Hostem Jaromíra Hanzlíka je nezlomná nositelka odkazu velké herecké generace, která oslavila 17. listopadu své 90. narozeniny. Blahopřejeme! (2007). Režie P. Vantuch
00:00:24 -To je televize?
-To je hanba. Hanba!
00:00:31 Vítám vás, milí diváci.
00:00:33 Z 1. ukázky jste jistě pochopili, že mým dnešním hostem je
00:00:39 Vlastička Chramostová.
00:00:41 Vlastičko, já tě tady vítám, dovol kytičku.
00:00:45 Řekni mi, proč jsi trvala na tom, že chceš mít
00:00:48 jako první úsměvnou ukázku právě tuhle?
00:00:51 Zaprvé ti děkuji za kytku, zadruhé zdravím diváky
00:00:56 a zatřetí proto, že pro mě je to úsměvná vzpomínka,
00:01:02 že už to máme za sebou. A nebyla to moje hanba, naopak.
00:01:07 Ten rok 88, to byla hanba úplně jiných lidí, ale moje ne.
00:01:14 Nicméně děkuji a dobrý večer.
00:01:18 Já si myslím, že ty naše Úsměvy, Jaromíre, budou úplně jinačí.
00:01:23 Život nejsou jen legrace, budu tě předem varovat.
00:01:27 Budou tam asi 3 pohřby, to víš, já už jsem v tom věku,
00:01:34 kdy už to tak dohlédnu, kdy už si říkám,
00:01:38 že v těch Strašnicích zatápějí, tak abych ty kluky nezdržovala.
00:01:43 To je takový černý humor, ale to je také humor, že jo.
00:01:46 Abych to nadlehčila, tak vždycky zpívám -
00:01:49 Modrá z džín, je sepraná, já vím.
00:01:56 Vidím, že je ti do zpěvu, to je bezvadné.
00:01:59 Pustíme si 1. ukázku.
00:02:10 Proč neustoupí do ústraní, proč se staví na místo,
00:02:13 kam je na ní tolik vidět.
00:02:16 Proč dává najevo svůj nesouhlas tak okatě.
00:02:20 Něco na tom je, hlas lidu hlas boží.
00:02:25 Až na drobný optický klam.
00:02:28 Když davy začnou couvat, ten, kdo pouze vytrval
00:02:33 na svém včerejším místě, vypadá jako pomník
00:02:37 neprozřetelné odvahy.
00:02:42 Kdyby si tu svou demonstraci odbyli aspoň každý zvlášť.
00:02:46 Kde kdo přece ví, že dávno nežijí jako muž a žena.
00:02:50 Teď najednou, bok po boku, bez výhrady.
00:02:53 Něco na tom je. Hlas lidu a tak dále.
00:02:57 Až na drobný optický klam.
00:03:01 Někteří z těch, co se vřadili do průvodu,
00:03:07 se toho odvážili teprve v jejím stínu.
00:03:11 To, že jeden se odváží stát na ráně,
00:03:16 zmenšuje přece aspoň trochu riziko těch za ním.
00:03:24 Ale nesuďme.
00:03:26 Ani ty dva, ani jejich soudce.
00:03:35 Každý sám si rozhodne, co bylo gestem a co nezbytností.
00:03:44 To bylo Pohřbívání od Františka Pavlíčka,
00:03:48 které režíroval Pistorius a dělali jsme to v bytě.
00:03:51 Dali jsme to rakouské televizi, k 100. výročí Národního divadla.
00:03:58 A teď je absolutně neuvěřitelná situace mého života, jako vždycky,
00:04:03 že pánbůh divadelní na mě takhle kývnul a já už jsem chtěla skončit
00:04:08 v Národním divadle, a pánbůh mi přidělil Babičku Boženy Němcové
00:04:14 a ta bude k 125. výročí Národního divadla.
00:04:18 Vlastičko, ty jsi se zmínila o tvém bytovém divadle.
00:04:22 To bychom neměli opomenout, protože bytové divadlo Vlasty Chramostové,
00:04:25 to je pojem.
00:04:27 Hvězdná chvíle mého života.
00:04:29 Je možné se na to zpětně podívat s úsměvným nadhledem?
00:04:34 To musím říct, že jsme neměli materiál samozřejmě
00:04:37 a Třešňák dělal zvuk.
00:04:43 Mluvíš o tom, když jste to natáčeli?
00:04:46 Když jsme to natáčeli a my jsme tu techniku samozřejmě neměli.
00:04:52 My jsme 300 metrů od rozhlasu.
00:04:55 Najednou se nám do těch mikrofonů prolnul rozhlas a do toho Macbetha
00:05:01 se ozval zpěv Široká strana maja rodnaja.
00:05:05 To byl velký zážitek. A pak ještě druhý.
00:05:08 Vedle bydlela taková romská rodina. Ohromný byli.
00:05:13 A Třešňák k nim šel, aby nehlučeli mezi 17. a 21. hodinou.
00:05:23 Kdy bylo to představení.
00:05:26 Ano, protože oni, když byla svatba, nebo pohřeb,
00:05:28 tak tam bylo 20 příbuzných.
00:05:30 Měli jsme společný světlík a to byl řev.
00:05:34 On jim tam donesl čokoládu, a protože umí trochu romsky,
00:05:38 tak oni měli veliký zájem, že tam je kulturní večer
00:05:43 My jsme si říkali, co ty děti, tam je hrobový ticho,
00:05:48 asi ty děti přidusili peřinami.
00:05:52 Pak se vždycky ptali a mávali na nás,
00:05:54 kdy bude zase kulturní večer.
00:05:56 Vlastičko a jaké publikum chodilo do tvého bytového divadla?
00:06:01 Samozřejmě jenom ti, co měli odvahu.
00:06:05 Odvaha, to byla ta vstupenka.
00:06:07 Jednou tam sedělo asi 5 univerzitních profesorů.
00:06:11 Seděli na zemi, ale měli kravatu a oblek.
00:06:16 A také jeden švédský teatrolog, který věděl, že přišel
00:06:20 na Shakespearova Macbetha.
00:06:23 Tam bylo úžasné, že tenkrát vtrhlo do bytu 15 policistů,
00:06:28 protože Landovský volal tomuhle Švédovi do hotelu Jalta,
00:06:32 kde bylo odposlouchávané, no všechno.
00:06:37 On mu hláskoval Chra-mos-to-vá, Čelakovského.
00:06:42 Takže všichni to věděli a už v poledne se to tu rojilo.
00:06:48 Tomu teatrologovi se představení strašně líbilo.
00:06:53 Když přišli ti policajti, tak on měl pocit,
00:06:56 že to je takové pojetí toho Macbetha.
00:06:59 Že to tam patří.
00:07:01 Landovský říkal, že příště seženeme 15 uniforem
00:07:06 a pojedeme, jako že to tak je.
00:07:10 On se tak divil, že jsme říkali: Ten jde ještě teď pěšky do Švédska.
00:07:15 Byl úplně vytřeštěný z českých poměrů.
00:07:30 Kdo sem pustil toho mladého člověka?
00:07:32 -Já ne.
-Ani jsem ho neviděl.
00:07:34 Já jak by smet.
00:07:36 -Jistě tys to byla.
-No ano, já.
00:07:39 I ty bídný větrníku. Jděte po své práci, aby do vás!
00:07:43 Nehněvejte se vzácná paní mlynářko. Dejte si jako moudrá žena říct.
00:07:47 Kdo vám řek, že jsem moudrá?
00:07:49 Takovou lež bych netrpěla.
00:07:50 Chceš, abych ti jí přejela?
00:07:52 Proč jsi sem toho mladého člověka pouštěla?
00:07:55 Víš, jaké je moje poručení?
00:07:56 Jakého člověka, to je přece pan Johanes ze školy.
00:08:01 No a co z toho?
00:08:03 Já myslela, že si jde pro sobotáles.
00:08:06 Proto jsi musela čekat sotva vytáhnu paty z domu?
00:08:09 Já ti dám sobotáles.
00:08:11 Štěstí, že jsem něco zapomněla a zahradou se vrátila.
00:08:14 Teď vím na koho se mohu spolehnout. Všechny vás vyženu, všechny.
00:08:18 -Mě taky?
-Ty už abys byla za mezí.
00:08:21 Tak to mám za svou upřímnost. Jen vyhánějte.
00:08:25 Žádná holka tady nevydrží.
00:08:27 Aby tu byl člověk jako v zakletém zámku, to by se mně chtělo.
00:08:29 Mužská tvář, aby byla na obstání, se tu nesmí ani ukázat.
00:08:32 Stárek je hrbatý, mládek pajdavý, chasník musí mít nejmíň
00:08:35 5 křížků na zádech, má-li tady kousek chleba dostat.
00:08:38 -I ty bídný...
-Větrníku. To už známe.
00:08:40 A když mám táhnout, tak si musím trochu odlehčit,
00:08:43 abych toho tolik neodnášela.
00:08:45 Vy si myslíte, že se dá děvče zavřít jako dvacetník až zrezovatí?
00:08:49 To si naberete. Co má být, to má být.
00:08:53 A všechno na světě chce k svému.
00:08:55 Vy jste pannu Terezku dost pilně hlídala a ona si našla přece
00:08:59 co potřebovala.
00:09:00 No vidíš, to jsi byla čupr holka tady.
00:09:03 -No a teď už nejsem?
-Jsi, samozřejmě.
00:09:05 No proto, víš, starý herečky potřebují pořád ujistit,
00:09:08 že je to...
00:09:10 Vlastičko, jsi čupr holka, stejně jako jsi byla tehdy.
00:09:13 My jsme byli u Jana Krause a tam mě taková stará paní,
00:09:19 nebo starší, ale která mě pamatovala, říkala:
00:09:21 Vy tak dobře vypadáte, paní Chramostová.
00:09:25 Já jsem říkala, možná proto, že mám mladšího muže.
00:09:29 Ona se takhle podívala na Milotu a říkala:
00:09:31 A vy jste mladší?
00:09:33 No tak to mu teď hodně často přehrávám.
00:09:36 Ale byli jsme u toho, jak jsem byla mladá čupr holka.
00:09:39 Tenkrát jsem byla ráda, že hraji klasiku,
00:09:42 protože jsme dělali v televizi nádherný věci, Madam Bovary.
00:09:47 A v divadle, tenkrát to bylo Divadlo Československé armády,
00:09:50 tam se hráli Stalingradci a Bitva na pochodu
00:09:54 a střílelo se z Aurory a to je doba,
00:09:59 to jsi tam ještě nebyl.
00:10:00 Ne, ne.
00:10:02 Takže nevíš, že to je jediná doba,
00:10:08 jediná vzpoura občanů, kteří bydleli u Vinohradského divadla.
00:10:12 Oni si stěžovali, že jejich děti jsou ohrožené,
00:10:17 protože kolem 11. hodiny se právě střílelo buď u Stalingradu
00:10:24 nebo byla nějaká bitva na pochodu a nebo Černomořci
00:10:29 anebo vojenská čest a oni si stěžovali,
00:10:32 že děti nemohou spát.
00:10:34 Byla to taková doba, kdy jeden vojáček byl v administrativě
00:10:39 a nějaký generál, my jsme to měli vyrovnáno,
00:10:44 že už se začaly hrát pomalu věci, a odvážili se tam tenkrát hrát
00:10:48 Shakespeara, Mnoho povyku pro nic a volal nějaký soudruh generál
00:10:53 a ten vojáček se roztřásl a chtěl informovat soudruha generála
00:11:00 na co dnes večer může jít a říkal, že to je Mnoho povyku.
00:11:05 Ten generál říkal: To je jako co? A vojáček říkal, že je to
00:11:10 Shakespeare, soudruhu generále, slavný anglický dramatik.
00:11:17 A ten generál říkal: A je pokrokový?
00:11:20 To byly takové časy, tak to nevzpomínejme.
00:11:24 A v televizi se dělaly nádherný věci.
00:11:32 Tohleto je Eiffelovka, ale stejně se prej bude bourat.
00:11:36 -To je zajímavej záběr.
-Spíš takovej nečekanej.
00:11:38 -Eiffelovka v Paříži.
-Počkej, moment.
00:11:41 Tohleto je pohled z Eiffelovky na ten palác.
00:11:45 Chaillot.
00:11:48 Tam vám byl vítr, mně to bralo sukně.
00:11:51 To muselo být ohromně napínavý.
00:11:54 Tohleto je ten kostýmek. Vidíš ho?
00:11:56 To tam nech, to tam nech.
00:11:57 To byl nejdražší model, co jsme v Paříži viděli.
00:12:01 Ten stál přesně tolik, co polovina ojetého Volkswagenu.
00:12:04 My jsme to počítali na Tuzex a byla to polovička Trabanta.
00:12:09 Tohle je Baťa. Ten prej má kšefty v celým světě. Pacholek.
00:12:12 Proč pacholek?
00:12:16 Tak z tohohle výkladu jsou ty lodičky, co mám v předsíni.
00:12:20 Kolik byste řekli, že stály? 30 franků.
00:12:22 Ale 32, ty černý stály 30.
00:12:25 No tak 32, to je snad jedno. A přesto, holky, představte si,
00:12:28 to je třicetina průměrnýho platu.
00:12:32 A tohleto je Pantheon.
00:12:35 -To je spíš Invalidovna.
-Jaká Invalidovna?
00:12:39 -Tys tam byl?
-Ne, Miluško, já ne.
00:12:43 Tak tohle je náhodou Pantheon, co je pohřbenej Napoleon.
00:12:46 No dobře, Miluško, jak myslíš, já přece nic neříkám.
00:12:48 Hergot, to je fuk. Evo, kde je pohřbenej Napoleon?
00:12:52 V Invalidovně, moment, já se podívám, co je s Evou.
00:12:58 Třeba je to nezajímá, že jo? To jsou lidi, že radši seděj doma.
00:13:04 To víš, Evička si jezdila jako študentka
00:13:06 a dneska si jezdíme my.
00:13:09 Každej chvilku tahá pilku, viď mami?
00:13:12 Když to vidím, tak si uvědomuji, jakou jsem měla úžasnou kliku,
00:13:18 že jsem zažila několik generací, vlastně tu nejstarší
00:13:22 a tady byla taková ta naše střední.
00:13:26 Zažila jsem Pepíka Beka a ještě Rudu Deyla mladšího,
00:13:33 a taky pana Vošalíka, ten byl nejstarší tenkrát.
00:13:37 Vzpomínám si, že jsme měli divadelní ples Na Příkopech
00:13:44 v Savarinu a Vošalík říká:
00:13:51 Tady bylo za mého života vždycky Národní muzeum.
00:13:57 No já mám pocit, že Národní muzeum je u nás,
00:14:02 já se na to dívám 55 let z okna.
00:14:04 A vždycky na všech pohlednicích Prahy je Národní muzeum.
00:14:09 No ale za Vošalíka bylo ještě na těch Příkopech
00:14:11 a tohle ještě nestálo.
00:14:14 Možná, že on to věděl lépe než ty, protože on tam byl jako exponát.
00:14:18 Teď když jsem byla v Národním, tak nebožtík Rösner vždycky říkal,
00:14:23 když chcete něco vědět z doby Tyla, tak se zeptejte Chramostové.
00:14:28 Všechno pamatuje. Já už jsem na místě toho Vošalíka.
00:14:35 Vy jste jak růžový květ, milá, sladká jak med
00:14:39 půvabná dívenka, cukrová panenka, tančit bych s vámi chtěl hned.
00:14:46 V tanci já zálibu mám do kola hned si říkám,
00:14:54 každičký valčík mě okouzlí tak, že žádný nevynechám.
00:15:02 Až začnou v sále sólo hrát jen nám, jen nám, jen nám,
00:15:10 všem bude svět se hezčí zdát i nám, i nám, i nám.
00:15:19 Všichni hned řeknou si na mou duši těm dvěma lidičkám, těm to sluší.
00:15:27 Až začnou v sále sólo hrát jen nám, jen nám, jen nám.
00:15:36 To nám ještě bylo do zpěvu.
00:15:38 Ještě jsem netušila, že už je to můj poslední televizní film.
00:15:42 Rudla nad těmi potížemi vedl takovou správnou úvahu.
00:15:46 Říkal, nic si z toho nedělej, když bude nejhůř,
00:15:49 vytvoříme duo Vlasta-Rudla, budeme jezdit po vlastech českých
00:15:54 a co to bude za erfolk, neboli úspěch.
00:16:00 Všem bude svět se hezčí zdát, i nám, i nám, i nám.
00:16:07 Všichni hned řeknou si na mou duši těm dvěma lidičkám, těm to sluší.
00:16:15 Až začnou v sále sólo hrát jen nám, jen nám, jen nám.
00:16:31 Rudýnek, to byl partner, veliký herec, sluníčko.
00:16:39 Na toho moc ráda vzpomínám. Nemohl bys tam dát ještě ukázku
00:16:44 ze Spalovače mrtvol?
00:16:46 Vlastičko, to jsou Úsměvy, to je téma,
00:16:48 které se do Úsměvů opravdu nehodí.
00:16:50 Počkej, já jsem ti vyhrožovala, že tam budou pohřby.
00:16:53 Tenhle je druhý teprve.
00:16:56 Navíc to byl definitivní hřebíček do mé filmové herecké rakve.
00:17:04 Tobě nechutnalo?
00:17:22 Je nám otevřeno nebe, na kterém za celých těch 19 let
00:17:27 nepřelétl ani mráček.
00:17:32 Ale v koupelně, všiml jsem si, máme rozbitý ventilátor.
00:17:38 Musíme to dát zítra spravit. Zatím jsem tam dal provaz,
00:17:43 aby šel ventilátor otevřít ze židle.
00:17:48 Slyšíš ten krásný zpěv?
00:18:01 Jaká je to pravda, že umírá chud, kdo nepoznal krásu hudby.
00:18:11 Ty jsi aspoň měla hudbu ráda. Pojď, připravíme koupel.
00:18:39 Nebude ti tu příliš horko?
00:18:52 Otevři ten ventilátor, drahá.
00:19:01 Co abych tě, drahá, oběsil?
00:19:32 Když jsme dělali toho Spalovače, tak Juraj Herz a Milota
00:19:37 přišli k nám a dohadovali něco.
00:19:43 Říkala jsem jim, pánové, jak chcete dělat tu scénu,
00:19:46 kdy mě Hrušínský pověsí.
00:19:50 Můj milovaný muž se na mě podíval, manželsky a cynicky, a říká:
00:19:56 No jak, jako tvůj poslední záběr.
00:20:00 Ale ono to nevyšlo.
00:20:05 Tady jsme viděli Vlastičku Chramostovou
00:20:07 s manželem Standou Milotou, kameramanem.
00:20:11 A to je úžasný vztah.
00:20:13 Pro tebe.
00:20:16 Já s ním 10x za den absolutně nesouhlasím. Ale už 45 let.
00:20:25 Takže 45 let jste spolu a 45 let spolu válčíte.
00:20:30 Válčíme, ano. On má pocit, že mě resuscituje.
00:20:35 Když jde kolem koupelny, honem spěchá do kuchyně
00:20:39 to mu za to stojí, aby pustil vodu,
00:20:42 abych já měla ledovou.
00:20:44 Nebo mi zhasne a říká, že to je projev lásky.
00:20:47 Nebo mě takhle chytá za nos, za uši, prostě mě trýzní
00:20:52 a má pocit, že to je projev lásky. Jakýmsi způsobem možná snad i je.
00:20:58 Víš, co o našem vztahu říkal František Pavlíček,
00:21:03 náš drahý, nadevše drahý přítel, klasik.
00:21:07 On říkal, a to Standa nemá rád.
00:21:11 Tak sem s tím, honem.
00:21:13 František, znáš ho, jak on mluvil tou naprosto precizní češtinou,
00:21:21 to už jsme se znali snad 20 let.
00:21:25 Standa měl zas nějakou připomínku k mému chování i k mé bytosti
00:21:32 a František říkal: Stanislave, já jsem si vždycky myslel,
00:21:39 že vy jste Vlastou poněkud ujařmován.
00:21:43 Ale teď vidím, že vy jste taková, ale taková kurva
00:21:50 a Vlasta je světice.
00:21:52 Říkala jsem, tohle hned tesat do kamene, aby to tady zůstalo.
00:21:57 Jaký že je mezi vámi věkový rozdíl?
00:22:00 Ale no tak 7 let, to nehraje v těhle vztazích žádnou roli.
00:22:06 I když pravda je, že Standa říká, že je Standa IV.,
00:22:11 protože ti 3 pánové před ním jsou všichni pod kytkami,
00:22:16 protože byli starší a nemohli to se mnou vydržet.
00:22:20 A že on jenom díky věkovému rozdílu, dodneška žije,
00:22:24 i když těžko.
00:22:26 Hele, Vlasto...
00:22:27 Počkej, já ti ještě něco na Milotu musím říct.
00:22:31 On vypravuje, že ho potkávají lidi a ptají se:
00:22:34 Paní Chramostová, žije ještě?
00:22:38 A Milota říká: Ne, nežije, ale hraje.
00:22:52 Já ti povídám, že to neudělám. Tady jsem pánem já.
00:22:55 A já ti povídám, že budeš žít, jak já budu chtít.
00:22:58 Nevzala jsem si tě, abych snášela tvé darebácké kousky.
00:23:01 Ó, jaké to trápení mít ženu.
00:23:02 Svatou pravdu měl Aristoteles, když povídal, že žena je ďábel.
00:23:06 Tak se podívejte na toho chytráka s tím jeho pitomým Aristotelem.
00:23:09 Kde by jsi sehnala takového otýpkáře, jako jsem já,
00:23:11 který dovede rozumovat o všem možném,
00:23:12 který byl 6 let ve službách jednoho slavného lékaře,
00:23:15 a který za mlada ovládal principy, jako když bičem mrská.
00:23:18 Zlořečím den, kdy mě napadlo říct ti ano.
00:23:21 Zlořečený hlupák notářský, který mi dal podepsat mou zkázu.
00:23:24 Co? Co?
00:23:28 Jen co je pravda. Ty si tak můžeš stěžovat, že sis mě vzal.
00:23:33 Ve dne v noci bys měl děkovat pánu Bohu, že mě máš za ženu.
00:23:38 Ty sis nezasloužil dostat takovou osobu jako jsem já.
00:23:40 Pravda, prokázala jsi mi velikou čest.
00:23:43 Se svou svatební nocí jsem mohl být náramně spokojen.
00:23:47 Nechme těch řečí. Mohl bych říci něco, co...
00:23:51 Co bys mohl říct?
00:23:53 Co bys mohl říct?
00:23:55 Povídám dost! Nechme té kapitoly. Víme, co víme.
00:23:59 Stačí, že jsi byla moc ráda, že jsi mě našla.
00:24:05 Já, že jsem byla ráda, že jsem tě našla?
00:24:09 Muže, který mě přivede do chudobince.
00:24:12 Zkaženého chlapa, ničemu, který mně projí všechno, co mám.
00:24:15 A to lžeš. Z části to propiju.
00:24:19 Který mi kus po kuse prodává všechno, co je v bytě.
00:24:22 Který mi vzal i postel, na které jsem spala.
00:24:30 Ty jsi pěkná, taková zdravá. Taková pěkná, no.
00:24:37 Ta má Varvara, ta je jak pometlo.
00:24:41 Její štěstí. Kdyby byla hezká taky byste ji zatáhl do postele.
00:24:45 Vlastní dceru? Co to povídáš, ty huso.
00:24:49 Šuru mačkáte jako cizí, jako voják.
00:24:54 Ty jsi se zbláznila, snad nežárlíš na mou dceru.
00:25:01 Neopovažuj se takhle myslet.
00:25:06 Jako voják. Jako cizí holku. A ty už jsi byla holkou vojáků?
00:25:12 Pověz.
00:25:13 To sem nepatří. Teď není kdy na takové hovory.
00:25:16 Proč jste mě volal?
00:25:20 Volal jsem Šuru.
00:25:24 Počkej.
00:25:31 Máš mě přece ráda? I nemocného.
00:25:39 Ach, ty moje neštěstí, ano. Nestonej, nestonej.
00:25:46 Tak to byla silná generace.
00:25:49 Já jsem měla to štěstí, že jsem si s nimi zahrála.
00:25:54 Ať to byl Pešek, Pivec, Štěpánek, Záhorský, paní Šejbalová.
00:26:01 Paní Scheinpflugová, moje veliká láska, Mařenka Vášová,
00:26:08 Vlasta Fabiánová, tu jsem znala snad od 12 let,
00:26:12 protože byla kdysi v Brně.
00:26:16 Ještě Eduard Kohout, také jsem s ním hrála v televizi.
00:26:20 Pro všecky já mám jediné slovo, a to ty pochopíš, úžasnou úctu.
00:26:30 To byli bardi.
00:26:32 Ráčíte-li se upamatovat, moje Volí loučky hraničí s vaší
00:26:36 Březinou.
00:26:41 Vy říkáte moje Volí loučky. Copak jsou opravdu vaše?
00:26:45 Moje prosím.
00:26:48 Volí loučky jsou naše, ne vaše.
00:26:51 Ne prosím, vážená Natajlo Stěpanovno.
00:26:54 To je pro mě novinka, od kdy jsou vaše?
00:26:58 Jak od kdy? Mluvím o těch Volích loučkách, které pronikají klínem
00:27:02 mezi vaší Březinu a Spálená blata.
00:27:05 Ano, ano, ty jsou naše.
00:27:08 Nikoliv, vy se mýlíte, Natajlo Stěpanovno, ty jsou moje.
00:27:12 Upamatujte se, Ivane Vasiljiči.
00:27:16 Pokud se pamatuji, byly vždycky naše.
00:27:19 V tom případě odpusťte.
00:27:22 Z listin je to patrno, vážená Natajlo Stěpanovno.
00:27:25 Volí loučky byly kdysi sporné, ale teď je každému známo,
00:27:29 že jsou moje, není tu, oč se přít.
00:27:32 Ráčíte-li vědět, babička mé tetičky odevzdala tyhle Volí loučky
00:27:36 na neurčitou dobu a bezplatně, sedlákům dědečka vašeho tatíčka
00:27:41 za to, že pro ni pálili cihly.
00:27:45 Je to docela jinak než vy povídáte.
00:27:49 I můj dědeček i můj pradědeček byli přesvědčeni,
00:27:52 že jejich pozemky sahají až ke Spáleným blatům,
00:27:55 což znamená, že Volí loučky byly vždycky naše.
00:27:58 Nač se o tom hádat, nechápu, je mi to až nepříjemné.
00:28:03 Ukáži vám listinu, Natajlo Stěpanovno.
00:28:05 Vy prostě žertujete nebo mě škádlíte.
00:28:11 Držíme pozemky div ne 300 let a najednou se nám oznámí,
00:28:14 že nejsou naše.
00:28:16 Odpusťte Ivane Vasiljiči, pro mě nemají cenu ty loučky.
00:28:19 Je jich všeho všudy 5 desetin a stojí 300 rublů.
00:28:23 Mě rozčiluje ta nespravedlnost.
00:28:25 Vyslechněte mě, snažně vás prosím.
00:28:27 Sedláci dědečka vašeho tatíčka, jak jsem už měl čest vám oznámit,
00:28:30 pálili pro babičku mé tetičky cihly.
00:28:33 A tetiččina babička, chtějíc udělat jim radost...
00:28:35 Dědeček, babička, tetička. Loučky jsou naše a to stačí.
00:28:38 -Moje.
-Naše.
00:28:39 -Moje.
00:28:41 Dokazujte si to 2 dny, navlékněte 15 fraků,
00:28:42 přece jsou naše.
00:28:43 -Moje.
-Naše, naše.
00:28:44 -Moje
-Naše.
00:28:45 Moje.
00:28:47 Po vašem netoužím, ale přicházet o své si nepřeji.
00:28:50 Já, Natajlo Stěpanovno, louček nepotřebuji.
00:28:52 Běží mi jen o princip.
00:28:54 Je-li libo, dovolte, daruji vám je.
00:28:58 -Darovat loučky, vy mně?
-Já vám.
00:29:02 Já bych vám je mohla darovat, kdybych chtěla.
00:29:05 A kdybyste se choval slušně.
00:29:06 Až dosud jsme vás považovali za dobrého souseda, za přítele.
00:29:09 V minulém roce jsme vám půjčili svou mlátičku
00:29:11 a sami jsme se zdrželi s mlácením až do listopadu.
00:29:14 A vy s námi jednáte jako s cikány. Chcete mi darovat můj pozemek.
00:29:18 Dovolte, to není po sousedsku.
00:29:21 Podle mého mínění je to až opovážlivost.
00:29:25 Podle vašeho mínění jsem tedy uzurpátor.
00:29:27 Tak, tak, uzurpátor.
00:29:29 Milostivá, nikdy jsem si cizích pozemků nepřisvojil
00:29:32 a nikomu nedovolím, aby mě z toho obviňoval.
00:29:35 -Volí loučky jsou moje.
-Není pravda, naše.
00:29:36 Moje.
00:29:38 Není pravda. Já vám ukážu, kdo je tu pánem.
00:29:40 Ještě dnes pošlu svoje sekáče na ty loučky.
00:29:42 -A já je vyhodím.
-Opovažte se.
00:29:44 Volí loučky jsou moje. Chápejte, moje.
00:29:48 Můžete křičet u vás doma, ale zde prosím, držte se v mezích.
00:29:54 Kdybych neměl bolestné tlučení srdce,
00:29:58 kdyby žilky nebily mne ve spáncích, promluvil bych s vámi jinak.
00:30:03 -Volí loučky jsou moje.
-Naše.
00:30:04 -Moje.
-Naše.
00:30:05 -Moje.
-Naše.
00:30:07 -Moje.
-Naše.
00:30:08 -Moje.
-Naše.
00:30:10 -Moje.
-Copak je, pročpak tolik křičíte?
00:30:15 Papá, prosím tě vysvětli tomu pánovi, komu patří Volí loučky.
00:30:21 Nám, nebo jemu?
00:30:23 Holenku, loučky jsou naše.
00:30:26 Vlasto, drž hubu a plav.
00:30:30 Jardo, to je generace, jak mě uráží,
00:30:34 využije každé příležitosti.
00:30:37 -Promiň, promiň, to byl citát.
-Já vím.
00:30:41 Děcka ven!
00:30:47 -Myslíš, že ti ještě věřím?
-Nemyslím, já vůbec nemyslím.
00:30:49 -Jindřichu, jsme spolu 15 let.
-To máš pravdu. Já neříkám.
00:30:55 Mně nejde o to, že ses s tou ženskou vyspal.
00:30:58 Taky jsem ji zabil a rozčtvrtil.
00:31:00 Tys mě 15 let obelhával.
00:31:02 Ty maléry nebyly skrz pravdu, ale jen skrz ty tvoje děvkařiny.
00:31:05 A taky jsem klepal popel na filodendrony.
00:31:07 Že sis vybral zrovna tu utahanou Andulu.
00:31:10 Ježišikriste, to není pravda.
00:31:11 Nelži zase! Vždyť jsem ji viděla. Copak myslíš, že jsem blázen?
00:31:14 Nejsi, blázen jsem já. Každou noc visím ve věži,
00:31:18 jako netopýr za nožičky. Ať mě suspendují, zavřou, vyhodí.
00:31:21 Já jsem blázen!
00:31:23 -Jaká je ta zeď?
-No bílá.
00:31:28 -Jaká je ta zeď?
-Černá.
00:31:31 -No vidíš, jak ti to jde.
-A ty?
00:31:34 -Oranžová se zelenými puntíky.
-Taky správně, ty se neztratíš.
00:31:45 JÁSAJÍ A VÍTAJÍ MOST
00:32:05 AŤ ŽIJE NOVÝ MOST
00:32:11 Vždyť tady žádný most není.
00:32:14 Jdi s tou pravdou! Drž hubu a plav!
00:32:20 No vidíš, a pak mě potkávali lidi a říkali, vy jste nám takhle radila
00:32:23 a sama jste se podle toho nechovala.
00:32:26 Samozřejmě, tak jsem nedržela hubu a taky jsem neplavala.
00:32:37 Věčně bude srdce jímat znova
00:32:39 žal Juliin a bolest Romeova.
00:32:47 Dáme připomínky?
00:32:49 Ne, sami víte co je třeba. Všecko lepší než v té ledárně.
00:32:54 Ale ty, prosím, do tečky.
00:32:59 A Ríšo, ty...
00:33:02 Ztrestat provinilé ještě zbývá, však věčně bude srdce jímat znova
00:33:14 žal Juliin a bolest Romeova.
00:33:24 A teď, kdo půjde pro pivo?
00:33:27 Ruka má, ugala, ugala, hej rup.
00:33:34 Dobrou noc, dobrou noc kéž srdce tvé
00:33:43 týmž mírem pookřeje jako mé.
00:33:48 Necháš mě bez potěchy odejít.
00:33:53 Jakou bys potěchu moh dnešní noci chtít.
00:34:01 Své věrné lásky záslib dej mi pocítit.
00:34:12 Ten jsem ti dala, než sis o něj řek a přece bych jej ráda měla zpět.
00:34:23 Proč lásko? Chtěla bys jej tu?
00:34:28 Jen marnotratně ti jej dávat znova.
00:34:35 Volají mě. Buď sbohem, sbohem lásko.
00:34:46 Teď zprostit toho, kdo je nevinen a provinilé ztrestat zbývá.
00:34:56 Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin
00:35:06 a bolest Romeova.
00:35:10 Já vím, že pohřeb není nic veselého do Úsměvů,
00:35:15 ale ten je tam proto, to je ten třetí slibovanej pohřeb,
00:35:21 je tam proto, abych ti mohla říct na závěr Woody Allena,
00:35:25 kterého já miluji, je samozřejmě mnou parafrázován,
00:35:29 protože já vím, že život je strašně těžká choroba,
00:35:34 která vždycky takhle končí.
00:35:37 Woody Allen říká, to je neštěstí, život, to je trápení,
00:35:42 to jsou nešťastný lásky, rozvody a choroby a zoufalství
00:35:48 a psychiatrie, a ještě je to krátký!
00:35:57 Pod jednou střechou jsme mládí prožili,
00:36:03 ráno co ráno do školy chodili,
00:36:12 když nám bylo 20 let, mou lásku sis přál,
00:36:20 já jsem se vdávala ale já na vojnu rukoval.
00:36:29 Skryté titulky: Lucie Zrnová, Česká televize, 2007
V životě Vlasty Chramostové jsou některá data přímo osudová. Nejen 17. listopad, na který připadají její narozeniny a také velký zlom v životě jejím a nás všech, ale například i takový svátek 28. října. V roce 1989 ji kamery Československé televize zachytily na Václavském náměstí jako nepřátelský živel, o 10 let později v tentýž den přebírá na pražském Hradě vyznamenání. I o těchto peripetiích herečka v tomto pořadu vyprávěla. Připomeneme si její nezapomenutelné herecké kreace televizní i filmové z 50. a 60. let, ale také dlouhých dvacet let, kdy nesměla veřejně vystupovat. Hlavně se však necháme okouzlit jadrným humorem, věcným nadhledem a sebeironií, kterými Vlasta Chramostová vládla a díky nimž dokázala překonat nespočet osudových příkoří.
