Dnešním hostem J. Hanzlíka je slovenský herec, režisér a komik, který letos oslavil 80. narozeniny (1999). Režie P. Vantuch
00:00:26 -Vítejte, milí diváci.
00:00:28 V dnešních ÚSMĚVECH uvítám MILANA LASICU.
00:00:32 POTLESK
00:00:39 Milane, já tě vítám. Ale, nezlob se, Julo,
00:00:42 dnešní ÚSMĚVY jsou věnovány Milanu Lasicovi.
00:00:45 -Já jsem to věděl, ale řekl jsem si,
00:00:48 že ho neopustím, že přijdu s ním, aby to mělo určitou úroveň.
00:00:51 -Ale nemusel bys stále chodit se mnou.
00:00:54 -Ne, prověřuj, ale kontroluj, víš.
00:00:56 -No dobře, ale nezlob se, víš, já bych si rád povídal s Milanem,
00:01:00 protože my jsme to tak připravovali.
00:01:02 -To je v pořádku, můžete mluvit. Já vás budu sledovat takhle...
00:01:05 -Ale neposlouchej.
00:01:07 -Ne, ale mluvit můžu, jen poslouchat.
00:01:09 -Promiňte, milí diváci, než my se tady domluvíme,
00:01:11 navrhuji pustit si první ukázku.
-Mě by třeba zajímalo jídlo. Jíte?
00:01:17 -A tak to jíme. To jíme, samozřejmě.-Jo?
00:01:20 -My jíme na Slovensku třikrát denně.
00:01:23 Ráno jednou a dvakrát večer každý druhý den.
00:01:29 -Ano, dobře, tak jíme, to je samozřejmé.
00:01:32 Lidi na celém světě jedí, ale čím jíme?
00:01:35 Pane Horníčku, podívejte se.
00:01:38 -Ano, to jsou ty nástroje.
-Příbor! Tím my jíme.
00:01:42 -Vážně?
-Víte, jak je to praktická věc?
00:01:44 -Je to zvláštní specialita. Když jíte, tak si člověk neušpiní
00:01:48 ruce při jídle, když používá příbor.
00:01:51 Stejně tak zuby zůstanou dost zdravé poměrně.
00:01:53 To je myslím typicky slovenský příbor.
00:01:55 -Pardon, tohle není typicky slovenský příbor.
00:01:57 Tohle mám z hotelu Esplanade.
-Ano.SMÍCH
00:02:00 Ano, ovšem ne všichni Slováci mají příbory z hotelu Esplanade.
00:02:06 -No jistěže.
-Někteří ho mají i z hotelu Evropa.
00:02:12 -Opravdu. A znáte vy také typické slovenské jídlo?
00:02:16 -Pardon, ještě bychom se vrátili k oběživu.
00:02:18 -Ale zůstaňme u jídla.
00:02:20 -Já bych zůstal... U jídla já rád zůstávám, no jo.
00:02:24 -Já o vás vím, že musíte mít rád brynzové halušky.
00:02:27 -Miluju!-Brynzové halušky.
-Miluju brynzové halušky, miluju!
00:02:30 -Já jsem vám přinesl, tohle je jedna z mnohých.
00:02:33 Dovolte, malý dáreček. To je brynzová haluška.
00:02:36 -Mohu ochutnat?
00:02:38 -Prosím, a dejte kolovat radši, aby se na každého...
00:02:40 -Prosím, dejte kolovat.
-To je pravá brynzová haluška.
00:02:43 -Můžete ji ochutnat. Vracet to nemusíte.
00:02:45 Oni jich mají víc. Mají spoustu brynzových halušek.
00:02:48 -To je jedna z mnohých.
00:02:50 U nás brynzové halušky rostou jako houby po dešti.
00:02:53 -Já jsem chtěl mluvit o oběživu. Promiňte, já to mám v rodině...
00:02:57 -Jako o oběživu?
-Peníze, rozumíte.
00:02:59 Taková věc, když člověk něco kupuje,
00:03:02 tak potřebuje peníze. Musí zaplatit.
00:03:05 Teda já nevím, abych to názorně předvedl.
00:03:08 To je naše oběživo.
00:03:11 Za to, když jdete do obchodu, tak za to můžete nakoupit zboží.
00:03:15 U nás se většinou nakupuje chleba.
00:03:19 -Tak obyčejně nic jiného nedostanete.
00:03:22 -A ten prodavač potom s těmi penězi utíká na poštu a tam potom...
00:03:30 Tam potom na poště...
-Jsou úplně stejný, to je zajímavý.
00:03:34 -Ano, ty jsou stejné. Na poště pošťák potom nenápadně
00:03:38 přenese ty peníze...
-Do banky.
00:03:41 -Do banky přenese ty peníze nenápadně a tam potom...
00:03:44 -Víte, co je to banka?
-Jo, banka?
00:03:47 -Banka, ano.
-Ano, dejte kolovat.
00:03:50 SMÍCH
00:03:52 -U nás na Slovensku, tam je banka vedle banky.
00:03:55 -Jo? Přebančíno je, jo?
-Ano, ano.
00:03:57 -Máme takovou ulici a tam je jedna banka vedle druhé.
00:04:01 A tam se shromažďujou ty peníze.
00:04:03 -No a před bankou se shromažďují zloději.
00:04:06 -Ovšem teda přesto slovenské banky mají v cizině velice dobrý zvuk.
00:04:11 -Skutečně, slovenské banky mají v cizině ohromný zvuk. Pst!
00:04:17 Slyšíte?
-To byl zvuk slovenské banky.
00:04:21 No tak od té doby se u slovenských bank všelicos změnilo.
00:04:25 Zvuk slovenské banky předtím znamenal ticho.
00:04:28 To sis všiml.
00:04:30 Teď, když řeknež "zvuk slovenské banky", tak se ozve "ruce nahoru".
00:04:35 Já tu mám i slovenské bankovky, to tě možná bude zajímat.
00:04:40 -Tam jsou i moje peníze, protože on s penězi umí zacházet.
00:04:44 -To jsou naše slovenské. Tohle je dvacetikoruna.
00:04:46 -Aha, to jsem nikdy neviděl. To je nová slovenská bankovka.
00:04:50 -Ano, to je padesátikoruna.
-To je myslím Milan. Ne!
00:04:53 -Tohle je stovka. Já ještě nejsem na bankovkách.
00:04:56 -Ale budeš.
-Tohle je dvě stě korun.
00:04:59 -Ano.
-Tohle je pětistovka.
00:05:01 -A za to už si leccos můžu koupit, za tu pětistovku.
00:05:05 -Za to už si můžeš, samozřejmě. A tohle je tisícikoruna.
00:05:08 Ještě máme i pětitisícovku, ale tam jsem se
00:05:11 ještě nepropracoval.
00:05:13 A když už to tak držíš v ruce, dám ti i peněženku.
00:05:17 A všechno dobré.
-OK, ďakujem, boskávam.
00:05:20 Milane, prosím tě, řekni mně, kdy vy jste se s Julou Satinským
00:05:25 potkali poprvé?
00:05:27 -Já si myslím, že to bylo někdy v 53. roce
00:05:31 při takové zvláštní příležitosti.
00:05:34 V bratislavském Paláci pionýrů dělali takový program k Vánocům.
00:05:43 Takový ne úplně tradiční, dost moderní na tu dobu,
00:05:47 že mezi 12 Měsíčků přišel Děda mráz.
00:05:51 Takové spojení lidových tradic slovenských a ruských.
00:05:56 A my jsme se tam setkali jako Měsíčkové.
00:05:59 -Já jsem hrál "Marec".
-Ano, já jsem hrál "Jún".
00:06:03 -On je o rok starší, takže musel hrát až "Jún".
00:06:06 To je červen.-Julo, promiň, ale ty už jsi svoje ÚSMĚVY měl.
00:06:10 Teď mluvím s Milanem.
-Ale on si na nic nevzpomíná.
00:06:13 -Ale vždyť jsem všecko řekl správně.
00:06:15 Byl jsem "Jún" a ty jsi byl "Marec".
00:06:17 -Ano, já jsem nevysvětlil, že ten Pionýrský palác
00:06:20 je teď Prezidentský palác. A možná, že v budoucnosti
00:06:23 zase bude Pionýrský palác, to nikdo neví.-Nepředbíhejme.
00:06:26 Takže on byl "Marec", já jsem byl "Jún",
00:06:28 takže byly mezi námi ještě 2 měsíce, "Apríl" a "Máj".
00:06:32 Duben a květen, my umíme česky.
00:06:35 Chovejte se nenápadně, pozorujte.
00:06:40 Pozorujte, jak to dělají lidé.
00:06:44 -Tlačte, tlačte!
-Neblázněte.
00:06:46 -Ten větší vozí toho menšího.
-Řek jsem nenápadně!
00:06:59 -To je věcí. To všechno dokážou vyrobit lidé.
00:07:03 To je fantastické.
00:07:06 -Musíme odebrat vzorky.
00:07:12 Tady jsme měli začít. A ne nějakou anketou.
00:07:21 -"Šetří váš čas".
00:07:23 Víte, co mě fascinuje na lidech nejvíc?
00:07:25 Jak umějí žít. Balený čas, nádhera.
00:07:31 -Jé, podívejte!
00:07:35 "Galaxie".
-Co o nás píšou?
00:07:39 -"Aromatizované a přibarvované...
00:07:42 Trnava.
00:07:44 Vemte deset.
00:08:12 "Stadium vyspělé miniaturizace".
00:08:22 Tohle bereme.
-Dejte mi taky.
00:08:25 -Otevřte si svou.
00:08:38 SMÍCH
00:08:40 -"Milane, povedz mi, prosím ťa pekne,
00:08:44 aké bolo tvoje detstvo?"
-"Veľmi pekne hovoríš po slovensky.
00:08:47 Ak sa nemýlim, usiloval si sa hovoriť po slovensky." Dětstvo?
00:08:52 Víš co, Jaromíre, ty jsi mladičký oproti mně, i když nevypadáš.
00:08:57 Ale moje dětství, to bylo tak dávno,
00:09:00 že já už si z toho vůbec nic nepamatuji,
00:09:03 takže já to mám pro jistotu zaznamenané.
00:09:06 Dětství. Nejprve tma.
00:09:13 1. měsíc - tma.
00:09:16 2. měsíc - tma...
00:09:18 -Počkej, ty vyprávíš tady 50. léta.
-Ale ne.
00:09:22 SMÍCH, POTLESK
00:09:25 3. měsíc - tma.
00:09:29 5., 6., 8., a najednou 9. měsíc světýlko.
00:09:33 Světýlko na konci tunelu. SMÍCH
00:09:39 Laskavá ruka porodní asistentky.
00:09:48 Můj první radostný výkřik: "Ich bin hear!"
00:09:59 No já jsem... já jsem byl polyglot, víš.
00:10:02 -To je nějaký zvláštní slovenský kmen.
00:10:07 -A potom první kroky, první pády,
00:10:12 první plenky,
00:10:14 druhé plenky...
00:10:18 třetí plenky... A zase první plenky...
00:10:21 SMÍCH
00:10:23 A otec,
00:10:25 druhý otec... VÝBUCH SMÍCHU
00:10:29 A tak dál.
00:10:31 Zkrátka moje dětství - pomlčka - neskutečné štěstí.
00:10:37 Moje puberta.
00:10:42 První báseň.
00:10:49 První platonická láska.
00:10:55 První vyrážka.
00:10:57 Druhá vyrážka.
00:11:02 Třetí vyrážka.
00:11:06 Moje básnická sbírka, uveřejněná v polském časopise,
00:11:10 obletěla svět, protože spolužačka zdrhla
00:11:14 i s časopisem do Austrálie.
00:11:16 -Já nevycházím z údivu.
-Proč?
00:11:19 -Tak on mi v poslední době zahýbá. Je to možné?
00:11:22 On vytváří nějakou novou dvojici. S kým jsi to tam byl?
00:11:25 -Ty ho neznáš?
-Ne.
00:11:27 -Nemysli si, že já vystupuju stále jenom s tebou.
00:11:30 Už bys mohl vědět, že já vystupuju s kdekým.
00:11:33 Měl by ses dívat občas na televizi, např. i se ženami.
00:11:37 To chodíte takhle i do školy?
00:11:41 -Jak kdy, tatíčku.
00:11:43 -Co tomu říkaj profesoři?
00:11:47 -Jak který, tatíčku.
-Odpovídejte vždycky jenom jedna.
00:11:52 Holky, musíte si konečně uvědomit, že jste dvě rozdílné osobnosti.
00:11:58 Nebudete celý život spolu.
00:12:01 Jednou začnete odpovídat každá za sebe, doslova i obrazně.
00:12:06 Chovejte se, jako byste byly každá úplně jiná, jasný?
00:12:11 -Jenomže my jsme ve skutečnosti obě stejný. -Jednovaječný.
00:12:16 -To znamená z jednoho vejce.
-Jenomže z kterýho, tatíčku?
00:12:21 -Jak z kterýho? Prostě z jednoho. Vás tyhle věci neučili ve škole?
00:12:26 -Učili, tatíčku.
-Jenomže nevíme...
00:12:30 -z kterýho jednoho? Jestli z tvýho, nebo z maminčina.
00:12:36 -Maminku hrála v tom filmu Jana Hlaváčová.
00:12:39 A to bylo vlastně poprvé, co jsem vůbec s ní nejen hrál
00:12:43 ve filmu, ale že jsem se vůbec s ní potkal.
00:12:45 Já jsem se s ní do té doby osobně nepoznal.
00:12:48 A první filmovací den byl v ateliérech na Barrandově.
00:12:52 A mě tam na poslední chvíli přivezli z Bratislavy
00:12:56 a rychle mě oblékli do pyžama. Nalíčili mě a řekli:
00:13:00 "Utíkej do ateliéru, už tam čeká paní Hlaváčová."
00:13:04 A hned jsme měli začít postelovou scénou.
00:13:08 Tak já jsem vběhl do toho ateliéru, ona ležela v posteli
00:13:12 a režisér Klein mi řekl, abych si na ni lehl.
00:13:16 Ale potom ještě začali svítit. Víš, jak to bývá:
00:13:20 "Ještě moment, posvítíme. A ještě tady."
00:13:23 A já jsem při tom na ní ležel, ale abych ji příliš netlačil,
00:13:27 tak jsem udělal, jak se dělají kliky, víš.
00:13:30 Tak jsem takhle... A dost dlouho to trvalo.
00:13:33 -A říkal jsi: "Dovolte, abych se představil, já jsem Lasica."
00:13:36 -Ano, přesně tak to bylo: "Já jsem Lasica."
00:13:39 Ona řekla: "Těší mě, já jsem Hlaváčová."
00:13:41 A já jsem už nevěděl, co mám říct a ona říká: "Pozdravujte Magdu."
00:13:46 A já jsem řekl: "A co dělá Luděk?"
00:13:49 Tak takhle přeběhl ten náš první soukromý dialog.
00:13:53 Takhle jsme se seznámili, ale stále jsem byl nad ní takhle.
00:13:57 Ale potom jsme se skamarádili, je to skvělá žena.
00:14:01 Andělo...
00:14:04 vzpomínáš si, že bys někdy chodila do školy bez podprsenky?
00:14:08 -Já jsem nikdy neměla takový prsa, abych si to mohla dovolit.
00:14:11 -A skrz trička jsou jim vidět bradavky.
00:14:17 Když si představím ty kluky, jak jim je ve škole vošahávaj...
00:14:21 -Nebuď nechutný, Bobo.
00:14:23 Ty jsi snad ošahával dívkám ve škole prsa?
00:14:26 -To bych řek, že jo.
00:14:28 Někdy jsem zapomněl sníst i svačinu.
00:14:31 Všichni vošahávali.
00:14:33 Např. Pepík Berka byl úplnej kadet.
00:14:37 -No Berku, toho si umím představit.
00:14:40 Ale tebe ne.
00:14:44 -Jak to, že ne?
00:14:47 Jsem snad horší?
00:14:49 -Ale ne, Bobo, ty jsi přeci lepší.
00:14:52 -Tohle jsi neměla říkat, Andělo.
00:14:55 Teď, když máme čas na Člověče, nezlob se nejvejš jednou týdně,
00:15:00 bylo by vhodnější, kdybys mi řekla,
00:15:03 že už tenkrát ve škole...
00:15:07 jsem byl starej prasák. Myslím, že by mi to udělalo dobře.
00:15:12 -To víš, že jsi starej prasák.
-Ale takhle ne, Andělo.
00:15:19 Když to říkáš takhle, připadám si jako starej prasák.
00:15:24 -Ono to vypadá na první pohled z těch českých filmů,
00:15:27 že ty jsi vlastně pro ženy takový erotický symbol, takový erotoman.
00:15:32 Ale to vůbec není pravda, on si totiž tak kompenzuje...
00:15:35 -Ne, sám jsem překvapený.
-Protože on je povahově "okúňavý".
00:15:39 -Co je "okúňavý"?
-Hanblivý.-Stydlivý.
00:15:42 -On by v soukromém životě nikdy tohle nepáchal.
00:15:45 Ale právě proto, aby se trošku...
00:15:48 -Rozhodne ně před kamerou. Ale opravdu jsem sám překvapený,
00:15:52 že jsem hrál tolik postelových scén hrál.
00:15:55 A vidíš, a to je jeden z důvodů, proč nehraju stále jenom s tebou.
00:15:59 Protože to by bylo podezřelé, promiň.
00:16:03 -Ale vyvolává to úsměv, vždyť je to název pořadu,
00:16:07 že ty a erotoman.
00:16:09 -Ano, vyvolává to úsměvy, ale to je myslím účel
00:16:12 těch veseloher.
00:16:14 -No dobře, ale ty jako "okúňavý", já mám takovou teorii,
00:16:17 že ty kvůli tomu přijímáš tyhle role.
00:16:20 Ty se podíváš na scénář, víš, že je tam postelová scéna,
00:16:23 tak to přijmeš, jdeš do toho, aby ses aspoň trochu ve filmu
00:16:27 se ukázal jako chlap.
00:16:30 -Tak protože ve filmu ženy musí, nebo když jim to režisér poví,
00:16:34 tak se musí ke mně všelijak tak jako mít.
00:16:37 Zatímco v soukromí, tam mi nerozkážeš.
00:16:41 -A ve filmu ty zase nemůžeš být "okúňavý",
00:16:44 protože když už máš za to honorář, tak musíš jet naplno.
00:16:48 SMÍCH
00:16:50 -Můžu? Na chvilku.
00:16:54 Soudruhu náměstku. ZAMYKÁNÍ
00:16:58 -Promiňte, ale já...
00:17:04 -Celý večer jsem... ehm, nenašla možnost, abych...
00:17:10 abych s vámi mohla... soukromě mluvit.
00:17:15 Chtěla jsem vám vlastně poděkovat, že jste si mě nechal u sebe...
00:17:21 na ekonomickým.
00:17:24 Je tady horko.
00:17:32 A teď, když jsem vás slyšela hrát na klavír a na harmoniku,
00:17:39 připomínáte mi moji první lásku.
00:17:46 Když jsme spolu chodili do hudebky.
00:17:55 K nadřízenýmu, kterej... kterej má trošku citu,
00:17:58 se sekretářka jen tak nedostane. A co je to potom za život, že?
00:18:03 -I já jsem rád, že vás mám, Moniko.
00:18:06 Vy víte, co je třeba upřednostnit.
00:18:10 -Ano.
-Co je možný hodit za hlavu.
00:18:20 Já jsem byl asi opilý, že?
00:18:23 -Nemáš hlad? Já ti udělám snídani, jo?
00:18:28 -Nevíš, kde mám šaty?
00:18:31 -Dala jsem ti je... dala jsem ti je na ramínko, hm.
00:18:35 -Na ramínko?
-Hm.
00:18:38 -A nemohla bys mi dát aspoň... hodinky?
00:18:41 -Ne-e.
-Ne?
00:18:49 Ve kterém ty jsi vlastně ročníku?
-Ve druhým.
00:18:58 -Poslyš, neříkal jsem nějaké hlouposti?
00:19:02 -Celou noc jsi mi říkal Marie. Ale mně to vůbec nevadí.
00:19:09 -Ve druhým?
-Hm.
00:19:16 -Ty jsi se na začátku pokoušel mluvit slovensky.
00:19:21 A dokonce jsi vždy říkal, že máš rád slovenštinu.
00:19:25 A teď před chvílí jsi nevěděl, co znamená slovo "okúňavý".
00:19:28 A to jste celí vy.
00:19:31 Stačí vám pár roků samostatnosti a už zapomínáte slovenštinu.
00:19:36 -Ale je to pravda, že zapomínají slovenštinu.
00:19:39 Zvláště děti. Já mám takovou čerstvou zkušenost.
00:19:42 Hráli jsme s Matěm Hubou představení o Stalinovi. V Plzni.
00:19:45 A tam to začíná tak, že malí chlapci hrají
00:19:49 kolem Stalinova psacího stolu ping pong.
00:19:53 A na to jsme najali plzeňské děti, aby hrály.
00:19:56 A já jsem jim jako generalissimus před představením vysvětloval,
00:20:00 že "loptiček" máme dost, že klidně můžou hrát, jak chtějí,
00:20:04 a ať se o "loptičky" nestarají.
00:20:06 A jeden se mě zeptal: "Strejdo, a co je to loptička?"
00:20:09 To je míček. Už nevědí.
00:20:11 -No, už ztrácejí ten kontakt. My neztrácíme kontakt s češtinou.
00:20:15 Naopak, dá se říct, že jsme s ní zavalení z těch všech
00:20:19 českých televizních kanálů a ze všech amerických filmů
00:20:23 ve videopůjčovnách, které jsou s českým dabingem.
00:20:27 To ty ani nevíš.
-Ne.
00:20:30 -Ano, všechny americké filmy jsou s českým dabingem,
00:20:33 takže nejfrekventovanější česká věta pro nás je teď
00:20:38 z těch amerických filmů: "Jsi v pořádku?"
00:20:43 Možná, že i v tomhe programu buď by měly běžet titulky teda,
00:20:47 když mluvím, anebo simultánní překlad.
00:20:50 -Ano, ale oni by přešli na slovenštinu.
00:20:54 Já např. si češtinu pravidelně cvičím.
00:20:57 Ty mluvíš slovensky aspoň půl hodinky denně?
00:21:00 Ty bys měl cvičit.
00:21:02 Anebo jen tak slovíčka, třeba "natotata".
00:21:05 "Natotata", abych nezapomněl.
00:21:07 Ani nevím, co to je, ale "natotata",
00:21:10 to slovíčko se mi odjakživa líbilo.
-Podobně jako "přehršle".
00:21:14 Poslyš, co to je, abychom se prozradili,
00:21:18 že nevíme moc dobře...
00:21:20 -To jsou ty šle a jako velký břich, přehršle, ne?
00:21:24 -"Byl jsem návštěvou v baru, jehož pojmenování
00:21:28 a přesnou adresu si nepamatuji."
00:21:31 -Vy jste byl taky dneska v baru, pane důstojníku?
00:21:34 -Abyste tomu rozuměl, on v tom baru nebyl.
00:21:37 On jenom čte protokol, co jste vy vypovídal.
00:21:42 On je vy.
00:21:45 Ty jsi on.
00:21:49 On jste vy, rozumíte?
00:21:52 -Pokračujeme. "V tom baru si k mému stolu
00:21:56 přisedl docela neznámý muž, jehož popis si už zřetelně
00:22:00 nepamatuju, takže jeho identifikace je z mé strany vyloučena."
00:22:08 -Je vyloučena? Identifikace?
00:22:11 -Ano, přesně tak, páni důstojníci.
00:22:15 -"Onen Novák, setrvavší se mnou v družné zábavě,
00:22:19 požil značné množství alkoholických nápojů
00:22:23 různých značek, což způsobilo jeho pozdější neschopnost řídit
00:22:28 motorové vozidlo s ohledem na vyhlášku 100."
00:22:33 -Milane, řekni mi, jaký ty máš vztah k hudbě?
00:22:37 -Pozitivní.
-Můžu ti to prozradit důvěrně?
00:22:40 U nás dvou, co se týká hudby, došlo k tzv. srážce vkusu.
00:22:45 Já s ním nemám o čem debatovat.
00:22:47 On prostě neposlouchá ráno ani Beethovena, ani Mozarta.
00:22:50 Stravinský mu nic neříká, on je samý swing, že?
00:22:54 -Ale ne, opravdu, já miluju starou hudbu z 30. let.
00:23:00 Proto strašně obdivuji např. Ondřeje Havelku
00:23:05 a jeho orchestr.
00:23:07 -Ale Mozarta ne.
00:23:09 -Ty bych vydržel poslouchat až do rána.
00:23:13 Já jsem vždycky měl vztah k takové hudbě,
00:23:16 ačkoli jsem z takové generace, která byla odchovaná rokenrolem.
00:23:21 Elvisem Presleym a tak.
00:23:23 Ale já jsem vždycky měl radši Sinatru a takové zpěváky.
00:23:27 A velice rád si zpívám.
-Ty máš hudební sluch.
00:23:31 -No tak nedá se říct, že bych měl.
00:23:34 Právě v tom je ten problém, že já zpívám trošku falešně.
00:23:38 Ale tak jemně falešně, že to vypadá,
00:23:41 jako kdyby to byl nějaký styl.
00:23:44 -Ve všem jiném se "okúňá", ale zpívat se "neokúňá".
00:23:48 To je zajímavé.
00:23:50 -Ano, ale strašně rád zpívám doma, i na veřejnosti zpívám.
00:23:53 Vždyť s Jarem Filipem jsme složili několik desítek písniček,
00:23:58 které jsme zpívali.
00:24:00 Snažili jsme se Jula do toho zapojit,
00:24:02 ale on nechtěl. On nechce zpívat.
00:24:05 -Ne, já se bojím zpívat.
00:24:07 Já totiž mám skoro absolutní sluch, ale nemám rytmus v těle.
00:24:11 Nemám rytmus, já nevím, co je to po 3 nebo po 4 taktech.
00:24:16 Mně musí někdo ten nástup ukázat vizuálně a ještě musí zapískat.
00:24:21 To je strašný.
-Já jsem ti jen chtěl připomenout,
00:24:24 že toto jsou ÚSMĚVY Milana Lasici, kdybys byl tak laskav.
00:24:28 Já se tě zeptám, a ty hraješ na nějaký
00:24:30 hudební nástroj?
-Ne. Promiň!
00:24:34 -Právě to mě mrzí, že já jsem chodil na klavír,
00:24:38 když jsem byl malý chlapec, protože to se patřilo.
00:24:41 Ale protože jsem byl lajdák, tak jsem se nedostal dál
00:24:45 než po tu Bayerku.
00:24:47 Takže potom jsem si už jenom jako samouk vždycky něco zabrnkal.
00:24:52 Dokonce máme teď klavír doma, tak občas si tak tajně zahraju.
00:24:56 Ale to bych před nikým nechtěl ukazovat.
00:25:00 -A strunné nástroje ne?
00:25:02 -Hrával jsem na balalajku v 50. letech.
00:25:06 To byla móda, byly tzv. "tamburášské soubory".
00:25:10 Ty byly složené z balalajek a z mandolín.
00:25:14 A pamatuju si a dodnes umím zahrát na mandolínu oblíbenou
00:25:19 píseň Josefa Visarionoviče Stalina "Suliko".
00:25:23 -Já jsem chodil do baletu, když jsem byl malý.
00:25:27 To byla soukromá baletní škola...
00:25:30 -Ale to není tvůj program.
-Pardon.
00:25:33 -Takže s tou mandolínou bych se možná ještě prosadil,
00:25:37 ale na klavír mě teď chce učit hrát jeden můj přítel,
00:25:41 hudební skladatel Ján Melkovič.
00:25:44 A říkal, že na stará kolena se to dá naučit.
00:25:48 Že to potrvá pár let, než se naučím nějaké takové
00:25:51 základní akordy. A že potom si budu moct hrát.
00:25:55 Takže teď, v době, kdy vznikají ty Univerzity 3. věku,
00:25:59 tak já myslím, že je nejvyšší čas začít chodit na klavír.
00:26:02 -Já se tě ptám proto... Promiň, Julo.
00:26:04 -Prosím, je to jeho program, už jsem to pochopil.
00:26:07 -Já se tě ptám proto, že jsem si všiml,
00:26:10 že jsi dost často ve filmu hrál na nějaký hudební nástroj.
00:26:13 A to jsi hrál tedy sám? To ses naučil?
00:26:16 -Víš co, já jsem hrál v tom filmu "Vážení přátelé, ano" na harmoniku.
00:26:21 A představ si, že jsem se tam naučil pod vedením jednoho
00:26:25 profesionálního harmonikáře...
-Nebyl to Vašica?
00:26:29 -Ne. Jsem se tam naučil nějaké, ale levou rukou, basové klapky.
00:26:35 To jsem jen tak předstíral.
00:26:38 -Přejete si?
-Harmoniku.
00:26:41 KAŠLÁNÍ
00:26:44 Potřebuju okamžitě harmoniku.
00:26:49 -A jakou byste chtěl?
00:27:15 Tak vezmete si ji?
-Ano, vezmu.
00:27:20 Ale tuhle.
00:27:23 Foukací.
00:27:31 -Každýmu bych dal acylpyrin a nechal ho vypotit.
00:27:34 Bohouši, ale ty seš kamarád. Nebolej tě lejtka?
00:27:38 HRANÍ
00:27:44 -Má přes 40 horečky, a... my jsme mu úplně lhostejní.
00:27:49 -To je apatie, Andělo.
00:27:56 -Žádná apatie.
00:27:58 "Nach den stulgang for dem essen
00:28:02 and de vachen nicht vergessen".
00:28:07 No tak myslím si, že po této teoretické části bychom mohli
00:28:11 přejít k praktickým ukázkám.
-Souhlasím, ano.
00:28:14 -Potřebujete přestávku?
-Ne, jsem dost unavený,
00:28:16 ale jsem zvyklý, nepotřebuji přestávku.
00:28:19 Já navrhuji, aby v praktické části vystoupil přímo nějaký zpěvák
00:28:22 z oblasti populární hudby.
00:28:24 -Ano, to bude nejlepší. Já si jenom otevřu aktovku.
00:28:27 -Ano, prosím.
00:28:29 -Já tu mám totiž připravený seznam
00:28:33 prvních 150 zpěváků, kteří se umístili v anketě
00:28:37 o Zlatého slavíka.
00:28:40 -A já tu mám seznam druhých 150 zpěváků,
00:28:44 kteří se umístili v anketě Zlatého slavíka.
00:28:47 -Ukažte? To je kopie.
00:28:52 Tak, Šťopůrek!
00:28:56 149. místo.
00:28:58 -Ano, zpěvák Šťopůrek! Je tu? Ne.
00:29:04 -Přehršle, 76.
00:29:09 -Moment, to je zpěvák, nebo skupina?
00:29:12 -Přehršle Singers.
00:29:16 Uvidíme. Přehršle!
00:29:22 Půlpaďourová Kateřina!
00:29:27 127. Gratulujeme.
00:29:31 Půlpaďourová!
00:29:34 -Není tady. Petarda.
00:29:38 Petarda! Jubilejní 100. místo.
00:29:42 Není tu Petarda?
00:29:44 -Prosím vás, je tu vůbec někdo, kdo se umístil mezi prvními 150.
00:29:49 v té anketě o Zlatého... Dobrý večer.-Dobrý večer.
00:29:54 -Je tu vůbec někdo, opakuji, kdo se umístil mezi prvními...
00:29:58 -Tam se hlásí. Na kterém místě?
-Na prvním.
00:30:02 -Aha, tak to bude někde na začátku, počkej.
00:30:06 No ano vlastně, tady je, 1. místo, Gott.
00:30:09 Souhlasí, prosím, pojďte se.
-Ano.
00:30:13 -Gratulujeme.
00:30:18 To je... husarský kousek.
-Děkuji.
00:30:26 -Já bych... VÝBUCH SMÍCHU
00:30:30 -...též poblahopřál ve jménu odborníků k tomu krásnému umístění.
00:30:35 -Děkuji.
-Pardon!
00:30:38 Ještě taková otázečka, to bylo za zpěv?
00:30:40 -Ano, za zpěv.
-Výborně, tak vše... Pardon.
00:30:44 Ještě taková maličkost. To jste zpíval sólo?
00:30:47 -Ano, sólo.
00:30:49 -Tak to je opravdu pěkný úspěch. 1. místo, a úplně sám.-Děkuju.
00:30:56 -Milane, řekni mi, je dost umělců,
00:30:59 nejen u nás v Čechách, ale také u nás na Slovensku,
00:31:04 kteří se dali na politiku.
00:31:06 Nenapadlo tě nikdy dát se na politiku?
00:31:09 -To se mně právě na něm líbí, že se nedal na politiku.
00:31:13 Přestože jemu lidi věří, za ním by šli.
00:31:16 Já se na politiku nemůžu dát, protože mně nikdo nevěří.
00:31:20 -Já nevím, mně ani nikdo nevolal, takže já těžko můžu říct,
00:31:23 jestli jsem se chtěl, nebo nechtěl dát.
00:31:26 Ale zase těch umělců, že by jich bylo tolik?
00:31:29 Tak já si pamatuji... Kňažko.
-No.-Ten tam zůstal.
00:31:34 -No dobře, ale on možná myslí i takové, jako řezbáři...
00:31:39 -Řezbáři, ti možná jsou v parlamentu, to nevíš.
00:31:42 Nevím, mně nikdo nevolal do politiky.
00:31:45 Kdysi, začátkem 90. roku, tak tam byly šance.
00:31:49 Já vím, že to se tak ozval telefon a tam někdo řekl:
00:31:53 "Nechceš být ministrem zdravotnictví?" Nebo tak.
00:31:57 Ale nezavolali.
-Myslíš si, Julo...
00:32:00 Promiň, jsou to tvoje ÚSMĚVY, ale přesto se zeptám,
00:32:04 jestli je to pravda.
00:32:06 Ty jsi kdysi prý prohlásil, že jestli ještě nikdo nebyl
00:32:10 ministrem, tak ať se přihlásí...
-U soudruha Žinčici.-Ano.
00:32:14 -Ale to bylo, to jsme měli takovou písničku,
00:32:20 zase starý šlágr - "Fascination".
00:32:23 Já jsem to zpíval a Julo do těch - tam jsou takové generál pauzy,
00:32:26 tadada dádá rap, a do těch pauz on říkal různé takové slogany.
00:32:31 A jeden byl, to bylo v 69., když vznikla Federace:
00:32:35 "Soudru... Občané, kteří ještě nejsou ministry,
00:32:39 ať se přihlásí u soudruha Žinčici." To bylo velice aktuální.
00:32:44 A zdá se, že je to aktuální stále.
00:32:47 Protože prý - a to mi říkal Julo, protože on je očitý svědek -
00:32:52 náš slovenský prezident to citoval ve svém nedávném projevu
00:32:57 v parlamentu.
-Tuhle větu.
00:33:00 -No vidíš.
-Protože je aktuální.
00:33:03 -A přitom jsme ten projev nepsali my.
00:33:06 -Tak je pravda, že ho nikdo nevolal do politiky,
00:33:08 ale o to víc si tě vážím. Protože ty si myslíš,
00:33:11 že ty ostatní někdo volal do politiky? Rozumíš.
00:33:14 -Možná je to tím, aby se vaše rodina se přece jenom
00:33:18 tak moc neprezentovala, protože Magda v té politice je.
00:33:21 -Já bych neřekl, že v politice, ona byla v diplomacii.
00:33:24 Tak to je trochu jiné než politika.
00:33:27 -Ano, já mám ženu psychiatričku, takže u ní to potom
00:33:29 vždycky všecko může skončit. To je velká výhoda.
00:33:33 Ale on má totiž povahové vlastnosti pro politika.
00:33:37 Za ním by národ skutečně šel. Např. tu "okúňavost".
00:33:41 Takové to, já ti to takhle vysvětlím.
00:33:44 Řekněme, že to je jeho taktika na děvčata odjakživa.
00:33:48 Že já bavím děvčata celý večer, zářím, jsem výborný vypravěč.
00:33:53 A ty holky vždycky potom přijdou za ním.
00:33:56 On tam sedí jakou oukropeček, a za ním přijdou a:
00:34:00 "Pane Lasico, nemáte hlad?"
00:34:03 -Ne: "Nejste nemocný?" se mě ptají většinou.
00:34:06 -Nebo "nejste nemocný?"
00:34:08 A on si vždycky odvede tu nejkrásnější.
00:34:10 -Tohle vysílají i na Slovensku?
00:34:12 Teď, abych věděl, jestli mám protestovat.
00:34:15 -Ale tohle jsou typické vlastnosti velkého politika.
00:34:18 -Víš, protože to jsou ÚSMĚVY Milana...
00:34:20 -Ano, já to pochopil.
00:34:22 -Ono se to možná bude vysílat i na Slovensku,
00:34:25 jistě se na to Magda bude dívat, tak to myslím,
00:34:28 že není zrovna nejvhodnější téma.
-Už jsem zticha.
00:34:31 -Ta výprava na těch saních už odjela?
00:34:33 -Jo, ta už je pryč.
00:34:36 -Nejdřív saně, teďka kočár, dneska je tu provoz.
00:34:39 No.
00:34:42 No?
-Co? Na.
00:34:46 -Á...
00:34:48 -Cigarety nemáš?
00:34:52 -Jaký by jsi chtěl?
-S velbloudem.
00:34:57 -Eh.
00:35:04 -Zabavuje se.
00:35:07 Máš ještě velblouda?
00:35:13 Jo.
00:35:15 Zabavuje se.
00:35:19 Eště...
00:35:22 -Tak, Milane, já ti děkuji, že jsi přišel...
00:35:25 -Pardon, já bych strašně rád využil této příležitosti a řekl bych ještě
00:35:29 něco o svém dětství.
-Ne, počkej...-Já jsem byl...
00:35:31 -To jsou moje ÚSMĚVY. Prosím.
00:35:34 -Já jsem ti chtěl poděkovat, že jsi přišel,
00:35:37 že jsi vážil tu dlouhou cestu z Bratislavy
00:35:39 sem k nám do studia...
00:35:41 -Ale já jsem přišel s ním až z Bratislavy.
00:35:44 -No právě a...
-Co se dá dělat.
00:35:46 -Doufám, že se někdy opět uvidíme.
00:35:49 -Já bych ti strašně rád poděkoval, že jsi mě pozval,
00:35:53 že sis na mě vzpomněl. A velice rád jsem tě viděl a...
00:35:58 Zkrátka, vrať mi ty peníze, co jsem ti dal na začátku.
00:36:03 -Vrať mu je.
-On mně dal nějaký peníze?
00:36:07 -No tak ne, ale opravdu teď bez legrace.
00:36:11 Dal jsem ti několik slovenských bankovek.
00:36:14 -Jo ty myslíš ty sloven... Aha! No jo, tak to promiň.
00:36:18 Přepočítej mu to, prosím tě.
00:36:20 -Ne, to jsou moje ÚSMĚVY a moje peníze.
00:36:24 A teď ti opravdu srdečně děkuji.
-Na shledanou.
00:36:30 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2020
00:36:55 A to je konec.
Milan Lasica se proslavil zejména v komické dvojici s Júliem Satinským. Od 60. let společně vystupovali (Divadlo na korze) a osobitým humorem si získali mnoho obdivovatelů i v českých divadlech. Připomeneme si některé starší i novější filmy a televizní pořady, v kterých Milan Lasica účinkoval (Srdečný pozdrav ze zeměkoule, Vážení přátelé, ano nebo Tři veteráni). Milan Lasica letos oslavil 80. narozeniny.
