Hostem Jaromíra Hanzlíka bude populární český herec, který v těchto dnech oslavil významné životní jubileum (2012). Režie P. Vantuch
00:00:17 Vítám vás, milí diváci.
00:00:19 Mým dnešním hostem je herec, který svou profesi zdědil po meči,
00:00:24 tedy po tatínkovi. Před kamerou začínal už jako dítě.
00:00:29 Přesvědčte se.
00:00:31 Tak, indiáne, sundej si pláštěnku, vyzuj si boty, máš je promočený.
00:00:39 Leje tam jak z konve. Ahoj, Pavel.
00:00:43 -Ahoj, tati.
-Za hodinu ti jede autobus.
00:00:46 Máš všechno sbalený?
00:00:48 Tati, byl tu šofér od vás z podniku a něco ti přivezl.
00:00:52 Je to na stole a máš zavolat.
00:00:56 Táto, kde máš Ondru?
00:00:59 Jak to, kde mám Ondru? Copak jsi slepý?
00:01:03 Pavle, já musím letět do Bruselu. Ty jedeš na soustředění,
00:01:07 musíme Ondru odvést k babičce.
00:01:10 Co takovej kluk potřebuje na týden s sebou?
00:01:14 Tati, když chceš Ondru odvézt k babičce, musíš ho mít.
00:01:18 Copak tohle je náš Ondra? Vždyť je to docela cizí kluk.
00:01:24 Čerte, já chci k mámě, já už budu hodný.
00:01:27 Ukradne mi dítě, k smrti mě vyděsí a ještě nadává!
00:01:32 Je to divné, myslím, že tu Bezpečnost zavolám.
00:01:36 Kdo ví, co je to za zvrhlíka.
00:01:38 -Ahoj, tati!
-Ahoj, Pavle!
00:01:41 Zastavil jsem se tu, abys nevyzvedl něco cizího.
00:01:45 -Ahoj, Pavel!
-Dobrý den.
00:01:47 -Ten pán je tvůj otec?
-Ano, soudružko učitelko.
00:01:51 Máte štěstí, že Pavla dobře znám.
00:01:54 Je to hodný chlapec na rozdíl od Ondry.
00:01:58 Měli byste se mu doma víc věnovat.
00:02:01 Ahoj, bráško, oblíkni se. Pojedeš k babičce.
00:02:05 -Má babička televizi?
-Já nevím, dělej.
00:02:08 Já nechci k babičce, musím se zítra dívat na Juditu.
00:02:13 U babičky se ti bude líbit.
00:02:15 Má kůzlata, psa, kočku a docela prima dědečka.
00:02:19 Máma s tátou si pro tebe v neděli přijedou. Tak ahoj!
00:02:24 Musím letět. Ahoj, tati! Na shledanou.
00:02:28 Prosím, takovej rozkošnej chlapeček to byl.
00:02:31 -Copak se nám to tady objevilo?
-Takovej macek.
00:02:36 -Vítám vás, Martine!
-Já děkuju strašně moc.
00:02:40 -Co tomu říkáte?
-Už jsem na to skoro zapomněl.
00:02:44 Tohle mi vyrazilo dech.
00:02:46 Nevím, že jsem byl takovej malinkej, drobounkej.
00:02:50 Vidíte, jak se to změnilo.
00:02:53 Já chci poděkovat za pozvání z jednoho důvodu.
00:02:57 Mám pocit, že jsem tady nedopatřením.
00:03:00 Váš pořad sleduju a seděli tady kolegové,
00:03:04 kteří udělali neuvěřitelné věci. Kdy se lidé lámali v pase.
00:03:09 Nemám pocit, že mám za sebou takových humorných věcí,
00:03:14 ale jestli jste něco vyštrachali, tak budu rád.
00:03:18 Martine, vy jste v životě taky udělal hodně neuvěřitelnejch věcí.
00:03:23 Jak vzpomínáte na svoje první natáčení?
00:03:27 Já jsem v té době byl vyjukanej, byl jsem asi v 6. třídě.
00:03:32 Táta si tak říkal: "Uvidíme, kdyby ten Martin,
00:03:37 jestli tam to herecký střevo je."
00:03:40 Tak mi řekl: "Pojď na konkurz, to se tam vybírá."
00:03:44 To se tehdy ještě říkalo konkurz. Dnes se říká casting.
00:03:49 Ano, ale já říkám furt konkurz. Mně se to zdá lepší.
00:03:54 Tenkrát jsem přišel do karlínského divadla do zkušebny.
00:03:58 Pan Sobota tam přišel a řekl: "Řekni třeba, Martine,
00:04:03 jak se jmenuješ, co děláš."
00:04:05 A já: "Já se jmenuju Martin Zounar a chodím do třídy do šestý
00:04:10 a můj tatínek je herec." "To bude dobrý, Míro!"
00:04:15 Takhle to proběhlo.
00:04:16 -No tak protekce.
-Že jo?
00:04:19 Pak to přišlo, protože jsme zkoušeli.
00:04:22 Byl tam Ladislav Frej i další kolegové.
00:04:26 Jak jsem v té době pořád něco montoval a do něčeho rejpal,
00:04:31 tak mě zaujala kamera.
00:04:33 Pokukával jsem, co ten chlápek za ní dělá?
00:04:37 Začal jsem chlapům štelovat kamery.
00:04:40 Když přišli po pauze, bylo to rozštelovaný.
00:04:44 To mají nejradši.
00:04:46 Tak jsem se uvedl ne úplně ideálně.
00:04:49 Asi to dopadl dobře, pak jsem dostal ještě pár šancí.
00:04:54 Já jsem herec být nechtěl, chtěl jsem být veterinář.
00:04:59 Mám dva psy, papouška, všechno dohromady.
00:05:02 Mně to zůstalo.
00:05:04 -Máte rád zvířata?
-Jistě.
00:05:07 Pošlu ti tam telefon. A pozor na žebra. Na 3, jo?
00:05:14 Ras, dva a tři.
00:05:17 -V pořádku?
-Jo, v pořádku.
00:05:20 Tak proveď spojení.
00:05:24 Vopatrně, Václave, vopatrně. Ten kanec z tebe nespouští voči,
00:05:30 nebo světla, jak říkal můj táta. Tak máš to?
00:05:36 Musíš chvilinku počkat.
00:05:41 -Hotovo!
-Tak to prozvoň.
00:05:44 -Nahlas situaci.
-Jak to mám jako formulovat?
00:05:49 Stručně a rychle.
00:05:54 Tady sosna, tady sosna, octli jsme se v neobvyklé situaci.
00:05:59 Honí nás divoký kanec.
00:06:01 Uchýlili jsme se před ním na strom, ale kanec číhá pod stromem.
00:06:06 -Co je?
-Řve smíchy.
00:06:08 -Tak ať ti dá poručíka Mezeru.
-Tady sosna!
00:06:12 -Dejte mi poručíka Mezeru.
-Co je pořád?
00:06:15 To je poručík Mezera, co řve smíchy.
00:06:19 Ano, slyším. Ano, soudruhu poručíku.
00:06:22 Soudruh desátník Janouch je na vedlejším stromě.
00:06:26 Kanec se nechce vzdálit. Provedeme, končím!
00:06:30 -Řekneš mi, co říkal?
-Máme na něho zahájit palbu.
00:06:34 -Máme jen slepý.
-Kanec to neví.
00:06:37 -Když se lekne, máme vyhráno.
-Do vzduchu, nebo do něj?
00:06:42 Na kance, hleď dvě, do kukuřice krátkými dávkami, pal!
00:06:50 To zrovna nebyl nejlepší nápad, jak zaplašit kance.
00:06:54 Drž se pevně!
00:06:56 Určitý věci dělám úplně automaticky.
00:06:59 -Už se uklidňuje.
-Je to fakt?
00:07:02 Už toho nechal. ZVONÍ TELEFON
00:07:06 Tady sosna, slyším.
00:07:08 Na kance to, soudruhu poručíku, neplatilo.
00:07:12 Mám dojem, že naopak.
00:07:14 Stromy jsou bezpečné, i když ne zas tolik.
00:07:19 To je nádherný. Já jsem to od tý doby neviděl.
00:07:24 Ten kanec jak se drbe. Musím říct,
00:07:28 že jsem na menším hereckým prostoru už nikdy nehrál.
00:07:33 To bylo unikátní. Ale s tím kancem...
00:07:39 Člověk když už dospívá, je mu 17 až 18 let,
00:07:43 zažívá už ty krásný milostný zážitky...
00:07:47 Jak to souvisí s tím kancem?
00:07:49 Právě, člověk vnímá filmy a vidí, jak se romanticky milují.
00:07:55 My jsme na chalupě měli takovouhle sviňu, bachyni,
00:08:00 kůži s takový čumákem. Krb samozřejmě.
00:08:04 Já jsem prožíval svou první lásku. Nemůžu jmenovat.
00:08:09 Už jsem to řekl několikrát. Pozval jsem ji na chalupu.
00:08:14 Říkal jsem si, aby to trošku bylo, aby to byla romantika.
00:08:19 Ten kanec, on má ostrý štětinky.
00:08:22 Já jsem skončil v Rychnově nad Kněžnou na pohotovosti,
00:08:28 protože se mi zadrhly tadyhle... Normálně do prdele.
00:08:33 Nádherný asi 4 voštiny.
00:08:35 Já mám na kance neuvěřitelné vzpomínky,
00:08:39 protože jsem byl v Rychnově přes ten poval
00:08:43 a pinzetou mi vyndávali ostny z kance.
00:08:46 Je to taková vzpomínka trošku pikantnější.
00:09:03 Nikde nic.
00:09:06 Zmiz!
00:09:07 Jménem zákona vyjděte ven! My víme, že jste tam.
00:09:11 Odhoďte zbraň a vyjděte ven!
00:09:23 Jménem zákona vyjděte ven!
00:09:44 Méééé.
00:09:54 Vole!
00:09:59 Lízinko, moje toulavá! Lízinko, moje jedinečná.
00:10:06 Já jsem znal dobře vašeho tatínka. On byl rybář.
00:10:11 Jak vás tatínek vybavil do vašeho hereckého života?
00:10:16 Kromě genů, samozřejmě.
00:10:18 Vybavil mě takovou záležitostí, která je důležitá,
00:10:22 v dnešní době se nenosí. To je pokora.
00:10:26 To není hloupost, to je pokora.
00:10:29 Vlastně jsem měl velké štěstí,
00:10:32 že na konzervatoři s Terezkou Brodskou
00:10:35 a s Mahulenou Bočanovou a s dalšími
00:10:39 jsem dostal pana profesora Vinkláře Pepíčka.
00:10:43 Já ho zdravím nahoru.
00:10:45 Myslím na něho vždy, v každém představení když hraju.
00:10:49 On tou postavičkou, jak měl ten pupíček krásnej,
00:10:54 on byl neuvěřitelně mrštnej.
00:10:57 Jednou, když jsme zkoušeli na škole, já jsem dělal Petrucia,
00:11:02 a Pepíčkovi se to pořád nezdálo. Jak už to nemohl vydržet,
00:11:06 protože on byl takovej tlakovej hrnec,
00:11:10 tak vylítnul a začal říkat: "Tohle takhle a takhle!"
00:11:15 Vůbec si nevšiml, že mu pomalu rupaly všechny švy,
00:11:20 a když skončil, to všechno uměl nazpaměť,
00:11:23 tak zjistil, že: "Ježíši Kriste... Tak vám chci říct,
00:11:28 že takhle herec tedy ne!"
00:11:33 On byl Pepíček skvostnej v jedné věci, že vnímal naše dušičky,
00:11:39 a dobře věděl, že je potřeba taky zajít na víno,
00:11:43 že je potřeba mluvit o krásných ženách.
00:11:47 To si musím vzpomenout,
00:11:49 že Pepíček říkal: "Martine... On měl Pepíček tohle to...
00:11:53 Přesně, jo, jo.
00:11:55 "Martine, nejkrásnější jsou, když se hádaj."
00:12:01 Na Pepíčka myslím strašně rád a v té době když nás učil,
00:12:05 tak jsem točil seriály s tátou. Asi poprvé a naposledy.
00:12:11 Na jevišti ne, když jsme spolu hráli v seriálu Chlapci a chlapi.
00:12:35 -Tomáši, Tomáši!
-Čau, ahoj!
00:12:38 Od Ježíška dostaneš hodinky, ty ti koupil táta.
00:12:42 A od Věry peněženku. Ale mamča říkala,
00:12:46 že ji budeš nosit, až se vrátíš z vojny.
00:12:50 To budeš koukat, jaký dárek jsem ti koupila já.
00:12:54 -A Hanku jste mi přivezli?
-Čekali jsme na ni.
00:12:58 Potom přiběhla celá udýchaná, že ji maminka nechce pustit.
00:13:03 Jako by jí bylo deset. Maminka nechce.
00:13:06 Věro, nech toho! Ahoj!
00:13:09 V autě máš dárečky od Hanky.
00:13:12 Vůbec mi nechtěla prozradit, co ti u nich nechal Ježíšek.
00:13:16 Tak co? Ve který hospodě jsi zamluvil oběd?
00:13:20 -Mám hlad jako vlk.
-Já mám taky hlad.
00:13:23 Táto, já s tebou potřebuju mluvit.
00:13:27 Když to otočíš, za chvíli jsme doma.
00:13:30 -Vycházku mám do 10 hodin.
-Máš jen vycházku.
00:13:34 Mně jede zpátky rychlík. Já to stihnu.
00:13:37 Musím s ní mluvit, jinak se zblázním.
00:13:41 -Buď rozumnej, Tomáši!
-Pojedeš, nebo ne?!
00:13:44 Nikam nepojedu.
00:13:46 My jsme za tebou přijeli, oslavit Vánoce.
00:13:49 Tak si oslavujte, ale sami!
00:13:52 Tohle bylo pro mě jedno z nejkrásnějších období.
00:13:57 Já jsem točil, byl jsem populární, Rolnička, ženský, peníze.
00:14:02 Všechno jsem si užíval.
00:14:04 Samozřejmě škola, už jsem byl v Národním divadle
00:14:08 a měl jsem možnost zažívat nádherný večery v klubu,
00:14:13 když třeba přijelo ze Slovenska hostovat Národní divadlo,
00:14:17 tak člověk viděl nejen pana Hubu a pana Chudíka,
00:14:22 ale mohl jsem sedět vedle pana Kemra, Borise Rösnera,
00:14:26 pana Ráže, pana Sejka. Bylo to nádherný.
00:14:30 A ta věc: "Martine, jenom zdrav a hlavně nic neříkej."
00:14:34 V té době jsem točil hodně dalších inscenací.
00:14:40 Pravidlo dvě, nikomu nevěřit. Nikomu, ani vlastnímu bratrovi.
00:14:48 -Proč?
-Jak to, proč?
00:14:53 Každý myslí na svůj vlastní prospěch.
00:14:56 To není pravda.
00:14:57 Mám přítele, udělal by pro mě všechno na světě.
00:15:02 -I já pro něho.
-Jakpak se jmenuje ten přítel?
00:15:06 -Alexandr rytíř z Hájků.
-Tak na rytíře Alexandra.
00:15:10 Ať žije!
00:15:12 Vidět nás ten lupič, tak zfanfrní.
00:15:15 Přijde za hodinu.
00:15:18 -Všechno mu to tady sežereme.
-Neblázni!
00:15:23 Ať si užiješ, na, na!
00:15:25 -Franci, kdo to zaplatí?
-Co kdo? Napíšeš to.
00:15:30 A tady sýr. Počkej, počkej...
00:15:32 Taky čokoládu.
00:15:35 Čokoládu a...
00:15:39 Kamenec.
00:15:42 -Jaký kamenec?
-Na zastavení krve.
00:15:45 Když dostanu nářez. Máš ho vzadu.
00:15:50 Ty si to ještě pamatuješ?
00:15:53 Já nikdy na nic nezapomínám.
00:16:07 -Tak 5 krejcarů.
-Kolik je to dohromady?
00:16:11 To máme...
00:16:15 Zlatý, čtyřicet.
00:16:23 Počítat umíš.
00:16:26 -Dám ti nazpět.
-Ne! To je pro tebe.
00:16:32 Propij to na moje zdraví.
00:16:44 A nikomu nevěř! Nikomu!
00:16:51 To bylo hezký. Na to rád vzpomínám, strašně.
00:16:55 Já mám takovou jednu věc. Když si vzpomínám na Barťáka,
00:17:00 tak když my jsme točili tuhle scénu...
00:17:03 Ona byla velmi složitá, přechody a tak dále.
00:17:07 Jeli jsme to poprvé, podruhé, potřetí,
00:17:11 a čím víc se to opakuje, tak člověk neví co.
00:17:15 Tenkrát ke mně přišel Barťák a říkal: "Co děláš, vole?
00:17:20 -Normálně za ním jdi, za Rážou."
-On to režíroval Ludvík Ráža?
00:17:25 ""Jdi za Rážou, normálně si před něho stoupni a řekni mu:
00:17:30 "Podívej se, rejžo, já ti chci něco říct.
00:17:34 Buď musím vědět, proč to mám opakovat tolikrát,
00:17:38 řekněme si proč a já to udělám.
00:17:41 Musím vědět proč znova, znova?"
00:17:44 Jdi do toho a řekni mu to.
00:17:47 To nevadí, že jsi mladej. Máš svůj názor,
00:17:51 tak to řekni."" Já jsem šel za tím Rážou.
00:17:55 Říkal jsem: "Pane režisére, můžu?" A Ráža: "No."
00:18:01 "Já potřebuju jednu věc, potřebuju vědět,
00:18:05 proč to mám dělat tolikrát? Musíte mi říct tu chybu.
00:18:10 Když mi to řeknete, tak já to udělám."
00:18:13 Teď všichni začali mizet z toho studia.
00:18:17 "Vždyť se domluvíme, že jo? Tady Jirka..."
00:18:20 A ten jenom: "Ty vole!" A odešel pryč.
00:18:24 Ráža byl skvělej v tom, že vstal a řekl:
00:18:28 "Martinku, uděláme si to ještě jednou
00:18:31 a uvidíme, jak to dopadne. Prosím!"
00:18:35 Vzniklo napětí, udělali jsme to a on řekl: "Ano, hotovo."
00:18:39 Vím jednu věc, že kdyby to nebylo, tak by to nepustil.
00:18:45 Co si to tam mumláš?
00:18:46 Jak to, že se odvažuješ přiblížit k doupěti krutýho Šakala?
00:18:54 Ještě se ke mně točit zády! Co je to za fintu?
00:18:58 -A, chceš se mnou vyjednávat?
-Ne, nechci.
00:19:06 Ale mohli bychom vyjednávat.
00:19:09 S nikým vyjednávat nebudu, nikoho se nebojím.
00:19:13 Ani kdyby se tu objevil Řešeto Kid?
00:19:17 -Cože?
-Na toho si netroufneš.
00:19:21 Cos to řek?
00:19:22 Já nic neřek.
00:19:24 Ale já jsem to slyšel.
00:19:26 Netroufneš si golas mamlas.
00:19:29 Zase!
00:19:31 Jsi břichomluvec?
00:19:34 Netroufneš, protože se bojíš starýho Kida.
00:19:38 -Cože? To mluví ten kůň?
-Jo.
00:19:43 Co to žvaníš? Kopyta vzhůru!
00:19:49 -Nikoho se nebojím.
-A co křížovej Pepe?
00:19:53 -Kde je?
-Toho se bojíš, že jo?
00:19:57 Ať ten kůň mlčí!
00:20:02 -Nebo...
-Nebo co?
00:20:03 Pozor Šakale, tady šouravej Bill vyřídil Peteho jedinou ranou.
00:20:08 Ty?
00:20:09 Nesměj se, nevidíš jak se mé oči nebezpečně lesknou?
00:20:14 -Asi dostaneš bublaninku.
-Tebe dostanu, Šakale!
00:20:26 -Nedostaneš!
-Jo!
00:20:36 Las Pomos není tak daleko, Šakale.
00:20:47 Chachacha!
00:20:59 Tohle je zajímavá věc.
00:21:01 Já tady vedle toho koně stojím, samozřejmě, že na něm i jezdím.
00:21:06 Na koni se jezdí, že koukáme z koně dopředu.
00:21:10 Tady ta pohádka, co napsal pan Smoljak, byla o tom,
00:21:15 že já jezdím a sedím na koni zezadu.
00:21:18 Takže jsem měl takhle opratě a takhle jsem jel.
00:21:23 Ten kůň mluvil. On mi říkal kudy mám jet.
00:21:26 Herci jsou známí, že pro to, aby tu roli měli,
00:21:31 -tak jsou schopni slíbit cokoli.
-Nejen herci.
00:21:35 Michal Suchánek vzrůstu malého a ta role se na něho hodila,
00:21:40 tak když byl konkurz, tak se ho ptali,
00:21:44 jestli umí jezdit na koni.
00:21:47 "Jasně, chodíme k Michálkovi v Troji."
00:21:50 Tak dobře. Setkali jsme se za měsíc.
00:21:54 Jemu dali největšího koně, který tam byl.
00:21:58 Pan režisér Smoljak povídal: "Michale, prosím vás,
00:22:02 já bych potřeboval, kdybyste sedl na toho koně.
00:22:06 Vysaďte tam Suchánka na tu kobylu.
00:22:10 Tak žebřík, to je jedno, nějak ho tam dostaňte.
00:22:14 Michale pojedete doprava, doleva, za ten kolík zpátky
00:22:19 a tady zastavíte. Kamera! Akce!"
00:22:22 Kůň se vzepjal
00:22:23 a já jsem koukal na Smoljaka jak udělal: "Prosím vás,
00:22:28 máme 2 hodiny volna, než chytí toho Suchánka."
00:22:32 Chytli jsme ho. Suchoň byl vyjukanej.
00:22:36 Někdy se ale vyplatí říct pravdu.
00:22:54 Zaplať vám to Pánbůh, maminko, už mě v lese vyhládlo.
00:23:01 Tohle byla neuvěřitelná věc.
00:23:04 Všechno co tam bylo, to se nedalo sníst.
00:23:08 Tam to všechno začalo.
00:23:11 Tam začala má láska k vaření a k jídlu.
00:23:15 Také trošku k boji se vším všudy, jak to bývá.
00:23:21 Říkám: "Můj život s dietou." Při tomhle natáčení to nešlo.
00:23:26 Já jsem za to natáčení snědl asi 10 kg brambor,
00:23:31 10 kg sýru, různého uzeného, klobásy.
00:23:35 Protože to bylo o nenasytovi, tak jsem to do sebe musel cpát.
00:23:40 Můj den začínal tím, že v 7 hodin ráno byl záběr s bramborami.
00:23:45 A další a další.
00:23:48 My jsme to točili v Rožnově pod Radhoštěm.
00:23:52 Večer jsme měli jít na večeři, já jsem 14 dní nevečeřel
00:23:57 a ani neobědval, protože to bylo něco pekelnýho.
00:24:01 Na tohle vzpomínám, nemohu říct jestli s láskou.
00:24:06 K tomu jídlu a k vaření jsem se ještě dostal několikrát
00:24:11 a nejen v rámci pořadu o vaření,
00:24:14 ale v dalších inscenacích a pohádkách.
00:24:18 A to mi zůstalo.
00:24:37 Jeho Výsost princ Hostimil právě přichází.
00:24:51 Hloupé vtipy.
00:24:54 Vítejte, milý princi, vítejte na smíchotřaském dvoře.
00:24:59 Doufám, že jste měl příjemnou cestu.
00:25:03 Příšernou, Veličenstvo.
00:25:05 V pohraničních skalách nás přepadl kostlivec.
00:25:09 Koně se splašili, bylo to hrozné.
00:25:18 Kostlivec? Ale jděte! To byl nejspíš nějaký šprýmař.
00:25:23 Ne, viděl jsem ho na vlastní oči.
00:25:30 Tak už se uklidněte, drahý princi.
00:25:33 Princezna Feliška vás určitě přivede na jiné myšlenky.
00:25:38 -Kdepak je princezna Felixie?
-Dámská garderoba.
00:25:42 Musíme být trpěliví. Jen si berte, když vám tak chutná.
00:25:47 Prosím, posaďte se, Veličenstvo.
00:25:56 Uúúú!
00:26:06 Moje dcera, princezna Felixie, Jasnosti.
00:26:23 To byly doby. Jak na to koukám,
00:26:26 tenkrát ten kostým šili snad 2 měsíce.
00:26:30 To byla konstrukce.
00:26:33 Dnes mám pocit, že by žádnou konstrukci nepotřebovali.
00:26:40 Vzpomínám si, jak se v tom špatně hýbalo.
00:26:44 Teď se mi taky občas špatně hýbe. Chce to s tím něco dělat.
00:26:51 Já s tím určitě něco udělám, nebojte.
00:26:59 A kdy začnete?
00:27:00 Už jsem začal. Teď zrovna!
00:27:07 Víc sádla!
00:27:08 Barčo, sádlo!
00:27:13 Svižněji, nebudeme tady do rána. No tak, Jícha, co je?
00:27:18 Už se to nese, pane šéf.
00:27:24 Prosím!
00:27:27 Pane Tumpach, co bude s tím roastbeefem?
00:27:31 Za pár minutek.
00:27:33 -Pohlídejte mi to sádlo.
-Jistě.
00:27:38 VÝKŘIK Aááá!
00:27:40 -Co děláte, pane Jícha?
-Ono to strašně prská, promiňte.
00:27:45 Tak si to běžte ošetřit. Já jsem vám říkal,
00:27:49 že když něco děláte, máte na to myslet. Šup!
00:27:53 A všichni ven! Jedeme, všichni ven!
00:29:00 -Šéfe, můžu dál?
-Jistě.
00:29:04 Všichni zpátky a do práce.
00:29:06 Jak vy to vždycky poznáte, že je to akorát?
00:29:11 To musíš poslouchat to sádlo, jak se škvíří.
00:29:15 To je jako hudba.
00:29:17 Až půjdu do penze, tak ti to možná prozradím.
00:29:22 To si vezměte, že tady už nemuseli hledat žádnou figuru,
00:29:27 ta byla daná. To už přesně jelo.
00:29:30 Já mám na to natáčení 2 vzpomínky. Jednu na pana režiséra Moskalyka.
00:29:36 Ale potom, tam se jedná o ten roastbeef.
00:29:40 Protože jsem byl zvídavej a už jsem vařil,
00:29:44 tak jsem se ptal, co je to za recept?
00:29:47 Ta madeira, že se napichuje a tak?
00:29:50 Říkali: "To je fakt recept z jednoho hotelu tady z Brna,
00:29:55 a ono to funguje."
00:29:56 Já jsem si sehnal ten recept od technikářů,
00:30:00 kteří tam to dělali. Já jsem to zkusil.
00:30:04 Je to vynikající záležitost.
00:30:07 Martine, před chvílí jste říkal, že začínáte hubnout.
00:30:11 Nechte toho žrádla a pojďte zpívat a tančit.
00:30:15 -A to jsem taky dělal.
-Jo. A zase začnete, ne?
00:30:19 ZPÍVÁ
00:30:21 Měl za čapkou dvě růže, když k regimentu jel.
00:30:25 Kdo za to, děvče, může, že na tě zapomněl.
00:30:29 Vojenské srdce šálí a nezná žádných pout,
00:30:33 a tak bys mohla v dáli písničku zaslechnout.
00:30:39 My do světa díru uděláme, třeba ve všech kapsách nic nemáme.
00:30:44 Navštívíme známe i neznámé a všem velkou radost uděláme.
00:30:49 Pěkně nás přivítaj, někde vyhodí, všude s námi vždy dobře pochodí.
00:30:54 A i šenkýř s námi dost užije a zadarmo se při nás napije.
00:31:04 Vidíte to! Pak že jsem netančil a nezpíval.
00:31:08 Celkem se tam hýbu.
00:31:10 Já nevím, jestli jsem to já. Vypadá to, že jo.
00:31:15 Na tohle když koukal taťka, tak byl pyšnej,
00:31:19 protože já když jsem se narodil, tak jsem neměl v pořádku nožky.
00:31:24 Měl jsem to celý pochroumaný a vypadalo to, že budu na vozíčku.
00:31:29 Nakonec jsem občas bruslil a občas i tančil i zpíval.
00:31:34 Celkově mě ty nožky nosej.
00:31:36 Bylo krásných věcí jak na divadle, tak ve filmu, jsem za to rád.
00:31:44 Tu je výkvět našich předků z Milána.
00:31:47 Tady z Florencie, Bolzana. Tady z Říma.
00:31:51 Tady dokonce z Hispánie a Mauretánie.
00:31:55 A zde jsou naši předkové seřazeni podle jmen.
00:32:03 A aaaa, dovolíte vzácný markýzi, jestli by se pan generál Lox
00:32:09 nemohl se podívat do seznamu, není-li tam také jméno mého rodu?
00:32:14 Pak bychom byli příbuzní.
00:32:17 Vážený pane hrabě, stačí říct vaše jméno a podíváme se.
00:32:23 -Pan hrabě Parabolano Bačelone.
-To bude pod pé, Parabolano.
00:32:28 -Bačelone.
-Bačelone, ano.
00:32:30 Tu máme hrabě Piccolomini, Pianini, Petrofini a Paviani.
00:32:36 Bohužel ne.
00:32:37 Co říkáte práci mého genealoga, pane hrabě?
00:32:41 A tady je náš slavný rodokmen.
00:32:46 Martine, dá se o vás říct, že jste seriálový herec?
00:32:51 -Já si myslím, že jo.
-Že jste těch seriálů natočil.
00:32:56 Poměrně dost a jestli se to nemusí rozlišovat,
00:33:00 -ano, jsem seriálový herec.
-Seriálový herče, tak vyprávěj.
00:33:05 Když jsem byl obsazen do seriálu Vyprávěj, do role taxikáře,
00:33:10 herec tak nějak vykrádá, kouká, kde se co šustne,
00:33:14 aby měl nějaké typy.
00:33:16 Já jsem si vzpomněl na taxikáře Karla Bělohradského.
00:33:21 Toho znám.
00:33:22 Karlík, velká Volha, tak to byla ta doba, co točíme.
00:33:27 To byl takový bodrý chlap, pořád se smál.
00:33:31 A ono se stane, že i někdy velký chlap dostane naplácáno.
00:33:36 Já jsem si vzpomněl na historku, kdy Pavel Jiras, historik,
00:33:41 si koupil novou Škodovku a narazil do té Volhy.
00:33:45 Tam byl ten Karel, který měl 160 kg.
00:33:48 A ten Pavel říkal: "Co to děláš, kluku, tys mě porazil."
00:33:53 "Prosím tě, nejanči, vždyť si to opravíš."
00:33:57 "To nedělej tohleto, chováš se ošklivě."
00:34:01 Jak ta Volha měla otevřený okýnko,
00:34:04 tak on přes to okýnko toho chlapa vytáhl, dal Karla k tomu blinkru
00:34:10 a dělal: "Copak jsi to udělal? To se nedělá.
00:34:14 A teď mlč, a zase zpátky!" Karel seděl úplně vykulenej.
00:34:19 "Pš! A jeď!"
00:34:21 Karel Bělohradský, to byl váš mustr.
00:34:25 Ano, to byl můj mustr toho velkýho bodrýho chlapa.
00:34:30 To byla věc, která mi utkvěla, protože jsem s ním jezdil
00:34:35 a když vyprávěl, že se mu stalo tohle, člověče...
00:34:40 Tak mě ťuklo.
00:34:42 A ona ta role je napsaná, že se takhle dá hrát.
00:34:47 Ještě furt Karel vyprávěl vtipy a tenhle vůl taky,
00:34:52 takže je to krásný.
00:34:54 -Ahoj!
-Ahoj!
00:34:55 Promiňte, my jdeme trochu dřív.
00:34:58 Ona Renča, to je takovej divoch, co?
00:35:01 -Můžem dál?
-Jo, promiňte, samozřejmě.
00:35:05 -Ahoj!
-Já jsem Ota Slaný,
00:35:07 -ale kluci mi říkají Slaňoch.
-Těší mě, Karel Dvořák.
00:35:12 To je Eva, moje manželka.
00:35:14 Co blázníš, vždyť si tykáme, ne?
00:35:17 -Jsme v rodině. Ahoj!
-Ahoj, Slaňochu.
00:35:21 Tady je taková malá pozornost. To je od Berryho.
00:35:25 On dělal taky drožkaře jako já.
00:35:28 -Podrž to, prosím tě.
-Promiň.
00:35:31 Je, já mám novej fór od Berryho, můžu? Můžu?
00:35:35 Hele, na lavičce seděj dva milenci. Líbačka, všechno je rozjetý.
00:35:40 Přisedne chlápek a začne tu ženskou hladit po noze.
00:35:45 Ten vstane a říká: "Co děláš?!
00:35:48 Já jsem chtěl jen poprosit moji ženu, aby mi dala klíče od bytu."
00:35:53 Potkaly se dvě babičky a ta jedna říká:
00:35:56 "Tak si představ,
00:35:58 že nám dole v ulici přejeli kominíka."
00:36:01 Ta druhá říká: "Tak už i na střechách není bezpečno."
00:36:06 Martine, já mám takový dojem, že to naše setkání mělo smysl.
00:36:11 Pro vás určitě, protože vy jste právě před chvíli začal s dietou.
00:36:17 Já jsem viděl vývoj té mé figury, kam se to až dostalo.
00:36:21 -Pevně věřím, že to půjde dál.
-A já vám budu držet palce.
00:36:26 Já děkuju za pozvání, bylo mi velkou ctí.
00:36:30 S vámi se těším, milí diváci, na shledanou.
00:36:55 Titulky: Méhešová Iva, Česká televize, 2012
Hostem Jaromíra Hanzlíka v dnešním pořadu bude herec Martin Zounar (*26. 5. 1967), který v těchto dnech oslavil významné životní jubileum. Hereckou profesi zdědil tak říkajíc po meči a před kamerou se poprvé objevil již v dětském věku. Martin Zounar se proslavil celou řadou televizních rolí, diváci si jej jistě vybaví ze seriálu Chlapci a chlapi a řady pohádek, ale v nedávné době také ze seriálů Vyprávěj nebo Četnické humoresky. I další slavné role Martina Zounara si připomeneme formou ukázek, které herec doprovodí vtipným a milým vyprávěním.
