Vlastní pohádku Pane Dufek, znáte dobrý vtip? čte dětem oblíbený autor Zdeněk Svěrák
O tom, co se může stát, když vám doma zazvoní telefon a z druhého konce vás osloví neznámý hlas, vypráví Zdeněk Svěrák.
00:00:10 Karolínko, byly doby, a není to tak dávno,
00:00:14 kdy nebyl ještě vynalezen mobilní telefon.
00:00:18 Lidi měli jenom takzvané pevné linky. Tady ji máme.
00:00:23 Potěžkej si to sluchátko. To je tíha, viď?
00:00:28 Ta pevná linka nebyla přenosná. Ta byla šňůrou zapojená do zdi.
00:00:35 A k tomu telefonu vždycky lidi dostali tlustý telefonní seznam.
00:00:42 A tam byli uvedeni všichni, kdo ten telefon měli. Taky já.
00:00:47 A jednoho dne se mi stalo, že si mě tam nalistoval úplně cizí kluk
00:00:52 a ten mi zavolal. I když je nepřenosný,
00:00:55 tak ty si ho jistě umíš přenést. Tu máš.
00:00:59 A o tom, jak mi ten kluk zavolal nečekaně,
00:01:03 je právě ta naše povídka.
00:01:06 Jmenuje se: Pane Dufek... To jsem jako já.
00:01:10 Znáte dobrý vtip?
00:01:16 Pane Dufek, jste to vy? Kdo volá? ptám se.
00:01:22 Tady Karel Chmára, Praha-Pankrác.
00:01:25 Byl to dětský hlas. Jméno úplně cizí.
00:01:29 Tušil jsem za tím pokus o telefonické žertování,
00:01:33 které jsme jako kluci provozovali tím způsobem,
00:01:37 že jsme volali panu Sluníčkovi, který se neprozřetelně hlásil
00:01:42 tady Sluníčko, na což jsme mu do sluchátka zařvali:
00:01:46 To je zajímavý, tady je tma jako v pytli!
00:01:49 Ale hlas v mém telefonu zněl tak seriózně, že mi nedovolil zavěsit.
00:01:57 A co mi chceš? řekl jsem.
00:02:01 On: Pane Dufek, prosím vás, nemohl byste mi říct nějaký vtip?
00:02:06 Nebyl jsem schopen neznámému Karlu Chmárovi vynadat,
00:02:10 protože to bylo zase řečeno naprosto slušně
00:02:14 a bez postranního úmyslu.
00:02:17 Já: A ty mě znáš?
00:02:19 On: Neznám. Ale našel jsem si vás v seznamu.
00:02:24 Já: To tam nikdo jiný nebyl? On: Byl.
00:02:29 Já: Tak proč voláš zrovna mně? On: Jestli neznáte nějaký vtip.
00:02:35 Všechno znělo naprosto upřímně a uvádělo mě to do rozpaků.
00:02:42 On: Jestli nic neznáte, pane Dufek, tak to řekněte.
00:02:46 Někdo na vtipy není. Nebo bych si zavolal jindy.
00:02:50 Chlapec není drzý, říkám si. Skoro by si nějakou
00:02:54 přiměřenou anekdotu zasloužil.
00:02:57 On: Haló! Jste tam ještě, pane Dufek?
00:03:00 Já: Jsem, ale zrovna si na nic vhodného nevzpomínám.
00:03:05 On: A znáte něco?
00:03:08 Já: Znám, ale to jsou takové pro dva chlapy,
00:03:12 když jdou sami lesem, víš. On: Tak já bych teda šel. A kam?
00:03:18 Někam do lesa. Třeba do Krčáku.
00:03:22 Sešli bysme se na konečný čtrnáctky.
00:03:26 Hoch byl buď nesmírně naivní, nebo rafinový. Začínal mě zajímat.
00:03:33 Já: Co je zítra? On: Neděle, pane Dufek.
00:03:37 Tak bysme mohli jít hned ráno. V devět.
00:03:40 -Já: V deset. On: Dobrý. Tak v deset na konečný.
00:03:45 A, haló, pane Dufek, jak se poznáme?
00:03:50 Já: Budu mít na hlavě květináč.
00:03:54 Telefon se zahltil jeho vděčným smíchem.
00:03:57 To je dobrý, pane Dufek, to si musím zapsat.
00:04:01 Ale fakt, jak vypadáte? Já: Jsem střední postavy,
00:04:05 nosím teplý zimník a v ruce budu mít noviny.
00:04:08 On: Tak platí. Na shledanou, pane Dufek!
00:04:11 Všechno vypadalo na to, že Karel Chmára hodlá
00:04:15 na konečnou stanici čtrnáctky opravdu přijít.
00:04:18 Já osobně jsem ještě v neděli ráno váhal.
00:04:21 Potom jsem však přece koupil noviny a nastoupil do tramvaje.
00:04:27 On: Nejste náhodou pan Dufek? Mohlo mu být 10-11 let.
00:04:33 V ruce, třebaže byla neděle, měl školní brašnu.
00:04:37 Na hlavě zelenou rádiovku.
00:04:40 Vyšli jsme směrem ke Krčskému lesu. Skoro celou cestu jsme mlčeli
00:04:45 a chlapec se zřejmě bláhově těšil, že sotva vejdeme pod koruny stromů,
00:04:51 začnu ho zasypávat anekdotami pro dva chlapy,
00:04:54 co jdou spolu lesem. Kdyby tušil, že jsem včera před spaním
00:04:59 pracně vydoloval ze své paměti dva nepříliš duchaplné vtípky...
00:05:04 Tak to bysme byli v lese, řekl Karel Chmára.
00:05:09 Je tu pěkně, odpověděl jsem. Listí hýří barvami.
00:05:14 Chlapec mlčel a trpělivě čekal až začnu.
00:05:19 Já: Co si to neseš v tašce? zeptal jsem se. On: Seznam.
00:05:23 Otevřel aktovku a podal mi k nahlédnutí TELEFONNÍ SEZNAM
00:05:28 PRO PRAŽSKOU MÍSTNÍ SÍŤ, část II. - bytové stanice.
00:05:34 Podívejte, kde už jsem, pane Dufek. Spatřil jsem něco neuvěřitelného.
00:05:40 Něco, co bylo výsledkem nepochopitelné mravenčí píle
00:05:44 tohoto zvláštního chlapce. Jednotlivá jména
00:05:49 telefonních účastníků byla tužkou zatrhaná
00:05:53 a pod každým byla drobným dětským písmem přičiněna poznámka.
00:05:57 Například poslední sloupec vypadal takto:
00:06:01 Dubec Kamil, Vršovice. Nic nezná a rozčiluje se.
00:06:05 Duda Emerich MUDr., Spořilov. Není doma, bere hluchá teta.
00:06:11 Duda Petr, akademický malíř.
00:06:14 8 bezvadných kameňáků a jeden o bláznech.
00:06:17 Dudek František, Nusle. Divnej. Neví, o co jde.
00:06:22 Dufek František, Michle, Vanilková 66. To jsem já.
00:06:28 Připsáno není ještě nic
00:06:31 a také následující jména jsou zatím bez poznámky.
00:06:35 Pochopil jsem, že na mě došlo zcela zákonitě
00:06:38 a že se právě rozhoduje o tom, bude-li pode mnou napsáno
00:06:42 je pitomec, nebo fajn pán. Cítil jsem něco jako trému.
00:06:48 Snad proto, že Karel Chmára se mi teď jevil v jiném světle.
00:06:53 Začínal jsem si ho vážit jako člověka, který ví, co chce.
00:06:57 A proč to vůbec děláš, Karle?
00:07:00 Vrátil jsem mu seznam a znovu jsme vykročili po lesní cestě.
00:07:06 On: Já si zapisuju. Já: To chápu. Ale proč?
00:07:11 Já je potom říkám klukům ve škole,
00:07:14 nebo na táboře se to taky hodí, nebo doma.
00:07:17 Já: Ale co z toho máš? On: No, aby se smáli.
00:07:23 Byl nejvyšší čas přejít k plnění slibu.
00:07:28 Jinak bude pod mým jménem: Kecá a nic nezná.
00:07:32 Znáte to, jak vejce potkalo tmu? předešel mě Karel. To neznám.
00:07:37 Tak vejce potkalo tmu a tma povídá: Kam jdeš, vejce?
00:07:42 A vejce říká: Já nevím, je tady je tma.
00:07:45 Chmára mi očima visel na obličeji, a když jsem se zasmál,
00:07:50 celý se rozzářil.
00:07:53 Vejce a tma prorazily nějakou stěnu mezi námi
00:07:57 a Karel Chmára byl najednou můj kamarád.
00:08:01 Odhodlal jsem se. Zkusil jsem to s pidimužíkem v mrakodrapu.
00:08:07 Znal to. Zbýval mi tedy už jen jediný trumf.
00:08:12 O člověku , který přišel do cirkusu
00:08:15 s jedním malým a s jedním velkým kufrem.
00:08:19 Když ho Karel přijal s nepředstíraným smíchem,
00:08:24 ulevilo se mi. Pozoroval jsem ho, jak vylovil z aktovky
00:08:28 ušmudlaný sešit a zapsal si: 67, malej a velkej kufr v cirkuse.
00:08:37 Chodili jsme potom až do 12 hodin po spadaném listí
00:08:41 a mně už dlouho nebylo tak dobře jako s Karlem Chmárou.
00:08:45 Dával mi příšerné hádanky. Třeba: Má to 6 nohou a 3 oči.
00:08:51 Koho to zajímá, je to Jan Žižka na koni.
00:08:55 Pak jsem si ještě vzpomněl na anekdotu o dvou žížalách.
00:08:59 Karel ji zapsal a já měl při tom dobrý pocit,
00:09:03 že v telefonním seznamu pro pražskou místní síť
00:09:07 nebude pod mým jménem "je pitomec".
00:09:12 Pane Dufek, řekl Karel, když se se mnou v tramvaji loučil.
00:09:17 Je to měkký a dá se to jíst, ale je to neprůstřelný.
00:09:24 Já: Nevím. On: Pudink v tanku.
00:09:29 Vyprskl jsem a paní čtoucí knihu zažloutlých stránek
00:09:34 si mě změřila ostře pohrdavým pohledem.
00:09:37 Nevadilo mi to. Věděl jsem, že bude mít pod sebou napsáno:
00:09:43 Je divná. Neví, o co jde.
00:09:46 To všechno jsem vykládal hlavně pro ty,
00:09:49 kteří jsou v seznamu pode mnou,
00:09:51 aby byli připraveni, až na ně dojde.
00:09:56 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2017
Vlastní pohádku Pane Dufek, znáte dobrý vtip? čte dětem oblíbený autor Zdeněk Svěrák
O tom, co se může stát, když vám doma zazvoní telefon a z druhého konce vás osloví neznámý hlas, vypráví Zdeněk Svěrák.