Dokument o členech mužského řeholního řádu kapucínů. ### Režie L. Pracná
00:00:06 A někdy zase říkají na zastávce:
00:00:08 "Takový mladý kluk a tak si zkazí život. To je blázen!"
00:00:13 Já jsem jim říkal: "Kéž bych byl opravdový blázen pro Krista."
00:00:19 -Co vám říká řeholní řád?
-Bohužel nic.
00:00:23 Vůbec nic o tom nevíte? Ani jste se o to nikdy nezajímala?
00:00:26 Ne.
00:00:29 Je to jejich věc. Však můžou být řeholníci.
00:00:32 Myslím si, že je to daleko lepší než třeba skinheadi.
00:00:37 Jo. Sympatičtí mně jsou.
00:00:39 Asi mi připadají takoví uzavření v tom klášteře.
00:00:43 -Myslíte na jeptišky?
-No, třeba.
00:00:46 Já myslím, že to už je jaksi překonané,
00:00:52 že už to nepatří k moderní době.
00:00:55 Myslím, že to jsou lidé,
00:00:58 kteří mají obrovskou vnitřní sílu v sobě.
00:01:03 Já si myslím, že to nemají v hlavě v pořádku.
00:01:06 Je to jejich život.
00:01:10 Nic proti tomu nemám, ale nic mi to neříká.
00:01:13 Nikdy bych se na to nedala, protože z mého pohledu
00:01:16 bych se asi ochudila o spoustu věcí.
00:01:18 Ale oni si asi myslí, že jim to dá něco víc.
00:01:23 Může být pro člověka i dnes něco většího, než je rodina,
00:01:26 děti, postavení, bohatství, úspěch?
00:02:09 Bylo to při takové zvláštní situaci. To jsem byl u Palachova hrobu,
00:02:15 kde mě sebrali, potom mě zavedli na jednu vyšetřovnu.
00:02:19 A tam, když se mě ptal vyšetřující, proč jsem šel do semináře,
00:02:24 tak jsem mu říkal: "A proč vy jste si vzal svou ženu?"
00:02:31 Ta otázka je skutečně na obdobné úrovni.
00:02:35 Těžko se to vysvětluje, ale člověk se k tomu rozhoduje zodpovědně
00:02:40 a má to mít patřičné trvání.
00:02:44 Poprvé jsem slovo "kapucíni" slyšel v souvislosti s tím,
00:02:49 že jeden můj dávný příbuzný obhajoval můj plnovous:
00:02:55 "Ten půjde ke kapucínům, ti to mají přímo v řeholi."
00:03:00 A začali chodit do naší malé obce, do Tošovic, sloužit mše svaté.
00:03:06 Vždycky za 14 dní, chodili pěšky. A chodili k nám i na oběd.
00:03:10 A tak jsem si je oblíbil už v těch 12 letech, bratry kapucíny.
00:03:16 Skoro všichni byli překvapení, že bych měl jít do kláštera.
00:03:22 Maminka na to byla připravená, ta to přijala velice hezky.
00:03:29 Tatínek byl trošku rozrušený z toho.
00:03:32 Samozřejmě uvažoval jsem o tom mít rodinu, ale...
00:03:38 Pocítil jsem to volání vstoupit do řádu.
00:03:43 A protože kolem mě jsem měl několik kapucínů, tak jsem ani
00:03:47 neuvažoval, proč bych měl vstoupit někam jinam.
00:03:54 Snad v každém jednou zazní touha po řádu vnitřních i vnějších věcí,
00:03:59 po soustředění, po upřednostnění ducha.
00:04:03 Kdo má v sobě sílu uposlechnout, vezme na sebe řeholi,
00:04:07 protože nechce prostřednost.
00:04:10 Tady v horách v italském městečku Camerino, v pražské Loretě, Olomouci
00:04:14 někde v Austrálii či v Africe, se cházejí ti, kteří jednoho dne
00:04:19 odešli od společnosti stejně, jako to udělal před 800 lety
00:04:23 František z Asissi.
00:04:32 Z Prahy nepocházím. Jsem z Východních Čech,
00:04:36 je to vesnice blízko Vysokého Mýta, Vraclav.
00:04:41 Jinak dětství jsem prožil jako kluk na vesnici.
00:04:45 Rád na to vzpomínám, poněvadž to byl ráj.
00:04:48 Udělalo se pár kroků a byli jsme na zahradě,
00:04:51 pár kroků a byli jsme v lese... S přírodou jsme prostě vyrůstali.
00:04:56 A tohle mě teď často schází.
00:05:06 Jedna babička špatně viděla a šla k lékařce. Ta ji prohlédla
00:05:11 a dala jí brýle, že bude vidět. A že zas špatně.
00:05:17 Dala jí druhé. Jak vidíte teď? Že taky špatně.
00:05:20 Dala jí páté. Jak teď vidíte? Ty jsou ještě tak nejlepší.
00:05:24 Tak si je nechte. A ony neněly skla!
00:05:34 Od malička jsem chtěl být doktorem, lékařem.
00:05:37 Ale když to nešlo, tak jsem to zkusil na divadelní akademii.
00:05:44 A tam mě po zkouškách přijali v roce 1962. Byl jsem v ročníku
00:05:51 Oty Sklenčky, potom nás dále doprovázel Miloš Nedbal
00:05:59 a Libuše Havelková z Národního divadla.
00:06:05 To se pozná herec. Jak vleze na jeviště, tak chytne slinu.
00:06:10 Jeviště, to je stará lidská záležitost.
00:06:17 Dochází k tomu důležitému, ke katarzi, k očištění.
00:06:22 Já vám řeknu básničku, kterou jsem dělal na přijímačkách.
00:06:28 To bylo slavný, Vrchlickej.
00:06:34 Za trochu lásky šel bych světa kraj.
00:06:37 Šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý.
00:06:41 Šel v poušti a v srdci věčný máj.
00:06:44 Šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy.
00:06:47 Šel pouští a měl v srdci perly rosy.
00:06:54 Za trochu lásky šel bych světa kraj
00:06:57 jak ten, co zpívá u dveří a prosí.
00:07:03 A to je kapucín.
00:07:21 Středověké městečko Assisi je jako kniha a ulice jak její stránky,
00:07:27 v nichž zůstal čas ještě nevyrušený ze dnů, kdy se tady narodil,
00:07:31 žil a zemřel svatý František.
00:07:34 Laskavý světec, který hlásal i vyznával pokoru, chudobu a skromnost.
00:07:40 Přesto, ale spíš proto, jak slunce vyšel do světa a začal svět měnit.
00:07:57 Setkával jsem se tím víc s těmi, kdo u divadla byli.
00:08:02 Jako studenti jsme chodili každý den do divadla.
00:08:06 A od druhého ročníku jsem měl to štěstí, že jsem hostoval
00:08:10 v blízkém znamenitém divadélku, Divadle Na zábradlí.
00:08:17 Zábradlí proto, že tady skutečně byly pavlače.
00:08:30 Tady jsem byl během studia od roku 1963.
00:08:36 Zúčastnil jsem se inscenací Krále Ubu, Kafkova Procesu
00:08:43 a čtených zkoušek na Vyrozumění Václava Havla.
00:08:47 Do našeho ročníku chodil Václav Havel jako dramaturg.
00:08:52 Tady jsme byli kolegové, jeden čas tam dělal kulisáka.
00:09:04 Nazdar, braši.
00:09:07 No tedy, vy máte hlad.
00:09:53 Já jsem nebyl ani slavný ani populární, byl jsem kandrdas.
00:09:57 Hrál jsem malé role. V Kafkově Procesu jsem byl obsazen
00:10:03 do role Josefa K., to byla nádherná role.
00:10:08 Ale hrál ji Honza Přeučil a Ivan Palec
00:10:11 a na mě už se nedostalo, protože byli starší
00:10:14 a lépe to s nimi odsýpalo.
00:10:17 Já jsem tam paradoxně hrál nejmenší roli.
00:10:20 Ale mám na to krásnou vzpomínku, když jsme hráli v Paříži.
00:10:23 Tam přišel nějaký pán a oni ho posleli za mnou, že mluvím.
00:10:28 Ptal se, co v tom hraju.
00:10:30 Odpověděl jsem, že Obžalovaného, to je nejmenší štěk.
00:10:35 A on říkal: Víte, kdo to hrál v mé incenaci? Marcel Marceau.
00:10:41 Tak jsme všichni utřeli, to bylo něco. Nejlepší francouzský mim.
00:10:56 Slunečná Umbrie a její Prosťáček Boží,
00:11:01 který bral do dlaní s láskou a laskavostí všechno, co bylo slabé.
00:11:06 Kázal zvířatům a všechny tvory uměl nazvat svými bratry a sestrami.
00:11:11 Sám, pokorný, vyzpíval píseň na Slunce, Lunu i Zemi.
00:11:40 Když jsme jezdili s divadlem, tak jsem velmi intenzivně hledal
00:11:44 svou životní orientaci, poněvadž tady jsem se setkával s výrazem
00:11:49 absurdity, to divadlo bylo absurdní.
00:11:53 Reflektovalo věci v nesmyslnosti, s určitou ironií, ale bezvýchodně.
00:12:03 A mladý člověk nemohl zůstat jen u kritiky a bezprizornosti.
00:12:10 A tak jsem napsal panu řediteli, že se do angažmá nevrátím.
00:12:15 Víceméně už jsem byl, jak to zpětně vidím,
00:12:18 potencionálně rozhodnut stát se knězem.
00:12:23 Svatý Pavel o tom říká: Nedívám se na to, co je za mnou
00:12:27 a ženu se za tím, co je přede mnou. Tak to je.
00:12:50 Prosím. A vy jste odkud přišel sem?
00:12:54 Já? Kousek od Prahy.
00:12:57 Přišel jsem o rodiče a bydlel jsem u babičky.
00:13:01 Ten dům, kde bydleli, tak tam bydlí bratr.
00:13:05 ZPĚV
00:13:07 Já bratr František přicházím k vám,
00:13:10 klid, radost, oddanost přináším vám.
00:13:25 A to vykrystalizovalo v rozhodnutí po dvou letech,
00:13:29 že půjdu do semináře. A tam jsem potom prožil pět let.
00:13:34 Já bych teď vyšel tady na to místo
00:13:37 a řekl bych, že tady jsem byl vysvěcenej, ne?
00:13:41 U rozhodnutí jít do semináře je závažná otázka celibátu,
00:13:47 respektive manželství. Protože jako první reakci jsem od mnoha lidí
00:13:52 slyšel: Ty jdeš do semináře? To se nesmíš ženit?!
00:13:55 Vzpomínám, jak jsem na to reagoval:
00:13:57 No ne nesmím. Já jsem měl dokonce známost, vážnou známost,
00:14:02 i když byla radostná. Ale v člověku naroste to vědomí,
00:14:07 že to vlastně ani jinak nejde. Ale k tomu člověk dozrává.
00:14:22 Františkovo město.
00:14:25 Je jako pevnost, útulek i místo porozumění.
00:14:31 Zalévá své růže bez trní, krmí bílé hrdličky
00:14:34 a staré popraviště proměňuje ten drobný kapucín v rajský vrch.
00:14:44 Za každým rohem tu dodnes Francesco prosí všechny o lásku.
00:14:58 Po vysvěcení v roce 1975 jsem se dostal do Mariánských lázní.
00:15:04 Tam mě po 2 letech někdo udal
00:15:08 a bylo z toho 9 let bez státního souhlasu.
00:15:13 Během těch let jsem byl nejdřív u pana kardinála.
00:15:19 Dva roky inkognito jako sekretář.
00:15:22 Pak jsem odešel na další štaci do Úklidu hlavního města Prahy.
00:15:28 Pořád je tady zájem. Takže je tu zase volné místo.
00:15:32 Tak tady jsem byl ty 4 roky. V roce 1986 jsem dostal znovu
00:15:37 státní souhlas k výkonu duchovenské služby.
00:15:45 Dostal jsem se na Žižkov ke svaté Anně jako kaplan.
00:15:50 Zároveň jsem spravoval dvě farnosti Kyje a Počernice,
00:15:56 tam jsem se pustil do opravy obou kostelů.
00:16:01 Potom jsem byl přeložen na druhou stranu Prahy,
00:16:04 to jsou Nebošice, Jenerálka, Horoměřice, Suchdol, Únětice,
00:16:09 Roztoky, Levý Hradec.
00:16:55 HOVOŘÍ ANGLICKY
00:17:06 V té době se mi výrazným způsobem líbily dvě postavy z dějin,
00:17:13 a to byl svatý Ignác a František.
00:17:26 Postava svatého Františka proto, že jsem se předtím seznámil
00:17:30 s osudem svatého Maxmiliána Kolbeho, to byl Františkán.
00:18:43 Provinciál kapucínů mi říká:
00:18:47 A proč sis vybral zrovna tu nejpřísnější větev?
00:18:50 A já jsem říkal: Já, otče, ani nevím, že existují nějaké větve.
00:18:55 Tak jsem se teprve dověděl, že jsou františkáni, minoriti, kapucíni.
00:19:01 A když jsem si přečetl konstituce, tedy to, co znamená jejich život,
00:19:06 tak jsem si řekl: To je přesně ono! Takže už jsem tu zůstal.
00:19:22 MODLITBA
00:19:36 Nejvíce ti však děkuji za to, že všude a neustále na mne myslíš
00:19:40 a miluješ mě. To mi dává radost.
00:19:43 Věnuji ti všechny své dnešní myšlenky i skutky, slova i mlčení,
00:19:48 práci i námahu. A vůbec všechno radostné i bolestné,
00:19:52 co je dnes přede mnou.
00:19:54 Pomáhej mi rozlišovat správné od nesprávného
00:19:58 a dobré od špatného, abych nebloudil a jednal vždy podle tvé vůle.
00:20:03 Chraň mě před polovičatostí a dej mi živou víru,
00:20:06 že jsi stále se mnou, pevnou naději a lásku ke všem lidem. Amen.
00:20:15 Myslím, že dnešní svět je natolik upachtěný za tím sháněním něčeho,
00:20:20 čehokoliv. Auta, chaty, postavení.
00:20:29 Když člověk vstoupí do řádu, tohle není to nejdůležitější.
00:20:36 Máme se všichni rádi, jeden druhému nepřekáží.
00:20:40 A kdyžtak si to řekneme.
00:20:43 Žijeme jako každý ostatní, jako ve světě se žít má.
00:20:48 Co je krásné, tak to je vždycky spojeno s Bohem.
00:20:51 To se nedá oddělit.
00:21:17 Skryté titulky: Leona Kminiaková Česká televize 2010