60 Jaromír Hanzlík nás provede spolu se známými „sporťáky“ zákulisím vzniku sportovní redakce. Režie P. Vantuch
00:00:20 Vítám vás, milí televizní diváci.
00:00:24 Dnes si budeme povídat o tom, jak se do historie
00:00:27 Československé a České televize zapsalo sportovní vysílání.
00:00:31 Vše to začalo 11. února 1955, kdy se na pražské Štvanici
00:00:36 uskutečnil první televizní sportovní přenos.
00:00:41 Živé vysílání tehdy poprvé opustilo televizní studio
00:00:44 v Jungmannově ulici a díky přenosovému vozu,
00:00:47 vyrobenému doslova na koleně ve výzkumném ústavu,
00:00:50 se mohlo vydat přímo na sportoviště.
00:00:54 Tehdy se vysílalo hokejové utkání
00:00:57 mezi výběrem Prahy a švédským celkem.
00:01:01 Jako jeden z komentátorů se poprvé v televizi představil
00:01:04 dnes již legendární Vít Holubec.
00:01:09 Byla to tehdy taková zvláštní atmosféra.
00:01:12 Utkání bylo naplánováno na půl osmou
00:01:14 a v tu dobu měl také začít první historický přenos
00:01:17 Československé televize.
00:01:19 Sešli jsme se už ve tři hodiny odpoledne.
00:01:22 Seděli jsme tady na tribunách a netrpělivě jsme očekávali,
00:01:25 co se vlastně stane.
00:01:27 My jsme totiž moc dobře nevěděli, jak na to.
00:01:31 Naplánovány byly první dvě třetiny tohoto utkání
00:01:33 a také se počítalo s tím, že přenos uvidí diváci
00:01:37 v okruhu šedesáti kilometrů kolem petřínského vysílače.
00:01:40 Když ovšem v průběhu první a druhé třetiny
00:01:43 začaly přicházet nadšené telefony a telegramy,
00:01:46 dokonce až z Českých Budějovic, byla spokojenost na všech stranách.
00:01:49 A my jsme vysílali nejen první dvě, ale i tu poslední třetinu.
00:01:53 A tak vlastně začala nová televizní éra.
00:01:57 Druhým komentátorem byl Josef Valchář,
00:01:59 který v pozdějších letech sportovní přenosy režíroval.
00:02:03 Ve střižně seděla Jarmila Basiuková
00:02:06 a za kamerou stál Jindřich Novotný a také Eduard Landish,
00:02:10 který na přenos později zavzpomínal.
00:02:16 Problém, nebo respektive věc, kterou jsme se museli zabývat,
00:02:18 bylo jak na to posvítit.
00:02:20 Neboť tenkrát ty snímače, elektronky málo citlivé.
00:02:24 Takže jsme si tenkrát museli půjčit z Barrandova
00:02:28 opravdu baterii obrovských svítidel,
00:02:31 tenkrát na ty naše poměry "pětikila, desetikila",
00:02:36 to byla obrovská baterie. Tady nahoře na té tribuně.
00:02:40 Ale když se to rozsvítilo, tak za těch 15, 20 minut
00:02:43 ten led už nebyl led, to bylo brouzdaliště.
00:02:46 Ten puk tam lítal po vodě.
00:02:47 Sportovní redakce Československé televize
00:02:50 vznikla až o rok později, v roce 1956.
00:02:54 A u jejího zrodu stál triumvirát redaktorů.
00:02:57 Vít Holubec, Radoslav Siváček a Miroslav Hladký,
00:03:02 který se stal prvním šéfredaktorem.
00:03:05 Později ho v této funkci vystřídal legendární komentátor
00:03:08 krasobruslařských přenosů - Karel Mikyska.
00:03:11 Redakce ve svých počátcích
00:03:13 sídlila v Jungmannově ulici č. 15 ve třetím patře.
00:03:17 Během prvních let své existence si sport hledal své místo
00:03:21 ve skladbě televizních pořadů.
00:03:23 Ohlas měly zejména přímé přenosy z velkých sportovních akcí.
00:03:27 Tou první byla zimní olympiáda v Cortině d'Ampezzo v roce 1956.
00:03:33 A to bylo opravdu dobrodružné.
00:03:36 Vysílací práva se získala za dobré slovo,
00:03:39 linky do Prahy šly přes Berlín a nikdo,
00:03:43 ani komentátoři nevěděli, co se zrovna bude vysílat.
00:03:46 Diváci ovšem byli nadšeni
00:03:49 a sportovních přenosů začalo přibývat.
00:03:51 Po 15 letech už si nikdo nedokázal televizi bez sportu přestavit.
00:03:57 Nejposlouchanějším a, řekněme, nejoblíbenějším typem pořadu
00:04:01 jsou určitě sportovní přenosy.
00:04:04 Dokonce si troufám říct, že sportovní přenosy
00:04:08 jsou nejposlouchanější pořady v televizi vůbec.
00:04:13 A tak jsme udělali takovou malou zkoušku.
00:04:16 Vymysleli jsme si, že od 1. července
00:04:18 budou všechny sportovní přenosy zrušeny.
00:04:21 A byli jsme zvědaví, jak budou lidé reagovat.
00:04:24 Tak co tomu říkáte?
00:04:26 -Myslím, že by lidé přišli o polovinu své zábavy.
00:04:29 -To snad ani není možné, že by to bylo od 1. července.
00:04:33 -Já jsem tolik ty sportovní přenosy přece jen neposlouchal.
00:04:37 Myslím si, že by to byla škoda.
00:04:40 -To by bylo špatný. Je to to nejlepší,
00:04:43 co v televizi je, ty sportovní přenosy.
00:04:45 -Mě to potěší a manžel z toho asi bude nešťastný.
00:04:49 -Je to škoda. Já se hodně často dívám na sportovní přenosy.
00:04:52 -Myslím, že by se všichni muži vzbouřili proti tomu,
00:04:54 kdybyste to zastavili.
00:04:56 -Určitě to pravda není.
-No, to není pravda.
00:05:01 A teď už mi dovolte, abych přivítal svého prvního hosta,
00:05:04 kterým je sportovní komentátor Československé televize,
00:05:08 Štěpán Škorpil. Ahoj, Štěpáne.
-Ahoj, Jaromíre.
00:05:12 -Jsem rád, že tě vidím.
-Já taky.
00:05:14 Prosím tě, Štěpáne, já ti dám takovou neotřelou otázku.
00:05:17 -Tu jsi ještě určitě nedostal!
-Zkus to.
00:05:19 Jak ty ses vůbec dostal k té komentátorské práci?
00:05:23 To je jako kdybych se tě ptal, jak ses dostal k herectví.
00:05:26 To je otázka osudu, kdy člověk musí být v pravý čas na pravém místě.
00:05:31 Já jsem učil vodní lyžování na Slapech
00:05:33 a přijel tam tehdy sportovní redaktor Mladé Fronty
00:05:37 Edy Koukal, skvělý novinář a famózní člověk, na půl dne.
00:05:42 A odjížděl za čtyři dny, protože se odtamtud nemohl utrhnout,
00:05:46 když viděl ten program. A když odjížděl, tak říkal:
00:05:49 "Proč vy tady mluvíte o sportu a vyprávíte historii olympiád
00:05:52 a děláte s nima sportovní testy pro třicet lidí?
00:05:55 Proč to třeba neděláte pro pár tisíc lidí?
00:05:57 Někde v rozhlase a nebo v televizi?"
00:06:00 Já říkám: "Edy, já s tímhle obličejem do televize?"
00:06:02 On: "Ale ten hlas je bombastickej." A rozešli jsme se.
00:06:05 A on mi asi za měsíc volal a říkal:
00:06:08 "Potkal jsem Víta Holubce a dal jsem mu na tebe spojení."
00:06:11 Pak se najednou ozval PAN Vít Holubec
00:06:14 a dopadlo to tak, že mi nabídl externí spolupráci
00:06:17 v REDAKCI TĚLOVÝCHOVY A MOTORISMU, tehdy.
00:06:21 Být jedním z vyvolených, mít možnost televiznímu divákovi říct:
00:06:24 "Podívej, tohle je olympijský vítěz a tohle zase poražený,"
00:06:28 být prostě prostředníkem mezi tím, co se děje
00:06:30 při velkém sportovním klání, a mezi tím,
00:06:33 kdo sedí doma v klidu v pokoji, to je, myslím si,
00:06:35 velká splněná klukovská touha.
00:06:37 A už to dělám 40 let.
00:06:39 A v té redakci tehdy byli kromě Víta Holubce a Luboše Pecháčka
00:06:43 ještě taky Luděk Brábník.
00:06:45 To byla sestava! Luděk Brábník, Jarda Suchánek,
00:06:48 Franta Šťastný - ikony typu Karla Mikysky,
00:06:51 Karel byl jako šéfredaktor...
-Ale já tě možná překvapím.
00:06:54 -Já ti teď pustím Luďka Brábníka.
-To budu rád.
00:06:58 Hrozně rád si ho připomenu. Moc se na něj pozapomíná.
00:07:00 Je to škoda. Byl to skvělý chlap.
00:07:02 Augusta. Už může vystřelit. Pepíku, ještě. Nový...
00:07:06 Gól!!! To snad není možné.
00:07:10 Úplně zaslouženě vedeme 1:0!
00:07:14 Kladenský kanonýr Nový. To je naše střídačka -
00:07:18 Ota Trefný, Jádl starší impulzivní trenér,
00:07:21 vyrovnaný Karel Gut. A radost v červených dresech.
00:07:25 Augusta, výborně, Milane, výborně.
00:07:32 To je nádherné připomenutí těžkého profesionála.
00:07:34 Protože Luděk měl samozřejmě obrovské hokejové zkušenosti.
00:07:39 Lidi milovali jeho glosičky.
00:07:41 Škoda, že ten jeho osud v televizi byl nakonec takový jaký byl.
00:07:44 Ale musím tady poopravit tu situaci,
00:07:46 že si celý sportovní národ říkal, že to bylo za CCP
00:07:50 na dresech tehdejších sovětských hokejistů.
00:07:52 -Ano, to jsem taky slyšel.
-Bylo to jinak, Jaromíre.
00:07:55 Bylo to tak, že právě po návratu z KANADSKÉHO POHÁRU
00:07:58 se dělal první telemost mezi Prahou a Bratislavou.
00:08:02 Luděk seděl v Praze s Pospíšilem, s Gutem,
00:08:05 v Bratislavě byl, tuším, Ruda Galó a dva bratři Šťastní a Dzurila.
00:08:10 Luděk vzal noviny MONTREAL STAR a tam byl titulek:
00:08:15 "Češi hráli velmi dobře."
00:08:17 Tak řekl: "Češi hráli velmi dobře," a pokračoval.
00:08:20 No a nastal neskutečný mazec, protože z té druhé půlky
00:08:23 tehdejší republiky přicházely invektivy:
00:08:26 "Jak může redaktor Československé televize říct,
00:08:29 že Češi hráli velmi dobře, když to bylo československé mužstvo!
00:08:33 Jenomže kdyby tehdy za tohle to šel Luděk Brábník na dlažbu,
00:08:37 tak to byl novodobý Hus. Takže ti mocipáni čekali.
00:08:43 A za dva měsíce ve sportovní hale v Holešovicích
00:08:46 se udála tady ta věc - CCP. Ale tahle ta jediná chybka
00:08:50 poznamenala ten Luďkův další vývoj.
-Tak to je k neuvěření.
00:08:53 Ale představ si, co se nám povedlo. My jsme v archivu našli
00:08:57 záběry Luďka Brábníka mimo komentátorský stanoviště.
00:09:01 Ježiš, tak to se těším. To se těším.
00:09:04 Ženy se opravdu o sport, alespoň mnohé ženy,
00:09:07 zajímají o hokej, krasobruslení, o tenis a další.
00:09:12 -Dokonce i o kopanou.
-Že by? -Ano.
00:09:15 To jsem ještě vysílal v Československém rozhlasu.
00:09:18 Na Letné byla nějaká liga, fotbálek,
00:09:22 tehdy tam hrál ještě levé křídlo za Spartu Kraus.
00:09:25 A pamatuji si, že jsem říkal: "Kraus z místa levého křídla
00:09:29 přihrává doleva a rozvíjí se útok letenských..."
00:09:32 Teď jsem to líčil. Za měsíc nato přišel ten dopis:
00:09:37 "Vážený pane redaktore, jsem stará babička
00:09:41 z Českomoravské vysočiny, na fotbale jsem v životě nebyla,
00:09:45 ale jedno mi je jasné. Když Kraus z místa levého křídla
00:09:49 přihrává doleva, tak to musí být aut."
00:09:57 Tak to je přesně Brábníkův humor. Takový ten krásný, čistý, skotský.
00:10:01 Na rozdíl od Karla Poláka, který měl zase záhorácký vtipy.
00:10:04 Ale pojďme zpátky k tomu, co máme.
00:10:07 Kdy jsi vlastně zakotvil v televizi nastálo?
00:10:10 Hlava sporťáka musí být plná čísel, tak se tam vešlo i tohle datum.
00:10:13 4. května 1975.
00:10:16 Proč si přeji mít mít vždycky doma televizor?
00:10:18 Těžko si dovedu představit, že by člověk mohl sledovat
00:10:21 sportovní utkání, mistrovství světa, závody, soutěže,
00:10:25 které probíhají třeba v docela jiném světadílu.
00:10:28 Které probíhají den co den! A je toho tolik!
00:10:30 A bude toho jistě čím dál víc, že vždycky zajásám,
00:10:34 když vidím v novinách televizní program na příští týden
00:10:37 a hemží se to tam sportovními pořady.
00:10:40 Emil úžasný a přesvědčivý jako vždy.
00:10:43 Ostatně Emil a Dana Zátopkovi byli u kolébky mého sportu,
00:10:46 protože já jsem v 52. seděl u "philipsky",
00:10:48 poslouchal jsem rozhlasové reportáže.
00:10:50 A tam to ve mně chytlo a už mě to nepustilo.
00:10:52 A jednou se vrátil z Finska a říká:
00:10:54 Musím ti říct jednu větu, kterou jsem se tam dověděl,
00:10:57 protože to tě jako sporťáka bude zajímat.
00:10:59 Byl jsem v domově důchodců. Oni ho tam vodili jako medvěda
00:11:02 po různých událostech, viděl, že hrají
00:11:05 ping pong, badminton, a kolem hřiště byl nápis.
00:11:07 A i když byl Emil fenomenální na jazyky,
00:11:10 tu větu si ne a ne rozluštit, tak říkal:
00:11:13 "Co tam je napsáno?" A oni mu to prozradili.
00:11:16 A on říkal: "Tu větu ti nesu! Tam bylo napsáno, na tom hřišti,
00:11:19 dvoumetrovými písmeny: SPORTUJEME PROTO, ABYCHOM ZEMŘELI ZDRAVÍ."
00:11:23 Takže tohle byl Emil Zátopek a jeho fórky.
00:11:26 Legrace je, když přijedou sportovci do cizí země
00:11:29 a neumí blafnout cizí řečí. Přijeli jsme do Paříže
00:11:33 a hned jeden z nás:
00:11:36 "Kluci, nevíte, jak se řekne podprsenka?
00:11:40 Manželka chce, abych z Paříže přivezl podprsenku."
00:11:44 Nikdo nevěděl. A on už šel směle do obchodu
00:11:48 a jenom ukázal takhle u pultu a prodavačka pochopila.
00:11:51 "Jaké číslo?" "Jaké číslo?" "Jako já."
00:11:59 On si nebyl jistý. Bafla mu ruku a dala si ji na prsa.
00:12:03 "No, trošku větší."
00:12:05 Koupil senzační podprsenku pro svoji paní
00:12:07 a neuměl francouzsky ani pozdravit.
00:12:10 To byly legendární STUPNĚ VÍTĚZŮ, kde byl vždycky
00:12:13 sportovec a soutěžící. A oni vzpomínali na to, co bylo.
00:12:16 Ostatně - co já si považuji za tuhle tu profesi,
00:12:20 a za co jsem jí vděčen, že jsem se mohl setkat
00:12:23 s úžasnými lidmi - manželé Zátopkovi, Věrka Čáslavská,
00:12:27 Ludva Daněk... Desítky a desítky těch,
00:12:30 kteří skutečně tomuto národu dělaly
00:12:33 svými sportovními výsledky radost.
00:12:36 Pak jsem s nima i jezdil po besedách.
00:12:39 A vím, že Emil vždycky dokázal strhnout to publikum tak,
00:12:42 že Dana potom říkala: "Hele, aspoň ty tři čtyři otázky
00:12:46 mi tam někam vsuň mezi to." Byli jsme někde v Budějovicích
00:12:49 a Ťopek jel dvacet minut velikánský sólo.
00:12:54 Tak jsem mu ten mikrofon doslova vyrval a říkal jsem:
00:12:56 "Dano, vy jste vždycky po sezóně jezdili na dovolenou.
00:12:58 Máte nějakou hezkou historku, jak jste se potkali
00:13:00 se zajímavými lidmi?" A Dana: "Tak jo.
00:13:03 Šli jsme takhle horama a najednou cítíme oheň.
00:13:05 Tam nějaký dva zarostlí chlapi opékali "oštiepok".
00:13:08 A my měli hlad!" Emil už poskakoval, už bylo vidět,
00:13:11 že by se toho mikrofonu zase rád chopil.
00:13:14 A Dana pokračovala a říkala: "No a když jsme přišli blíž,
00:13:17 tak se z nich najednou vyklubali Ota Pavel a Vilém Hekl.
00:13:20 A to byla taková nádherná scenérie - oheň, vonící oštiepok,
00:13:24 nad tím ten "ROZSUTĚC"..." A Emil udělal:
00:13:26 "Ej, ROZSUTĚC, ROZSUTĚC...," a začal zpívat.
00:13:29 A Dana se na mě podívala a říká: "A tak to je vždycky."
00:13:35 Tak, přátelé, jednička jako vždycky - Renda, jo?
00:13:39 Hlavní kamera, vedeš hru. Dvojka - Pavlík Křížek.
00:13:43 Na tobě, Pavlíčku, na tobě chci detaily.
00:13:46 Renda vede hru, ty pořád prostě držíš detaily, jo?
00:13:50 Televizní sport, to nebyli jenom komentátoři a redaktoři,
00:13:53 kteří se objevovali na obrazovce, ale byli to také lidi,
00:13:57 kteří stáli za kamerou.
00:13:59 Tady jsme v té ukázce viděli například režisére Valcháře.
00:14:02 A také jsme tam mohli zahlédnout mého dalšího hosta,
00:14:07 kameramana Pavla Křížka. Já vás vítám, dobrý den.
00:14:09 Dobrý den.
00:14:10 Já vím o vás, že jste nastoupil do TELEVIZE v roce 1964.
00:14:14 A mě by zajímalo, jak tehdy vypadala práce kameramana
00:14:16 při sportovních přenosech?
00:14:19 Vysílání se soustředilo do neděle.
00:14:22 Především do BRANEK BODŮ VTEŘIN, to byla taková vlajková loď.
00:14:24 Tenkrát se samozřejmě snímalo filmovou technologií.
00:14:27 -To bylo ještě na šestnáctku.
-To bylo na šestnáctku.
00:14:30 30 metrů, jen tak pro dokreslení, bylo 3 minuty hrubého.
00:14:34 Čili na fotbal jsem dostávali 90 metrů, to je 9 minut.
00:14:37 A na hokej potom bylo 120 metrů. Natáčelo se na inverzní materiál.
00:14:42 A to jenom kvůli rychlosti při zpracování.
00:14:45 Protože to jsme dovezli do laborek do Besedy,
00:14:48 tam to za hodinu vyvolali, po hodině už tam čekal redaktor,
00:14:51 ten s tím běžel, myslím, že ty střižny byly ve druhém patře.
00:14:55 Ta práce spočívala i v tom, že ten materiál
00:14:57 musel shlédnout i hudební režisér, protože se netočilo se zvukem.
00:15:00 Čili se to vždycky podkládalo nějakou muzikou.
00:15:03 Třeba cyklistice se dávaly housle...
00:15:06 A pan Junek to pak ještě namlouval.
00:15:08 Pan Junek to namlouval s Věrou Novou.
00:15:11 To byl známý hlas, který tam byl vlastně mnoho let.
00:15:13 To byl člověk, který uváděl Josefa Laufera
00:15:16 z finálového utkání Československo-Itálie v roce 1934.
00:15:19 Tak to máš další časovou osu. Ale já se, Pavle,
00:15:22 vrátím k tomu, že vy jste měli kamery,
00:15:25 kde se točilo kličkou, to péro muselo být dotažený.
00:15:28 A teď mi najednou Hladík říká: Hele, budeme ve "šlajeru".
00:15:32 To znamená, že film končí. A teď jsem s hrůzou koukal,
00:15:35 jestli tam není nějaká gólová situace,
00:15:37 protože než to otevřel, než tu cívku dal ven,
00:15:40 další tam nasadil, protáhl to těma kolečkama,
00:15:43 zaklapl, tak to trvalo třeba 20, 25 vteřin.
00:15:46 A nedej bože, aby padl gól! Tak jsi to neměl!
00:15:53 Ten proud, ten mě snesl asi o 800 metrů zpátky.
00:15:59 Tady je důležité říct, že se v té sportovní redakci
00:16:02 se dělaly taky sportovní dokumenty.
-Dělaly se tam.
00:16:06 A tenhle dokument byl vlastně jeden z prvních - PORAŽENÝ VÍTĚZ.
00:16:09 To asi byly nejsilnější zážitky, který jsem za kamerou prožil.
00:16:13 Především, když ho tahají na tu loď.
00:16:15 Franta nikdy neřekl: "Já to vzdávám."
00:16:17 Bylo to v 11 hodin v noci a v 10 hodin mně zavolal
00:16:20 pilot té lodi, a říkal: "Franta už se ani nevzdaluje,
00:16:25 ani nepřibližuje, proud ho táhne dál.
00:16:27 Máme ho vytáhnout?" A skončilo to tak, jak to skončilo.
00:16:30 Že už se nikoho neptali.
00:16:32 A tenkrát jsem měl dohodu s Mladou Frontou, že jim dám zprávu.
00:16:35 A zpráva byla taková,
00:16:37 že první československý přemožitel nepřemohl.
00:16:42 Čili to bylo jediný, co ta tady lidé o tom dozvěděli.
00:16:44 A o film byl zájem.
00:16:46 Nešlo by tam, tam, tam, aby tam to teplo...
00:16:53 A někdy koncem listopadu mi volal Valchář,
00:16:56 který ten film režíroval: "Od nového roku
00:16:59 má vzniknout cyklus dokumentů, bude se to jmenovat portréty.
00:17:02 A redakce rozhodla, že by ten první měl být o Františku Venclovským.
00:17:06 Mimochodem - musím vzpomenout, že velkou zásluhu
00:17:08 na tom dokumentu má tady stávající režisér,
00:17:11 který nás tady režíruje - Pavel Vantuch.
00:17:16 On v té době často spolupracoval s panem Valchářem.
00:17:19 A ty dramatický scény, to nasazení zvuku,
00:17:21 to bylo strašně důležitý, jak to bude ustříhaný,
00:17:24 jak to bude zpracovaný, protože nikdo z těch tvůrců tam nebyl,
00:17:26 já tam byl jediný. Já jsem tenkrát doporučoval,
00:17:29 aby ten závěr byl co nejmíň stříhaný,
00:17:32 aby ten divák si zažil i ten časový úsek, který jsem tam zažíval já.
00:17:37 Nějaký námořník mi tam svítil tou lampou.
00:17:39 Proto je to takový syrový, občas je osvícený.
00:17:42 A je tam vidět, že to světlo nesvítí odborník.
00:17:45 Protože já ho kolikrát chytil za ruku.
00:17:47 Já jsem nemohl držet kameru, světlo, zvuk.
00:17:49 A když jsem přišel do střižny, tak jsem říkal:
00:17:51 Hele, tohle tam nechte pokud možno v celé té délce,
00:17:54 jak to probíhalo. Aby si to ten divák užil.
00:17:58 Já doufám, že jste si teď taky užili.
00:18:03 Poslední metry.
00:18:05 Stopky se zastaví na 15. hodině a 26. minutě.
00:18:09 Franta byl těžce nemocný člověk, skoro na invalidním vozíku,
00:18:12 který se rozhodl, že kolem čtyřicítky něco dokáže.
00:18:15 A myslím, že to dokázal.
00:18:19 Já su tak šťastnej! Moc šťastnej!
00:18:24 Byli jsme v bulharské Varně a on měl plavání jak velkou vášeň.
00:18:28 Já jsem se šel ráno proběhnout a tam Franta Venclovský
00:18:31 v obětí milicionářů a strašná dohadovačka.
00:18:35 On si šel ráno zaplavat a vyrazil od pobřeží kolmo do moře.
00:18:39 A když byl dva kilometry daleko, tak si plaval dál.
00:18:42 A najednou člun za ním a tradá. Naložili ho.
00:18:45 A on chtěl podle těch Bulharů emigrovat!
00:18:48 A Franta jim nedovedl vysvětlit, že je dálkový plavec.
00:18:51 Pane Křížku, já jsem moc rád, že mám to štěstí
00:18:54 se s vámi potkat osobně, protože já jsem vás vyloženě obdivoval.
00:18:58 Já jsem totiž miloval přenosy ze ZÁVODU MÍRU.
00:19:01 A vy jste tam jezdil na motocyklu s kamerou,
00:19:06 vlastně zády. Vy jste mi připadal jako kaskadér.
00:19:10 Já bych začal s tím, jak to začalo.
00:19:12 Začalo to v roce 80. A první etapu, kterou jsem absolvovali,
00:19:15 byla etapa z NDR a končila v Sokolově.
00:19:19 To, když viděli rozhodčí, protože do té doby neexistovalo,
00:19:23 aby se někdo pohyboval na čele pelotonu,
00:19:25 kromě hlavního rozhodčího. Takže je přestal zajímat závod
00:19:28 a na naši motorku začali najíždět. Bylo to strašný.
00:19:31 A došlo k tomu, že zapomněli, že se blíží cíl.
00:19:34 A rumunský závodník, myslím, že se jmenoval Romanescu,
00:19:37 místo do cíle na stadion, tenkrát se dojíždělo na stadiony,
00:19:41 dojel na závodiště aut.
00:19:44 A perfektně to okomentoval, myslím, že to byl Jarda Suchánek,
00:19:47 který říkal: Kdyby se rozhodčí víc věnovali závodu,
00:19:49 než naší motorce, tak nedošlo k tomuhle maléru.
00:19:53 Tak tím to začalo.
00:19:54 -Vy jste měl otočný sedadlo.
-Ano.
00:19:56 Já tomu říkal "jak židle u klavíru".
00:19:59 Podmínka byla, že řidič musel být zároveň rozhodčí.
00:20:03 Což bylo správný.
00:20:05 Tyhle ty záběry jsme dělali s Jardou Svobodou,
00:20:08 s ním jsme se pak vyváleli tam v té Poznani.
00:20:11 Když jsem říkal na začátku, že jste kaskadér,
00:20:13 tak tady je důkaz toho, že když jste padal
00:20:16 z toho motocyklu, tak jste nehleděl na svůj život,
00:20:19 ale vy jste hleděl na to, abyste zachránil tu kameru!
00:20:22 Já bych řekl kaskadér-amatér, protože tenhle kaskadérský kousek,
00:20:26 to byl jeden z mých prvních, i když jich pak bylo víc.
00:20:29 Ale samozřejmě jsem se snažil podvědomě tu kameru zachránit,
00:20:32 protože kdybych ji nezachránil, tak bychom to v Poznani
00:20:34 mohli zabalit všichni.
-Vždyť to říkám - byl to kaskadér!
00:20:38 V téhle poloze jsem tam pracoval.
00:20:40 Prví velké využití této motorky bylo při MS v 81. roce,
00:20:44 které se konalo tady v Praze.
00:20:46 Pak jsme jezdili na Tour de Bohemii.
00:20:48 Já mám pocit, že jsem vás tam jednou potkal, při nějakém závodě.
00:20:51 -Ano.
-Neměl jste tam chatu?
00:20:53 -Ano, ano, na Svojkově.
-Já si na to vzpomínám.
00:20:56 A tam se nám stala taky jedna takováhle zajímavá věc.
00:20:59 Mám pocit, že si nepletu jméno závodníka.
00:21:01 Byl dojezd do cíle, ale řekli mi:
00:21:04 Prosím tě, najdi si tam Jirku Škodu.
00:21:06 Oznam mu, až ho budeš mít v záběru, že se mu narodil chlapeček.
00:21:09 Natočili jsme ho v záběru, já to tam zařval
00:21:13 20 kilometrů před cílem, kdy už se nastupuje a já nevím co.
00:21:18 Tam se na chvíli přestalo závodit, blahopřálo se a pak se jelo dál.
00:21:23 A závod se dojel. Čili jsme byli první,
00:21:25 kdo mu oznámil, co se mu narodilo.
00:21:28 Tak my jsme jako sporťáci na ty hokus pokusy byli vyvolení,
00:21:31 protože jsme začínali s přímými přenosy
00:21:33 a začínali jsme s takovými technickými kousky.
00:21:36 Třeba se dostavovala OTN a tam byl nějaký závazek,
00:21:39 že se musí do konce února 79 tak nějak dodělat.
00:21:42 A přišli s tím, že se musí vysílat!
00:21:44 Ale tam byly kýble s maltou, byla tam nedodělaná spousta věcí,
00:21:48 tak já jsem v Besedě ve Vladislavce natočil
00:21:50 sport pro Aktuality, před budovou čekal Tonda Rokos
00:21:54 se svou Carevnou, což byla jeho služební volha,
00:21:56 pamatuješ, jak se o ni staral, skočil jsem do auta,
00:22:00 jel jsem na Kavčí hory, tady zelení funkcionáři,
00:22:03 protože tam šlo o stamilióny peněz, nějaký odměny tam hrály roli,
00:22:06 a já jsem vysílal živě tady z OTN premiérové vysílání.
00:22:10 Kdyby to bývalo luplo, tak tam měli připravený
00:22:12 záznam z té Besedy. Tak takhle se taky pokusničilo.
00:22:16 Když vzpomínáš řidiče, tady byl jeden výbornej člověk.
00:22:19 Vzpomínám si, že jednou se něco dělalo ve Špindlu.
00:22:22 Nevím, jestli to byla univerziáda nebo něco.
00:22:25 A přijel tam taky premiér Štrougal.
00:22:27 Tenkrát se to neposílalo trasou, ale vozilo se to,
00:22:30 jak jsme o tom mluvili - rychle do laborek a tak dále.
00:22:33 No a on jel, jel rychle a někde překonal rychlost.
00:22:36 A teď ho zastavili policajti. A on říká, trošku zadrhával:
00:22:39 "Soudruzi, soudruzi příslušníci, vezu Štrougala, nezdržujte!"
00:22:43 Ti z toho byli tak zblblí - on vezl na třicítce film.
00:22:48 Tak já vám, pánové, poděkuju. A ještě vám pustím
00:22:51 jednu televizí legendu, jednoho vašeho kolegu.
00:22:55 Bylo to v roce 1958, v Bratislavě se konalo
00:23:00 první mistrovství Evropy v krasobruslení,
00:23:03 někdo tam být musel, tak jsem si řekl - pojedu tam.
00:23:06 V mládí jsem bruslil, dost mizerně, vůbec jsem nekrasobruslil,
00:23:11 nerozuměl jsem žádném skoku. Tak jsem si honem koupil
00:23:14 metodickou příručku, knížku doktora Dědiče,
00:23:19 který potom, jak víte, v pozdějších letech se stal
00:23:22 mým dlouhodobým věrným spolupracovníkem a přítelem.
00:23:25 A moc mi pomohl. A teď s tou rozevřenou knížečkou
00:23:29 jsem začal ty skoky skákat doma. Na koberci jako tady.
00:23:32 A dočetl jsem se, že když se závodník odrazí
00:23:35 z vnější hrany... takhle nějak bych to ukázal,
00:23:39 takže to je vždycky rittberger.
00:23:42 A když se odrazí z vnitřní hrany, takhle nějak, tak že to je salchow.
00:23:47 Tak jsem říkal: Jsem zachráněn, je to výborné.
00:23:53 Jdu se podívat na led... No jo.
00:23:57 Bylo by to všechno v pořádku, kdyby závodníci skákali zpomaleně.
00:24:03 Jenomže, představte si, takového Donalda Jacksona z Kanady.
00:24:07 Ten se řítil po ledě jako blesk a najednou zmizel ve vzduchu.
00:24:10 Teď, proboha, z které hrany se ten člověk odrazil?!
00:24:18 No a mým dalším hostem je sportovní komentátor
00:24:21 pan Petr Vichnar. Já vás vítám.
-Dobrý den.
00:24:24 Vy jste komentátorem dodnes, ale vás ještě přijímal
00:24:28 Karel Mikyska, kterého jsme právě viděli.
00:24:30 Ano, legendární Karel Mikyska v roce 1978.
00:24:34 Ohromná osobnost, autorita a také vynikající komentátor.
00:24:38 Byl autorem krasobruslařské komentátorské školy.
00:24:41 On to začal, on to všechno vymyslel a lidi se na něj těšili.
00:24:46 -Jeho byly flitry.
-Ano, flitry.
00:24:48 -To on popisoval.
-A pak, když už začala barva,
00:24:51 ale někdo měl ještě černobílý, tak proslul jeho výrok:
00:24:55 "Přátelé, pro majitele černobílých obrazovek -
00:24:58 ona v bílém, on v černém."
-Ano, ano.
00:25:00 On měl nádherný hlas. On to tak krásně prožíval.
00:25:03 A doslova mě šokoval, když z pozice šéfredaktora
00:25:06 na sklonku roku 1987 řekl, že končí se svou kariérou
00:25:11 a že si mě vybral jako nástupce! Jestli jsem si nedovedl představit,
00:25:14 že budu něco komentovat, tak to bylo krasobruslení.
00:25:17 K tomu jsem měl prostě daleko.
-Promiňte.
00:25:19 Jak se učí takové ty axely, rittbergery?
00:25:22 To musí být děsný.
-To pro mě byla španělská ves.
00:25:24 Tak jsem hned volal kamarádovi Františku Pecharovi,
00:25:27 což byl bývalý závodník. Ten se asi deset minut smál,
00:25:30 když jsem mu řekl, že budu komentovat krasobruslení.
00:25:32 A pak řekl: Hele, nemá cenu, aby ses učil ty skoky.
00:25:35 My ti uděláme takovou tabulku a posadíme vedle tebe Buriana.
00:25:38 Vlastu Buriana. Já jsem koukal jako blázen.
00:25:40 Tehdejší ústřední trenér se jmenoval Vlastimil Burian,
00:25:43 byl to bývalý závodník. A udělal mi tabulku,
00:25:46 kde byl axel, salchow, rittberger a tak dále.
00:25:48 Jedna dva tři. A začalo MS, první přenos.
00:25:52 Na ledě slavná tehdejší Carmen, rozjela se na první skok,
00:25:56 Burian zapíchl prst a já jsem řekl dvojitý axel.
00:26:00 A takhle jsem okomentoval celé mistrovství Evropy.
00:26:03 Pak už jsem se to teda musel naučit.
00:26:05 Karel proslul spoustou výroků. Oni vždycky s Josefem Dědičem
00:26:09 hodnotili ty ženský, když měly třeba švy na punčochách:
00:26:12 "Kde asi ty švy končí?" A tak.
00:26:15 Ale památná je jeho věta při slavnostním zahájení
00:26:19 olympiády v Sapporu, to je vždycky taková slavnost
00:26:24 a Karel to výborně dělal tím svým sonorním hlasem.
00:26:26 Tam totiž v jednu chvíli přišlo na plochu
00:26:31 asi deset tisíc japonských dětí
00:26:33 a každé té dítě mělo v ruce balonek.
00:26:36 A docela foukalo. A některým těm dětem začaly ty balonky utíkat.
00:26:40 A Karel tenkrát řekl: "Teď se podívejte,
00:26:43 že některým dětem unikají větry do balonků poněkud dříve."
00:26:49 Když o tom mluvíte, my máme takový sestřih
00:26:51 Mikyskových výroků. Tak se na ně podíváme.
00:26:56 ...už má pátou partnerku.
00:26:59 Je prostě, takříkajíc, k neutahání.
00:27:05 No jo, vidíš to? Bandáž. Na pravém koleně.
00:27:11 To jsou ale sympatičtí lidé. Normálně si vyměňují názory,
00:27:15 nijak se nepitvoří do kamery. Je vidět,
00:27:17 že nejsou spokojeni se svým dnešním výkonem.
00:27:20 A teď mi řekni, prosím tě, jak je to možné,
00:27:23 proč Evropan, nebo Čechoslovák nemůže být
00:27:25 tak jiskrný, dynamický? Copak nemáme co jíst, kristapána?
00:27:30 No. A tady Scott Hamilton, mistr světa! Ten má radost.
00:27:35 Krásné květiny, které vycházejí výtečně
00:27:38 zejména na barevném televizoru. Ale už jsem to
00:27:40 divákům prvního programu říkal,
00:27:42 všechny květina v hale jsou tady umělé.
00:27:46 Salchow, trojitý. Pád. Ano.
00:27:51 Taková realistická dívka. Takové děvče do nepohody.
00:27:56 Velmi sympatická.
00:27:58 A computer, počítač nám říká, že vede Vittová.
00:28:05 Je to další taneční pár, který je schopen
00:28:08 určité výpovědi, životní výpovědi, svým výkonem.
00:28:14 Nevím, jak to vyjádřit. Jsme zde, rozumíme si.
00:28:18 Cítíme hluboké uspokojení z tance,
00:28:21 jehož prostřednictvím se mnohdy vstupuje do 13. komnaty.
00:28:28 Tak budeme počítat šestky. Umělecký dojem:
00:28:35 devět šestek. Dohromady dvanáct šestek!
00:28:41 No, musím říct, že jsem se vrátil o 30 let dozadu.
00:28:44 Karel byl úplně jiný v té funkci šéfredaktora.
00:28:48 Byl velmi přísný šéf. Takový akurátní.
00:28:51 Do jeho kanceláře se chodilo s velkou pokorou.
00:28:54 A pak si sedl za mikrofon a pouštěl takové nádherné věci.
00:28:57 Ale těch humorných situací byla spousta i jinde.
00:29:01 Já si vzpomínám, když jsem šel poprvé do studia
00:29:03 jako velký kandrdas, ještě v tom roce 78,
00:29:06 to bylo tady ve výškové budově na Kavčích horách,
00:29:09 úplně v posledním patře, to byl takový pořad,
00:29:12 který se jmenoval SPORTOVNÍ ODPOLEDNE.
00:29:14 Několik přenosů propojených studiem,
00:29:16 kde redaktor řekl pár aktuálních zpráv.
00:29:18 Já jsem to dělal úplně poprvé a vzpomínám si,
00:29:21 že jsme tam šli nahoru docela pozdě a ztratily se klíče od studia.
00:29:24 Takže se hledaly. Pak se našly, všechno se rozsvítilo
00:29:27 a já poprvé ve studiu! Tam bylo asi 12 monitorů.
00:29:31 A tenkrát to režírovala paní Daniela Stratilová.
00:29:34 To byla jediná sportovní režisérka, žena, a ta mi řekla:
00:29:37 "Na nic se nekoukej. Tady, jak to svítí, to zhasne.
00:29:40 A až se to znovu rozsvítí, tak začni mluvit."
00:29:43 Tak já jsem seděl, chystal jsem se, furt to svítilo.
00:29:46 Najednou koukám, že ti kameramani za těma kamerama
00:29:49 dělají nějaký šílený pohyby. Ta Stratilová byla
00:29:52 za takovým sklem vedle v režii, ta visela na tom skle.
00:29:56 Já jsem si říkal: "Hergot, co blbnou?"
00:29:58 Naštěstí jsem nic neřekl.
00:30:01 Tak jsem se tak trochu rozhlížel a říkal jsem si:
00:30:03 "Hergot, jestli už já nemám vysílat?"
00:30:05 Tak jsem řekl: "Dobrý den, vážení přátelé..."
00:30:07 Nějak jsem to odkoktal.
00:30:09 A pak jsem zjistil, že jsem byl 35 vteřin v obraze!
00:30:11 Oni to nestihli zhasnout.
00:30:13 A protože já jsem se nevyznal v těch monitorech,
00:30:15 asi tam byla nějaká znělka, nějaký gong, ale já to nevěděl.
00:30:18 Tak si představte toho diváka, jak si v neděli sedne k televizoru,
00:30:21 tam se objeví neznámý mladík, já tu byl poprvé,
00:30:25 a kouká na ně a neříká nic. A pak po půl minutě začne mluvit.
00:30:30 Ale půlminuta je v televizi strašně dlouho.
00:30:32 Ale protože jsem byl nováček, tak mi to odpustili.
00:30:36 Tak to byl úžasný nástup do vaší kariéry.
00:30:38 Ale můžu vás ujistit, že jste nebyl sám, komu se to přihodilo.
00:30:51 Teď byste něco pustili, nebo...?
00:31:01 -Mluvit!
-Hezký dobrý večer
00:31:03 s nedělním vydáním BRANEK BODŮ VTEŘIN.
00:31:06 No tak to byl úplně mladý Standa Bartůšek.
00:31:10 Mně se staly i další věci. Já jsem takhle
00:31:12 taky jednou šel do studia a přede mnou tam seděl
00:31:15 nějaký hodně malý člověk, takže měl tu židli
00:31:18 vyšroubovanou úplně nahoru.
00:31:21 Běžel jsem na poslední chvíli do studia.
00:31:25 Takže jsem tam sáhl na nějakou páčku a ta židle sjela úplně dolů.
00:31:27 Takže já jsem tomu kameramanovi zmizel
00:31:29 a koukala mi akorát takhle špička hlavy.
00:31:32 A teď on na mě začal řvát: "Dělej, zvedni si to!"
00:31:34 A už znělka. Takže já jsem nestihl.
00:31:37 A tenkrát to byly 5minutové bloky, které jsme si celé četli.
00:31:40 To ne jako dnes, že máme namluvený příspěvky.
00:31:43 Celých 5 minut. I reportáže jsme si četli.
00:31:45 A já jsem to prožil v tomto postavení.
00:31:49 A ke konci můj výraz už byl poněkud tužší.
00:31:53 Ale to ještě nebylo nejhorší, co se mohlo stát.
00:31:56 Myslím si, že nejhorší chvilky prožil
00:31:59 kolega Jakub Bažant, můj slovutný kolega.
00:32:04 Československá reprezentantka Karin...
00:32:06 ...byla v Londýně vyhlášená juniorskou mistrní světa.
00:32:08 Petra Kucová byla v pořadí šestá a Pavel...osmý.
00:32:12 Československá reprezentantka ve skocích do vody ...Bártová
00:32:16 byla ve finále skoku z 3metrového prkna
00:32:19 na MS v plavá...ní šestá. UDÝCHANĚ DÝCHÁ
00:32:23 Ve skocích z 3metrového prkna. Zlatou medaili, už druhou,
00:32:26 si odveze...min.
00:32:30 Tenistka Jana Novotná, blíž ke kameře,
00:32:32 porazila ve čtvrtfi... turnaje v Sydney nasazenou jedničku,
00:32:35 svoji partnerku ve čtyřhře, ... Fernandezovou 7:5 a 6:3.
00:32:39 Dobře si vedli i Marian Babka a Karel Nováček,
00:32:42 kteří postoupili do semifinále turnaje v Oucklandu.
00:32:46 Mně to dodneška připadá úplně absurdní,
00:32:48 ale on běžel čtyři patra, oni mu volali, že jde za minutu ven,
00:32:52 takže doběhl dolů, sedl a rozsvítila se červená.
00:32:56 Takže jak běžel a ještě k tomu ten stres,
00:33:00 tak se postupně zvyšoval kyslíkový dluh.
00:33:03 A tak, jak musel celý ten blok, ono to bylo zkrácené,
00:33:05 ale to bylo pět minut, jak ten celý blok musel odmluvit,
00:33:09 tak se postupně dostával do toho hůř a hůř,
00:33:12 takže ke konci už to byl opravdu boj o život.
00:33:14 BRANKY BODY VTEŘINY, to je snad nejstarší pořad,
00:33:17 který na obrazovce pořád běží.
00:33:20 Ale my jsme v průběhu té historie dělali i silvestrovské BBV.
00:33:26 Hezký večer. Poprvé ve dvojici vás vítáme
00:33:28 při sledování Branek, posledních v roce 1998.
00:33:32 Jak se sluší a patří na veřejnoprávní redakci sportu,
00:33:35 šanci moderovat náš pilotní pořad dostal i zástupce jedné z minorit,
00:33:38 který k nám přišel, tradičně, z Barrandova.
00:33:42 Ano, budu zde hájit zájmy nás, ambiciózních žen.
00:33:45 Sportu sice moc nerozumím, ale umím se hezky smát.
00:33:48 Budu se tedy smát a vy mě budete milovat.
00:33:50 Doufám, že alespoň tak, jako zlatí hoši z Nagana.
00:33:54 Pardon. Jako zlaté hochy z Nagana.
00:33:56 Petře, já jsem o vás zjistil, že vy máte za sebou
00:33:59 přes dva tisíce přímých přenosů, byl jste na 14 olympijských hrách
00:34:04 a jste v televizi 35 let.
00:34:07 Uvažte, že já jsem nastupoval v době,
00:34:09 kdy se ještě točily příspěvky na film.
00:34:12 Kdy neexistoval záznam, takže z té doby
00:34:13 vlastně nemáme záznamy z takových těch velkých akcí.
00:34:16 Pokud nebyly natočeny na film. Ale takovou největší změnou
00:34:19 v historii redakce bylo založení sportovního programu.
00:34:24 My bychom ještě neměli zapomenout na jednu legendu.
00:34:27 To je slovenská legenda. Před nedávnem na této židli seděla.
00:34:32 -Jestlipak víte, kdo to je?
-Určitě Karol Polák.
00:34:35 Já na ty federální časy vzpomínám velmi rád,
00:34:38 protože my jsme se Slováky komentovali až do konce federace
00:34:42 všechny ty přenosy vlastně napůl. Já jsem měl ty kolegy hrozně rád.
00:34:47 Ale nejvíc jsem si vážil Karola Poláka,
00:34:52 protože to byl obrovský profesionál.
00:34:54 Já jsem s ním komentoval několik MS v krasobruslení
00:34:57 a obdivoval jsem jeho přípravu. Ta byla vždycky stoprocentní.
00:35:00 A on měl navíc nádherný školený hlas, on je původem herec,
00:35:03 to možná nevíte.-Vím.
00:35:05 Takže on to dokázal maximálně prodat.
00:35:08 A dodneška je modlou na Slovensku. A také proslul spoustou hlášek.
00:35:12 On třeba začínal přenos z fotbalu z Těhelného pole
00:35:16 a on prohlásil: "Tuná na Těhelnom poli
00:35:18 je taká hmla, že aj vtáci chodia pešo."
00:35:22 On si na tom zakládal. Snad si to i připravoval.
00:35:25 A dokázal to vhodně vsunout do toho komentáře,
00:35:28 který byl ovšem na perfektní profesionální úrovni.
00:35:32 Tak a teď se podívejte, co nám tady povídá.
00:35:36 SLOVENSKY: Nedávnou jsem byl v ostravském studiu
00:35:39 a tam mi chlapci-kolegové, tedy bývalí nebo současní moderátoři,
00:35:44 oznámili, že byla nějaká soutěž v mém imitování,
00:35:48 kterou vyhrál pan Záruba, on mě skutečně dobře imituje.
00:35:53 A říkali: Pane Polák, vy nám neuvěříte,
00:35:56 ale vy jste skončil čtvrtý.
00:35:59 A teď se přesvědčíme, jestli Robert Záruba vyhrál oprávněně.
00:36:04 Karol Polák komentoval finále olympijského závodu
00:36:08 na 100 metrů mužů v Mnichově 1972. A tam byl ve finále Němec,
00:36:14 který se skutečně jmenoval Manfred Kokot.
00:36:17 A Karol Polák tehdy říkal: "No a tady je jediný zástupce
00:36:22 evropské sprintérské školy Manfred Kokot.
00:36:28 Podívejte se. Kde jsou naši sprintéři?
00:36:31 Kéž bychom i my měli takovéto Kokoty."
00:36:54 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2013
O počátcích sportovních přenosů hokejových i fotbalových, o pestré paletě sportovních disciplín na televizní obrazovce, o veselých příhodách ze zákulisí sportovní redakce si bude Jaromír Hanzlík povídat s pamětníky těchto dějů.