Nikým nespatřeni žijí mezi námi – a dříve či později si nás najdou. Nicole Kidmanová v hlavní roli americko-španělského koprodukčního hororu (2001). Dále hrají: F. Flanaganová, A. Mannová, J. Bentley, Ch. Eccleston. E. Sykes, E. Cassidyová a další. Scénář a režie Alejandro Amenábar
00:00:17 (žena) Tak, děti, pěkně se posaďte, začínám vyprávět.
00:00:25 Tento příběh začal před mnoha tisíci lety,
00:00:28 ale odehrál se celý během pouhých 7 dnů.
00:00:31 Před těmi mnoha a mnoha lety nic z toho, co vidíme kolem sebe,
00:00:35 slunce, měsíc, hvězdy, země, zvířátka a rostliny,
00:00:39 nic z toho tu ještě nebylo.
00:00:41 Byl jenom Bůh a jenom on mohl stvořit vše ostatní.
00:00:46 A také to učinil.
00:00:48 Ti druzí
00:02:07 Jersey, Normanské ostrovy
00:02:52 (žena) Pan Simpson, to byl panečku člověk! Kde je mu asi konec?
00:02:57 (muž) Zřejmě je mrtev jako všichni ostatní.
00:03:00 Ach, to byly tenkrát časy!
00:03:10 Pane Tuttle, upravte si vlasy.
00:03:20 -Prosím.-Dobré ráno, paní. Přišli jsme za vámi ohledně...
00:03:25 Ó, ano, ale jistě.
00:03:28 Pojďte dál.
00:03:31 Nečekala jsem vás tak časně.
00:03:41 -Vy jste...
-Jsem Bertha Millsová, paní.
00:03:44 -A toto je Edmund Tuttle.
-Rád vás poznávám.
00:03:47 -Vy budete zahradník.
-Ano, správně. Jsem zahradník.
00:03:51 A tato mladá dáma se jmenuje Lydia.
00:03:55 Už jsi někdy předtím u někoho sloužila?
00:03:58 Nenechte se zmýlit její andělskou tvářičkou. Je starší, než vypadá.
00:04:03 Umíš žehlit?
00:04:07 Co je to s tebou? Ty jsi ztratila řeč?
00:04:10 Víte, ona nemluví, paní. Ta chuděrka je dočista němá.
00:04:15 -Ách!-Ale vzít za práci umí, paní, to vám slibuji.
00:04:20 No dobře. Ta, co tu byla dřív, toho stejně namluvila příliš.
00:04:24 Pojďte za mnou. Paní Millsová,
00:04:26 vy a to děvče budete spát v podkroví na konci schodiště.
00:04:29 -A vy, pane...
-Tuttle, paní.
00:04:32 ...Tuttle, vy budete přespávat v přístavku vzadu. Rozumíte?
00:04:38 Jak vidíte, od minulého týdne, kdy zmizelo služebnictvo,
00:04:41 -je dům značně zanedbaný.
-Zmizelo? Jen tak?
00:04:45 Jako pára nad hrncem. Beze slova, jen tak. Ani si nevyzvedli mzdu.
00:04:51 -Prostě si odešli.
-To je velmi podivné, paní.
00:04:55 Zjistíte, že tento dům není zrovna tím nejpříjemnějším místem.
00:04:59 Proto jsem ve svém inzerátu v novinách zdůraznila,
00:05:03 že chci poctivé, pracovité lidi.
00:05:05 Nikoho poctivějšího a pracovitějšího neseženete.
00:05:09 -Že, pane Tuttle?
-Ach ano, jsme velmi poctiví.
00:05:13 A také velmi pracovití.
00:05:17 Kuchyně. Já snídám v 8, mé děti v 9.
00:05:23 Oběd se podává v jednu a večeře o půl osmé.
00:05:26 A co pán?
00:05:30 Pán odešel do války. Je to už rok a půl.
00:05:36 Od konce války o něm nemám žádné zprávy. Která z vás je kuchařka?
00:05:40 -To je mi moc líto, paní.
-Která z vás je kuchařka?
00:05:45 Sledujete všichni, co dělám?
00:05:47 V tomto domě nesmíte otevřít žádné dveře dříve, než zavřete předešlé.
00:05:52 Je nutné, abyste si to zapamatovali. Není to tak snadné, jak by se zdálo.
00:05:57 K všem 50 dveřím je 15 různých klíčů podle toho, kde v domě se nachází.
00:06:03 Paní Millsová, od zítřka budete mít všechny klíče na starosti vy.
00:06:07 Ano, paní.
00:06:10 Hudební salónek. Piano zde bylo už, když jsme se sem nastěhovali.
00:06:13 Prosím, nesmíte dovolit, aby do něj děti třískaly.
00:06:17 Měla bych pak migrénu.
00:06:19 V tomto domě si opravdu ceníme především ticha, rozumíte?
00:06:24 Proto tu nenajdete telefon, rádio ani nic jiného, co dělá randál.
00:06:28 A není zde ani elektrika.
00:06:31 Němci za války přerušovali dodávku, a tak jsme se naučili žít bez ní.
00:06:35 -Půjdeme dál.-Paní, nemusíte nám přece ukazovat celý dům!
00:06:38 Ano! Ano, musím. Protože je velmi těžké se tady orientovat.
00:06:45 Často těžko rozeznáte, jestli je před vámi stůl, židle, dveře,
00:06:49 příborník, nebo třeba mé děti, když si hrají na schovávanou.
00:06:54 Jak to myslíte, paní?
00:06:57 Asi bych vám měla ukázat své děti.
00:07:05 Pane Tuttle, běžte se podívat na zahradu. Nářadí bude v kůlně.
00:07:09 Ano, paní.
00:07:10 A vy 2 zatáhněte závěsy. Všechny.
00:07:43 Pojďte.
00:07:55 Vzbudím je. Počkejte tady.
00:07:59 Ať vás ani nenapadne odhrnovat závěsy!
00:08:04 Vstávejte, zlatíčka moje!
00:08:08 No tak, šup! Dušinky, je čas vstávat!
00:08:15 (děti dvojhlasně) Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku,
00:08:19 opatruj ji ve dne v noci od škody a od zlé moci.
00:08:22 Andělíčku, strážci můj, dušičku mou opatruj.
00:08:33 -Ještě jsou rozespalé.
-Ó, to jsou ale roztomilé dětičky!
00:08:38 No, co řeknete?
00:08:42 Doblý den.
00:08:44 Dobrý den.
00:08:46 Dobrý den, zlatíčka. Jmenuju se paní Millsová.
00:08:51 Ale můžete mi říkat Bertho, jestli chcete. A jak se jmenujete vy?
00:08:56 -Anne.-Nicholas.
-Anne! A Nicholas! Moc pěkná jména!
00:09:02 Ty teď budeš naše nová chůva?
00:09:06 Mhm.
00:09:08 Jistěže, drahoušci. Budu vaše nová chůva.
00:09:11 Je čas, aby šli snídat. Lydie, běž do kuchyně a zavři všechny okenice.
00:09:22 -Lékaři dosud nenašli žádný lék.
-Na co?
00:09:27 Na jejich nemoc. Mé děti mají velmi silnou alergii na světlo.
00:09:33 Jsou na ně citlivé a nesmí přijít na silnější světlo, než je v přítmí.
00:09:38 Jinak by jim v několika minutách naskákaly velké boláky a puchýře.
00:09:43 A začaly by se dusit. Byla by to jejich smrt.
00:09:46 Panebože!
00:09:50 -Já už tu topinku nechci.
-Ne? A pročpak?
00:09:53 Chutná divně. Dřív chutnala úplně jinak.
00:09:57 No to asi proto, že předtím ji dělal někdo jiný.
00:10:01 -A kdy se všichni vrátí?
-Nikdo se nevrátí, dítě.
00:10:07 -Jako náš tatínek.
-Tatínek se ale vrátí, Nicholasi!
00:10:12 Paní Millsová, tatínek bojuje ve válce ve Francii, víte?
00:10:16 -To je světová válka.
-Já vím, ale on je ve Francii.
00:10:19 Tak rychle, pospěšte si, vy treperendy! Dosnídejte!
00:10:24 Taky od nás někdy odejdete?
00:10:27 Samozřejmě, že ne. Proč bych měla odcházet?
00:10:32 To říkali i ti před vámi. A odešli. A pak se to stalo.
00:10:36 Anne, buď zticha.
00:10:40 Co jsi tím myslela? Co se stalo?
00:10:45 Maminka zešílela.
00:10:48 -Nic se nestalo!
-Ale stalo!
00:10:51 -Ne, nestalo!
-Ale ano, stalo!
00:10:53 Ticho!
00:10:56 Co se tu děje? Do minuty chci vidět vaše talíře prázdné!
00:11:00 Je to jasné?
00:11:05 Paní Millsová, šla byste na chvíli ven?
00:11:08 Chtěla bych vám něco říct.
00:11:11 Ano, paní.
00:11:16 Pošťák sem obyčejně chodí ve středu. Zkontrolovala jsem schránku,
00:11:21 -ale tento týden nepřišel.
-Bojím se, že nerozumím, paní.
00:11:26 Tento dopis měl být už před 5 dny vyzvednut a doručen do novin.
00:11:29 Je v něm inzerát, že hledám služebnictvo.
00:11:31 Jelikož nikdy nevyšel, vysvětlíte mi, co zde pohledáváte?
00:11:35 Ó, teď vám již rozumím.
00:11:38 Víte, paní, chtěla jsem vám to říct hned ten den, jak jste nám otevřela.
00:11:43 Ve skutečnosti jsme se sem přišli zeptat sami od sebe.
00:11:47 V tak velkém domě je vždy zapotřebí někoho, kdo se v něm vyzná.
00:11:51 Vy už jste před tím v podobném domě sloužili?
00:11:54 Možná vás to překvapí, paní, ale popravdě jsme tu už pracovali.
00:12:01 -Tady?!
-No ano, je to už pár let.
00:12:07 A jestli dovolíte, paní, byly to nejšťastnější roky mého života.
00:12:14 Proto jsme přišli - protože ten dům pro nás znamená mnoho.
00:12:19 Možná bych vám měla ukázat naše doporučení.
00:12:22 Ne, to není třeba. Vážně. Takže říkáte, že dům znáte dobře?
00:12:26 Jako svou dlaň, paní.
00:12:29 Jelikož dům a zdi se nehýbou
00:12:31 a stojí stále na svém místě, nic se tu nezměnilo.
00:12:34 Jediné, co se změnilo, je světlo.
00:12:39 Dokáže změnit k nepoznání.
00:12:46 Je to skutečně velmi těžké. Já vím.
00:12:49 Chce se mi říct "nesnesitelné".
00:12:56 Člověk to vydrží, jen pokud si zachová chladnou hlavu.
00:13:00 Ó ano, paní.
00:13:01 Nesnáším fantazírování. Zřejmě tušíte, co mám na mysli.
00:13:07 -Ano, myslím, že ano, paní.
-Moje děti občas rády fantazírují...
00:13:13 Ale nesmíte si jich všímat. Rozumíte? Děti jsou děti.
00:13:19 Já vím, samozřejmě, paní.
00:13:21 Dobře.
00:13:25 Zůstaňte.
00:13:28 Velice vám děkuji.
00:13:41 Stalo se to.
00:13:53 Velitel Římanů se je přesvědčiti snažil potom...
00:13:56 "...se je přesvědčiti snažil." Tečka.
00:13:59 Potom je nařídil zbít.
00:14:03 Ale Justus s Pastorem odvahu prokázali
00:14:07 a byli hotovi za Krista život položiti.
00:14:10 Když to velitel Římanů spatřil, přemohl jej hněv a nařídil,
00:14:15 aby hlavy jejich sťaty byly.
00:14:20 Co je na tom tak zábavné?
00:14:23 -No...
-Tak co?
00:14:26 -Ty děti byly strašně hloupé!
-Proč?
00:14:30 Protože mu řekly, že věří jenom v Ježíše. A nechaly se za to zabít.
00:14:35 -Co bys udělala ty? Popřela Krista?
-No ano!
00:14:39 Ve skutečnosti bych v něho věřila. Ale Římanům bych o tom nic neřekla.
00:14:46 Myslíš si to stejné, Nicholasi?
00:14:52 Tak je to! Takže byste oba raději lhali a Krista byste popřeli!
00:14:58 Sice byste si před Římany zachránili krk, to je pravda,
00:15:03 -ale co by s vámi bylo potom?
-Kdy?
00:15:05 V příštím životě. V tom, který na nás čeká, až umřeme.
00:15:08 -Kam se podějete?-Ale...
-"Ale"? Kam, Nicholasi?
00:15:14 -Asi do limbu pro děti.
-Co je limbus pro děti, Anne?
00:15:17 -Je to 1 ze 4 pekel.
-Která to jsou?
00:15:23 Já, já, já!
00:15:25 Ne, ať odpoví Nicholas! Která to jsou?
00:15:28 Je peklo, kam jdou všichni zatracení.
00:15:31 Potom je očistec, pak klín Abrahamův, kam jdou spravedliví
00:15:35 a limbus, kam jdou děti.
00:15:37 Ve středu země! Kde je velké, velké horko!
00:15:42 Tam půjdou ty děti, které lžou. A nejdou tam jen na pár dní, nene.
00:15:47 Jsou zatracené. Navěky.
00:15:50 Myslete na to.
00:15:54 Zkuste si představit konec věčnosti!
00:15:58 Zavřete oči.
00:16:00 Zavřete oči a zkuste si ho představit!
00:16:04 Už navždy!
00:16:07 Bolest.
00:16:09 Už navždy.
00:16:11 Zatočila se mi hlava!
00:16:16 Teď už víte, proč Justus a Pastor řekli pravdu?
00:16:23 Dobře. A teď si najděte v čítankách 6. lekci.
00:16:28 -Nemůžeme si hrát?
-Ne, to tedy rozhodně nemůžete.
00:16:31 -Nejdřív si tu lekci přečtete, a pak se ji naučíte. Nazpaměť.-Celou?!
00:16:36 Anne, když nepřestaneš odmlouvat, nebudeš si smět hrát vůbec.
00:16:39 Vlastně bude lepší, když se budete učit každý jinde.
00:16:43 -(obě děti) Ne, ne, ne!
-Ale ano, ano, ano, ano!
00:16:45 -Jenomže my se sami bojíme!-Čeho? Tady jste doma, čeho byste se báli?
00:16:50 -A co když uvidíme ducha?
-Co ti to zase sestra navykládala?
00:16:55 -Nic!-Jestli ho uvidíte, řeknete "ahoj", a pak se budete se učit dál.
00:16:59 -Anne, pojď do hudebního salónu!
-Proč já?
00:17:02 Protože jsem to prostě řekla, tak dělej! Vem si knížku.
00:17:06 Nicholasi, do hodiny ať se tu lekci naučíš nazpaměť.
00:17:09 -Mami!
-Co?
00:17:12 -Dej mi pusu!-Á, drahoušku!
-(posměšně)Dej mi pusu, dej mi pusu!
00:17:16 -Anne, ty počkej venku!
-To přece nemůžu!
00:17:21 Pojď sem!
00:17:25 Paní Millsová, zatáhněte tady závěsy.
00:17:29 Moje dcera projde obývacím pokojem.
00:17:31 Ano, paní.
00:17:40 Můžeš, Anne.
00:17:44 Drahoušku!
00:17:46 Tvoje maminka s Tebou nemůže být pořád.
00:17:52 Musíš se naučit být samostatný.
00:17:57 Kde máš růženec?
00:18:02 Kdykoli budeš mít z něčeho strach,
00:18:05 musíš ho vší silou tisknou v ruce a přitom odříkávat Otčenáš.
00:18:09 -A strach bude hned tentam.
-Né, nebude.
00:18:12 Ale bude! Opravdu, věř mi, zlatíčko.
00:18:16 Kdykoli to děláš, Bůh je s tebou, víš?
00:18:20 Nemusíš se ničeho bát.
00:19:00 Náš dům a rodina. Všichni bydlíme v 1 domě.
00:19:05 Rodina se obvykle skládá z rodičů, dětí, babičky a dědečka.
00:19:10 Musíme je všechny poslouchat...
00:19:13 ...a musíme být na ostatní členy rodiny hodní
00:19:16 a s bratříčky a sestřičkami se nesmíme hádat ani se s nimi prát.
00:19:21 -Máte taky děti?
-Ne.
00:19:24 Pan Tuttle a ta dívka Lydia jsou všichni, koho mám.
00:19:28 -A oni mají jenom mě.
-Už se tak narodila?
00:19:32 -Co prosím, paní?
-Ta dívka. Narodila se už němá?
00:19:38 Ne.
00:19:40 Myslím, že už jsem zde hotová, paní. Pokud mě omluvíte,
00:19:44 šla bych se podívat, jestli pan Tuttle nepotřebuje pomoc.
00:20:14 (vzlyká dítě)
00:20:17 Nicholasi!
00:20:23 Nicholasi, jsem u tebe!
00:20:32 -Nicholasi!
-Co je, mami?
00:20:34 -Proč jsi plakal?
-Já jsem neplakal, četl jsem knihu.
00:20:37 Ale já tě slyšela! Anne!
00:20:48 Anne! Anne!
00:20:53 -Ještě to neumím, maminko.
-Jsi v pořádku?-Ano.
00:20:58 -Proč jsi plakala?
-Já jsem neplakala.
00:21:01 Ale já jsem tě před chvílí slyšela! Nemusíš se za to stydět, broučku.
00:21:07 Nestydím se. Kdybych plakala, tak bych ti to řekla.
00:21:10 -Takže jsem si to vymyslela, že?
-Ne, to byl ten chlapec.
00:21:15 -Jaký chlapec?
-Viktor.
00:21:19 -Jaký Viktor?
-Ten kluk, co tu byl před chvílí.
00:21:24 Říkala jsem mu, aby mě nechal se učit. Ale on pořád brečel.
00:21:28 Je to pěkně rozmazlený spratek. Říkal, že odtud máme odejít.
00:21:32 Opravdu? A proč plakal?
00:21:35 Protože se mu v tomhle domě nelíbí. Ale musí tu žít.
00:21:39 -Jeho otec je klavírista a...
-Aha, jeho otec klavírista!
00:21:42 Ano. Říkala jsem mu, že se nesmí toho klavíru ani dotknout.
00:21:46 -Že nesmí, mami?
-A ty jsi mluvila i s tím otcem?
00:21:50 Ne, jenom s Viktorem. Jeho otec je s ostatními v hale.
00:21:53 Byla jsem v hale před chvílí a nikdo tam nebyl.
00:21:57 Tak to šli asi nahoru. Prohlížejí si dům.
00:22:00 To by stačilo, Anne! Přestaň s tím! Proč jsi plakala?
00:22:05 -Ale to byl Viktor!
-Tak kde je teď?
00:22:08 -Nevím, odešel tudy.
-Řekla bys mi laskavě, jak se může
00:22:11 někdo dostat dovnitř a pak ven, když je pokoj zamčený?!
00:22:15 Ach!
00:22:18 Myslela jsem, že jsem se vyjádřila jasně!
00:22:21 Žádné dveře nesmějí být otevřeny, dokud nebudou zamčeny ty předešlé!
00:22:24 Je tak těžké to pochopit?!
00:22:27 Protože ten dům je jako loď - nesmí se sem dostat světlo,
00:22:30 tak jako voda do lodi. Proto musí být dveře zavřené!
00:22:32 -V sázce jsou životy mých dětí!
-Paní, já...
00:22:36 Nehádejte se se mnou! Ticho! Tak kdo šel do toho pokoje poslední?
00:22:42 Lydia?
00:22:45 Lydia nemá klíč, už jsem vám to říkala, paní.
00:22:48 -Pak zbýváte jenom vy!
-Jenomže já byla celou dobu v hale.
00:22:51 A potom jsem šla na zahradu. Vždyť jste mě sama viděla.
00:22:54 Snad nechcete naznačit, že jsem to byla já!
00:22:57 Myslíte, že bych byla schopná
00:23:00 svou nedbalostí ohrozit život své vlastní dcery?!
00:23:09 U jídla se přece číst nesmí!
00:23:12 Á, opravdu? A kdopak to mámě řekne? Ty?
00:23:19 Nebo snad ty?
00:23:26 Tys toho kluka viděla?
00:23:29 Ano, jmenuje se Viktor.
00:23:33 -Viktor je duch?
-Blázínku, duchové vypadají jinak!
00:23:37 -A jak vypadají?
-Ty nevíš? Říkala jsem ti to 1000x.
00:23:41 -Mají bílé pláště a řinčí řetězy.
-Odkud to víš?
00:23:45 Protože jsem je viděla! Vycházejí jen v noci.
00:23:49 Hloupost! Kde?
00:23:52 Ááá!!!
00:23:58 -Jsi hloupá!
-Ale ty jsi ještě hloupější.
00:24:00 Nevěřím ti. Žádného kluka jsi neviděla.
00:24:03 Když myslíš... Budeš škemrat, aby sis s námi mohl hrát!
00:24:19 Nicholasi! Nicholasi!
00:24:22 Co?
00:24:24 Hele!
00:24:26 -Proč jsi odhrnula ty závěsy?!
-Já ne!-A kdo to byl?
00:24:30 To udělal Viktor. Odhrnoval je tu celou noc.
00:24:35 -Jsi lhářka. Řeknu to mamce.
-Tak já jsem lhářka?-Ano.
00:24:40 Viktore, přestaň se schovávat za tím závěsem a ukaž se bratříčkovi!
00:24:47 (dramatická hudba)
00:24:53 -Prosím, přestaň s tím!
-Ty ho nechceš vidět?
00:24:57 Strašpytle zbabělej! Zbabělec! Zbabělec!
00:25:04 Já ty závěsy zatáhnu sama.
00:25:23 Přestaň, Viktore!
00:25:27 Nicholasi, ať ty závěsy nechá být! Nechce mě poslechnout.
00:25:32 -Přestaň! Vypadněte z mé postele!
-To je naše postel!-Ne, moje!
00:25:38 Anne, moc tě prosím, přestaň měnit hlas!
00:25:41 Buď zticha, ty strašpytle!
00:25:44 Hele, jestli nepřestaneš, zavolám maminku a ta tě naplácá na zadek!
00:25:48 -To neznáš mou maminku!
-A já zavolám svoje rodiče!
00:25:52 -Anne, řeknu mamince, že mě strašíš!
-Copak ty nevidíš, že to nejsem já?!
00:25:58 Sáhni na něj, aby věděl, že tu doopravdy jsi!
00:26:08 Áááááá!!!
00:26:13 Pomóc, maminko! Pomóc, mami! Mami, pomóc!
00:26:16 Co je, co je?! Počkej!
00:26:20 Co je ti?
00:26:21 Ona mě straší! Řekl jsem jí, aby s tím přestala.
00:26:25 Už toho mám akorát dost! Slyšíš?! Už toho mám právě po krk!
00:26:29 Já jsem mu vůbec nic nedělala!
00:26:34 "Proto jej Hospodin vyhnal ze zahrady v Edenu,
00:26:37 aby obdělával zemi, z níž byl vzat.
00:26:41 Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu
00:26:45 usadil Cheruby s míhajícím se plamenným mečem,
00:26:48 aby střežili cestu ke stromu života." Tak! Hotovo!
00:26:54 Opravdu? Dobře. A teď popros Panenku Marii o odpuštění.
00:27:01 -Co?! To jsme si přece nedomluvily!
00:27:04 My jsme si nic nedomlouvaly, slečno. Zasloužíš trest a uděláš, co řeknu.
00:27:09 -Nemůžeš chtít, abych prosila o odpuštění!-Jak se opovažuješ?!
00:27:12 Mami, nemůžu prosit o odpuštění za něco, co jsem neudělala!
00:27:15 -Řekla jsi Nicholasovi, že v pokoji je někdo cizí!-Byl tam!
00:27:19 -Zase lžeš?!
-Ne, nelžu!
00:27:22 Anne, pamatuješ si na ten příběh o Justovi a Pastorovi?
00:27:27 Děti, které nemluví pravdu, skončí navěky v limbu!
00:27:30 To říkáš jenom ty!
00:27:33 Ale já jsem si přečetla, že limbus je jenom pro děti,
00:27:36 které nejsou pokřtěné. A já jsem!
00:27:41 (z dálky) A potom vzal Abraham dříví k oběti zápalné
00:27:44 a vložil je na svého syna Izáka
00:27:47 sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu.
00:27:52 Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: "otče".
00:27:56 Ten odvětil: "Copak je, můj synu?" Izák se otázal...
00:28:15 -Byla jste za Nicholasem?
-Ano, paní. Už tvrdě spí, andílek.
00:28:21 Co dělá Anne? Je pořád na schodech?
00:28:24 Ano, paní.
00:28:27 Radši bych ji měla na očích. Ale na slabém světle nemůžu vyšívat.
00:28:35 Jak dlouho ji ještě chcete trestat? Už to trvá 3 dny!
00:28:38 Záleží na ní!
00:28:42 Musí se naučit potlačit svou pýchu a poprosit o odpuštění.
00:28:46 Stejně už bylo načase, aby začala číst Bibli.
00:28:50 -No to pan farář uslyší opravdu rád!
-Pokud se ovšem uráčí někdy přijít.
00:28:54 Dobře ví, že děti nesmí vycházet z domu.
00:28:58 Včera mi řekl, že se zastaví, jakmile to bude možné.
00:29:02 Mám pocit, jako bych byla odříznutá od světa.
00:29:06 A ke všemu ta mlha... Tak dlouho ještě nikdy netrvala.
00:29:10 -Ano, to je pravda, paní.
-Dokonce i rackové jsou potichu.
00:29:16 Anne?! Anne, já tě neslyším!
00:29:23 Au!
00:29:25 Mimochodem, paní Millsová, ten hluk, co Lydia dělá, přímo nad mou hlavou,
00:29:29 už přesahuje všechny meze. Nadělá tam rámusu jako 10 lidí.
00:29:33 Prosím, řekněte jí laskavě, že se při uklízení
00:29:36 musí chovat trochu tišeji. Další záchvat migrény bych neunesla.
00:29:40 -Řeknu jí to.
00:29:43 -Děkuji.
00:29:51 "...beránek k zápalné oběti?" Na to Abraham řekl:
00:29:55 "Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné."
00:29:59 A šli oba spolu dál. Když přišli na místo...
00:30:02 (hluk, připomíná šoupání nábytkem)
00:30:05 ...vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna
00:30:10 do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví.
00:30:13 I vztáhl Abraham ruku po obětním noži,
00:30:16 aby svého syna zabil jako obětního beránka.
00:30:19 Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel:
00:30:22 "Abrahame, Abrahame!"
00:30:25 (chřestění lustru, dupot, padání věcí)
00:30:29 Tohle přesahuje všechny meze! Lydie, Lydie!
00:30:36 (Anne stále čte o Abrahamovi, je slyšet jen chvílemi a špatně )
00:30:46 (dramatická hudba)
00:30:51 ..."Hospodin vidí". Dosud se říká: "Na hoře Hospodinově se uvidí."
00:30:57 -Co se to tam děje?
-Nic, mami. Jenom čtu, jaks chtěla.
00:31:02 -Slyšelas to také?
-A co?
00:31:10 Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé.
00:31:14 "Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův,..."
00:31:17 Pšššt!!!
00:31:23 (zavrzání, navíc dramatická hudba)
00:31:28 -Co to bylo?!
-Nevím co.
00:31:31 Anne, prosím tě, řekni mi, co je to za hluk!
00:31:34 -Ale já nemůžu, maminko.
-Řekni mi to!
00:31:37 Už jsem ti řekla, že u mě v pokoji někdo byl.
00:31:40 A ty jsi mě za to potrestala. Nevím, co po mě vlastně chceš!
00:31:43 Anne, chci po tobě pravdu! Řekni mi, jestli nahoře někdo je.
00:31:51 Ano, je tam v komoře.
00:31:56 (dramatická hudba)
00:32:40 Mami, né, pouštíš dovnitř světlo!
00:33:39 -(sípavě) Pššt!!! Přišla!
-Přišla!!!-Dívá se na nás!
00:33:59 (vrzají dveře)
00:34:06 -Anne, kam šli?!
-Zrovna teď tudy prošli.
00:34:08 -Tys je neviděla?
-A kam odešli?
00:34:11 Tamhle a tamhle a taky po schodech dolů.
00:34:20 Jsou všude. Říkají, že jim ten dům patří.
00:34:23 A taky říkají, že strhají všechny závěsy z oken.
00:34:28 -Paní, uklidněte se, prosím vás.
-Já se nechci uklidnit!
00:34:31 Celou okupaci jsme do našeho domu nepustili jediného Němce!
00:34:35 A teď si tady někdo pobíhá a přímo pod nosem otevírá a zavírá dveře!
00:34:39 Paní, toto je velice starý dům.
00:34:42 Prkna v podlaze vrzají, kohoutky na vodovodu kapou.
00:34:45 Říkám vám, že jsem slyšela hlasy nějakého chlapce a 2 žen!
00:34:48 -Mluvili spolu!
-Mami, koukej.
00:34:51 To jsem nakreslila včera.
00:34:54 Tohle je otec, toto je matka, tohle je Viktor. A tohle je ta stará paní.
00:34:59 -Co znamenají ta čísla?
-Kolikrát jsem je tady viděla.
00:35:03 Tu starou paní jsem viděla nejčastěji.
00:35:08 Och! Panebože na nebesích! Paní Millsová, zavolejte pana Tuttlea.
00:35:13 Řekněte mu, že musíme prohledat dům! Dřív, než se setmí!
00:35:16 -Ano, paní. Pojď.-Maminko!
-Drahoušku, všechno bude v pořádku.
00:35:20 Když jsem tady, nemůže se ti nic stát.
00:35:23 Víš, mami, mám z ní strašný strach.
00:35:26 Jakoby se na mě nedívala, ale přitom mě viděla.
00:35:29 Je pořád někde za mnou a říká: "Mmmm, pojď ke mně."
00:35:32 -Přestaň! Přestaň si vymýšlet!
-Nevymýšlím si! A pořád něco chce.
00:35:36 -Viktor říkal, že je čarodějnice.
-Co po tobě chce?
00:35:40 Tak různě.
00:35:43 Strašně jí smrdí z pusy!
00:35:48 Musíme odhrnout všechny závěsy! Nechci žádný tmavý kout,
00:35:51 -kde by se mohli schovávat!
-Ano, paní.
00:35:54 Vy 2 prohledáte pravé křídlo a já levé. Pak to vezmeme nahoře.
00:36:35 (odhrnutí závěsu)
00:37:06 Možná jsou to duchové, kteří tady žili před námi, a...
00:37:10 Nicholasi, to je hloupost. Už jsem ti řekla,
00:37:13 že duchové chodí v plášti s řetězy. A dělají "hůůůů!!!".
00:37:17 Anne, proč si pořád vymýšlíš takové příběhy?
00:37:20 -Nevymýšlím. Čtu o nich v knížkách.
-V knížkách nemůžeš všemu věřit.
00:37:26 To říká maminka taky. A taky říká, že to o těch duších je holý nesmysl.
00:37:30 A pak chce, abychom věřili všemu, co je napsáno v Bibli.
00:37:34 -Ty tomu snad nevěříš?
-Něčemu ano.
00:37:37 Ale třeba nevěřím, že Bůh stvořil svět za pouhých 7 dní.
00:37:42 A nevěřím, že Noe naložil na tu loď všechny zvířata.
00:37:46 -Nebo že Duch svatý je holoubek.
-Né, ani já ne, paní Millsová.
00:37:50 -Mají do svatosti daleko.
-Kakají nám na okna.
00:37:59 Řekli jste o tom, co si myslíte, někdy mamince?
00:38:07 Aha...
00:39:06 (zaklepání) Paní!
00:39:08 Ano?
00:39:10 Prohledali jsme celý dům. Nikdo tu není.
00:39:14 Dobře.
00:39:17 Paní Millsová!
00:39:20 -Ano, paní?
-Nemáte tušení, co by to mohlo být?
00:39:26 -To je album na fotografie.
-Ale podívejte, všichni spí. Tady.
00:39:32 Oni nespí, paní. Jsou mrtví. Je to kniha mrtvých.
00:39:38 V minulém století se věřilo, že když mrtvé vyfotografujete,
00:39:42 jejich duše bude žít v tom portrétu nadále.
00:39:48 Jsou tu dokonce skupinová fota. Ach, i děti!
00:39:53 -Mhm.
-To je přímo děsivé.
00:39:57 Bože, jak mohli být ti lidé tak pověrčiví?
00:40:01 Zármutek nad smrtí blízkého člověka přiměje lidi k lecjakým podivnostem.
00:40:10 Vyhoďte to. Nechci to v domě.
00:40:13 Ano, paní.
00:40:26 Paní Millsová, je tu zima. Pojďte si sednout blíž.
00:40:41 Děkuji vám mnohokrát.
00:40:44 No, když jste tu dříve pracovala, starala jste se i tehdy o děti?
00:40:50 Ne, já jsem měla na starosti organizování prací v domě.
00:40:54 Mhm... Kolik bylo služebnictva?
00:40:57 Ó, kolem 15. Ale ke konci jsme tu zbyli už jenom 3.
00:41:03 Proč?
00:41:05 Mí zaměstnavatelé šli do Londýna. Víte, jezdili sem stále méně.
00:41:11 Protože to bylo moc daleko.
00:41:13 A tak tento dům postupně úplně opustili.
00:41:18 Všichni z této prokleté země odejdou.
00:41:22 Moje rodina odešla roku 1940. Těsně před invazí.
00:41:29 Víc jsem o nich neslyšela.
00:41:32 Ach.
00:41:35 Nevyčítám jim to.
00:41:38 My jsme vlastně také odešli.
00:41:42 I když, víte, někdy, když odněkud odcházíte,
00:41:45 jako byste si to místo nesli s sebou.
00:41:50 Mám pocit, jako bych z tohoto domu nikdy neodešla.
00:41:53 Proč jste odešli?
00:41:55 Ó, to bylo kvůli tuberkulóze. Celá tato oblast byla evakuována.
00:42:03 To tehdy Lydia oněměla?
00:42:05 Ano, aspoň si to myslím.
00:42:08 I když, promiňte, moje paměť mi už moc neslouží.
00:42:12 Tak co se jí stalo?
00:42:19 Jednoho dne prostě jen tak najednou přestala mluvit.
00:42:25 Musela k tomu mít důvod. Lidé nepřestávají mluvit jen tak.
00:42:31 K podobným věcem dochází v důsledku nějakého traumatu.
00:42:35 Asi se jí něco muselo stát.
00:42:41 -Jak s vámi jednali zaměstnavatelé?
-Á, ti byli na nás vždy velmi hodní.
00:42:45 Jako bychom patřili k nim do rodiny.
00:42:50 Víte, paní, už si půjdu lehnout. Nezlobte se.
00:42:53 Jinak bych asi ráno nevstala.
00:42:56 Běžte. Já budu ještě chvilku tady.
00:43:00 Ano, paní.
00:43:33 Promiň, že jsem na tebe byla taková.
00:43:43 Odpustíš mi, Anne?
00:43:51 Anne!
00:44:11 -Mami!
-Ano?
00:44:13 Kdy se k nám vrátí táta?
00:44:16 Až bude po válce.
00:44:19 Proč šel do války? Vždyť nám nikdo nic špatného neudělal.
00:44:25 Táta šel do války, protože je velmi statečný.
00:44:34 A protože nechtěl aby mu Němci poroučeli, co má dělat a co ne.
00:44:39 Proč?
00:44:45 (vzlyká)
00:44:48 Charlesi!
00:44:51 Kde jsi?
00:44:56 (hra na klavír)
00:45:16 (hra na klavír se přibližuje)
00:46:01 (klavír ztichne)
00:46:21 (vrzání dveří)
00:47:30 (zamykání)
00:47:35 Paní Millsová! Paní Millsová!
00:47:41 -Co se děje, paní?
-Klíč od hudebního salónku!
00:47:43 -Dejte mi ho! Rychle!
-Co se stalo?
00:47:46 Rychle!
00:47:56 Panebože!
00:48:01 Šla jsem do hudebního pokoje. Byl prázdný.
00:48:07 Teď si vezměte prášky na spaní. Udělají vám moc dobře.
00:48:11 A přesto jsem docela jasně cítila, že tam někdo je.
00:48:15 Ale nebyl to člověk. V tomhle domě je něco... něco divného.
00:48:21 -Něco ďábelského!
-Paní!
00:48:25 Něco, něco, co tu... Co tu žije.
00:48:35 Já vím, že tomu nevěříte.
00:48:38 Nevěříte tomu, že ne? Nevyčítám vám to.
00:48:42 Já jsem takovým věcem taky dřív nevěřila.
00:48:47 Věřím tomu, paní.
00:48:52 Vždy jsem na takové věci věřila.
00:48:55 Není snadné je vysvětlit, ale existují.
00:48:59 Každý občas slyší nějaké příběhy ze záhrobí.
00:49:04 A já si myslím,
00:49:07 že svět mrtvých se někdy, občas, může prolínat se světem živých.
00:49:18 Ale to není možné! Bůh by nikdy nic takového nedopustil!
00:49:23 Mrtví s živými se setkají pouze na konci věčnosti.
00:49:28 Takhle to stojí v Bibli.
00:49:30 Paní, je mi líto, neexistuje odpověď na všechno.
00:49:48 -Kam jdete, paní?
-Do vesnice. Za otcem Legrandem.
00:49:52 Když nepřijde on, půjdu za ním já. A přivedu ho sem.
00:49:55 -Aspoň počkejte, až přejde ta mlha!
-Už jsem se načekala dost!
00:50:00 -Paní! Pan farář mi říkal, že prý...
-Nezajímá mě, co říkal vám.
00:50:04 Já s ním potřebuji mluvit osobně. Musí sem hned přijít!
00:50:08 -A o čem s ním chcete mluvit?
-Musíme prohledat všechny pokoje!
00:50:12 Kousek po kousku! Chci, aby domu požehnal.
00:50:16 Paní, prosím, počkejte, až bude lepší počasí!
00:50:19 -Pane Tuttle!
-Dobré ráno.
00:50:22 -Prohledejte zahradu, jestli tu nejsou náhrobky.-Náhrobky?
00:50:25 Když můj manžel dům kupoval, bylo nám řečeno, že tu byl hřbitov.
00:50:29 Mohlo by to být někde tamhle. Mezi stromy.
00:50:31 -Nic jsem tam neviděl, paní.
-Prohledejte to tu!
00:50:34 -Třeba budou zarostlé.
-Ano, paní.
00:50:36 Musím vědět, jestli tu nepohřbili nějakou rodinu.
00:50:39 A jestli neměli chlapce Viktora.
00:50:56 Domnívá se, že v domě straší.
00:50:59 Myslíte, že je moudré nechat ji odejít?
00:51:02 Nebojte se, v téhle mlze se daleko nedostane.
00:51:05 Ach ano, ta mlha. Ta mlha, samozřejmě.
00:51:09 A kdy si myslíte, že bychom jí měli říct pravdu, paní Millsová?
00:51:14 Až nadejde čas, pane Tuttle, až nadejde čas.
00:51:19 -Jen tak mimochodem...
-Óóó!
00:52:43 (dramatická hudba, cosi cinká v rytmu chůze)
00:53:10 Charlesi!
00:53:12 Grace!
00:53:27 Vrátil ses! Vrátil ses! Říkali, abych si nedělala naděje!
00:53:33 Říkali mi, že jsi určitě mrtvý.
00:53:36 Říká se toho hodně.
00:53:43 Děkuji! Děkuji, Bože! Děkuji.
00:53:49 Každou noc jsem se za tebe modlila, prosila Boha, aby mi tě vrátil.
00:53:55 Aby dětem vrátil jejich otce.
00:54:01 Kde jsi byl celou tu dlouhou dobu?
00:54:05 Hledal jsem cestu domů.
00:54:16 Tak jsi se změnil! Změnil ses.
00:54:21 Někdy i krvácím.
00:54:59 Paní?
00:55:02 Paní Millsová, to je můj manžel.
00:55:10 Jsem moc ráda, že vás poznávám, pane.
00:55:14 Je velmi unavený.
00:55:19 Připravte mu horkou koupel a nějaké čisté oblečení. A něco k jídlu.
00:55:24 Jistěže, paní.
00:55:45 Jak se mají mí andílci?
00:55:48 Tati!
00:55:53 Kde jsi byl tak dlouho?
00:56:01 -Ahoj, Nicholasi.
-Říkala jsem ti to!
00:56:05 Říkala jsem ti, že se vrátí!
00:56:13 -Byli jste tu oba hodní?
-Ano, moc hodní.
00:56:16 -Byli jste hodní na maminku?
-Byli!
00:56:19 Připravovali jsme se na 1. přijímání!
00:56:22 Tati, zabil jsi někoho?
00:56:30 Á, už přichází!
00:56:35 Miláčku? V kuchyni máš nachystanou večeři.
00:56:39 Půjdeš se najíst dolů, nebo ti ji radši máme...
00:56:54 -Kdy přijde tatínek dolů?
-Buď trpělivá, tatínkovi není dobře.
00:56:59 -Říkal, že viděl spoustu mrtvých.
-Pššššt!
00:57:06 Maminko, když lidé zemřou ve válce, kam se dostanou?
00:57:09 -Co je to za otázku? To záleží...
-Na čem?
00:57:15 Na tom, jestli bojovali proti dobrým, nebo proti zlým.
00:57:19 Váš otec například bojoval za Anglii. Tedy proti zlým.
00:57:25 A jak víš, kdo je dobrý a kdo zlý?
00:57:28 Konec vyptávání. A jezte. Vy do války nepůjdete.
00:57:32 My nepůjdeme nikdy nikam.
00:57:34 Ach! Ale vždyť o nic nepřijdete, zlatíčka! Je vám daleko lépe doma.
00:57:40 S mámou a tátou, kteří vás moc, moc milují.
00:57:45 A s těmi druhými.
00:57:48 -Nikdo druhý tu není.
-Ty sama jsi říkala, že je!
00:57:52 -Říkala jsem, že nikdo 2. tu není!
-A už mlč!-Ale říkalas...
00:57:57 -A už přestaň!
-To už nemůžu nic říct?!
00:58:00 -Ne!-Proč ne?
-Protože... Protože nemůžeš!
00:58:04 (zazvonění odhozeného příboru)
00:58:10 Anne, přestaň s tím dýcháním!
00:58:15 Slyšela jsi?! Přestaň!
00:58:17 -(dýchá velmi hlasitě)
-Přestaň s tím dýcháním!
00:58:23 Odejdi do svého pokoje! Běž do pokoje!
00:58:26 A nedostaneš zákusek!
00:58:33 No tak přestaň plakat, srdíčko, přestaň, no tak, neplač, neplač.
00:58:39 -Podívej, jaká jsi nepěkná ušpiněná, když pláčeš.-To je mi jedno.
00:58:43 No tak, stačí. Poslouchej, drahoušku.
00:58:49 -Já jsem je také viděla.
-Opravdu?-Ano.
00:58:55 Proč to neřeknete mamince? Třeba by mi pak věřila.
00:58:58 Tvoje maminka některé věci slyšet nechce.
00:59:02 Věří pouze tomu, čemu ji naučili.
00:59:05 Neboj se, dříve či později je uvidí.
00:59:11 -A pak všechno pochopí.
-A co?
00:59:16 Však uvidíš. Bude to velikánské překvapení.
00:59:22 Potom bude všechno jiné.
00:59:26 Všechno jiné?
00:59:39 Chová se teď tak, jakoby se nic nestalo.
00:59:44 A co ta její dcera?
00:59:46 Ó, ta není tak tvrdohlavá. Přesvědčit děti bude daleko snazší.
00:59:52 Ano, ale s jejich matkou to bude mnohem těžší.
00:59:56 Co si myslíte, tuší něco její manžel?
01:00:00 Ne. Ten ani neví, kde to vlastně je.
01:00:18 Ó, mám to ale překrásnou dcerušku!
01:00:24 Maminka tenhle závojíček ušila jen pro tebe.
01:00:29 -Vypadám jako nevěsta.
-Ano. To ano.
01:00:40 -Ale ty rukávy musím trochu zkrátit. Svlékni si to, ano?-Né!
01:00:44 -Musíš je mít na 1. přijímání čisté!
-Neušpiním je, slibuji ti to!
01:00:48 Chtěla bych je mít ještě chvilku na sobě, jenom chviličku.
01:00:51 Ó, jenom chviličku?
01:00:54 Dobře. Já hned budu zpátky.
01:00:58 -Ale žádné sedání na podlahu. Nezlob.-Neboj se!
01:01:17 Pane, ráčil byste si zatancovat?
01:01:22 (hlubším hlasem) Ano rád.
01:01:26 (pobrukuje si melodii)
01:01:46 Charlesi, vstávej. Takhle to nejde, musíš něco sníst.
01:01:55 Hůůů! (směje se)
01:02:08 (zpívá) Nad námi jen nebe, ani nevím, zda černé, nebo modré.
01:02:21 Vždyť mám oči jen pro tebe.
01:02:25 Pro tebe, můj drahý, oči mám jen pro tebe.
01:02:34 (pobrukuje si)
01:03:05 Anne, ty šaty si už radši svlékni!
01:03:11 Anne, slyšela jsi mě?
01:03:15 Anne!
01:03:21 -Co jsem říkala o sedání na podlahu?
-Vždyť je čistá!
01:03:24 To je snad jedno! Proč prostě jednou neuděláš, co ti řeknu?
01:03:29 (nerušeně si pobrukuje)
01:03:47 Ahoj!
01:03:51 Co je s tebou?
01:03:53 Kde je moje dcera?!
01:03:57 Co jste udělala s mou dcerou?!
01:04:00 Zbláznila ses? Já jsem tvoje dcera!
01:04:03 Né! Né! Ty nejsi moje dcera!
01:04:09 Ty nejsi moje dcera!
01:04:27 -Paní, zaslechla jsem křik!
-Ona mě chtěla zabít!
01:04:31 Nepřestane, dokud nás nezabije! Všechny nás jednou zabije!
01:04:35 -Klid, dítě. Pojď se mnou, pojď.
-Jsi zlá! Jsi zlá, zlá!
01:04:51 -Jak je jí?
-Nemohla jsem ji uklidnit.
01:04:54 Zůstala u svého otce.
01:04:57 Trvala na tom, že s ním chce mluvit.
01:05:03 Co se stalo? Proč jste ji bila?
01:05:06 To nebyla ona. Byla to ta stařena. Ta s těma divnýma očima.
01:05:12 Napodobovala její hlas. Přísahám Bohu, že to nebyla moje dcera.
01:05:20 Ó, Bože, Bože, pomoz mi, Bože, pomoz mi, co se to se mnou děje?
01:05:27 Vůbec nechápu, co se to děje.
01:05:30 Musíte si odpočinout.
01:05:34 Vidíte to sama, že nemůžete nést odpovědnost za celý dům, paní.
01:05:38 Nechte ho nám. My dobře víme, co je třeba.
01:05:45 Co jste tím myslela? Jak "víte, co je třeba"?
01:05:51 -Nic, jen jsem chtěla navrhnout..
-Vy mi nemáte co navrhovat!
01:05:55 Kdo si myslíte, že jste? Vy vůbec nevíte, co je nutné!
01:06:03 Nebo ano?
01:06:07 Co je tohle?
01:06:13 To jsou prášky na vaši migrénu. Přece ty, co berete.
01:06:19 Prosím, nechte mě teď o samotě.
01:06:23 Ano, paní.
01:06:46 Pojď, dítě.
01:07:10 Anne mi všechno řekla.
01:07:18 Ráda bych ti to vysvětlila, ale nevím jak.
01:07:22 Nejdřív jsem si myslela, že je tu někdo cizí, nebo že to jsou duchové.
01:07:25 Ale o to tady nejde. Mluvím o tom, co se stalo ten den.
01:07:38 -Nevím, co mi tím naznačuješ.
-Řekni, že to není pravda.
01:07:42 -Co se tady stalo?
-Stalo?
01:07:51 Nevím, co to se mnou ten den bylo.
01:07:54 Té noci všechno služebnictvo odešlo.
01:07:58 Neměli odvahu, aby mi to řekli do očí.
01:08:03 A přitom věděli, věděli dobře, že nemůžu z domu. Věděli to.
01:08:14 Anne!
01:08:16 Anne! Co se stalo?
01:08:21 Zase mě zbila! Zešílela. Bylo to stejné jako tenkrát. Pamatuješ?
01:08:30 Né.
01:08:33 Musíš mi odpustit.
01:08:37 Ne já. Naše děti.
01:08:42 Ale ony vědí, že je miluji! Vědí, že bych jim nikdy neublížila.
01:08:46 Dala bych za ně svůj život!
01:08:52 Co chceš dělat?
01:08:55 Zlobíš se na mě?
01:09:00 Vrátil jsem se, abych řekl své ženě a dětem sbohem. Teď musím jít.
01:09:06 Jít kam?
01:09:09 -Na frontu.
-Válka už skončila!
01:09:13 -Válka neskončila.
-O čem to mluvíš, drahý?
01:09:19 Nikam nepůjdeš! Slyšíš mě? Už jednou jsi nás opustil!
01:09:23 Nemůžeš od nás odejít! Proč?!
01:09:26 Proč jen jsi musel jít do té pitomé války?!
01:09:28 Neměla s námi nic společného! Proč jsi nezůstal tady jako ostatní?
01:09:33 -Ostatní se vzdali.
-My všichni jsme se museli vzdát!
01:09:37 Okupovali celý ostrov! Co jsme měli dělat?
01:09:41 Co jsi vlastně čekal?! Co?!
01:09:46 Co jsi chtěl dokázat tím, že jsi šel do války, Charlesi?
01:09:50 Tvoje místo bylo tady s námi!
01:09:54 Se svou rodinou.
01:10:01 Já jsem tě milovala.
01:10:05 Byla jsem kvůli tomu ochotná žít v téhle hrozné tmě.
01:10:12 V tomhle vězení.
01:10:16 Ale ty ne.
01:10:20 Ty jsi to nedokázal.
01:10:23 Proto jsi odešel.
01:10:26 To nebylo kvůli válce.
01:10:32 Ty chceš odejít pryč ode mě.
01:11:24 Odpusť, Grace.
01:12:30 Áááááá!!!
01:12:39 Nicholasi!!!
01:12:42 (děti křičí)
01:12:50 Bože!
01:12:53 Pane Bože!
01:12:58 Pane Bože! Počkejte!
01:13:04 Ne! Ne!
01:13:21 Kde jsou závěsy?!
01:13:28 Paní Millsová!
01:13:44 Ukažte se! Ukažte se!
01:13:47 Jste v pořádku?
01:13:50 Chci jít za tátou!
01:13:57 -Táta odešel.
-To není pravda!
01:14:00 Je to pravda. Je to pravda.
01:14:07 Mám tě rád, maminko.
01:14:16 Najdi ty závěsy!
01:14:21 Kdo to byl?! Kdo to udělal?!
01:14:25 Tak řekni! Řekni!
01:14:29 Ty víš, co se tady děje! Ty to víš, protože se ti stalo to samé!
01:14:34 Řekni mi to! Napiš to, prosím. Napiš to!
01:14:39 Tímto vůbec nic nevyřešíte, paní.
01:14:43 -Kromě toho neumí psát.
-Kde jsou?!-Co?
01:14:47 Ty závěsy! Ty závěsy, na kterých závisí život mých dětí!
01:14:52 -Tak kde jsou?! Někdo je ukrad!
-Ano, všimla jsem si, paní.
01:14:55 Ale kvůli tomu nemusíte zvyšovat hlas.
01:14:58 Á, pojďte, pane Tuttle, právě jsem vás chtěla zavolat.
01:15:01 Nevíte náhodou, kdo odtud odnesl všechny závěsy?
01:15:06 Jaké závěsy? Ach ano, závěsy...
01:15:10 Proboha, proč by chtěl někdo odnášet závěsy?
01:15:14 Zřejmě proto, aby sem pustil trochu denního světla.
01:15:17 -To je možné, samozřejmě.
-Někdo tu chce zabít moje děti!
01:15:23 Proč si myslíte, že by je světlo zabilo, paní?
01:15:27 Blázníte? Říkala jsem vám to!
01:15:32 Já jsem vám přece říkala, že moje děti jsou citlivé na světlo,
01:15:35 -že světlo by je zabilo!
-Ano, ale to bylo dříve.
01:15:38 Jejich stav se mohl zlepšit, paní.
01:15:42 Pokud je nevystavíte světlu, jak zjistíte, jestli se už nevyléčily?
01:15:46 Víte, moje švagrová mívala v nohách a zádech
01:15:50 strašlivé revmatické bolesti.
01:15:53 A jednoho pěkného dne - bolesti zmizely.
01:16:00 Já si ty závěsy najdu sama!
01:16:02 A až mi je pomůžete pověsit, tak vás už v tomhle domě nechci vidět!
01:16:19 A co na to říká váš pán? Co na to všechno řekne on?
01:16:24 Dejte mi ty klíče! Dejte sem ty klíče!
01:16:32 Vím, o co vám jde!
01:16:34 Chcete nás vyděsit. Chcete nás odsud vystrnadit.
01:16:37 Od 1. dne, kdy jste sem přišli, jste nás chtěli o dům připravit!
01:16:41 Teď mi odevzdejte klíče! Nebudu to říkat 2x!
01:16:44 -Měla byste se uklidnit, paní.
-DEJTE - MI - TY - KLÍČE!!!
01:16:50 Dejte je sem!
01:16:58 A teď vypadněte!
01:17:17 Co vy na to, pane Tuttle?
01:17:20 Já si myslím, že mi došla trpělivost.
01:17:23 -Vám také?
-Ano, mně také. Mám toho dost.
01:17:30 Měli bychom jít a odkrýt ty náhrobky.
01:18:10 -Co to maminka dělá?
-Už jsem ti to říkala. Zešílela.
01:18:13 -Lžeš!-Zešílela!
-Lžeš! Lžeš!
01:18:16 -Zešílela! Zešílela! Zešílela!
-Lžeš! Lžeš! Lžeš! Lžeš! Lžeš!
01:18:25 Už je noc.
01:18:28 -Co chceš dělat?
-Už mě to nebaví.
01:18:33 -Půjdu do lesa hledat tatínka.
-Ty chceš utéct, Anne?
01:18:39 Dá se odtud sešplhat dolů po okapu. Je to snadné.
01:18:45 (hučení větru)
01:18:48 Až to maminka zjistí, bude se zlobit.
01:18:57 Až to maminka zjistí, bude se zlobit!
01:19:00 Jo, jo, jo...
01:19:11 Anne, počkej, taky chci jít hledat tatínka.
01:19:15 Jseš lhář! Jenom se tady bojíš zůstat sám.
01:19:19 -Strašpytle, strašpytle!
-Buď zticha!
01:20:13 -Anne, myslím, že jsme zabloudili.
-Pořád jsme na zahradě, truhlíku.
01:20:18 -Já se bojím.
-Tak jsi neměl chodit.
01:20:25 -Říkej něco.
-A co mám říkat?
01:20:28 Já nevím, cokoli.
01:20:30 Tak jo. Jmenuji se Anne a jenom tak jdu.
01:20:33 Tak si jdu a jmenuji se Anne.
01:21:01 Anne, co je to tamhle?
01:21:05 Myslím, že to jsou hroby.
01:21:08 -Nechoď tam!-Proč ne?
-Co když z nich vyskočí duch?
01:21:13 V hrobech nejsou duchové, jenom kostlivci.
01:21:33 -Je tady nápis.
-Pojď už!
01:21:35 Počkej!
01:21:42 "prosinec 1891"
01:21:59 Anne, co jsi tam našla?
01:22:10 -Teď musíte být silné, děti.
-Nicholasi, pojď sem!
01:22:14 Paní Millsová, neříkejte mamince, že jsme utekli!
01:22:17 Nemluv s nimi!
01:22:19 -Proč?
-Jsou mrtví!
01:22:22 -Cože?
-Jsou to duchové! Rychle pojď sem!
01:22:25 Děti!
01:22:27 Nicholasi!
01:22:29 Duchové? Tak proč nemají bílé pláště a řetězy? Říkala jsi, že...
01:22:34 To je jedno, co jsem ti říkala! Uteč před nimi!
01:22:37 Pořád si ze mě děláš legraci a lžeš mi. Už toho mám dost.
01:22:41 Nedělám si legraci, mluvím pravdu! Uteč Nicholasi! Běž pryč!
01:22:47 (obě děti křičí)
01:22:53 Děti!!!
01:23:00 Utíkejte, rychle! Do domu!
01:23:04 Rychle, pojďte, pojďte!
01:23:08 Nepřibližujte se! Ani hnout!
01:23:17 To je zbytečné, paní.
01:23:19 Zemřeli jsme na tuberkulózu před více než půl stoletím.
01:23:43 Běžte pryč!
01:23:51 -Otevřete ty dveře, prosím.
-Co od nás chcete?
01:23:54 -Maminko, neotvírej ty dveře, né!
-Viděli jsme jejich hroby.
01:23:59 Běžte a schovejte se!
01:24:01 -Běžte! Rychle!
-Já se bojím!
01:24:09 Držte se spolu!
01:24:12 Anne! Anne!
01:24:17 Za každou cenu se držte spolu!
01:24:20 Schovejte se! Běžte, běžte!
01:24:24 -Snažíme se, abyste pochopila, že...
-Pochopila? A co?
01:24:31 Novou situaci. Novou situaci v tomto domě.
01:24:35 Jakou?
01:24:38 Musíme se naučit žít všichni pohromadě. Živí i mrtví.
01:24:43 Ach!!! Pokud jste mrtví, odejděte v pokoji!!!
01:24:51 Odejděte v pokoji!!!
01:24:59 Pojď sem, rychle dovnitř!
01:25:06 A pokud od vás odejdeme my, myslíte, že oni také?
01:25:11 -Kdo?-Ti druzí.
-Tady žádní druzí nejsou!
01:25:16 To oni strhli závěsy. Ano, ujišťuji vás, že to byli oni.
01:25:21 A nyní jsou uvnitř domu s vámi a vašimi dětmi.
01:25:25 -Čekají na vás.
-Néé!!!
01:25:27 -Ano. Věřte mi.
-Né, to ne.
01:25:31 Dříve nebo později si vás najdou.
01:25:34 -Počkej tu. Za chvilku jsem zpátky.
-Maminka říkala, že máme být spolu!
01:25:39 Nemůžu ji tam přece nechat samotnou!
01:25:45 Přestaň hloupě dýchat! (zní i jiný dech než Nicholasův)
01:25:55 Nicholasi, přestaň s tím!
01:26:00 Tak přestaň!
01:26:04 Slyšel jsi to taky? Někdo tady je!
01:26:11 (žena sípavě) Pojďte k nám! Pojďte k nám, děti.
01:26:16 Áááááá!!!!
01:26:22 Nicholasi!
01:26:26 Anne!
01:26:30 Kde jste?
01:26:34 -Odpovězte mi!
-Ti druzí už si je našli.
01:26:37 Teď nemůžeme dělat nic.
01:26:40 Musíte jít za nimi nahoru a promluvit si.
01:27:01 Otče náš, jenž jsi na nebesích,
01:27:06 posvěť se jméno tvé, přijď království tvé,
01:27:10 buď vůle tvá jak v nebi, tak i na zemi.
01:27:13 Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny.
01:27:17 (dětský pláč)
01:27:20 Čeho se bojíte, děti?
01:27:23 Proč nechcete, abychom byli přátelé?
01:27:30 No tak promluvte, promluvte!
01:27:38 Řekněte, co se stalo.
01:27:43 Neříkej jí to! Neříkej jí to!
01:27:46 (muž) "Neříkej - jí - to."
01:27:49 Když jí to řeknu, tak nás nechají na pokoji.
01:27:54 Mami!
01:27:57 "Mami."
01:28:00 Proč pláčete, děti? Co se stalo v tomto pokoji?
01:28:06 Co vám tu vaše matka udělala?
01:28:11 (šepotu není rozumět)
01:28:21 "Něco s polštářem."
01:28:23 Tak to vás tedy zabila?
01:28:27 -Polštářem?
-Ona nás nezabila!
01:28:30 Pokud jste mrtvé, proč zůstáváte v tomto domě?
01:28:34 -My nejsme mrtví!
-Proč zůstáváte v tomto domě?
01:28:39 -My nejsme mrtví! My nejsme mrtví!
-My nejsme mrtví! My nejsme mrtví!
01:28:44 -Proč zůstáváte v tomto domě?
-"My nejsme mrtví."
01:28:51 (děti stále opakují "My nejsme mrtví!")
01:29:15 -Jste v pořádku?
-Ano. Jen se mi trochu motá hlava.
01:29:21 Co se stalo?
01:29:23 -Už se s námi spojili.
-Všichni 3?
01:29:28 Nepochybně. Ano. Matka i obě děti.
01:29:34 -Zajímavé, nemyslíte?
-Zajímavé.
01:29:37 -Mě to tedy k smrti vyděsilo!
-Uklidni se, drahá.
01:29:40 Ne! Až doposud bylo všechno po tvém, miláčku. Ale teď poslouchej ty mě.
01:29:45 V tomto domě nebudu už ani o den déle.
01:29:48 Je zcela jasné, že ty bytosti nás tady nechtějí.
01:29:51 -Co? Vždyť o nich nic nevíme!
-Ale ano víme! Ta žena zešílela.
01:29:56 Udusila obě své děti a pak se zastřelila.
01:29:59 To je snad dost, ne? Mysli na našeho syna!
01:30:02 -Viktor je přece v pořádku!
-To není pravda!
01:30:05 Pořád má noční můry! Tvrdí, že viděl tu holčičku.
01:30:08 I tato žena je jí posedlá! Prosím! Musíme odtud, prosím!
01:30:14 Dobře, zítra ráno odtud odjedeme.
01:30:18 Díky Bohu za to!
01:30:22 Půjdu se podívat za Viktorem.
01:30:27 -Znovu děkuji, že jste dnes přišli.
-Není zač. Snad vám to pomohlo.
01:30:32 Ano, ale připouštím, že pro mě to nebyl nejpříjemnější večer.
01:30:39 Nejdřív jsem nemohla pochopit, proč držím v ruce ten polštář.
01:30:48 A proč se už nehýbete.
01:30:54 Ale pak mi to došlo.
01:30:59 Udělala jsem to.
01:31:05 Já jsem zabila své děti.
01:31:13 A pak jsem vzala pušku, přiložila jsem si ji k čelu...
01:31:23 a stiskla spoušť.
01:31:30 Bylo po všem.
01:31:38 A potom jsem uslyšela, jak se smějete v ložnici.
01:31:45 Házeli jste po sobě polštáři, jako by se nic nedělo.
01:31:51 Viděla jsem, že Bůh mi ve své nekonečné dobrotě
01:31:58 tím nabízí novou příležitost, že mi říká:
01:32:06 "Nevzdávej to!"
01:32:10 "Buď silná."
01:32:14 "Buď jim dobrou matkou."
01:32:18 Ale...
01:32:23 Ale teď...
01:32:28 Co tohle... všechno znamená?
01:32:39 Kde to jsme?
01:32:42 Malá Lydia se ptala na to samé, když si uvědomila,
01:32:46 že jsme všichni 3 mrtví.
01:32:49 A tenkrát to bylo naposledy, co promluvila.
01:32:55 Ale to jsem vám předtím říci nemohla.
01:33:02 Mám vám připravit šálek čaje, paní?
01:33:09 Ti druzí právě odjíždějí, ale po nich přijdou jiní.
01:33:13 No, někdy je tu pocítíme, a někdy zase moc ne.
01:33:19 Ale tak to tady bylo vždycky, paní.
01:33:29 -Mami, tatínek zemřel ve válce, že?
-Ano.
01:33:36 Uvidíme ho ještě někdy?
01:33:38 Já nevím, zlato.
01:33:41 Jestli jsme mrtví, tak kde je limbus?
01:33:49 Nevím, jestli nějaký limbus vůbec je.
01:33:54 Nevím toho o nic víc než vy.
01:33:59 Ale vím, že vás moc miluji.
01:34:03 A že jsme vás vždy milovala.
01:34:08 Tento dům je jenom náš.
01:34:12 Opakujte si to: "Tento dům je náš!"
01:34:17 (matka opakovaně předříkává, děti opakují) Tento dům je náš!
01:34:40 Mami, podívej! Světlo, a nic mě nebolí.
01:34:54 Nikdo nás nepřinutí odejít!
01:35:22 Pojedeme, Viktore.
01:35:47 Na prodej
01:36:03 Skryté titulky: Robert Kanócz, Česká televize 2005
Mladá žena Grace žije na sklonku druhé světové války v rozlehlém domě se svými dvěma dětmi osamělý život v očekávání muže, který odešel na frontu a je již delší dobu nezvěstný. Graciiny děti trpí zvláštním druhem alergie na sluneční světlo, proto musí být v jejich přítomnosti všechny pokoje v domě zcela zatemněny. Grace, poněkud upjatá a neurotická osobnost, vychovává dceru i syna v přísném duchu bigotního katolictví. Ačkoliv se snaží zachovat si chladnou hlavu, postupně začíná propadat tíživému pocitu, že dům je obýván ještě někým jiným. Někým, koho nemůže spatřit, kdo ji však v jejích představách o to více ohrožuje. S příchodem trojice tajemných sloužících dostávají události rychlý spád, jehož vyvrcholením je odhalení hrůzného tajemství minulosti starého domu.
Duchařský horor španělského oscarového režiséra Alejandra Amenábara je v rámci svého žánru ojedinělou ukázkou perfektní práce s tajemnou obrazovou atmosférou, vytvářenou světlem. Kromě patřičné dávky napětí nabízí i skvělé herecké výkony především hlavní představitelky nešťastné Grace, hvězdné Nicole Kidmanové, která byla za tuto roli nominována na Zlatý glóbus a na cenu BAFTA, i obou dětských představitelů. Snímek sám byl ověnčen mnoha prestižními cenami, za všechny jmenujme alespoň osm španělských výročních filmových cen Goya.