Jedenáctiletí Julia a Martin se náhodou potkají na letišti a zjistí, že jsou si k nerozeznání podobní. Tak proč si tajně nevyzkoušet život někoho jiného? Švédský film (2003). Hrají: A. Davinová, J. Langhelle, H. af Sandebergová, T. Petersson a další. Režie Ella Lemhagenová
00:00:26 Česká televize uvádí švédský film
00:00:32 OKAMŽITÝ NÁPAD
00:00:59 *Když jsem se narodil,
00:01:02 maminka s tatínkem měli pocit, že vyhráli v loterii.
00:01:06 Ale to ještě nevěděli, co ze mě vyroste.
00:01:12 Když to zjistili, už jim to tak úžasný nepřišlo.
00:01:16 Zvlášť ne tátovi.
00:01:19 Ne, že by mě neměl rád, ale kdyby si mohl vybrat,
00:01:22 myslím, že by spíš chtěl mít obyčejného kluka.
00:01:26 Takového, co radši hraje fotbal a tahá holky za vlasy.
00:01:29 Než takového, co sedí celý den u piana.
00:01:32 Tak by od nás třeba neodešel a maminka by nemusela zůstat sama.*
00:01:36 -Martine?
00:01:38 *Máma říká, že si táta udělal malou přestávku.*
00:01:42 -Tumáš. Na severu může být zima. Tak.
00:01:45 *Myslím, že si potřebuje rozmyslet, co si má s námi počít.*
00:01:51 -Chtěl bych radši zůstat doma.
00:01:54 A táta by přijel k nám. Aspoň byste se setkali.
00:01:58 -Ne.
00:02:00 *Někdy si říkám, jaké by to bylo být někým úplně jiným.
00:02:04 Někým, kdo dokáže říkat věci narovinu.*
00:02:09 *Jmenuji se Julie. Od chvíle, co jsem se narodila,
00:02:12 bylo jasný, že to se mnou půjde z kopce.
00:02:15 Myslím, že ani rodiče ze mě nebyli odvázaní.
00:02:18 I když máma předstírala, že je všechno v pohodě.*
00:02:22 -To je kaleidoskop.
00:02:24 *Ale pak ji to přestalo bavit a opatřila si jinýho chlapa.
00:02:27 Ale ten už jednu dceru má, takže mě nepotřebuje.
00:02:30 Ale já na to kašlu, taky ji nepotřebuju.*
00:02:34 -Julie?
00:02:37 -Říkám, že k tý koze nepojedu za nic na světě.
00:02:41 -Moc dobře víš,
00:02:43 že je tenhle víkend pro maminku a toho jejího Petra velmi důležitý.
00:02:49 I když to o Vánocích moc neklapalo, dej jim ještě šanci.
00:02:53 Nemůžeš to jen tak vzdát.
-Pche.
00:02:56 -Má přece taky dceru. Jak se jmenuje?-Zmije.
00:02:59 -Mya. Jasně. Vidíš, teď z vás budou skoro sestry.
00:03:03 -Nestojím o žádnou sestru. Chci psa.
00:03:22 -No fuj.
00:03:31 *Vlastně nerad cestuju, ale nedá se nic dělat.
00:03:35 Aspoň dokud si táta nerozmyslí, co vlastně chce.*
00:03:41 *To je celá ona.
00:03:43 Pořídí si novou rodinu
00:03:46 a mě si pak posílají sem a tam jako nějaký balík.
00:03:49 Ale já si taky pořídím novou rodinu.
00:03:53 A pak jim ukážu.*
00:04:07 -Jo, a taky si vezmi mobil. Kdyby něco, zavolej.
00:04:11 -Jak můžou dovolit dětem používat mobil?
00:04:14 To záření jim může poškodit mozek.
00:04:17 -A jestli si myslíš, že mě baví posílat svoje jediný dítě
00:04:20 k úplně cizímu chlapovi, tak to se pleteš.
00:04:23 Dělám to jen kvůli tobě, abys mohla vyrůstat
00:04:26 v pozitivní atmosféře s oběma rodiči.
00:04:29 I když jeden z nich odešel.
00:04:32 -Nahraješ mi večer koncert Roberta Wellse?
00:04:35 -To víš, že jo.
00:04:37 Ale i tam bude televize.
00:04:41 HLÁŠENÍ:-Cestující do Londýna se mohou připravit k odbavení.
00:04:46 -Už je nejvyšší čas.
-Tati, já opravdu nikam nechci.
00:04:50 Udělám cokoli, jen abych tam nejela.
-Šťastnou cestu.
00:04:55 -Nemám v úmyslu někam letět.
00:04:58 -Pojď.
-Pusťte mě!
00:05:02 -Nemůžeš letět se mnou?
-Víš dobře, že to nejde.
00:05:07 Brzy se zas uvidíme, broučku.
00:05:38 -Tak. Jmenuješ se Martin, viď? Výborně. Počkej tady.
00:05:42 Vyzvednu tě, až se bude nastupovat do letadla.
00:05:45 -Dobře. Děkuji.
00:05:57 -Proč jsi jí poděkoval?
00:06:00 -Cože?
-Řekls jí "děkuju". Tamtý ženský.
00:06:03 Maj přece v popisu práce vyzvednout a dohlídnout na nás.
00:06:07 Nemusíš za to děkovat.
00:06:10 -Tak ne.
00:06:24 -Och.
00:06:52 Kam máš namířeno?
-K tatínkovi.
00:06:56 Bydlí v Norrlandu u norských hranic.
00:07:00 Kam letíš ty?
-Jedu za mámou do Malmö.
00:07:06 -Jezdíš tam často?
00:07:08 -Ne. Podruhý od tý doby, co se odstěhovala.
00:07:12 Má jinýho.
00:07:16 A jak jsi na tom ty? Stejně?
00:07:19 -Ne. Moje máma ještě není na nový vztah připravená.
00:07:24 -Ale já se chtěla zeptat, jak často tam jezdíš.
00:07:27 -Každý čtvrtý víkend a každé druhé prázdniny. Ale...
00:07:30 -Nechce se ti.-Jen bych rád, aby se zas táta vrátil domů.
00:07:35 Aby maminka nebyla pořád tak smutná.
00:07:42 Dáš si?
-Ne, jsem vegetariánka.
00:07:46 Nejím mrtvý zvířata.
-Aha.
00:07:54 -Máš nějaký prachy?
-160 korun. A 10 norských.
00:07:58 -Víš, proč Norové zalejvaj vlajkový stožáry?
00:08:03 -Ne.-Chtějí, aby se jim nahoře zazelenaly.
00:08:08 Nekoupíme si něco?
-Ne. Nesmím nikam chodit.
00:08:19 Máš nejlepší kamarádku?
-Ne. Podle mě je to úplná hloupost.
00:08:24 -Taky si myslím.
00:08:27 -Hele.
00:08:35 Pojď sem.
00:08:42 -Zdraví vás zábavný fotoautomat.
00:08:46 Vhoďte, prosím, 5 eur a vyberte si pozadí.
00:08:53 -Páni, to je Londýn.
00:08:55 Tam hraje Robert Wells. V Royal Albert Hall.
00:08:58 -Kdože?
-Robert Wells.
00:09:05 Jednou tam budu taky hrát.
00:09:08 -Možná jsme dvojčata.
00:09:11 -Ne, to není možné. Nemáme stejné rodiče.
00:09:13 -Podle mě jsme kosmický dvojčata.
00:09:17 -Co to je?
-Když dva vypadají naprosto stejně.
00:09:20 Jako, když do sebe zapadnou dva skleněný střípky.
00:09:24 -Střípky říkáš?
-Někde jsem to zaslechla.
00:09:28 Můžu si je zkusit?
00:09:36 Jejda, motám se.
00:09:42 -Vrať mi je.
-Počkej.
00:09:45 Zkus ji.
00:10:06 Co si to vyměnit?
-Jak to myslíš?
00:10:09 -Tobě se nechce do Norrlandu a mně zas do Malmö.
00:10:13 Pojedeme každý jinam.
00:10:28 -Martine! Martine, kde se touláš?
00:10:31 Musíme jít, letadlo bude odlétat. Na žádné děti se nečeká.
00:10:36 -Ale...
00:11:04 Haló? Prosím vás, nemohli byste mi pomoct?
00:11:08 Haló?
00:11:10 HLÁŠENÍ:-Cestující, kteří chtějí začít nový život, k východu 12.
00:11:40 -Julie, je čas jít.
00:11:43 Julie?
00:11:46 -Vítejte na palubě.
00:11:48 -No tak, holčičko, pospěš si.
-Nejsem holčička.-Jen si nastup.
00:11:51 -Mám letět za tátou do Norrlandu.
-Prosím, račte dál. Prosím.
00:11:59 -Teď vám předvedeme bezpečnostní prostředky v letadle.
00:12:03 Věnujte mi, prosím, pozornost.
00:12:06 Souhrn informací naleznete v brožuře v kapse sedadla před vámi.
00:12:10 Nouzové východy jsou umístěny
00:12:12 v zadní části letadla, nad křídly a zároveň v přední části kabiny.
00:12:16 Světla v prostřední uličce vás dovedou k východu.
00:12:20 Všimněte si, kde máte nejbližší nouzový východ.
00:12:23 Tak co, Martine, neměl bys chuť zažít opravdové dobrodružství?
00:12:29 -Já ani nevím.
00:12:31 -Nebo mám věřit tomu, že jsi strašpytel, Martine?
00:12:35 -Kdo to říká?
-Takže jsi?-Ne.
00:12:38 -Popadni příležitost za pačesy.
00:12:41 Máš obrovskou příležitost objevit něco nového.
00:12:45 Ukážeš, co v tobě je?
-Tak dobře.
00:12:48 -Tak se mi to líbí. Nejvyšší čas ukázat svou kuráž.
00:12:51 Myslím, že bychom měli Martinovi zatleskat.
00:13:11 Připomínám, že kouření je na palubě přísně zakázáno.
00:13:15 Na závěr bychom vám rádi popřáli příjemný let.
00:13:29 -Řekni, kde máš tatínka?
00:13:32 -Nevím.
00:13:37 -Určitě mu maminka zavolala, kdy přiletíš?
00:13:41 -Ééé...
00:13:47 -Jaké má telefonní číslo?
00:13:52 -Já nevím.
00:13:54 -Jak to, že to nevíš?
-Zapomněl jsem ho.
00:13:58 -Ach.
00:14:06 To je tvůj otec?
00:14:11 Tak je to on?
00:14:13 -Martine, ahoj.
00:14:18 Moc se omlouvám. Děkuju mockrát za pomoc.
00:14:21 Omlouvám se, že jste musela čekat.
00:14:23 Zdržel jsem se při inseminaci. Nemohl jsem v půlce odejít.
00:14:27 -Měj se.
00:14:32 -No ne, to se podívejme. Změnil snad Robert Wells účes, co?
00:14:41 Ojojoj, to jsou svaly. Začal jsi posilovat?
00:15:07 STÁTNÍ HRANICE NORSKO
00:15:16 A jak to jde ve škole?
00:15:19 -Dobře.
-Hm.
00:15:21 A co spolužáci?
00:15:24 -Dobrý.
00:15:27 Teda bezvadný.
00:15:30 -To rád slyším. Sverker tedy bude koukat.
00:15:33 Myslí si, že prosedíš celé dny u piana a to je všechno.
00:15:37 -Nevydržím jen tak v klidu sedět. A na piano už taky nehraju.
00:15:41 -Ale co to slyším. Snad jsi nepřestal hrát?
00:15:45 -No, ne tak docela.
00:15:47 Ale snažím se to trochu omezit.
00:15:50 -Aha.
00:15:52 Ale na oslavě snad zahraješ, ne?
-Na jaký oslavě?
00:15:56 -Přece babiččiných narozenin.
-No jasně.
00:16:01 -Babička se na to strašně moc těší, abys věděl.
00:16:06 Jo, jo.
00:16:08 Tady je ještě pořádná zima. Holt sever je sever.
00:16:11 Ale na jihu v Malmö,
00:16:14 tam se už určitě promenujou v plavkách.
00:16:21 -Julie?
00:16:24 Zdravím.
-Taky.
00:16:27 -Kicki chtěla, abych tě vyzvednul.
-Aha.
00:16:31 -Hele, vzpomínám si, jaká jseš drsňačka.
00:16:35 Ale na mě si jen tak nepřijdeš. Dovedu bejt taky pěkně tvrdej.
00:16:39 -Hm.
-Bezva.
00:16:42 Takže doporučuju žádný scény, jasný?
-Jasný.
00:16:46 HLÁŠENÍ:-Cestující do Stockholmu se shromáždí u východu sedm.
00:16:50 -Trochu ses změnila.
-Mám hezčí účes.
00:16:54 -Jo.
00:16:58 Co říkají spolužáci? Co?
00:17:02 Řekni, co říkaj.
-No, nic moc.
00:17:04 -Hele, nedělej fóry.
00:17:07 Nepochlubila ses jim, že tvůj nevlastní táta je slavnej gladiátor?
00:17:10 Za to se fakt stydět nemusíš.
00:17:13 Buď jako Pollux. Silný, smělý a strašný.
00:17:16 -Jakej Pollux?
-Z gladiátorských zápasů v televizi.
00:17:20 Díváš se přece na Gladiátory.
-Ne, maminka...-Cože?
00:17:25 -Mamince se ten pořad nelíbí.
00:17:28 -Přeskočilo ti? Miluje to.
00:17:31 Fandí tak zuřivě, že sotva popadá dech.
00:17:34 Počkej, večer uvidíš.
00:17:36 A poslouchej, tentokrát nech Myu na pokoji, jasný?
00:17:41 Sedni si dozadu.
00:17:43 -Ahoj.
00:17:45 -Myo?
00:17:49 Naskoč si.
00:17:51 -Nemám dostatečnou výšku, abych mohla sedět vepředu.
00:17:56 -Che, to mě podrž.
00:18:49 -Jsem moc rád, že jsi tady.
00:18:54 Hrozně se mi po tobě stýskalo.
00:18:57 -Vážně?
-To víš, že jo.
00:19:09 Běž nahoru pozdravit babičku. Já se zatím pustím do vaření.
00:19:16 Pověsím ti bundu.
00:19:20 Martine, ty si lakuješ nehty?
00:19:25 -Tobě se to nelíbí?
00:19:28 -No víš, tady se to moc nehodí.
-Můžu si je odlakovat.
00:19:33 -Jo.
00:19:35 Víš, nosit dlouhý vlasy je jedna věc.
00:19:39 Ale lakovat si nehty, by někomu mohlo připadat dost divný.
00:19:44 -Ale ve Stockholmu si všichni kluci lakujou nehty.
00:19:47 Tam vypadá divně, když si je nelakuješ.-Aha.
00:19:51 No...
00:19:53 Já jen, abys tu neměl problémy, víš?
00:19:56 -A proč jako?
-No...
00:19:59 He, he, he.
00:20:12 CINKNUTÍ PORCELÁNU
00:20:15 -Martine, to jsi ty?
00:21:00 ZAKVIČENÍ
00:21:02 -É...
00:21:41 -Počkejte tu.
00:21:51 -Nehraj to na mě, jo?
00:21:54 -A co?
-Já do tebe vidím.
00:21:59 -Můj nápad to nebyl.
00:22:01 -Já za to nemůžu, že se tvoji rodiče rozvedli.
00:22:05 -Ne, já to vím.
00:22:08 -Vážně?
00:22:10 -Jo.
00:22:12 -Tenkrát jsi říkala, že nebýt mě, tak bys ještě pořád měla mámu.
00:22:17 -To jsem řekla?
-Jo.
00:22:20 A taky jsi řekla, že mi ostříháš vlasy, až usnu.
00:22:25 -No tohle. To ode mě nebylo moc hezké.
00:22:39 -Měly jste vidět ty prodavačky, když vstoupil Pollux. Che, che.
00:22:43 Ty ale čučely.
00:22:47 -Počkejte.
-Já to věděl. Dívejte.
00:22:50 -Promiňte, ale...
-Copak je? -Tady jen...
00:22:53 -Máte nějakou propisku?
-Víte...
00:22:56 -Ale bez propisky se vám těžko podepíšu.
00:22:59 -Tohle jste si zapomněl. CINKÁNÍ MINCÍ
00:23:01 -Jo, máte pravdu. Děkuju vám. Děkuju.
00:23:13 -Táta pořád někde rozdává autogramy.
00:23:16 Když byl rodičovský den, tak tam všem ukazoval svaly.
00:23:21 -A proč?
-Protože je všichni chtěli vidět.
00:23:25 -Ahoj, Julie.
00:23:28 -Ahoj.
00:23:31 -Ty ses nám ale změnila.
-Díky.
00:23:38 -Tak pojď dál.
00:23:44 Líbí se ti?
-Pěkný.-Taky si říkám.
00:23:47 Ale ty boty jsou příšerný.
00:23:49 Zkouším v nich chodit už celý měsíc a pořád to nejde.
00:23:53 -Ale zvýrazňujou ti nohy, Kicki.
00:23:56 Žádná nemá tak krásný nohy jako ty.
00:24:01 -Och. Běž si vybalit a pak si můžeš vyzkoušet šaty.
00:24:10 -Já tě asi umačkám.
00:24:21 -To je můj pokoj!
00:24:24 -Aha. Promiň.
00:24:26 Jen jsem hledala svůj.
00:24:37 Musím se trochu opláchnout. V letadle je takový špíny.
00:24:59 -To jsou nejroztomilejší prasátka na světě. Chtěl bych mít jedno doma.
00:25:04 Spalo by se mnou v posteli jako pejsek.
00:25:07 Co je to?
-Smetanová omáčka.
00:25:10 Asi to není nejzdravější, takže mamince radši nic neříkej.
00:25:14 -Jo, jo.
00:25:16 -Jo. A propos. Co maminka?
00:25:19 Nevíš, jestli za ní občas někdo chodí?
00:25:23 No, chápeš, jak to myslím.
00:25:26 Víš, třeba nějaký strýček Arny nebo Lennar nebo...
00:25:30 -Není na nový vztah připravená.
00:25:34 -Promiň. Neměl jsem se na to ptát. Byla to hloupost.
00:25:38 -Sama to tak říká.
00:25:41 Znám ty lidi, co se hned seznámí, jak vlezou do sámošky.
00:25:46 -Hned se seznámí? Och, takže maminka...
00:25:49 -Ne, ne. Máma ne. Ale jiný třeba jo.
00:25:54 -Aha.
00:26:01 Řekl bys babičce, že večeře je na stole?
00:26:05 CHRUPKÁNÍ
00:26:07 -Babi?
00:26:12 Už je večeře.
00:26:14 -Kdopak to je? Kde je Martin?
00:26:19 -Kde jste?
-Kdo je ta holčička, Torkele?
00:26:23 -Ale, mami, to je přece Martin.
00:26:27 -Tohle není náš Martin.
00:26:29 -Přestaň, mami.
00:26:31 Večeře je na stole.
00:26:34 Až budeš hotová, můžeš přijít za náma.
00:26:45 -Já maso nejím.
-Odkdy, prosím tě?
00:26:49 -Od... minulýho čtvrtka.
00:26:52 -Co jsem ti říkala. Tohle náš Martin není.
00:26:55 -Přestaň s tím, mami.
00:26:58 ZAKLEPÁNÍ
00:27:00 -Julie, můžu dál?
00:27:10 Už jsi viděla svůj pokoj?
00:27:13 -Pokoj?
00:27:15 -No, nevěděli jsme...
00:27:18 Nevěděli jsme, jak často k nám budeš chtít jezdit.
00:27:21 Po tom, co se stalo o Vánocích.
00:27:24 A Petr potřeboval někde trénovat.
00:27:27 No, tak jsme museli všechny tvoje věci sbalit.
00:27:31 Ale máš je tady. Tady v těch krabicích.
00:27:34 Nesmíš si myslet, že tě tady nechceme.
00:27:37 Chceme, abys byla u nás. To snad víš, Julie.
00:27:40 A vlastní pokoj máš přece u tatínka, ne?
00:27:43 A co je s tím starým počítačem? Pořád ho tam skladuje? To snad ne!
00:27:47 Vyřiď mu, ať to vyhodí. Už to měl udělat dávno.
00:27:50 Tvůj pokoj není žádný skladiště. Určitě mu to vyřiď.
00:27:56 Petře?
-No?
00:27:58 -Nemůžeš to otevřít?
-Teď ne, lásko.
00:28:01 -Petře, prosím tě, musím ještě něco zařídit. Mám toho moc.
00:28:15 Tak.
00:28:18 No, a teď si můžeš v klidu vybalit.
00:28:20 Potom můžeš přijít dolů a vyzkoušet si šaty.
00:28:23 Dobře? Jo.
00:28:45 -Ahoj.
00:28:47 Protáhnu se.
00:28:52 Říkej si o svý mámě, co chceš, ale rozhodně má štěstí v lásce.
00:28:59 Sleduj Polluxe.
00:29:10 Dám to trochu míň.
00:29:14 Asi tak na desítku. Jo.
00:29:19 -Nejsou rozkošné?
-Vezmu si tyhle.
00:29:22 -A ty jsou pro tebe, Julie.
00:29:27 Ukážu vám, jak budete vypadat.
00:29:35 -Ale já většinou šaty nenosím.
-To já přeci vím.
00:29:39 A právě proto jsem tak strašně ráda, že si je chceš vzít.
00:29:43 V ten naprosto výjimečný a úžasný den.
00:29:48 -Aha.
00:30:00 -Ale ne.
00:30:04 Ale ne, to je vážně divný.
00:30:09 Zdá se, že jsi od minule zhubla.
00:30:13 Dává ti tatínek najíst?
-Máme spoustu jídla. Hlavně vepřové.
00:30:17 -Vepřové? Ty přece maso nejíš.
-Vlastně máš pravdu.
00:30:22 Já zapomněla, že jsem vegeriánka.
-Jaká vegeriánka?
00:30:27 -Nemohla bych si vzít něco jiného?
00:30:29 -Ne. Trochu je tady nahoře zaberu a bude to perfektní.
00:30:33 Jsem vážně moc ráda, že si zase češeš vlasy.
00:31:03 ZATROUBENÍ
00:31:06 -Už jsou tady, Martine.
00:31:09 -Kdo přijel?
00:31:12 -Nazdárek, Torkele.
-Ahoj, vítám vás.
00:31:15 Jakou jste měli cestu?
-Ech.
00:31:18 -Ani se neptej.-Neupadni s tím.
-Naprosto příšernou.
00:31:21 -Kde je máma?-Víš, Sverkere, dělám si o ni trochu starosti.
00:31:25 -Jo?
-Nepoznala našeho Martina.
00:31:30 -Vážně ho nepoznala? Není se co divit v jejím věku.
00:31:33 -Nazdárek, ty chcípáčku.
00:31:36 -Mami?
-Šla si na chvíli lehnout.
00:31:39 -Není to Martin? Naše slečinka, co hraje na piano?
00:31:43 Jak to jde ve škole? Pořád si tě dobíraj, co?
00:31:46 -Jsem Superman a mám úžasné schopnosti.
00:31:49 Dokážu se přemístit z místa na místo jen silou svojí vůle.
00:31:53 Pak vám to všem předvedu. Nebudete věřit vlastním očím.
00:31:57 -Když tě někdo bude otravovat, obrať se na Joakima.
00:32:00 Joakim nikdy před nikým necouvne. Co ty na to, chlapče?
00:32:04 -Nazdar, Joakime.
00:32:07 -Ty, kluku, ukaž strýčkovi Torkelovi svaly.
00:32:10 No tak, zvedni takhle pěkně ruce. No.
00:32:13 A teď levačku. No, jen do toho.
-Jo, jo, jo.
00:32:16 -Tak co? Dobrý, viď?
-To není špatný.
00:32:19 -Nech toho. -Ty mi nic nedopřeješ. Co budeš dělat s tou spoustou krámů?
00:32:25 -Budeš tady spát?
-No a co? Vadí ti to snad?
00:32:28 -Vůbec ne, bude to prima.
00:32:32 Máš rád norský vtipy?
00:32:36 Co si dělaj legraci z Norů? Znám jich celkem dost.
00:32:40 -To je mi novinka.
-Chceš nějakej slyšet?
00:32:44 Nor říká: "Když uhodneš, kolik mám v krabici koláčů,
00:32:48 tak můžeš sníst všechny čtyři."
00:32:52 Chceš slyšet další?
-Neznáš nějaký sprostý?
00:32:56 -Víš, jakej je rozdíl mezi schránkou a koňským zadkem?-Ne.
00:33:01 -Tak to mi asi nikdy nic nepošleš.
00:33:04 -Od minule jsi nějak dospěl.
-Myslíš?
00:33:07 -Dřív jsi býval skoro jako holka.
00:33:13 -Neruším? Mohla bych si pustit televizi?
00:33:17 Chtěla bych se na něco podívat.
-Jo, jo, klidně.
00:33:47 Proboha, to už je osm hodin. Petře! Myo!
00:34:00 -Tak pojďte, holky.
00:34:02 -Áh.
-Vidíte?
00:34:06 GLADIÁTOŘI
00:34:08 TV:-Vítáme vás na gladiátorských zápasech.
00:34:11 -Táta.-Tamhle jsi.
-Publikum je pěkně nažhavený.-Jo.
00:34:14 -Vypadám dobře, co?
-Nastupuje Pollux. Silný jako lev.
00:34:19 -To jsem ale borec. Jsem Pollux. Silný, smělý a strašný.
00:34:23 TV:-Smělý jako jestřáb a strašný jako obr.
00:34:26 KICKI: -Vypadáš skvěle. Jsi pořádnej gladoš.
00:34:29 -Tati, to jsou svaly.
00:34:31 -Jó!
-Jó!-Jó!
00:34:40 -Jsi fakt super!
00:34:49 -Co tu vůbec dělám? Nechci tady být.
00:34:54 -Tak proč s tím něco neuděláš?
00:34:58 -Co tu... Copak nejsi v televizi?
00:35:03 -Nauč se říkat věci narovinu, Martine.
00:35:06 -To se lehko řekne.
00:35:08 -Někdy musí člověk dělat věci, které nejsou lehké.
00:35:12 Zkus poslouchat svůj vnitřní hlas.
00:35:15 -Ale já nevím, co mi vnitřní hlas říká.
00:35:18 Vůbec ho neslyším.
-Ale slyšíš mě.
00:35:22 -Chceš říct, že ty jsi můj vnitřní hlas?
00:35:39 POTLESK
00:36:29 -Teď tady stojím před vámi.
00:36:32 Ale než byste řekli švec, přenesu se někam úplně jinam.
00:36:35 -S tímhle by se daly brousit nože. Co říkáš? -To je neuvěřitelný.
00:36:39 -Nemáš zapalovač?
-Nech ho být. Nemusíš pořád kouřit.
00:36:42 -Ty jsi ještě tady?
-Mami, jak se máš?
00:36:45 TELEFON
00:36:48 -Haló?
00:36:51 Haló?
00:36:54 -No, já bych...
00:36:56 -Martin nám volá.
-To bude pro mě.-Co je?
00:36:59 -Mám jednoho kamaráda, co se taky jmenuje Martin. A bydlí v Malmö.
00:37:05 Zbláznil ses? Nemůžeš mi jen tak volat.
00:37:08 -Jenom jsem ti chtěl říct,
00:37:10 že jsem se rozhodl naslouchat vnitřnímu hlasu a všechno jim říct.
00:37:14 -Špatně slyším. Dej si telefon k uchu.
00:37:17 -Chci odsud pryč. Všichni jsou tady na hlavu.
00:37:21 A musím nosit šaty.
-Řekni jim, že je nechceš.
00:37:24 -Tak sem přijď a řekni jim to sama. Já tu v žádném případě nezůstanu.
00:37:28 -Tak počkej. Domluvili jsme si to.
-Já ne. Ty sis to chtěla vyměnit.
00:37:32 -Říkal jsi, že nechceš do Norrlandu.
-Chtěl jsem, aby se táta vrátil.
00:37:38 -Počkej, mohla bych ti pomoct.
-A to jak?
00:37:41 -Torkel se ptal na maminku. Jestli se s někým schází.
00:37:45 -No a?
-Copak to nechápeš? Žárlí.
00:37:48 Možná uvažuje o tom, že se zase vrátí domů.
00:37:54 Můžeme přece aspoň počkat do zejtra. Slibuju, že zjistím, co má za lubem.
00:37:58 -Ale já tu nechci zůstat přes noc.
-Ach.
00:38:03 A to chceš do Londýna?
00:38:05 Jak bys mohl jet do Londýna, když se bojíš v Malmö.
00:38:08 -Máš na to dost peněz?
00:38:11 -Mimochodem, tvůj bratranec je moc prima.
00:38:14 -Jonatan?
-Ten ne.
00:38:17 -Ale ne. Joakim.
00:38:19 Kdyby chtěl jezdit na dědečkově mopedu, musíš mu to zatrhnout.
00:38:42 -Dobře, teď ty.
00:38:46 -Nikdy bych do tebe neřekl, že to umíš.
00:38:49 -Nevíš o mně spoustu věcí.
00:38:51 -Nezajedem do vesnice za holkama?
-Za holkama?
00:38:54 -Jo, za holkama. Nebo ti nic neříkaj?-Ale jo.
00:38:57 -Možná bys radši cvičil doma na piano.
00:39:00 Tak si naskoč.
00:39:06 Drž se pevně.
00:39:54 -Možná tady žádný holky nejsou.
00:40:01 Podívej.
00:40:05 -Koukni se.
-Hlavně se neztrapni.
00:40:08 Ahoj.
00:40:11 Nepoznáváte nás? Joakim a Martin.
-Jo, bohužel jo.
00:40:15 -Můžu si ho pohladit?
-Klidně.
00:40:18 -Jak se jmenuje?
-Rhonda. Je to fenka.
00:40:21 Někdy se to těžko pozná, víš?
-Jo, já vím.
00:40:24 -Neprojdem se?
-Zbláznil ses?
00:40:27 -A co se projet?
00:40:29 -Na tomhle?
-Jo.
00:40:31 -Je prima mít psa?
-Ne, když ho musíš pořád venčit.
00:40:36 HLUK MOTOREK
00:40:38 -Můžeme si vyrazit společně.
00:40:41 -Nebo bychom mohli vyvenčit Rhondu.
-Jo, fajn. -Počkej. -Máš to u mě.
00:40:45 -Ach jo.
00:40:53 -Stejně si myslím, že jsi bezva.
-Cože?-Prima kluk.
00:41:11 -Už si jdeš lehnout?
00:41:14 -Jo.
-Já taky.
00:41:18 -Dobře.
00:41:21 -Hodně ses změnila.
00:41:24 Myslím od Vánoc.
00:41:26 To, že sis oblékla ty šaty, to bych do tebe nikdy neřekla.
00:41:31 -Já do sebe taky ne.
00:41:33 -Ale slušely ti.
-Myslíš?-Hm.
00:41:39 -Ale byly mi trochu velký.
00:41:42 -Jo.
00:41:46 Už jsi o tom přemýšlela?
00:41:48 -O čem?
-Že budeme sourozenci.
00:41:51 -A to je dobře, nebo špatně?
00:42:07 -Julie?
00:42:12 Víš...
00:42:17 Chci ti jen dát dobrou noc.
00:42:26 Tak dobře.
00:42:31 Kaleidoskop.
00:42:33 Já jsem si myslela, že jsi ho vyhodila.
00:42:36 Sama jsi to říkala.
00:42:39 Julie?
-Ani si to nepamatuju.
00:42:43 -Z takových kousíčků skla vznikne něco tak krásného.
00:42:47 -A když dva do sebe zapadnou.
00:42:49 -No? Tak z nich možná budou?
-Kosmická dvojčata.
00:42:53 -Ach. Pořád si ještě ten nesmysl pamatuješ?
00:42:56 Kosmická dvojčata.
00:42:58 -To není nesmysl. Je to pravda, přísahám.
00:43:02 -Julie.
00:43:04 Moje Julie.
00:43:09 Mám tě tak hrozně moc ráda.
00:43:20 Dobrou noc.
-Dobrou.
00:43:27 -Hele, pokud jde o ty šaty...
00:43:31 Já to dobře vím, že je nerada nosíš.
00:43:34 -No, ale tyhle jsou docela hezký.
00:43:39 -Tak si je vezmeš?
00:43:59 -Hele.
00:45:03 -Dvacet devět. Uch.
00:45:07 A ještě za maminku. A ještě za tatínka.
00:45:15 Dobré ráno.
00:45:17 Ještě dvakrát. Uch.
00:45:24 Vůbec jsem nemohl usnout. Celou noc jsem oka nezamhouřil.
00:45:28 Jsem tak nervózní.
00:45:31 Ale taková drsňačka jako ty to asi nechápe.
00:45:35 -Ale chápe.
00:45:38 -Vlastně je to divný. Dobře víš, že není důvod dělat si starosti.
00:45:43 Ale stejně máš pocit, že se někde něco pokazí.
00:45:48 -Ale moje babička říká,
00:45:51 že ten, kdo se netrápí, ten doopravdy nežije.
00:46:02 -Pravda.
00:46:08 Chceš to ochutnat?
00:46:12 Je to energetický nápoj.
00:46:15 Někdy člověk potřebuje trochu vzpružit.
00:46:20 Nezkusíš to?
-Ne.
00:46:23 -No, pojď si to vyzkoušet, pojď. Ne?
00:46:27 Jen to zkus.
00:46:30 Posaď se, já nastavím závaží.
00:46:38 Och, to jsem přehnal.
00:46:46 Trochu uberu.
00:46:52 Tak můžeš.
00:46:57 Výborně.
00:47:01 Jde ti to. Ještě.
00:47:04 Opři se do toho. Zaber.
00:47:07 Tak hezky.
00:47:14 -Julie. To je...
-Rosa.
00:47:17 -A...
-Linda.
00:47:19 -Moje kamarádky ze salonu Rosalinda.
-Rosalinda. -Rosalinda.
00:47:26 -V pondělí letí k moři na Velkou útesovou bariéru.
00:47:30 To je v Austrálii.
-To bude bezvadný.
00:47:33 -Myslíš, že nás vezmou? Víš, co dělaj dospělí na svatební cestě?
00:47:37 -A co?
00:47:39 -No přece... muchlujou se.
-Aha.
00:47:44 -Obsazeno.
-Snad se aspoň můžu vyčúrat. Nebo...
00:47:47 -Musíš venku, tati. Dneska je jen pro dámy.
00:47:51 -Ts.
00:47:53 -Vlastně jsem měla být u maminky. Tenhle týden je na řadě.
00:47:58 Ale prohodili si to. A příští týden budu zas u táty. Střídají se.
00:48:03 Někdy si říkám, jak by asi oni byli rádi,
00:48:06 kdyby se měli každý týden stěhovat.
00:48:09 -Moje maminka by byla nejradši, kdybych u ní byla pořád.
00:48:14 -Jenom proběhneme.
00:48:16 -Přišla řada na vás, holky.
00:48:21 Není to perfektní, že se tvoje máma vdává?
00:48:24 -Ne. Myslím, že ne. Podle mě jí táta strašně moc chybí.
00:48:30 -Vážně?
00:48:32 Ona něco říkala?
-Ne.
00:48:35 Tvrdí, že je všechno v pořádku. Ale já dobře vím, že to tak není.
00:48:40 -Tak se podíváme, co s tím můžeme udělat.
00:48:43 Nalíčíme vás.
00:48:45 -Ale já nechci.
00:48:56 -Chi, chi, chi. Martin má holčičí kalhotky.
00:49:00 Koukni se, má holčičí kalhotky.
00:49:03 -Kurnik.
00:49:06 Pryč.
00:49:08 A rychle.
00:49:10 Zdál se mi trochu divnej. Tati!
00:49:14 -Mami, můžu se na té oslavě proměnit a zmizet?
00:49:17 -To není dobrý nápad.
00:49:21 -S Martinem není něco v pořádku.
-To máš pravdu.
00:49:25 Kdyby můj kluk chodil v dámských kalhotkách,
00:49:29 tak bych ho nejspíš okamžitě zapsal na vojenskou akademii, aby zmužněl.
00:49:33 -Ale dobrovolně by tam asi nešel, co?
00:49:37 Ahoj, Martine.-Naše slečinka, co hraje na piano, už vstala?
00:49:41 -Já nejsem žádná slečinka.
-Jasně že ne.
00:49:44 -Ale já slyšel něco jinýho. Slyšel jsem, že jsi moc roztomilá...
00:49:47 -Sverkere.
-Slečna. Co?
00:49:50 -Zbláznil ses?
00:49:52 -No myslím, že je nejvyšší čas jít chystat večeři. Pojď, Martine.
00:49:57 -Nebolí to?
-Ne, vůbec to nebolí.
00:50:02 -Che. Che. Che.
00:50:04 Nejsem zrovna velkým příznivcem násilí,
00:50:08 ale už bylo načase, aby ho někdo pořádně usadil.
00:50:12 -Proč jsi to neudělal sám?
00:50:14 -Vždycky býval takový.
00:50:20 Hele, musím ti něco důležitého říct.
00:50:24 Měl jsem ti to povědět už dřív,
00:50:26 ale mám v úmyslu se odsud brzy odstěhovat.
00:50:29 Nejspíš už koncem měsíce.
-Proto ses tak vyptával na maminku?
00:50:33 -Byl bych moc rád, aby byla šťastná.
-Určitě bude.
00:50:36 -A ty taky, ne?
00:50:38 Ale to není všechno. Asi se budeš trochu divit.
00:50:42 S někým jsem se seznámil a báječně si spolu rozumíme.
00:50:46 -Masíčko na večírek.
-Ach.
00:50:50 -Jmenuje se Eva-Karin.
00:50:53 Martine?
00:50:57 Martine!
00:51:04 Martine.
00:51:10 Vím, měl jsem ti to říct dřív.
00:51:12 -To je hrozný a nechutný. Jde ti jen o vlastní potěšení.
00:51:15 A ani tě nenapadne, že to pro jiný znamená vlastně smrt.
00:51:18 -Tak moc ti to vadí?
00:51:23 Nechci nikomu ubližovat.
-Tak ty nechceš nikomu ubližovat?
00:51:26 A co jsi tím myslel?
00:51:33 -Ze všeho nejdůležitější pro mě je, abys to pochopil, Martine.
00:51:37 Musíš mi věřit. Už neudělám nic, dokud si o tom s tebou nepromluvím.
00:51:43 -Slibuješ to?
-Slibuju.
00:51:48 -A co bude s tou večeří?
-Och. Ale ty.
00:51:52 Už je pozdě něco měnit.
00:51:55 Když mi slíbíš, že mi opravdu věříš, promluvím si s Evou-Karin.
00:51:59 Chci, aby naprosto přesně věděla, jak to bereš.
00:52:03 -Jaká Eva-Karin?
00:52:05 A co prasátka?
-Cože, prasátka?
00:52:09 -Co tu sedíte potmě? Hosté už jsou tady. Pojďte přece.
00:52:19 -Už se nemusíte tolik bát.
00:52:22 Slíbil mi totiž, že se mě příště nejdřív zeptá.
00:52:26 A já mu nikdy nedovolím, aby vám ublížil.
00:52:32 -Buďte vítáni.
-Nedáte si skleničku?
00:52:35 -Všechno nejlepší k narozeninám ti přejí všichni z chaty Soumrak.
00:52:38 -Ahoj.
00:52:41 -To víš, Evert a Anna-Märta se na dárek taky složili.
00:52:44 Ale ani Elke ani paní Isakssonová se nepřipojili.
00:52:48 -To jsem si taky myslela, ale prý stačí mít servisy dva.
00:52:52 Cože? Pípá to? Zase?
00:52:54 -To je Martin.-Těší mě.
-A Eva-Karin.-Těší mě.
00:52:57 -Máte tu všechna vnoučata, co?
-Hó!
00:53:00 -Všechny ne. Byla bych moc ráda, kdyby tu s námi mohl být i Martin.
00:53:04 Protože mi slíbil, že nám zahraje na klavír.
00:53:07 -Ale, mami. Martin ti přece zahraje. Zahraje ti.-Co hrát?
00:53:11 -To víš, že ti zahraje. -Opravdu?
-Slibuju, že ti zahraje. Uvidíš.
00:53:15 -Pojďte dál. Pojďte všichni dál.
00:53:18 -Nechodí se ti s těma holema těžko?
-Ano, je to pořádná dřina.
00:53:23 -Tak pojďte. -Já ti je ponesu. Jsem hrozně silnej. -Nech toho.
00:53:38 -A teď si poslechnete...
00:53:41 Jak se to jmenuje?
00:53:43 -Co?
00:53:45 -Tak co bude?
-Ech.
00:53:48 -No... Nejspíš budu improvizovat.
-Dobře, dobře.
00:53:52 -Bude improvizovat. Mmm.
00:54:02 FALEŠNÉ TÓNY
00:54:08 -Ten klučík se ohromně zlepšil. PÍSKÁNÍ NASLOUCHÁTKA
00:54:12 -Och.
00:54:15 -Tak přece spusť, čas běží.
00:54:18 -Možná, že na tom není nic divného, že se Martinovi nechce hrát.
00:54:22 Když...
-Když co?-Když...
00:54:24 -Celá naše rodina hudbu miluje. Řekni, že jo. -Co?
00:54:28 -Že celá naše rodina hudbu miluje.
-Jasně.
00:54:31 -Taky bych chtěl umět na něco hrát.
-No výborně. Dneska si zahraješ.
00:54:34 -Na co?
00:54:36 -Budeš hrát na tohle.
00:54:41 A ty na tohle.
00:54:48 Ještě někdo tu miluje hudbu?
-Jo, jo.
00:55:22 ZVONÍ TELEFONU
00:55:27 -Jak to jde?-Přesně podle plánu. Tvůj táta se chce vrátit k vám domů.
00:55:31 -Vážně?
-Jo. Říká, že už koncem měsíce.
00:55:35 -Díky, moc jsi mi pomohla.
-To nic. Ty jsi mi taky pomohl.
00:55:41 -Ach. Pojď ke mně.
00:55:51 -Běžte!
00:55:53 Jste svobodný!
00:55:56 Nechápete to, hlupáčci? Ten chlap je lhář.
00:55:59 Tak běžte, zachraňte si život.
00:56:06 Jak je libo.
00:56:08 Když chcete skončit dobrovolně na pekáči.
00:56:15 -Jak to jenom mám říct?
00:56:18 Ano. Mmm.
00:56:20 Ano.
00:56:26 Ano.
00:56:32 To ne.
00:56:35 Ano.
00:56:37 Ehm, ehm. Ano. Chm.
00:56:40 Jistě, jistě. Jistě. Ano. Ano. Ano. Ano.
00:56:48 Ach jo. No tak.
00:56:51 Ano.
00:56:58 Och.
00:57:00 Kicki.
00:57:03 Ech, já prostě nemám slov.
00:57:06 Ježíši, ten vosí pas.
00:57:12 A ten účes. Ten je jak šlehačkový dort.
00:57:18 Á, a ty nohy. Ty nohy.
00:57:21 Jsou naprosto božský.
00:57:48 -Tobě to taky moc sluší.
-Tobě taky.
00:58:50 Nezastavili byste mi? Musím čúrat.
-To nejde.
00:58:53 Mohla sis dojít, než jsme jeli, jako Mya.
00:58:57 -No tak si nedošla. Zastav přece.
00:59:00 -No dobře.
00:59:07 Já to nechápu.
00:59:09 Copak si nemohla dojít, než jsme jeli, co?
00:59:12 Celej den jste byly zavřený v koupelně.
00:59:14 -Mně se chce taky.
00:59:16 -Cože, i ty? Ech.
00:59:19 -Tak vidíš.
00:59:28 ZURČENÍ
00:59:57 -Počkej, Julie! Julie?
01:00:00 Nebo kdo vlastně jsi.
01:00:08 Kde je Julie?
-V Renvattnet.
01:00:11 -V Renvattnet?
-Jo. U norských hranic.
01:00:34 -Hotovo?
-Jo.
01:00:42 -Můžem.
01:01:44 -Potřebuješ si zavolat? Můžeš si půjčit můj mobil.
01:01:49 Ale pohlídáš mi psa.
01:02:12 -Jú, to je nevěsta.
01:02:14 Vítám vás.
-Dobrý den, jsem Petr.
01:02:17 -Nejste vy...
-Jo, uhádl jste.
01:02:20 -Jak jen... Pollux.
-Jo, přesně tak.
01:02:22 -Vždycky vám fandím. -No tohle. Mockrát děkuju. Děkuju vám.
01:02:27 -Pojďte za mnou, děti.
01:02:32 -Uf.
01:02:34 -Ach.
01:02:37 -Jak se cítíš?
01:02:39 -Ech, dobře.
01:02:41 -Pojď sem.
01:02:45 Znáš to rčení, že ten, kdo se netrápí, doopravdy nežije?
01:02:58 -Máš prstýnky?
-Jo.
01:03:02 -A kytice je kde?
-Ta je dole.
01:03:05 -Tak z nás nebudou sourozenci.
01:03:08 -To je dobře, nebo špatně?
-Co myslíš?
01:03:14 Pojď, vylezeme si nahoru na kůr.
01:03:41 -Ahoj.
-Dobrý den.
01:03:47 -Pojď.
01:03:50 Je tam plno lidí.
01:03:52 -Ale já na dálku moc dobře nevidím. Ve skutečnosti nosím brýle.
01:03:57 -Tak ti budu ukazovat.
01:04:00 Tamhle jsou naši sousedé. Táta říkal, že jsou děsně bohatý.
01:04:03 A tamhle jdou tatínkovi kamarádi z práce.
01:04:07 A tamhle je Rosa a Linda. Ahoj.
01:04:10 -Ahoj.
-Ahoj.
01:04:12 -Ahoj.
-Ahoj.
01:04:16 MOBIL
01:04:24 -Haló?
-Zapomeň na to, co jsem ti říkala.
01:04:28 Je stejnej jako ostatní.
-Jak to myslíš? Co udělal?
01:04:32 -Co asi, kruci. Našel si nějakou jinou.
01:04:36 -Můj táta? Ale co bude s maminkou?
01:04:39 -Nechápeš to? Myslí jenom na sebe. Přesně jako moje máma.
01:04:42 Na mě a na všechny ostatní vždycky úplně kašlala.
01:04:45 -To není pravda. Kicki tě má moc ráda.
01:04:49 -A kdy ti to říkala?
01:04:51 -No, včera večer.
01:04:54 -Ale to přece říkala tobě.
-Jo.
01:04:58 -To tebe má moc ráda.
-Ale myslela si, že jsi to ty.
01:05:02 -Ale nebyla jsem to já. V tom to vězí. Nechápeš?
01:05:05 Nemá to vůbec žádnou cenu.
01:05:12 -Haló?
01:05:14 -Objel jsem půlku vesnice, než jsem tě našel.
01:05:16 -Tolik jsi provolal za takovou dobu?
-Promiň, já to zaplatím.
01:05:20 -Ale to nechte. Pohlídal mi za to Rhondu.
01:05:23 -Díky, jsi hodná.
01:05:30 -Ahoj, Martine. -Ahoj, Martine.
-Příště ji můžeš zase vyvenčit.
01:05:36 -Co říkala?
01:05:38 -Říkala, že...
01:05:41 Že to není tak, jak jsem si myslel.
01:05:45 Někoho si našel.
01:05:47 -To je normální. Přece sis nemyslel, že se vrátí zpátky k mámě.
01:05:54 Řekneš to Kicki hned?
01:05:56 -Já musím.
-Řeknu ti jen jedno.
01:05:59 Poslouchej svůj vnitřní hlas. A to jednou provždy.
01:06:10 -Roberte?
01:06:12 Roberte Wellsi?
01:06:16 -Nechápu, jak jsi mohl provést takovou hloupost, Martine.
01:06:19 Víš přece, že je to rarita. Na něm se nejezdí.
01:06:22 -Myslel jsem, že je to jenom moped.
01:06:24 -Rarita znamená něco neobvyklého a vzácného.
01:06:29 Tak jako jsi ty.
01:06:49 Jen bych rád, abys mi řekl, co se s tebou děje.
01:06:56 Abychom si zas mohli začít věřit.
01:07:02 Kam se poděl můj Martin?
01:07:10 -To bude báječná bašta.
-Mmm, vypadá to úžasně.
01:07:14 -A určitě to bude moc dobrý.
-No to jo, to je pravda.
01:07:19 -Já vám pomůžu.
-A já si sednu.
01:07:43 -Copak ti je?
01:07:45 -Já nejsem Martin.
01:07:50 -Ale to já přece vím.
01:07:55 -Jsem Julie.
01:07:57 -Aha.
01:08:04 -Už to začne.
-Jak vypadám?-Krásně.
01:08:08 Myo, pojď honem.
-Julie? Kde je Julie?
01:08:11 -Myo, sežeň Julii. Honem.
01:08:13 Dej mi pusu.
01:08:31 Pospěš si, dělej.
01:08:34 Sluší ti to.
01:08:36 -Tak honem, Julie. Pojď, už to bude.
01:08:39 -Až přestanou zvonit, tak půjdeme dovnitř.
01:08:42 -Co se děje?
-Ech.
01:08:45 -Co to znamená?
-Musím s tebou mluvit, Kicki.
01:08:48 -Teď to nejde.-Teď ne.
-Právě teď.-Och.
01:08:52 Pusť mě.
-Ech.
01:08:55 -Co se děje, Julie?
01:08:58 -Já nejsem Julie.
-Nech toho. Na vtipy není čas.
01:09:05 -Opravdu nejsem Julie.
01:09:07 -Nech toho, Julie. Co sis to vymyslela za hloupost?
01:09:18 -Rozmyslela si to a vrací se k bývalému manželovi. Tuším to.
01:09:23 -Ale to je hloupost. To by Kicki nikdy neudělala.
01:09:30 -Dá se to jen těžko pochopit.
01:09:33 Ale je to jako ty kousky skla v kaleidoskopu.
01:09:37 Jako dva střípky, co do sebe zapadají.
01:09:41 -Tohle přece není možný.
01:09:44 -Ale přesně to se právě stalo.
01:09:50 -Ale proč?
01:09:52 Proboha, proč?
01:09:54 -Protože mě a mýho tatínka vyměnila za jinýho chlapa s dítětem.
01:09:58 S holkou s krásnými vlasy.
01:10:01 -Vždyť ty máš také krásné vlasy. Jen by sis je měla někdy učesat.
01:10:07 Smím?
01:10:24 -Máma říkala, že chce žít sama.
01:10:27 Ale hned na to se seznámila s novým chlapem.
01:10:31 V sámošce.
01:10:34 A on už jednu dceru má. Takže mě máma nepotřebuje.
01:10:40 A teď se mají brát.
01:11:34 -Co jsem ti říkala.
01:11:57 -Sešli jsme se zde před tváří Boha všemohoucího
01:12:01 se všemi vašimi blízkými.
01:12:04 Abychom v tento sváteční den byli svědky vašeho sňatku.
01:12:09 Vážený Petře Polluxi Bergvalle.
01:12:15 Drahá Kristino Linneo Lindströmová.
01:12:18 Jsme tu, abychom poprosili Boha, ať vašemu svazku požehná.
01:12:23 -Promiňte.
-Kicki, ještě pořád mluví.
01:12:26 -Víš, já takhle nemůžu.
01:12:29 Nemůžu se jen tak vdávat, když tu není Julie.
01:12:32 -Ale já...
01:12:35 Kicki?
01:12:41 -Co jsem říkala.
01:12:45 -Kicki!
01:12:48 Co to má znamenat? Co to vyvádíš?
01:12:51 -Dej mi číslo domů.
-Proč chceš volat Andersovi?
01:12:54 Proč? Odpověz.
-Petře, prosím tě.
01:12:57 -Kicki.-Dej mi pokoj! Teď ne!
-Takže je to kvůli Andersovi, že jo?
01:13:00 -Copak je tohle?
01:13:02 To je hrášek. Copak nechceš být silný?
01:13:05 -Hrášek je hrozně zdravý, víš? Po něm vyrosteš a zesílíš.
01:13:11 -Co to s tebou je?
01:13:14 -Nic. Jen pořád nevím, co si s tím klukem mám počít.
01:13:18 -Být to můj kluk, tak bych ho...
-Teď už toho mám dost!-No dobře.
01:13:22 -Mám až po krk
01:13:25 těch tvých ustavičných nadávek a toho věčného poučování.
01:13:29 Teď mě poslouchej! TELEFON Jsem na něj pyšný, ať je jaký je.
01:13:33 -Jenom jsem mu chtěl navrhnout, aby ho poslal třeba na konzervatoř.
01:13:38 -Haló?
-Dejte mi ihned Julii.
01:13:40 -Kdo volá?
-Zavolejte mi Julii.
01:13:44 -Jakou Julii? -Jestli ji nepustíte, tak já vás zabiju!
01:13:48 -Ale já vaši dceru nemám.
01:13:52 -To jsem já, tati. Martin.
01:13:55 -Martine.
-Promiň.
01:13:58 -Ale...
01:14:01 Haló?
01:14:04 -Dobrý?
-Jo.
01:14:07 -Ahoj, Gustave.
-Ahoj. Ať vám to dobře dopadne.
01:14:11 To bude dobrý.
-No jo, taky doufám. Tak se měj.
01:14:34 -Je to moje chyba.
01:14:37 -Ne, Martine, ty za to nemůžeš.
01:14:41 A Julie taky ne.
01:14:45 Všechno je moje chyba.
01:14:48 Ale aspoň jsem už pochopila,
01:14:51 že člověk nemůže utéct sám před sebou.
01:14:58 To díky tobě, Martine.
01:15:10 -Best life.
01:15:12 -Jo, člověk si na něj prostě musí zvyknout.
01:15:24 -Tak zase příště.
-Ahoj, babi.
01:15:29 -Mami, bylo to bezvadný.
-Jo, jo.
01:15:36 -Sakra, co je zas tohle?
01:15:38 -Ahoj, Bodiolo.
-Mějte se.
01:15:41 -Dobře dojeďte.
-Spolehni se.
01:15:44 -Víš, napadlo mě...
01:15:47 Nechceš se mnou chodit?
01:15:49 -Před pár hodinami jsi se mnou ani nemluvil.
01:15:53 -Ale teď jsi holka.
01:15:55 -Hele, jsem pořád taková jako dřív.
01:15:59 -Ech, to je báglů. Snad se to tam vejde.
01:16:03 -Tak. Měj se pěkně.
-Ty taky.
01:16:06 -Dívejte se.
01:16:13 -Kdo tě sem prskl?
-Á!
01:16:17 -Ahoj, Jonathane.
-Ahoj.
01:16:28 -Zamluvil jsem letenky na první let do Stockholmu.
01:16:32 A oni taky.
01:16:34 -Budou mě chtít vidět?
-To si tedy piš.
01:16:41 Tak co, děvče, nezajdeme si na ryby?
01:17:09 -Jsi úplně jiný než ostatní kluci.
01:17:13 -Taky to o mně říkají.
01:17:17 -Jsi tak statečný.
01:17:25 -No, že bych byl gladiátor, to zrovna ne.
01:17:28 -To ne, ale umíš říkat věci narovinu.
01:17:33 Jsi doopravdy statečný.
01:18:01 -Pst!
01:18:03 Tak co bylo, Martine? Zažil jsi nějaké dobrodružství?
01:18:09 Výborně.
01:18:29 HLÁŠENÍ:-Cestující, kteří chtějí začít nový život, k východu 12.
01:18:43 -Tumáš.
01:19:01 -Martine.
01:19:05 -Ahoj, tati.
-Ahoj, Martine.
01:19:10 Tak rád tě vidím.
-Já taky.
01:19:22 -Mami!
-Ach.
01:19:24 Julie.
01:19:29 Ty ses ale změnila.
-To neříkej.-Broučku.
01:19:33 Ne, chtěla jsem říct, že jsi úplně stejná jako dřív.
01:19:39 -Takže jsou z vás novomanželé?
-Ne.
01:19:43 Chtěli jsme se vzít, ale nemohla jsem.
01:19:47 Ne bez Julie.
01:19:50 -Takže záleží jen na mně?
-Jo.
01:19:53 No... Jo.
01:19:56 -A když řeknu, že jo?
01:19:59 -No...
01:20:03 Dostaneš...
01:20:05 Dostane...
-Psa?-Och.
01:20:08 Ehm.
-Klid, tati, nepotřebuju psa.
01:20:11 Ale mohla bych třeba...
01:20:43 -Pojď, zahrajeme si spolu.
01:20:46 -Myslím, že to zvládneš sám.
-Já vím, ale čistě pro radost.
01:21:33 -Takže ty letíš do Renvattnet?
-A potom do Malmö.
01:21:37 -Dobrá. Nechám vás tu chvíli o samotě.
01:21:40 -A... Díky.
01:21:49 Kam letíte vy?
01:21:52 -Do Londýna.
-Páni.
01:21:55 -Ale mnohem radši bychom zůstali doma.
01:24:48 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2015
Jednoho dne se na stockholmském letišti náhodně potkají Julia a Martin. Jsou si k nerozeznání podobní, až mají pocit, že se dívají do zrcadla. Oběma je jedenáct let a jsou otrávení z toho, že musí vykonat návštěvu jednoho ze svých rozvedených rodičů. Proto se rozhodnou, že s rodiči sehrají starou známou hru a prohodí si role. Jejich nová identita je samozřejmě okamžitě vrhá do řady komických situací. Zároveň jim ale umožní podívat se zcela jinak na svůj vlastní, „pravý“ život a své problémy.
