Jaromír Hanzlík si tentokrát povídá s hercem, který se začal na televizních obrazovkách objevovat už v dětském věku. Režie P. Vantuch
00:00:19 Ten blonďák je můj bráška.
00:00:27 Tamhleta holka, to je moje mladší sestra.
00:00:31 Ta v kočárku je Gábina, taky sestra, ale dolní.
00:00:34 -Ahoj, Doubravko.
-Ahoj.
00:00:39 Honzo, mají banány.
00:00:42 -To je náš Míša.
-Bráška, co?
00:00:45 Vítám vás, milí diváci.
00:00:47 Pokud jste se pořádně dívali na 1. ukázku, tak jste jistě
00:00:50 poznali mého dnešního hosta, Michala Dlouhého.
00:00:55 Cože? Nepoznali? Tak se podívejte ještě jednou.
00:01:00 Ten blonďák je můj bráška.
00:01:04 No ano, to je on a tady ho máte ve skutečnosti.
00:01:08 Michal Dlouhý.
00:01:09 -Já vás vítám, Michale.
-Děkuju.
00:01:11 Vy jste hezky vyrostl za ta léta.
00:01:14 No, vy jste nám zase krásně zbělel.
00:01:16 Zešedivěl, viďte?
00:01:18 Však ono to je let, radši to nebudeme počítat.
00:01:20 Radši ne, to by nebylo hezké.
00:01:22 No ale vy jste za ta léta, od této doby, natočil v televizi
00:01:26 a ve filmu hodně rolí a my si některé dnes připomeneme.
00:01:30 Začneme rovnou v mateřské školce.
00:01:39 -Tak co, kde máš dnešní lístek?
-Tam.
00:01:41 Tak tam běž a vem si šatičky.
00:01:43 -Dědo!
-No?
00:01:45 Já nemůžu najít Čtyřlístek.
00:01:47 To nevadí, hlavně že jsi ho měl. Tak si vem šatičky a boty
00:01:50 a pojď sem.
00:01:51 Počkej, Karlíčku, copak to má znamenat?
00:01:55 -Podívej, co je to?
-Husa.
00:01:59 To není husička, to je kachnička. A je tvoje kachnička?
00:02:04 Já mám taky červený kalhotky.
00:02:07 A teď mně pověz. Je kachnička živá?
00:02:10 -Je živá? Je?
-Ano, je živá.
00:02:13 No tak dobře.
00:02:15 -Dědo!
-Copak?
00:02:16 -Já už můžu.
-Tak pojď.
00:02:19 Ukaž se mi. Ty vypadáš. No nazdar.
00:02:21 Nazdar!
00:02:23 Nazdar, chci říct zejtra na shledanou.
00:02:26 Tohle byla jedna z prvních větších rolí mého dětství pro televizi.
00:02:33 Abych pravdu řekl, tak už si to moc nevybavuju,
00:02:35 je to hodně let.
00:02:37 No to bylo ještě pro Československou televizi.
00:02:39 Ano, to je pravda, pro Československou televizi,
00:02:42 ale mám pár věcí, které si vybavuju jako například ten svetřík,
00:02:45 co jsem měl na sobě, ten jsem měl potom ještě dlouho,
00:02:49 ten mně pletla nebo háčkovala, protože byl háčkovaný,
00:02:51 moje maminka, která kromě toho, že je mistryně světa,
00:02:55 tak ještě byla vyučená krejčová.
00:02:57 Mistryně světa? V čem?
00:02:59 V házené, maminka je ještě poslední z roku 57, z Bělehradu,
00:03:03 je stále ještě poslední mistryně světa v házené.
00:03:07 Máme sportovní kořínky, ale pan režisér Kachyňa nás
00:03:11 potom takhle utrhl někam jinam, přes bratrovu 1. roli ve filmu
00:03:16 Už zase skáču přes kaluže. Ale k tomu se dostaneme později.
00:03:19 To určitě.
00:03:20 Tady je krásná věc, že si uvědomuju že jsem měl strašné štěstí
00:03:24 na obrovské herecké legendy.
00:03:26 Já jsem se potkal třeba v tomto případě s panem Lipským,
00:03:29 s panem Homolou, s paní Gaierovou, pak jsem měl možnost
00:03:35 s panem Menšíkem, s panem Kopeckým. Opravdu, když se zpětně podívám,
00:03:40 právě na ta dětská léta, tak jsem měl v tomhle velké štěstí.
00:03:44 No ale když se na to díváte zpětně, tehdy jste si asi neuvědomoval,
00:03:48 že stojíte proti takovým obrovitým hercům?
00:03:52 V tom věku, v kterém jsem pracoval, v tom útlém věku, jsem si to ještě
00:03:55 neuvědomoval.
00:03:57 Pro mě to byla zábava, já mám ještě doma památníček,
00:04:00 kde mám všechny obrázky od pana Homoly a od pana Lipského,
00:04:04 co jsem sbíral při té příležitosti, když jsem se s nimi potkal.
00:04:08 A pak si ještě pamatuju to slovíčko "čtyřlístek", to mně dělá dodneška
00:04:12 problémy, protože tam je ten zádrhel - čtř, takže když občas
00:04:17 narazím na tohle slovíčko v dabingu nebo při jiné příležitosti,
00:04:22 tak s tím mám velký problém.
00:04:31 No jo, to sis udělal kolotoč, to se ti to jezdí!
00:04:34 Já bych tě roztrh! Tak pojď ke strejdovi, no.
00:04:37 Vy jste říkal, že vašeho bratra Vladimíra, neboli Mirka Dlouhého
00:04:40 objevil pro film Karel Kachyňa, pro film Už zase skáču přes kaluže.
00:04:45 Jak to bylo s vámi? Kdo objevil vás, jak vy jste se
00:04:47 poprvé objevil na obrazovce nebo na plátně?
00:04:51 U mě to bylo trochu složitější, no tak...to bylo východisko z nouze
00:04:57 brácha se vlastně po Kalužích chytl u filmu a začal točit víc a víc
00:05:04 a jelikož v té době a já myslím, že i dneska, musejí nezletilé
00:05:08 doprovázet rodiče na natáčení, tak maminka musela chodit s ním,
00:05:13 takže měl doprovod maminčin a já jsem mezitím chodil chvilku
00:05:18 do školky, ale jelikož jsem byl moc živé dítě, nezvladatelné dítě,
00:05:25 až tak to došlo daleko, že doporučili mamince,
00:05:28 aby se mnou šla k psychologovi, který jí řekl, ať je ráda,
00:05:31 že má tak živé dítě, že se v životě neztratí,
00:05:33 což se snad, doufám, potvrdilo, tak mě ze školky vyhodili.
00:05:37 Já jsem byl strašně sveřepý, já, když mě postavili do kouta,
00:05:42 tak normální dítě si šlo za 2 minuty hrát a hrálo si zpátky
00:05:45 s dětmi, já jsem tam byl do oběda, když byl oběd,
00:05:49 tak ke mně přišly vychovatelky musely mě poprosit, abych vstal
00:05:54 z toho kouta a já jsem šel na oběd, najedl jsem se a po obědě
00:05:56 jsem si zpátky klekl do toho kouta a čekal, až přijde máma nebo táta
00:06:00 si mě vyzvednout.
00:06:02 Takže opravdu nezvladatelné dítě, bylo to nešťastné.
00:06:04 Tak mě teda musela tahat sebou, protože mě vyhodili,
00:06:07 už na mě neměli žádný trik, a jak bylo vidět, byl jsem blonďák
00:06:13 s modrýma očima, docela výrazný arijský typ,
00:06:18 tak v té době tady hodně točili Němci na zakázku, protože to tady
00:06:21 bylo levnější a když si mě při komparzech, co maminka stíhala
00:06:25 ještě mezi tím vším, všimli, tak mě začali používat
00:06:29 pro takové malé role a taky nezvladatelné dítě...
00:06:32 to se hodilo před tu kameru kolikrát.
00:06:38 Dejte ho sem! To je moje dítě!
00:06:42 Neubližuj páníčkovi. Páníček je ošklivej.
00:06:52 Michale, víte, že tady vás nepoznávám?
00:06:54 Který z těch kluků vy jste?
00:06:57 Já jsem se taky ze začátku nepoznal, ale je to ten menší.
00:07:00 -Ne Menšík?
-Ne, ten menší.
00:07:04 Oni jsou si ti kluci hodně podobní.
00:07:09 Co to děláte? Vždyť budete špinaví!
00:07:12 Maminko, za ocas!
00:07:20 Co sem lezeš?
00:07:21 Jestli nechceš dostat do huby, tak vypadni!
00:07:23 Kdybys nebyl takovej chcípák, tak ti udělám z ksichtu fašírku.
00:07:27 Pardi, na něj! No co čumíte?
00:07:37 Tak dělej, pohni kostrou. A ty taky.
00:07:41 Já jsem v tom byl nevinně. Já jsem vám hrozně vděčnej.
00:07:45 Zdrhej domů a na Žižkov si dej příště majzla!
00:07:48 Počkej, já vám dám něco na památku.
00:07:54 HLAS Z FILMU
00:07:57 Můj pobyt v žižkovské smečce skončil a vůbec mi to nebylo líto,
00:08:01 neboť v té době mě začaly zajímat docela jiné věci.
00:08:07 -Podívej, tahle.
-No jo, ty stehna!
00:08:12 Puč mi ještě tu v tom kruhu. Ona je děsně podobná jedný holce
00:08:17 z oktávy.
00:08:18 Na Žižkově je spousta pěknejch žab. Některý můžes mít i za dvacku.
00:08:23 Ale to je prej o hubu, Pepane.
00:08:25 Ty koni! Od čeho se dělají špécky. Takovej Primeros gum.
00:08:30 Mě by zajímalo, proč je u toho ten otazník.
00:08:37 Tak tady musím zdůraznit, že jsem opět byl ten menší.
00:08:40 Tohle byla krásná spolupráce s panem režisérem Kachyňou,
00:08:43 to byla naše 1. spolupráce, kdy jsem hrál malého Kajdu,
00:08:47 mladého Lukáše Vaculíka.
00:08:50 To bylo krásné natáčení, jednak jsme objevovali skrze kameru
00:08:54 starý Žižkov a skrze pohled pana režiséra a ještě tam je
00:09:00 1 kuriozita...
00:09:01 Že jste tam taky objevovali na těch fotografiích...
00:09:04 Ano, ano, i na těch krásných, erotických, starodávných
00:09:07 fotografiích.
00:09:10 To musel být pro mladého kluka taky zážitek, ne?
00:09:13 Musím říct, že pro mě to byl zážitek, dokonce jsem uvažoval,
00:09:16 že bych si nějakou tu fotku schoval.
00:09:18 Jako schoval?
00:09:20 Ano, přesně tak, ale pak mi to bylo žinantní a ustoupil jsem
00:09:24 od tohohle nápadu.
00:09:26 Tam se sešla krásná parta kluků, takových, co hrají ty žižkováky
00:09:30 a 1 z těch kluků, ta role Kanimůry, což je taky krásné jméno,
00:09:35 tu hrál můj kamarád z mého dětství, z místa, kde jsem bydlel dřív,
00:09:45 Karel Holík, který měl takhle krásný skřípavý hlas.
00:09:51 To byl ten hubený, vysoký.
00:09:53 To byl neherec, on myslím, že dělal, nebo to dělal jeho brácha
00:09:57 číšníka, nevím, co dělal, ale vůbec s herectvím neměl
00:10:01 nic společného, takže taky přes konkurz, což pan režisér Kachyňa
00:10:04 rád používal, což je taky důkaz toho bráchy, jak ho objevil
00:10:08 a vytáhl, no a s tímhle Karlem my jsme vyrůstali a pak jsme se
00:10:11 potkali na tom natáčení, pan režisér Kachyňa dokázal úžasně
00:10:17 využít jednak typu a jednak toho nádherného skřípavého hlasu.
00:10:23 -My hledáme naše děti, rozumíte?
-To vám tedy nezávidím.
00:10:31 -Co říkal?
-Že nám to nezávidí.
00:10:33 Tak to měl pravdu.
00:10:37 Petr Hejduk, bubeník skupiny Olympic vystřídal u mikrofonu
00:10:40 obvyklého Petra Jandu a ve své vlastní skladbě
00:10:43 nazvané Ten den, vám přejem, aby tento den byl zvláštní a krásný
00:10:47 a proto pozdravme Olympic úsměvem a potleskem.
00:10:56 Pane Horo, já jsem tady!
00:11:01 Já ho neznám.
00:11:02 Dobrý den, já jsem Krátký Vašek, já hledám vaši Lydii.
00:11:05 Co to povídáš? Vždyť jsi tancoval.
00:11:08 Né, to vážně ne, to jsem se jen přimotal.
00:11:12 -Kde by ještě mohli být?
-Na diskošce, u rozhlasu.
00:11:15 -A kam jdeš ty?
-Já teď jdu k Zuzaně.
00:11:19 -A my?
-Na diskošku, k rozhlasu.
00:11:23 Tenhle bakalářský příběh je natočen podle skutečné události
00:11:27 což je logické, protože všechny ty historky jsou točené
00:11:30 podle skutečné události, ale tady je ta kuriozita,
00:11:36 že ta historka se stala přímo nám.
00:11:38 Našemu ročníku, 1. ročníku konzervatoře, kde jsme chodili
00:11:42 mimo jiné právě s dcerou pana režiséra Noska Alexeje,
00:11:46 s Luckou Noskovou a tam byla zápletka, že my jsme se domluvili
00:11:54 celý ročník, že doma nahlásíme, že pojedeme o den dřív na lyžařský
00:11:59 kurz...
00:12:01 To říkáte teď tu skutečnou historku která se stala?
00:12:03 Skutečnou historku, podle které pak byla natočena bakalářská
00:12:06 povídka.
00:12:07 Takže, my jsme se domluvili, že doma nahlásíme, že odjezd
00:12:13 je o den dřív, sejdeme se před školou a půjdeme po diskotékách,
00:12:18 hospůdkách a na noc jsme měli vymyšleno, že pod Stalinovým
00:12:22 pomníkem byly obrovské katakomby, nebo stále ještě jsou, pod schody,
00:12:26 a tam že přespíme, tam si schováme i lyže a všechny bágly,
00:12:31 co jsme měli na týden a pak se sejdem 2. den normálně
00:12:34 u autobusu a odjedeme na hory.
00:12:36 Takhle jste to měli vymyšleno?
00:12:38 Takhle jsme to měli skvěle vymyšleno, ale přišla 1 malá
00:12:41 chybička.
00:12:43 Konkrétně tu Lucku Noskovou doprovázela maminka, protože
00:12:46 oni bydleli za rohem, k autobusu.
00:12:50 A když přišly na ten sraz a dá se říct, že tam nikdo skoro nebyl,
00:12:55 autobus nikde, tak maminka říkala, jestli se něco nestalo,
00:13:01 a Lucka ji pořád utěšovala, že nic, že všechno je v pořádku,
00:13:04 to oni ještě nepřišli...
00:13:06 Běž domů...
00:13:07 Maminka řekla, tak já ti skočím ještě pro nějaký zákusky.
00:13:11 Šla za roh do cukrárny, mezitím Lucka zdrhla,
00:13:14 když se vrátila maminka nikde nikdo a dokázala si spočítat,
00:13:17 že během 10 minut jsme nemohli naložit autobus a odjet,
00:13:21 takže začala obvolávat a to byl právě ten problém.
00:13:24 Začala volat do školy, tam zjistila, že je to až o den
00:13:27 později ten odjezd, obvolala komplet všechny rodiče,
00:13:30 aby upozornila, že jsme se zúčastnili téhle kamufláže,
00:13:35 takže z toho byl velký průšvih, protože asi polovička lidí
00:13:42 na ty hory nejela, to jim rodiče zakázali,
00:13:46 pak z toho byly třídní důtky myslím, že i ředitelská padla
00:13:49 a pan Nosek neváhal a na základě té historky udělal 1 bakalářskou.
00:13:56 Tam je 1 kuriozitka, že jak jsem se představoval,
00:14:00 což bylo vidět v té ukázce, jako Vašek Krátký,
00:14:04 tak vlastně všechna naše originální jména byla změněna na podobná...
00:14:09 Dlouhý - Krátký.
00:14:11 Nosková - Okatá?
00:14:14 Větrovec byl třeba Vánek.
00:14:22 Který z vás si vezme za ženu moji dceru princeznu Zlatu
00:14:25 a který princeznu Pepičku?
00:14:33 Velectěný a velevážený pane králi, jako citlivý umělec a opravdový
00:14:40 znalec skutečné krásy, jsem se na 1. pohled zamiloval do...
00:14:50 No tak mluvte. Do toho. Do koho?
00:14:55 Snad Vaše Výsost vytuší, že za ženu chci Zlatuši.
00:15:05 A vy, princi Románe?
00:15:07 Rawan, Vaše Veličenstvo. Svit měsíce a hvězdný třpyt
00:15:14 mi potvrdily, že moje volba je správná.
00:15:17 Takže chcete Pepičku, máte ji mít.
00:15:20 Jedině po mém boku rozkvete princezna Zlatuše do ještě větší
00:15:24 krásy.
00:15:26 Ne, o Zlatu jsem si řekl první, patří jenom mně!
00:15:30 S vámi by to chytla!
00:15:32 Snad si nemyslíte, že uvěřila těm vaším slaboduchým rýmovačkám.
00:15:37 Co si to dovolujete, vy šarlatáne! Kdo ví, co jste zač!
00:15:46 Já vás upozorňuji, že Zlatuše si vybere za manžela mě.
00:15:50 Ne, vybere si mě! Za to vám ručím.
00:15:53 Dost! Ticho! Dost!
00:15:57 Vdají se obě dvě, jak jsem řekl. Pravda, jedna je trošku hezčí,
00:16:04 ale té druhé příroda zase přidala na rozumu.
00:16:09 Takže jak jsem řekl, obě dvě najednou.
00:16:12 Jestli se vám to nelíbí, můžete jít.
00:16:17 No.
00:16:24 Já prostě nedokážu odejít. Láska k princezně Zlatuši
00:16:32 mě zasáhla jako šíp. Mé srdce krvácí, rozum se vytrácí.
00:16:41 Až zemru mlád a nevinně, tak vy budete na vině.
00:16:49 Já na vině?
00:16:51 No to je vynikající nápad, drahý princi.
00:16:55 No kdyby zítra zemřel, mohl bych si já vzít princeznu
00:16:58 Zlatuši a žili bychom šťastně až do smrti.
00:17:01 Slyšíte ho, Veličenstvo? Klidně by mě nechal umřít.
00:17:06 A takovému človku chcete dát svou krásnou dceru?
00:17:10 Princové se zapsali v mém životě dost výrazným písmem,
00:17:17 protože já jsem jim vděčný za část popularity, protože jich v jednu
00:17:24 dobu bylo strašně moc.
00:17:26 Dokonce si pamatuju Vánoce, kdy se mi seběhly pohádky
00:17:29 z průběhu 5 let co jsem natočil, tak se mi seběhly na Štědrý den,
00:17:33 byly 3 nebo 4 a 2 dny nato se psalo v novinách,
00:17:37 jestli máme taky jiného prince než Michala Dlouhého,
00:17:40 což bylo jednak potěšující a jednak varující před tím,
00:17:45 abych nezapadl do škatulky princů, což se stalo některým našim kolegům
00:17:50 a dodneška, když ho vidíme, tak je to pořád princ.
00:17:55 Z toho mě dostal tenkrát pan režisér Hynek Bočan,
00:17:59 protože mě využil právě skrze to, že mě měli všichni zapsaného
00:18:03 jako prince, tak mě použil do role vyšetřovatele v seriálu
00:18:07 Přítelkyně z domu smutku, kde jsem s Ivanou Chýlkovou
00:18:10 měl scény, kdy jsem ji hodně dusil a tak jsem ji trápil.
00:18:14 Hrál jste zlého.
00:18:16 Zlého a lidi, jak byli zvyklí na ty pohádky, tak byli vyděšení,
00:18:20 co to najednou je.
00:18:24 Konečně vám dali roli po srsti a lidi byli překvapení.
00:18:29 Lidi byli hodně překvapení, ale pamětníci, což mě potěšilo,
00:18:32 říkali, že takhle to přesně bylo.
00:18:34 Že to byli mladíci, kdekdo by řekl, že to bude příjemný člověk
00:18:38 a oni to byli takoví záporáci.
00:18:41 A tahle pohádka, na tu nezapomenu, tam se stala další unikátní věc,
00:18:46 a to, když jsme s Viktorem Preissem a s Martinem Dejdarem se potkali
00:18:50 na place.
00:18:52 Ona byla jednak dobře napsaná a nás to strašně bavilo.
00:18:57 Viktora znáte, ten vymýšlí všechno možné a my jsme si z toho dělali
00:19:02 takovou srandu, ale takovou, při tom natáčení, že pan režisér
00:19:06 Sobota za námi chodil a říkal: Chlapci, to už je trochu moc.
00:19:10 Uberte, uberte.
00:19:11 A to jsem ještě nezažil u pohádky, která má být veselá
00:19:14 a ona byla ještě komediální, aby nás někdo stahoval a tlumil,
00:19:19 abysme nebyli tak vtipní.
00:19:21 My jsme si to užívali ohromně. To bylo nádherný.
00:19:29 -Říkej mi matko.
-Proč matko?
00:19:32 Chceš si přece vzít mého syna. Máš mé požehnání.
00:19:34 Všechno vím z králova dopisu.
00:19:37 Jak to můžete vědět, když vám ten dopis teprve nesu?
00:19:43 Král mi naštěstí poslal ještě jeden poštou, protože tě zná, ty loudo!
00:19:51 -Král mě v tom dopise nepomlouvá?
-Proč by tě pomlouval?
00:19:55 Třeba že jsem hubatá, troufalá, že vypadám jako bečka vystrčená
00:20:00 z dřevníku.
00:20:02 Jako bečka?
00:20:05 Za troufalost se nepomlouvá, za troufalost se trestá.
00:20:15 Ale to není tvůj případ, ty jsi děvenko krásný dar osudu.
00:20:21 -Jste tak hodná, vlídná a hezká.
-Hezká jsem?
00:20:26 Když jsem viděla Jeho Veličenstvo krále, hned jsem si říkala,
00:20:29 jak se mu princ podobá.
00:20:31 Teď však vidím, že se ještě víc podobá vám.
00:20:34 To víš, král má vousy, já a syn je nemáme.
00:20:41 Ale úplně nejpodobnější jste si vy s králem, jako byste si z oka
00:20:45 vypadli.
00:20:47 -Jo?
-Hm.
00:20:49 No to víš, v mládí jsme si padli do oka, tak teď jsme jako bychom
00:20:54 si z oka vypadli.
00:20:57 Petr Nárožný, to je moje zlatíčko, já ho mám strašně rád.
00:21:02 Jednak jsme se potkali, to jsme viděli, to už je strašně dávno
00:21:05 a pak jsem měl to štěstí se s ním potkat na jevišti,
00:21:08 protože jsem 8 let hrál v Činoheráku po jeho boku
00:21:12 a byly to nádherné chvilky.
00:21:15 Jeho Moliér, Lakomec, to bylo neuvěřitelné,
00:21:18 to jsme říkali, že i Moliér se protáčí a rotuje v hrobě,
00:21:23 protože to bylo asi trochu jiné představení, než si autor
00:21:26 představoval, ale bylo to úžasné a lidi to milovali.
00:21:29 Já jsem tam dostal záskok, hned z kraje, když jsem nastoupil.
00:21:33 Mně se jednou povedlo, což se nemá stát,
00:21:38 protože jsem měli den předtím premiéru Zkrocení zlé ženy,
00:21:42 tak jsme oslavovali dost dlouho a mně se povedlo, že jsem přišel
00:21:46 na představení - já myslel, že to ještě zvládnu,
00:21:51 ale když jsem tam půl hodiny čekal na 1. výstup, který byl na konci
00:21:54 1. půlky, tak se ukázalo, že to asi nezvládnu, nicméně jsem vstoupil
00:22:00 na jeviště a měl jsem tam text, kdy Petr říká: Jakube, sežeň koně,
00:22:07 kočár, pojedeš do města.
00:22:09 Já říkám: Vaše koně, pane? Ti přece vůbec nemůžou chodit.
00:22:14 To byl originál text a já, jak jsem měl v podvědomí,
00:22:17 v jakém stavu jsem, tak jsem říkal: Vaše koně, pane?
00:22:21 Ti přece vůbec nemůžou mluvit.
00:22:25 Petr se na mě obrátil: A chodit taky ne, viď? Vypadni!
00:22:29 A vyhodil mě a já jsem měl takovýhle monolog,
00:22:32 ten už se do toho nevešel.
00:22:34 Pak jsem se celou pauzu sprchoval ledovou vodou a tu 2. půlku
00:22:37 jsem jakžtakž dohrál.
00:22:39 Dostal jsem pokutu, ale bylo to úžasný.
00:22:42 Ten Petr, já jsem se v těhle scénách několikrát snažil ho dostat
00:22:47 my jsme oba dva takoví hraví, tak jsme si hráli
00:22:50 a zkoušeli jsme dostat jeden druhého.
00:22:52 Vždycky se to povedlo Petrovi, ale když už jsem já něco geniálního
00:22:55 vymyslel, tak jsem to tam šoupnul, ten Petr, jen mu takhle zajiskřily
00:22:59 očička, vzal ten můj fór, udělal z něj 3x větší
00:23:02 a poslal mi ho zpátky.
00:23:04 A to já už nevydržel a už jsem zase ležel na zemi
00:23:06 a už jsem se otáčel. Petr je neuvěřitelný improvizátor.
00:23:11 Třeba při této příležitosti, protože oni spolupracovali
00:23:15 s panem režisérem Bonaventurou strašně rádi a tohle byla pohádka,
00:23:20 kterou režíroval a když si pustíte trochu víc zvuk, tak protože
00:23:26 Bonaventura byl vždycky u monitoru ve studiu a byl to člověk,
00:23:30 který se rád smál, tak tam slyšíte průslechy jeho smíchu.
00:23:34 Zvukař byl nešťastný, říkal: Prosím tě, Honzo, už ztichni,
00:23:38 to budeme zase točit znova.
00:23:39 A on říkal: Nechte to tam, to už lepší nebude.
00:23:42 Protože ten Petr na fleku vymýšlí geniální věci a baví všechny lidi
00:23:48 kolem.
00:23:54 Kritik nemůže být komik, pane Mošno, to bychom se svými
00:23:57 soudy daleko nedošli.
00:24:00 No, co se vám na mých verších nelíbí?
00:24:03 Používáte nemožné obrazy vymykající se přirozenému chápání.
00:24:07 Vy nemůžete ve svých básních používat příměry jako
00:24:10 Vyběhla bříza běličká jako ze stáda kozička.
00:24:16 Počkejte, proč by to nemohl napsat? Vždyť je to krásné.
00:24:19 Vyběhla bříza běličká...
00:24:22 Ale pánové, to je nepřijatelné, nemožné, z estetického hlediska
00:24:26 přece nemůžete přirovnávat břízku ke koze.
00:24:30 No a proč by to nešlo?
00:24:32 Už vůbec ne ke koze běžící.
00:24:35 Ale ona neběží.
00:24:38 A proč to tedy ve svých básních takto píšete?
00:24:41 No je to tak - ona vyběhla a stojí. Stojí a nehýbá se z místa.
00:24:48 Nehýbá se z místa?
00:24:51 No, mohlo by se to tak chápat, teď, když jste mi to vysvětlil,
00:24:56 trochu se mi ulevilo.
00:24:58 Pánové, co je to tu za odpočívárnu? Vedle čekají dámy a vy jste tady,
00:25:02 jak vidím, ve při.
00:25:04 To neříkejte, pane Nerudo. Pan Durdík nemá domácí zvířata rád.
00:25:08 Tomu vadí koza, natož aby byl ve při.
00:25:13 Nechají si toho, oni komediante!
00:25:17 No, to je 1 z mála příležitostí, kdy jsem se potkal s bráchou.
00:25:21 My jsme moc štěstí před kamerou neměli, vlastně ani na divadle,
00:25:27 až teď poslední dobou spolu začínáme hodně spolupracovat.
00:25:32 Já hrozně rád vzpomínám na jeho začátky, protože já jsem viděl
00:25:37 všechny, kromě 1 reprízy, všechny reprízy absolventského
00:25:43 představení Benátské maškarády.
00:25:48 Mně bylo asi 12 nebo 13 let, ne počkejte, my jsme od sebe 10,
00:25:53 to jsem musel být ještě menší, prostě malej kluk s bonbony.
00:25:57 Na to vzpomínají všichni kolegové, jeho tehdejší spolužáci,
00:26:00 kdy seděl v 1. řadě ten klučina s bonbony a vlastně dopředu
00:26:04 už věděl, co budou hrát, takže občas i napověděl
00:26:08 nebo se smál dopředu.
00:26:09 Tak to byly krásné začátky a tam možná začínal pomalu vztah
00:26:13 k divadlu, že jsem si říkal, že bych něco podobného -
00:26:16 protože mě to bavilo já mám hrozně rád srandu a legraci
00:26:19 a tohle bylo krásné představení, které se už dnes moc nevidí,
00:26:23 protože to bylo i se zpěvy, děcka tam i zpívaly,
00:26:25 a bylo to hrozně hezký.
00:26:28 Pak jsem samozřejmě, když byl brácha na Zábradlí, tak jsem viděl
00:26:31 taky každé představení, které hrál a to už jsem se rozhodoval
00:26:35 na tu konzervatoř.
00:26:37 Brácha mě v tomhle hodně ovlivnil, nebo on ne, on mně to naopak
00:26:41 vymlouval, on říkal: Nechoď na to.
00:26:43 Dělal všechno proto, abych nešel do stejného oboru,
00:26:47 protože věděl, jak je to těžké a jak je to o štěstí,
00:26:50 takže mě nabádal, abych se tomuhle povolání vyhnul,
00:26:54 nicméně můj prospěch byl takový, že jsem jiné východisko neměl,
00:26:59 protože matematické předměty nám nešly a konzervatoř nabízela
00:27:04 možnost, že tam ani 1 z matematických předmětů nebyl.
00:27:08 A navíc jste byl ten sveřepý.
00:27:10 A ještě ten sveřepý, ale to už v té době bylo docela dobré,
00:27:13 to už se začalo aplikovat i na nějaké chytřejší věci,
00:27:18 nejenom tu sveřepost živočišnou.
00:27:21 Když jste potom oba hráli, nežárlili jste na sebe?
00:27:25 To se ptá moc lidí, ale ne, díky tomu, že jsme od sebe 10 let,
00:27:29 což je dost velký rozdíl, tak my jsme se potkali
00:27:33 až já skončil školu a začali jsme partneřit a zjistili jsme,
00:27:38 že jsme každý jiný a že nás to baví stejným způsobem a tak jsme zkusili
00:27:44 právě 1. věc v Divadle Rokoko hru Na dotek a tam jsme zjistili,
00:27:51 že vydržíme vedle sebe na jevišti, i když já bych ho někdy zabil.
00:27:56 To možná, jestli jste spolu někdy hráli na jevišti, tak víte,
00:28:00 že je někdy nesnesitelný.
00:28:03 Každý jsme někdy nesnesitelný.
00:28:05 To je pravda, takže někdy byly chvilky...ale zase se to vyplatilo,
00:28:09 protože stát vedle něho na jevišti je velká škola a mě to hrozně baví.
00:28:15 Musím říct, že kdykoliv mám možnost spolupracovat s ním,
00:28:18 tak se strašně moc naučím.
00:28:20 Takže to byla óda na bráchu a půjdeme dál.
00:28:51 Haranti z vesnice mi chodějí chcát na plot, tak to vždycky 2x za den
00:28:55 pokropím, aby si dali do huby.
00:28:58 Funguje to skvěle.
00:29:01 To bych řek, je to vyzkoušený.
00:29:05 -Tak kde máš tu princeznu?
-Vzadu.
00:29:16 To není možný!
00:29:18 Snad mi nechceš říct, žes ji nechal doma.
00:29:22 Ne! Johano!
00:29:26 Nemohla jsem to vydržet, tak jsem se vyčurala za plot.
00:29:32 Myslel jsem, že ji sem posíláš na čerstvej vzduch.
00:29:35 Ona Johana moc ven nechodí.
00:29:38 A já nechci, aby jí tady něco chybělo.
00:29:40 Arnošte, měj s ní trpělivost.
00:29:44 Prosím tě, co je to za ženskou, že ti stojí za odložení vlastní
00:29:47 dcery?
00:29:50 Johana se o tom nesmí dovědět, před ní se na ženskou nesmím
00:29:54 podívat ani v televizi.
00:29:56 Tahle role byla velkým zlomem v mé herecké kariéře.
00:30:00 -Jestlipak víte v čem?
-To nevím.
00:30:04 To je poprvé, co jsem si zahrál otce.
00:30:06 A takhle.
00:30:08 Já, bývalý představitel princů a dětských rolí.
00:30:11 Tak to byl zásadní zlom ve vaší kariéře.
00:30:13 To byl, ovšem, když jsme počítali v kolika letech bych tuhle krásnou
00:30:17 Aničku měl mít, tak jsme zjistili, že by mně muselo být 14.
00:30:27 Vy koukáte, jako byste Jeremyho nikdy neviděla.
00:30:29 Jo Jeremy, tak teď je mi jasný, že jsi znala telefon
00:30:35 do jejich kanceláře.
00:30:38 A že vy, když jste ji vyslýchal, že jste ani nemohl klást otázky,
00:30:43 protože jste do ní koukal jako tetřev do otýpky sena.
00:30:47 Promiňte.
00:30:49 Otázky jsem nekladl, protože pan inspektor nesnáší,
00:30:51 když mu někdo zasahuje do vyšetřování.
00:30:54 S tím, myslím, máte i vy jistou zkušenost.
00:30:57 No, no, jak kdy, jak kdy.
00:31:01 Třeba před chvílí, kdyby to bylo možný,
00:31:03 tak mně snad poslal pusu po telefonu.
00:31:08 Pro mě poslal dokonce auťák.
00:31:11 Auťák?
00:31:14 Vám to můžu říct, já vám něco ukážu, počkejte.
00:31:21 To budete koukat, podívejte, co jsem našla.
00:31:28 To je určitě toho mrtvýho.
00:31:31 No, tak to se asi budete divit, paní Piperová, ale ty jsou živýho.
00:31:36 Jak to?
00:31:38 Vidíte? Džej pí dží, neboli Jeremy Peterson Godard.
00:31:44 Musely mi vypadnout, když jsem to tady prohledával.
00:31:47 -Vy jste Peterson Godard?
-A Jeremy.
00:31:51 Prokristapána! A on pro mě posílá auťák.
00:31:55 Ten mě roztrhne. Ještě, že mám ten knoflík.
00:31:59 -Vy jste tu našla i knoflík?
-Jo.
00:32:02 A mohl bych ho vidět?
00:32:03 Jo a vy řeknete, že vám upadl od kalhot.
00:32:07 Tohle režíroval pan režisér Zelenka s kterým jsem se potkal kdysi dávno
00:32:13 to bylo, když jsme točili film Jako zajíci, který režíroval
00:32:19 Karel Smyczek a Zdeněk Zelenka mu dělal asistenta.
00:32:23 Na ten film rád vzpomínám, protože jsem za něj dostal
00:32:26 Zlatého dudka.
00:32:27 Co to?
00:32:29 Zlatého dudka jsem dostal za něj.
00:32:31 No jo Dudek, to byl skvělý režisér, to byl zlatý chlap.
00:32:36 To taky, to byl taky zlatý člověk, ale já jsem za to dostal cenu
00:32:42 Zlatého dudka.
00:32:43 Jo to byla cena?
00:32:46 To byla cena za nejlepší dětský herecký výkon na festivalu
00:32:49 v Ostrově nad Ohří, který se koná dodneška,
00:32:53 myslím, že ještě pořád pokračuje, a co je tam ještě zajímavé je,
00:32:59 že já jsem tu cenu dostal po 10 letech, kdy ji dostal brácha.
00:33:03 Brácha ji dostal za Už zase skáču přes kaluže.
00:33:06 My jsme měli 2 Zlaté dudky doma.
00:33:08 Vy máte doma dva. A jak vás tak pozoruju,
00:33:11 dneska všechno pro vás je unikátní.
00:33:14 Ano, protože já se takhle často nevracím do svého dětství
00:33:17 a teď mám tu možnost podívat se zpátky, na ta léta, která jsem
00:33:21 prožil a která jsou pro mě unikátní protože si je už nepamatuju.
00:33:26 Tam se Zdenkem Zelenkou jsme zažili 1 hezkou věc při natáčení Zajíců,
00:33:34 kdy Štěpán Kment, s kterým jsme tam hráli kamarády, měl scénu,
00:33:38 kdy se měl topit.
00:33:41 A on byl v té době přeborník republiky v plavání,
00:33:45 takže pro něj přestírat, že se topí, nebylo to nejlepší
00:33:48 a Karlovi Smyczkovi se to nelíbilo, tak říkal:
00:33:52 Ježíšmarjá, Štěpáne, to je to tak těžký - tak já ti to ukážu.
00:33:56 Skočil do té slapské přehrady a zapomněl na to, že neumí plavat,
00:34:00 takže se začal opravdu topit a první, kdo se vzpamatoval,
00:34:03 byl Zdeněk Zelenka, který okamžitě jako správný asistent
00:34:06 za ním skočil a zjistil, že taky neumí plavat.
00:34:09 Takže se topili oba dva a nakonec je zachránil ten Štěpán,
00:34:12 který je vytáhl na břeh. Byla to úžasná scénka.
00:34:16 Máte ráda akvária?
00:34:22 U akvárií se dobře vybírají neznámí.
00:34:24 Dobře se tam fotografují. Svůj 1. snímek jsem udělala
00:34:27 v londýnské ZOO.
00:34:34 Pojď ke mně.
00:34:38 Cizí muže nelíbám.
00:34:44 Ani já ne.
00:35:00 Vy a tahle Alice žijete spolu?
00:35:05 Ano.
00:35:07 V celém adresáři měla jedinou adresu pod písmenem D jako domov.
00:35:13 -Tu jsem škrtnul.
-Proč?
00:35:14 Příliš sentimentální.
00:35:21 -Jsi vdaná?
-Ano.
00:35:23 Tak to promiň, promiň.
00:35:24 Ne. Ano.
00:35:29 -Co z toho platí?
-Nežijeme spolu.
00:35:33 -Máte děti?
-Ne.
00:35:36 -A chtěla bys je?
-Ano, ale ne dneska.
00:35:41 -Alice by děti chtěla?
-Je ještě moc mladá.
00:35:46 Proč ji připravuješ o čas?
00:35:51 Nepřipravuju, jsem jí vděčný, ona je naprosto k pomilování,
00:35:57 naprosto k neopuštění.
00:35:58 A nechceš, aby někdo jiný na ni sahal svýma špinavýma rukama, viď?
00:36:04 Možná.
00:36:06 Mužský jsou prevíti.
00:36:09 Ale všichni stejný.
00:36:13 I tak jsou prevíti.
00:36:15 Tak, Michale, máte ještě něco na srdci?
00:36:17 Mějte to i na jazyku.
00:36:20 No, ten šelest asi na jazyk nedostanu, ale myslím,
00:36:22 že už je to všechno, že už nemám co říct.
00:36:24 Tak tím pádem nám nezbývá než se rozloučit,
00:36:26 já vám děkuju, že jste přišel a s vámi se, milí diváci,
00:36:29 těším příští týden na shledanou.
00:36:32 Skryté titulky: Lucie Zrnová, Česká televize, 2007
V Úsměvech dnes Jaromír Hanzlík přivítá Michala Dlouhého, který byl prý hyperaktivní dítě a vyhodili ho ze školky. A tak jeho mamince nezbylo, než ho taky brát na natáčení, kam doprovázela staršího synka Vladimíra. A protože Michal byl modrooký blonďáček, záhy se našly role i pro něj. Jeho filmografie z dětských let je bohatá, ale stejně obsáhlá je i ta pozdější, dnešní. Hrál vedle slavných herců a je na to pyšný, obsazovali ho neméně slavní režiséři. Na jeho hereckém kontě je i nepočítaně princů v televizních pohádkách.
