Etiketa

Prostírání stolu

Pokud chcete být ve společnosti jako ryba ve vodě, L. Špaček vám poradí, jak na to (2004). Režie R. Špaček

Čekáte důležitou návštěvu spojenou s večeří a chcete se vytáhnout? Pak musíte dokonale prostřít stůl. Víte jak se to správně dělá? Znáte význam slov molton či naperon? Víte, co znamená správně založit příbory a sklenice? Máte doma klubové talíře? Pokud je vám některý z těchto odborných termínů nejasný, neopomeňte sledovat sobotní Etiketu. Po jejím shlédnutí můžete pozvat na večeři i krále.

Dobrý den, tak tohle nechci vidět. Přijede ředitel londýnské pobočky John Wilson s chotí a já jsem ho pozval k nám domů na večeři. Je to úžasný znalec stolování a už teď z něj máme pořádnou trému.

To už nestihne ani tisíc ďáblů Helenka: „No koukám, že ty máš času dost. Za chvíli tady bude John se ženou a ty si tady povídáš sám se sebou. Prosím tě, připrav aspoň stůl, ano?“ L. Špaček: „No, to jsem právě chtěl. Máme nějaké ubrusy? Který vybereme? Máme látkové ubrousky? Víš, John je na stolování třída. Jednou jsem s ním byl v Londýně v jedné hodně dobré restauraci a znáš mě - mě hned tak něco ve společnosti nevyvede z míry, ale nestačil jsem obdivovat jeho vytříbený vkus. Mimochodem, John má obrovský smysl pro detail. Všímá si na stole i takových maličkostí, které normální člověk ani nepostřehne.“ Helenka: „Tak už dost!“ (a třískne talířem o zem) L. Špaček (dívá se na hodinky): „Tak to nestihne už ani tisíc ďáblů.“

Náhle zahřmí a u dveří zazvoní zvonek. L. Špaček: „Kdo to je?“ Helenka: „Já nevím. Běž otevřít.“ Ve dveřích stojí muž a chlapec, oba ďábelského vzezření: „Cateringová firma Inferno. K vašim službám.“ Ďábel: „Kolik máme času? Žádný, že? Jako obvykle. Takže: Kolik bude osob?“ L. Špaček: „Čtyři.“ Ďábel: „Slavnostní nebo neformální večeře?“ Helenka: „Slavnostní.“ Ďábel: „Výborně. Uvolněte prosím prostor stolu, posaďte se a nechte nás pracovat. Milostivá, nerad bych to opakoval, prosím, posaďte se.“

Ubrusy Martene, slavnostní tabule, takže ubrusy budou bílé a nezapomeň na molton. Helenka sahá po slovníku. L. Špaček: „Co hledáš?“ Helenka: „Molton. Nevíš co je to molton?“ L. Špaček: „Samozřejmě, molton je mollová soustava tónů...“ Všimla jste si někdy, že stoly v restauraci mají plstěné povrchy? To je proto, aby tlumily zvuky a zabránily smekání talířů a příborů po stole. Stolování je pak příjemnější a tišší. Teprve na tuto podložku, molton, pokládáme ubrus. Ubrus by měl na každé straně přesahovat o 20 až 30 cm hranu stolu. Á, jsou tady sklady. Martene, žehličku. Molton - tlumící podložka pod ubrus Ubrus by měl na každé straně přesahovat o 20 - 30 cm Naperon - ozdobný větší ubrousek uprostřed stolu L. Špaček: „Ta žehlička není v zásuvce.“ Ďábel: „Jste bystrý. Ale funguje!“ Doprostřed dáme tmavomodrý naperon. Naperon je ozdobný větší ubrousek, kterým zdobíme stůl. Helenka: „Mám krásné anglické prostírání.“ Ďábel: „To už by snad bylo trochu moc. To si nechte raději na snídani, tam ubrusy více trpí.“

Talíře Rozmístíme talíře. Martene, klubáky. Helenka: „To doma máme. Ale nevěděla jsem, jak se používají.“ Podkladový, neboli klubový talíř, leží na stole po celou dobu hodování. Na něj klademe ubrousek, aby talíře o sebe nevrzaly. Podkladový talíř nemůže nikdy zůstat prázdný. Vždy na něm je buď jiný, čistý talíř nebo talíř s nějakým chodem. Ďábel: „Mimochodem, budete mít předkrm nebo polévku? Nebo oboje?“ Helenka: „Studený předkrm - ryba, polévka, hlavní chod, moučník. Je to moc?“ Ďábel: „Moc? Madam, my děláme i večeře o šesti chodech.“ O talíře nejde, ty se přinášejí, ale příbory by neměly vedle talířů ležet více než tři, lžíci nepočítáme. Tak, Martene, založíme dezertní talířek na předkrm, na něj pěkně složíme ubrousek a pak založ příbory.

Příbory Úchvatný lesk. Správně, z pravé strany je z vnějšku založen nejprve nůž na předkrmy - dnes bude rybí předkrm, takže jde o speciální rybí nůž. Po něm následuje lžíce na polévku a po ní nůž, tzv. hlavní nebo také masový. Totéž z levé strany z vnějšku: menší vidlička na předkrm a větší vidlička na hlavní chod. Nad talířem je tzv. dezertní nebo také moučníkový příbor skládající se z vidličky a ze lžičky. Příbory klademe v rovině s dolním okrajem talíře, vzdálenost mezi nimi je půl centimetru, ve stejné ose jako příbory protějšího hosta. Talířek na pečivo leží po levé ruce, v úrovni středu hlavního talíře, přes něj je přeložen malý nožík na máslo.

Sklenice Jdeme na sklenice. Nejdříve největší sklenice na červené víno, to je ta s vysokou stopkou a širokým tělem - tu položíme ke špičce nože hlavního příboru. Další, na bílé víno, šikmo vpravo. A ještě na vodu, tu dáme doleva takže nakonec vytvoří sklenice trojúhelník. Helenka: „Kam sklenici na pivo?“ Na stole mohou být pouze tři sklenice, jinak by stůl nebyl přehledný. Sklenici na pivo přineseme později a vyměníme ji třeba za sklenici s vodou.

Další doplňky stolu Dochucovací prostředky - všimněte si, že je zakládám tak, aby na ně všichni dosáhli. Marten přináší velký čtyřramenný svícen. Ďábel: „Lidé na sebe přes ten svícen neuvidí.“ Marten opravuje a zapaluje jednoduchý jednoramenný svícen. Dochucovací prostředky Decentní svícen Bibeloty - drobné ozdobné předměty Výborně. Malý decentní svícen a jeho živý oheň pomáhá vytvářet intimní atmosféru. Stejně tak květina, ovšem nepodceňujme intenzivní, pronikavou vůni některých květin. Například taková lilie by vám mohla úplně přerazit vůni polévky. A to byste jistě nechtěla, viďte? Polévka Helenka: „To bych skutečně nechtěla. Připravila jsem kuřecí vývar se šafránem, ten musí vonět.“ Ďábel: „Se šafránem, hmmm. Mimochodem, z čeho budete servírovat polévku? Terinu máte?“ Helenka: „Co je to terina?“ L. Špaček: „Tak říkáme v práci naší sekretářce Tereze.“ Helenka: „Láďo, ty jsi mimoň.“ Ďábel: „Martene, jak bys vysvětlil, co je to terina?“ Marten: „Terina je mísa na polévku.“ Ano, ozdobná mísa na polévku, známá už od starověku. Jméno má podle antické řecké osady v jižní Itálii, kterou vyplenil Hanibal. Mimochodem, pokud je váš host opravdu noblesní znalec, překvapíte ho bibeloty - nejrůznějšími ozdobnými předměty a soškami, které oživují a zkrášlují stůl. Na shledanou Helenka: „To je nádhera.“ L. Špaček: „Děkujeme.“ Ďábel: „Ještě se uvidíme. Na shledanou.“

A jak to dopadlo? Je ráno a L. Špaček vstupuje do jídelny. L. Špaček: „No to je nádhera.“ Helenka: „Včerejší večer mě tak inspiroval, že jsem se rozhodla prostírat mnohem pečlivěji. Dokonce prostírám klubový talíř.“ L. Špaček: „Vypadá to tady jako v pětihvězdičkovém hotelu.“ Helenka: „Měla jsem z toho včera takový strach, ale dopadlo to docela dobře, Johny se bavil.“ L. Špaček: „No John se bavil přímo výborně...“ Náhle zahřmí a vstupuje ďábel. Ďábel: „Pane Špačku, vy nám ještě něco dlužíte. No netvařte se prosím, jako byste nikdy nečetl pohádky.“ Nezahrávejte si s osudem a pozvěte si raději odbornou firmu včas. Spoléhat na ďábelské tempo příprav v posledních minutách se nevyplácí. Sbohem... ...A Ladislav Špaček zmizel v oblaku dýmu.