Kde žiju a proč? Jedinečná dokumentární řada osudů těch, kteří nosí nálepku cizinec
Obsah dílu
„Můj příběh se podobá těm, které čteme v knihách staromódně označovaných jako ‚červená knihovna‘ nebo vídáme ve filmech s patřičným happy endem. Přijela jsem do Španělska na týdenní dovolenou, potkala svou životní lásku a už jsem zde zůstala“. Tak popisuje svůj „španělský“ příběh Martina Fišerová. Dnes 42letá žena, která v životě neměla zrovna na růžích ustláno, si své růžové pole našla ve španělské Valencii. „Z Čech jsem odcházela zklamaná a bolavá. V neděli odpoledne jsem se rozešla se svým partnerem, druhý den už jsem vyřizovala stěhování z bytu, výpověď v práci, změnila telefonní číslo a v pátek už jsem cestovala na jih. Po čtyřech dnech tady jsem potkala ‚pana božského‘ a od té doby jsme se neodloučili. Pikantní na tom je, že je Slovák. A tak jsme si vytvořili svoje vlastní Československo ve Španělsku“, říká dnes šťastná Martina.
Frýdecko-místecký řezbář Lupo Anetta navštívil díky montážím spoustu zemí Evropy. Vedle nich se slovenský rodák na svých toulkách světem živil jako taxikář, pomáhal u cirkusu, prodával na tržnicích a nakonec skončil jako obsluha vysokozdvižného jeřábu. Přesto se nakonec stala jeho domovem Česká republika, konkrétně oblast pod Beskydami, kterou si zamiloval. To všechno i přes to, že se mu ze světa domů moc nechtělo. Důvodem jeho návratu byla havárie. Ne jeho, ale bratra. Ten pracoval jako havíř v karvinských dolech a utrpěl v roce 1994 vážný úraz. Aby byl bratrovi co nejblíže a mohl mu pomáhat, přistěhoval se k němu do Frýdku-Místku. Jak dnes vzpomíná, původně sem přijel tak na půl roku až rok, až se bratr dostane z nejhoršího. Z plánovaného půl roku je ale dnes celých 20 let. Protože tady nenašel práci odpovídající jeho znalostem, prodával nejprve zeleninu a ovoce na tržnicích, pak si založil živnost hodinového manžela – první svého druhu na Fýdecko-Místecku. Před patnácti lety se mu podařilo najít si práci ve firmě zabývající se výrobou srubů a nábytku a o dalším osudu bylo rozhodnuto. Zamiloval si práci se dřevem a rychle zjistil, že by se mohl živit jako řezbář na volné noze.