Někde na počátku byli pánové Svitáček a Roháč, celá plejáda zpěváků 60. let a televizní písničky. Dnes mluvíme o klipech. Jak to začalo, si připomeneme s Jaromírem Hanzlíkem (2013). Režie P. Vantuch
00:00:19 HVIZD
00:00:22 To všechno vodnes čas, to všechno vodnes čas
00:00:26 a hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám to
00:00:32 co všechno vodnes čas...
00:00:35 Včera mně bylo sedumnáct
00:00:39 a pod okna mi přišla hudba hrát...
00:00:43 Já políbení chtěl jí dát tam dole u řeky, tam dole u řeky...
00:00:51 Pane krejčí, ušijte mi písničku na míru...
00:00:57 Za mnou se ozval známý hlas: Halo, halo...
00:01:01 Suvenir, suvenir z Prahy, z Paříže nebo z Cannes...
00:01:06 Granado, ty město prastarých krás...
00:01:14 Já, když byla malá, jen s kluky si hrála, o jé, o jé...
00:01:20 A nikto netuší, jak ti sluší, jak ti sluší
00:01:26 ta obloha v tom ovzduší tak blízko hvězd a oblakou...
00:01:34 -Já samou láskou
-Já samou láskou
00:01:37 -Snad uhořím
-Snad uhořím...
00:01:53 Vítám vás, milí televizní diváci.
00:01:58 Dneska si budeme povídat o televizní písničce.
00:02:00 Dneska tomu říkáme klip.
00:02:03 Televizní písnička měla takový docela zvláštní osud.
00:02:08 V roce 1957 natočil v barrandovském studiu
00:02:12 režisér Miloš Makovec film SNADNÝ ŽIVOT.
00:02:16 A v tom filmu zazněla písnička DÁME SI DO BYTU,
00:02:19 kterou tehdy zpívali Jiří Suchý a Josef Zíma.
00:02:24 Ovšem co se nestalo. Tehdy všemocná cenzura nařídila
00:02:29 tu písničku z toho filmu vystřihnout.
00:02:32 Údajně pro chuligánství. Taková byla doba.
00:02:37 O rok později, v roce 1958 Ladislav Rychman
00:02:41 chystal televizní zábavný pořad DNES VEČER BEZ ZÁVADY.
00:02:46 A něco mu tam chybělo. A vzpomněl si,
00:02:50 že cenzura z toho filmu vyhodila písničku.
00:02:53 A tak po ní stáhnul, natočil ji znovu s jinými interprety,
00:02:57 s Josefem Bekem a s Irenou Kačírkovou.
00:03:01 A ta písnička je vlastně prvním filmovým klipem.
00:03:06 Dáme si do bytu, do bytu, dáme si vázu,
00:03:09 do vázy kytici, pod vázu stůl,
00:03:11 ke stolu židli, kdo židli má bydlí,
00:03:14 každý, kdo bydlí má starostí půl.
00:03:17 Ke stolu židli, kdo židli má bydlí,
00:03:20 každý kdo bydlí má starostí půl.
00:03:23 -Jen jedno lůžko radši a dva kartáčky zubní.
00:03:28 Když lůžko nepostačí, tak se má milá zhubni.
00:03:33 Dáme si do bytu, do bytu, dáme si lampu,
00:03:36 nalejeme do ní petroleje.
00:03:39 Škrtneš a chytí, když chytí, tak svítí
00:03:42 a když dosvítí, tak se doleje...
00:03:46 Tak to byl právě ten první televizní klip,
00:03:49 který od té doby zazněl
00:03:50 na televizní obrazovce snad už stokrát.
00:03:54 A já tady ve studiu vítám pana Jiřího Suchého.
00:03:57 Dobrý den, pane Suchý. Dobrý den.
00:04:00 Já jsem moc rád, že jste přišel. A na začátek bych vás poprosil.
00:04:03 Já jsem slyšel o tom, jak ta písnička vznikla,
00:04:07 o té cenzuře. Je to pravda?
-Je to naprostá pravda.
00:04:11 Já bych to ještě mohl doplnit o takovou
00:04:15 dost charakteristickou událost, která k té době patřila.
00:04:19 Ta písnička běžela týden denně v televizi
00:04:24 a byla to jakási reklama na film SNADNÝ ŽIVOT.
00:04:28 Jenže mezitím v Rudém právu napsali takový článek,
00:04:32 že v době bojů proti chuligánství za dělnické peníze
00:04:36 se na Barrandově točí chuligánské scény.
00:04:40 Takže tu písničku vystřihli. A když pak lidi
00:04:42 přišli do biografu, tak ona tam nebyla.
00:04:45 Tak to bylo takové moje soukromé vítězství.
00:04:48 Tak to jsem rád, že jsem se dozvěděl pravdivou historku.
00:04:51 Pane Suchý, já jsem moc rád, že se vás mohu zeptat,
00:04:54 protože vy jste jeden z otců-zakladatelů
00:04:57 televizní písničky, jak vy jste se vlastně
00:05:00 k té práci dostal?
-Tak já jsem se k tomu dostal,
00:05:03 že jsem byl vyzván. Já jsem svého času
00:05:08 složil takovou písničku, která se jmenovala PRAMÍNEK VLASŮ.
00:05:12 A ta písnička byla záhy věhlasná
00:05:15 a objevil se pan režisér Kadár, natočil to jako takovou
00:05:19 zvláštní písničku, tam tančila dívka
00:05:22 a nějaký mim tam předstíral, že je zasněný a že ji vidí.
00:05:27 Takže takhle vlastně vznikl jeden z prvních klipů vůbec.
00:05:32 Když měsíc rozlije světlo své po kraji
00:05:38 a hvězdy řeknou, že čas je jít spát,
00:05:43 pramínek vlasů jí ustřihnu potají.
00:05:49 Komu? No přece té, kterou mám rád.
00:05:55 Pramínek vlasů jí ustřihnu potají,
00:06:01 já blázen pod polštář chci si ho dát.
00:06:07 Ačkoliv sny se mi zásadně nezdají...
00:06:13 Pramínek vlasů, to je nádherná píseň. Však taky zlidověla.
00:06:17 A vy jste těch písní napsal opravdu hodně.
00:06:19 Ano. Já se tím živil.
-Vy jste se tím živil
00:06:23 a televizní režiséři je postupně všechny točili
00:06:27 jako televizní písničky.
-Všechny ne,
00:06:30 ale takové "the best of", takový ty nejlepší.
00:06:33 To byly vlastně skoro všechny.
-No právě.
00:06:37 Ty pohledy režisérů byly různý. Nejčastěji byly,
00:06:39 že tam byl ten interpret, teď ho třeba obklopili
00:06:44 pěknýma slečnama a ty tam kolem něj hopsaly a tak.
00:06:46 Potom byly písničky, kde si ten režisér pustil fantazii na špacír.
00:06:51 Tam kolikrát ani interpret nebyl a odehrávaly se tam
00:06:55 zajímavý krásný nebo veselý věci.
00:06:58 A když ta písnička měla nějaký děj,
00:07:01 tak ten režisér velice často ten děj ilustroval.
00:07:07 To je třeba případ Rychmanovy verze OBNOŠENÁ VESTA.
00:07:12 ...co měla pro mě, když jsem se s ní sešel,
00:07:15 polibky s chutí cukrkandle
00:07:19 Pro ni jsem došel k rozhodnutí, že život pes je buď jak buď
00:07:22 a nikdo že mě nedonutí, abych ho žil, když nemám chuť!
00:07:26 Tu opět přítel objevil se náhle,
00:07:29 nadávky jeho vyřkl z plných plic,
00:07:32 to byly kapky do mé duše zprahlé
00:07:36 a z té mé smrti nebylo zas nic!
00:07:39 Až jednou - lehl jsem si na koleje,
00:07:42 neb jsem měl v duši zas nějaký zmatek.
00:07:45 Ležel jsem dlouho, vlak však stále nejel
00:07:49 a pražce tlačily mne do lopatek.
00:07:52 Dobytčí vlak do městských jatek
00:07:54 měl ukončit mé trápení, byl všední den
00:07:56 a přece svátek - dobytčí vlak měl zpoždění!
00:07:59 Čekal jsem, zda-li přítel se mi zjeví,
00:08:03 aby mne vyrval smrti ze klína,
00:08:06 nejde a nejde, asi o tom neví,
00:08:09 tak jsem se zved a šel jsem do kina!
00:08:13 Pane Suchý, vy jste nejen písničky psal a zpíval,
00:08:16 vy jste dokonce některé své písničky také v televizi režíroval.
00:08:22 -No jo, máte pravdu.
-Však se podívejte na jednu z nich.
00:08:25 Jak říkám, doktore, mé srdce je choré,
00:08:34 jenže má choroba je strašně hezká.
00:08:43 Básníci dovedou o této nemoci verše psát.
00:08:51 Není mi pomoci, není mi pomoci, mám tě rád...
00:09:04 To je z POSLEDNÍ ŠTACE, ta se hrála v 69. roce.
00:09:09 Tu písničku složil Jiří Šlitr, ale už se příliš
00:09:14 nedostala do veřejnosti, poněvadž v 70. roce
00:09:17 už spadla klec a už jsme toho moc nenatočili.
00:09:22 A navíc už se taky na nás tlačil bigbít,
00:09:26 takže už jsme nebyli ten středobod toho myšlení
00:09:30 českého národa, jako kdysi. Já si na to vzpomínám.
00:09:34 Těch převleků, co tam bylo! Od současna až po pravěk.
00:09:40 A potom přišel Adam a Eva a já jsem měl za hlavou hada,
00:09:45 takhle tlustýho. Teď jsem tam čekal, kdy mě uštkne.
00:09:50 Já jsem na hady trošičku alergický, oni za to nemůžou.
00:09:53 Neuštkl, dlužno říct, ale byly to perné chvíle.
00:09:58 To se vám vůbec nedivím. Já taky hady nenávidím.
00:10:01 Ale víte, co mám rád? Štěňátka a koťátka.
00:10:05 Takové malé kotě... Neříká vám to něco?
00:10:08 Říká mně to něco. Já lovím v paměti, lovím v paměti.
00:10:12 Nebyla to náhodou písnička? Ode mne?
00:10:14 Že to byla písnička?! A od Šlitra?
00:10:18 Hoši a děvčata, pěstujte koťata,
00:10:22 země je kulatá a místa je tu dost.
00:10:25 Kotě je solidní, nervy nám uklidní,
00:10:28 nebudem nevlídní a hned nás přejde zlost!
00:10:32 A my jsme kotě spáti v botě po robotě nechali.
00:10:43 Roháč a Svitáček to točili.
00:10:45 Vzpomínám si na takovou drobnou událost.
00:10:48 Jak ta koťata sedí před tou televizí
00:10:50 a zírají na tu obrazovku. Ono to není snadné
00:10:53 udržet dvě koťata, aby se dívala nehybně na obrazovku.
00:10:57 Skoro půl dne je to učili - marně.
00:11:00 Pak přišel Svitáček s takovým zvláštním způsobem -
00:11:03 šoupnul na chvíli ta koťata do ledničky.
00:11:09 A pak je vyndal a ona tam, chudáci, seděla zkřehlá.
00:11:13 A tahle ta písnička, když tehdá vyšla ponejprv,
00:11:16 tak televizi zaplavily telefonáty diváků, že to chtějí ještě, ještě.
00:11:21 A oni to skutečně za den, poněvadž tehdy se těmito věcmi
00:11:25 vyplňovaly, dnes už je to přesně načasovaný,
00:11:29 ale tenkrát byly vždycky dvě tři minuty, tak se tam něco šouplo.
00:11:33 Takže ta písnička třeba běžela 5krát za den.
00:11:37 A takový hit, jako bylo MALÉ KOTĚ, tak byla televizní písnička,
00:11:41 kterou zpíval Miloš Kopecký - Mackie Messer.
00:11:45 A taky Koníček k tomu dělal tu choreografii.-To je krásný.
00:11:49 A vy s tím taky máte něco společného.
00:11:51 Ano, ano. Já jsem psal ten český text.
00:11:54 Původně to přeložil E.F.Burian, ale ta písnička
00:11:58 začala žít tím swingovým životem, když se jí ujal
00:12:01 Armstrong, Ela Fitgeraldová...
00:12:05 A ten Burianův text se nedal swingovat.
00:12:10 Tak jsem tedy napsal nový text.
00:12:12 -A dobře.
-Dobře, úžasně.
00:12:16 A z těch zubů čiší strach.
00:12:21 Mackie Messer, ach, můj bože, kdo dokáže,
00:12:30 že je vrah?!
00:12:34 Televizní písnička se postupně stala fenoménem,
00:12:36 ale byl to objev dokonce evropského formátu,
00:12:39 protože v roce 1961 dostal Ladislav Rychman v Montré
00:12:43 cenu za pořad TISÍC POHLEDŮ ZA KULISY.
00:12:48 A o dva roky později Zdeněk Podskalský
00:12:50 na témže festivalu v Montré dostal cenu za ZTRACENOU REVUE,
00:12:54 ve které jste též účinkoval!
-Ano, účinkoval.
00:12:58 Jiří Voskovec mně potom napsal, že mě tam ponejprv
00:13:01 takhle viděl naživo, ale že si mě moc neužil.
00:13:04 Já jsem tam setrval asi 15 vteřin.
00:13:07 -Potkal potkan potkana.
-Pod kamenem, pod kamenem.
00:13:09 -Potkal potkan potkana.
-Pod kamenem, pod kamenem.
00:13:12 -Počkat, pane potkane.
-Počkat, pane potkane.
00:13:15 -Počkat, pane potkane, ať se vám nic nestane.
00:13:18 -Počkat, pane potkane.
-Počkat, pane potkane.
00:13:20 -Počkat, pane potkane, ať se vám nic nestane.
00:13:26 A teď už proti mně sedí druhý potkan,
00:13:30 který také prošel DIVADLEM SEMAFOR, kde začínal
00:13:33 svoji profesní kariéru, Karel Štědrý.
00:13:36 Ahoj, Karle.
-Nazdar, ahoj.
00:13:39 No, já jsem opravdu v tom Semaforu začínal profesně.
00:13:44 A musím říct, že jsem stál jako první člověk
00:13:47 na jevišti DIVADLA SEMAFOR, když jsme měli
00:13:49 premiéru hry ČLOVĚK Z PŮDY. A Jirka Suchý s Jirkou Šlitrem,
00:13:54 to byli takoví hitkmakeři. Opravdu.
00:13:58 Já bych řekl, že skoro každý den napsali nějakou písničku.
00:14:02 Napsali krásný věci! Pramínek vlasů,
00:14:07 Včera neděle byla, což proslavilo strašně Pavlínu.
00:14:11 A zpíval jsem třeba nejen s Jirkou Suchým Potkal potkan potkana,
00:14:15 ale zpívali jsme s Waldou: To všechno vodnes čas...
00:14:20 A byli jsme dávaní dohromady jako taková dvojka s Waldou.
00:14:25 A nakonec i s Evou Pilarovou jsme ve třech
00:14:29 dělali různý písničky, takže pak si nás autoři,
00:14:34 kteří se zúčastňovali soutěže třeba PÍSNIČKA PRO VŠEDNÍ DEN,
00:14:39 nebo PÍSNIČKY NA NEDĚLI, byly různé druhy písničkových soutěží,
00:14:45 tak si nás vybírali. A musím zaklepat,
00:14:48 že si nás vybral Zdenek Borovec a Bedřich Nikodém
00:14:54 a dali nám písničku, mně a Waldovi,
00:14:57 abychom zazpívali písničku MÁM MALÝ STAN.
00:15:00 -Mám malý stan, no to je...!
-A teď si přestav,
00:15:04 že tu písničku jsme korepetovali, učili jsme se ji.
00:15:08 Korepetoval ji s námi Karel Mareš
00:15:10 a ještě vymýšlel různou choreografii.
00:15:13 Takový ty semaforský kroky v mezihře a tak.
00:15:18 A říkal: "Ale ještě by to chtělo...
00:15:20 Je to takový moc mrtvý, chtělo by to nějaký pohyb."
00:15:23 A vymyslel ten pohyb tou rukou.
00:15:26 No kdybys věděl, co to znamená ještě dodneška!
00:15:31 Já jsem byl například dvakrát v Austrálii,
00:15:35 byl jsem tam naposled s Karlem Gottem a s Helenou Vondráčkovou,
00:15:38 před několika lety. První koncert jsme měli
00:15:42 v Sydney, ve filharmonii, kde bylo tisíc českých krajanů.
00:15:48 A před představením přišel jeden do zákulisí a povídal:
00:15:52 "Pane Štědrý, bude?" Já povídám: "To víte, že bude."
00:15:56 A dokonce, když mám někde vystoupení
00:15:59 a dostávám se k MALÉMU STANU, tak vždycky říkám:
00:16:03 "Tak a teď všichni se mnou." A celý hlediště zpívá a dělají:
00:16:08 "Tady ta tata..."
-A teď všichni s náma.
00:16:14 Jen řekněte, jak dostanu své dlouhé nohy do stanu,
00:16:19 až chladem třást se přestanu já ze stanu nevstanu.
00:16:25 Stan malý mám
00:16:28 a nohy tak dlouhé
00:16:31 ach, kam je dám.
00:16:35 Tak se zmítám z rohu do rohu a hledám vhodnou polohu,
00:16:41 snad uznáte, že nemohu mít nohu v batohu.
00:16:48 Karle, ty jsi byl nejenom zpěvák, ty jsi taky moderoval pořady.
00:16:52 -Konferoval, bych řekl.
-Ano, promiň, tys byl konferenciér.
00:16:57 Ano, ano. Já jsem byl osloven, jestli nechci
00:17:01 uvádět pořad VYSÍLÁ STUDIO A, protože v karlínském Studiu A,
00:17:06 kde se natáčely písničky, tak ty pak točila televize.
00:17:11 To byla opravdu vzácná spolupráce
00:17:13 ROZHLASU s ČESKOSLOVENSKOU TELEVIZÍ.
00:17:16 Doprovázel to ORCHESTR ČESKOSLOVENSKÉHO ROZHLASU,
00:17:20 který řídil Karel Kraugartner a Josef Vobruba.
00:17:25 A objevovali se tam noví zpěváci,
00:17:28 jako Yvona Přenosilová, Helena Vondráčková, Marta Kubišová,
00:17:33 taky tam třeba poprvé vystupoval Karel Gott!
00:17:45 Přesto jsem na světě rád a budu dále...
00:17:49 -Je to možný?
00:17:53 Zvoňte o patro níž, jděte před jiný práh...
00:17:58 Ale pořád to bylo málo! Protože aby ten divák
00:18:03 jenom neslyšel tu písničku, jak se dělá,
00:18:05 tak to se ukázalo na začátku, ale aby u toho byla
00:18:08 nějaká trošičku akce, trošku legrace a tak.
00:18:14 A jednou přišel takový nápad, že bychom předvedli
00:18:20 posluchačům a divákům, jak se vlastně dělá stereo vysílání.
00:18:26 Víš, a já jsem jim to vysvětloval, já jsem říkal:
00:18:29 "Vpravo máte televizor, vlevo máte rádio.
00:18:32 Já jsem vystudoval vysokou školu železniční,
00:18:35 takže jsem železniční inženýr, já vám to předvedu na tom vláčku.
00:18:40 Když si takhle ten vláček pustíme a já s ním pojedu takhle,
00:18:45 ten zvuk přejde z rozhlasového přijímače do televizoru.
00:18:51 A to je právě to stereo. Jak ten zvuk putuje."
00:18:56 Takhle jsem to měl říct. A když jsem začal,
00:18:59 vybuchla elektrika, všechno se zhaslo
00:19:03 a teď já povídám: "Pánové, to je v háji."
00:19:07 Snad za hodinu říkal Mirek Vašta, který to režíroval:
00:19:11 "Hele, už jde proud, tak bychom to zopakovali.
00:19:15 Ti lidé určitě sedí u těch televizorů
00:19:18 a u rozhlasových přijímačů." Já povídám:
00:19:20 "A, Mirku, odkud to mám vzít?"
00:19:23 On: "Vezmi to od toho železničního inženýra a tak."
00:19:26 A tak já povídám: "Tak já jsem vystudoval
00:19:28 vysokou školu železniční, jsem železniční inženýr,
00:19:32 tak já vám to předvedu na tom vláčku."
00:19:34 Tak jsme to kupodivu dovysílali, první české stereo.
00:19:40 Kdybys věděl, co já jsem dostal dopisů!
00:19:44 "To mi známe, takoví páni inženýři, který nechtěj pracovat!
00:19:48 To se nemusíte vytahovat, že jste železniční inženýr!"
00:19:52 Nadávali mi. A já za to nemohl!
00:19:55 Mně to poručil pan režisér, že mám do toho říct,
00:19:58 jak jsem železniční inženýr. No.
00:20:02 Když jsi vzpomněl na Waldu, tak já vím,
00:20:05 že jste se s Waldou při těch písničkách hodně vyblbli, viď?
00:20:09 No jéje! Abych ti pravdu řekl, tak náš bonbónek je
00:20:15 BÍLÉ MYŠKY V DELIRIU. NOTUJE: Bílá myška v deliriu
00:20:19 vidíš stále před očima samé lidi, samé lidi...
00:20:23 Ta písnička měla asi dvě a půl minuty
00:20:25 a když jsme skončili, tak pak už jsme to dělali
00:20:30 asi čtyři minuty, takový jako: "Velice se tomu diví, kéž by..."
00:20:38 A musíš to vyslovovat, aby to mělo: Kéž by byla...
00:20:44 A jako jsme přerušovali tu písničku.
00:20:47 No ty lidi opravdu řvali smíchy.
00:20:52 -Kéž bych se byl...
-Na na na na....
00:20:58 -Neopil.
-Na na na na...
00:21:06 -Neopil.
-Na na na.
00:21:10 -Neopil.
-Ja ja ja jaj!
00:21:19 Když jsem já byl tenkrát kluk,
00:21:25 to zněly písně líp a sladší měly zvuk...
00:21:31 Prosím vás, pane průvodčí, zastavte vlak,
00:21:36 už je to tak, nemohu dál...
00:21:42 Ze zdi na mě tupě zírá od trezoru temná díra,
00:21:47 poznáte i bez nesnází, že tam nepochybně něco schází...
00:21:54 Tam, kam chodí vítr spát,
00:21:59 tam svůj domov mám.
00:22:06 Tam, kam chodí vítr spát,
00:22:13 tam i já se vracívám...
00:22:18 Když se podíváme do archivu Československé i České televize,
00:22:20 tak nejvíc televizních písniček samozřejmě nazpíval Karel Gott.
00:22:24 A já jsem strašně rád, že Karel Gott tady sedí se mnou.
00:22:27 Karle, já tě vítám.
-Hezký den.
00:22:29 Prosím tě, v čem ty vidíš ten obrovský úspěch
00:22:33 ČESKÝ TELEVIZNÍ PÍSNIČKY?
-Ten úspěch už vidím v tom,
00:22:37 že to byly vůbec začátky klipů.
00:22:43 Až teprve po patnácti dvaceti letech jsem se dozvěděli
00:22:47 něco o klipu ve světě, tedy o TELEVIZNÍ PÍSNIČCE.
00:22:52 Ty světové klipy, které stojí hodně peněz,
00:22:57 tak tam se režiséři předhání, jak technicky nadchnout diváka,
00:23:02 jak ukázat těm druhým, jak na to šel šikovně technicky.
00:23:07 Diváka z toho někdy bolí oči.
00:23:10 Naši režiséři na to šli velice roztomile, poeticky.
00:23:14 A šli skutečně po písni. A člověk měl pocit,
00:23:19 že ta naše písnička vždycky k tomu, co vidí na obraze, patřila.
00:23:24 Naprosto neoddělitelně. A pro mě, protože jsem skutečně
00:23:29 měl hodně zkušeností s Janíkem Roháčem,
00:23:33 s Jaromírem Vaštou, se Zdeňkem Podskalským, s Ivo Paukertem -
00:23:39 to byli všechno režiséři, kteří byli plní invence, nápadů
00:23:44 a uměli reagovat na místě na situace, kdy třeba něco nešlo,
00:23:49 "nedodali nám, nemáme, bohužel to tady není,"
00:23:54 tak oni vždycky něco vymysleli
00:23:57 a měli neuvěřitelnou schopnost improvizovat.
00:24:01 A typická česká improvizace a smysl pro ni,
00:24:05 to znamená - musím mít tu pohotovost na to přijít,
00:24:09 abych tam dostal to nejoptimálnější za málo, taky někdy.
00:24:15 A to je důležitý. Ty jsi říkal, že tamto stálo,
00:24:17 nevím, statisíce dolarů - tady za málo.
00:24:22 Můžu přirovnat k jiným režisérům v zahraničí.
00:24:26 Jsou televize, jsou země, kde to prostě není
00:24:30 v jejich povaze nebo tradici,
00:24:34 že by udělali něco jiného, než je ve scénáři.
00:24:38 Takže v TOKIJSKÉ TELEVIZI jsem měl takovou poznámku,
00:24:43 jestli by nebylo lepší, že bych přišel odjinud
00:24:48 a nezazpíval to na jinou kameru a jinak.
00:24:53 Tak všechno v tom studiu zůstalo stát.
00:24:56 Šli se radit, co si to ten zpěvák dovoluje.
00:25:02 Potom přišli říct: "Ale takhle je v té knize.
00:25:06 Vy musíte přesně tady na tom místě se tak tvářit."
00:25:11 Tak to je takový pořádek. Jiný.
00:25:14 A někdy se ten pořádek a to krásno získá schopností
00:25:20 improvizovat, vymyslet to jinak.
00:25:24 A také bylo třeba roztomilé u režiséra Roháče,
00:25:28 když jsem mu říkal: "Janíku, vy přece máte
00:25:31 smysl pro improvizaci, že jo? Já mám takový návrh.
00:25:36 Můžeme to udělat takhle jinak?" A on říkal:
00:25:40 "Kájo, to je velmi dobrý nápad, ale my to uděláme úplně jinak."
00:25:45 Čili on mně neřekl tu špatnou zprávu:
00:25:49 "To je blbost, jděte s tím někam."
00:25:52 A řekl mi to mile, že to takhle vlastně dělat nebude.
00:26:01 Tenhle nádherný chór v krvi máš aniž víš,
00:26:04 tak sis vážně už zvyk, že ten hvízdot a křik
00:26:08 dnes by scházel ti spíš.
00:26:11 Tenhle nádherný chór řek mi rámusem svým,
00:26:18 že i já žiju s ním, že tu místo své mám,
00:26:24 nejsem sám, nejsem sám...
00:26:30 Ještě navíc si myslím, že ta česká televizní písnička
00:26:33 má v sobě něco, co je nám všem vlastí.
00:26:37 A to je humor, jemný humor. A já, když dovolíš,
00:26:40 bych připomněl jednu tvoji krásnou písničku,
00:26:45 kterou já miluju, diváci taky, měla obrovský úspěch,
00:26:48 a to je ta s těma krávama. Víš, o který mluvím.
00:26:52 Jo. No to byl můj první klip,
00:26:55 nebo televizní písnička. Zrovna to nebylo to,
00:27:00 co bych rád býval zpíval v té době.
00:27:03 Měl jsem v hlavě spoustu muziky, kterou bych rád dělal.
00:27:07 A tohle mi připadalo jako takový jednoduchý rokenrol.
00:27:10 Ale musím říct s odstupem času, že nejenom, že to byl
00:27:14 velice vtipný text na tu dobu Jirky Suchýho.
00:27:18 To byla opravdu ohromná věc. Ale ta televizní písnička
00:27:23 Jána Roháče a pana Svitáčka, kterého si vždycky bral
00:27:28 jako takového poradce, asistenta, ten měl skutečně skvělé nápady.
00:27:34 Došlo k tomuto klipu, k této TELEVIZNÍ PÍSNIČCE,
00:27:39 kterou si potom diváci přáli každého Silvestra,
00:27:43 při každé příležitosti, Vánoce... "Dejte tam ještě toho Woodyho."
00:27:49 -Tak ho tam dáme.
-Tak jo.
00:27:53 La la la lalala laydy...
00:28:10 ZABUČENÍ KRÁVY Hele, vole, to je Woody, vole.
00:28:13 A Bůh vždy dbal velmi na mravy, leč nedbal vůbec o krávy
00:28:18 a krávy zase nedbaly, zda zdraví je a nebo nezdraví,
00:28:21 čekaly ale, čekaly ale, zda vzpomene, zda vzpomene,
00:28:25 že by jim mohl dělat masáž vemene.
00:28:29 Ou ou... JÓDLUJE
00:28:59 V dnešním pořadu už zaznělo mnoho jmen zpěváků, zpěvaček,
00:29:02 textařů, skladatelů, ale je jedna profese,
00:29:06 bez které se TELEVIZNÍ PÍSNIČKA neobejde - kapelník.
00:29:12 No a česká kapelnická škola vychovala celou plejádu
00:29:15 vynikajících dirigentů pro televizní zábavné pořady.
00:29:19 Počítejte se mnou: Karel Kraugartner,
00:29:22 Karel Vlach, Ferdinand Havlík, Ladislav Štaidl, Josef Vobruba
00:29:26 a takový ten čupřinatý - Václav Hybš.
00:29:34 Ten je tady se mnou! Ahoj, Vašku.
-Nazdar, člověče.
00:29:37 Prosím tě, vzpomeneš ty si vůbec, jestli si vzpomeneš,
00:29:41 kdy jsi poprvé natáčel pro televizi?
00:29:44 No, tak to si asi ještě chodil do školky.
00:29:47 -No, asi jo.
-To mohl být tak 57. rok.
00:29:51 Tak to jsem v té době ještě neměl kapelu
00:29:54 a hrál jsem na trumpetu. Tenkrát mně někdo z produkce
00:29:58 zavolal, abych přišel do televize, sídlila ve Vladislavově ulici.
00:30:03 Na Štědrý den se vysílala pohádka, všechno muselo jít živě,
00:30:09 protože záznam jsme tenkrát ještě neznali.
00:30:13 Tak já jsem přišel do té televize s trumpetou.
00:30:17 Když přichází král, že bych měl něco zatroubit
00:30:20 mimo obraz, krále tenkrát hrál František Filipovský.
00:30:24 A pan režisér mi říkal: "Teď si tady sedněte do bufetu,"
00:30:30 oni tomu říkali Kufr, nebo tak nějak.
00:30:32 -No, Kufr.
-Tys tam taky byl?-No samo.
00:30:35 Tak tam jsem si sedl a pak najedou bylo kolem 5. hodiny
00:30:40 na Štědrý den a Filipovský přišel:
00:30:43 "Hezký Vánoce vám všem přeju, já jsem hotovej." A odešel.
00:30:46 A to byla celá moje úloha, já jsem se nedostal k lisu,
00:30:50 zapomněli na mě. Ale prachy mi poslali!
00:30:53 60 korun.-Prosím tě! Říkám: "Co mám udělat,
00:30:56 abych je vrátil? Já je dám tobě a ty jim to tam dáš."
00:30:59 No, ty je mně dej, ano. To je dobrý řešení.
00:31:03 Vašku, já jsem tě samozřejmě viděl v mnoha televizních pořadech.
00:31:06 Dokonce jsem tě viděl mnohokrát vystupovat na jevišti.
00:31:10 A všiml jsem si, že kapelník tvého typu
00:31:14 mává ručičkou, ten orchestr se na něj vůbec nedívá.
00:31:19 Nejsi tam trošku zbytečnej?
-Já vždycky říkám:
00:31:22 U takhle velký kapely jsou dva zbyteční lidi:
00:31:25 pianista a dirigent.
00:31:28 Vašku, o tobě je v uměleckých kruzích známo,
00:31:31 že jsi TELEVIZNÍ PÍSNIČKU obohatil o mnoho, jak bych to řekl,
00:31:36 žertovných hudebních nástrojů. Já vím, že jeden nápad
00:31:40 byl skutečně výbornej, protože tě jako dirigent
00:31:44 zastoupil Walda Matuška. A musím říct, že to dělal výborně!
00:31:50 -Protože dirigent je zbytečnej.
-Vždyť už jsme o tom mluvili.
00:31:53 To je pravda.
-Máš na mysli, jak zpívali
00:31:57 Pepík Kobr a Oldo Hlaváček.
-Ano!
00:31:59 Oni se toho zhostili ohromně. Ani nevím, jak jsme to
00:32:03 tenkrát dělali na playback. On tahal ty špunty
00:32:09 a teď tam do toho kvákají žáby...
00:32:14 Tam za vodou v rákosí, tam za vodou v rákosí
00:32:17 je ukrytý prám, je ukrytý prám,
00:32:24 tam za vodou v rákosí, tam za vodou v rákosí
00:32:31 ti najevo dám, ti najevo dám...
00:32:37 Vašku, když už mluvíme o TELEVIZNÍCH PÍSNIČKÁCH,
00:32:39 já se tě musím zeptat: Jak vznikl ten geniální nápad,
00:32:43 že Prodanou nevěstu, Kecala a Jeníka zpívají
00:32:47 Walda Matuška a Karel Gott?
00:32:49 Ty máš na mysli Silvestrovskou operu!-Ano!
00:32:52 Pan ředitel televize si nás všechny svolal
00:32:56 a tam nám bylo řečeno, že TELEVIZI celý národ posuzuje
00:33:00 podle Silvestra, tudíž by bylo potřeba, v roce 73,
00:33:06 aby televizní Silvestr byl opravdu napucovanej.
00:33:09 Teď tam seděli všichni - pan Dietl, pan Oplustil,
00:33:14 všichni režiséři, šéfem režisérů tenkrát pro tento pořad
00:33:19 byl Zdeněk Podskalský, ten seděl vedle mě.
00:33:23 A já jsem se přihlásil a řekl, jestli bych mohl jako první,
00:33:28 protože na mě čeká orchestr v autobuse, jet na zájezd.
00:33:31 Tak dobře. Tak Hybš půjde první.
00:33:33 Tak jsem říkal: Já bych potřeboval, mám tam takovou blbost,
00:33:38 a neměl jsem nic, normálně jsem lhal,
00:33:40 potřeboval bych jednoho barytona a jednoho tenora,
00:33:43 nejlépe, aby byl Matuška a Gott. A Podskalský hned říkal:
00:33:48 "A bude to sranda?" Já říkám: "Možná, že to bude legrace."
00:33:52 "Tak dobře. Gott a Matuška k Hybšovi.
00:33:54 Máte ještě něco?" Já povídám: "Ještě mám.
00:33:57 Potřeboval bych blonďatou holku a takových 40 kominíků."
00:34:02 A Podskalský jásal: "To bude balet, to bude ohromný."
00:34:07 Já povídám: "Tak dobře. Nejlépe by byla Vondráčková."
00:34:11 Tak napsal: "Hybš tady dostane Vondráčkovou.
00:34:14 Máte ještě něco?" Já povídám: "Ještě mám jednu poslední věc.
00:34:17 A to bych potřeboval Korna. Taková legrační písnička."
00:34:21 "Ano, napsat Korn." "A už můžu odjet. Na shledanou."
00:34:24 Totiž účel byl, abych pro sebe klofnul ty zpěváky.
00:34:29 A ostatní ať si poradí. Tudíž takhle to vzniklo.
00:34:32 A vymyslel jsem hru na Prodanou nevěstu.
00:34:36 Kávu si osladím o trochu víc, svý bendžo naladím a jinak nic,
00:34:45 pustím svůj žal zadními vrátky a na jaře si vrásky spočítám.
00:34:54 -Jo ho ho, tuhle rundu platím já!
00:34:58 -Tu platím já, tu platím já, tu platím já!
00:35:01 -Ukážu ti cestu rájem!
00:35:04 -Mistrál, mistrál, mistrál, mistrál!
00:35:06 -Tuhle rundu platím, platím já.
-Kávu si osladím.
00:35:11 -Já!
-Tu platím já, tu platím já!
00:35:14 -Já!!!!!!
-Já!!!!
00:35:23 Tenkrát, když jsme to natáčeli, tam mají ti kluci dlouhý tón.
00:35:25 A první, kdo přišel natáčet - Walda.
00:35:28 Já povídám: "Waldíku, nemusíš to vydržet,
00:35:30 my to uměle protáhneme, ten tón."
00:35:34 A Walda, kdyby mu měly prasknout plíce, tak to udržel.
00:35:38 A druhý den přišel točit Karel a já mu říkám to samý:
00:35:42 "Karle, nemusíš to držet tak dlouho.
00:35:44 Sice Walda to vydržel, ale..."
00:35:47 Tak to je úžasný, jak ti kluci drží ten dlouhý tón.
00:35:52 A ten Karel, kdyby mu měly prasknout plíce,
00:35:55 tak to taky musel udržet.
00:35:57 Tak já myslím, že tohle byla opravdu nádherná tečka
00:36:00 za tím pořadem o TELEVIZNÍCH PÍSNIČKÁCH.
00:36:02 Já ti děkuju, Vašku. Ale počkej, teď mě napadá.
00:36:05 Ty jsi na začátku říkal, že jsi kdysi dávno v TELEVIZI
00:36:11 inkasoval 60 korun honorář, aniž bys vystoupil.
00:36:15 A že teď ty peníze dáš mně, já je potažmo dám TELEVIZI,
00:36:20 tak mi ty peníze, prosím tě, dej, 60 korun.
00:36:23 Copak myslíš, že mě Jarmila pustí a že mi dá prachy?
00:36:26 Obzvlášť, když se mám sejít s tebou? To je blbost!
00:36:54 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2013
Kdo jiný, než Jiří Suchý by měl vyprávět o televizní písničkové tvorbě 60. let, v níž byli spolu s Jiřím Šlitrem protagonisty hudební scény. Dirigent Václav Hybš zase zavzpomíná s Jaromírem Hanzlíkem na slavnou dobu velkých koncertů.