Mozaika z regionů: Náměšť nad Oslavou, Japonská keramika Ireny Hirai, Slezská cesta přes Krkonoše, Na kole z Hořovic do Brd, Park Edorádo u Krnova, Sklářská naučná stezka kolem Bohdanče.
Obsah dílu
Náměšť nad Oslavou
Náměšť nad Oslavou potěší milovníky starých památek i kultury. Konají se tu festivaly i koncerty různých hudebních žánrů. My vám ale nabídneme procházku po zdejších pamětihodnostech. Začneme na mostě přes Oslavu z první poloviny 18. století, který nelze přehlédnout i díky zajímavé sochařské výzdobě. Pak zavítáme do kaple svaté Anny v místě zvaném Špitálek. Tady trávili konec svého života panští sluhové. Minout nemůžeme ani hrobku panstva z rodu Haugwitzů, kteří kdysi vládli na zdejším zámku. Mimochodem nejznámější muž z tohoto rodu stál u zrodu velkých reforem, které vyhlásila Marie Terezie. A zastavíme se samozřejmě i na zámku. Vybudovatho nechali už v šestnáctém století Žerotínové a kromě výletu do historie vás na něm čeká i rozsáhlá kolekce renesančních gobelínů.
Náměšť nad Oslavou
Japonská keramika
Víte, čemu se v Zemi vycházejícího slunce říká RAKU nebo ČAVAN a třeba ještě JUNAMI? Tak to vám prozradíme při návštěvě u keramičky Ireny Hirai v osadě Bobr u Žacléře. Na východ Čech přinesla z Japonska něco z umu dávných mistrů keramického řemesla, techniky, které si tam předávají z generace na generaci. RAKU je starý výpal, v češtině tohle slovo znamená štěstí. A paní Irena nám ukáže, jak probíhá a prozradí, jak moc teplo při něm v peci je a jak dlouho trvá, než si prohlédneme hotový výrobek, třeba čajovou misku. Těm, které se používají při čajových obřadech, se říká ČAVAN a musí být velmi originální. Tvůrce na nich zanechává jakýsi otisk své duše, různé deformace, otisky nebo zmáčknutí. Pokud vás umění paní Hirai potěší, pak vás prozradíme, kde si její misky i další předměty budete mít šanci prohlédnout.
Japonská keramika
Slezská cesta
Krkonoše už jsme spolu navštívili mnohokrát, ale jak zjistíte, pořád tam máme co objevovat. Tentokrát se vydáme cestou, která nepatří k těm nejvyhledávanějším, ale nabízí celou řadu zajímavostí. Z Pece pod Sněžkou vyrazíme směrem k Luční boudě, jedné z nejstarších horkých bud u nás. Kolem ní kdysi vedla Slezská cesta, po níž chodívali obchodníci a později i pobělohorští utečenci. Patnáctikilometrovou pouť pak zakončíme za hranicemi, u polských sousedů, v městečku Karpacz. Co nás čeká cestou? Tak třeba Obří a Modrý důl, nebo Úpské rašeliniště, které vzniklo zhruba před pěti až osmi tisícovkami let, což dosvědčují pylová zrnka, která se v rašelině nerozkládají. A v cíli cesty pak zajímavý kostelík, jediný svého druhu ve střední Evropě. Postavili ho Vikingové v 11. století v Norsku a nakonec skončil tady.
Slezská cesta
Na kole z Hořovic do Brd
Brdy patří ke koutům naší země, jejichž krásy teprve začínáme objevovat. Donedávna byly díky vojenskému újezdu nepřístupné a až v posledních letech se okrajové zóny začínají pravidelně otevírat návštěvníkům. My si dnes vybereme tu nejsevernější, ke které se dostaneme z Hořovic. Nejprve si ale prohlédneme hořovický zámek, který byl podle akvarel hraběnky Nosticové z poloviny 20. století upraven do podoby, kterou měl za posledních šlechtickýh majitelů. Mimo jiné v něm najdeme výstavu věnovanou hračkám malých šlechtičen a šlechticů. Pak už nasedneme na kolo a vydáme se do brdské přírody. Těšit se můžeme například na hrad Valdek, s nímž je spojenou hned několik legend, na klášter Svatá Dobrotivá, který nechal vystavět jeden z místních pánů Oldřich Zajíc a zastavíme se také u Padrťských rybníků.
Na kole z Hořovic do Brd
Eldorádo
Mezi živočichy dávných časů a zároveň do pohádkového světa se přenesete na zahradě na první pohled obyčejného domku v Hynčicích u Krnova. Pan František Jaich a jeho syn Bedřich Thurz tam zřídili ráj pro milovníky světa fantazie, takové Eldorádo. S budováním začali už v padesátých letech minulého století. Na začátku jejich galerie byli trpaslíci, kteří dnes bydlí v domečku společně se Sněhurkou. A pak také kamzíci, kteří se dočkali i skály. V té se jim pak usadil Rumcajs s rodinkou. A po návštěvě Zdeňka Buriana došlo i na nápad z betonu vytvořit mamuta. Místo něj tu ale nakonec stojí dvacetinutový drobeček zvaný dinopteria, tedy pakůň, o kterém se dozvěděli od příznivců z Argentiny. Stavebním materiálem byly kameny a beton a co všechno z něj pánové dokázali vytvořit, to můžete vidět i na vlastní oči, pokud se do Hynčic vypravíte.
Eldorádo
Sklářská naučná stezka
O tom, že sklářství se nedařilo jen na Šumavě nebo na severu Čech, vás přesvědčíme při procházce naučnou stezkou „Z historie sklářství“, která nás provede okolím obce Bohdaneč. Abychom se trochu seznámili s krajem, vyrazíme nejprve na teprve několik starou rozhlednu Bohdanku. Z neobvyklé stavby se porozhlédneme po okolí, ale dohlédnout bychom při troše štěstí mohli třeba až do Krkonoš. A pak už nás čekají dvě zastavení v místech, kterým vládli i vládnou mistři skláři. Tou první bude sklárna Jakub v Tasicích. Jestli vám přijde povědomá, pak se nepletete. Natáčel se tu seriál Synové a dcery Jakuba skláře. Zdejší pec už sice vyhasla, ale pořád se tu můžeme dozvědět hodně o tom, jak kdysi sklárny vypadaly a jak se v nich krásné tvary rodily. Vyzkoušet si vyfouknout vlastní výtvor pak můžeme v sousední Bělé, kde ve sklárně Anna pořád vládne čilý ruch.