Pokud se dosud neumíte slušně chovat, máte jedinečnou šanci se to naučit s Ladislavem Špačkem (2004)
Přemisťujeme se stále častěji: jezdíme služebně, za známými, na dovolenou. Běžně cestujeme nejen autem, vlakem či autobusem, ale i letadlem. Dopravní prostředky jsou modernější a nabízejí nové služby. Málokdy cestujeme sami, vždy je kolem nás hodně lidí. Jak se zachovat vždy klidně, rozvážně a slušně, poradí Ladislav Špaček. |
L. Špaček: „Dobrý den! Zatím jsme byli na cestách jen pěšky, po chodnících, a taky trochu autem.“ Tomáš: „Láďo, prosím tě, ahoj, já bych se tě potřeboval nutně, ale nutně na něco zeptat.“
Tomáš: „Láďo. Nutně, nutně.“ L. Špaček: „Až se vrátím.“ Tomáš: „Hm.“ AutobusL. Špaček: „Mnozí z nás často cestují vlakem, autobusem, letadlem, tedy takzvanými prostředky hromadné dopravy. A mnozí z nás cestují často. Nejenom na návštěvu příbuzných a na dovolenou, ale především na služební cesty.“ L. Špaček: „Ve městech i na venkově jsme často odkázáni na prostředky veřejné hromadné dopravy. Jak z názvu vyplývá, hromadnou dopravou obvykle necestujeme sami.“
L. Špaček: „Tomáši, to platí i pro tebe.“ Tomáš: „Láďo, platí tohle pravidlo i při vstupu do obchodu? Víš, jako chlapec jsem měl takový dětský sen. Přál jsem si černé lakýrky. Nikdy jsem si je nekoupil, protože jsem vyšel z chudých poměrů. Ale ten sen mi vydržel až do dospělosti...“
L. Špaček: „Neměl jsi podlehnout pocitu, že to je poslední pár na celém světě. S obchody je to stejné jako s dopravními prostředky. Přednost mají ti, kteří vycházejí ven, před těmi, kteří vcházejí dovnitř.“ L. Špaček: „Podívej. Všichni jistě pomáháme maminkám při nastupování do autobusu s kočárkem. Ostatně bez pomoci ostatních spolucestujících se mnohdy ani neobejdou. Počkej. Takhle velká zavazadla a do kabiny pro cestující? No, u linkového autobusu jako je tento, budiž. Ale u dálkového autobusu bychom raději použili zavazadlový prostor.“ Se zavazadly nastupujeme opatrně, batoh sundáme raději ještě venku a žádná zavazadla nepokládáme na sedadla. Starší osobě a nebo dámě nabídneme svoje místo. Cestování se zvířaty je ve všech dopravních prostředcích svázáno poměrně přísnými předpisy. Proto lze jen doporučit, pokud opravdu nemusíme, raději se zvířaty necestujeme. Cestování s dětmi se ovšem nevyhneme. Měli bychom je však usměrnit tak, aby neobtěžovaly ostatní cestující.
Neobtěžujeme ostatní cestující svým chrápáním. A také nečteme nikomu nic přes rameno. Dopravní prostředek není vhodné místo pro intimní chvilky. A určitě nic nevyhazujeme z oken. Neobtěžujeme ostatní spolucestující hrou na hudební nástroje. LetadloLetuška: „Masku nasaďte na nos a ústa, popruh upevněte na zátylku hlavy a L. Špaček: „I v letadle jsme svázáni mnohými předpisy. Většina z nich směřuje k jedinému: k vyšší bezpečnosti letu. V kabině letadla bychom se neměli chovat hlučně. Neměli bychom nadměrně konzumovat alkoholické nápoje, a už vůbec ne vlastní. Nesmíme používat mobilní telefon nebo dokonce kouřit.“ Petr: „No, to je dost, že nesete jídlo.“ Letuška: „Prosím, dobrou chuť.“ Petr: „K pití si dám panáka a nebo hned dva.“ Letuška: „Bohužel, v ekonomické třídě nabízíme pivo nebo víno.“ Petr: „Letadlo bez panáka?“
Petr: „Co tady prosím vás není zakázáno? Já to zkonzultuju... Karle, podej mi tu láhev...“ Letuška: „Stejně tak jako konzumace vlastního alkoholu.“ Petr: „...se svým právníkem. Co mi to děláte, co to děláte? Nechte toho.“ Letuška: „Používáním mobilního telefonu jste ohrozil bezpečnost letu. V souladu s leteckým předpisem L-6 a tokijskou úmluvou nyní přistaneme na záložním letišti. Veškeré náklady s tímto spojené budou hrazeny vámi.“ L. Špaček: „Stewardi a stewardky mají během letu mimořádnou odpovědnost. Nekomplikujme jim proto jejich práci nevhodným chováním.
BalímeVraťme se však ještě na začátek a připomeňme si účel cesty. Z něj také vyplývá potřebné vybavení. Na služební cestu potřebujeme dva obleky, na denní a večerní dobu, několik košil, boty, toaletní potřeby, nezapomeňme na kravaty. Cestujeme-li častěji, je praktické pořídit si seznam. V něm máme spousty dalších věcí, které nesmíme zapomenout, například: kapesníky, ponožky, deštník, nabíječku, svetr a tak dále. Tomáš: „Láďo, můžu se tě něco zeptat?“ L. Špaček: „Prosím.“ Tomáš: „Copak je v tom balíčku?“
Tomáš: „Jo, jo, ale já myslel v tomhle.“ L. Špaček: „Aha, to jsou moje nové lakýrky.“ Tomáš: „Láďo, nedal bys mi je?“ L. Špaček: „Odpusť, Tomáši, nedal.“ Tomáš: „Ale já mám za tři dny narozeniny.“ L. Špaček: „I když po něčem zoufale toužíme, dárky nikdy neloudíme.
|