikdy nechtěla žít.
01:18:23 Jak se mi to stalo?
01:18:38 Řekla bych, že je čas, abychom se vrátili do Londýna.
01:18:46 Schází mi Londýn.
01:18:49 Rušný život v Londýně.
01:18:54 To nemluvíš ty, to je jen projev tvé nemoci.Ne, to jsem já!
01:18:58 To je můj hlas! To nejsi ty!
01:19:01 To jsou hlasy, které slyšíš. Nejsou! Tenhle je jenom můj!
01:19:05 Já v tomhle městě umírám!
01:19:12 Kdybys měla jasnou mysl, vzpomněla by sis, že to Londýn tě položil.
01:19:16 Kdybych měla jasnou mysl...
01:19:21 Mít tak jasnou mysl! Richmond ti měl dát trochu klidu.
01:19:26 Kdybych měla jasnou mysl, Leonarde, pověděla bych ti,
01:19:30 jak zápasím sama ve tmě a jediné, co vím, je,
01:19:34 že jen já mohu pochopit svůj vlastní stav.
01:19:39 Říkáš, že žiješ s neustálou hrozbou mého zhynutí.
01:19:45 Leonarde, vždyť já s tím žiji také.
01:19:51 Je to mé právo. Právo volby má každá lidská bytost.
01:19:56 Nevybrala jsem si dusící anestezii tohoto předměstí,
01:20:00 ale ty tvrdé rány velkoměsta. Právě to je moje volba.
01:20:05 I ten nejobyčejnější pacient, i ten největší chudák
01:20:09 snad může mluvit do vlastní léčby. To je běžný projev lidskosti.
01:20:23 Přála bych si, kvůli tobě, abych mohla být šťastná v tomhle klidu.
01:20:31 Ale jestli si teď musím zvolit mezi Richmondem a smrtí,
01:20:35 tak volím smrt.
01:20:48 Dobrá, tak Londýn.
01:20:52 Vrátíme se tam.
01:21:27 Máš hlad?
01:21:34 Já osobně mám hlad.
01:21:55 Půjdeme.
01:22:00 Vlak do Londýna připraven k odjezdu!
01:22:04 Konečná stanice Vauxhall!
01:22:09 (pro sebe) Klid nikdy nenajdeš tím, že se vyhneš životu.
01:22:22 Vlak do Londýna připraven k odjezdu!
01:22:42 Mami!
01:22:45 Máá-míí!
01:22:57 Richie, ty můj chlapče! No tak, co se děje?
01:23:01 Dobrý den. Promiňte, jdu pozdě. Ale to nic, to nevadí.
01:23:05 Ten je šťastný, že vás vidí. Snad to nebylo tak zlé, co?
01:23:10 Dala jste se ostříhat? Ano, to mě zdrželo.Je to hezké.
01:23:14 Ještě jednou se omlouvám. To nic, nám spolu bylo dobře.
01:23:19 Děkuji mnohokrát.
01:23:25 Nebylo to zas tak zlé, že ne? Nebyla jsem pryč dlouho.
01:23:31 Nebylo to moc dlouho. Přesně tak.
01:23:37 Jednu chvíli...
01:23:40 Ani nevím...
01:23:44 Myslela jsem si, že tam budu déle.
01:23:49 Změnila jsem názor.
01:23:58 Copak ti je? Mami, já tě mám rád.
01:24:04 Já tebe taky, broučku.
01:24:15 Co se děje?
01:24:20 Co je?
01:24:28 Neboj se, všechno je v pořádku.
01:24:31 Uděláme krásnou oslavu. Když už jsme tátovi upekli dort.
01:24:42 Mám tě moc ráda.
01:24:46 Jsi můj kluk.
01:25:09 (policejní sirény)
01:25:22 (Richie) Mami!
01:25:25 Máá-míí!
01:26:21 Richarde, to jsem já! Jdu dřív.
01:26:29 Co se to tady, sakra, děje?
01:26:31 Richarde!
01:26:36 Co tady děláš? Jdeš brzy! Co se to tady děje? Co to děláš?
01:26:41 Dostal jsem bezvadnej nápad. Potřebuju světlo.
01:26:46 Co to tu děláš? Měl jsem vážně skvělej nápad.
01:26:51 Dal jsem si současně Xanax a Ritalin. To jsem ještě nezkoušel.
01:26:55 Richarde! Nepřibližuj se ke mně!
01:27:02 Měl jsem pocit, že potřebuju víc světla.
01:27:09 Co říkáš? Odhalil jsem všechna okna.
01:27:13 Prokaž mi malou službičku. Pojď, sedni si.
01:27:17 Myslím, že mi to na ten večírek nevyjde.Na večírek nemusíš.
01:27:20 Ani na předávání. Nemusíš dělat nic, co nechceš.
01:27:24 Záleží na tobě. Ale ty hodiny musím přežít, že ano?
01:27:27 Myslím další hodiny po večírku. A ty, co následují po nich.
01:27:33 Vždyť teď máš velmi dobré dny. Vždyť víš, že ano!To ani ne.
01:27:38 Totiž ty si to sice namlouváš, ale... není to pravda.
01:27:52 Jsou tady?Kdo?Ty hlasy. Ty hlasy jsou tady pořád.
01:27:59 A teď posloucháš, co ti přikazují, že?Ne.
01:28:03 Poslouchám vás, paní Dallowayová.
01:28:11 Jsem naživu kvůli tobě.
01:28:14 Ale musíš mě nechat jít.
01:28:18 Richarde, já... Počkej!
01:28:26 Vyprávěj mi.O čem? Vyprávěj mi o svém dnu.
01:28:32 No, já jsem vstala... Ano?
01:28:37 ...a vyšla jsem ven. Pak... šla jsem koupit květiny.
01:28:43 Stejně jako paní Dallowayová v té knize.Jo.
01:28:47 Bylo nádherné ráno. Vážně?
01:28:49 Ano, bylo tak nádherné! Tak krásně čerstvé!
01:28:53 Ono bylo čerstvé? Ano.
01:28:59 Jako to ráno na pláži?Ano. Jako tenkrát?Ano.
01:29:07 Jako to ráno, když jsi vyšla z toho starého domu.
01:29:11 Bylo ti 18 a mně možná 19. Ano.
01:29:17 Mně bylo 19 let. A nikdy jsem neviděl něco tak nádherného!
01:29:24 Ty vycházíš brzy ráno z prosklených dveří ještě tak ospalá!
01:29:30 Není to zvláštní?
01:29:33 Bylo to asi to nejobyčejnější ráno.
01:29:38 Ano.
01:29:40 Obávám se, že mi to na ten večírek nevyjde.
01:29:43 Na té oslavě mi nezáleží.
01:29:48 Byla jste na mě hodná, paní Dallowayová.
01:29:53 Miluju tě.
01:30:00 Nemyslím, že by dva lidé mohli být šťastnější než my.
01:30:21 Všechno nejlepší.
01:30:24 Vše nejlepší, Dane. To je perfektní!
01:30:26 To je vážně perfektní. Myslíš si to?
01:30:30 Fakt si to myslíš? No jistě.
01:30:32 Tos musela dělat celý den. Měla jsem pomocníka, že ano?
01:30:37 Pekli jsme ho celý den.
01:30:39 To je prostě nádherné. To jsem si vždycky přál.
01:30:43 Ale, Dane! Kdysi dávno...
01:30:45 Povím ti, jak to všechno začalo. Ne.Ale já chci!
01:30:50 Řeknu mu tu historku. Co se stalo.
01:30:54 Když jsem byl ve válce, uvědomil jsem si,
01:30:58 že myslím na dívku, co jsem viděl u nás ve škole.
01:31:02 Nemluvil jsem s ní.
01:31:04 Na podivnou křehkou dívku jménem Laura McGrathová.
01:31:11 Ano, byla stydlivá a velmi zajímavá.
01:31:17 A maminka se nebude zlobit, když ti řeknu, že to byl typ dívky,
01:31:22 které sedávají o samotě. Takže ti řeknu, že když jsem byl
01:31:26 tehdy v jižním Pacifiku, tak jsem pořád myslel na tu dívku.
01:31:32 Dane...
01:31:34 Přemýšlel jsem, jak si ji přivedu do domu.
01:31:38 Do života.
01:31:40 Do mé budoucnosti.
01:31:44 Měl jsem svoji představu štěstí.
01:31:48 Představu této ženy. Představu, která mi dávala velkou sílu.
01:31:55 Představoval jsem si naše štěstí.
01:32:25 (Leonard) Proč musí někdo zemřít?
01:32:30 Cože? Řeklas, že někdo musí zemřít.
01:32:34 Proč?
01:32:38 Hloupá otázka?Ne. Pochopil bych, že je hloupá.
01:32:45 Vůbec ne.
01:32:48 Tak...
01:32:53 Někdo musí zemřít, aby ostatní mohli žít konečně lépe.
01:32:59 Protiklady. A kdopak zemře?
01:33:05 No pověz.
01:33:08 Ten básník zemře. Ten snílek.
01:33:28 Co děláš? Čistím si zuby.
01:33:36 Jdeš do postele? Ano, za minutku.
01:33:43 Pojď sem, Lauro Brownová.
01:33:49 Potkal jsem Raye. Říkal, že Kitty je v nemocnici.
01:33:52 Já vím.
01:33:56 Prý to není vážné, jen kontrola.
01:34:00 Ale já se bojím! Proč?
01:34:07 Představy, že by tu už nebyla.
01:34:11 Možná bys ji ráno mohla navštívit.
01:34:21 To jsem přesně chtěla! Ráno se tam zastavím.
01:34:26 Měl jsem nádherný den.
01:34:29 Za to mohu děkovat tobě.
01:34:37 Pojď do postele. Už běžím!
01:34:50 Tak jdeš už? Ano.
01:35:14 Co?
01:35:18 Doufám, že si lehneš. Jistě, už jdu do postele.
01:35:26 Co kniha?
01:35:31 Je to jasné.
01:35:33 Mám dějovou linku, už schází jediná věc.
01:35:37 Osud paní Dallowayové se musí vyjasnit.
01:36:03 (někdo zvoní)
01:36:20 Vy jste Laura Brownová.
01:36:24 Ano, jsem Richardova matka.
01:36:30 No jistě.
01:36:33 Jsem Clarissa Vaughanová. Prosím, pojďte.
01:36:46 To je má přítelkyně Sally. A moje dcera.
01:36:53 Chystaly jsme se na večírek. Na oslavu té ceny.
01:36:59 Chytila jsem poslední let z Toronta.
01:37:03 Tak tohle je tedy ta zrůda!
01:37:07 Snad jsem udělala dobře. Našla jsem vaše číslo v diáři.
01:37:11 Ano, on je měl.
01:37:14 Přesto jsme spolu moc nemluvili.
01:37:28 Věřte mi, je to hrozná věc. Přežít celou rodinu.
01:37:37 Richardův otec zemřel? Ano, poměrně mladý na rakovinu.
01:37:42 A Richardova sestra také.
01:37:50 Najednou se cítíte tak bezcenná. Zdá se mi to nespravedlivé.
01:37:57 Já jsem přežila a oni ne.
01:38:05 Četla jste jeho básně? No jistě! Ano...
01:38:11 Četla jsem i ten román.
01:38:21 Poslyšte, říká se, že ten román je těžký.
01:38:28 Já vím. Říkají to.
01:38:36 Já vím.
01:38:40 Nechal mě zemřít, ale dobře chápu, proč to udělal.
01:38:50 Bolelo to, nebudu předstírat, že ne. Přesto ho chápu.
01:38:59 Opustila jste ho, když byl dítě.
01:39:05 Opustila jsem obě své děti. Odložila jsem je.
01:39:17 Nejhorší, co může matka udělat.
01:39:25 Ano.
01:39:34 Vy máte dceru.
01:39:39 Ano.
01:39:41 Juliina otce jsem nepoznala. Tolik jste chtěla dítě?
01:39:47 To ano.
01:39:52 Jste šťastná žena.
01:40:02 Když nenalézáte sama sebe, máte pocit, že se musíte zabít.
01:40:14 Jednou jsem odešla do hotelu.
01:40:20 Tu noc jsem si vymyslela plán.
01:40:23 Takový, že opustím svoji rodinu, až se mi narodí druhé dítě.
01:40:30 Já ho splnila.
01:40:33 Jednou jsem vstala, udělala snídani,
01:40:38 pak jsem šla na zastávku a jela pryč.
01:40:45 Nechala jsem dopis.
01:40:53 Dostala jsem práci v knihovně. V Kanadě.
01:41:03 Bylo by...
01:41:06 ...hezké říci, že toho lituji.
01:41:10 To je snadné.
01:41:16 Jaký má smysl...
01:41:20 Jaký má smysl litovat, když nemáte na výběr?
01:41:36 Jde o to, co unesete.
01:41:44 Tak to je. Nikdo už mi neodpustí.
01:41:54 Tamto bylo smrt.
01:41:58 Já zvolila život.
01:42:59 Sundej si ten kabát.
01:43:43 Nedala byste si šálek čaje? Svatá dobroto! Děkuji, drahá.
01:43:49 Zřejmě jsem ti ukradla pokoj.
01:43:52 V lednici je nějaké jídlo. Kdybyste měla hlad, poslužte si.
01:43:56 Dobře.
01:43:58 Kde budeš spát ty? Tam na gauči.
01:44:01 Omlouvám se ti.
01:44:11 Přeji ti dobrou noc.
01:44:14 Dobrou noc.
01:44:35 (pro sebe) Leonarde, dívat se životu do tváře,
01:44:42 stále se dívat životu do tváře,
01:44:49 pamatovat si, jaký byl, a nakonec ho pochopit.
01:44:59 Milovat ho jaký je. A pak...
01:45:07 ...ho ukončit.
01:45:12 Leonarde...
01:45:16 Věčná jsou společná léta. Věčné naše roky.
01:45:24 Věčná...
01:45:26 ...láska.
01:45:29 Věčné...
01:45:32 ...ty hodiny.
01:46:13 Titulky: I. Trávníčková, Česká televize 2006
00:01:19 (zpívají ptáci)
00:01:27 Nejdražší, cítím, že zase začínám bláznit.
00:01:32 Cítím, že bychom další strašné období už nezvládli.
00:01:36 A taky, že tentokrát se neuzdravím.
00:01:39 Začínám slyšet hlasy a nemohu se soustředit.
00:01:47 Takže udělám to, co se zdá být ze všeho nejlepší.
00:02:07 Jen ty jsi mi dal to největší možné štěstí.
00:02:11 Byl jsi pro mne v každém smyslu tím nejlepším na světě.
00:02:19 Vím, že ti ničím život.
00:02:22 A že beze mne bys mohl pracovat. A taky budeš!
00:02:27 To vím.
00:02:32 Vidíš? Nemohu ani pořádně psát!
00:02:37 Chci ti říct, že za všechno štěstí svého života vděčím pouze tobě.
00:02:43 Byl jsi ke mně obrovsky trpělivý.
00:02:47 A neuvěřitelně hodný.
00:02:52 Všechno jsem pozbyla, kromě jistoty tvé božské dobroty.
00:02:58 Pochop, už ti nemohu dál kazit život.
00:03:02 Nemyslím, že by dva lidé kdy mohli být šťastnější, než jsme byli my.
00:03:10 Virginie.
00:03:28 HODINY
00:03:41 (hudba)
00:05:02 -Dobrý den, doktore.
-Pane Woolfe.
00:05:05 -Nezhoršuje se to.
-Ach tak...
00:05:09 Hlavní je, aby zůstala tady. Potřebuje klid.
00:05:15 Takže v pátek.
00:06:22 (zvoní budík)
00:06:27 (odbíjejí hodiny)
00:06:31 (budík)
00:08:38 Dobré jitro, Leonarde. Dobré jitro, Virginie.
00:08:41 Jak jsi spala?Nerušeně. Bolesti?Ne, žádné bolesti.
00:08:49 Doktor byl spokojený. To je dnes všechno?
00:08:52 Ano.
00:08:54 Jeden mladík mi odevzdal rukopis.
00:08:57 Do čtvrté strany jsem našel 3 faktické chyby a 2 pravopisné.
00:09:01 Už jsi snídala?
00:09:04 Ano. Nelži.
00:09:07 Virginie, netrvám na to já, ale tvůj doktor.
00:09:12 Pošlu nahoru Nelly s ovocem a pečivem.
00:09:15 Potom... bude oběd.
00:09:18 Řádný oběd! Manžel a manželka u stolu.
00:09:21 Polévka, pak desert. Klidně i násilím.
00:09:28 Leonarde, myslím, že už mám první větu.
00:09:37 Pracuj.
00:09:44 Pak se najíš.
00:10:42 Paní Dallowayová řekla, že ty květiny koupí...
00:10:49 ...koupí sama.
00:10:51 Paní Dallowayová řekla, že ty květiny koupí sama.
00:10:57 Sally, já ty květiny koupím sama!
00:11:01 Cože? Jaké květiny?
00:11:05 Já zapomněla!
00:11:09 Jestli nesníš snídani, tak nebudeš silný.
00:11:12 Budeš veliký bratr, to je důležité poslání.
00:11:15 Všechno nejlepší. Dobré ráno.
00:11:19 Růže na tvoje narozeniny? Jsi opravdu pozorný.
00:11:22 Snad se nají, když jsi tady.
00:11:25 Ty máš narozeniny, neměl jsi mi je kupovat.
00:11:28 Ještě jsi spala. No a?
00:11:31 Takže jsme si říkali, že tě necháme trochu prospat, že ano?
00:11:35 Dobré ráno.
00:11:40 Potřebuješ odpočívat. Už jen 4 měsíce.
00:11:43 Ne, Dane. Jsem v pořádku, neměj strach.
00:11:48 Že musí sníst tu snídani? No jistě.
00:11:52 To je nádherný den! Tak jak s ním naložíte?
00:11:56 Máme své plány, že ano? Jaké plány?
00:12:01 Co by to bylo za oslavu, kdybychom ti vše prozradili?
00:12:06 To bych se asi měl přestat vyptávat.
00:12:10 Je pozdě, už musím jít. Měj se hezky.
00:12:13 Ty taky.
00:12:18 Dane, všechno nejlepší. Děkuji.
00:12:54 Běž dojíst snídani.
00:13:20 Budu dělat dort.
00:13:24 Ano, to udělám. Dort k tátovým narozeninám.
00:13:29 Mami, můžu pomoct? Můžu ti pomáhat?
00:13:34 Ale jistě, sluníčko. Bez tebe nic dělat nebudu.
00:13:40 (Clarissa) Samozřejmě musíš přijít! No jistě!
00:13:45 Přála bych si, abys na předávání byl ty i všichni ostatní.
00:13:49 To nevím. Asi tak šedesát?
00:13:53 Bude, moc to pro něj znamená. Celá ta událost.
00:13:57 To je to nejmenší, co můžu udělat. Připravit večeři a všem poděkovat.
00:14:03 Takže to beru jako ano? Bude nadšený!
00:14:06 Můj bože...
00:14:10 Co když nikdo nepřijde?
00:14:12 Taky je Clarissa Vaughanová. Měla jsem zavolat.
00:14:15 Potvrzuji, abyste auto poslali nejprve pro mě.
00:14:18 Ahoj, teď nemůžu!
00:14:21 Pak pojedem na Hudsonovu 679, na rohu 9. a 14. ulice.
00:14:26 Potom mě vezmete do města a počkáte na nás.
00:14:29 Tak do sedmi.
00:14:37 Ach, květiny... To je skutečně nádherné ráno.
00:14:42 Ahoj, Clarisso, jak se máš? Pořádám večírek.
00:14:47 Můj přítel Richard dostal Keroutese.
00:14:50 To je vážně skvělé! Kdybych věděla, co to je.
00:14:54 Cena za poezii. Celoživotní dílo.
00:14:57 Ta nejprestižnější.
00:14:59 Pro básníka to nejlepší, co existuje.
00:15:02 To je výborné. Tak co bys ráda? Lilie by byly perfektní.
00:15:06 Ne, moc morbidní. Spíš hortenzie.
00:15:11 A taky... tam chci spoustu kbelíků růží.
00:15:17 A...
00:15:20 Tyhle si vezmu hned s sebou.
00:15:22 -Rodneyi!
-Už jdu.
00:15:27 Zkoušela jsem číst ten Richardův román.
00:15:30 Opravdu?
00:15:33 Já vím, je to těžké. Já vím.
00:15:37 Psal ho totiž celých 10 let. A na přečtení je třeba dalších 10.
00:15:45 Jsi to ty, že?Cože? V tom románu. To máš být ty?
00:15:49 Ach...
00:15:51 Jo, trochu. Svým způsobem.
00:15:56 Richard je spisovatel, používá věci, které se skutečně staly.
00:16:01 Jo.
00:16:02 Před lety jsme vážně spolu studovali, to ano,
00:16:06 ale některé věci byly jinak. Jistě.
00:16:08 Nemyslela jsem to špatně.
00:16:14 Jen to... Píše po svém.
00:16:26 Celý život ženy...
00:16:29 ...v jediném dni.
00:16:34 Jediný den. A v tom dni... celý její život.
00:16:43 Potřebujeme trochu tuku...
00:17:44 (muž za dveřmi) Paní Dallowayová, to jste vy?
00:17:47 Ano, to jsem já. Pojďte dál.
00:17:53 Richarde! To je tak nádherné ráno.
00:17:57 Co takhle pustit sem trochu světla? Ještě je ráno?
00:18:02 Ano, to je. Já jsem umřel?
00:18:08 Dobrá ráno, drahá.
00:18:12 Nějaké návštěvy?Ano. Jsou tu ještě?Ne, jsou pryč.
00:18:19 Jak vypadaly? Dneska? Jako obrovský černý oheň.
00:18:25 Něco jako bouřící světlo a tma současně.
00:18:29 Jeden z nich vypadal jako vzrušená medúza.
00:18:32 A zpívali. Myslím, že v řečtině.
00:18:37 Takže to předávání je v pět. Nezapomněl jsi?
00:18:48 A pak oslava! Hned potom.
00:19:00 Doufám, že ti přinesli snídani. To je otázka! Jistě.
00:19:04 Snědl jsi ji? Vidíš ji tu? Je tady?
00:19:08 Leží tu někde má snídaně? Ne, nikde ji nevidím.
00:19:12 Tak jsem ji asi "musel" sníst! Asi ano.
00:19:16 Není to jedno? To určitě není.
00:19:21 Vždyť víš, co říkají doktoři.
00:19:30 Nevynechal jsi prášky? Clarisso, tohle už nezvládnu.
00:19:34 Co jako?Tvářit se hrdě, statečně a hlavně nadšeně.
00:19:38 Přestaň, tohle není představení. Jistěže je!
00:19:41 Za to jsem tu cenu přece dostal. To je nesmysl!
00:19:44 Dostal jsem tu cenu za to, že mám AIDS a že už blbnu!
00:19:47 A že to snáším. Vlastně jsem ji dostal za to, že jsem přežil.
00:19:50 To není pravda! Za pouhé přežití. Ano!
00:19:53 Myslíš, že by mi ji dali, kdybych byl zdravý?
00:19:55 Pokud tě to zajímá, tak ano.
00:20:05 Mám ji tady někde?Co?Tu cenu. Chci se na ni podívat.
00:20:13 Ne, ještě jsi ji nedostal.
00:20:17 Až večer. Jsi si jistá?
00:20:23 Vzpomínám si na to předávání perfektně.
00:20:26 Asi jsem ztratil orientaci v čase.
00:20:33 Richarde...
00:20:35 Richarde, je to večírek. Jenom večírek.
00:20:43 Bude tam pouze pár lidí, kteří tě respektují a obdivují.
00:20:47 Aha, malý večírek! Vybraná společnost?
00:20:51 Tví přátelé. Vždyť já jsem o všechny přišel.
00:20:54 Myslel jsem, že jsem je pěkně naštval.
00:20:57 Ježíši... Ach, paní Dallowayová!
00:21:00 Stále pořádá večírky, aby přehlušila ticho.
00:21:17 Richarde, nemusíš dělat nic.
00:21:22 Jediné, co bys měl, je objevit se a sednout si na gauč.
00:21:29 Já tam budu s tebou.
00:21:33 Je to skupina lidí, kteří ti chtějí říct, že tvoje práce bude žít.
00:21:39 Opravdu? Tak moje práce bude žít?
00:21:43 Ale já to nezvládnu. Proč mi tohle říkáš?!
00:21:48 Já nemůžu!Proč?Chtěl jsem být spisovatel, to je všechno.
00:21:51 No a? Chtěl jsem psát o všem.
00:21:55 O všem, co se stane v okamžiku.
00:21:58 Jak vypadaly květiny, jak jsi je nesla v náručí.
00:22:01 O téhle šále. Jak voní, jak je hebká. A o tom vlákně.
00:22:05 O našich pocitech. Tvých a mých.
00:22:09 O naší minulosti. Kým jsme kdysi byli.
00:22:12 O všem na světě. Jak se to celé najednou zamotalo.
00:22:19 Hlavně jak se to zamotalo teď.
00:22:25 Ale já jsem prohrál.
00:22:32 Prohrál jsem.
00:22:35 Ať začnu odkudkoliv, je to čím dál tím horší.
00:22:43 Za vším podělaná pýcha!
00:22:46 A taky hloupost.
00:22:55 Chtěli jsme všechno, že ano?
00:23:01 Je možné, že ano. Tys mě políbila na pláži.
00:23:10 Ano... Vzpomínáš si?
00:23:15 Jak je to dávno! Jistěže.
00:23:19 Copak jsi chtěla tenkrát?
00:23:27 Pojď blíž.
00:23:31 Vždyť jsem tady. Mohla bys, prosím, blíž?
00:23:40 Dej mi ruku.
00:23:47 Zlobila by ses...
00:23:51 Jestli bych se zlobila, kdybys nešel na večírek?
00:23:54 Budeš se zlobit, když umřu?
00:23:57 Když umřeš? Pro koho je ten večírek?
00:24:01 Jak to myslíš, pro koho je? Co tím chceš říct?
00:24:05 Nechci tím nic říct. Poslyš...
00:24:10 Tuším, že vlastně zůstávám naživu jen kvůli tobě.
00:24:21 Tedy... to se tak normálně v životě dělá.
00:24:27 Lidi to tak dělávají. Jsou naživu jeden pro druhého.
00:24:31 Všichni doktoři ti navíc řekli, že nemusíš umřít. Řekli ti to!
00:24:36 Můžeš takhle žít celé roky. Jo. No právě!
00:24:43 Tohle já neberu. Prostě to nebudu poslouchat.
00:24:47 Takže o tom rozhoduješ ty?
00:24:52 Jak dlouho už to děláš? Kolik let už sem chodíš?
00:24:58 Co tvůj vlastní život? A co Sally?
00:25:03 Až umřu, budeš muset myslet na sebe.
00:25:08 Jak ti to půjde?
00:25:17 Richarde,
00:25:22 bylo by skvělé, kdybys šel na večírek.
00:25:25 Kdybys na to měl náladu.
00:25:28 Jen abys věděl, budu dělat kraby.
00:25:31 Ne, že bych myslela, že ti na tom záleží.
00:25:34 Jistě, že na tom záleží! Já miluju kraby.
00:25:39 Clarisso!
00:25:41 Ano?
00:25:57 Přijdu v 15:30. A pomůžu ti obléct se.Výborně.
00:26:02 15:30.
00:26:16 Výborně.
00:26:42 V tento den,
00:26:45 v ten jeden jediný den...
00:26:55 ...se vyjasní její osud.
00:26:58 (klepání na dveře)
00:27:04 Promiňte, paní Woolfová, váš manžel chce, abychom probrali jídelníček.
00:27:09 Už jsem u konce, Nelly.
00:27:12 Počkej na mě v kuchyni, hned tam budu.
00:27:23 Nejdřív řekne, že něco chce, ale pak se ukáže, že nechce!
00:27:27 Tak je to vždycky, nikdy nic nejí.
00:27:30 (Nelly) Lekne se, jen když se po ní něco chce. To je jako ovečka.
00:27:34 -(služka) Kéž bych u toho byla.
-(Nelly) To bych ti teda přála!
00:27:37 (služka) Probodla jste ji očima? Tím vaším pohledem?
00:27:42 Řekla jsem, madam...
00:27:49 Tak mi povězte, s čím mám pomoct. Už s ničím.
00:27:55 Musela jsem to zvládnout sama. Ano, to chápu.
00:28:02 Vybrala jste koláč? Vybrala jsem jen jehněčí.
00:28:06 To bude vhodné. Měla jste přece moc práce s psaním.
00:28:12 Neměla jsem žádné instrukce.
00:28:17 Víte, že ve čtyři sem přijde moje sestra s dětmi.Ano, madam.
00:28:26 Čínský čaj.
00:28:30 A zázvor.
00:28:34 Zázvor?
00:28:39 Chtěla bych děti dobře pohostit.
00:28:44 Pro zázvor bysme musely do Londýna. Ještě nejsem hotová.
00:28:49 Ten oběd se musí uvařit.
00:28:52 Vlak ve 12:30 vás přiveze do Londýna po jedné.
00:28:55 Když pojdete zpět ve 2:30, budete v Richmondu po třetí hodině.
00:29:01 Počítám špatně?Ne. Tak drží vás tady ještě něco?
00:29:16 Cesta do Londýna je velice osvěžující.
00:29:27 Dobré ráno.Dobré. Nebudeme tisknout nové autory.
00:29:31 Našel jsem chyby dokonce už v první korektuře.
00:29:34 Štěstí že jsi je našel.
00:29:36 Ashendail bylo doslova chrobkou, ze které se nevrátil žádný myš.
00:29:44 Je možné, aby špatné psaní zvyšovalo pravděpodobnost chyb?
00:29:50 Jestli nevadí, tak bych se prošla.
00:29:54 Ne daleko. Jen na vzduch.
00:30:00 Tak běž.
00:30:02 Kdybych mohl jít taky, byl bych šťastný.
00:30:15 Ona zemře.
00:30:18 Ona musí zemřít!
00:30:22 Musí se to stát.
00:30:27 Jistě.
00:30:35 Ona se zabije.
00:30:38 Zabije se pro něco, co se zdá být nepodstatné.
00:30:44 To je on. Musíš omastit plech, mami.
00:30:47 Já vím, že plech se mastí. To ví i máma.
00:30:52 Tak a jdeme na to!
00:30:56 Mouka,
00:30:57 mísa,
00:30:59 sítko. Můžu to udělat, mami?
00:31:03 Chceš prosít mouku?
00:31:05 Můžeš prosít mouku, když ti to udělá radost.
00:31:14 Ano.
00:31:19 Není to nádhera? Nepřijde ti to jako sníh?
00:31:27 Dobře, tak...
00:31:29 Další věc, kterou ti ukážu je...
00:31:34 ...odměření cukru. To není tak těžké.
00:31:37 Já vím, že to není těžké. Chci to udělat pro tátu.
00:31:42 Protože má narozeniny? Správně.
00:31:45 Aby věděl, že ho máme rádi. Copak by to jinak nevěděl?
00:31:54 Přesně.
00:32:05 Mám všechno! A hned jdu zase pryč.
00:32:09 Páni, to je zase cirkus! Proč se lidé baví o suchém čištění?
00:32:13 Co je na tom zajímavého? Koupila jsem ti květiny.
00:32:19 Kdepak jsi? Jsem tady.
00:32:23 V práci mě dnes zastoupí. Budu s tebou celou noc.
00:32:34 Je ti něco? Ne!
00:32:40 Byla jsi za Richardem. Ano!
00:32:46 Jak jinak...
00:32:50 Určitě řekl: "Mimochodem, nevadilo by ti, kdybych nepřišel?"
00:32:56 Neboj, vždycky se ukáže. Ano, jistě.
00:32:59 A že by si Richard nechal ujít šanci mluvit o práci?
00:33:05 Přijde! Zasedací pořádek?
00:33:10 Je hotový.
00:33:14 Tomu nevěřím! Louis Waters? Richardův Louis?Jo, ten.
00:33:19 Sedí vedle mě.
00:33:23 Proč vždy sedím vedle expartnerů? Naznačuješ tím snad něco?
00:33:28 Nemají expartneři sedět u jednoho stolu?
00:33:31 Aby tam mohli excelovat v extra vybrané společnosti?
00:33:38 Já jdu.
00:33:41 Snaž se tu neomdlít vzrušením.
00:33:47 Clarisso, bude to úžasné.
00:33:56 Děkuji. Není zač.
00:34:06 Proč je všechno špatně?
00:34:15 Nepovedl se, sakra!
00:34:22 -Ahoj, Scotte.
-Dobrý den, paní Barloweová.
00:34:28 (zvonek u dveří)
00:34:37 Mami, někdo je u dveří!
00:34:48 Haló!
00:34:51 Haló? Lauro?
00:34:53 Ahoj, Kitty.Neruším tě? Jistěže ne, pojď dál.
00:34:57 Je ti něco? Ne. Proč?
00:35:00 Ahoj, Richie!
00:35:02 Sedni si, mám hotovou kávu. Dáš si taky?
00:35:06 Prosím.
00:35:07 No teda, dělala jsi dort! To ano. Nepovedl se.
00:35:14 Myslela jsem, že se povede. Vlastně že se mi povede líp.
00:35:18 Lauro, nechápu, proč ti to připadá tak těžké.
00:35:21 To taky nechápu. Dort umí každý.Já vím.
00:35:24 Je to jednoduché. Přímo směšně lehké.
00:35:27 Určitě jsi neomastila plech. Omastila jsem ho.
00:35:33 Však ty máš jiné přednosti. A Dan tě miluje.
00:35:37 Ať uděláš cokoliv, pochválí tě. Ano, je to tak!
00:35:44 Má Ray taky narozeniny? Jistěže ano.
00:35:48 Kdy je má?V září. Vždycky jdeme do country klubu.
00:35:53 Pijeme martini a je tam tak 50 lidí.
00:35:57 Ray má dost přátel. Ano.
00:36:00 Oba jich máte hodně. Nedivím se.
00:36:07 Jak se má Ray? Dlouho jsem ho neviděla.
00:36:10 Má se dobře, hm... My máme skvělý chlapy.
00:36:14 To mi povídej! Vrátili se z války. Zasloužili si to, že?
00:36:19 Po tom všem, čím prošli. Co si zasloužili?
00:36:24 Já nevím, asi nás. To všechno.
00:36:31 Páni, ty čteš knihu? Ano.
00:36:36 A o čem vlastně je?
00:36:38 Je o ženě, která je neuvěřitelně dobrá hostitelka
00:36:43 a je velmi sebevědomá. Pořádá krásný večírek.
00:36:48 Je sebevědomá a všichni si myslí, že je šťastná.
00:36:52 Ale není.
00:37:02 Takže...
00:37:05 No...
00:37:11 Kitty, co je? Stalo se něco?
00:37:16 Já... musím jít na pár dní do nemocnice.
00:37:20 Kitty...
00:37:23 Víš, já mám... nějaký výrůstek.
00:37:27 V děloze, musejí se na něj kouknout.
00:37:30 Kdy? Dnes odpoledne.
00:37:35 Nakrmíš mi psa? No jistě.
00:37:57 Kvůli tomu jsi přišla?
00:38:03 Co ti tedy doktor řekl? Že to asi bude ten problém.
00:38:10 S mým otěhotněním. Jde o to...
00:38:16 Ty víš, že jsem s Rayem šťastná.
00:38:24 Teď se ukázal ten důvod.
00:38:29 Důvod, proč jsem nemohla otěhotnět.
00:38:36 Ty máš štěstí!
00:38:38 Dokud nejsi matkou, nemůžeš si ani říkat žena.
00:38:45 Vtip je, že...
00:38:48 ...jsem vždy měla úplně všechno.
00:38:52 Vážně! Měla jsem všechno. Kromě...
00:38:58 ...jediné věci, kterou chci.
00:39:02 Tak to je.
00:39:05 Ale aspoň ti to teď dají do pořádku.
00:39:08 Přesně, tak to bude.
00:39:10 Já se nebojím. Čemu by to pomohlo?
00:39:14 Ne, není to v tvých rukou. To ne.
00:39:18 Je to v rukou nějakého doktora, kterého ani neznám.
00:39:22 Je to chirurg, který asi pije víc martini než Ray...
00:39:26 Ale Kitty! Já se spíš bojím o Raye.
00:39:30 Pojď sem...Zvládnu to, opravdu. Já vím, že ano.
00:39:34 Bojím se o Raye! Kdyby něco, nevím, jak si poradí.
00:39:38 Na něj nemysli. Prostě na něj zapomeň.
00:40:03 Jsi tak milá.
00:40:11 Víš, jak ho nakrmit?
00:40:13 Půl misky večer a zkontrolovat vodu.
00:40:17 Ráno ho nakrmí Ray.
00:40:25 Tobě to nevadilo?
00:40:29 Co?
00:40:32 Co by mi vadilo?
00:40:42 Nemám tě odvézt?
00:40:48 Nejezdi. Bude lepší, když pojedu sama.
00:40:54 Kitty, nemusíš se bát.
00:40:59 Já vím.
00:41:04 Měj se.
00:41:25 Co je? Copak chceš?
00:41:44 Pane Woolfe, paní Bellová už přijela!
00:41:50 -Má přijet ve čtyři.
-Nemohu s tím nic dělat, je tady!
00:42:00 Úplně jako andílek. Když tě budou chlapci zlobit, uleť jim.
00:42:09 Virginie...
00:42:12 Tohle je prý konec civilizace.
00:42:15 Když lidé pozvaní na čtvrtou, přijdou o půl třetí.
00:42:19 Ach bože...
00:42:21 Vy barbaři!
00:42:24 Obědvali jsme dřív, než jsme původně chtěli.
00:42:30 Poslala jsem Nelly do Londýna pro sladký zázvor.
00:42:34 Ale Virginie...
00:42:36 Neříkej mi, že se bojíš vlastních služebných!
00:42:40 Pojď.
00:42:45 Tak jak se máš, sestro? Strašně. Londýn je mi k smíchu.
00:42:50 Jak je ti k smíchu? Je rušný.
00:42:56 Proč je ruch k smíchu?
00:42:59 Pozvala bych tě na náš večírek, ale věděla jsem, že bys nepřišla.
00:43:03 Opravdu? Jak jsi to věděla?
00:43:06 Vždyť do města nejezdíš.
00:43:10 Jenom proto, že už mě nezveš.
00:43:15 A nemáš to zakázáno? Zakázali to doktoři.
00:43:20 Doktoři...
00:43:22 Ty nedbáš na rady doktorů?
00:43:26 Ne, když jsou to opovrženíhodní naškrobenci.
00:43:28 Takže co mi povíš? Cítíš se lépe?
00:43:34 Posílilo tě to tady v přírodě?
00:43:37 Jen ti povím, Vanesso, že i blázni jsou rádi, když je pozvou.
00:43:41 (kluk z dálky) Nesso, Nesso!
00:43:45 Ahoj, nezbedníci.
00:43:47 -Podívej se!
-Co jste našli?
00:43:50 -Máme ptáčka!
-Opravdu? Kde jste ho našli?
00:43:54 -Spadl ze stromu.
-Můj bože...
00:44:00 -Mohli bychom ho zachránit.
-Zachránit?
00:44:04 Poslouchej mě, každý jednou umře a pro toho ptáčka ten čas nastal.
00:44:10 -Natrháme trávu a uděláme hrob.
-Ale, Juliane...
00:44:13 Co se ti nelíbí? Aspoň umře na posteli.
00:44:16 (kluk) Pojď, Nesso, uděláme mu hrob!
00:44:20 Nesso, tak pojď!
00:44:23 Ach bože... No jistě, už běžím!
00:44:27 Angeliko, poneseš ho? Běžíte moc rychle.
00:44:33 (kluk) Juliane, tady! Honem pojď!
00:44:50 Budou se jí líbit růže?
00:44:59 A to je ona? Ano, samičky jsou větší.
00:45:06 A méně barevné.
00:45:09 Co se stane, až umřeme? Co bude?
00:45:19 Vrátíme se na místo, odkud jsme přišli.
00:45:22 Já si nepamatuju, odkud jsem přišla.Ani já ne.
00:45:30 Vypadá tak maličká. Ano.
00:45:35 To je jedna z věcí, které se stanou. Zdáme se menší.
00:45:42 Ale velmi klidní.
00:45:45 (kluk) Máme tě! Nesso, počkej!
00:45:57 Už jste hotové? Skončily jste?
00:46:00 Je ptačí pohřeb hotový? Ano.
00:46:04 Ani si spolu nemůžeme vypít čaj, když jsme tu brzy?Ne, jistěže ne.
00:46:10 Výborně. Pojď, Angelico.
00:46:13 Jdeme, dáme si čaj.
00:46:26 (Vanessa) Virginie, my jdeme dovnitř!
00:47:45 Broučku, já mám nápad! Uděláme jiný dort.
00:47:53 Uděláme lepší. Co se stalo s tím prvním?
00:48:01 No a potom... bychom se měli projít.
00:48:13 (operní árie)
00:48:17 Ano? Clarisso, tady Louis Waters.
00:48:21 Louis? Ale bože... Jdeš brzy.
00:48:25 Můžu? Nevadí to?
00:48:45 Proč by to mělo vadit? Mám velkou radost!
00:48:49 Pojď ke mně!
00:48:53 Mám takový pocit, že ruším. Ale proč? Ne!
00:48:57 Já vím, že předání bude až v pět, ale přiletěl jsem už ráno.
00:49:01 A co?
00:49:04 Richard bude tak nadšený! Bude nadšený, že tě uvidí.
00:49:08 Ty myslíš? Jistě.
00:49:16 Proč vlastně nejdeme dovnitř?
00:49:25 (vypne rádio)
00:49:27 Jsi v pohodě? Ano, to nic. To je tím večírkem.
00:49:32 Aha, jistě.
00:49:36 Páni, to vypadá fakt překrásně. Díky.
00:49:40 Jsi pořád s... Ano, to jsem. Pořád s ní, 10 let.
00:49:45 Je to bláznivý.Proč bláznivý? Jenom tak. Dáš si něco k pití?
00:49:51 Jo, vodu. Dobře.
00:50:09 Pořád editorka? Ano, jistě.
00:50:12 Stejný nakladatel? Hm.
00:50:18 Co San Francisko?
00:50:20 Je to jedno z měst, které prý musíš mít ráda.
00:50:37 Richard si myslí, že tam musíš být šťastný.
00:50:40 Šťastný? Ta nemoc z něj dělá psychouše?
00:50:45 Musíš se připravit, Louisi. Hodně ho to změnilo.
00:50:52 Četl jsem tu knihu. Bože...Přesně tak.
00:50:57 Mohl udělat víc, než nám jen změnit jména.
00:51:01 To má být jako fikce? Dokonce tě nechal bydlet na 10. ulici.
00:51:06 To nejsem já.Vážně? Vždyť ho znáš, je to jen fantazie.
00:51:12 Celá kapitola na téma "měla by sis koupit lak na nehty"?
00:51:15 A hádej! Po 50 stranách si ho nekoupí.
00:51:19 Celý se mi to zdá opravdu nekonečný.
00:51:22 Nic se neděje a pak bum, úplně bezdůvodně se zabije.
00:51:27 Jeho matka se zabije.Ano, jeho matka. Ale i tak bezdůvodně.
00:51:32 Z ničeho nic.
00:51:35 Ta kniha je těžká, ale líbí se mi. Já vím...
00:51:41 Mrzí mě jen jedna věc. Co tě mrzí?
00:51:46 Že tam toho není víc o tobě.
00:51:56 To je milý.
00:52:00 Byl jsem ve Wellfleetu.
00:52:05 Opravdu? 1 den. To jsem ti neřekl?
00:52:09 Ne, ale vždyť jsme se neviděli.
00:52:16 Ten náš dům tam pořád je. To máš docela odvahu.
00:52:22 Proč?
00:52:24 Odvahu tam zajet, přijet a uvědomit si,
00:52:29 že jsme tam jednou provždy zanechali naše city.
00:52:37 Sakra!
00:52:39 Clarisso? Nevím, co to se mnou je, nezlob se.
00:52:45 Asi mám dnes nějakou divnou náladu. Promiň, je to ode mě neslušné.
00:52:53 Mám divné pocity. Neměl jsem chodit.
00:52:58 Ne, o tebe nejde! Spíš jako bych měla nějakou předtuchu, rozumíš?
00:53:06 Ale to budou asi jen nervy z toho večírku.
00:53:09 (plačtivě) Jsem špatná hostitelka! Clarisso, co se děje?
00:53:14 Ježíši... O co jde?Bože můj...
00:53:23 Chceš, abych šel? Ne, nechoď!
00:53:26 Ne, neodcházej! Vysvětli mi, proč se mi tohle děje.
00:53:34 Ne, nedotýkej se mě, prosím. Bude to tak lepší.
00:53:43 Je toho na mě moc!
00:53:45 Ty si jen přiletíš se San Franciska a já se tu roky starám o Richarda!
00:53:51 A celou tu dobu jsem se opravdu držela.
00:53:55 Bez problémů. Já vím.
00:53:59 Jednou ráno, tam ve Welfleetu.
00:54:04 Byl jsi tam ty, my všichni tam byli.
00:54:07 Já jsem se s ním vyspala. A ven šla zadním východem.
00:54:14 A on mě šel vyprovodit. Dal mi ruku na rameno a řekl:
00:54:20 "Dobrý den, paní Dallowayová."
00:54:27 Já jsem...
00:54:31 V té chvíli jsem se zasekla. Zasekla?Jo.
00:54:40 Tím dnem žiju.
00:54:48 A teď si sem přijdeš, dívám se, jak vcházíš.
00:54:55 Je to dlouho, cos od něj utekl.
00:55:01 Stejně je to úplně jedno.
00:55:05 Protože to s tebou chodil a právě s tebou žil.
00:55:09 Já ho měla jedno léto.
00:55:22 Když jsem ho opustil,
00:55:25 tak jsem nastoupil do vlaku a rozjel se přes celou Evropu.
00:55:31 Cítil jsem se volný. Poprvé za celá ta léta.
00:55:50 Tak mi pověz o San Francisku.
00:55:54 Co mám říkat? Pořád učím idioty divadlo. Hrůza!
00:55:59 Všichni nejsou idioti. Ne, ne.
00:56:02 Vlastně to bych ti neměl říkat. Zamiloval jsem se.
00:56:07 Opravdu? Jo, do studenta.
00:56:13 Do studenta? Přesně tak.
00:56:16 Já vím, říkám si, jestli to mám zapotřebí.
00:56:21 Tu intenzitu, ty hádky, bouchání dveří, však ty to znáš.
00:56:29 Cítíš se líp?
00:56:33 Trochu.
00:56:35 Děkuji.
00:56:39 Jsem směšnej? Směšnej? Naštěstí taky.
00:57:17 Nechám tě teď u paní Latchové. Musím něco zařídit.
00:57:32 Mami, nechci tam jít. Ale musíš.
00:57:35 Nezlob se, musím to zařídit, než se táta vrátí.
00:58:25 Dobrý den. Dobrý, paní Latchová.
00:58:28 Není zrovna nadšený. Mami, já tam nechci.
00:58:33 Já musím odejít.
00:58:36 Tvoje maminka má ještě práci. Pojď, mám tu sušenky.
00:58:41 Slyšel jsi to? Teď musíš být statečný.
00:58:47 Nebojte se, my to zvládneme. Jdeme.
00:59:07 Broučku!
00:59:28 Pojď dál, chlapče.
00:59:35 -Mami!
-Přestaň.
00:59:38 Ne, mami!
00:59:40 Mami, ne!
00:59:45 Mami!
00:59:50 Mami!
00:59:54 Mami, ne!
01:01:27 (muž) Snídaně se tu podává mezi sedmou a jedenáctou.
01:01:31 Pokojová služba je 24 hodin.
01:01:35 Děkuji, madam.
01:01:38 Potřebujete ještě něco? Ano, ehm...
01:01:42 Ne. Jen mě nevyrušujte.
01:02:58 Má tohle smysl, ptala se sama sebe, když se procházela po Bond Street.
01:03:03 Má to nějaký smysl, když se nevyhnutelně musí všeho vzdát
01:03:07 a všechno to musí jít dál bez ní.
01:03:13 Měla velký vztek nebo ji spíš ani trochu neuklidnila představa,
01:03:19 že smrtí všechno končí. Vždyť zemřít je možné.
01:03:28 Vždyť zemřít je možné.
01:03:35 (Vanessa) U Harrod×s měli kabát pro Angelicu, pro chlapce nic.
01:03:39 Přišlo mi to nefér. Pro děvčata mají výběr.
01:03:45 Virginie? Možná...
01:03:49 Virginie.
01:03:51 Virginie!
01:03:54 Na co myslíš?
01:04:08 Jsi tu ještě s námi?
01:04:20 Tvoje teta je opravdu velmi šťastná žena, Angelico.
01:04:25 Protože ona má 2 životy.
01:04:28 Jeden z nich je ten skutečný a ten druhý má ve svých knížkách.
01:04:33 Takže je určitě velmi šťastná.
01:04:37 Pověz mi, na co jsi myslela.
01:05:04 Chtěla jsem zabít svůj jed.
01:05:09 Ale pak jsem si to rozmyslela.
01:05:14 To nemůžu!
01:05:29 Obávám se, že budu muset zabít někoho jiného.
01:05:34 (kluci se smějí)
01:05:42 -Dej pozor na krabice.
-Já dávám!
01:05:45 Fascinující návštěva. Děti si to užily.
01:05:51 To už musíte jet? Kéž byste nemuseli!
01:05:56 Virginie, to poslední, co bys tu chtěla, je hluk.
01:05:59 A ti mí beznadějně nemotorní kluci! Pozdravte, chlapci.
01:06:05 Na shledanou.
01:06:09 Co máte ještě v plánu? Dnes večer?
01:06:12 Jen nějakou nesnesitelnou večeři. Tu nám vážně nemusíš závidět.
01:06:19 Ale musím.
01:06:56 Nesso, řekni mi něco! Nemyslíš, že vypadám daleko lépe?
01:07:01 Ano, Virginie, vypadáš líp.
01:07:19 Myslíš,
01:07:23 že jim jednoho dne uniknu?
01:07:25 Jednoho dne... Jednou...
01:07:29 Nesso!
01:07:32 (kluci) Nesso, pojď už!
01:07:35 Pojď, Angelico, musíme jít.
01:07:40 Sbohem. Sbohem, holčičko.
01:07:52 Pojď, udělej veliký krok.
01:08:01 -(kluk) Rychle, já už chci domů.
-Jistě. Pojď na klín.
01:08:06 Drž se mě.
01:09:29 Nezlob se, já vím. Snažila jsem se přijít dřív. Nezačínej!
01:09:34 Vím, že je to neuvěřitelně důležitý. Je to tvůj večírek.
01:09:39 Julie, jak se dnes máš? Dobře.Pojď sem.
01:09:46 Copak jsi vůbec dělala? Psala, studovala jsem.
01:09:53 Tak co mám udělat? Židle?
01:09:57 Nejdřív musíme uklidit stůl. Dáme ho do ložnice.
01:10:03 Srazila jsem se s Louisem Watersem. Opravdu?
01:10:06 A kde? Na ulici.
01:10:10 Jsou tady všichni, že? Všichni ti duchové.
01:10:14 Všichni duchové se shromažďují na večírek.
01:10:18 On je tak divnej.
01:10:21 Co? Ty sis nevšimla? Nevšimla sis, že Louis Waters je divnej?
01:10:29 Všimla jsem si, že je smutný. Všichni tví přátelé jsou smutní.
01:10:37 Ty jsi plakala? Co se stalo?
01:10:43 Podívala jsem se kolem a napadlo mě...
01:10:46 Pořádám večírek! Jediné, co chci, je uspořádat večírek.
01:10:51 No a?Já vím, proč mi to dělá! Dělá to prostě naschvál.
01:10:55 Aha, takže jde o Richarda. No jistě, dnes ráno to udělal.
01:11:00 Přesně tak se na mě podíval. Jak se podíval?
01:11:05 Jako by říkal, tvůj život je triviální.
01:11:12 Ty jsi tak triviální.
01:11:17 Jen všední nuda. Termíny, večírky a prkotiny.
01:11:22 To tím myslel! Přesně tohle tím chtěl říct.
01:11:26 Je to tak, jen když si to myslíš ty.
01:11:29 No? Copak si to myslíš?
01:11:35 Když jsem tam s ním, tak...
01:11:42 Ano, cítím, že žiju.
01:11:45 A když s ním nejsem, všechno mi připadá najednou trochu... hloupé.
01:11:59 Ale tebe tím nemyslím, já... Bože!
01:12:05 Tebe nikdy! Jen to ostatní.
01:12:14 Sally? To ostatní.
01:12:22 Falešný komfort. A důvod?
01:12:28 Řekni mi, kdys byla nejšťastnější. Mami...
01:12:31 Pověz mi, víš, kdy jsi byla nejšťastnější?
01:12:34 Já vím kdy. Bylo to před léty.
01:12:37 I já. To je logický.
01:12:40 Tys taky byla mladá.
01:12:49 Vzpomínám si na jedno ráno. Vstávání za úsvitu.
01:12:55 Měla jsem tehdy pocit, že dokážu cokoliv.
01:12:58 Znáš taky ten pocit?
01:13:01 A pamatuju si, že jsem říkala: "Tak tohle je začátek mého štěstí.
01:13:07 Aha, takhle to začíná. Určitě ho bude ještě víc."
01:13:15 Pak už se to nestalo.
01:13:18 To nebyl začátek,
01:13:21 to bylo mé štěstí.
01:13:25 Byl to ten okamžik.
01:13:30 Právě ten.
01:13:40 (někdo zvoní)
01:13:49 (někdo zvoní)
01:14:54 Nelly, dobrý večer. Neviděla jste paní Woolfovou?
01:14:57 Já myslela, že to víte. Šla před chvílí ven.
01:15:40 (houká vlak)
01:16:03 Pan Woolf! Jak nečekané potěšení!
01:16:06 Snad mi vysvětlíš, jaké jsou tvoje plány.
01:16:09 Proč? Přišel jsem domů a ty nikde!
01:16:12 Pracoval jsi, nechtěla jsem tě obtěžovat.
01:16:15 Obtěžuješ mě, když zmizíš! Ale já jsem nezmizela!
01:16:19 Šla jsem se projít?Tak projít! To je vše? Jenom projít?!
01:16:25 Virginie, musíme domů. Nelly vaří večeři. Měla dnes náročný den.
01:16:29 Je naší povinností sníst to jídlo. Žádná povinnost neexistuje.
01:16:33 Žádná taková povinnost neexistuje!
01:16:36 Ale ty máš povinnost vůči svému zdraví.
01:16:39 Strpěla jsem tuhle vazbu. Strpěla jsem tohle uvěznění.
01:16:43 Virginie? Všude tu za mnou chodí doktoři.
01:16:46 Kam se hnu, plouží se za mnou doktoři, kteří mi vykládají
01:16:49 o mých vlastních zájmech. Vědí, co je v tvém zájmu!
01:16:52 To těžko! Ti nikdy nemluví ve prospěch mých zájmů.
01:16:56 Já chápu, že musí být těžké pro ženu s...S čím?
01:17:00 S tvým talentem.
01:17:02 Pochopit, že už není nejlepším soudcem vlastního stavu.
01:17:06 Kdo je tedy nejlepším soudcem? To už jsi zapomněla?
01:17:10 Nevíš, co se ti stávalo? Proč jsme tě přivezli do Richmondu?
01:17:14 Měla jsi divné nálady. Výpadky! Slyšela jsi hlasy!
01:17:19 Přivezli jsme tě sem proto, abychom tě uchránili před tebou samotnou.
01:17:25 Už 2x ses pokusila zabít!
01:17:30 S tou hrozbou denně žiju.
01:17:33 Zařídili jsme si tu tiskárnu a nejen tak pro nic za nic,
01:17:38 ale abys měla nějaký zdroj síly. A hlavně lék!
01:17:42 Jako vyšívání?
01:17:45 Udělal jsem to pro tebe! Jen proto, aby se ti ulevilo!
01:17:49 Udělal jsem to z lásky!
01:17:54 Kdybych tě neznal, nazvu to nevděkem.
01:17:57 Tak já jsem nevděčná!
01:18:00 Ty mi říkáš, že jsem nevděčná?
01:18:04 Sebrali mi úplně celý život.
01:18:10 Žiju ve městě, ve kterém vůbec žít nechci.
01:18:13 Žiju život, který jsem nikdy nechtěla žít.
01:18:22 Jak se mi to stalo?
01:18:37 Řekla bych, že je čas, abychom se vrátili do Londýna.
01:18:44 Schází mi Londýn.
01:18:48 Rušný život v Londýně.
01:18:53 To nemluvíš ty, to je jen projev tvé nemoci.Ne, to jsem já!
01:18:57 To je můj hlas! To nejsi ty!
01:19:00 To jsou hlasy, které slyšíš. Nejsou! Tenhle je jenom můj!
01:19:04 Já v tomhle městě umírám!
01:19:11 Kdybys měla jasnou mysl, vzpomněla by sis, že to Londýn tě položil.
01:19:15 Kdybych měla jasnou mysl...
01:19:20 Mít tak jasnou mysl! Richmond ti měl dát trochu klidu.
01:19:25 Kdybych měla jasnou mysl, Leonarde, pověděla bych ti,
01:19:28 jak zápasím sama ve tmě a jediné, co vím, je,
01:19:33 že jen já mohu pochopit svůj vlastní stav.
01:19:38 Říkáš, že žiješ s neustálou hrozbou mého zhynutí.
01:19:44 Leonarde, vždyť já s tím žiji také.
01:19:50 Je to mé právo. Právo volby má každá lidská bytost.
01:19:55 Nevybrala jsem si dusící anestezii tohoto předměstí,
01:19:59 ale ty tvrdé rány velkoměsta. Právě to je moje volba.
01:20:04 I ten nejobyčejnější pacient, i ten největší chudák
01:20:08 snad může mluvit do vlastní léčby. To je běžný projev lidskosti.
01:20:22 Přála bych si, kvůli tobě, abych mohla být šťastná v tomhle klidu.
01:20:30 Ale jestli si teď musím zvolit mezi Richmondem a smrtí,
01:20:34 tak volím smrt.
01:20:47 Dobrá, tak Londýn.
01:20:50 Vrátíme se tam.
01:21:26 Máš hlad?
01:21:33 Já osobně mám hlad.
01:21:54 Půjdeme.
01:21:59 Vlak do Londýna připraven k odjezdu!
01:22:03 Konečná stanice Vauxhall!
01:22:08 (pro sebe) Klid nikdy nenajdeš tím, že se vyhneš životu.
01:22:20 Vlak do Londýna připraven k odjezdu!
01:22:41 Mami!
01:22:44 Máá-míí!
01:22:55 Richie, ty můj chlapče! No tak, co se děje?
01:23:00 Dobrý den. Promiňte, jdu pozdě. Ale to nic, to nevadí.
01:23:04 Ten je šťastný, že vás vidí. Snad to nebylo tak zlé, co?
01:23:09 Dala jste se ostříhat? Ano, to mě zdrželo.Je to hezké.
01:23:13 Ještě jednou se omlouvám. To nic, nám spolu bylo dobře.
01:23:18 Děkuji mnohokrát.
01:23:24 Nebylo to zas tak zlé, že ne? Nebyla jsem pryč dlouho.
01:23:30 Nebylo to moc dlouho. Přesně tak.
01:23:36 Jednu chvíli...
01:23:39 Ani nevím...
01:23:43 Myslela jsem si, že tam budu déle.
01:23:48 Změnila jsem názor.
01:23:57 Copak ti je? Mami, já tě mám rád.
01:24:03 Já tebe taky, broučku.
01:24:14 Co se děje?
01:24:19 Co je?
01:24:27 Neboj se, všechno je v pořádku.
01:24:30 Uděláme krásnou oslavu. Když už jsme tátovi upekli dort.
01:24:41 Mám tě moc ráda.
01:24:44 Jsi můj kluk.
01:25:08 (policejní sirény)
01:25:21 (Richie) Mami!
01:25:24 Máá-míí!
01:26:20 Richarde, to jsem já! Jdu dřív.
01:26:28 Co se to tady, sakra, děje?
01:26:30 Richarde!
01:26:34 Co tady děláš? Jdeš brzy! Co se to tady děje? Co to děláš?
01:26:40 Dostal jsem bezvadnej nápad. Potřebuju světlo.
01:26:45 Co to tu děláš? Měl jsem vážně skvělej nápad.
01:26:50 Dal jsem si současně Xanax a Ritalin. To jsem ještě nezkoušel.
01:26:54 Richarde! Nepřibližuj se ke mně!
01:27:01 Měl jsem pocit, že potřebuju víc světla.
01:27:08 Co říkáš? Odhalil jsem všechna okna.
01:27:12 Prokaž mi malou službičku. Pojď, sedni si.
01:27:16 Myslím, že mi to na ten večírek nevyjde.Na večírek nemusíš.
01:27:19 Ani na předávání. Nemusíš dělat nic, co nechceš.
01:27:22 Záleží na tobě. Ale ty hodiny musím přežít, že ano?
01:27:26 Myslím další hodiny po večírku. A ty, co následují po nich.
01:27:32 Vždyť teď máš velmi dobré dny. Vždyť víš, že ano!To ani ne.
01:27:37 Totiž ty si to sice namlouváš, ale... není to pravda.
01:27:51 Jsou tady?Kdo?Ty hlasy. Ty hlasy jsou tady pořád.
01:27:58 A teď posloucháš, co ti přikazují, že?Ne.
01:28:02 Poslouchám vás, paní Dallowayová.
01:28:10 Jsem naživu kvůli tobě.
01:28:13 Ale musíš mě nechat jít.
01:28:17 Richarde, já... Počkej!
01:28:25 Vyprávěj mi.O čem? Vyprávěj mi o svém dnu.
01:28:31 No, já jsem vstala... Ano?
01:28:36 ...a vyšla jsem ven. Pak... šla jsem koupit květiny.
01:28:42 Stejně jako paní Dallowayová v té knize.Jo.
01:28:45 Bylo nádherné ráno. Vážně?
01:28:48 Ano, bylo tak nádherné! Tak krásně čerstvé!
01:28:52 Ono bylo čerstvé? Ano.
01:28:58 Jako to ráno na pláži?Ano. Jako tenkrát?Ano.
01:29:05 Jako to ráno, když jsi vyšla z toho starého domu.
01:29:09 Bylo ti 18 a mně možná 19. Ano.
01:29:15 Mně bylo 19 let. A nikdy jsem neviděl něco tak nádherného!
01:29:22 Ty vycházíš brzy ráno z prosklených dveří ještě tak ospalá!
01:29:29 Není to zvláštní?
01:29:32 Bylo to asi to nejobyčejnější ráno.
01:29:37 Ano.
01:29:39 Obávám se, že mi to na ten večírek nevyjde.
01:29:42 Na té oslavě mi nezáleží.
01:29:47 Byla jste na mě hodná, paní Dallowayová.
01:29:52 Miluju tě.
01:29:59 Nemyslím, že by dva lidé mohli být šťastnější než my.
01:30:20 Všechno nejlepší.
01:30:22 Vše nejlepší, Dane. To je perfektní!
01:30:25 To je vážně perfektní. Myslíš si to?
01:30:29 Fakt si to myslíš? No jistě.
01:30:31 Tos musela dělat celý den. Měla jsem pomocníka, že ano?
01:30:35 Pekli jsme ho celý den.
01:30:38 To je prostě nádherné. To jsem si vždycky přál.
01:30:42 Ale, Dane! Kdysi dávno...
01:30:44 Povím ti, jak to všechno začalo. Ne.Ale já chci!
01:30:48 Řeknu mu tu historku. Co se stalo.
01:30:53 Když jsem byl ve válce, uvědomil jsem si,
01:30:57 že myslím na dívku, co jsem viděl u nás ve škole.
01:31:01 Nemluvil jsem s ní.
01:31:03 Na podivnou křehkou dívku jménem Laura McGrathová.
01:31:10 Ano, byla stydlivá a velmi zajímavá.
01:31:16 A maminka se nebude zlobit, když ti řeknu, že to byl typ dívky,
01:31:20 které sedávají o samotě. Takže ti řeknu, že když jsem byl
01:31:25 tehdy v jižním Pacifiku, tak jsem pořád myslel na tu dívku.
01:31:31 Dane...
01:31:33 Přemýšlel jsem, jak si ji přivedu do domu.
01:31:36 Do života.
01:31:39 Do mé budoucnosti.
01:31:43 Měl jsem svoji představu štěstí.
01:31:46 Představu této ženy. Představu, která mi dávala velkou sílu.
01:31:53 Představoval jsem si naše štěstí.
01:32:23 (Leonard) Proč musí někdo zemřít?
01:32:29 Cože? Řeklas, že někdo musí zemřít.
01:32:33 Proč?
01:32:37 Hloupá otázka?Ne. Pochopil bych, že je hloupá.
01:32:44 Vůbec ne.
01:32:47 Tak...
01:32:52 Někdo musí zemřít, aby ostatní mohli žít konečně lépe.
01:32:57 Protiklady. A kdopak zemře?
01:33:03 No pověz.
01:33:07 Ten básník zemře. Ten snílek.
01:33:27 Co děláš? Čistím si zuby.
01:33:35 Jdeš do postele? Ano, za minutku.
01:33:41 Pojď sem, Lauro Brownová.
01:33:48 Potkal jsem Raye. Říkal, že Kitty je v nemocnici.
01:33:51 Já vím.
01:33:55 Prý to není vážné, jen kontrola.
01:33:59 Ale já se bojím! Proč?
01:34:05 Představy, že by tu už nebyla.
01:34:10 Možná bys ji ráno mohla navštívit.
01:34:20 To jsem přesně chtěla! Ráno se tam zastavím.
01:34:24 Měl jsem nádherný den.
01:34:28 Za to mohu děkovat tobě.
01:34:35 Pojď do postele. Už běžím!
01:34:49 Tak jdeš už? Ano.
01:35:13 Co?
01:35:17 Doufám, že si lehneš. Jistě, už jdu do postele.
01:35:25 Co kniha?
01:35:30 Je to jasné.
01:35:32 Mám dějovou linku, už schází jediná věc.
01:35:36 Osud paní Dallowayové se musí vyjasnit.
01:36:02 (někdo zvoní)
01:36:19 Vy jste Laura Brownová.
01:36:23 Ano, jsem Richardova matka.
01:36:28 No jistě.
01:36:32 Jsem Clarissa Vaughanová. Prosím, pojďte.
01:36:45 To je má přítelkyně Sally. A moje dcera.
01:36:52 Chystaly jsme se na večírek. Na oslavu té ceny.
01:36:58 Chytila jsem poslední let z Toronta.
01:37:02 Tak tohle je tedy ta zrůda!
01:37:05 Snad jsem udělala dobře. Našla jsem vaše číslo v diáři.
01:37:10 Ano, on je měl.
01:37:12 Přesto jsme spolu moc nemluvili.
01:37:27 Věřte mi, je to hrozná věc. Přežít celou rodinu.
01:37:35 Richardův otec zemřel? Ano, poměrně mladý na rakovinu.
01:37:40 A Richardova sestra také.
01:37:49 Najednou se cítíte tak bezcenná. Zdá se mi to nespravedlivé.
01:37:56 Já jsem přežila a oni ne.
01:38:04 Četla jste jeho básně? No jistě! Ano...
01:38:10 Četla jsem i ten román.
01:38:19 Poslyšte, říká se, že ten román je těžký.
01:38:27 Já vím. Říkají to.
01:38:34 Já vím.
01:38:39 Nechal mě zemřít, ale dobře chápu, proč to udělal.
01:38:49 Bolelo to, nebudu předstírat, že ne. Přesto ho chápu.
01:38:59 Opustila jste ho, když byl dítě.
01:39:05 Opustila jsem obě své děti. Odložila jsem je.
01:39:17 Nejhorší, co může matka udělat.
01:39:25 Ano.
01:39:34 Vy máte dceru.
01:39:39 Ano.
01:39:41 Juliina otce jsem nepoznala. Tolik jste chtěla dítě?
01:39:47 To ano.
01:39:52 Jste šťastná žena.
01:40:02 Když nenalézáte sama sebe, máte pocit, že se musíte zabít.
01:40:14 Jednou jsem odešla do hotelu.
01:40:20 Tu noc jsem si vymyslela plán.
01:40:23 Takový, že opustím svoji rodinu, až se mi narodí druhé dítě.
01:40:30 Já ho splnila.
01:40:33 Jednou jsem vstala, udělala snídani,
01:40:38 pak jsem šla na zastávku a jela pryč.
01:40:45 Nechala jsem dopis.
01:40:53 Dostala jsem práci v knihovně. V Kanadě.
01:41:03 Bylo by...
01:41:06 ...hezké říci, že toho lituji.
01:41:10 To je snadné.
01:41:16 Jaký má smysl...
01:41:20 Jaký má smysl litovat, když nemáte na výběr?
01:41:36 Jde o to, co unesete.
01:41:44 Tak to je. Nikdo už mi neodpustí.
01:41:54 Tamto bylo smrt.
01:41:58 Já zvolila život.
01:42:59 Sundej si ten kabát.
01:43:43 Nedala byste si šálek čaje? Svatá dobroto! Děkuji, drahá.
01:43:49 Zřejmě jsem ti ukradla pokoj.
01:43:52 V lednici je nějaké jídlo. Kdybyste měla hlad, poslužte si.
01:43:56 Dobře.
01:43:58 Kde budeš spát ty? Tam na gauči.
01:44:01 Omlouvám se ti.
01:44:11 Přeji ti dobrou noc.
01:44:14 Dobrou noc.
01:44:35 (pro sebe) Leonarde, dívat se životu do tváře,
01:44:42 stále se dívat životu do tváře,
01:44:49 pamatovat si, jaký byl, a nakonec ho pochopit.
01:44:59 Milovat ho jaký je. A pak...
01:45:07 ...ho ukončit.
01:45:12 Leonarde...
01:45:16 Věčná jsou společná léta. Věčné naše roky.
01:45:24 Věčná...
01:45:26 ...láska.
01:45:29 Věčné...
01:45:32 ...ty hodiny.
01:46:13 Titulky: I. Trávníčková, Česká televize 2006
Psychologické drama Hodiny vzniklo podle bestselleru amerického spisovatele Michaela Cunninghama. Ač se jeho téma jeví jako obtížně zfilmovatelné, detailně a pečlivě vystavěný film byl postupně oceněn nejprestižnějšími filmovými cenami: Oscarem za ženský herecký výkon, Zlatým glóbem a Stříbrným medvědem pro nejlepší herečku. Autor v něm zpracoval osudy tří žen z různých časových období, přičemž těžil ze života a díla anglické spisovatelky Virginie Woolfové (1882 – 1941) a zejména pak z knihy Paní Dallowayová (1925). Příběh spisovatelky, která v prvním časoprostoru prožívá svůj těžký boj s psychickou chorobou a nepochopením (fenomenální výkon Nicole Kidmanové), a z těchto pocitů osamělosti a vykořeněnosti píše svůj životní román Paní Dallowayová, je zde zdánlivě „bez klíče“ kombinován s paralelními „jednodenními „ příběhy prosté hospodyňky z losangeleského předměstí Laury Brownové (Julianne Mooreová) z roku 1951 a vzdělané nakladatelky Clarissy Vaughanové (Meryl Streepová). Do vyprávění vstupují další postavy, zejména manžel Virginie Leonard a Clarissin přítel, básník Richard (Ed Harris). Sofistikovaný film, jehož scénář poskytl vynikající hereckou příležitost pro tři velké americké hvězdy, otevírá řadu otázek na téma osamělosti, práva na smrt, odpovědnosti k rodině a blízkým lidem i práva na nekonformitu a výlučnost. Přestože je příběh hrdinek spojen křehkou nití, podobnými citovými vztahy a emocemi, věcmi zdánlivě neuchopitelnými, zkušený divadelní scenárista David Hare poskytuje divákovi ve své skládačce silný divácký zážitek, který vrcholí v okamžiku, kdy se tři roviny příběhu proplétají a proměňují v bolestnou katarzi. K atmosféře pozoruhodného snímku patří i vynikající hudba Philipa Glasse.
