Autentický životní příběh Evy Erbenové. Ženy, která se stala předobrazem hrdinky filmového příběhu Poslední cyklista. Připravili: M. Růžičková, J. Mattlach, I. Popek a J. Svoboda

Eva Erbenová

V roce 2013, v době příprav natáčení nového dvoudílného televizního filmu Poslední cyklista (scénář Tomáš Töpfer, Jiří Svoboda), se režisér Jiří Svoboda setkal s paní Evou Erbenovou. Její drobná knížečka Sen mu byla inspirací pro co nejvěrnější zachycení života Klárky Orensteinové, hlavní hrdinky filmového příběhu, který na obrazovky České televize v premiéře uvede už v neděli 4. května 2014. Životní filosofie paní Evy Erbenové ho nadchla natolik, že ji požádal o osobní účast ve filmu.

Eva Erbenová se narodila v roce 1930 v Děčíně, o šest let později se s rodiči přestěhovala do Prahy. Roku 1941 byla deportována do Terezína a v roce 1944 do Osvětimi. Na konci války se jí podařilo utéci z pochodu smrti; ve vesnici Postřekov se jí ujala rodina Jahnova, která ji vrátila zpět do života. Po absolvování ošetřovatelské školy v Praze odjela v srpnu 1948 s manželem do Paříže a poté v roce 1949 do Izraele, kde dodnes žije v Aškelonu.

Na otázku, jak moc je bolestná část jejího života po tolika letech ještě živá, odpovídá: „Je to určitá zkušenost, je to něco takového jako jít nedobrovolně do boje. A vy bojujete za svůj život, který je vám hrozně drahý… – a vyjdete z toho boje sice živ, ale hodně raněn… V určitém směru vás ty rány něco naučí. Váš život se po těch zkušenostech změní. Je to draze zaplacená zkušenost. A alespoň za mou osobu, já jsem se nikdy nechtěla poddat, aby mi ta čtyři léta zničila celý život. Já jsem dlouho potlačovala tu bolest a chtěla jsem normální život, pro sebe, pro svou rodinu, smát se, netahat hrozně těžká zavazadla toho smutku s sebou. I když se to vracelo, v určitých okamžicích se to hodně ozývalo. Když byly svátky a neměli jsme babičku, chyběla nám rodina, a sousedi rodinu měli, protože neprožili holocaust. Člověk se s tím naučí žít, jako se naučíte žít se vším.“ Dokumentární koláž připravili Jan Mattlach, Ivo Popek a Jiří Svoboda.