Nespatřené

Na mnoha mezinárodních festivalech oceněný film jedné z nejvýraznějších osobností českého dokumentu Miroslava Janka. Film pro ty, kdo nevěří, že nevidomé děti mohou i fotografovat. ### Kamera a režie M. Janek

00:52:56 - Tady je...mašina.
- Ta je velká.

00:53:02 Ty vole, to je kamera.

00:53:09 To je kamera, hele.

00:53:12 - Je větší?
- To teda je.

00:53:21 - Kazeta je tohle vzadu.
- To se otevírá jinudy, viď?

00:53:45 - Ty vole, to je kazeta.
- Ukaž mi to.

00:53:53 Když zmáčkneš ten čudlík dolů, tak se to otevře.

00:54:05 - To je film?
- Ještě není založený.

00:54:10 A jak se zakládá? Umím zakládat film do foťáku.

00:54:17 - Kolik má ten film hodin?
- Jenom dvanáct minut.

00:54:21 Jenom? Tak velká kazeta? Dvanáct minut?

00:54:27 Dobře to tam dáváš. Až to budeš mít v těch zoubkách, tak to přicvakneš.

00:54:36 Tak mi to ukaž.

00:54:39 - Natočíme přírodu.
- Na přírodu se vyprdni.

00:54:53 Jak se to dává na rameno? A kde je spoušť?

00:55:01 Počkej, já na to přijdu. Aha, tady.

00:55:07 A nahrávám tě.

00:55:41 Počkat chvilinku.

00:55:49 ZPÍVÁ ITALSKY, NAPODOBUJE OPERNÍ HVĚZDU.

00:56:03 Dnes je pondělí, ještě pořád září. Do konce prosince nás čeká zima.

00:56:13 Přijdou chřipky a rýmy, budete si muset brát léky a bylinkový čaj.

00:56:31 ZVONĚNÍ ŠKOLNÍHO ZVONKU.

00:56:41 Učíme se tady češtinu, matiku, tělocvik a nauku o společnosti.

00:56:49 Máme taky nauku o přírodě, pracák a geometrii, čtení a sloh.

00:56:58 Taky dějepis, klavír, angličtinu, turisťák a možná bude vaření.

00:57:09 Matiku začínám mít teprve ráda. V češtině Jirka někdy hrozně zlobí.

00:57:25 V tělocviku se někdy tak zpotím, že se musím navonět.

00:57:43 Začala jsem chodit na podpis, protože se chci naučit podepisovat.

00:57:53 Třído, pozor! Vyrovnat, přímo hleď!

00:58:02 Pane učiteli, třída druhá zvláštní nastoupila k hodině tělocviku.

00:58:13 Je nás pět. ŘÍKÁ JMÉNA CHYBĚJÍCÍCH.

00:58:24 - Hlášení podává Helena Vondráčková.
- Nekecej!

00:58:45 Né, já to zvrzal. Napsal jsem dvojku.

00:58:52 - Co jsi chtěl napsat?
- Tomáš.

00:58:57 Boudo, budko, kdo v to-bě byd-lí?

00:59:12 Myška Hry-zalka.

00:59:25 - Já jsem taky dobrá písařka.
- No nevím, nevím.

00:59:36 Paní učitelko, pojďte se podívat.

00:59:42 - Tady se nikdo nehlásí?
- Přece.

01:00:13 Můžu? Je to automatický.

01:02:05 Děti se mě ptaly, jak poznám, jestli je den nebo noc.

01:02:13 Taťka mi poradil, jak jim to mám vysvětlit.

01:02:18 Když se probudím a nikdo mi nedá najíst, je ještě noc.

01:02:26 Z balkonu u nás ve škole je vidět rozhledna.

01:02:38 Ani jsem nevěděl, že ji fotím. Protože jsem nevěděl, že tam je.

01:02:51 Mám vztah k technice, jsem ráda, když letí letadlo nebo jede auto.

01:03:09 Představuji si, že bych v něm mohla zažít pocity řidiče závodních aut.

01:03:27 Lidé si myslí, že když nevidím, nemůžu nic dělat.

01:03:35 Zkouším dělat všechno. V rámci možností.

01:03:41 Nemyslím si, že bych nemohl normálně dál žít.

01:05:13 Mirku! Pojď pro mne!

01:06:20 Teď večer musíte ke mně nastoupit do přímého vysílání.

01:06:26 Tak pojďte, pojďte, abych využil vaše ruce a vaši dlaň.

01:06:37 Udělejte si klidně pohodlíčko. Máte tady kafíčko.

01:06:45 Můžete se napít nebo si zakouřit.

01:06:50 ZVUKOVÁ KULISA TELEVIZE.

01:07:01 Křupou tak jemně- a tak chraptivě. Kupte si čipsy Bohemia.

01:07:34 Umřel její syn. Umřel a zemřel. Byla tam tři dny.

01:07:47 Daniela Horníčková se přitulila k hadovi. Byla noc.

01:08:10 Můžeš mluvit slabounce nebo tak hlaďounce.

01:08:19 To je slabounce.

01:08:25 PĚVECKÉ CVIČENÍ.

01:09:06 Ještě dvacet minut.

01:09:56 DĚVČE VYPRÁVÍ SEN, VE KTERÉM BYLY S KAMARÁDKOU DVĚMA VRAŽEDKYNĚMI.

01:10:41 ZAVŘELI JE DO VĚZENÍ, ALE UTEKLY ROZBITÝM OKNEM.

01:11:14 DĚTI VYPRÁVĚJÍ DALŠÍ SNY.

01:11:39 Já jsem tvrdospáč. Nemám sen.

01:11:57 Zdálo se mi o potoce, kde místo vody tekly malé rybičky.

01:12:06 Zdálo se mi o velké čokoládě, která lítá a já ji nemůžu chytit.

01:12:26 Zdálo se mi o chladném měsíci. Ale nikdy se mi nezdá o horkém slunci.

01:12:35 Na měsíci žila moje zlá sestra. Vydávala ze sebe nějaký chlad.

01:13:54 POSLOUCHÁ ZVONKOHRU.

01:14:18 Já jsem zapomněl, že v deset je opakování Dynastie.

01:14:32 Co se děje - židle se mnou utíká?

01:14:39 To není kolotoč, to jsou sáně.

01:14:46 Sáňkuju na bobech a jsem celý od sněhu.

01:14:55 Já ti zapráším zlatý prášek... Jeden, druhý...a dvanáctý.

01:15:14 Andělíček - můj strážníček může být oslík.

01:15:27 Paní Votavová, teď zastavím a budu tě hledat.

01:15:43 Tady ještě nevystupujem. Jedeme do Bohnic.

01:15:58 Copak se ti stalo, paní Votavová? Já bez tebe nemohu dál žít.

01:16:18 Já bez tebe také ne, paní Votavová.

01:16:44 To byl můj koníček. Hrozně mě to bavilo. A baví pořád.

01:16:55 My bysme se střídali s Martinem. A ten foťák ještě funguje?

01:17:09 A Minolta? Co kdybys mi půjčila ten foťák?

01:17:25 Co to je za značka? A co to dělá?

01:17:57 Paní Votavovou mám ve škole. Ostatní mám schovaný doma v kufru.

01:18:08 V šuplíku ji mám. Na noc ji dávám na poličku. Přes den tam nejsem.

01:18:31 ZPÍVÁ BEZE SLOV.

01:19:40 Tři, dva, jedna, start.

01:19:51 Je tu samospoušť. Nemůžu ji najít.

01:20:04 Mám tě vyfotit? To budeš koukat.

01:20:12 Já tě vyfotím, jak držíš kameru. Bleskem.

01:20:40 Tohle je pes nebo kočka? Připadá mi jako pes.

01:20:49 Je to kočka! Já ji poznám.

01:20:54 - Co tu máte za zvířátka?
- Je tu ovečka a beran.

01:21:02 Přidrž si ho, ale za rohy ne.

01:21:18 Napřed poběží Marek a řekneš mu, jak dlouho běžel. Pak poběžím já.

01:21:40 KAMERAMAN A CHLAPEC SE SMĚJÍ.

01:23:12 Já jsem ho chtěl včera už zabít. Prohraje nám oba zápasy.

01:23:36 HUDBA A HLASY Z RÁDIA.

01:24:07 Je tam. Tři - dva.

01:24:31 Mám ho! Mám motýla!

01:24:35 Neplač, Vochomůrko. To jsem si půjčila. Na kazetě.

01:24:54 Na co máš tu tyčinku? Tu tyčinku nedržíš? Držíš můj prst.

01:25:12 Co natáčíš? Film. Toho, kdo stojí proti kameře.

01:25:23 To jsem asi já.

01:25:26 Mám motýla. Doufám, že jsem ho nezabil.

01:25:34 Je živej. Nic mu neudělej. Pustím ho ven.

01:25:52 - Jak se otvírá to okno?
- Ty natáčíš?

01:26:11 Už je asi mrtvej. Určitě.

01:26:16 On utekl.

01:26:23 ZVONÍ KOSTELNÍ ZVONY.

01:26:41 Děti fotografují rády. Jejich rodiče by to nenapadlo.

01:26:48 Dětem dělá radost, drží-li fotoaparát, jeho tvar a chlad.

01:26:56 Není dobré nabízet dětem práci, kterou pak nebudou moci dělat.

01:27:04 A vést je k činnostem pro atrakci? To bychom vůbec neměli dopustit.

01:27:12 V dospělosti je čekají mnohá překvapení, ne všechna milá.

01:27:23 Úryvek z článku Dagmar Smýkalové z časopisu Zora.

01:27:39 Focení mě začalo bavit, i když to nevidím. Vidí to ale někdo jiný.

01:27:55 Lidi vám neřeknou, jaký to je, protože nevidíme.

01:28:05 Fotil jsem třeba pro rodiče. Bylo to pěkný, takže fotit budu.

01:28:17 Až vyjdu ze školy, budu mít nějakou památku.

01:28:29 A dělám to z radosti. Že mě to baví.

01:28:45 Mě těšilo, že tam budou obrázky. A že se to bude lidem líbit.

01:28:55 - Moje máma to ani neuměla ocenit.
- Já jsem dostala ocenění veliký.

01:29:11 Ty fotky jsou důkaz, že můžeme dělat téměř cokoliv.

01:29:19 Ale ten důkaz musí taky někdo přijmout.

01:30:03 - Tady jsou stromečky.
- Tak ty budu chtít.

01:30:08 - To je paní učitelka.
- Tu už mám podruhý.

01:30:14 Vlastně poprvý. To je fotek.

01:30:22 - Tady máš traktor.
- Vzpomínám si. Jel a já ho fotil.

01:30:31 Mně se to líbilo.

01:30:36 - A kdo fotil ten záchod?
- Já ne teda.

01:31:24 Jdi dál. Nejeď sem. Couvám.

01:31:56 - Bouračka.
- To je bouračka. Bomba.

01:32:14 Teď budu brzdit.

01:32:34 Jeď do kopce. Jeď. Nebo tě přejedu.

01:32:42 Příště už nebudu brzdit. Když se rozjedu, tak musím jet.

01:34:24 Kdo to tady je? Si-ňo-ri-to Mi-to.

01:34:48 ZPÍVÁ BEZE SLOV.

01:35:06 Ještě jednou.

01:35:17 Nemohla pochopit, jak můžu vyfotit člověka, když na to nevidím.

01:35:28 Když chci někoho fotit, zavolám, ať si stoupne ke mně.

01:35:39 Pak zavolám, jestli jsem k němu čelem. Zmáčknu to a je tam.

01:35:51 Když chci vyfotit sám sebe, musí to za mě zmáčknout někdo jiný.

01:36:10 Na tu kytku jsem si sáhl, a protože se mi líbila, tak jsem ji vyfotil.

01:36:23 Když je to hezký, tak to vyfotím.

01:36:33 Uschlý strom nebo mrtvýho ptáka bych nefotil.

01:36:45 A třeba...přejetýho člověka.

01:37:10 Ještě vousy. To je hospodský. Takový děda.

01:37:23 To je jako rybí oko, koukejte.

01:37:32 Ta je moc velká. Díry do nosu mu udělám pořádný.

01:37:57 - Jak se udělá podbradek?
- Takový zářez pod bradou.

01:38:07 To je tlusťoch!

01:38:36 RECITUJE ANGLICKOU BÁSNIČKU.

01:38:56 Hraju na klavír a sportuju. Loni to byl gólbal a atletika.

01:39:06 Teď budu muset gólbalu nechat. Kvůli epilepsii.

01:39:29 V neděli mi hraní šlo, tak jsem cvičila asi půl hodiny.

01:39:43 Když jsem řekla, že skončím, táta se divil a máma byla ráda.

01:40:00 Nevím, co si o tom mám myslet.

01:40:09 Řekla jsem jim, že bych se chtěla učit dál.

01:40:17 Tohle rozhodnutí nechávají na mně. Že by mě ale podporovali, to ne.

01:40:45 ZPÍVÁ ANGLICKOU PÍSEŇ.

01:40:59 Koledu, kterou jsme se učili, už si nepamatuju.

01:42:04 Kdo chce ochutnat černou bezinku?

01:42:13 - Přetrhnem ho na dvě půlky.
- Né, Pepo, fakt.

01:42:21 Já chci být ve vaší partě. Ano?!

01:42:58 Tak se mějte fajn. Jsem rád, že jste přišli.

01:43:53 Teď si připravte ruce na tleskání, když se budeme loučit.

01:44:01 Taky mi řekněte: Nashledanou. A dejte mi ruku.

01:44:12 Ahoj, ahoj, ahoj. A Daniela mě ještě odvede na radnici.

01:44:22 Mějte se fajn a nashledanou. Mám nějak žízeň, rychle se musím napít.

01:44:31 Takže se mějte hezky a nashledanou. A ještě si zatleskejte.

01:45:40 Hezký večer vám přeji.

Film přibližuje svět nevidomých dětí z pražské školy Jaroslava Ježka, které díky péči fotografky Daniely Horníčkové začaly samy fotografovat. Jejich fotky pomáhají vytvářet nové mosty mezi dvěma ostrovy našeho světa: mezi nespatřeným a viděným. Miroslav Janek, který je více spoluhráčem svých hrdinů než jejich režisérem, nám umožňuje sledovat proces natáčení, který se ve filmu stává předmětem fascinujícího audiovizuálního dialogu autorů s jejich světem. Způsob spoluúčasti, k níž film vybízí, je prost jakéhokoli sentimentu a vedle svého lidského rozměru přivádí diváka v celkovém důsledku také k otázkám po znovunalézání významů slov: vytvořit, natočit, vyfotografovat.

Film vznikl na popud fotografky Daniely Horníčkové, která pracovala jako vychovatelka v internátní škole Jaroslava Ježka a svým nevidomým žákům představila svět fotografie. Ti o něj projevili až překvapivý zájem, jakkoli pro ně jejich vlastní fotky navždy zůstanou nespatřené. Režisér Miroslav Janek zvolil metodu, kdy záměrně téměř smazal bariéru mezi tvůrci a hrdiny dokumentu, a otevřel tak cestu silné emoční výpovědi. „Nejvíce mi utkvěl v paměti první natáčecí den,“ vzpomíná režisér Miroslav Janek a pokračuje: „Děti se vrhají na naši filmovou techniku. Pomocí prstů ‚prohlížejí‘ podrobně kameru a Nagru. Připomíná mi to roj vos na spadlém jablku. Tisíce otázek. Musíme vysvětlit funkci každého knoflíku, každé kladky. Ten den jsem nenatočil ani metr, zato jsem rychle pochopil jejich způsob vnímání a dychtivost, s jakou se dotýkají ‚neviditelného‘ světa.“