Televizní hra ze školního prostředí o konfliktu zásadové učitelky a její studentky, která využívá protekce svého vlivného otce. ### Režie: Jan Kačer. Scénář: Vladimír Kotmel. Hrají: Jiřina Froňková, Miluše Šplechtová, Michal Nesvadba, Marek Eben a další.
00:01:49 Vančura byl český spisovatel.
00:01:59 Vlastním jménem Jan Marhoul.
00:02:03 SMÍCH
00:02:08 Narodil se v roce 1981 v Háji.
00:02:17 Původním povoláním byl pekař,
00:02:20 jenomže měl tajný sen stát se malířem.
00:02:22 Tak dost! Nevíte nebo šaškujete?
00:02:29 -Spíš nevím.
-To je spíš k pláči.
00:02:32 -Víte, co si zasloužíte?
-Ano, to je bez debat.
00:02:36 -Já si jdu sednout.
-Moment, tak snadno ne.
00:02:39 Příští týden se přihlásíte sám.
00:02:41 -Jsme domluveni?
-Ano, prosím.
00:02:44 Tak budeme pokračovat. Zuzana Lindovská!
00:02:54 Povězte nám třeba o Kamenném řádu.
00:03:02 -To byl seriál v televizi.
-Skutečně.
00:03:05 Kdo byl autorem literární předlohy?
00:03:11 To já nevím.
00:03:15 Ale to přece nemusíme vědět. Televize není literatura.
00:03:19 Myslíte?
00:03:22 Co vám říká název knihy Černá země?
00:03:28 NAPOVÍDÁNÍ
00:03:29 Nic.
00:03:31 Docela nic?
00:03:32 Martínek. Martínek.
00:03:36 Docela nic.
00:03:39 Je mi líto, Zuzko, ale sama jistě uznáte,
00:03:42 že to bude druhá nedostatečná.
00:03:44 Řekněte mi, proč se řádně nepřipravujete?
00:03:47 Vždyť na to přece máte, ne?
00:03:49 Já nemusím. Já jsem Lindovská.
00:03:58 Prosím?
00:04:01 Že jsem Lindovská.
00:04:05 Slyším dobře, ale nerozumím vám.
00:04:09 Jste snad laureátka státní ceny?
00:04:12 SMÍCH
00:04:15 Ona ne, ale její tatínek.
00:04:18 Klid! Tady nejsme na estrádě.
00:04:20 Nechápu, co s tím má společného vaše nedostatečná z literatury.
00:04:24 -Zkouším vás nebo vašeho otce?
-Já jsem to neřekla.
00:04:29 Chci jen připomenout, že jsem minulý rok
00:04:32 v klavírní soutěži zvítězila nad Danou Kubátovou.
00:04:36 A to je vaše dcera, pokud se nemýlím.
00:04:40 A že se letos připravuji na akademii.
00:04:43 To je pro mě to hlavní.
00:04:52 Promiň, je tady průvan.
00:04:57 Kateřino!
00:05:03 Tak se posaď.
00:05:05 -Děkuji.
-Tady nebo tady.
00:05:09 Vítám tě.
00:05:12 -Dáš si kávu?
-Ne, děkuji.
00:05:18 -Tak cigaretu?
-Vždyť víš, že nekouřím.
00:05:23 Nebo už jsi zapomněl?
00:05:28 Nezapomněl. Já tě mám pořád před očima.
00:05:34 Taková drobná, útlá, všude první. Do všeho celá divá.
00:05:40 Zásadová. Principiální až hrůza.
00:05:45 To ti asi zůstalo.
00:05:50 Alespoň něco, Františku.
00:05:55 Já si tě zase pamatuji jako činného svazáckého předsedu.
00:05:59 Kdo chce zapalovat, musí sám hořet.
00:06:03 Jednou rukou jsi bral diplom
00:06:06 a druhou umístěnku na nejvzdálenější školu,
00:06:09 kde ani lišky nedávaly dobrou noc.
00:06:14 Řekni mi.
00:06:17 Zbylo něco z toho Františka,
00:06:19 co se nebál jít pro své přesvědčení třeba do ohně.
00:06:26 Já věřím, že zbylo alespoň něco.
00:06:29 Něco vzal čas, něco ohořelo.
00:06:36 Kateřino, já jsem pořád ten samý.
00:06:38 Tentýž. Promiň, to mi zůstane.
00:06:41 Víš, jak jsem rád, že jdeš učit na mou školu.
00:06:45 -Já ti věřím.
-Děkuji.
00:06:47 -Doufám, že si od tebe zasloužím.
-Totéž.
00:06:51 Totéž.
00:06:55 Já jsem také vděčná, že jsi mi vyšel vstříc
00:06:58 a mohla jsem u tebe nastoupit.
00:07:00 Proto jsem přijala i ten nesnadný úkol.
00:07:03 Sám víš, co to znamená převzít žáky v maturitním ročníku.
00:07:09 A navíc učit maturitní předmět.
00:07:13 Ty jsi mi dal důvěru a já udělám, co dokážu.
00:07:17 Františku, měl jsi pravdu.
00:07:19 Dostala jsem třídu vynikajících žáků.
00:07:21 Jsou nadaní.
00:07:22 Škoda, že jsem je nemohla učit celé 4 roky.
00:07:26 Je pravda, že nejsou kolektiv.
00:07:31 Od první chvíle zkoušejí, co si kdo může dovolit.
00:07:35 Jeden druhého se snaží trumfnout. Jak se předvádějí.
00:07:39 Třeba teď ten případ s Lindovskou.
00:07:46 No právě.
00:07:54 Tak spusť, Františku.
00:07:55 Člověka normálně nevolají k řediteli,
00:07:58 aby si spolu zavzpomínali.
00:08:01 Ty mi tu funkci jenom stěžuješ.
00:08:03 Já? Ale neříkej.
00:08:07 Upřímně. Nejedeš po Lindovské moc ostře?
00:08:12 Františku, já bych tě ráda viděla na mém místě.
00:08:15 Když někdo neumí, tak dostane 5,
00:08:17 i kdyby byl otec ministr.
00:08:19 Když má všechny předpoklady k tomu, aby uměla
00:08:22 a přesto při zkoušení pukne jenom proto,
00:08:24 aby dokázal, že si to může dovolit,
00:08:27 tak si 5 zaslouží tuplem.
00:08:29 Promiň, já vím. Dvojnásob.
00:08:32 Já ti nic nevyčítám. Já se jen ptám.
00:08:38 A co se stalo? Tatínek si stěžoval?
00:08:43 Ředitel Lindovský ne.
00:08:46 A kdo? Jeho žena? Já bych s ní promluvila.
00:08:51 Otec na Zuzku možná nemá čas, ale ona jako matka by mi rozuměla.
00:08:57 Nikdo si nestěžoval,
00:08:59 ale najednou volají z okresu, kraje a odboru a ptají se mě,
00:09:04 co to ta profesorka Kubátová vyvádí.
00:09:06 Žáci by měli mít klid,
00:09:07 chystat se na maturity a ona sází 5.
00:09:10 Já jdu za Čermákem. Já mu to vysvětlím sama a hned.
00:09:12 Nikam nechoď!
00:09:20 Já jsem nic neřekl. Rozumíš?
00:09:28 Také se ptal, jestli v tom není něco osobního.
00:09:33 Vykládala něco o klavírní soutěži.
00:09:39 To ti... To je ale...
00:09:45 Tak dobře.
00:09:48 Ať to víš.
00:09:52 Lindovská vloni dostala 1. místo v krajské soutěži ve hře na klavír.
00:09:58 Moje Dana byla na 2. místě s rozdílem půl bodu.
00:10:07 To se stává.
00:10:11 Jenže zvláštní shodou právě tenkrát dostal dům kultury dotaci
00:10:16 na hudební nástroje a vybavení od podniku,
00:10:19 kde je Lindovský ředitelem.
00:10:22 Já ty možnosti nemám.
00:10:31 Tak přece jen osobní osten.
00:10:41 Můžeš si to myslet, Františku,
00:10:45 ale neznáš mě od včerejška.
00:10:53 V životě jsem musela překousnout horší věci.
00:10:59 Dana měla pocuchané nervy, léčila se,
00:11:03 proto jsem ji nechala na gymnáziu ve Starém Městě,
00:11:07 když jsem šla tady.
00:11:08 Denně dojíždí. Víš, co je to za námahu?
00:11:13 No, to nic, ale jedno mi věř,
00:11:17 že proti Lindovské a komukoliv z mé třídy
00:11:21 mám čisté svědomí.
00:11:27 A svou práci si obhájím.
00:11:30 Kdekoliv.
00:11:37 V tom s tebou souhlasím.
00:11:46 Řeknu jim,
00:11:48 že jsem ve tvém postupu neshledal žádné nedostatky
00:11:52 a že jsme spolu projednali
00:11:55 potřebu individuálního přístupu k žákům.
00:11:59 Aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
00:12:02 -Kateřino!
-Prosím.
00:12:12 Já bych málem zapomněl.
00:12:16 Za Řehákovou,
00:12:17 která zůstává na mateřské, zastupuje nová.
00:12:24 Nějaká Berková Jiřina. Chemie, biologie.
00:12:28 Učí 1. rok, tak si jí trochu hleď.
00:12:44 Nazdar! Ahoj!
00:12:46 -Prosím?
-Ahoj!
00:12:51 -Já jsem nová...
-Já jsem nová.
00:12:53 SMÍCH
00:12:57 -Já jsem tady 1. den.
-Tak 1. den a odkud jsi?
00:13:01 -Z Olomouce.
-Z Olomouca!
00:13:04 To sis moc nepomohla, viď?
00:13:06 -Do které třídy jdeš?
-Hledám 4. A.
00:13:09 Výborně, to je přímo u nás.
00:13:12 -Představím ti holky. To je Darina. -Květa.
00:13:15 Já jsem Zdena. Můžeš u mě sedět.
00:13:17 Lindovská Zuzana. Možná, že už jsi to jméno slyšela.
00:13:22 Ani nevím. Já jsem Berková Jiřina.
00:13:27 Fáráme, fáráme.
00:13:30 -Co teď máte?
-Chemii.
00:13:32 -To je Emil. Píše verše.
-Já jsem Emil.
00:13:37 -Stejně zase chemie nebude.
-Jak to?
00:13:39 Protože chemikářka má mateřskou a pořád někdo supluje.
00:13:43 Holky, nevíte, kdo dnes zase přijde na záskok?
00:13:46 -Kotrba.
-My mu říkáme Kartágo.
00:13:52 ŘÍKÁ LATINSKÉ PŘÍSLOVÍ
00:13:57 -Nádhera.
-Umí.
00:14:02 Jiřino, pojď!
00:14:16 POKŘIKOVÁNÍ
00:14:33 Tak na svá místa! Sedněte si!
00:14:36 Ta je dobrá.
00:14:37 -Kdo nám utře tabuli?
-Nedělej ramena a sedni si.
00:14:42 Děcka, ticho! Někdo jde!
00:14:50 Promiňte, trochu jsem se zpozdila.
00:14:57 -Paní profesorko!
-Děkuji.
00:15:03 -Už jste se seznámili.
-Jiřinka.
00:15:07 Tiše!
00:15:09 Vítáme mezi námi profesorku Jiřinu Berkovou.
00:15:13 Absolvovala pedagogickou větev přírodovědecké fakulty.
00:15:18 U nás bude učit chemii a biologii.
00:15:23 Myslím, že si budete dobře rozumět.
00:15:26 Přeji vám, ať se vám daří.
00:15:29 -Ať máte ze spolupráce radost.
-Děkuji vám.
00:15:32 Nebudu zdržovat.
00:15:33 -Na shledanou!
-Na shledanou!
00:16:05 Tak jsme se seznámili ještě jednou.
00:16:13 Teď se pustíme do chemie.
00:16:17 Prosím vás, sedněte si. Já jsem na to zapomněla.
00:16:25 Tak posaďte se.
00:16:36 Položme si na pohled jednoduchou otázku.
00:16:39 Proč probíhají chemické reakce?
00:16:44 -Ta si na nás teď smlsne.
-Náhodou je dobrá, holky.
00:16:48 Ty buď ticho. Ty si to odskáčeš jako první.
00:16:51 Kdyby se zkoušelo, tak zkus napovídat.
00:16:53 To bylo tak trapné.
00:16:55 ...a přitom je velice zajímavá.
00:16:58 A všechno z hlavy.
00:17:01 -Nešla bys odpoledne k vodě?
-K vodě? Emílku, potom.
00:17:09 Něco jí musíme provést. Něco pořádného vymysli.
00:17:15 Prosím tě. To je do mateřské školy.
00:17:20 -Zuzano, co tohle?
-Co to je?
00:17:22 To je bromaceton. To je slzný plyn.
00:17:29 -Hele, co to tam máte?
-Ty se uč a mlč.
00:17:35 -Prosím?
-Já bych utřel tu tabuli.
00:17:41 To bych byla velice ráda.
00:17:46 Takže rozhodujícím činitelem pro uskutečnění
00:17:49 daného chemického dění není pouze změna energie,
00:17:55 ale také neuspořádanost soustavy.
00:17:59 Faktor, kterým se měří neuspořádanost,
00:18:03 nazýváme entropie.
00:18:08 Entropie je tedy míra neuspořádanosti.
00:18:11 Děkuji vám. Jak se jmenujete?
00:18:13 -Štěrba.
-Děkuji vám, posaďte se.
00:18:18 Kapesník.
00:18:25 Můžeme si to vyjádřit...
00:18:28 KAŠLÁNÍ
00:18:33 Nějak mě pálí oči.
00:18:38 Kdo to udělal? Tak kdo to byl?
00:18:42 Všichni na chodbu!
00:18:49 Hlavně žádnou paniku pro trochu zápachu, prosím vás!
00:18:53 A je po ptácích.
00:18:54 Ty jsi to vylepšil. Ten průšvih nechci vidět.
00:18:57 Co já? Ty jsi mě tam poslala.
00:18:59 -To byl tvůj nápad.
-Cože?
00:19:01 Dal jsi toho moc.
00:19:03 Já nepláču. To pláče samo.
00:19:15 Řekněte. Proč mi to udělali?
00:19:19 Vždyť jsme se viděli poprvé v životě.
00:19:23 Já vám řeknu, proč to udělali.
00:19:28 Z rozežranosti!
00:19:32 Ale teď si je podám.
00:19:35 -Mám jít s vámi?
-Ne, to není třeba.
00:19:39 Mám teď hodinu a je to moje třída.
00:19:47 Já si to s nimi vyřídím.
00:20:00 Já nic nevím. Já jsem nic neviděla.
00:20:03 -Mě je blbě.
-Na Zuzanu si netroufne.
00:20:07 -Máš strach?
-No dovol. Z čeho?
00:20:10 Ale já ano.
00:20:12 -Jenomže ty máš otce.
-A ty ne?
00:20:15 Jo, ale můj dělá na stavbě.
00:20:17 Pánové, kdyby něco, tak mě roztrhne jako hada.
00:20:20 Asi nečetl Komenského.
00:20:25 Zuzano, aby bylo jasno. V tomhle s vámi nejedeme.
00:20:30 -Hele, mluv za sebe.
-Posero!
00:20:34 Pro hubu na hubu.
00:20:36 KŘIK
00:20:38 Ticho! Neperte se! Sedněte si! Sednout!
00:20:41 Nikdo nic neví! Nikdo nic neviděl!
00:20:43 Všichni za jednoho. Jeden za všechny.
00:20:46 Já bych chtěl říct čistě za sebe.
00:20:51 Pořádně nevím, co se stalo, ani kdo to udělal,
00:20:54 ale podle mého je to svinstvo.
00:20:59 HRAJE NA KLAVÍR
00:21:04 ZPĚV
00:21:05 Stránky čítanky chci si založit tvými copánky.
00:21:11 Spíš než na temno myslím na lásku.
00:21:15 Promiň, Jirásku.
00:21:17 Spíš než na temno myslím na lásku.
00:21:21 Promiň, Jirásku.
00:21:28 Stránky fyziky chci si založit tvými culíky.
00:21:35 Ve spojených nádobách myšlenky nekalé.
00:21:38 Promiň, Pascale.
00:21:41 Ve spojených nádobách myšlenky nekalé.
00:21:45 Promiň, Pascale.
00:21:49 Sednout!
00:22:06 Nemusím zdůrazňovat,
00:22:08 že to, co jste udělali, je uličnictví.
00:22:13 Zlomyslné darebáctví.
00:22:17 Stydím se za vás.
00:22:23 Ale když jste měli odvahu to udělat,
00:22:26 jistě vám zbyla k tomu, abyste se přiznali
00:22:29 nebo označili toho, kdo to udělal.
00:22:37 Dávám vám 2 minuty.
00:22:44 Prosím!
00:22:49 Prosím, mě je nevolno.
00:22:52 -Je jí asi horko.
-Můžete jít ven.
00:22:55 Otevřete okna!
00:22:58 Všichni ne. To je ochoty.
00:23:12 Máte příležitost.
00:23:20 Čekám.
00:23:33 Hrdinové!
00:23:41 Byl jsem to já.
00:23:44 -Vondřášek?
-Ano, já.
00:23:47 Úplně sám. Jinak nikdo nic nevěděl.
00:23:52 Tak tomu bych nikdy nevěřila. Co se dá dělat.
00:23:59 Pojďte k tabuli.
00:24:06 Tak jak to bylo?
00:24:09 -Prostě jsem to udělal.
-Proč?
00:24:13 Aby byla legrace.
00:24:17 A čím?
00:24:22 -Takovým plynem.
-Plynem?
00:24:28 -Co je tohle?
-Taková sloučenina.
00:24:34 -To jste dělal sám?
-Ano, totiž ne úplně.
00:24:40 Jak se jmenuje ta sloučenina?
00:24:48 Já vám napovím. Kyselina bromovodíková.
00:24:52 Ano, je to kyselina bromovodíková.
00:24:56 Napište vzorec.
00:25:15 Dovolte. Podívejte se.
00:25:22 To je bromovodík. Plyn. A kyselina je jeho vodný roztok.
00:25:27 -Mám pravdu?
-Ano.
00:25:30 Tak se posaďte, Emile.
00:25:35 Příště nelžete.
00:25:39 Neumíte to.
00:25:44 A teď vážně. Kdo z vás to byl?
00:26:03 -Kubíček! Sám?
-Ano.
00:26:11 Štěrba! Vy abyste při něčem nechyběl.
00:26:16 -Víc nikdo?
-Ne.
00:26:23 A Lindovská! Ostatní nic nevěděli.
00:26:30 Nebo věděli a souhlasili?
00:26:35 Anebo také věděli, nesouhlasili, ale mlčeli.
00:26:40 Co myslíte, že je horší?
00:26:45 Já vím, asi si myslíte, že všichni držíte pohromadě.
00:26:53 Jenže to není přátelství ani solidarita.
00:27:00 To je zbabělost.
00:27:15 Profesorce Berkové se omluvíte.
00:27:19 Ztracené hodiny češtiny a chemie nahradíte.
00:27:22 To je bez debat.
00:27:24 Stejně se tady nedá dýchat a pracovat.
00:27:26 Teď se rozejdeme a sejdeme se tady ve 14:00.
00:27:30 DOHADOVÁNÍ
00:27:36 Kdo nepřijde, má neomluvenou hodinu.
00:27:54 -Ahoj.
-Ahoj, Emile. Co tady děláš?
00:27:57 -A s kyticí.
-To jsou pampelišky.
00:28:00 Víš, že je to ohromně léčivé?
00:28:04 Je to proti křečím a dává se to do mastí.
00:28:09 -A na koho tady čekáš?
-Na tebe.
00:28:14 -Půjdeš k vodě?
-Emile, já tě žeru.
00:28:19 Jako bys vypadl z knížky od Šrámka.
00:28:31 Tak jedeme?
00:28:34 Jedeme, ale Emil mě přišel pozvat k vodě.
00:28:38 Tak Emil může jít k vodě, ne? My pojedeme. Sedni si.
00:28:46 Hele, možná se tam uvidíme. Já si jednu vezmu, jo?
00:28:49 -Vezmi si to všechno.
-Ne, jenom jednu.
00:28:52 -Ahoj. ―Ahoj.
00:29:07 -Dobrý den!
-Dobrý den!
00:29:10 -Odkud se známe?
-Ze 4. A.
00:29:12 -To je pro vás.
-To je pěkné.
00:29:16 Proč?
00:29:18 Vždyť víte. S tím bromacetonem.
00:29:20 Byla to hloupost, tak abyste se na nás už nezlobila.
00:29:24 Děkuji.
00:29:29 Na to jste přišel sám?
00:29:30 Ne, to všichni,
00:29:32 ale poslali mě, protože se styděli.
00:29:39 Děkuji vám.
00:29:41 Ani nevíte, jakou jste mi udělal radost.
00:29:45 Já mám také radost. Tak já letím.
00:29:53 -Kam máte namířeno?
-Na přehradu.
00:29:57 -To se máte.
-Nešla byste také?
00:30:03 Já nemohu. Já tady mám chlapce.
00:30:07 Ve školce. Jsou mu 3 roky. Za chvíli tam zavírají.
00:30:12 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:30:24 -Žárlil? Jak to?
-Vážně.
00:30:28 Já jsem chodil do 4. A suplovat a z chemie vím,
00:30:31 že se voda nemá lít do kyseliny.
00:30:35 Latinu jsem jim nechtěl zprotivit,
00:30:38 tak jsem jim občas k povzbuzení zájmu dával
00:30:42 různé hlavolamy, testy, něco z psychologie,
00:30:45 inteligenční kvocient.
00:30:51 Já se tak na stará kolena bavím.
00:30:55 Schválně zkuste, jak rychle to složíte.
00:31:00 -Ukažte!
-To je tak pro děti na hraní.
00:31:02 Omyl! To dávají i kosmonautům při výcviku.
00:31:08 Co byste řekli 4. A?
00:31:10 To je geniální třída. Jsou to studijní typy.
00:31:16 -Mají nápady.
-Nápady mají.
00:31:20 -Ale občas hřeší a lajdačí.
-To vám podepíšu.
00:31:27 Já mít takovou třídu, tak si gratuluji, kamaráde.
00:31:31 Kdyby mi provedli takovou hloupost, tak je napomenu,
00:31:35 dám jim pár příkladů za trest a šmitec.
00:31:38 Jenomže vy všechno moc prožíváte.
00:31:41 Prosím?
00:31:43 ZVONÍ TELEFON
00:31:47 Sborovna! Bartek!
00:31:49 To jste vy. Čemu vděčíme za tu čest?
00:31:54 Prosím?
00:31:56 Kolegu Kalouse. Ano, předám.
00:31:59 Kolega Kalous má telefon.
00:32:03 Kalous! Dobrý den!
00:32:07 To jsem já.
00:32:11 Ne, jsem velice rád.
00:32:18 To nebude problém. Počkejte.
00:32:26 Domluvíme se tak,
00:32:28 že až bude připravená pár dnů před klasifikační konferencí,
00:32:33 tak se mi přihlásí.
00:32:42 Cvičí na klavír. No jo, to je teď přednější.
00:32:48 Ne, to je jasné. Co?
00:32:50 Jak?
00:32:55 Stačí to základní. Nebudu z toho dělat vědu.
00:33:01 Však se domluvíme.
00:33:06 Děkuji. Jste velice laskav.
00:33:13 No, no. Má starost o Zuzanu.
00:33:20 Jako matka. Jde jí o budoucnost.
00:33:26 To znáte. Ta hloupá aféra ji nepřidala.
00:33:29 Takže vy zkoušíte své žáky, až vám to laskavě dovolí.
00:33:35 Dovolte, když jde o takový mimořádný případ,
00:33:39 tak mám pochopení.
00:33:41 Vždyť jsme přece lidé.
00:33:43 Co je na tom případu mimořádného?
00:33:45 Že je doprovázen příslibem odměny?
00:33:49 Tyto narážky jsou zbytečné.
00:33:53 Už předtím se paní Lindovská ptala,
00:33:57 jestli se mi ten byt daří vyměnit.
00:34:00 Když jde teď o známku z matematiky, tak obzvlášť.
00:34:04 V muzice neplatí ani tuzéry, ani protekce.
00:34:07 Umíš nebo neumíš. Když umíš, tak ukaž.
00:34:11 -Myslíte?
-Ano.
00:34:14 Co to 1. místo Lindovské v soutěži?
00:34:21 Minulý rok?
00:34:26 Já jsem se v porotě zdržel hlasování.
00:34:30 Proč?
00:34:33 Protože jsem ji učil.
00:34:43 Děkuji, pane Lindovský.
00:34:48 -Pane Čermáku!
-Prosím.
00:35:01 Já jsem si ještě vzpomněl.
00:35:05 Kdo je ta profesorka Kubátová?
00:35:09 -Zase nějaké problémy?
-Ne, já se jenom ptám.
00:35:16 U nás je bez připomínek.
00:35:21 Je to vzorná učitelka. Teď si dělá doktorát z filozofie.
00:35:26 Dělá to při zaměstnání. Nikdo ji do toho nežene.
00:35:29 V jejím věku by to ani nepotřebovala.
00:35:32 Jenom taková rodinná tragédie. Jejího muže si určitě znal.
00:35:38 Dělal ředitele Závodu 07 na Starém Městě.
00:35:42 Vašek Kubát. To byl právě on?
00:35:44 Naboural se autem na služební cestě.
00:35:47 Zavinil to šofér. Ten dostal 2 roky.
00:35:50 Za rok ho pustili a Kubát je pod kytičkami.
00:35:53 Jeho dceru to vzalo.
00:35:55 Pak prohrála nějakou soutěž a Kubátová se přestěhovala tady.
00:36:00 To je všechno.
00:36:04 Leopolde, jestli máš nějaké problémy,
00:36:06 tak mi řekni.
00:36:08 Ona je hodně tvrdohlavá. Já si ji zavolám.
00:36:10 Ne, já si své problémy řeším sám.
00:36:12 -Buď zdráv.
-Na shledanou.
00:36:28 Promiňte.
00:36:32 -Dobrý den.
-Pěkně vítám.
00:36:36 Paní profesorko, jsem upřímně rád, že vás poznávám.
00:36:42 Bojím se jenom jednoho.
00:36:44 Nezlobíte se,
00:36:46 že jsem si vás pozval k sobě místo toho,
00:36:48 abych šel k vám do školy?
00:36:50 Ne, vůbec ne.
00:36:52 Vždy si udělám čas, když jde o problémy mých žáků.
00:37:01 Prosím, posaďte se tady.
00:37:05 Děkuji.
00:37:08 Tak jsem slyšel,
00:37:09 že chcete trvat na původním návrhu trestů.
00:37:13 Uvědomujete si, jaké to bude mít následky?
00:37:16 Ano, rodiče sníží dětem kapesné.
00:37:19 Nekoupí jim slíbené televizory, originál dříny
00:37:23 a někteří dokonce za trest nepojedou k moři,
00:37:27 ale jenom do Beskyd.
00:37:29 Já si myslím, že není čas na žertování.
00:37:31 Já mluvím vážně. O jakých následcích mluvíte vy?
00:37:35 Já myslím následky pro děti.
00:37:37 Děti, které mají většinou volební právo
00:37:40 a za půl roku půjdou na VŠ nebo pracovat.
00:37:43 Ale děti.
00:37:44 Děti provedly uličnictví. Přijde trest.
00:37:48 Poučí se.
00:37:51 Jinak půjdou do života s přesvědčením,
00:37:54 že díky známostí všechno projde.
00:37:59 Vezmeme si to na svědomí?
00:38:00 Já jsem upřímný a rovný člověk. Řeknu vám, co si myslím.
00:38:05 Mládež musíme soudit shovívavě.
00:38:07 My jsme si je přivedli na svět. My je vychovali.
00:38:10 Když udělají kopanec, tak musíme začít u sebe.
00:38:14 Vy jste moc tvrdá.
00:38:16 Ano, já chápu, že máte právo na tu hořkost.
00:38:20 Ta rodinná tragédie. Manžel, dcera.
00:38:26 Nikdo a nic vám nedává právo, abyste...
00:38:32 Moje svědomí by mi přece nikdy nedovolilo
00:38:35 hojit svou bolest trápením druhých.
00:38:40 Má tragédie je má věc.
00:38:45 Buď budeme mluvit o problému vaší dcery nebo raději půjdu.
00:38:50 -To bude rozumnější.
-To ne.
00:38:52 Prosím vás, posaďte se.
00:38:56 Já se omlouvám.
00:38:57 Já se omlouvám.
00:39:03 Přece nám jde o jedno. Zatracená věc.
00:39:08 My dva se přece musíme domluvit.
00:39:11 Já už jsem o tom začal.
00:39:13 Kdybyste potřebovala nějakou pomoc.
00:39:15 Ne, děkuji. Já žádnou pomoc nepotřebuji.
00:39:18 Máte už jistě dost starostí,
00:39:20 jak splnit slíbenou pomoc jiným kolegům.
00:39:22 Tak dost! Co mi to chcete přišít!
00:39:26 -Tady končí legrace!
-Já slyším dobře.
00:39:30 Omlouvám se. Vím jenom o jednom případu.
00:39:33 Vaše paní slíbila pomoc v bytové otázce
00:39:36 mému kolegovi Kalousovi za jistou výsadu
00:39:40 přezkoušení z matematiky.
00:39:42 -To není pravda!
-Já nelžu!
00:40:00 Já o tom nic nevím. Věříte mi?
00:40:04 Věřím.
00:40:07 Postavte to.
00:40:09 Slečno, buďte tak hodná, vzala byste mi tam plášť?
00:40:12 Je mi tady horko. Děkuji vám.
00:40:16 Posaďte se.
00:40:23 Začneme znovu.
00:40:28 Podívejte se, není nic špatného,
00:40:30 že největší podnik v okrese pomůže kantorovi slušně bydlet.
00:40:35 Není nic zlého,
00:40:36 že ze svých fondů dáte třeba kulturnímu domu hudební nástroje,
00:40:41 ale nesmí to být něco za něco.
00:40:44 Já vím, ale vy mi musíte věřit.
00:40:48 Já jsem nikdy nic pro sebe nebo pro rodinu nevymáhal.
00:40:54 Věříte mi? Čestně.
00:40:56 Řekněte mi, proč my dva se tady tak hádáme.
00:41:03 Mě poslali studovat z továrny. Vy jste začínal u soustruhu, že?
00:41:10 Teď děláte kandidaturu.
00:41:13 Prosím vás, buďte tak laskavá.
00:41:17 Jsou to neděle, svátky, dovolená, roky.
00:41:24 Nikdo mi nedá nic zadarmo.
00:41:26 Všechno jsem si musel vydřít, rvát se.
00:41:28 S nepochopením, s překážkami, se závistí.
00:41:31 Právě proto jste tím, čím jste.
00:41:35 Vlastní zásluhou, vlastní prací.
00:41:39 Pane řediteli, tak mi řekněte,
00:41:42 proč tak také nevedete svou nadanou dceru?
00:41:52 Vy si vážně myslíte, že v ní něco je?
00:41:57 Samozřejmě, má talent, je nadaná, je výborná.
00:42:01 Jenomže bez vůle, dřiny, sebekázně, nadání nevzroste.
00:42:09 Nezlobte se, ale vy jste jí ublížili sami.
00:42:15 Má na co si vzpomene, nemá o co bojovat.
00:42:21 Jenomže tak vychováváme slabochy.
00:42:24 Dovolíte, abych vám něco přečetla?
00:42:26 Bude to jen vteřina. Nebudu vás zdržovat.
00:42:29 Prosím.
00:42:30 Jenom si vezmu brýle. Hned to bude.
00:42:34 Kladu si otázku,
00:42:36 odkud se bere u mladé inteligence tak sobecký přístup k životu.
00:42:40 Sotva překročí brány závodu s čerstvým diplomem,
00:42:44 především se zajímají o výhody, co nemusí dělat, jaká mají práva.
00:42:49 Méně je vzrušuje příležitost porvat se s překážkami,
00:42:53 řešit provozní nebo technický problém.
00:42:56 Kdo je vinen? Nezhýčkali jsme je my sami?
00:43:01 Mám číst dál, co jste sám napsal?
00:43:06 To není třeba.
00:43:11 HRA NA KLAVÍR
00:43:32 Tak co tomu říkáš?
00:43:35 Krása. Je to parádní muzika.
00:43:40 Ten tvůj nápad ti nevyjde.
00:43:48 To ještě nemáš ten správný dojem.
00:43:50 Je to napsáno pro 4 ruce a 2 piana.
00:43:54 Já nevím, člověče.
00:43:59 Já bych předem flintu do žita neházel.
00:44:01 Také jsem je už pozval.
00:44:04 Za pokus nic nedáš. Tak zatím.
00:44:11 Dobrý den.
00:44:14 HRA NA KLAVÍR
00:44:34 -To je nádhera.
-Že? ―Dobrý den.
00:44:37 Ahoj, tak rychle jsem tě nečekal, Zuzano.
00:44:40 Mám pro tebe takový návrh.
00:44:43 Máme tady letos na zámku
00:44:46 10. ročník mezinárodní klavírní soutěže mladých.
00:44:49 -To vím. ―To je dobře.
00:44:52 Já bych tě chtěl doporučit.
00:44:55 Měla bys hrát tohle concertino. Podívej se.
00:45:04 HRAJE NA KLAVÍR
00:45:21 -Není to hračka.
-To není.
00:45:24 -Vy si myslíte, že to zvládnu?
-Musíš.
00:45:32 Moment, to je pro 2 klavíry. Kdo by hrál se mnou?
00:45:38 Dana Kubátová.
00:45:44 To ne. V žádném případě.
00:45:49 Proč ne? Co ti ta Dana udělala?
00:45:52 -Ona nic.
-Tak co?
00:45:55 Copak jste hluchý a slepý?
00:45:57 Já jsem černá ovce gymnázia, protekční dítě
00:46:00 a ona je ta ublížená chudinka.
00:46:06 Já jsem si to myslel.
00:46:10 Tak to se nedá nic dělat. Budu muset vybrat jinou dvojici.
00:46:15 Třeba nevyhraje, ale to není hlavní.
00:46:19 Tak děkuji. Můžeš jít.
00:46:22 Nešlo by, že by se mnou hrál někdo jiný?
00:46:27 To by asi nešlo.
00:46:32 Záleží na vyrovnané úrovni,
00:46:35 technice přednesu, schopnosti souhry.
00:46:41 Kromě Dany k tobě nikoho jiného nemáme,
00:46:44 takže to pusť z hlavy a uč se ke zkouškám.
00:46:49 Takže podle vás hraje Kubátová stejně dobře jako já.
00:46:53 To přinejmenším. Mluvím snad jasně.
00:47:06 Tady máte ty noty.
00:47:08 Jdi a nechoď mi na oči! Kdo praští notami, ten je u mě...
00:47:13 Co koukáš?
00:47:28 Co je zase?
00:47:32 -Dana Kubátová.
-Tak jsem přišla.
00:47:37 Raduji se.
00:47:39 Dano, podívej.
00:47:41 Mám tady soutěžní skladbu pro 2 klavíry
00:47:45 na tu mezinárodní soutěž, co bude na zámku.
00:47:54 Vy si myslíte, že bych mohla? Mohu se podívat?
00:47:58 To víš, že můžeš. Podívej.
00:48:04 -Tak co?
-To je nádhera.
00:48:09 -Tak můžeme s tebou počítat?
-Já bych ráda.
00:48:15 -S kým hraju?
-Se Zuzanou Lindovskou.
00:48:28 Já nevím.
00:48:31 Před chvílí odtud vyletěla a přehlédla mě jako krajinu.
00:48:36 To nechej na mně.
00:48:40 Já ji také nemám ráda. Je hodně nafoukaná.
00:48:43 Ať nakonec spolu nevybouchneme.
00:48:45 Víš co? To taky nechej na mně.
00:48:50 Když se do toho pustíme, tak proč bychom to nevyhráli.
00:48:55 -Co říkáš?
-Který part hraju?
00:49:05 Dano, nekoukej se tak. Oba jsou stejně těžké.
00:49:08 -Nebo chceš raději tento?
-Ne, já vám věřím.
00:49:17 Tak za týden, jo?
00:49:20 Dobře. Děkuji a na shledanou.
00:49:36 HRAJE NA KLAVÍR
00:49:51 Já jsem si to rozmyslela.
00:49:54 Tak dobře, ale já jsem si to nerozmyslel.
00:49:59 Dejte mi šanci.
00:50:03 Tak dobře. S Danou Kubátovou.
00:50:09 Ano.
00:50:11 Zuzano, bez primadonství, podtrhů a uražené ješitnosti.
00:50:17 Dana si už svůj part vzala.
00:50:19 Schůzku vám domlouvat nebudu, to jistě chápeš.
00:50:21 Za týden obě přijďte.
00:50:25 Co se ti zase nelíbí?
00:50:28 To není sólo a doprovod. To je muzika!
00:50:31 Muzika pro 2 stejně dobré hráče. Rozumíš?
00:50:37 Tak děkuji. Na shledanou.
00:50:49 -Ahoj.
-Ahoj.
00:50:53 Dano, já ti musím něco říct,
00:50:56 ať je mezi námi jasno, proč jsem vzala tu soutěž.
00:51:01 Není to kvůli Bartkovi ani kvůli našim
00:51:04 nebo snad kvůli tobě.
00:51:06 Ale já musím dokázat, že něco umím a chci vyhrát.
00:51:13 Ne proto, že táta je ředitel, ale proto, že něco umím.
00:51:19 Nesmíš zapomenout, že já chci také vyhrát.
00:51:22 Nemusím si nic dokazovat.
00:51:24 Vím, že můžeme hrát jedna nebo druhá sama,
00:51:28 ale můžeme to pěkně obě prošvihnout.
00:51:34 Ještě něco.
00:51:39 Já jsem vloni o té protekci nevěděla.
00:51:43 Opravdu ne.
00:51:53 Tak pojď.
00:52:09 Vážení rodiče, vítám vás na dnešní třídní schůzce.
00:52:15 Promiňte.
00:52:20 Vítám vás.
00:52:24 Nebudu opakovat k čemu, a jak došlo.
00:52:26 Pedagogická rada posoudila
00:52:28 objektivně a spravedlivě celý případ
00:52:30 a odhlasovala navržené tresty.
00:52:36 Tak přece!
00:52:38 Je vůbec tohle možné! Tak to je příliš!
00:52:42 To je zničí?
00:52:43 Copak nemáte kousek srdce?
00:52:46 Tohle poženeme dál!
00:52:50 -Prosím.
-Já jsem Kubíček.
00:52:55 Profesorko, nemyslete si,
00:52:57 že snad já nebo ostatní chceme, aby se ta lumpárna smazala.
00:53:07 Já osobně jsem kluka popadl
00:53:09 a nepřál bych vám vidět, co jich schytal.
00:53:12 Ale ten trest. Zrovna teď před maturitou.
00:53:15 Nezlobte se, ale zdá se mi to trochu moc.
00:53:20 Paní profesorko, vždyť vy jim chcete zničit život!
00:53:23 Vždyť se kvůli vám nedostanou na vysokou školu!
00:53:27 Nikdo nikomu nechce zničit život.
00:53:30 Zhoršená známka z chování nebo ředitelská důtka
00:53:33 ještě nikomu nezavřeli bránu do života.
00:53:37 Pane Lindovský, co mlčíte. Jedná se o vaši dceru.
00:53:41 Nejen o naši dceru.
00:53:46 Hulvát jeden drzý. Tak mluv!
00:53:50 Teď jí to ukáže.
00:53:55 Seděli jsme tady nedávno. Po výletě na konci 3. třídy.
00:53:59 Jeden hledal ubytování v podnikové chatě, já autobus,
00:54:04 vy zase klobásy, jen aby dětičkám nic nechybělo.
00:54:09 A co oni? Co si přivezli ze zájezdu?
00:54:13 -Co dali vám jako dárek?
-Nic.
00:54:16 -Poslali pohled.
-Za 1,5 koruny.
00:54:20 Za ostatní nakoupili víno, koňak a zaneřádili chaty jako chlív.
00:54:27 Omluvili se a dokonce písemně. Tak co ještě chceme.
00:54:31 Pár maminek se dokonce nabídlo, že chaty osobně uklidí.
00:54:36 Zvykli si, že se skloníme před majestátem mládí
00:54:40 a že všechno projde.
00:54:43 Takže chtějí být dospělí. Podle zákona už většinou jsou.
00:54:48 Rozhodují se sami.
00:54:51 Trvají na právu mít soukromý život.
00:54:54 Co je nám do toho,
00:54:56 s kým jdou do kina, s kým jedou na víkend.
00:55:00 Sami si zvolí, zda si nechají
00:55:03 a nám pověsí na krk následky své lásky
00:55:06 nebo půjdou k interrupční komisi.
00:55:10 DOHADOVÁNÍ
00:55:14 Promiňte, nechtěl jsem se nikoho osobně dotknout.
00:55:17 Takže chtějí být dospělí.
00:55:20 Máme je brát vážně jako rovnocenné partnery.
00:55:23 Pak se ale musí naučit odpovědnosti.
00:55:29 Nevidět jen sebe a nést následky svých činů.
00:55:36 Pořád mele dokola a nic.
00:55:40 Já vím, není vám lehko. Mně není lépe.
00:55:43 Máme jedinou dceru.
00:55:45 Jako tátovi, který se v ní vidí, je mi těžko.
00:55:49 Něco jsem možná zanedbal sám.
00:55:52 Ale v jejím zájmu, v jejím životním zájmu,
00:55:56 já s tím trestem souhlasím.
00:56:17 Děkuji vám. Má ještě někdo něco?
00:56:23 Teď vás seznámím s hodnocením prospěchu
00:56:26 a stavem přípravy k maturitě.
00:56:28 ZVONEK
00:56:37 POTLESK
00:56:55 Nebuď smutný. Blahopřeji.
00:56:59 Hlavně štěstí a zdraví v životě.
00:57:09 Hodně štěstí v životě.
00:57:23 Ať vám to na veterině vyjde tak perfektně jako u maturity.
00:57:27 Já vám děkuji.
00:57:32 Květo, ať je z vás dobrá dětská lékařka.
00:57:35 Jestli se dostanu na VŠ, tak se snad zblázním radostí.
00:57:41 Tak potom raději psychiatrii.
00:57:59 Gratuluji vám!
00:58:01 Nesmíte se na ni zlobit.
00:58:03 Na Zuzku?
00:58:08 Že mě zasklila?
00:58:11 Ne, všechno chce svůj čas.
00:58:15 -Ona jednou přijde.
-Určitě.
00:58:18 -Ale kytici si ode mě vezmete.
-Ráda.
00:58:23 Za chvíli mi přijede Dana s maturitním vysvědčením.
00:58:28 Děkuji vám.
00:58:59 Nyní si poslechneme concertino od Dmitrije Šostakoviče.
00:59:05 Hrají Dana Kubátová a Zuzana Lindovská.
00:59:09 POTLESK
00:59:16 -Proč hlásila Zuzanu druhou?
-Je to podle abecedy.
00:59:57 HRAJÍ NA KLAVÍR
01:00:46 Nikdy bych nevěřil, že se ti to povede.
01:00:49 Podívej se na to. Ty holky hrají bez not.
01:00:54 Co když budou mít okno?
01:01:31 Slyšíte je? To je souboj.
01:01:36 Jen aby jedna druhé nadala faul.
01:01:46 Holky, to je nervák. Já musím jít kouřit
01:02:27 Ahoj!
01:02:29 Ahoj, Ondrášek!
01:02:31 Pojď sem. Co ty tady s bylinkami?
01:02:34 -Zase mi lezeš do zelí?
-To jsi úplně vedle.
01:02:42 -Myslíte, že to vyhrají?
-To je hotovka.
01:02:46 Ukaž. To je dobré.
01:02:48 Já bych tak chtěla na něco hrát. Jenže já jsem na to levá.
01:02:56 Hele, dej mi cigaretu.
01:03:05 Děkuji.
01:03:15 HRAJÍ NA KLAVÍR
01:03:54 Dobrý večer! Budete tak hodný?
01:04:01 Děkuji.
01:04:09 To jsou ty cigarety.
01:04:16 -To jste vy?
-Ano.
01:04:22 Tak to vidíte, nemohla jsem to vydržet.
01:04:26 Já také ne. V životě jsem neměl takovou trému.
01:04:32 Myslíte, že budou první?
01:04:35 Nevím, ale moc bych jim to přála.
01:04:42 I když nebudou první, tak vyhrají.
01:04:47 Vyhrají mnohem víc.
01:04:58 HRAJÍ NA KLAVÍR
01:05:07 PŘERUŠENÍ HRY
01:05:24 Jen klid. Vraťte se kousek zpátky.
01:05:57 HRAJÍ ZNOVU NA KLAVÍR
01:06:09 Skryté titulky: Leona Kminiaková, Česká televize, 2013
Inscenace pro mládež, akcentující morálně společenské rysy pedagogů, studentů a jejich rodičů, promítajících se v konfliktu měšťácké společnosti a nekompromisním postoji zúčastněných.
Studenti maturitního ročníku přivítají novou mladou profesorku chemie a biologie Berkovou nepříjemným výstřelkem – nechají ve třídě působit páchnoucí dráždivou chemickou látku. Nikdo ze studentů se při vyšetřování nechce přiznat, situaci se snaží vyřešit oblíbený student třídní profesorky Kubátové svým hraným přiznáním. Profesorka však jeho záměr prohlédne a skuteční viníci se následovně přiznají.
Ve sborovně se řeší hodnocení studentky Zuzany Lindovské, která při studiu využívá protekce svého vlivného otce s vysokým postavením ve společnosti. Profesorka Kubátová se nesmiřuje se sobeckým přístupem k zadaným úkolům této studentky.
Zuzana dostává šanci od svého učitele hudby se zúčastnit hudební soutěže ve hře na klavír. Podmínkou je společná hra se svou sokyní – dcerou třídní profesorky Kubátové, nad kterou dříve získala v klavírní soutěži díky své protekci prvenství. Obě studentky zprvu účast odmítají. Později si Zuzana uvědomí, že dostává šanci předvést své skutečné schopnosti v této oblasti a se společnou účastí souhlasí…