Měl být řezníkem, ale stal se jedním z nejslavnějších herců své doby. Francouzský dokument
00:00:11 -Když se blíží, lidé si lehko pomyslí,
00:00:15 to je rozvážný muž!
00:00:19 Na výmluvně mohutném těle je posazena hlava,
00:00:22 někdy s kloboukem, jindy nepokrytá,
00:00:25 s neposlušným pramenem vlasů, stéblem trávy,
00:00:29 tak vypadá spíš mladík.
00:00:33 -Gérarde, zkus dát pravou ruku před sebe, neschovávej ji,
00:00:36 ať je vidět celá.
00:00:38 Ne, naopak, chci, aby byla vidět, ne, skrz tu mříž ji nestrkej.
00:00:42 -Co je?
00:00:52 -Pořádně se narovnej! To je ono. Ne, nohy nech zkřížené.
00:00:57 -Pozor na pusu.
-Tak je to fajn.
00:01:01 -Pozor na tu pusu!
-Co pořád máš?
00:01:05 -Tenhle záběr se povedl! Dívej se jinam, na stranu. Prima.
00:01:14 -Dělej.
00:01:18 -Ta tvář žije v přítomnosti, neohlíží se za sebe,
00:01:23 nestará se o budoucnost, život ji tu jitří, tu naplňuje.
00:01:29 -Já s Gérardm Depardieu
00:01:32 doslova žiju.
00:01:33 Sedím u psacího stolu,
00:01:36 jsem sám a píšu větu "právě pojídám telecí ragú".
00:01:39 A myslím si, který herec by to tak mohl zahrát?
00:01:43 Jeden jediný na světě! Gérard Depardieu.
00:01:47 -To máte jako když stojíte
00:01:49 u hory ledu, sáhne na vás chlad.
00:01:52 No a když se ocitnete vedle hory jako je Depardieu,
00:01:55 vzápětí cítíte sálající inteligenci,
00:01:58 chuť do života a štěstí.
00:02:01 -O Gérardovi se dá říct cokoli.
00:02:04 Připomíná mi Victora Huga.
00:02:06 Ten si taky protiřečil, asi aby měl jistotu,
00:02:08 že nic nevynechal.
00:02:13 -Celý život jsem se hleděl zalíbit.
00:02:16 Chtěl jsem, aby si mě mohli vážit.
00:02:18 Tak snad bych mohl mít taky kapku vážnosti sám k sobě.
00:02:22 Aspoň takovou desetinu úcty a vážnosti,
00:02:25 kterou mi prokazují jiní.
00:02:29 Ale dnes je mi to jedno,
00:02:31 berte mě buď takového, jaký jsem, nebo nechte být.
00:02:54 Česká televize uvádí francouzský dokumentární film
00:02:58 DEPARDIEU Portrét v životní velikosti
00:03:26 -Tak se na to podívejme.
-Tahle je pěkná.
00:03:40 Kdo to přinesl?
-Před chvílí to tu nechali.
00:03:56 -Co chceš dělat? Trošku to upravím.
00:03:59 -Vlasy? Proč? Takhle je to dobrý až dost.
00:04:08 -Jeane!
00:04:11 Jeane, pojď už na to. Pojď sem. Sem!
00:04:18 Neměl jsem dětství, protože jsem se musel starat,
00:04:22 jak přežít a to dětství není. Ale já jsem za to vlastně vděčný.
00:04:29 Dětství jsem měl tak do sedmi, osmi let.
00:04:32 Výchova probíhala tak, že jsem pozoroval,
00:04:36 co dělají lidi kolem a jak to dělají,
00:04:39 zkrátka a dobře jsem je napodoboval.
00:04:46 Nikdo o mě nestál, ani ve škole, ani v kostele, jen policajti,
00:04:51 s těma jsem se nasmál a k těm jsem měl opravdu respekt.
00:04:59 Chateauroux se nezměnilo.
00:05:01 Bydlí tu nenápadní lidé, do ničeho se nepletou,
00:05:05 hledí si svého, nikomu nepřekážejí.
00:05:11 Dveře úzké, domy nízké, přízemní, stejně jako názory.
00:05:18 Bydlel jsem tady, v čísle 39, na rohu ulice.
00:05:22 Pod námi žila sousedka, ona a její muž Milou.
00:05:36 Také si vzpomínám na báječného tátu i mámu.
00:05:41 A jsou to nádherné vzpomínky.
00:05:44 Rodiče se milovali, užívali jsme si plnými doušky snění,
00:05:49 no a z toho prostředí pocházím a jsem na to patřičně hrdý.
00:05:54 Maminka má ve tváři nepopsatelnou něhu,
00:05:57 je výjimečná a měla mě hrozně ráda.
00:06:03 Můj táta a máma mě učili hlavně, že mám držet hubu a krok.
00:06:15 A že nejlíp to jde s úsměvem. Já jim to odkýval, jako že ano.
00:06:23 Táta byl svobodomyslný člověk,
00:06:26 nikdy se nesnažil kohokoli z nás vychovávat.
00:06:34 Nezískal bych tu sebejistotu, co mám,
00:06:38 kdyby mě máma nezahrnula láskou a kdyby nebylo tátovy fantazie.
00:06:54 -Gérard mě ochraňoval,
00:06:56 nikdo si na mě, jeho sestru, ve škole netroufal.
00:07:01 Měl dobré srdce. Mockrát, když doma chyběly peníze,
00:07:04 těšil maminku:
00:07:06 "Počkej až vyrostu a koupím ti salám, budu mít řeznictví,
00:07:11 budeme mít maso a všecko."
00:07:17 Nebyli jsme nešťastní, ale večer bývala často jen melta a podobně.
00:07:28 -Snil jsem o tom, že budu řezník. A proč?
00:07:34 Dva dny jsem byl i cukrář a pekař. Ten krmí lidi. Řezník také.
00:07:39 Nakrmí lidi masem.
00:07:45 -Půjdeš odtud. To bude přesně ono.
00:07:49 -Přehodím si čtvrtku přes tohle rameno.
00:08:03 -Nic neměň. Jen mi pěkně chytej to světlo, nic víc.
00:08:10 -Zaujala mě jedna fotka, kterou pořídil Richard Melloul.
00:08:14 Snímek zachycuje Gérarda s hovězí čtvrtkou přes rameno
00:08:19 mezi fláky masa zavěšenými na hácích.
00:08:22 Připomíná mi jeden obraz od Rembrandta.
00:08:25 Myslím, že je v něm něco ze syrové opravdovosti.
00:08:30 Není v tom žádný kalkul, strojenost, je to:
00:08:34 "tak" berte, nebo ne.
00:08:41 -Američané využívají 4 velké letadlové základny,
00:08:45 největší význam má pravděpodobně ta v Chateauroux,
00:08:48 je zaměřená na údržbu a transport vojenských strojů,
00:08:52 výzbroje a výstroje.
00:08:54 -Chateauroux mám spojené taky s Američany.
00:08:57 S Američany jsem kšeftoval ve velkém,
00:09:00 ve třinácti jsem byl obr, měl jsem 1,80 metru a 75 kilo.
00:09:05 Byl jsem slušná střední váha.
00:09:08 Trénoval jsem se v boxu s Amíky ze základny v Chateauroux.
00:09:13 Lidi mě považovali za Amerikána. Frajeřil jsem, "Yes, good."
00:09:22 Jo a tím to haslo.
00:09:27 Američani odešli v roce 1963 a já někdy krátce předtím.
00:09:34 Opustil jsem ten svět a v hlavě mi z něj zbyl hezký refrén.
00:09:55 Do Paříže jsem dorazil přímo z lesů od Chateauroux.
00:10:05 Bydlel jsem se čtyřmi kamarády, jeden byl ze Chateauroux,
00:10:10 ten mě přivedl, byl to syn doktora a jmenoval se Michel Belorgey.
00:10:18 Potom mě vzali k Dulainovi, ten dával kurzy,
00:10:22 chodil tam taky Trintignant.
00:10:26 Šel jsem tam úplně bez trémy.
00:10:28 Dovnitř jsem vrazil bez okolků a díval se všem přímo do očí.
00:10:33 Jednou mi povídají, musíš taky předvést svůj výstup.
00:10:36 A to jsem se ocitnul v pasti.
00:10:38 O přednesu, o textech jsem neměl tušení.
00:10:44 Vlezl jsem na jeviště a pak jsem tam stál,
00:10:48 nic jsem nedělal.
00:10:50 Ale kupodivu jsem se nebál, ani mě netrápila tréma,
00:10:54 zkrátka jsem byl.
00:10:57 Stál jsem na jevišti, což byl zvláštní pocit,
00:11:01 svítily na mě reflektory a ti v hledišti čekali,
00:11:05 co bude, dívali se na mě,
00:11:09 v publiku seděla samá slušně vychovaná, spořádaná mládež.
00:11:14 Pak jsem se takhle začal rozhlížet kolem sebe...
00:11:31 a dal jsem se do smíchu, a ten smích byl příšerný smích
00:11:37 a ti v hledišti se ptali, to je improvizace?
00:11:42 Jo, je. No, tak jsem začínal.
00:11:54 Potom mi Michel řekl, hele, půjdeme k Jean-Laurentu Cochetovi,
00:11:58 protože ten tě naučí klasiku.
00:12:05 Přijdu k Jean-Laurentu Cochetovi a ten nevěří svým očím,
00:12:10 na nohou mám huňatý kozačky, vlasy až sem, prostě zvíře.
00:12:16 Navíc se takhle strašně chechtám. To znám, to znám. Dobrý, dobrý.
00:12:26 -Vysoký Viking s vlasy na ramena,
00:12:30 jistě měl rozedrané džíny, ano,
00:12:34 předstihl módu, chlupaté kozačky, bůhví z jakého zvířete.
00:12:39 Ale měl v sobě tu svěžest, to kouzlo,
00:12:43 protože on je okouzlující člověk.
00:12:47 -Pak jsem se měl naučit verše, například výstup Pyrrha.
00:12:51 Mrknu na to a říkám si, proboha, co to je?
00:12:55 "Starají se o mne příliš, Řeci." Co to znamená?
00:13:00 Ptám se, co to proboha je?
00:13:03 Mluvili o nějakém alexandrínu, slabikách, stopách...
00:13:07 Já na to koukal jako blázen.
00:13:10 A najednou, protože ke mně doléhají slova jako hudba,
00:13:15 najednou se to ze mě začalo pomalu sypat.
00:13:20 Dával jsem si načas, artikuloval jsem, ti ostatní,
00:13:25 ti vystoupili už přede mnou a já je slyšel,
00:13:29 ti to odříkávali takhle:
00:13:42 No a tak jsem se posadil
00:13:45 a vzal jsem to tónem uličníka, kluka z ulice.
00:13:54 Vrhnul jsem na Cocheta pohled a spustil.
00:14:33 U Cocheta zavládlo ticho.
00:14:38 Potom na mě kývnul, pojď sem, jak se jmenuješ?
00:14:43 Gérard Depardieu.
00:14:45 Stál jsem před tím jeho pracovním stolem a natahoval uši.
00:14:50 Povídá mi, už jsi pracoval?
00:14:52 Já na to, jo, jo, jistě. A on si mě přeměří a říká mi:
00:15:00 "Budeš dělat na Donu Cézarovi de Bazan,
00:15:05 a taky na Ruy Blasovi."
00:15:07 Já si říkám, co je to za jména? Dělá si ze mě srandu?
00:15:11 Ale odpovídám, no tak jo.
00:15:13 A píšu si to, jenže jsem to neuměl napsat,
00:15:17 a tak jsem si chránil ten papír rukou.
00:15:20 "Jakže jste to říkal?"
00:15:23 Pro mě ta jména zněla jako jména pro psa.
00:15:25 Vůbec jsem je neznal.
00:15:28 -Mohl zůstat takový, jaký byl,
00:15:30 barbar, samorost,
00:15:32 ale on se dal s vervou do práce, hltal divadlo Racina, de Musseta.
00:15:38 Když pracoval na postavě, tak to vzal se vším všudy,
00:15:42 nezajímal se jen o svůj výstup mimo kontext,
00:15:45 bral roli v celku.
00:15:47 V létě za námi například přijel autostopem,
00:15:50 byli jsme s přáteli u moře, vynořil se jednoho rána,
00:15:54 na sobě bundu, slipy,
00:15:56 ale v ruce svazek děl Marivauxe.
00:15:59 Vlezl si na skalisko na pláži a celé dny trávil pročítáním
00:16:02 dialogů Marivauxových markýzů a hrabat.
00:16:10 -Uvědomil jsem si, že záře reflektorů mi vyhovuje,
00:16:13 naprosto jsem se zklidnil.
00:16:16 A potom jsem zjistil, že slova taky dokážou rozesmát,
00:16:20 ale to mi došlo až mnohem později.
00:16:51 -Měl jsem tehdy strach,
00:16:54 protože Gérard na mě silně zapůsobil, je to svéráz.
00:16:57 Má ve zvyku se dívat, pozorovat, kam až může jít.
00:17:00 Všechno cítí, cítí roli, to,
00:17:03 jestli jeho partner má obavy, nebo ne.
00:17:07 Je mimořádný zjev, to vidí diváci,
00:17:10 ale cítíme to i my na jevišti i na place.
00:17:14 Když se někde objeví Gérard, tak tam je, je všude.
00:17:52 V každé generaci, tím myslím období 25-i 30-i let,
00:17:56 se vyskytne taková výjimečná osobnost, svého druhu monument,
00:18:02 symbol profese, teď je to Gérard.
00:19:30 -Při hraní s velkým hercem
00:19:32 nelze nejít výš.
00:19:34 S Gérardm jsme si hned řekli, že to tak musí být.
00:19:37 Že musím jít nahoru.
00:19:40 A proto jsem se nenechal pohltit, zastínit, řekl jsem si,
00:19:43 musím jít dál, musím jít nahoru.
00:19:54 V "Kopytu" mě takzvaně postrčil Gérardův pohled ve scéně,
00:19:59 ve které se škorpím s tím chlapíkem:
00:20:02 řeknu mu, pozor, ovládám karate.
00:20:04 A on mi vpálí do tváře:
00:20:08 Pardon?
00:20:10 Nevím, jestli víte, co jste mi řekl, ale...
00:20:21 Ano, jsem legrační,
00:20:23 ale ohromně vtipný je právě Gérardův pohled.
00:20:38 -O, la, la.
00:20:42 S kým to tu jsem? Co je to za tajtrlíka?
00:20:47 To si říká, respektive ta jeho postava.
00:20:49 Gérard to v "Kopytu" zahrál skvěle.
00:20:52 Co za šaška mi to hodili na krk, říká jeho pohled.
00:20:56 A nádherně mlčí, to je výmluvné mlčení.
00:21:25 On je veliký herec, umí říct všechno očima.
00:21:30 Umí vyjádřit zmatek, obavy, strach, zlost. Všechno.
00:21:45 -Zavolal mi v neděli ráno a povídá, odjíždíme do Indie,
00:21:49 přidáš se k nám?
00:21:51 Budu kupovat filmy Satjadžita Ráje.
00:21:55 Satjadžit Raj byl ten nejslavnější indický režisér,
00:21:58 dodnes je idolem.
00:22:03 Vybavuju si jednu scénu na nádraží,
00:22:06 kde jsem fotil Gérarda někdy mezi 6. a 7. ráno.
00:22:10 Sesypaly se na něj děti, obklopily ho,
00:22:13 prohlížely si ho jako nějaké vzácné zvíře.
00:22:22 Byl to kuriózní obrázek, pohyboval se mezi místními,
00:22:27 ti znali jeho tvář, a věděli, o koho jde.
00:22:30 Měl rád setkávání s lidmi.
00:22:37 -Je to chameleón, je to požitkář,
00:22:40 chce všechno poznat, všechno spolykat.
00:22:45 Riccardo Muti mi před lety svěřil,
00:22:48 že se s ním chce setkat, že se s ním chce seznámit.
00:22:51 Muti je zabraný do Verdiho, Beethovena, Wagnera,
00:22:55 je to snad ten největší
00:22:57 soudobý dirigent.
00:23:06 Víte, ne každý herec vystupuje s Vídeňskými filharmoniky,
00:23:09 s Riccardem Mutim,
00:23:12 s Chicagským symfonickým orchestrem.
00:23:19 -Maestro!
-Copak teď točíš?
00:23:23 -Ále. Jen brak. Jak se máš?
00:23:28 -Je tu televize. Neměl bys používat tohle slovo, je totiž...
00:23:32 ... docela normální. Co je na něm zvláštního?
00:23:36 -Jak se vede?
-Včera jsem byl dost unavený.
00:23:40 -To nic není.
-Víš, denně vstávám v šest.
00:23:44 -Ano? A já ve tři.
00:23:46 -Jenže ty jsi ohromně silný! Pomáhá ti hudba.
00:23:50 -No ano. Samé krásné věci.
00:23:53 Vstávám ve tři, pustím si televizi
00:23:56 a pravidelně dávají nějaký film, kde hraješ.
00:23:59 -Dělají spolu Berliozův opus "Lelio aneb návrat k životu".
00:24:04 Spolupracovali i na Ivanu Hrozném Sergeje Prokofjeva.
00:24:34 -Každopádně jsem doufal, že se uvidíme,
00:24:38 protože hráči Chicagského symfonického orchestru
00:24:41 tě doslova zbožňují.
-To mě moc těší.
00:24:45 -Nemůžu se dočkat.
-Já také.
00:24:47 Chci s vámi zase pracovat.
00:24:50 Zkus vymyslet něco za málo peněz. Jean-Paule, co?
00:24:54 Všichni mají peníze. Jen my ne. My nemáme nic.
00:25:00 Nechci peníze zadarmo jako vláda, která si bere od nás, vybírá daně.
00:25:05 My chceme peníze, abychom rozdávali radost.
00:25:22 -Slyšel jsem jednoho učitele, jak popisoval současnou mládež.
00:25:27 Smutně mluvil o tom, jak dřív bylo slyšet
00:25:30 o přestávkách hlučení dětí, smích, hrály si.
00:25:38 Teď vládne o přestávce hrobové ticho.
00:25:42 Děti mají v ruce telefony.
00:25:47 -A píší esemesky. Nepovídají si s spolu.
00:25:50 -No ne. Komunikace je pryč. Je pryč i kultura.
00:25:54 -Jistě.
00:25:55 -Pomalu se vytrácí i jazyk, odchází.
00:25:58 -Mizí.
-To je hrozné.
00:26:01 -Ještě, že žijí lidé jako ty.
00:26:05 -A ty. Nejvíc ze všeho ale schází radost.
00:26:46 No hele. Vidíš? Nabídněte si.
00:26:55 -25 let s Gérardm uteklo jako voda. Jako voda.
00:27:06 Tohle auto, to je Gérardův sen.
-Je pojízdné?
00:27:10 -Ano, už jsme ho otestovali.
-Nevytáhneš z něj velkou rychlost.
00:27:16 -Ne, ale...
-Pojedeš si pomalu...
00:27:19 -Klidně se dá šlápnout na plyn, jet i 140,
00:27:23 protože to auto má všecko nový.
00:27:25 -On je hlavně přítel,
00:27:28 s Gérardm si nepotřebujeme nic říkat, to je na tom fajn.
00:27:32 Kouknu na něj a hned vím, co chce, co mu schází,
00:27:35 jestli mu došly třeba léky, zkrátka vím všechno.
00:27:38 Jestli něco v životě dodržím, tak svůj slib,
00:27:42 že se o něj postarám až do smrti.
00:27:45 To je Gérardova hračka. Tyhle věcičky ho uchvacujou,
00:27:48 když mu je ukážete, rozzáří se a chová se jako dítě.
00:27:52 Jednou jsem ho vzal do obchodu Leroy Merlin, jedeme výtahem,
00:27:55 dojedeme nahoru, pěkně v klidu,
00:27:58 skoro nikdo tam nebyl.
00:28:01 Choval se jako dítě v oddělení hraček,
00:28:04 obdivoval takovou hadici, říkám mu, pozor,
00:28:07 to patří k nějaké myčce. A on na mě, "to koupíme".
00:28:11 Potom tam stál agregát, dál byly regály se šroubováky.
00:28:15 "Jo, ty bereme taky".
00:28:17 A dál kování, chtěl všechno koupit,
00:28:20 byl snad poprvé v životě v obchodě.
00:28:23 Prostě dítě.
00:28:35 -Jednou přijdu do jeho pařížského bytu a nestačím se divit,
00:28:39 protože v rohu vidím fresku,
00:28:42 jeden portrét vedle druhého.
00:28:44 Ptám se ho, co to je, a on že autoportréty.
00:28:48 Tu fresku vytvořil vlastnoručně, ruce namáčel do kbelíku s barvou,
00:28:52 patřila malířům, co tam zrovna malovali strop.
00:28:56 Povídám mu proč dál nemaluje? A on na to, že nemá čím.
00:28:59 A tak jsem mu koupil, co potřeboval:
00:29:02 kvašové barvy, uhel na kreslení, nůžky, štětce,
00:29:05 donesl jsem mu to domů, byl šťastný jako děcko,
00:29:08 jako bych mu daroval elektrický vláček
00:29:12 nebo dnes play-station.
00:29:28 Když je pohoda, sedne si k malování, má klid.
00:29:32 Nikdo to nehodnotí, jeho obrazy nikdo nevidí.
00:29:45 Maluje proto, aby vyjádřil svoje pocity.
00:29:48 Věci, které se mu nelíbí, vyhodí, vyhodil toho spoustu.
00:29:52 Některé obrazy si nechal.
00:30:07 -To je nádhera.
00:30:12 -Má rád venkov, mnohem raději než moře nebo hory, horko ho ničí.
00:30:21 Ráno, když se hlásí den, je u toho,
00:30:25 má rád svítání, probuzení dne.
00:30:38 Je z rodu zranitelných dravců,
00:30:41 které se snažíme stále znovu a marně zkrotit.
00:30:53 -Je těžké se rozloučit s postavou, jakou je Cyrano.
00:30:57 Jsem v kostýmu, snažím se shodit Cyranův knír
00:31:01 a každou chvíli se říznu.
00:31:04 Zkoušel jsem se oholit, ale neumím to,
00:31:07 takže se nutně pořežu.
00:31:09 Je to drsné rozloučit se s filmem, je to až trýznivé.
00:31:13 Dřív mi to tak nepřipadalo, asi protože jsem byl mladší,
00:31:18 ale teď je to čím dál horší, čím dál krutější,
00:31:21 tyhle věci si dokážu srovnat v hlavě čím dál míň.
00:31:53 Nemyslím, že herec může být geniální,
00:31:56 myslím, že může dobře hrát, souznít s postavou.
00:32:00 A někdy se setká s hrdinou jako Cyrano.
00:32:04 Nikdy předtím jsem neviděl na divadle Cyrana.
00:32:17 -Nezapomínejte, že jako Cyrano
00:32:20 se ocitl poprvé sám na jevišti,
00:32:22 sám proti publiku, nestála vedle něj žádná hvězda,
00:32:27 nedělil se s ní o pozornost, byl sám, on byl to hvězdou.
00:32:31 A myslím, že měl z toho strach.
00:32:35 První den natáčení, první Cyranův výstup,
00:32:39 ohromný, dlouhý záběr.
00:32:42 A tehdy opravdu umíral trémou.
00:33:39 Najednou volá, stopněme to, nemá smysl točit dál,
00:33:42 to se nepovedlo, jedeme znovu.
00:33:45 Jen on jediný viděl, že jízda byla posunutá o dva centimetry.
00:33:51 Přitom měl myslet na to, že schází ze schodů,
00:33:55 přechází přes koleje, prostě složitý záběr to byl.
00:33:59 A on si stihnul všimnout i té nesrovnalosti.
00:34:07 Hraje vždycky svobodné jedince, rebely.
00:34:11 Ať jde ale o rebela nebo svobodného muže,
00:34:14 má v sobě kus zlotřilce a to je podstatné.
00:34:18 Hraje ty výjimečné jedince, dalo by se říct,
00:34:22 že v něm je anděl i démon současně.
00:34:25 Andělský démon.
00:34:26 Vzpomeňte si na první Gérardovy filmy,
00:34:29 měl v sobě něco andělského,
00:34:32 ale v pohybech a gestech těla je taková bezohlednost, krutost,
00:34:37 že připomíná spíš Belzebuba.
00:35:03 -O roli v "Buzíkách" jsem stál doopravdy moc.
00:35:07 Doneslo se ke mně, že to je film o mladých frajírcích
00:35:11 z okraje společnosti, ale ne.
00:35:17 Kdepak, je to jednoduše road movie. A pak jsem četl tu knížku.
00:35:27 Tehdy jsem ani neuměl kloudně mluvit.
00:35:30 A potom jsem se setkal s Bertrandem Blierem,
00:35:33 a řekl jsem mu, to jsem já. Claude jsem já.
00:35:36 -S producentem Paulem Claudonem
00:35:39 jsme si řekli, že toho kluka asi nevezmeme.
00:35:43 Byl příliš mohutný, neotesaný, neohrabaný, zkrátka sedlák.
00:35:47 Vypadal jako sedlák.
00:35:53 -A Blier mi povídá, ty naháníš ženám strach.
00:35:58 A já na to, kdo ti to řekl? A on: "no producent".
00:36:04 To je ale vůl!
00:36:07 Jak jim můžu nahánět strach, když je mám rád?
00:36:10 Ale nemám je rád jako nějaký mačo, nevím, co to je svádění.
00:36:17 Nikdy jsem se žádné ženě nedvořil. Nechápal jsem, co mi to vykládá.
00:36:33 Důležitá je duše, bez ženské duše,
00:36:37 bez naslouchání ženě, bych znal míň krásných slov.
00:36:45 Ženy nám dávají to,
00:36:47 co bych nazval něhou ulamující hroty.
00:36:55 Ukázka z filmu "Buzíci", režie: Bertrand Blier
00:37:08 Nemyslím, že dnes bychom mohli udělat totéž, teď je všude porno,
00:37:12 na všech kanálech je porno, taky jsou webový stránky,
00:37:17 kde si lidi ukazujou orgány a masturbujou.
00:37:21 Hele, blbečku, sleduj, co dělám. Máš všechno, co chceš.
00:37:31 Je to příběh o svobodě, ty lidi hledají svou cestu.
00:37:36 Je v něm chuť, touha žít, touha dělat rozruch, touha provokovat.
00:37:50 Té ženské jsme nic neudělali, nahnali jsme jí strach.
00:37:57 Dnes tě nevystraší, dnes tě zabijou.
00:38:10 -S Patrickem Dewaerem
00:38:12 tvořili nejlepší tandem na světě.
00:38:15 Myslím, že byli lepší než Newman a Redford.
00:38:21 S touhle dvojkou jsem mohl objet svět,
00:38:25 mohl jsem vyprávět jakýkoli příběh.
00:38:28 Postavili jsme kameru, křiklo se, akce,
00:38:31 mohli jsme si odskočit
00:38:33 a když jsme se vrátili, bylo hotovo.
00:38:36 -Byli jsme nesnesitelní. Nezkrotní.
00:38:40 -Nedali na chvíli pokoj. Ano, byli zdraví jako řípy.
00:38:44 Ten film se podobal jejich životům,
00:38:47 to znamená, že ti hrdinové a herci byli stejní v reálu i na plátně,
00:38:51 spali v kostýmech, nesvlékali si je.
00:38:56 -Měl jsem dojem, že jsem to už někdy prožil,
00:38:59 všechno bylo opravdový.
00:39:12 Všechno mi to připadalo jako tehdejší život.
00:39:16 Nebral jsem to jako natáčecí den, stačilo jen se vpravit do řemesla,
00:39:22 ale nebylo to moje řemeslo, to byla svoboda, volnost.
00:39:31 Vlastně mi nikdy nepřipadalo, že pracuju.
00:39:35 Ani v amerických bijácích, kde jsem musel mluvit anglicky.
00:39:40 Nechoval jsem se tak jako... dej mi ten text,
00:39:43 hoď to tam a já si to někdy přečtu.
00:39:47 Učit se, to je naprosto základní věc, to je to nejmenší,
00:39:51 je to slušnost, položit se do role,
00:39:55 když ti někdo dá takovou svobodu, holt vydržíš hodinu v maskérně.
00:39:59 Máš přesně rozplánovaný den a pak večer se vrátíš do hotelu
00:40:03 a najednou ti vadí to ticho, tvoje ticho,
00:40:06 a tak máš puzení vyrazit někam na panáka.
00:40:09 Herec musí mít pevné zdraví.
00:40:21 Patrick měl bolavou duši.
00:40:23 Byl extrémně veselá povaha, ale i rozervaná duše.
00:40:27 Co jsem ho znal, tak mu to tam někde v hlavě pracovalo.
00:40:31 A byl taky dost vzteklý.
00:40:40 Byl jsi přecitlivělý, zranitelný až běda.
00:40:43 Tobě se zdála smrt krásná,
00:40:46 líbila se ti ta nabízející se děvka.
00:40:49 Teď ti to řeknu naplno, nechci z toho dělat bůhvíco,
00:40:53 ale vždycky jsem z tebe cítil smrt.
00:41:09 Patricku, mám nutkavý pocit, že kdybys neodešel,
00:41:15 nejspíš bych ve "Večerním úboru" objímal tebe.
00:41:29 Když jsem se dozvěděl, že je konec,
00:41:32 pomyslel jsem si, no ano, na to není co říct,
00:41:36 nebudu přehrávat jako špatní herci.
00:41:40 A přiznávám ti do očí, že je mi to jedno. Je mi to jedno.
00:41:44 Nechci s tím nic mít.
00:41:46 Já jsem zvíře, smrt mi je lhostejná, neznám ji.
00:41:50 Já jsem život,
00:41:52 život i s jeho ohavnostmi a zvrhlostmi.
00:42:29 Nejde to moc přečíst, rozpilo se to.
00:42:36 Víte, měl jsem chuť napsat dopisy všem,
00:42:39 o kterých jsem myslel, že jsem s nimi dost nemluvil.
00:42:44 Já jsem zdrženlivý člověk,
00:42:47 ale s Patrickem jsme se svěřovali hodně,
00:42:50 dělil jsem se s ním o jeho bolesti.
00:42:58 -Gérard ty lidi oživil,
00:43:01 oživil mrtvé, rozmlouvá s nimi, vidí je, dává jim život,
00:43:06 přivádí je na světlo.
00:43:12 -Mluvíš pořád s těmi, co odešli?
-Jistě, denně, jsou všude.
00:43:17 -Je tu můj syn Guillaume, jsou tu všichni.
00:43:24 Barbara zpívá, Marguerite se ptá.
00:43:44 Duchovní člověk neumírá, žije s námi.
00:43:48 Ti, které jsme ztratili...
00:43:50 ... ti, kteří odešli před námi, čekají jen na naši smrt.
00:44:02 Mají nás rádi, ale říkají si, do háje,
00:44:06 on neodejde a neodejde, ten nás štve, ať už toho nechá,
00:44:11 vždyť my ho máme rádi!
00:44:15 Říkám ti, co cítím a co prožívám.
00:44:40 Živý bytosti jako Marguerite, jako Barbara, nebo Maurice,
00:44:46 jako Guillaume, jako Jean Carmet,
00:44:50 jako Dédé a Lilette, všichni zůstávají.
00:44:57 Neztrácejí se, zůstávají, uvědomuju si, nakolik je to,
00:45:05 co jsem s nimi prožil, trvalé.
00:45:13 Á, tady je můj Jeannot.
-Vy jste mě nevzbudili!
00:45:18 -Pojď sem. Pojď.
00:45:20 -To je nádherný zvuk!
00:45:23 -Být, či nebýt?
-Kde je?
00:45:34 Co je? Co se děje?
-Ale nic.
00:45:37 -Tak zatím.
00:45:40 -Co vám je?
-Být?
00:45:49 Viděl jsem záři, cítil teplo a úlevu, vysvobození.
00:45:56 To jsem cítil u maminky.
00:46:06 Byla klidná, v obličeji se rozhostil pokoj.
00:46:12 Táta, Dédé, byl překvapený. Zavázal jsem mu takhle hlavu.
00:46:19 Slyšel jsem sestřičky, jak se baví.
00:46:22 Říkal jsem si, sakra, o koho jde? Že by Dédé?
00:46:27 A pak jsem uviděl ten jeho překvapený obličej,
00:46:31 zeptal jsem se sestřiček, jestli nemají něco,
00:46:35 čím by se mu podvázala brada. Prý jo, "hned to přineseme".
00:46:38 Ovázal jsem mu hlavu
00:46:41 a vypadal jako velikánské velikonoční vajíčko.
00:46:46 Vyprovázel jsem Jeana.
00:46:48 Jeana Carmeta, ten se tvářil naštvaně.
00:47:03 Nebyla vidět úleva. Barbaře se ulevilo.
00:47:13 Viděl jsem odcházet i Yves Montanda,
00:47:16 býval korba, najednou byl maličkej, zmenšil se.
00:47:25 A já se ptal, co je to vlastně tělo?
00:47:29 Ze 70% voda, najednou se úplně scvrknul.
00:47:36 Jen dva jsem viděl v rakvi živé,
00:47:45 Maurice Pialata a Guillaumea.
00:48:01 Maurice byl inteligentní, nebyly otázky, ani odpovědi.
00:48:06 Nikdy ho neopustil jasný rozum.
00:48:13 A Guillaume, ten měl v sobě děsnou prudkost.
00:48:18 Kdybych otevřel tu rakev teď, byla by stejná, nezmenšila by se.
00:48:24 Stejná prudkost, stejná síla.
00:48:28 Zasáhlo mě, když jsem viděl ty dva,
00:48:31 jenom je dva v rakvi a byli pořád živí,
00:48:35 měli stejné povahy.
00:48:57 Guillaume umřel jako básník, jako Rimbaud.
00:49:01 Měl slova, stejně jako Rimbaud.
00:49:11 Zemřel v 37-i, měl amputovanou nohu jako Guillaume,
00:49:22 Guillaume dodnes tady v domě křičí.
00:49:30 Drží se.
00:49:53 -Tenkrát poprvé točili spolu, myslím doopravdy.
00:49:59 Guillaume často dostával role, které v mládí hrával Gérard,
00:50:02 třeba Edmonda Dantese v "Hraběti Monte Christo".
00:50:05 Marina Marais ve "Všech jitrech světa",
00:50:08 ale tehdy se ocitli tváří v tvář.
00:50:12 V těch pěti natáčecích týdnech
00:50:15 jsem z nich cítil spiklenectví, spolčení.
00:50:18 Jeden chránil druhého. Pořád.
00:50:22 Byli bezstarostní, vládla tam radost,
00:50:25 byli na sebe milí, byli ohleduplní,
00:50:28 byl jsem u toho, jak oba najednou vybuchovali smíchy,
00:50:32 byla mezi nimi vzácná shoda.
00:50:38 Dojímalo mě, když jsem je viděl pohromadě, jak se spolu chechtají.
00:50:49 -Dlouhé roky pouštím
00:50:53 vždycky s obavou rádio, že uslyším špatnou zprávu.
00:50:59 S tím žiju, říkám si, že by bylo strašné,
00:51:04 ztratit oba dva.
00:51:08 Zatím mi jeden zbývá. Ale už nikdy neudělám film s oběma.
00:51:15 -Co se s ním stalo v poslední době?
00:51:19 Mluvme o tom.
00:51:21 Kdo je jeho soudcem?
00:51:23 Jaký je jeho obrázek v médiích.
00:51:26 Víte, když se hodí do vody kámen, tak rozvíří vlny.
00:51:30 A řeči a komentáře nakonec zastiňují samotnou událost.
00:51:34 A tak všichni ti nýmandi, kteří si dovolují o něm mluvit,
00:51:39 způsobili, že se nadobro uzavřel.
00:51:44 -Zaháním všechno, co by mohlo patřit k minulosti,
00:51:48 žiju okamžikem, přítomností.
00:51:58 Říkám si, vždyť já tou svou netrpělivostí
00:52:01 prošvihnul tolik věcí!
00:52:07 Dnes si vychutnávám to, že jsem trpělivý.
00:52:30 V textu byly použity překlady Vladimíra Mikeše,
00:52:33 Václava Kabeláče a Jindřicha Pokorného.
00:52:47 Skryté titulky : Eva Honzíková, Česká televize 2016
„Celý život jsem se chtěl někomu zalíbit. Chtěl jsem, aby si mě lidé vážili a abych měl kapku vážnosti i sám k sobě,“ říká slavný francouzský herec Gérard Depardieu a pokračuje: „Dnes je mi to ale jedno. Berte mě takového, jaký jsem, nebo nechte být.“ Chování a jednání herecké legendy se může leckdy jevit přinejmenším kontroverzním, ale dokumentární film, který o Gérardovi natočil jeho přítel Richard Melloul, se zabývá něčím jiným: cestou malého pouličního rváče k vyzrálému a nezaměnitelnému hereckému projevu, který ohromil doslova celý svět. Gérard Depardieu se narodil na sklonku roku 1948 jako nechtěné dítě do velmi početné rodiny, která často trpěla hladem. Už jako maličký líčil matce, jak se budou mít dobře, až on se jednoho dne stane řezníkem. Ve skutečnosti se už v osmi letech ocitl na ulici a pozvolna si zadělával na kriminální kariéru. Ve čtrnácti se poprvé ocitl ve vězení a v patnácti opustil rodný kraj a zamířil do Paříže. Zkusil kurzy herectví – a začalo se mu dařit. I když zpočátku o divadle nevěděl vůbec nic, postupem času se dovzdělal, hodně četl a vždy ho zajímal širší kontext jeho rolí. Depardieu se stal pojmem ve světě filmu i divadla. O něm a s ním hovoří v dokumentárním filmu například jeho herecký partner Pierre Richard, režiséři Bertrand Blier či Francis Veber a také jeho osobní asistent.