Tajemný příběh střižený skoro po britsku, s velmi anglickým Františkem Němcem, který v těchto dnech oslavil 80. narozeniny, s nerudným kočím Josefem Somrem, opuštěným venkovským sídlem a jeho záhadným obyvatelem. Televizní film podle povídky J. Hanáka. ### Režie: Václav Postránecký. Scénář: Jiří Hanák, Václav Postránecký. Hrají: František Němec, Josef Somr, Pavel Povrazník, Jaroslava Tvrzníková a další.
00:00:37 -Jsou v blízkosti nějací sousedé?
-Ani živá duše.
00:00:42 To nechápu. Je tu tak krásně.
00:00:46 Tohle je slatina, na tom se nedá nic stavět.
00:00:49 -Žijete v tomhle kraji dlouho?
-Odjakživa.
00:00:53 Docela vám závidím.
00:00:56 Trochu opravdu pevné půdy je jenom v tom místě, kde stojí dům.
00:01:01 Také tam od pradávna rostou stromy.
00:01:04 Je to moc zvláštní místo. Však uvidíte. Už tam budem.
00:01:12 Tady je to.
00:01:35 HŘMĚNÍ
00:01:45 Nádherné ticho.
00:01:52 -Ideální místo pro odpočinek. Klid.
-Křičí tu jen ptáci.
00:01:57 Už se byl někdo na dům podívat?
00:01:59 Starý pán je po smrti teprve týden. Je to zavřené od jeho pohřbu.
00:02:04 To jsou náhrobní kameny? Tam v zahradě?
00:02:07 Zahrada to bývala pěkná, teď je to zpustlé. Tráva a křoví.
00:02:12 -Ráj pro králíky?
-Králíky, tady?!
00:02:16 -Tak pro kluky?!
-A co by tu dělali kluci?!
00:02:19 Támhle si jeden hraje na schovávanou. Podívejte!
00:02:23 -Cože?
-Támhle. Mezi těmi hroby.
00:02:28 -Kdo?
-Nějaké dítě. Malý kluk.
00:02:31 -Viděl jsem tam nějaké...
-Vyloučeno. To se vám muselo zdát.
00:02:36 Nemohl jste nic vidět.
00:02:38 Pojďte dovnitř, jestli chcete, abych vám všechno ukázal.
00:02:42 Kde chcete začít?
00:03:18 -Nádhera. Jeho pracovna, že?
-Jo jo, sedával tady.
00:03:25 -Měl hodně přátel?
-Topit můžete v krbu.
00:03:28 Než pro vás James večer přijede. Voda je nejníž v devět hodin večer.
00:03:34 A jestli se sem ráno budete chtít vracet, tak bývá voda taky
00:03:37 nejníž v devět.
00:03:40 James už nahodil motor, tak já postavím na čaj a škrtnu v krbu.
00:03:52 Manžel bývá v poslední době dost mrzutý.
00:03:55 -Co to povídáš?!
-Povídám, že jdu postavit
00:03:58 na čaj, než pána provedeš po domě, aby věděl, co kde je.
00:04:02 -A vypijeme si ho tady, co říkáte?
-Jak si pán přeje.
00:04:14 Vezmeme to od sklepa.
00:04:23 Nádrž je plná nafty, můžete svítit, jak se vám zachce.
00:04:27 Ukážu vám, ať víte co s tím, když to kiksne, až tady nebudu.
00:04:32 Nic složitého, většinou zašpiněná tryska.
00:04:34 Nechte to na mně, jsem fanda na motory.
00:04:37 A kdybych si nevěděl rady, tak vás zavolám.
00:04:39 Je tady přece telefon.
00:04:41 Nahoře není nic slyšet.
00:04:43 Že to neběží,poznáte, když zhasne světlo.
00:04:47 Už vás někdy odtud příliv nepustil?
00:04:50 Mockrát. Stačí pár minut zpoždění a je to.
00:04:54 Tohle je koupelna. Vodu si musíte ohřát.
00:05:00 V hotelu byste mohl mít sprchu.
00:05:07 Tady je kuchyně. Jídlo odtud šlo nahoru malým výtahem,
00:05:10 ale ke konci už starý pán skoro nevařil.
00:05:14 -Máte pole?
-Řemenářství a provaznictví.
00:05:16 Po tátovi.
00:05:18 Vynáší to?
00:05:19 Tady bývali největší dobytčí trhy v okolí. Teď je tu aspoň klid.
00:05:23 -Jak dobře jste znal starého pána?
-Cesta sem je při odlivu sjízdná
00:05:28 hodinu ráno a hodinu večer, jinak jste na ostrově.
00:05:31 V tomhle na patře je jídelna a tři ložnice.
00:05:34 Na ostrově říkáte! No to je úžasné, aspoň to mají zloději těžší.
00:05:38 Víte, jak se dnes ve městech krade? Takže se nikdo nezajímá?
00:05:42 Kdo by sem šel?
00:05:44 Nevěřil by jste, kolik rodin se stěhuje z města na venkov.
00:05:47 -Vy se sem budete stěhovat?
-Ne, bohužel.
00:05:49 Mě jen poslali, abych udělal pořádek v listinách a sepsal všechno,
00:05:52 co je tu cenného.
00:05:56 TŘÍŠTĚNÍ SKLA A VÝKŘIK
00:06:16 -Zranila jste se?
-Ale vůbec ne. Hrozně mě to mrzí.
00:06:23 -Nemusí. To nemá velkou cenu.
-Měli bychom jet, Mary.
00:06:27 Proč nechtěl být starý pán pohřben na hřbitově, co myslíte?
00:06:31 Ale no tak, já nevím, já tu jenom uklízela.
00:06:35 Ale on byl starej pán takový divný patron.
00:06:38 On sem nikdo nechtěl natrvalo. Já se teda nedivím, protože...
00:06:41 ...Pojedeme! Pán má fůru práce a my ho jen zdržujeme.
00:06:45 Kdybyste potřeboval, tak volejte k Davisovům. 735 428
00:06:51 Oni mi to vyřídí.
00:06:53 -Kam vedou tyhle ty dveře?
-Zadní vchod. Chcete to otevřít?
00:06:59 Kdybyste byl tak laskav.
00:07:05 Měl pan Simon rodinu?
00:07:10 -Takže zase v devět?
-A co kdybych tu zůstal přes noc?
00:07:14 -Ušetříte jednu cestu.
-Koně se rádi proběhnou.
00:07:19 Tam venku je víc náhrobků. Kdo pod nimi leží?
00:07:24 Jsou tu od pradávna. To je rodina.
00:07:27 Tady je to číslo k Davisovům. 735 428
00:07:33 Dej to sem! Prosím.
00:07:40 Směl bych si vás tady, tak jak jste, vyfotit? Prosím.
00:07:45 Bude to jen chvilka. Zůstaňte, jak jste. Hned jsem zpátky.
00:07:51 ŠEPTEM
00:07:53 -Chudák, asi viděl kluka.
-Nech toho.
00:07:55 Jestli nemá děti, dobře, ale jestli má, jestli má rodinu.
00:07:58 -Bůh ví, co viděl.
-Vždycky se všechno vyplnilo.
00:08:01 Franchovi přišli o holku jenom proto, že Franch kluka svezl a nevěděl,
00:08:04 že to je on.
00:08:05 -Franchovu holku zabila větev.
-A co malý Jeardinie?
00:08:09 Kdo mohl tušit, že tak malý dítě se pustí tak daleko. Do těch pustin.
00:08:13 Jinde by se do liščí pasti nechytl.
00:08:16 V každé rodině, na kterou se Travis pověsil, došlo k neštěstí.
00:08:20 Mary Wilkinsonová viděla dětský obličej za oknem.
00:08:23 -Sakra, mlč už!
-Ježišmarja. Ježišmarja.
00:08:26 -Kdybys tenkrát měl víc rozumu.
-MLČ! Už jde.
00:08:29 A co když má dítě? Tak co pak?
00:08:32 Moc vám děkuji. Hned to bude.
00:08:35 Měl pan Simon rodinu?
00:08:40 Je vám něco?
00:08:44 -My se neradi fotografujeme.
-Jste báječní, moc vám děkuju.
00:08:51 -Opravdu báječní.
-My pojedem. Musíme, voda už stoupá.
00:09:14 Nechcete poslat pozdrav paní a dětičkám, že jste dojel dobře?
00:09:17 Je tady přece telefon.
00:09:20 Copak vám v hotelu nachystali k jídlu?
00:09:24 Nějaké sendviče, steak. Jablkový koláč. Nejsem žádný jedlík.
00:09:31 Domácí kuchyně to není, viďte? Vaše paní asi vaří líp.
00:09:37 -Máte děti?
-Mary!
00:09:40 Nezlobte se, pane. Mary, jak se dá do řeči, neví kdy přestat.
00:09:46 Baterku mějte pořád po ruce, abyste ji nehledal, až se setmí.
00:09:50 Tak večer před devátou. Sbohem.
00:10:19 Huu!
00:11:04 Měl jsem se zeptat na klíč.
00:11:24 HARMONIUM NEHRAJE
00:11:38 PÍPÁ TELEFON
00:11:48 -Prosím?
-Sharon? Tady Jeremy.
00:11:52 -Jak se vede?
-Jeremy, proč se ozýváš tak pozdě?
00:11:54 -Jsi v pořádku?
-Jistě. A ty? Jak to neseš?
00:11:57 Připadám si hodinu od hodiny těžší. A prší tady.
00:12:00 No už to brzy skončí, miláčku. Tady je krásně, byla bys nadšená.
00:12:05 Vezl mě sem povozník bryčkou.
00:12:07 Cesta sem je průjezdná jen dvakrát denně při odlivu.
00:12:11 -To je úplný zapadákov.
-Ano, jako na ostrově.
00:12:13 Na ostrově?
00:12:14 150 let stará usedlost, fantastická atmosféra jako na starém zámku.
00:12:19 A hlavně, Sharon, ticho. Ticho.
00:12:22 Buď na sebe opatrný. Prosím tě, Jeremy!
00:12:24 Miláčku, co by se mi mohlo stát? Nedělej si starosti.
00:12:28 -Zavolám ti, až pojedu do hotelu.
-Chtěla bych tam být s tebou.
00:12:31 -Budu ti vyprávět.
-A to mi má stačit?
00:12:34 Udělám fotky, už jsem začal. Nezvedej nic těžkého, buď opatrná.
00:12:38 Myslím na tebe. Vlastně na vás.
00:12:42 Vrať se v pořádku a nejrychleji jak to půjde.
00:12:45 -Tak pa pa.
-Pa, miláčku.
00:12:53 ODBÍJÍ HODINY
00:13:09 Podlahové hodiny, Německo 1920, arabské číslice, kovové části,
00:13:15 leštěná a gravírovaná mosaz. Bicí závaží překvapivě setrvává
00:13:20 v horní poloze, přestože nejméně týden nemohly být hodiny nataženy.
00:13:25 Pak tady máme nepochybně německou repliku vídeňské manufaktury
00:13:29 1920-1930. Žánrová salónní scénka v rokokovém stylu.
00:13:35 Jedná se zřejmě o rozsáhlejší sbírku porcelánu tohoto žánru.
00:13:39 Možná dokonce od jediného výrobce,
00:13:43 Čímž by hodnota celého souboru pochopitelně narůstala.
00:13:53 Novorenesanční váza anglické provenience kolem poloviny 19. stol.
00:14:00 Váza je bronzová, ebenové dřevo je kryto černým lakem s malbou.
00:14:19 ZVONÍ TELEFON
00:14:23 U telefonu Hartly. Halo?!
00:14:27 Halo! Je tam někdo? Halo!
00:14:32 SLUCHÁTKO JE HLUCHÉ
00:14:48 SLUCHÁTKO FUNGUJE
00:14:58 RÁDIO OZNAMUJE SEZNAM NÁSLEDUJÍCÍCH POŘADŮ
00:15:22 HUDBA
00:15:29 RÁDIO SE VYPNULO
00:16:05 ZVONÍ TELEFON
00:16:08 Halo? Halo?!
00:16:26 -Kancelář pana prezidenta.
-Hartly.
00:16:28 -Bety, nevolala jste sem právě?
-Nevolala, co se děje?
00:16:31 Ale nic, jen mi tady zvoní hluchý telefon. Dejte mi šéfa, prosím vás.
00:16:35 Ano, pane. Okamžik.
00:16:51 -Zdravím vás, Hartly. Jak se máte?
-Děkuji vám, pane. Jak se daří vám?
00:16:56 -Co to tam brnká?
-Ale hraje mi tady jedna
00:16:58 -rozkošná panenka.
-Panenka? Jaká panenka?
00:17:01 -Promiňte pane, to byl žert.
-Našel jste testament?
00:17:03 Objevil jste něco?
00:17:05 Je tady fůra všelijakých papírů, ale poslední vůli ještě nemám.
00:17:09 Co, mimo ni, nás může zajímat?
00:17:11 Všechna jména. Simon byl velmi zatvrzelý vůči lidem, někdo mu zřejmě
00:17:14 ublížil a teď možná ten někdo bude po něm dědit. Najděte ho.
00:17:17 -Byl Simon ženatý?
-To v pojistné smlouvě neuvedl.
00:17:20 Pátrejte.
00:17:21 Moment! Tady mám, ano, to je úmrtní list, Travis narozen 26. 9. 1916.
00:17:32 -A zemřel 13. 5. 1954.
-Ten už sotva bude dědit.
00:17:37 Já vím, pane, ale proč se mi neřeklo, že pan Simon měl bratra?
00:17:41 -Nevědělo se to. Proto jste tam.
-Už jsem se ptal zdejších lidí.
00:17:44 -Ale nic jsem z nich nevytáhl.
-Vy to dokážete, spoléhám na vás.
00:17:47 -Až něco objevíte, ozvěte se mi.
-Dobře, pane.
00:17:50 Na shledanou.
00:17:54 Blbec.
00:17:56 Teď bych si dal bourbona. Dvojitýho.
00:18:27 No ty jeminánku!
00:18:33 ZAČNE HRÁT RÁDIO
00:18:39 ZAČNE HRÁT RÁDIO
00:18:43 ZAČNE HRÁT RÁDIO
00:18:48 Zešílelo mi rádio.
00:18:58 ČTE Z DOPISŮ
00:19:00 Milý Travisi, hvězda padá z nebe, přání mám, vidět tebe.
00:19:08 I když se neozýváš, myslím na tebe stále, neustále.
00:19:16 Jaké byly narozeniny?
00:19:22 Víš, že tady mám postel s nebesy?
00:19:26 A v zahradě jsou oleandry a fontána s velkými červenými rybkami.
00:19:36 Povedeme se za ruce, budeme si povídat, budu ti zpívat.
00:19:54 Pane, žádám o návštěvu u Travise, kterou mi nemáte právo upírat.
00:20:00 Prosím, odpovězte, abych mohla zařídit vše potřebné.
00:20:08 Podpis žádný, datum žádné.
00:20:13 Proč žádala Simona, aby mohla navštívit jeho bratra?
00:20:19 Bylo s ním snad něco v nepořádku?
00:20:29 Dovolali jste se na č.642 111 20.
00:20:33 Po zaznění tónu zanechte prosím vzkaz.
00:20:36 Hartly. Nicku, prosím tě, zavolej mi na číslo 3103 533 537.
00:20:45 Mám pro tebe něco většího a potřebuju radu.
00:21:12 ODBÍJENÍ HODIN
00:21:41 -Davis.
-Dobrý večer, pane Davisi.
00:21:43 U telefonu Jeremy Hartly.
00:21:45 Jsem informován a jsem připraven vám pomoci.
00:21:48 To je skvělé, pane Davisi. Prosím vás, vyřiďte mu, že tu dnes přespím.
00:21:53 Aby byl tak laskav a vyzvedl mi věci z hotelu a přivezl mi je.
00:21:56 Jinak nic? Něco na zub? Rád vám to obstarám.
00:22:00 No vidíte, to mě nenapadlo. Ano, něco k zakousnutí a lahvičku whisky.
00:22:04 -Já mám nejraději bourbon.
-No né! Vy jste Američan?
00:22:07 -Né, mám prostě takové chutě.
-To je zvláštní, ale spolehněte se.
00:22:13 Zařídím.
00:22:14 -Moc děkuji, pane Davisi.
-Nashledanou.
00:22:17 Nashledanou.
00:22:46 Poslyš,když si chceš hrát, tak si hraj. Ale zajímalo by mě,
00:22:51 jak dlouho vydržíš v tomhle počasí venku? Protože já teď zamknu.
00:23:10 Tak dobře, nezamknu, protože nemám čím.
00:23:18 Ale jestli si myslíš, že mě překvapíš, to jsi tedy na omylu.
00:23:24 OZVALA SE RÁNA
00:23:43 Do prdele.
00:23:55 -Broderik.
-Hartly. Dobrý večer.
00:23:58 Máte štěstí, že tu ještě jsem.
00:24:00 Vím, že zůstáváte vždycky o trochu déle, pane Broderiku.
00:24:03 Nemyslíte, že by to bylo báječné, kdyby to bylo nakažlivé?
00:24:06 Jistě. Myslíte, že mohl mít Travis milenku, kterou mu Simon záviděl?
00:24:11 Nebo naopak, kterou Travis Simonovi přebral?
00:24:14 -Co to tam řešíte?
-Já vím, že mě neplatíte
00:24:16 jako detektiva, ale našel jsem v tajné zásuvce dopisy bez podpisu
00:24:21 a lístek, na kterém kdosi žádá o povolení navštívit Travise.
00:24:25 -Víc nemáte?
-Ne, víc nevím.
00:24:28 To není zrovna příval informaci.
00:24:30 Ale říkal jste, abych se ozval, když něco najdu.
00:24:32 Ale nekvůli každé prkotině. Zavolejte ráno. Dobrou noc.
00:24:39 Jak si přejete, pane. Jak ráčíte, jak je ctěná libost.
00:24:45 Už se na tebe vykašlu, chlebodárče.
00:24:52 Že já idiot si tu whisku nepřivezl už ráno.
00:25:45 ZVONÍ TELEFON
00:25:56 -Hartly.
-Nick. Co máš?
00:25:58 -Nicku, konečně!
-Co tam děláš, že tak vzdycháš?
00:26:03 Ale, honím tady duchy. Hraje si tady se mnou nějaký kluk.
00:26:07 Asi se nudí, tak na mě líčí všelijaké špeky.
00:26:10 -Kluk? Jaký kluk?
-Asi z vesnice, ne?
00:26:13 Hele, o co jde, barák jako hrom. No prosím, už to zase nesvítí.
00:26:20 -Nesvítí, co nesvítí?
-Ale všechno mi tady blbne.
00:26:25 Poslouchej. Dům z konce 18. stol. Majitel, osamělý starý pán,
00:26:30 zemřel před týdnem, měl náramný vkus. Když najdu dědice,budeš první,
00:26:33 kdo bude znát jeho jméno. V aukční síni bys to měl
00:26:35 s konkurencí složitější.
00:26:37 Co tě tak rozparádilo, povídej!
00:26:39 Je tu spousta jedinečných starožitností ve skvělém stavu.
00:26:41 Poklady, budeš jásat!
00:26:43 Ale nejfantastičtější je zdejší atmosféra.
00:26:45 Jsou tu i hroby členů rodiny.
00:26:47 Vůbec mám pocit, jako by se nad domem vznášel dusný příkrov
00:26:50 čehosi fatálního.
00:26:52 No ne! Ty suchare, z tebe to snad udělalo romantického poetu!
00:26:55 No vidíš, jakou to má sílu! Mít prachy, tak to hned koupím.
00:27:00 Ale Sharon by sem asi nechtěla.
00:27:04 Je o tolik mladší a chce mít kolem sebe život.
00:27:07 -A ty jí splníš každé přání, viď?
-Co se divíš?
00:27:11 Jsem o tolik starší a ona čeká naše první dítě.
00:27:15 -Držím palce, je to skvělé!
-Probíhá to výborně,
00:27:18 Sharon to skvěle snáší, ale řeknu ti, stejně si oddechnu,
00:27:21 až bude dítě na světě.
00:27:22 A s čím jsi to chtěl poradit, prosím tě?
00:27:25 Poradit? Jo ták! Ne, chtěl jsem se tě zeptat, co víš o tajných zásuvkách
00:27:31 v psacích stolech, ale už jsem ji našel sám.
00:27:34 -Bývají dvě i víc.
-Co?
00:27:36 -Třeba zrcadlově proti sobě.
-Tak to hned zkusím.
00:27:39 -Já se ti ještě ozvu, měj se.
-Fajn.
00:29:51 OZVAL SE DĚTSKÝ SMÍCH
00:29:57 Á vidím, že mladý pán se tady vyzná. No dobře, až se mi budeš chtít
00:30:02 zjevit, tak mi pošli laskavě zprávu, protože já mám teď práci.
00:31:22 Jen tobě, Rebeka.
00:31:53 ŽENSKÝ HLAS ZPÍVÁ PÍSEŇ
00:32:09 ŽENA MLUVÍ
00:32:11 Teď jsem zpívala jen pro tebe, Travisi.
00:32:13 Ale na jevišti zpívám tuhle písničku plnému sálu.
00:32:15 Víš, že diváci tak tleskají, že musím přidávat?
00:32:19 Vyvolávají dokonce moje jméno.
00:32:22 Je tu plno bohatých rodin, po městě jezdí vyšňořené kočáry.
00:32:29 A koně mají ozdobné řemeny. Chtěla bych se s tebou projíždět městem.
00:32:35 Vyjet na kopec, podívat se do starého romantického hradu.
00:32:40 Nebo si vypůjčit člun a jet s rybáři na lov krabů.
00:32:46 Myslíš na mě? Já na tebe myslím každý den.
00:32:52 Já...
00:32:57 POKRAČUJE PÍSEŇ
00:35:06 Pusť mi ještě písničku.
00:35:10 Pustíš mi ji?!
00:35:23 Kdo jsi? Jak se jmenuješ? Není ti zima? Pojď dovnitř.
00:35:33 Pusť mi písničku!
00:35:35 Až mi řekneš, kde bydlíš!
00:35:39 Opravdu tam chceš stát?
00:35:43 Mám jablkový koláč, kdybys měl chuť. Uvnitř je to příjemnější.
00:35:51 Zvu tě!
00:35:58 Budu ti povídat, co se mi dnes přihodilo. (Z DESKY)
00:36:01 Seděli jsme na odpoledním čaji v krásné restauraci a byla tam
00:36:05 stará dáma s malým psíčkem. Krmila ho sušenkami a dávala mu
00:36:08 na talířku pít čaj. Legrační, viď?
00:36:13 A pak mě požádali, abych zazpívala tuhle písničku:
00:36:18 ŽENA ZPÍVÁ
00:36:36 Když jsem dozpívala, lidé tleskali a víš, co udělal ten psík?
00:36:40 Přišel si mi lehnout k nohám.
00:36:43 POKRAČUJE PÍSEŇ
00:37:28 Máš u sebe maminku?
00:37:34 Nechceš jít ke mně?
00:37:38 Přivezl jsi ji?
00:37:41 Není ti zima? Máš holá kolena.
00:37:45 Zavolej ji.
00:37:47 Pojď dovnitř. Dáme si koláč. Co říkáš?
00:37:52 Pekla ho maminka?
00:37:53 Ne, je z Hotelu U Kohouta, ten znáš, ne?
00:38:02 Pan kočí Maple tě pak odveze. Toho znáš taky, viď?
00:38:08 Proč sis se mnou nechtěl hrát?
00:38:19 Slušní chlapci se nejdřív představí. Nechceš to zkusit?
00:38:25 Kde je maminka?
00:38:28 Chlapče!
00:38:29 Proč ji schováváš?
00:38:31 Proč bych ji měl schovávat?
00:38:32 Přiveď mi ji!
00:38:34 Ale já nevím, kde je?
00:38:35 PŘIVEĎ JI!
00:38:39 Zatraceně!
00:38:46 Kristepane.
00:38:48 Už jede! Já nechci! Ne! Ne! Pomoc!
00:38:51 Pomoc! Pusťte mě!
00:39:27 Vrať se!
00:39:33 Pane Hartly, jste to vy?
00:39:41 Neviděl jste dítě? Chlapce!
00:39:43 -Teď jsem přijel.
-Vyběhl z domu, musel jste ho vidět!
00:39:46 -Je tma.
-Něco s ním je, musím ho najít.
00:39:48 Tak hněte sebou, člověče! Může se mu něco stát!
00:39:51 Něco se vám zdálo, to není možné.
00:39:53 -Viděl jsem ho na vlastní oči.
-Nic jste neviděl.
00:39:55 -Mluvil jsem s ním!
-Nemohl jste nic vidět.
00:39:58 -Co je na tom nemožného?
-Tak DOST!
00:40:00 Přestaňte bláznit. Nikdo tu není.
00:40:09 Všechno je jináč. Samota je neřád.
00:40:16 Vleze na mozek, než se nadějete. Hoďte to do sebe.
00:40:25 ZVONÍ TELEFON
00:40:39 Tady je Maple.
00:40:45 Pan Hartly momentálně nemůže k telefonu.
00:40:51 Já mu to vyřídím, spolehněte se.
00:41:04 Nějaký pan Nick?
00:41:09 Máte ho volat.
00:41:14 Už je vám líp?
00:41:30 Medvídek?!
00:41:34 Položil jsem ho sem. Vzal jsem ho odtud.
00:41:43 Před chvilkou bylo otevřeno. Vy jste zamkl?
00:41:48 Vůbec jsem se těch dveří nedotkl.
00:41:51 Jsou tam hračky, samé hračky! Komu patří?
00:41:56 Nikdy jsem tam nebyl, pane!
00:41:59 Když jsem přijel, bylo zamčeno.
00:42:02 Pak jsem odtamtud slyšel dětský smích
00:42:05 a dveře se otevřely. Je to dětský pokoj.
00:42:09 Já tomu nerozumím.
00:42:11 Kdo tady ještě žil kromě pana Simona?
00:42:16 Neměl by jste zavolat tomu panu Nickovi? Říkal, že bude čekat.
00:42:19 To má čas. Napijeme se.
00:42:23 -Ne, já mám jenom půl hodiny.
-To stihnete.
00:42:37 Tak vy jste tedy přesvědčený, že jsem žádného chlapce neviděl?
00:42:42 Tady? A večer? Dostal by doma řemenem.
00:42:46 U nás jsou ještě staré poctivé rodiny, pane.
00:42:51 Co když žije tady?
00:42:54 Tady žil jenom starý pán. Léta.
00:42:57 A co ten dětský pokoj?
00:43:01 -Nevím, oč vám jde?
-Podíváme se dovnitř.
00:43:04 A kde bychom vzali klíče?
00:43:06 -Tak přineste šroubovák!
-Ne! Ne!
00:43:07 Násilím se nikam dobývat nebudu. To po mně nemůžete chtít.
00:43:11 Radši abych jel. A vy by jste tady taky neměl zůstat přes noc.
00:43:15 Pročpak? Proč ne přes noc?
00:43:19 No, co já vím.
00:43:21 -Jezdil sem někdo na návštěvu?
-To nevím.
00:43:24 Copak vy jste sem nikdy nikoho nevezl?
00:43:26 Já se tu staral jen o koně. Né! Mně už ne.
00:43:30 Do druhé nohy!
00:43:32 Pan Simon měl bratra. Měli se rádi? Pan Simon a pan Travis.
00:43:42 -Byli rodina, ne?
-Nač umřel?
00:43:46 -Který?
-Pan Travis.
00:43:49 Byl slabý na prsa, dej mu pán bůh lehké spočinutí.
00:43:56 Pane, jestli vám můžu radit, vy by jste měl jet hned se mnou zpátky.
00:44:01 Tady je to ponuré. Tady to opravdu může vlézt někomu na nervy.
00:44:06 Nejsem blázen a na duchy nevěřím.
00:44:18 ŽENA ZPÍVÁ
00:44:21 Zastavte to! ZASTAVTE TO!
00:44:22 -Chci vědět, kdo to je?
-To nesmíte!
00:44:25 Je to tahle dáma? Je to Rebeka?
00:44:28 -Jste od policajtů?
-Já jsem obyčejný úředník.
00:44:32 Zastupuji pojišťovnu. Musím zrevidovat písemnosti.
00:44:35 Ale k tomu musím vědět o rodině pana Simona co nejvíc. Chápete to?
00:44:39 -Promiňte, já už musím jet.
-Kdo je Rebeka?
00:44:42 -Tak mluvte, člověče!
-Zastavte to!
00:44:46 Chcete vyzvídat?
00:44:48 ŽENA STÁLE ZPÍVÁ
00:45:09 Prosím vás, pane Maple.
00:45:13 -Rebeka.
-Sestra? Manželka?
00:45:21 Tak mluvte! To přeci není zpovědní tajemství.
00:45:25 -Paní. Pan Simon si ji přivedl.
-Žije?
00:45:28 -Ona se ztratila.
-Kdy?
00:45:34 -Už dávno.
-Tady?
00:45:39 -Ve světě.
-Odešla odtud? Musela?
00:45:43 -Hrála divadlo.
-Odešla snad s někým?
00:45:49 Všechny tyhle desky byly v trezoru.
00:45:51 Na všech oslovuje Travise, a ne Simona! Proč?
00:45:56 Proč?!
00:45:59 Pane, když musíte udělat, co máte, udělejte to.
00:46:02 Ale já s tím nechci mít nic společného.
00:46:06 Já nechci tahat staré věci na světlo. Čemu to prospěje?
00:46:15 Sbohem.
00:46:52 ZVONÍ TELEFON
00:46:54 -Jeremy.
-Co se děje? Jsi v pořádku?
00:46:57 Ovšem, úplně v pořádku. Mám druhou tajnou zásuvku.
00:47:02 -Zrcadlově protilehlá?
-Jo.
00:47:04 Obě se tvářily jako pevná součást masivu stolu.
00:47:08 Byl v ní klíček od trezoru a v něm zvukové dopisy na gramodeskách
00:47:13 od tajemné Rebeky.
00:47:16 A na nich fantastický materiál pro romantický román. Poslouchej:
00:47:24 Mladičká nadaná herečka vzbudí něžný cit ve sveřepém statkáři.
00:47:30 Ten ji odveze na samotu, kterou až dosud sdílel
00:47:34 jen se svým mladším tuberkulózním bratrem.
00:47:37 Pilný, do statkářských povinností neustále ponořený statkář,
00:47:42 ji nechává stále častěji strádat samotnou.
00:47:46 Mladší bratr hledí jenom z okna a tiše pokašlává.
00:47:49 Není divu, že jednoho dne se smutky dvou mladých soužených lidí
00:47:58 spletou v křehký copánek citu. A jejich horká těla...
00:48:05 Vždyť ty jsi úplně ožralý?!
00:48:07 Ale nejsem. Párkrát jsem si loknul. Poslouchej!
00:48:14 Manžel je přistihne. Nejprve myslí na vraždu, ale potom se uchýlí
00:48:20 k vydatnějšímu zadostiučinění.
00:48:23 Trápí ji! Mučí ji! Drtí její duši, chce ji udolat.
00:48:30 Ona, zoufalá, uprchne. Změní si jméno, vrátí se k divadlu.
00:48:34 On se s ní rozvede, vydědí ji, vymaže ze života.
00:48:40 Ale pozor!
00:48:43 V nejtajnějších zákoutích skrývá zhrzený statkář psaníčka
00:48:48 a dopisy na gramodeskách, plné něžného citu,
00:48:53 které se zřejmě nikdy nedostaly k očím a uším toho,
00:48:58 jemuž byly určeny.
00:49:01 -To je paráda, co?
-Já tě nepoznávám!
00:49:05 -Ty sis něco píchnul?
-Prosím tě, počkej. Já zavřu.
00:49:11 Tady je hrozný průvan.
00:49:18 -Už jsem tady.
-A jseš tam sám?
00:49:20 Nemáš tam nějaký mejdan?
00:49:22 Ne, dal jsem si pár kalíšků na povzbuzení.
00:49:25 Nemáš tušení, kolik vzrušení se tady dá prožít.
00:49:28 -A proč vlastně voláš?
-Volala mi Sharon.
00:49:31 Že má strach a přepadla ji nějaká tíseň.
00:49:34 Hrozí se prý toho,
00:49:35 že jsi tak daleko a že by to už mohlo přijít.
00:49:38 V několika hodinách mohu být u ní.
00:49:41 Ačkoliv, já to dřív nestihnu než zítra před polednem.
00:49:44 -Já jí zavolám!
-Chceš ji budit?
00:49:47 To je pravda, to už by nemusela znovu usnout.
00:49:51 Prosím tě, zavolej mi, kdyby se něco dělo a informuj mě,
00:49:55 kdyby to bylo vážné.
00:49:58 Spolehni se. Udělám, co bude třeba. Jsem tvůj přítel.
00:50:01 Já to vím, Nicku. Děkuji ti. Dobrou noc.
00:50:16 Sakra, to je nadělení!
00:50:22 To je nadělení, tak se tady nechat uvěznit.
00:50:31 Rebeku.
00:50:48 ZNÍ NAROZENINOVÁ PÍSEŇ
00:50:54 Dnes je 2. července, Travisi. Tvůj velký den.
00:50:57 Chci ti říct, že bych byla nejraději s tebou. S vámi se všemi.
00:51:01 Abych tě mohla vzít do náruče a zatančit si s tebou.
00:51:04 Aby ti bylo veselo.
00:51:05 Proto ti alespoň posílám tu nejkrásnější písničku, kterou znám.
00:51:10 Zazpívej si ji se mnou tak jako vždycky Travisi.
00:51:13 Můj malý Travisi.
00:51:15 Přeji ti všechno nejlepší ke tvým desátým narozeninám.
00:51:22 ŽENA ZPÍVÁ UKOLÉBAVKU
00:52:00 Já idiot! No, že mě tohle nenapadlo.
00:52:07 No ale, to potom ovšem všechny ty dopisy...
00:52:15 ... to zásadně mění situaci!
00:52:23 To je bomba!
00:52:38 ZE ZÁZNAMNÍKU
00:52:40 Kancelář doktora Broderika je vám k dispozici do 16 hodin.
00:52:43 V případě naléhavosti zanechte po zaznění tónu stručný vzkaz.
00:52:47 Vzkaz pro pana Broderika: Existovali dva Travisové!
00:52:51 Simon měl zákonitou manželku Rebeku, čili dědičku.
00:52:55 Jestli žije, to už je vaše věc.
00:52:57 Poznávací znamení: herečka. Z manželství vzešel syn Travis.
00:53:03 Čili další dědic, pokud se nenajde závěť. Narozen 2. července,
00:53:08 někdy po válce. Hartly, dobrou noc.
00:53:13 P.S.: Není divné, že se jmenoval po strýci?!?
00:54:30 ČTE Z DOPISU
00:54:32 Protože tělo nebylo dosud nalezeno, dá se považovat za fakt,
00:54:37 že Travis, narozen 2. 7. 1946, je nade vší pochybnost mrtev.
00:54:56 Kristepane!
00:55:06 Kristepane!
00:55:17 Pane bože!
00:55:32 -Prosím?
-Jeremy.
00:55:36 -Miláčku, promiň. Nevzbudil jsem tě?
-Nevzbudil. Ani jsem nespala.
00:55:42 Cítíš se dobře? Vážně nemáš nějaké problémy?
00:55:45 Nedělej si starosti, cítím jen nějakou úzkost.
00:55:48 Ty jsi můj úžasně odolný, statečný drahoušek.
00:55:50 Chtěla bych tě mít tady. Proč jsi tak daleko?
00:55:52 To není tak strašná vzdálenost. Pár hodin.
00:55:55 A co, že voláš tak pozdě?
00:55:57 Chtěl jsem tě ještě slyšet, než půjdu spát. Je mi trochu smutno.
00:56:02 Chtěl jsem od tebe slyšet něco hezkého.
00:56:05 -Od své jedinečné, báječné holčičky.
-Ty jsi pil?
00:56:09 Trošku jsem se napil, je tu hrozně nevlídno, chtěl jsem zahnat chmury.
00:56:15 Proboha, kolik toho bourbona v sobě máš?
00:56:18 Dvě skleničky, vážně nejsem opilý, ale jestli už chceš spát, tak...
00:56:23 ... nic jiného nedělám, než že se pokouším usnout.
00:56:26 -Dobře, tak pa a pusinku na bříško.
-A nepij už, prosím tě.
00:56:30 Doufám, že budu doma dávno před tím než...
00:56:32 Mohl bych dostat kousek toho jablkového koláče?
00:56:36 -COŽE?!?
-Co je?
00:56:38 -Promiň.
-Co ti je?
00:56:39 Nic se neděje, jen jsem se zamyslel.
00:56:41 Co je s tebou?!?
00:56:43 NIC MI NENÍ! Povídej, prosím tě.
00:56:45 Já bych chtěl ten koláč?
00:56:47 -Mám ti počítat ovečky?
-Je v krabici na stole.
00:56:50 -Prosím?!?
-Promiň, to nebylo tobě.
00:56:55 Přemýšlel jsem o jednom dokumentu.
00:56:58 Jsi hrozný chlap a jsi úplně namol.
00:57:01 Ne, vážně jsem moc nepil. Opravdu.
00:57:03 -Jsi odporný!
-Miláčku? Možná, že máš pravdu.
00:57:06 -Že ti není hanba.
-Halo?
00:57:10 Halo? HALO?!?
00:57:13 Je dobrý. Proč spíš na pohovce? V ložnici by ti byla zima?
00:57:20 V ložnici? Na pohovce? Proboha!
00:57:26 Co je s tebou?
00:57:36 Provedl jsem něco, že se mnou nemluvíš?
00:57:46 Já nevím, kdo jsi.
00:57:49 Jmenuju se Travis a bydlím tady. Povídej mi něco.
00:57:55 Já nevím co.
00:57:57 Povídej o té paní, co zpívala.
00:57:59 -To byla jen deska.
-Mluvila ke mně.
00:58:02 Odkud ji znáš?
00:58:03 Neznám ji.
00:58:04 Tatínek říkal, že se na maminku nesmím vyptávat.
00:58:07 Jinak ji prý už nikdy neuvidím.
00:58:10 Tatínek? Simon?
00:58:15 Kdy jsi viděl maminku?
00:58:17 Říkal jsem ti, že ji neznám. Nikdy jsem ji neviděl.
00:58:22 Povídej mi o ní ty?
00:58:24 Maminka je krásná. Určitě. Spávala v ložnici a já tam nesměl,
00:58:29 protože byla unavená. Teď už tam nikdy nespí.
00:58:35 Zahraju ti o ní.
00:58:38 HARMONIUM HRAJE
00:59:11 Smím si k tobě sednout? Je mi smutno.
00:59:14 Nemáš si s kým hrát?
00:59:20 Maminka mě hladila a zpívala mi. S klukama děláme jenklukoviny.
00:59:27 To říkal tatínek.
00:59:29 S klukama?
00:59:31 Přišli sem za mnou, jsou príma. Podívej, jak se mačkají u okna.
00:59:36 Také tě chtějí vidět. Taky Any Franchová, je strašidelně zvědavá.
00:59:41 Ta udělá všechno, aby sis jí všiml. Vezmeš si od ní tu kytku?
00:59:47 Pojď si pro ni. Natrhala ji pro tebe.
01:00:15 Patriku! Sem nesmíš! Vy všichni bydlíte venku, nic se nebude měnit.
01:00:22 Dobrá, ale jen ruku.
01:00:26 Podáš Patrikovi ruku? Moc o to stojí, pak odejde.
01:00:37 Copak Patrika nevidíš? Stojí vedle mě.
01:00:51 Má to z domu, jeho táta taky líbal ruku pánům z města.
01:00:56 Kluci! Hvízdněte na mě, až vylezou králíci.
01:01:02 Když si měsíc hraje pikačku a já musím soudcovat.
01:01:05 Půjdeš se mnou, až zahvízdají, nebo je ti zima?
01:01:09 -Je mi zima.
-Mně taky, smím k tobě?
01:01:17 -Umíš zpívat?
-Ne.
01:01:20 -Kde ty máš maminku?
-Já už nemám maminku.
01:01:24 Taky jsi zlobil? Máš děti?
01:01:28 -Ne, ještě ne.
-To je dobře.
01:01:33 Přikryješ mě? Povídej mi o mamince. Pořád na ni čekám.
01:01:41 -Nic o ní nevím.
-Kdy přijede?
01:01:46 -Jak to mohu vědět?
-Víš! Já vím, že víš!
01:01:49 Opravdu nic nevím. Jak ti to mám říct?
01:01:52 Všichni jste stejní, nechcete o ní mluvit. POVÍDEJ O NÍ!
01:02:00 Je mladá, zpívá, má hezký hlas. Asi hraje divadlo.
01:02:09 Proč říkáš asi? Kdy jsi ji viděl naposledy?
01:02:21 Je krásná. Myslím, že už jede.
01:02:27 To není možné. To není možné! Je příliv!
01:02:34 To přece nemůže být pravda! Ty nejsi. Nejsi nic!
01:02:42 Nikdo tady není, vůbec neexistuješ. Jsi vzduch, rozumíš!
01:02:46 Tak si sáhni! Sáhni si!
01:02:51 Už je tady. Už tě nepotřebuju, sbohem.
01:02:56 Maminku, maminečko, jsi to ty? Už jsem se tě nemohl dočkat.
01:03:00 Už chci být jenom s tebou. Počkej! Medvídek!
01:03:04 Můj medvídek, musím ho mít! Musím pro medvídka!
01:03:09 Travisi! Bože můj!
01:03:16 To snad není pravda! Nic z toho není pravda.
01:03:21 DOST! Už dost! Skončete to!
01:03:42 Travisi!
01:03:45 TRAVISI!!!
01:03:48 Travisi! Travisi!
01:03:50 TRAVISI!!!
01:04:08 Bože!
01:04:21 Neeee!
01:04:29 Ne!
01:04:54 ZVONÍ TELEFON
01:05:38 Ježišikriste, tady to vypadá.
01:05:59 Pane Hartly. Probuďte se.
01:06:08 V hotelu nám řekli, že vám volají, ale prý neberete telefon.
01:06:14 Měli strach, jestli se vám něco nestalo, tak jsme tady.
01:06:19 Dobrý den.
01:06:31 Ten to tady zřídil. A pil.
01:06:37 Divíš se?
01:06:46 -Zůstala bys tu přes noc ty?
-Já se nemám čeho bát.
01:06:53 A já snad jo? Ukliď to.
01:07:11 Že viděl kluka, je jasné. A stejně jasné je, že to odnesou jeho děti.
01:07:17 Jenom proto, že jejich táta měl smůlu a že se mu ukázal malý mrtvý kluk.
01:07:22 Kdyby se mu vrátila máma, kdyby tu byla!
01:07:28 Tak by toho Travis snad nechal. Čeká tu jenom na ni.
01:07:35 Jak vrátila? Vždyť to by musela umřít.
01:07:41 -Dědku nemravná, že se nestydíš!
-Byla tam jenom slza.
01:07:46 Neměli bychom mu říct, ať ze všeho nejdřív najdou Rebeku?
01:07:50 Stejně hledají dědice. A když bude Rebeka tady, živá nebo mrtvá,
01:07:57 tak dá Travis pokoj.
01:08:00 Nic neříkej. To není naše starost.
01:08:11 Ježišmarja, vy už jste tady.
01:08:16 Pane kočí, buďte tak hodný, pomozte mi sesbírat všechny ty papíry tady.
01:08:21 -Pojedu s vámi.
-To uděláte dobře, pane.
01:08:25 Co se stalo s Travisem?
01:08:29 Umřel na souchotě, to už jste se ptal.
01:08:33 Ptám se na syna pana Simona.
01:08:36 Travis, narozen 2. července 1946 zemřel 16. srpna 1956.
01:08:45 -Pane, prosím vás.
-Ty mlč!
01:08:54 V noci byly otevřené. Ta hračka je odtamtud.
01:08:58 Když jsme přijeli, viděl jsem Travise u náhrobků.
01:09:02 Večer jsem s ním mluvil.
01:09:03 V noci přišel za mnou. Teď budete tvrdit, že jsem pil,
01:09:07 že to byla noční můra. Dobrá. Ale proč?
01:09:11 Co se stalo s malým Travisem? Co se stalo 16. srpna 1956?
01:09:17 A proč jste říkala, že mám hledat Rebeku?
01:09:20 Nejste od policie, nemusíme odpovídat.
01:09:23 Byl Travis nemanželský syn bratra pana Simona?
01:09:27 Pán bůh chraň! Pan Travis, to byl takový chudáček.
01:09:31 Co se stalo s Rebekou? Odešla? Vyhnal ji pan Simon?
01:09:37 Co se stalo s jejím dítětem?
01:09:40 Kdyby mužský z paní Rebeky nefamfrněli, tak všechno
01:09:43 mohlo být jinak.
01:09:45 -To chceš říct, že já...
-Kdybys nejel ty,
01:09:47 tak by jel někdo jiný. Ale ty hrr hrr, aby tě někdo nepředběhnul.
01:09:51 A nebyla jsi to ty, kdo říkal, že dítě patří matce
01:09:53 a že jí musíme pomoct?
01:09:55 Ále, kdyby pan Simon dovolil, aby dítě občas viděla,
01:09:57 tak všechno mohlo být jinak.
01:10:00 To je přeci proti přírodě, vzít matce dítě.
01:10:03 To všechno zavinil on.
01:10:05 Kdyby si nebral tak světskou osobu, tak nic nemuselo být.
01:10:09 Co se stalo 16. srpna 1956?
01:10:12 Co by se stalo? Neštěstí se stalo.
01:10:16 Co po vás chtěla Rebeka?
01:10:18 Aby jí odtud pomohl odvézt Travise.
01:10:21 Aby se s ním drobátko potěšila, když jí ho zakazoval vidět.
01:10:25 -To přeci není nic zlého.
-Mlč!
01:10:32 Pane bože, proč mě trestáš?
01:10:38 -Do smrti si to budu vyčítat.
-Myslel jsi to dobře.
01:10:43 Dělal jsi dobrý skutek.
01:10:45 Všechno by bylo dobré, kdyby ten malej nezačal,
01:10:48 že chce s sebou medvídka.
01:10:51 -Dal se do pláče.
-Co do pláče? Křičel, jak na lesy.
01:10:58 Práskl jsem do koní a starej pán běžel za náma.
01:11:06 Byla bouřka. Koně se splašily a sjely z cesty.
01:11:12 Já za nic nemůžu. Já... to pán bůh nechtěl, abych měl hřích navrch.
01:11:22 Tolikrát jsem prosil za odpuštění, ale potrestal mě tak,
01:11:26 že do smrti na to nezapomenu.
01:11:33 Byla hrozná tma.
01:11:38 Voda nahoře, voda dole.
01:11:42 Jenom když uhodil blesk, bylo něco vidět.
01:11:46 Hrabal jsem ve vodě jak pominutý.
01:12:04 Pán bůh nechtěl...
01:12:13 Já vím.
01:12:24 Co se stalo s chlapcovým tělem?
01:12:27 Bůh ví.
01:12:30 Bůh ví, kde mu moře schystalo odpočinutí.
01:12:41 A co paní Rebeka?
01:12:43 Chtěla se zabít.
01:12:46 S pomocí panenky Marie sedmibolestné jsem jí to rozmluvila.
01:12:51 Kdo ví, kde je teď.
01:12:53 A jestli vůbec žije.
01:13:07 ZVONÍ TELEFON
01:13:17 Hartly. Proboha! A kdy?
01:13:21 My jsme mysleli, že to bude ještě týden, dva trvat.
01:13:25 Je moje žena v pořádku? A kdy? Aspoň přibližně.
01:13:31 A stihnu to ještě, když přijedu za pár hodin?
01:13:35 Ano. Samozřejmě.
01:13:41 Dobré zprávy?
01:13:43 Mám ženu v porodnici, může rodit každou chvilku.
01:13:46 Musím být u ní. Prosím vás, nezlobte se, ale musíme rychle jet.
01:13:51 Není to nádhera?
01:13:55 Ježišimarja.
01:14:00 Pospěšme si, prosím vás. Pojeďme, rychle.
01:14:05 -Není to úžasné?
-Je. Gratulujeme.
01:14:10 Chtěl bych to ještě stihnout, chápete?
01:14:13 Panenko Maria, všechno dobré a zlé pryč.
01:14:18 Amen.
01:14:21 Odpusť nám všem, Travisi.
01:14:39 DĚTI ŘÍKAJÍ ŘÍKANKU
01:14:55 Buďte zticha! Pšššš!
01:15:00 OZÝVÁ SE PLÁČ NOVOROZENĚTE
01:15:04 Sláva! Sláva!
01:15:07 Travisi! TRAVISI! Přestaň s tím vším.
01:15:11 Nesmíš už k sobě lákat žádné děti. Pojď ke mně. Přišla jsem za tebou.
01:15:19 Už budeme pořád spolu. Teď už tě maminka nikdy neopustí.
01:15:25 Už všechno skončilo.
01:15:33 ŽENA ZPÍVÁ UKOLÉBAVKU
01:17:57 Skryté titulky: Marie Pilařová Česká televize 2009
V režijním debutu známého herce Václava Postráneckého se ocitneme na jednom krásném, ale opuštěném venkovském sídle. Přijíždí tady zástupce pojišťovny Jeremy Heartley, aby zde uspořádal pozůstalost po zemřelém Simonu de la Mere. O nebožtíkovi toho moc neví a místní starousedlíci Mapleovi jako by před ním něco tajili. Zdá se, že starý dům nebude tak úplně opuštěný. V každém případě se tu dějí podivné věci a vládne tady tajemná, horrorová atmosféra. Heartley se setkává s malým chlapcem jménem Travis, který ho stále pronásleduje. Travis je přízračným duchem tohoto domu, přinášející neštěstí a zkázu. Postupně Heartley odkrývá záhady kolem tohoto starého domu. Především však skládá mozaiku osudů a vztahů jeho dřívějších obyvatel…