00:00:24 Krajina Vysočiny je kudrnatá jako hříva K. H. Borovského.
00:00:38 Na 100 metrech tu nenajdete rovnou cestu a podle místních je nutné
00:00:42 vzít si cestou z města o svetr víc.
00:00:57 Mezi Železnými horami a Žďárskými vrchy přišel ve vesnici Borová
00:01:02 na svět kluk, který se prvních 14 dnů neměl k světu:
00:01:06 Karel Havlíček. Tehdy ještě ne Borovský.
00:01:12 Neduživé miminko rychle vyrostlo v problémové dítě.
00:01:19 Ve vsi na něj platil jen farář Brůžek.
00:01:23 Když byl Karel nemocný, odnesli ho rodiče na faru, protože jen
00:01:28 pod dohledem duchovního byl ochoten brát léky.
00:01:35 Nevezmu!
00:01:38 Ale vezmeš, Karlíčku.
00:01:43 Tak jo.
00:01:47 Těžko by tehdy tatínek Matěj předpokládal, že jednou bude
00:01:52 na jejich domku pamětní deska.
00:01:56 Podle některých historiků byl bouřlivý, podle jiných nepoddajný,
00:02:00 ale tichý.
00:02:01 Nikdy nepolíbil dámě ruku a autoritou byli pro něj jen ti,
00:02:05 které si vybral.
00:02:14 Zvenčí to vypadá, že jeho povaha kopírovala rodný kraj.
00:02:25 Severovýchodně od Borové se ocitnete v údolí Doubravy.
00:02:31 Ve vlnité krajině je příkrá strž, v jejímž korytě ostře plyne říčka.
00:02:38 Prý tu žil i poustevník. V jeho víře ho pokoušel sám ďábel.
00:02:44 Denně mu prý nosil pochoutky a čekal, až se poustevník
00:02:48 nechá zlákat.
00:02:51 Ten ale odešel pro radu k místnímu faráři.
00:02:54 Poradil mu, aby namaloval 3 kříže.
00:02:56 Poustevník je namaloval, a když se ďábel zjevil, lekl se a proměnil
00:03:00 se v páru nad řekou.
00:03:15 Dnes zde vede naučná stezka. Poustevník se asi odstěhoval.
00:03:20 Ale horolezci zde mají cvičné skály.
00:03:26 Jižně pod Borovou je místo, které známe z dějepisu.
00:03:30 Žižka zemřel kdesi u Přibyslavi pod hruškou.
00:03:33 A je to tady! Před vesnicí Žižkovo pole je mohyla.
00:03:40 Je z r. 1874 a navrhl ji A. Wiehl.
00:03:47 Původní místo koupil v r. 1862 redaktor Národních listů
00:03:50 Dr. Julius Grégr a věnoval ho pražskému Sokolu.
00:03:52 Ten uspořádal celonárodní sbírku.
00:03:57 Jedním z organizátorů byl i nakladatel Jan Otto.
00:04:01 Správně. Ottův naučný slovník.
00:04:06 Severovýchodně odtud vidíte kostel v Borové.
00:04:14 Však si taky Havlíček vypůjčil Žižku ke kritice náboženství.
00:04:17 Apologie táboritů.
00:04:20 Dobře zkoumal Žižka, než sek mečem svým,
00:04:24 obě víry okem nepředpojatým:
00:04:28 pravým kališnickou, levým katolickou.
00:04:33 I přes drsnou povahu se Havlíček dobře učil.
00:04:37 Tatínek z něj chtěl mít právníka, proto se rodina přestěhovala
00:04:41 do Německého Brodu, kde bylo gymnázium.
00:04:46 Dnes je Brod, stejně jako Borová, Havlíčkův.
00:04:49 Z gymnázia je městský úřad a na něm pamětní deska Smetanovi, který
00:04:55 chodil o 2 roky níž.
00:05:00 Bylo by hezké mluvit o tom, jak se naši velikáni kamarádili,
00:05:04 jenže když Smetanu tak zajímaly ty housle.
00:05:11 A Havlíčka tolik nebavily.
00:05:16 S tímhle končím!
00:05:24 Asi budu spíš Havlíček.
00:05:28 Gymnázium bylo v klášteře a vzniklo prý díky paní
00:05:32 Kateřině Barboře Kobzinové.
00:05:35 Její schovanka se zamilovala do hocha, o kterého se paní
00:05:38 Kateřina také starala.
00:05:40 Ale ten po jedné dlouhé cestě z dalekých studií zemřel.
00:05:42 Schovanka odešla do kláštera a paní Kateřina se rozhodla
00:05:45 zřídit vzdělávací ústav ve městě, aby studenti nemuseli
00:05:47 nikam běhat.
00:05:51 U kostela je unikátní stavba Božího hrobu.
00:06:00 Naproti němu stojí středověká chalupa.
00:06:11 Toto původní stavení nebylo zázrakem zbouráno při stavbě
00:06:16 kláštera a byla po staletí dědictvím rodiny Štáflů.
00:06:22 Za války tu bydlel malíř Arnošt Štáfl, který maloval
00:06:24 Vysočinu, a Otakar Štáfl, který maloval Havlíčkův Brod.
00:06:30 Dnes je zde antikvariát.
00:06:41 Štáflova je v Havlíčkově Brodě i bašta, ve které se v sezoně
00:06:44 opět otevře galerie Otokara Štáfla.
00:06:49 Bašta stojí pod terasovitým parkem.
00:06:55 Na cestě k altánu je socha K. H. Borovského.
00:07:02 Bydlel na náměstí v 1 z nejhezčích měšťanských domů.
00:07:08 Dům koupili Havlíčkovi v r. 1833 a Karel se do něj celý
00:07:13 život vracel.
00:07:16 Nejdřív jako filozof s novým jménem, které si zvolil podle
00:07:20 rodiště - Borovský.
00:07:22 Pak po vyloučení ze semináře, kde zjistil, že ne všichni duchovní
00:07:26 jsou jako farář Brůžek.
00:07:29 A v dalších letech jako stále úspěšnější spisovatel a novinář.
00:07:39 Byl to městský člověk. Měl rád kavárny a život.
00:07:43 Z téhle je vidět na celé náměstí.
00:07:47 Dohlédnete z ní až do očí smrtce na radnici.
00:07:51 To je havlíčkobrodský znak: kostra obránce města Hnáta, který chtěl
00:07:57 do města vpustit útočníky.
00:07:59 Byl ale odhalen, popraven a za trest musí po smrti zvonit.
00:08:03 Jen hezky makej!
00:08:09 Havlíček si do Německého Brodu přivedl ženu Julii, kterou
00:08:12 poznal v Proseči.
00:08:15 V té době už byl pověstný svým břitkým jazykem, ostrým perem
00:08:18 a nekompromisními názory.
00:08:20 Přesto nelenil a na schůzky s Julií chodil několik desítek
00:08:23 kilometrů do Proseče.
00:08:26 Z jeho pera, zvyklého na ironii a bonmoty, se linula
00:08:31 milostná poezie.
00:08:33 Jediná, kterou kdy napsal.
00:08:38 Pak ji přednášel Julii v Proseči na romantických procházkách.
00:08:42 Co jsem poznal srdce tvé, Juliánko moje,
00:08:46 zase vidím hvězdičku, ale ta je tvoje.
00:08:58 Kdyby ty schody mohly vyprávět...
00:09:03 Julie dobře věděla, koho si bere.
00:09:06 Rozhodla se žít v Německém Brodě, zatímco její manžel, redaktor
00:09:09 Národních novin, hýbal v Praze žlučí politikům, církvi i vládě.
00:09:20 Den po dni se mu v nastálém absolutismu sčítaly prohřešky.
00:09:24 Co na tom, že vyhrál 2 soudy. Zlobil, a tak se nehodil.
00:09:39 Byl nepohodlný, proto vláda rozhodla o jeho přesídlení.
00:09:42 Taky se tomu říká vyhnanství.
00:09:54 -Nešlo by to nějak jinak?
-Promiň, nešlo.
00:10:03 16.12.1851 ho ve 4.30 hod. ráno odvezli.
00:10:10 Neplánovaně se tak vydal na cestu z Německého Brodu
00:10:12 do tyrolského Brixenu.
00:10:16 Co naplat, že to bylo příjemné městečko a že ze začátku bydlel
00:10:22 v nejslavnějším hotelu. Později si koupil i dům,
00:10:28 na který místní pověsili pamětní desku s nápisem:
00:10:31 "Svému spoluobčanovi".
00:10:35 Nemohl domů.
00:10:36 Když se za 3 roky a po ponížené suplice vrátil, Julie byla mrtvá,
00:10:41 většina vlastenců v Praze zlomená a on zůstal s pocitem, že lepší
00:10:46 by bylo se nevracet.
00:10:52 Vydal se ještě na cestu do Pelhřimova za Tylem, se kterým vedl
00:10:56 léta spory o ducha českého vlastenectví.
00:11:00 Dokonce kdysi začal psát právě díky kritice Tylova "Posledního Čecha".
00:11:06 Pelhřimov je město se 3 branami, socialistickým realismem
00:11:09 nedotknutým náměstím a zámkem pánů z Říčan.
00:11:15 Do novodobých dějin vešlo kuriozitami, ale teď se tu
00:11:18 chystá něco nového.
00:11:25 Muzeum připravuje pro tuto sezonu expozici vězeňství v prostorách
00:11:29 budovy č. 11, která přiléhá přímo k zámku.
00:11:37 Zámek byl brzy opuštěn a od 16. st. zde byla radnice a soud.
00:11:42 A tak se tu soudilo, věznilo a mučilo.
00:11:48 Havlíček se prý s Tylem setkal o ulici dál a prý tady.
00:11:54 Tohle usmíření pomohlo oběma smířit se i se smrtí, která u obou
00:11:58 přišla do roka.
00:12:01 Od té doby si s každým desetiletím Borovského někdo přivlastnil.
00:12:06 Podle potřeby byl ateista, podle jiné byl věřící.
00:12:10 Jednou byl radikál, jindy liberál.
00:12:18 On ale nebyl na žádné straně, ke všemu a ke všem byl kritický,
00:12:22 pevný a nekonečně svobodný.
00:12:25 Což mu tak tu nepoddajnou kštici načesat?
00:12:37 Skryté titulky: Milena Černá
Miroslav Vladyka zamíří na Vysočinu za spisovatelem Karlem Havlíčkem Borovským (2004)
Miroslav Vladyka se v cyklu České televize vydává po stopách výjimečných osobností na málo známá místa Čech, Moravy a Slezska. Tentokrát zamíří na Vysočinu za spisovatelem a novinářem Karlem Havlíčkem Borovským. Podíváme se do jeho rodné vesnice Borová, podle níž si zvolil své druhé příjmení, do Havlíčkova Brodu, do tajemného údolí Doubravy a také do Pelhřimova, který je dnes slavný díky muzeu kuriozit.
