Mozaika z regionů
Obsah dílu
Hrad Lanšperk
Časy, kdy se nad obcí Lanšperk tyčil mohutný hrad, připomínají už jen zbytky jeho zdí. Vyrostl někdy ve 13. století, v době, kdy z rozhodnutí krále Přemysla Otakara II. docházelo ke kolonizaci oblasti mezi Tichou Orlicí a česko-moravským pomezím. Na popud panovníka na strmém kopci, kterému se říkalo Landesberg neboli Zemská hora, vyrostl i zmiňovaný hrad. Jeho staviteli pravděpodobně byli páni z Drnholce. Několik staletí hrad sloužil jako panské sídlo a správní centrum oblasti. Pak ale přestal vyhovovat moderním trendům bydlení a začal chátrat. Zajímavostí je, že jen kousek od něj stával hrádek, o kterém nikdo nevěděl. Odborníci sice zatím nemají jasno v tom, kdo ho vybudoval a proč, ale dá se předpokládat, že byl dílem a sídlem loupeživých rytířů, kteří často útočili na hrad.
Hrad Lanšperk
Zetky
Že brněnská Zbrojovka dobývala svět zbraněmi a stála dokonce u zrodu legendárních traktorů Zetor, to ví většina z nás. Ale že v době mezi světovými válkami vyráběla taky celkem úspěšně automobily, to už asi mnohé překvapí. Legendární Zetky, jak se vozům označených písmenem Z říkalo, slaví letos kulaté 90. narozeniny. A jako dárek dostaly mimo jiné výstavu, která právě probíhá v Technickém muzeu v Brně. Provede nás celým obdobím, kdy z bran továrny vozy vyjížděly. Dozvíme se, že všechny nebyly určeny výhradně pro silniční dopravu, ale značku Z nesla i auta závodní. Představíme si taky nadšeného sběratele Jiřího Hemzala, který už dokázal shromáždit takřka všechny vyráběné modely. Dozvíme se mimo jiné, jak ke své zálibě přišel.
Zetky
Zábřeh
Zábřeh patří ke známějším městům Olomouckého kraje. A taky k městům s hodně dlouhou historií. Letos slaví už své 760. narozeniny a zanedlouho poté, co přinesly historické dokumenty první zmínku o téhle osadě na břehu Moravské Sázavy, už se mohl pyšnit povýšením na město. Průmyslovým centrem se stal mnohem později, v době rozvoje železnice. A v okolí města si i dnes můžeme připomenout, co bývalo hlavním zdrojem obživy místních lidí před tím. Bylo to rybníkářství a my se zastavíme u posledního rybníku, který tu ze soustavy deseti vybudovaných, zbyl do dnešních časů. Je mu už úctyhodných 500 let. Připomeneme si taky slavného místního rodáka, cestovatele Jana Eskymo Welzla a prohlédneme si i železniční skanzen v obci Lupěné.
Zábřeh
Dudy
Ačkoliv hudební scénu ovládají modernější nástroje, tradiční dudy se pořád těší velkému zájmu. Například na Domažlicku se bez nich neobejde žádná pořádná sláva ani oslava. A právě do tohohle koutu země vás zavedeme do dílny Miroslava Janovce. Ten se už přes tři desítky let věnuje výrobě hudebního nástroje, kterému se říká čertovský. Za všechno může vlastně náhoda. Byť pan Miroslav miloval hudbu od dětství, na konzervatoř se nedostal, a tak se vyučil soustružníkem. Pak jednou zaslechl hrát kamarádku na dudy. A když zjistil, že je má vypůjčené a moc by si přála vlastní, rozhodl se, že jí je vyrobí. Prozradí nám, jaký materiál používá, k čemu se mu hodí třeba kozí kůže nebo teletina. A taky se dozvíme, kde všude dudy z jeho dílny rozdávají radost.
Dudy
Mikroregion CHOPOS
Po krajině, jejíž obce společně vytvořily mikroregion CHOPOS, se porozhlédneme z vyhlídkové věže, která zdobí kopec Březák a dostala neobvyklé jméno Špulka. Už při prvním pohledu zjistíme proč. Svým tvarem totiž opravdu připomíná klasickou špulku na nitě. První návštěvníci se po 150 schodech k jejímu vrcholu mohli vydat letos na jaře. A pokud to udělali, pochopili, proč pamětníci vzpomínali na starou dřevěnou triangulační věž, která na vrchu stávala do počátku šedesátých let. Místní prý na ni lezli, aby si mohli užít krásný výhled do daleka. Zavedeme vás ale taky na ptačí stezku, která byla otevřena společně s rozhlednou. Vyrostlo na ní deset pozorovatelen, z nichž mohou zájemci sledovat opeřence sídlící v okolí. Při troše štěstí zahlédnou sýkorky, brhlíky nebo hýla.
Mikroregion CHOPOS
Zahradní železnice
Starší obyvatelé Litoměřic možná ještě pamatují časy, kdy vlaky projížděly městem v tunelu a vysazovaly cestující na nádraží kousek za ním. Na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století se trať přesunula blíž k řece a nádražní budova se proměnila v kancelářskou. To se změnilo před několika lety. Nádraží koupili manželé Plíhalovi, kteří k němu mají velmi silný vztah. Pan Miroslav tu pracoval a jeho žena tam chodila za příbuznými. A tak se rozhodli obnovit atmosféru časů, kdy kolem projížděly ufuněné lokomotivy. Při opravě se snažili využít původní vybavení nebo vytvořit jeho repliky. Otevřeli tu kavárnu, na koleje přivezli parní babičku a pak taky vybudovali modelovou železnici. Při její prohlídce se návštěvníci zároveň seznámí s litoměřickými pamětihodnostmi, jejichž zmenšeniny vyrostly podél kolejí.