Husákovská normalizace očima Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ v Ničíně. Divadelní adaptace bestselleru Ireny Douskové. V hlavní roli Bára Hrzánová, která právě dnes slaví 60. narozeniny (2003). Divadelní režie J. Schmiedt. Kamera J. Lebeda. Režie televizního záznamu J. Brichcín
00:00:01 Pionýři, pionýři, malované děti.
00:00:08 Pionýři, pionýři, malované děti.
00:00:17 Nasedají do lodiček, jak šipky letí, letí, letí, letí,
00:00:24 nasedají do lodiček, jako šipky letí.
00:00:56 Vpravo v bok!
00:01:16 A jedem!
00:01:18 JE SLYŠET HOUKÁNÍ SANITKY A PLÁČ NOVOROZENCE
00:01:23 -Narodilo se roku?
-Narodilo se roku 1964.
00:01:27 -Měsíce a dne?
-Srpna, dvacátého.
00:01:30 -Dvacátého?
-Ano, dvacátého.
00:01:33 -Dvacátého srpna?
-Ano.
00:01:35 -V předvečer?
-Čeho?
00:01:37 21.srpna. Není to tak trochu provokace?
00:01:43 Vy jako myslíte, že... Vždyť to bylo o 4 roky dříve.
00:01:48 To by mohl říct každý. Jméno dítěte?
00:01:54 Helena Součková. Vlastně Helena Freisteinová.
00:02:01 I když ono je to všechno hrozně složité. Záleží na tom?
00:02:06 To bych řekl! Víc, než si dovedete představit.
00:02:11 -Prostě Helenka.
-Prostě Helenka?
00:02:14 Naše Helenka!
00:02:18 AŤ ŽIJE KSČ! AŤ ŽIJE KSČ! AŤ ŽIJE KSČ! AŤ ŽIJE KSČ...
00:02:27 Vážení rodiče, příchod děťátka
00:02:33 znamená ve vašem životě důležitou změnu.
00:02:38 Přináší nejen radost, ale také odpovědnost za to,
00:02:43 že z něj vychováte platného člena naší socialistické společnosti.
00:02:48 Přejeme vám mnoho radostných chvil při výchově dítěte pro život.
00:02:57 AŤ ŽIJE SOVĚTSKÝ SVAZ! AŤ ŽIJE SOVĚTSKÝ SVAZ!
00:03:04 Rodný list vaší dcery.
00:03:12 -Tajemník?
-Baruch Spinoza.
00:03:15 -Předseda?
-Král David.
00:03:17 -Za Sbor pro občanské záležitosti?
-John Fitzerald Kennedy v.r.
00:03:23 To je poškození úřední listiny, soudružko Součková.
00:03:28 -Budete mít nepříjemnosti.
-Ale já to nepsala.
00:03:32 -A kdo tedy?
-Helenčin otec.
00:03:35 Soudruh Brďoch?
00:03:37 Ne. Helenčin vlastní otec Karel Freistein.
00:03:41 Vyřídíme si to tedy s ním.
00:03:44 To asi nepůjde. Tři měsíce po narození Helenky odjel do Ameriky
00:03:49 a už tam zůstal. Žije teď v New Yorku. Nebo v Izraeli?
00:03:53 Tak? Ale to je mrzuté, soudružko Součková.
00:04:00 Ale víte co? Vy dvě jste tady zůstaly, nemám pravdu?
00:04:07 No tak na to myslete!
00:04:11 Ach jo!
00:04:16 PÍSEŇ KARLA KRYLA:
00:04:18 Tak vás tu máme, bratři z krve Kainovy,
00:04:22 poslové noci, která do zad bodá dýku,
00:04:25 tak vás tu máme, bratři, v noci Stalinovy,
00:04:28 však ne tak jako včera, dnes už bez šeříků.
00:04:32 Však díky za železné holubičky míru
00:04:35 a díky za polibky s chutí hořkých mandlí.
00:04:38 V krajině přelíbezné zavraždili víru.
00:04:43 Na cestě rudé šípky jako pomník padlým.
00:04:49 Vám poděkování a vřelá objetí za provokování a střelbu do dětí.
00:04:57 A naše domovy nechť jsou vám domovem,
00:05:01 svědky jsou hřbitovy páchnoucí olovem.
00:05:05 Vím, byla by to chyba plivat na pomníky.
00:05:09 Nám zbývá naděje, my byli jsme a budem.
00:05:12 Balšoje vam spasíba, braťja zachvatčiki,
00:05:16 spasíbo bolšije, nikagda nězabudim. Nikaga nězabudim!
00:05:24 Včera byl důležitej den. Včera jsem ve školním rozhlase
00:05:28 slyšela krásnou básničku o jednom pánovi. Jmenoval se Hrdý Budžes,
00:05:33 byl velice statečný a vytrval, i když měl všelijaký potíže.
00:05:38 Já mám taky potíže, protože jsem tlustá a všichni se mi smějou.
00:05:42 A včera jsem si řekla, že se nedám. Budu jako Hrdý Budžes a vytrvám.
00:05:49 Jinak se mi včera stala taková nemilá věc.
00:05:54 To říká ředitel našeho divadla pan soudruh Vytlačil.
00:05:59 Já ho znám, poněvadž moje máma je v tom divadle herečka a táta taky.
00:06:04 On když chce hercům říct něco nepříjemného, tak řekne:
00:06:09 Soudruzi, je to taková nemilá věc.
00:06:14 Já ho teda nemám moc ráda,
00:06:18 protože on vypadá, jako když se lebka usmívá.
00:06:22 Lebky a kostry se bojím ze všeho nejvíc na světě.
00:06:26 Ale nemilá věc se mi líbí. To se prostě tak říká.
00:06:30 Když jsme včera přišli do školy, tak nám učitelka Koláčková řekla,
00:06:34 ať ještě chvilku posedíme. Vlastně ne když jsme přišli do školy,
00:06:38 ale když škola skončila, tak nám řekla, ať posedíme,
00:06:42 a tvářila se tak vážně, že jsem si řekla, že to bude ta nemilá věc.
00:06:48 Jako když vyvolala Hrůzu, dala mu nanuka a Hrůza se díval tak divně.
00:06:54 Ale on se dívá pořád divně. A pak nám řekla:
00:07:00 Děti, váš spolužák Láďa Hrůza od nás odchází do pomocné školy.
00:07:05 Tak mu všichni pěkně zatleskáme.
00:07:08 A včera nám řekla:
00:07:11 Děti, stalo se něco moc smutného. Vaše spolužačka Olinka umřela,
00:07:16 protože byla moc nemocná od srdce.
00:07:18 Tak jsme se lekli a šli jsme domů. A já teď na to pořád musím myslet.
00:07:23 Doma jsem se ptala našich, jak to že umřela,
00:07:28 když to je malá holčička. Protože já už vím, že když někdo umře,
00:07:32 tak už nikdy nepřijde domů. Ale hlavně, když je starej.
00:07:36 A pak mě taky zajímalo. co to znamená to "od srdce".
00:07:40 Prej je to tak, že srdce je úplně ta nejhorší nemoc.
00:07:47 Jakmile má někdo srdce, tak skoro určitě umře.
00:07:53 Máma mi dala dvě oplatky, protože jsem byla smutná jako pes.
00:07:58 Tak jsem měla radost, ale smutná jsem byla pořád.
00:08:02 Jako loni. Měla jsem na vysvědčení jedničky, tak jsme šli na dorty.
00:08:06 Já normálně dorty nesmím, poněvadž jsem tlustá.
00:08:10 Tak jsem měla radost, ale zároveň jsem byla smutná,
00:08:14 protože nám řekli, že umřela naše paní družinářka Olga Jeřábková.
00:08:18 Ale ona se umřela sama. To nám ve škole neřekli, to mi řekli doma.
00:08:24 Olga Jeřábková se otrávila plynem a spolu s tím plynem vybuchla.
00:08:31 A spolu s plynem a Olgou Jeřábkovou vybuchnul celý byt, kde bydlela,
00:08:36 spolu s bytem, plynem a Olgou vybuchnul celý barák
00:08:40 a s tím barákem, Olgou, plynem a bytem vybuchli cizí a nevinní lidi.
00:08:45 A já nevím, proč to udělala, protože byla hezká, milá, svěží,
00:08:50 hebká, žádoucí, veselá.
00:08:54 Tak jsem se ptala Kačenky.
00:08:57 Kačenka, tak já říkám mojí mamince. Kačenka taky nevěděla,
00:09:03 proč to udělala. Tátovi potom v kuchyni říkala,
00:09:08 že ji uštvaly ty svině.
00:09:11 Tak to museli bejt Rusáci nebo komunisti.
00:09:17 Protože Rusáci a komunisti jsou svině, ale nesmí se to říkat.
00:09:22 Ale Kačenka s Andreou Kroupovou, to je taky herečka u nás v divadle,
00:09:27 ty to říkají pořád. A vymyslely protirusáckou písničku:
00:09:33 "Už troubějí, už troubějí, na horách je Lenin."
00:09:41 A Kačenka mi zakázala chodit na jiskřičky,
00:09:45 protože jiskřičky a pionýři jsou prej malí komunisti.
00:09:49 Tak nevím, protože z naší třídy chodí na jiskřičky celá třída,
00:09:54 akorát já ne. Ale já už chodím na němčinu
00:09:59 k paní učitelce, která šla do důchodu nebo tak nějak.
00:10:05 Potom chodím na sochání a potom chodím na balet,
00:10:10 poněvadž jsem tlustá, tak se musím pořád hejbat.
00:10:14 Ale na jisřičky bych chtěla chodit.
00:10:17 Na tu němčinu k paní učitelce Freimannový nikdo nechodí, jen já.
00:10:23 Paní učitelka Freimannová je velice nóbl
00:10:28 a velice inteligentní žena. Hlavně proto, že umí německy.
00:10:32 Taky mi pomůže, když mám v hlavě nějaký potíže.
00:10:37 Třeba jako s tou Olinkou. A když jsem chodila do 1.třídy,
00:10:42 tak Kačenka chtěla, abych chodila na náboženství.
00:10:46 A paní učitelka Freimannová řekla, že i tak budu mít potíží dost.
00:10:50 To asi myslela ty moje potíže v hlavě. A ty já mám.
00:10:55 Když jsem se vracela večer z němčiny, byla už tma.
00:11:01 A bylo moc krásné počasí. Hustě sněžilo a foukal vítr.
00:11:08 Šla jsem pomalu, abych si to pěkně užila.
00:11:14 Trochu jsem jedla sníh. Ten můžu!
00:11:20 Ten není vůbec žádnej sladkej.
00:11:26 A dělala jsem stopy.
00:11:30 Moc jsem si to užívala. Pak jsem se zastavila na kopci
00:11:35 a dívala jsem se dolů na Ničín na světýlka.
00:11:40 Byly oranžový a žlutý. A všecky výlohy svítily
00:11:45 a ve všech byly vánoční ozdoby. Zastavila jsem se u papírnictví,
00:11:50 poněvadž to mám nejradši,
00:11:54 a dívala jsem se na ty voňavý čtvrtky, pastelky a modelíny.
00:11:59 Potom jsem si všimla, že dole na výloze je ta jinovatka
00:12:03 s jiskřičkama a hvězdičkama. Tak jsem si sundala rukavice
00:12:08 a napsala jsem prstem: Milý Ježíšku, přines mi, prosím tě,
00:12:14 fixy, ale ty velký, kde je růžová i oranžová.
00:12:19 A modelínu, kdyby to šlo. Já budu moc hodná, když to půjde.
00:12:28 Děkuju. Tvoje Helena Součková, Antonína Zápotockého 429, Ničín V.
00:12:41 Pak jsem šla domů.
00:12:47 A dvakrát jsem upadla.
00:12:52 Helčo, ty zase vypadáš! Kabát máš přepnutej, šálu nakřivo,
00:12:59 čepici taky.Taková chytrá holčička! Ty vypadáš jako polskej Žid!
00:13:10 No co koukáš?
00:13:18 A prej že budu muset nad sebou ještě zamyslet.
00:13:24 Ale vždyť já už jsem teď hrozně zamyšlená.
00:13:34 Když přišli hluboko do lesa, zavedl je otec na mýtinu jahod
00:13:39 a řekl jim:
00:13:42 Nu, milé moje děti, tuto si sbírejte jahody
00:13:47 a já tamto půjdu dříví kácet. Dokud mě uslyšíte tlouci,
00:13:53 budete vědět, že jsem na tom místě.
00:13:56 Děti dychtivě padly na jahody. Otec odešel opodál,
00:14:01 přivázal mezi stromoví palici, která větrem pohazována
00:14:05 do stromů tloukla, jako když dříví kácí.
00:14:09 BUM! BUM! BUM!
00:14:11 Když tak děti ošálil, vrátil se domů
00:14:17 a děti v lese nechal.
00:14:21 Dobrou noc, Helenko!
00:14:30 Už jsem skoro úplně ve Vánocích. Budou sice za strašně dlouhou dobu,
00:14:35 asi za čtrnáct dní, ale já už myslím jenom na ně.
00:14:39 Jenom mě mrzí, že Kačenka je na mě ještě zase už mrzutá.
00:14:43 To se mi před Ježíškem nehodí, aby si nemyslel, že moc zlobím.
00:14:47 Já vůbec nezlobím. Já mám akorát všelijaký nedorozumění.
00:14:52 Třeba jako s těma jménama.
00:14:56 Já se totiž doopravdy nejmenuju Součková jako Kačenka,
00:15:01 ale Freisteinová jako nějakej Karel Freistein,
00:15:05 co byl něco jako můj táta. Ale můj táta vůbec není.
00:15:10 Já ho vůbec neznám, on nezná mě a ani tady nebydlí.
00:15:14 Jenom ho mám tak nějak v krvi.
00:15:18 Nejdřív jsem měla jenom Kačenku.
00:15:22 Teď máme Pepu, a to je můj opravdickej táta.
00:15:26 A ještě Pepíčka. Pepíčku! Pepíčku!
00:15:30 On si zase hraje na mamuty. To je můj mladší bráška.
00:15:35 Jenomže Kačenka se pořád jmenuje Součková,
00:15:40 protože je herečka. To se u divadla tak dělá.
00:15:44 Pepa se jmenuje Brďoch, takže Kačenka se někdy podepisuje
00:15:49 Součková, někdy Brďochová a někdy Součková - Brďochová.
00:15:55 Jenom já jsem Freisteinová a ve škole se mi všichni smějou.
00:16:02 Když přišla nová učitelka Koláčková, tak chtěla vědět,
00:16:07 jak se jmenujeme. Ona už to věděla, ale chtěla to vědět od nás.
00:16:11 A když přišla ke mně, tak řekla:
00:16:14 Děti, už jste něco takového viděly? Helenka se jmenuje Freisteinová,
00:16:20 její maminka se jmenuje Součková a tatínek se jmenuje Brďoch.
00:16:28 To jsem ještě nikdy neviděla. Ale u divadla se to asi tak nebere.
00:16:34 To je asi nevlastní tatínek, viď, Helenko?
00:16:45 Já sama si říkám Součková.
00:16:49 Třeba když píšu Ježíškovi nebo takové důležité osobě
00:16:53 A taky na sochání u pana Pecky. A ten to naprosto toleruje.
00:16:58 Ale kluci ve škole, vlastně i holky, ty se vždycky opičí,
00:17:03 mi říkají různě. Třeba "Mobydyk".
00:17:08 To je prej nějaká tlustá velryba.
00:17:11 Nebo "Atomová bomba". A teď, díky paní učitelce Koláčkový,
00:17:18 mi říkají Frankensteinová.
00:17:22 Já teda ani nevím, co to znamená. Budu de muset zeptat, ale opatrně,
00:17:26 aby Kačenka nechtěla jít do školy. To by mě neměli ještě víc rádi,
00:17:32 než už mě teď stejně nemaj.
00:17:35 Já bych možná mohla poprosit Ježíška, abych se pořád
00:17:40 mohla jmenovat Součková. Brďochová nemůžu.
00:17:44 To to by mi zase říkali "Ty brďo" nebo "Prďochu".
00:17:53 To by mi teda vůbec nepomohlo.
00:17:56 PÍSNIČKA:
00:17:58 Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé.
00:18:04 Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé.
00:18:13 -Vesele do školy.
-Vesele ze školy.
00:18:15 -Vesele každý den.
-Do práce všichni jdem.
00:18:19 Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé.
00:18:26 Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé.
00:18:34 -Chumelí se, chumelí,
-Tatínek jde pro jmelí.
00:18:36 -A maminka pro ovoce.
-Těšíme se na Vánoce.
00:18:39 Tak a je to! Ježíšek možná neexistuje!
00:18:45 Dostala jsem fixy, ale jenom ty malý, modelínu, kocoura Mikeše,
00:18:50 panenku, nějaký oblečky, který mě nebavěj.
00:18:54 Jenže já jsem tu modelínu viděla zastrčenou vzadu ve špajzu,
00:19:00 když jsem si šla pro jeden,
00:19:03 v nejhorším případě pro dva vanilkový rohlíčky.
00:19:10 Tak to mám asi za to. Ve škole to říkali už dávno,
00:19:14 že to je jenom jako. Krátká říkala, že dárky nosí dospělí,
00:19:18 a Eliáš říkal, že se ho babička vždycky zeptá:
00:19:23 Jiříčku, co ti mám koupit k Vánocům?
00:19:27 A potom vždycky dostane ponožky. A prej to vědí všichni.
00:19:32 Jenomže děti věří všelijakejm hloupostem.
00:19:37 Jako třeba, že Mistra Jana Husa ve filmu Mistr Jan Hus
00:19:42 hrál trestanec odsouzený k smrti, poněvadž ho na konci upálili.
00:19:49 Já vím, že to byl normální herec Štěpánek a že byl živý dál.
00:19:56 Ale ve třídě mi to nikdo nevěřil, tak já zase nevěřím jim.
00:20:00 Já si myslím, že oni mají hloupý maminky a tatínky.
00:20:05 Samý horníky, zedníky a komunisty.
00:20:09 Akorát Klímová, s kterou právě teď kamarádím,
00:20:14 a Válová, která když je vyvolaná, tak zrudne a koktá,
00:20:19 mají tatínky plukovníky a důstojníky u armády.
00:20:25 A to jsou prej komunisti tuplovaný.
00:20:29 To říkal Pepa.
00:20:32 Na podzim nám jednoho hnusnýho horníka na podstavci
00:20:36 postavili před školu a všichni tam museli jít, dokonce i rodiče,
00:20:40 s mávátkama jako na prvního máje. Akorát naši zase nešli.
00:20:45 A Kačenka řekla, že na nějakýho Uranoviče Havířenka není zvědavá.
00:20:52 Tak jsem musela jít sama. Teda ještě s Kristýnou Macháčkovou,
00:20:56 která chodí do první třídy a bydlí ve vedlejším baráku.
00:21:00 Kristýnu k nám přived její tatínek pan doktor Macháček,
00:21:04 který má bílý vlasy a vousy a vypadá jako její dědeček.
00:21:09 Tak děvčata, běžte, mlčte a poslouchejte.
00:21:14 Pak nám povíte, jaký to bylo.
00:21:17 Kačenka se ho zeptala, jestli pan doktor není zvědavý na vrchnost.
00:21:21 Kdepak, milostivá, já jsem patolog, já je uvidím později.
00:21:27 Já si tady s vámi dám kafíčko a cigárko.
00:21:32 Kristýnka chtěla vědět, co je to patolog, ale pan doktor zavelel:
00:21:36 Kristýnka, Helenka, vztyk! Vlevo v bok, odchod!
00:21:42 A vystrčil nás ze dveří. Já taky nevím, co to je patolog.
00:21:46 Zapomněla jsem se zeptat. Ale já se domnívám,
00:21:50 že patolog znamená něco jako trpělivý.
00:22:00 Hned po tom horníkovi jsem běžela před divadlo,
00:22:04 protože jsme jeli na zájezd do Čáslavi.
00:22:08 Zájezd je to nejlepší na světě. Akorát jsem si všimla,
00:22:14 že se naši nějak strašně dlouho baví s Luďkem Starým.
00:22:21 Začala jsem být "trop na nervy", jak říká zákopecká babička,
00:22:26 protože Luděk Starý se mi líbí.
00:22:37 Kačenka to ví a dělá si ze mě legraci.
00:22:41 Helčo, nápadník s pouhou maturitou a malou hlavou mi nesmí přes práh.
00:22:48 To klidně to řekne před Luďkem. Já mám hned plný oči slz.
00:22:54 Helčo, nic si z toho nedělej, Kačenka se bojí, že si tě vezmu
00:22:59 za druhou ženu, až se rozvedu. Ona už tou dobou bude stará bába.
00:23:06 Já vím, že to tak není, že to je taková dospělá legrace.
00:23:11 Ale Kačenka by neměla říkat, když ví, že jsem ještě malá a ošklivá.
00:23:18 I když teda v divadle to nikomu nevadí, to je fakt.
00:23:22 Třeba když potkám pana Dusila, to už je starej dě..., herec,
00:23:26 co hraje pohádkový dědečky a krále, tak mi dá sisinku.
00:23:33 Já si vezmu, protože on by byl smutný, kdybych si nevzala.
00:23:39 A taky proto, že prostě tu sisinku chci.
00:23:45 Nebo pan Vorel. To už je taky dost starej herec,
00:23:50 ale má mladou milenku Mílu. Ten když mě potká,
00:23:55 tak sklapne patky a řekne:
00:24:00 Rukulíbám,
00:24:05 komteso Heleno.
00:24:10 Pan Vorel hraje vojevůdce, knížepány, továrníky
00:24:15 nebo ředitele různejch věcí. Jeho milenka Míla je učitelka.
00:24:20 Jednou s námi byli na dovolený v Bulharsku a ta jeho Míla
00:24:25 je ještě mladší než moje Kačenka. Ale vůbec není tak pěkná.
00:24:30 Já si myslím, že by mohla hrát nanejvýš tak něčí sestru.
00:24:36 Malovaný džbánku z Krumlovského zámku,
00:24:41 znáš ten čas, dobře znáš ten čas...
00:24:46 Pan řidič Klubko měl v autobuse puštěný rádio
00:24:50 a hráli moji zamilovanou Helenku Vondráčkovou.
00:24:55 Les jabloní a stříbrné paličky jív
00:24:59 zem provoní a zpívají skřivani tak jako dřív.
00:25:04 Malovaný džbánku, stuho na červánku,
00:25:08 svítání, vítej nám!
00:25:13 Hej, jen mi, dudáčku hrej! Píseň mou ať ptáci roznesou.
00:25:20 Hej, jen mi, dudáčku hrej!
00:25:24 A potom hlásili, že v Praze vyhořel Veletržní palác.
00:25:29 Mně to bylo líto, protože vím, že v Praze jsou starobylé paláce
00:25:34 a Praha je krásné, starobylé a hlavní město.
00:25:38 To mi říkal dědeček František. Tak jsem byla zvědavá,
00:25:42 jestli bude sbírka mezi chudými, jako když vyhořelo Národní divadlo.
00:25:47 Chtěla jsem se zeptat, ale už nebyl čas, poněvadž jsme byli v Čáslavi
00:25:52 a museli jsme vystupovat.
00:26:00 Čáslav. V Čáslavi zemřel slavný husista Jan Žižka,
00:26:07 na kterého volali "chraň Holého" a vystřelili mu oko.
00:26:14 A potom ještě jedno u hradu Rábí.
00:26:17 Čáslav je krásné, starobylé a okresní město.
00:26:22 To mě naučil zákopecký dědeček, který mě učí poznávat naše krásné,
00:26:27 starobylé, československé a socialistické dějiny.
00:26:32 V hotelu, kde jsme bydleli, bylo na záchodě napsáno:
00:26:42 Na kostele zvoní zvon, seru, sereš, sere on.
00:26:52 Na mou věru, jak tak seru,
00:26:56 tak mi přišlo na mysl, jak sral kníže Přemysl.
00:27:05 A pod tím bylo napsáno:
00:27:07 Horší nežli Rusák je ten čůrák Husák.
00:27:17 A pod tím bylo napsáno: Dělej mi to zezadu.
00:27:24 Tomu jsem nerozuměla.
00:27:28 Ptala jsem se u večeře Kačenky. Kačenka celá zrudla,
00:27:34 zakuckala se a řekla, že neví, co by to mohlo znamenat.
00:27:38 Jen neříkej! Zeptejte se Andrey Kroupový. Ta by to mohla vědět.
00:27:44 Mohli byste se stydět před tím dítětem!
00:27:48 Kačenka se hodně mračila, tak už jsem se radši neptala.
00:27:52 A nebyl čas. Museli jsme jít do divadla hrát.
00:27:56 Hráli jsme Zkrocení zlé ženy. My tomu v divadle říkáme Zkrocenka.
00:28:01 Tu zkrocenou zlou ženu hraje Kačenka a moc krásně.
00:28:06 Já už to viděla pětkrát. Když představení skončilo
00:28:11 a my jsme vyšli ven, tak na lavičce seděl pan Dusil.
00:28:16 Ale on tak skoro ležel.
00:28:19 Karle, co je vám? Je vám něco?
00:28:22 Ale nic. Udělalo se mi blbě, tak jsem musel na vzduch.
00:28:26 -Dojdu pro doktora!
-To byste mě naštvala, Kateřino.
00:28:30 -Jste hodná holka, to bude dobrý.
-Děláte mi starosti.
00:28:36 A já jsem si všimla, že Kačenka panu Dusilovi
00:28:40 možná pohladila ruku.
00:28:45 Ale to už se vraceli všichni, co hrajou ve Zkrocence.
00:28:48 Andrea Kroupová a Evžen Beznoska. On je ošklivej, ale je dramaturg.
00:28:54 A Andrea řekla, že jsme všichni zvaní na mejdan k panu Kubálkovi.
00:29:00 Tak všichni šli, akorát my a pan Dusil ne.
00:29:04 A po cestě Pepa povídá: Kubálek, Kubálek...
00:29:09 Není to snad ten pan soudruh, co měl před představením projev?
00:29:15 Hádej, Pepíku. Můžeš třikrát.
00:29:19 Řekl pan Dusil a plivl na chodník.
00:29:23 PÍSEŇ: Širaka strana maja radnaja.
00:29:27 Mnogo v něj lesov, polej i rjek.
00:29:32 Ja drugoj takoj strany něznaju, kde tak volno dyšet čelavěk.
00:29:52 Z Turkestanu do Sibiře jako dlouhý drak
00:29:55 přes pouště a tajgu jede krásný, nový vlak.
00:29:59 V poušti vítr písek věje vlnu za vlnou.
00:30:02 Z Turkestanu vlak sem jede s bílou bavlnou.
00:30:06 V Sibiři z ní tkáti budou nové šatečky
00:30:09 pro buclaté eskymáčky, malé všetečky.
00:30:12 Vlak potkává ze Sibiře dlouhé řady klád.
00:30:17 Kdo je v poušti, nemá dřevo. Uvidí je rád.
00:30:22 Široka strana maja radnaja.
00:30:26 Mnogo v něj lesov, polej i rjek.
00:30:31 Ja drugoj takoj strany něznaju, kde tak volno dyšet čelavěk.
00:30:43 Zatopí si, uvaří si, rozdá talíře.
00:30:46 Pro toho je každá tříska pozdrav Sibiře.
00:30:50 V dřevě voní pryskyřice, mech a jehličí.
00:30:54 To je vůně, že ji stěží někdo vylíčí.
00:30:58 Ja drugoj takoj strany něznaju, kde tak volno dyšet čelavěk.
00:31:08 Připomíná lesy, hory sady v rozkvětu.
00:31:11 To je vůně nejkrásnější - země sovětů!
00:31:23 Když jsem vyšla ven, byla už tma a zase začalo sněžit.
00:31:30 Chvilku jsem se zastavila před kulturákem a dívala jsem se dolů
00:31:36 na Ničín - na světýlka.
00:31:40 Byly krásný, žlutý a oranžový.
00:31:44 A na nejvyšších domech svítily červený komunistický hvězdičky.
00:31:51 Naši mě poslali spát a v kuchyni si povídali a povídali,
00:31:56 až jsem z toho celá usnula.
00:31:59 Ale než jsem usnula, tak jsem toho slyšela víc než dost.
00:32:05 Že prej si Kačenka má dát pozor na Andreu Kroupovou,
00:32:11 která se nějak podezřele motá s nějakým soudruhem Pelcem,
00:32:16 největším komunistou v Ničíně.
00:32:19 Ráno jsem se Kačenky ptala, jestli si teď na tu Andreu
00:32:25 dáme pozor, ale Kačenka mi řekla, že Andrea je naše kamarádka,
00:32:31 že to není žádná komunistka, že je vdaná s Robertem Čuškem
00:32:36 a že si nemám dělat hlavu. Dobře!
00:32:41 Jenže Kačenka je naivní a čestná jako zákopeckej dědeček František.
00:32:48 Tak mám strach, aby jí zase někdo neoblafnul.
00:32:53 Třeba jako ten Freistein. Já jsem přesvědčená,
00:32:58 že ten Freistein ji vyloženě voblafnul.
00:33:04 Ty kurvy! Ty mizerný, špinavý kurvy!
00:33:08 Tatínek s maminkou měli ve čtvrtek premiéru.
00:33:12 Ty kurvy! Ty mizerný, špinavý kurvy!
00:33:15 Káčo, uklidni se. Vždyť je půlnoc!
00:33:18 S kurvama jsem taky měla potíže.
00:33:22 Když jsme si s dětma hráli v Zákopech před bytovkama,
00:33:27 tak kluci pořád řikali - ty kurvo, ty kurvo, ty kurvo.
00:33:31 Já jsem to slovo neznala, ale strašně se mi líbilo.
00:33:35 Tak když na mě babička zavolala "Večeře, Helenko!",
00:33:42 tak jsem řekla: "Děkuju! Ještě nemám hlad, ty kurvo."
00:33:50 Babička zabouchla okno
00:33:53 a všechny paní před bytovkama se strašně smály.
00:33:58 A já jsem měla doma nepříjemnost.
00:34:01 Doma mi vysvětlili, že kurva je strašně sprostý slovo.
00:34:07 Že je daleko horší než vůl, blbec nebo pitomec.
00:34:12 Je to prej nějaká strašně zlá paní.
00:34:16 Ale nechtěli mi vysvětlit, jak přesně je zlá.
00:34:24 Stejně jsem byla ráda, že mě Kačenka tím křikem probudila.
00:34:30 Měla jsem totiž takovej špatnej sen.
00:34:34 Já mám špatný sny dost často,
00:34:37 ale zaplaťpánbu tak špatný zas tak často ne.
00:34:42 Zdálo se mi, že si hraju úplně sama na našem pískovišti
00:34:48 ve dvoře baráku. A najednou se otevřely dveře
00:34:54 a ze všech stran vyběhli vlci.
00:34:58 Bylo jich tolik a běželi tak rychle,
00:35:02 že jsem ani neutíkala a čekala jsem, až mě sežerou.
00:35:07 Kdyby mě Kačenka tím svým křikem včas neprobudila,
00:35:12 tak by mě určitě sežrali. Ach jo.
00:35:17 Já už bych chtěla bejt velkej, starej člověk,
00:35:22 protože velký, starý lidi se sobě navzájem nesmějou,
00:35:26 třeba když jsou tlustý a tak. A nedělaj si takový hnusný věci,
00:35:30 jako si děti dělají pořád.
00:35:33 V mateřský školce mi hned při prvním obědě jeden chlapeček řekl,
00:35:38 že jeho tatínek má náklaďák, a tím náklaďákem že mě přejede.
00:35:48 Vůbec nevím proč. Já jsem mu řekla akorát ahoj a jak se jmenuju.
00:35:54 Naštěstí Kačenka měla rozum, tak jsem do školky chodila jen týden
00:35:59 a potom zase na zkoušky do divadla. Jenže ve škole je to to samý.
00:36:03 A člověk tam musí chodit pořád. No vlastně...
00:36:10 Pořád taky ne. Protože jednou budu stará,
00:36:15 nebudu muset nikam chodit a vůbec nic se mi nebude zdát.
00:36:48 Libuše u vytržení, jako by družiny manžela nebylo,
00:36:55 vztáhla ruce k modravým stráním za řekou
00:36:59 a hledíc na les táhlého vrchu, mluvila prorockým duchem:
00:37:04 Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat.
00:37:08 Tam v lese je místo, třicet honů odtud vzdálí, Vltava řeka je obíhá.
00:37:14 To na půlnoc ohrazuje potok Brusnice hlubokým ouvalem,
00:37:18 na polední pak straně skalnatá hora lesa Strahova.
00:37:22 Tam když přijdete, najdete člověka prostřed lesa,
00:37:26 an tesá práh domu. I nazvete hrad, jejž vystavíte, Prahou.
00:37:31 A jakožto knížata, vojvodové proti prahu klanějí hlavu,
00:37:36 tak budou klaněti proti městu mému.
00:37:39 Budeť mu sláva, čest a bude slovutno světu.
00:37:52 Jo, jo, jo! Byli jsme v Praze!
00:37:59 Byli jsme tam celý dva dni!
00:38:02 Bylo to tak krásný, že tam v hlavě pořád ještě jsem!
00:38:06 Totiž umřela teta Aňa.
00:38:13 To je zákopecký babičky nejmladší sestra, kterou má nejradši,
00:38:17 poněvadž je nejvíc nóbl. A nejlepší na tom bylo, že já a Pepíček
00:38:22 jsme na pohřeb nemuseli. A Pepa rozhodl, že v té Praze přespíme.
00:38:30 Ráno si mě vyzvedla teta Marta, což je pražský babičky Dášy
00:38:35 nejstarší sestra a jmenuje se Krausová. Já jsem chtěla vidět
00:38:40 všechny pamětihodnosti, o kterých mi dědeček František vyprávěl.
00:38:44 Nejvíc jsem chtěla vidět věž Daliborku, ona je tady schovaná,
00:38:50 ve které trpěl rytíř Dalibor z Kozojed,
00:38:55 který se mi strašně líbí.
00:38:59 Ale to je tajemství. To se nesmí nikdo dozvědět.
00:39:05 Vystřihla jsem si jeho obrázek z knihy Staré pověsti české
00:39:10 od Aloise Jiráska, ale to se taky nesmí nikdo dozvědět.
00:39:14 To bych měla velké nepříjemnosti. A já jsem si ten obrázek složila
00:39:19 asi na desetkrát, až je z něj úplně malej čtvereček,
00:39:23 a nosím ho v penále v kapsičce na gumy.
00:39:27 Když jsem v bezpečí, třeba na záchodě,
00:39:32 tak ho velice opatrně rozložím.
00:39:41 A dívám se na něj, jak je krásnej,
00:39:46 jak má hlad,
00:39:50 jak ze zoufalství hraje na housle,
00:39:53 jak mu sekaj hlavu... A miluju ho.
00:40:00 Když jsme všechno prohlídli, pozvala mě teta Marta na zmrzlinu
00:40:04 a sebe na tři cigárka a kafíčko do cukrárny.
00:40:10 Při tom mi vyprávěla velice dobrodružnou historku
00:40:19 o tom, jak...
00:40:23 celou druhou světovou válku...
00:40:44 Celou druhou světovou válku schovávala svého manžela ve skříni,
00:40:50 protože ho Němci neměli rádi. Ten manžel se jmenoval Hugo Krause.
00:40:55 A když válka skončila, tak ten Hugo Krause utekl do Ameriky.
00:40:59 A když přišli Rusáci, tak za ním utekla i ta jejich holka Hanka.
00:41:03 Teta Marta tady zůstala úplně sama. Tak se rozhodla, že taky pojede.
00:41:08 Už je v penzi, tak nemá co dělat, tak pojede.
00:41:12 Teď jenom čeká, až jí to Američani a komunisti dovolej.
00:41:17 Když jsme přijeli domů, vytáhla jsem si z hračkárny
00:41:22 svoje krabice s pokladama.
00:41:26 Na jedný mám napsáno AV. To znamená Americké Věci.
00:41:34 Na druhé mám napsáno UNP. To znamená Upomínky Na Prahu.
00:41:42 Do Upomínek jsem si dala Spejbla a pohlednici s orlojem.
00:41:49 Do Amerických věcí panenku, co jsem dostala od příbuzných tety Aňy,
00:41:54 co přijeli z Ameriky na pohřeb. Ještě mi zbylo starodávný zrcátko
00:41:59 a takový divný svícen, na kterém je napsáno ISRAEL
00:42:03 a pod tím takový klikyháky. To jsem dostala od tety Marty.
00:42:08 Prý je to něco extra a mám si to nechat na "až budu velká".
00:42:13 Jenomže do Americkejch věcí mi to nepasovalo.
00:42:17 A do Upomínek na Prahu už vůbec ne.
00:42:21 Nakonec jsem založila úplně novou krabici.
00:42:26 Napsala jsem na ni ÚJV - Úplně Jiné Věci.
00:42:37 A jsem teda fakt hodně spokojená.
00:42:48 PÍSNIČKA: Zpívá Michal David
00:42:51 Krásný úděl máte dnes -
00:42:58 kráčet k zítřkům, žít a kvést.
00:43:05 Krásný uděl, před očima růst,
00:43:12 vzhůru k výškám každou chvíli zkus.
00:43:21 Když se podaří, co se dařit má, když rozkvete růže z poupěte...
00:43:37 Protože už je hezky teplo, začaly potíže s tělocvikem.
00:43:46 S tělocvikem jsou potíže pořád, ale jakmile vysvitne sluníčko
00:43:52 a člověk musí ven, je to horší. Už jenom svlíknout se do trenýrek
00:43:57 a do trička nestojí za nic.
00:44:03 Hned je břicho vidět ze všech stran
00:44:07 a člověk s tím nemůže vůbec nic dělat.
00:44:12 Protože tělocvik nebyl vymyšlenej kvůli cvičení,
00:44:16 ale kvůli mučení...
00:44:24 tlustých a neohrabaných dětí.
00:44:28 A to já jsem obojí.
00:44:37 Včera byl sportovní den, protože Vladimír Iljič Lenin měl narozeniny
00:44:48 Nejdřív byly proslovy, pak se recitovalo,
00:44:52 pak se všichni líbali a pak byl běh na 5O metrů.
00:44:59 První běžely holky. Vždycky po pěti. Čau, Válová!
00:45:04 Čau, Součková.
00:45:07 Když na mě přišla řada, kluci křičeli "Mobydyk, do toho".
00:45:12 Připravit ke startu, pozor, teď!
00:45:21 Upadla jsem hned po startu. Udělala jsem si díru do nohy,
00:45:26 odřela ruce, nohy a hlavu. Asi fakt hodně,
00:45:31 poněvadž mě učitelky posadily na trávník. Tak jsem seděla
00:45:36 a dívala jsem se, jak mi všude možně crčí krev,
00:45:41 taky na tu díru v koleni a tu škváru v ní.
00:45:50 A byla jsem moc spokojená,
00:45:53 protože jsem věděla, že už nebudu muset závodit.
00:45:58 Freisteinová, teď půjdeš domů, ale cestou se zastavíš u doktora.
00:46:04 A půjde s tebou tady Válová, kdyby se ti náhodou udělalo špatně.
00:46:09 Jo.
00:46:13 Válová mě doprovodila, pan doktor mi dal protitetanovou injekci.
00:46:17 Nic to nebylo. Válová šla domů. Díky, Válová. Čau!
00:46:22 A já šla za Kačenkou do divadla. Ale jak jsem se blížila k divadlu,
00:46:30 začala jsem se courat, poněvadž jsem se bála,
00:46:34 že se Kačenka lekne, nebo mi vyhubuje, nejspíš asi obojí,
00:46:38 poněvadž jsem byla ušmudlaná od krve. Když jsem přišla do divadla,
00:46:44 všimla jsem si, že před Kačenčinou šatnou stojí Iveta Panýrková
00:46:52 a kouří. A když jsem jí řekla "ahoj", tak se strašně lekla.
00:47:01 Chtěla jsem otevřít Kačenčinu šatnu.
00:47:05 Vzala jsem za kliku, nešlo to.
00:47:09 Vzala jsem ještě víc za kliku, nešlo to.
00:47:16 Vložila jsem do toho celou svoji sílu.
00:47:23 Za dveřmi stála Andrea Kroupová.
00:47:26 Dobře. Jak myslíš. Ale já jsem tě varovala.
00:47:32 A Kačenka: Mně je 36 let, já do žádnýho SSM vstupovat nebudu!
00:47:36 A jestli chceš vědět, co si o tom myslím, tak já si myslím,
00:47:41 že je to svinstvo. Stačí ti to?
-Stačí. Ahoj, Helenko.
00:47:49 Ahoj, Andreo.
00:47:51 Andrea Kroupová odešla. A pro mě všechno dobře dopadlo.
00:47:57 Kačenka byla tak rozčílená, že si nevšimla, jak vypadám.
00:48:07 PÍSNIČKA:
00:48:10 Rudé šátky na slunci hoří jako rozkvetlý vlčí mák
00:48:18 a po celém kraji letí píseň, za skřivánkem vzhůru do oblak.
00:48:26 A po celém kraji letí píseň, za skřivánkem vzhůru do oblak.
00:48:36 Slib jisker!
00:48:38 Slibuji dnes...
00:48:41 Slibuje dnes přede všemi jako jiskra jasná,
00:48:45 chci žít pro svou rodnou zemi, aby byla šťastná.
00:48:48 -Zákony jisker. Jiskra...
-Je zvídavá.
00:48:52 -Jiskra...
-Tančí.
00:48:53 -Jiskra...
-Cvičí.
00:48:55 -Jiskra...
-Tancuje ještě jednou.
00:48:58 -Jiskra...
-Já nevím.
00:49:19 Naši mi dovolili chodit na jiskřičky.
00:49:23 Nejdřív se zavřeli v kuchyni a hrozně na sebe křičeli,
00:49:27 pak běhali po bytě a práskali dveřmi. Pak se vrátili do kuchyně
00:49:31 a řekli, že jestli teda chci, tak na ty jiskřičky můžu chodit.
00:49:35 Kačenka byla uplakaná a mluvila dost sprostě, ale já si myslím,
00:49:40 že jiskřičky nejsou zasraný a že to bude prima.
00:49:48 Náš oddíl se jmenuje Veselí lumíci
00:49:54 a naše paní vedoucí je slečna Anděla a už chodí na gymnázium.
00:50:00 Byla jsem s nima na prvním výletě po stopách partyzánů,
00:50:04 který se uskutečnil u příležitosti výročí 9.května,
00:50:08 kdy nás Rusáci s komunistama a partyzánama osvobodili
00:50:13 od fašistického jha.
00:50:17 Šli jsme přes pole, lesy a louky, kudy za druhé světové války
00:50:22 pobíhalo nesmírné množství fašistů a partyzánů.
00:50:28 Partyzáni bydleli v zemljankách.
00:50:32 To jsou takový díry do země, který vymysleli v Sovětském Svazu.
00:50:39 Když někdy náhodou fašisti nějakýho partyzána zastřelili,
00:50:47 tak ho ostatní partyzáni zahrabali do země.
00:50:52 Ale neudělali mu žádnej hrobeček. Naopak. Dlouho po tý hlíně dupali
00:50:58 a skákali. Pak to zaplácali mechem, chvojím a šiškama,
00:51:04 aby ho nikdo nenašel. Já teda nevím proč,
00:51:08 poněvadž už byl stejně mrtvej. Ale je to pravda,
00:51:12 protože nám to vyprávěl Vladimír. Pan Vladimír není náš vedoucí,
00:51:17 ale Anděla ho vzala s sebou, protože je specialista na partyzány
00:51:23 Vypadá úplně jako Ježíšek, když byl ukřižovanej.
00:51:28 A úplně stejně se mračí. A když se ho Lenka Krátká zeptala:
00:51:34 -Pojď sem, Lenko.
-Nejdu!
00:51:36 Pojď sem! Nech toho!
00:51:41 Zeptej se ho.
00:51:46 Soudruhu Vladimíre, že vy se jmenujete podle soudruha Lenina?
00:51:53 Je to možný. Oni mě naši moc nechtěli.
00:52:07 Soudružko holčičko.
00:52:11 To už ho Anděla vzala za borovici a hrozně tam šermovala rukama.
00:52:16 Když se Vladimír vrátil, už se tvářil úplně jinak.
00:52:22 Konečně se setmělo. Rozdělali jsme ohníček,
00:52:27 pekli jsme si buřty, pan Vladimír vytáhl pivo
00:52:31 a začal konečně vyprávět o životě partyzánů. Bylo to moc dobrodružné,
00:52:36 ale stejně mi vrtalo hlavou, jak je to možný,
00:52:41 že se za války tolik partyzánů ukrývalo v ničínských lesích
00:52:47 když ty lesy jsou takový řídký a krátký.
00:52:52 Člověk hned dojde na konec. Ale pan Vladimír mi vysvětlil,
00:52:58 že ničínští partyzáni, to byl zvláštní druh partyzánů.
00:53:06 Oni byli děsně mrňaví a děsně hbití.
00:53:11 Uměli rychle kličkovat mezi stromy a dokonce na ně i šplhali.
00:53:17 Ale protože měli opravdu dost těžký podmínky,
00:53:21 tak jich stejně dost padlo.
00:53:23 Proto jich je kolem Ničína tolik zakopanejch.
00:53:28 Oheň pomalu dohoříval, všichni mlčeli.
00:53:34 Já myslím, že se báli. Já teda hrozně.
00:53:40 Vtom pan Vladimír vstal a ukázal prstem mezi stromy.
00:53:44 Tak hele! Vidíte támhle tu velkou hromadu šišek?
00:53:49 Nezdá se vám to podezřelý? Mně jo.
00:53:53 Nebo ten mechovej dolíček ve tvaru obdélníku je zvláštní.
00:53:58 Vás je tady šest. Rozdělíte se do dvou družstev po třech
00:54:03 a prozkoumáte ty dvě místa.
00:54:07 Jestli mě můj instinkt odborníka neklame, tak...
00:54:13 No, nechci vás strašit. Vidíte ten nůž?
00:54:17 A vytáhl strašně velkej tesák.
00:54:21 Ten jsem si vzal jednomu, co jsem ho loni kousek odtud vykopal.
00:54:27 Psaly o tom tehdy všechny noviny. Tak se do toho pusťte.
00:54:32 Jestli se ovšem nebojíte.
00:54:35 "Nebojíme", zašeptal Secký, kterýmu hrozí dvojka z chování.
00:54:40 Výborně! Vaše soudružka vedoucí má taky strach.
00:54:44 To není žádná hanba. Důležité je umět ho překonat. Pojď!
00:54:57 Začali jsme hrabat. Myslela jsem na to, že Pepa má dneska narozeniny
00:55:03 a večer bude oslava. Bála jsem se, aby mi nezavřela drogerie,
00:55:09 když už je taková tma. Vtom Secký zařval:
00:55:13 Ty vago, noha!
00:55:18 Tesák mi vypadl z ruky, Zdena začala řvát,
00:55:22 Krátká se svalila na zem a Secký se chechtal a skákal do výšky.
00:55:28 -Ty jsi takový vůl, Secký!
-Soucit, soucit!
00:55:32 Já ti dám soucit!
00:55:35 -Co, co, co?
-Já ti dám co, co, co!
00:55:39 Krátká se naštvala, řekla, že se na partyzána může vyprdnout,
00:55:45 vytáhla horalku a začala svačit.
00:55:49 Lenka Krátká, tralalala, se nám strachy posrala.
00:56:02 To zpíval Secký.
00:56:05 -Secký, ty jsi takovej vůl!
-Co, co? Soucit, soucit!
00:56:12 Musela jsem se smát, i když vím, jaký to je,
00:56:17 když se všichni smějou jednomu. Ale ona ta Krátká... Viď, Zdeno?
00:56:23 Já nevím.
00:56:29 Najednou jsem narazila na něco tuhýho.
00:56:34 Myslela jsem, že je to kámen, ale nešlo s tím hnout.
00:56:38 "Ty, Zdeno", řekla jsem zvláštním hlasem, jako kdybych měla angínu.
00:56:45 Prosím tě, můžeš mně pomoct?
00:56:50 Děkuju. Jsi fakt kámoš.
00:56:54 Páčily jsme obě dvě na jednu stranu, na druhou stranu,
00:56:58 ale nechtělo se to hnout, až najednou...
00:57:05 Byl to partyzán!
00:57:10 Ty vago! Ty vago! Ty vago! To je drsný teda!
00:57:14 Teď najednou, Secký. Před chvilkou to bylo normální.
00:57:19 Zdena řvala tak dlouho, až přišli pan Vladimír a slečna Anděla.
00:57:23 Slečna Anděla se divně se motala a byla taková celá pocuchaná.
00:57:28 A měla úplně napadrť rozbitý ty svoje děsně silný brejle.
00:57:35 Jdeme všichni na autobus. Nemůžeme jít pěšky,
00:57:39 protože slečna Anděla si lehla, totiž sedla na brejle.
00:57:44 Prokázali jste odvahu, máte můj obdiv. Jdeme!
00:57:48 Počkejte! Toho partyzána musíme nahlásit na Veřejnou bezpečnost.
00:57:54 Secký mě podpořil: "Jasně! To jsme se na to mohli vyprdnout.
00:57:58 My se tady dřeme, a nikdo se o tom ani nedozví."
00:58:02 -Díky, Secký.
-Není zač.
00:58:06 Tak dobře. Dejte to sem. Jdeme!
00:58:10 Vrátili jsme se do Ničína. Drogerie byla ještě otevřená,
00:58:16 ale když jsem stála frontu u kasy, všimla jsem si,
00:58:21 že na náměstí spolu stojí Anděla a pan Vladimír,
00:58:27 dělají různé pohyby a pusinkují se. Najednou Vladimír vytáhl partyzána
00:58:35 a hodil ho do popelnice.
00:58:39 Potom odešli. Obezřetně jsem vyšla z drogerie.
00:58:51 Nenápadně jsem dávala pozor, jestli mě někdo nesleduje.
00:58:58 Třeba kapitán Klos.
00:59:04 Když jsem viděla, že vzduch je čistý, sáhla jsem do popelnice,
00:59:08 vytáhla partyzána a strčila ho do chlebníku.
00:59:12 Jenomže on byl hrozně dlouhej. Musela jsem ho krýt vlastním tělem.
00:59:19 To jsem viděla v televizi.
00:59:22 Když jsem došla k divadlu, potkala jsem herečku Berenčičovou.
00:59:28 -Ahoj, Helčo!
-Ahoj.
00:59:31 Kam neseš tu prasečí kost? To dostane Pepa k narozeninám?
00:59:36 -To není prasečí, ale partyzán.
-Já jsem z vesnice, mě neoblafneš.
00:59:41 Tak jo. Já k vám večer přijdu. Ale to ty už budeš chrnět. Tak čau!
00:59:49 Čau!
00:59:51 Teda ta byla drzá! Ale co když měla pravdu?
00:59:56 Tak jsem pro sichr ukryla partyzána v křoví před barákem
01:00:01 a šla jsem na dorty.
01:00:04 -Všechno nejlepší, Pepo!
-Díky, Helčo.
01:00:07 Dorty byly a předtím ještě řízky. Ptala jsem se Kačenky,
01:00:12 jestli jsou ty řízky z krávy, nebo z prasete.
01:00:16 -Z prasete.
-Nezbyly tu nějaké kosti z prasete?
01:00:20 Ale Helenko, v řízkách žádný kosti nejsou.
01:00:25 No ale jestli máš hlad, tak si můžeš výjimečně přidat.
01:00:30 Tak jsem si přidala ty dorty.
01:00:33 Helčo, víš, jaký je člověk, když se po třicítce vzbudí a nic ho nebolí?
01:00:40 -Ne.
-Mrtvej, protože je v rakvi!
01:00:43 To jsou ošklivý vtipy. Hlavně že se mu líbil ten Pitralon.
01:00:49 Pak se stala nádherná věc.
01:00:52 Kačenka koupila Pepovi opravdickej gramofon
01:00:56 a tři gramofonové desky. Mou vlast od Bedřicha Smetany,
01:01:03 Lidové písně od Waldemara Matušky a Ztracenka zpívá asi od Ztracenky.
01:01:11 Potom všichni zpívali, tancovali, veselili se a pusinkovali.
01:01:16 Na mě úplně zapomněli. Vzpomněli si na mě až v deset večer.
01:01:21 Zazvonil zvonek. Pepa šel otevřít.
01:01:26 Ve dveřích stála Berenčičová.
01:01:29 Z hlavy, z nosu i z pusy jí strašně kapala krev.
01:01:35 Až na ten svetříček z Maďarska, který bych taky moc potřebovala.
01:01:40 -Co se ti stalo?
-Zmlátily mě. Rozbily mi držku.
01:01:45 -Kdo?
-Kroupová s Panýrkovou.
01:01:49 Přišly za mnou, ať podepíšu to SSM, tak jsem je poslala do prdele.
01:01:53 Řekla jsem jim, že jsem stejná kurva jako oni, ale ne svině.
01:01:58 Tak mě zamkly, seřezaly a utekly.
01:02:02 -Panebože, co budeme dělat?
-To je jedno. Nalijte mi panáka.
01:02:08 A protože nevěděli, co budeme dělat, tak mě poslali spát.
01:02:12 Jen jí nechte, ať vidí, jak vypadá opravdickej, zkurvenej život.
01:02:18 Ráno jsem na partyzána zapomněla. A když jsem šla ze školy,
01:02:23 tak už tam ta prasečí kost nebyla.
01:02:55 Nabít tříštivin! Pal!
01:03:02 Soudruzi! Soudruzi! Pavko Korčagine!
01:03:06 Soudruzi!
01:03:08 Feuer!
01:03:23 Hurá!
01:03:29 Vladimír Stuchl Bomby a boty
01:03:33 Nevím, kolik bomb a děl vyvezly letos Spojené státy
01:03:36 do Jižní Koreje a kolik do Německa.
01:03:39 Včera jsme měli k obědu strašně hnusnou věc.
01:03:44 Jmenuje se to pličky na smetaně.
01:03:51 Ale znám učitele v pensylvánském hornickém kraji,
01:03:54 má rád svou zem a svoje děcka.
01:03:57 To jsou takový malinký kousky masa. Jsou strašně slizký.
01:04:03 Vypadaj, jako by je do tý smetany někdo naplival.
01:04:08 A ten písmem kostrbatým napsal do třídní knihy:
01:04:13 Rozbolelo mě břicho jako čert.
01:04:16 Nesplněn plán návštěvní kvóty. Důvod: šestnáct dětí nemělo boty.
01:04:37 Byla velká sláva, protože tetu Martu Krausovou pustili do Ameriky.
01:04:43 To je velká sláva a zázrak, protože Rusové
01:04:48 nikdy nikoho do Ameriky nepustí. A komunisti taky.
01:04:53 Tak pojede a už se nevrátí.
01:04:58 Už je strašně stará. Mnohem starší než babička Dáša.
01:05:03 Je celá vráščatá, má bílý vlasy.
01:05:08 A na nich nosí červenou paruku, který se říká tycián.
01:05:14 A krásně voní cigaretama.
01:05:17 Pojede, pojede a už se nám nevrátí.
01:05:22 To mě mrzí, protože teta Marta Krausová
01:05:26 je moje moc dobrá pražská přítelkyně.
01:05:30 Vlastně asi úplně nejlepší.
01:05:35 Jenže tetě Martě Krausový už všichni odjeli dávno.
01:05:45 Kačenka udělala řízky, Pepa koupil pivo a víno
01:05:49 a pořád říkal tetě Martě:
01:05:51 Jó, Marti, poslední česká večeře a šmidra!
01:05:56 A bouchal pěstí do stolu.
01:06:00 A šmidra!
01:06:02 A šmidra!
01:06:04 A mě poslali spát.
01:06:08 Když jsem se ráno probudila, všichni spali, jen Pepíček si hrál.
01:06:13 Najednou zazvonil zvonek a pak se ozvalo zabouchání.
01:06:18 Pepa šel otevřít.
01:06:22 Ve dveřích stál Robert Čušek, manžel Andrey Kroupový
01:06:27 a byl ještě zmuchlanější než Pepa.
01:06:31 Ty vole, to je dost Už jsem se tady málem poblil.
01:06:37 A šel rovnou k nám na záchod.
01:06:41 Roberte, já se ti divím po tom, co řekla tvoje žena Káče,
01:06:47 že sem vůbec lezeš.
01:06:50 Ty vole, jaká moje žena, vole? Moje bejvalá žena! Už mi to řekla.
01:06:54 Už se k němu stěhuje. Promiň, mně je hrozně blbě, vole.
01:06:58 -Počkej! Ke komu?
-K Pelcovi, k tomu komundírovi.
01:07:04 Řekla, že se mnou nemá žádnou kariéru, že se na to může vysrat.
01:07:10 Tak už u něj, ty vole, bydlí.
01:07:13 Kačenka stála v chodbě a tvářila se hrozně divně.
01:07:18 Skoro tak divně, jako když si teta Krausová sundá tyciána.
01:07:22 Zítra jdu k Vytlačilovi. Jde to pěkně rychle.
01:07:27 Ty vole! Tak to abych šel. Rukulíbám, dámy!
01:07:32 A Robert Čušek odešel.
01:07:35 Roberte! Roberte!
01:07:37 Jaký málem, Roberte?
01:07:42 Ty ses tady doopravdy poblil!
01:07:57 HUDBA: INTERNACIONÁLA
01:08:15 My, čeští umělci, považujeme za svoji povinnost pozvednout hlas
01:08:20 na podporu provolání ústředního výboru KSČ
01:08:25 a ústředního výboru Národní fronty ČSSR k volbám.
01:08:31 Bzzzzzz!
01:08:47 Nové vedení strany v čele s Gustavem Husákem
01:08:52 postavilo před nás místo planých slibů a měšťáckého vlastenčení
01:08:56 jasné a konkrétní úkoly.
01:08:58 Bzzzzzzz!
01:09:14 Vážíme si otevřeného přístupu strany k národu tím více,
01:09:18 že máme v živé paměti dobu politických zmatků a nejistot,
01:09:22 dobu, kdy byly ohroženy základy a podstata socialismu v naší zemi.
01:09:28 Bzzzzzzzz!
01:09:42 Ve čtvrtek nepřišla slečna Anděla už podruhý na jiskřičky.
01:09:47 Všecky děti odešly, akorát Secký, Eliáš a já
01:09:52 jsme seděli na klandru a čekali jsme, jestli nás něco napadne.
01:10:00 Ale pak jsme museli spravedlivě uznat,
01:10:05 že jsme z toho horka zblbí, takže radši půjdeme domů.
01:10:11 Já jsem šla rovnou za Kačenkou, protože měla v divadle generálku.
01:10:15 Kluci mě doprovázeli. Potom mě všelijak zdržovali a povídali,
01:10:20 až Secký řekl, jestli by se mnou nemohli jít do toho divadla,
01:10:23 že už tam byli mockrát, ale nikdy ne zadním vchodem.
01:10:29 Moc se mi nechtělo, ale pak jsem musela uznat, že Secký i Eliáš
01:10:34 jsou docela prima kluci. A hlavně - Secký mě má v hrsti
01:10:39 od tý doby, co na mě něco ví. Ale to je strašlivý tajemství.
01:10:45 To je prostě tajem. Kdyby se to někdo dozvěděl,
01:10:50 tak je se mnou definitivní konec.
01:10:54 Tak jsem klukům ukázala pánskou šatnu, maskérnu,
01:10:59 garderóbu, malírnu, dámskou šatnu, záchodky, chodbičky,
01:11:05 kuřárnu... Potom jsme velice opatrně a potichu
01:11:10 vylezli na 1.balkon, abychom se podívali na tu generálku.
01:11:17 Eliáš si všimnul, že nad portálem jsou dvě hlavy.
01:11:22 Jedna se mračí a druhá se usmívá. Tak chtěl vědět, co to je.
01:11:26 Tak jsem mu vysvětlila, že to jsou masky - komedie a tragédie -
01:11:31 podle toho, jestli je divadlo veselé nebo smutné.
01:11:37 Eliáš byl strašně zklamanej, poněvaž se domníval,
01:11:40 že jsou to useknutý hlavy trestanců nebo fašistů.
01:11:46 Secký mu řek, že je úplně blbej, protože kdyby to byly useknutý
01:11:51 hlavy trestanců nebo fašistů, tak by se musely pořád vyměňovat.
01:11:55 Jinak by zasmrděly celý divadlo.
01:12:00 Jenomže Eliáš nám řekl, že Vladimír Iljič Lenin,
01:12:06 co leží na Rudém náměstí v "maulozenum",
01:12:11 je taky opravdická stará mrtvola, a vůbec nesmrdí.
01:12:17 A nikdo ho nevyměňuje, takže by to jistě nějak šlo.
01:12:22 Museli jsme uznat, že Eliáš má někdy pravdu.
01:12:27 Na jevišti se právě zkouší Rozbřesk na dole Karel.
01:12:31 Je to o tom, jak nějací horníci byli hrozně chudí.
01:12:35 Měli moc práce a málo penez, tak byli nešťastní.
01:12:39 Potom o tu práci přišli, tak byli ještě chudší a nešťastnější.
01:12:43 Až potom přišla revoluce a ti horníci tancovali, zpívali
01:12:48 a smáli se až do smrti.
01:12:52 My jsme tomu moc nerozuměli.
01:12:55 A Secký se mě zeptal, jestli to je spíš komedie, nebo tragédie.
01:13:03 Řekla jsem, že si nejsem jistá, ale to vůbec nevadí,
01:13:08 poněvadž se můžeme jít hned zeptat,
01:13:12 protože na jevišti je právě pausa.
01:13:17 To je jako přestávka. To se tak u divadla říká.
01:13:21 A v kuřárně jistě najdeme někoho kompetentního.
01:13:26 Hned u prvního popelníku stál sám režisér Novotný.
01:13:32 Dobrý den, pane režisére. Tohle jsou moji kamarádi.
01:13:35 Tohle je Secký a tohle je Eliáš.
01:13:39 On je takovej plachej.
01:13:42 My jsme se dívali na ten Rozbřesk na dole Karel.
01:13:46 Nás by zajímalo, jestli je to spíš komedie, nebo tragédie.
01:13:50 Já myslím, že tragédie, ale nejsem si úplně jistá.
01:13:57 Pan režisér neřekl ani slovo a když šel kolem Kačenky, tak řekl:
01:14:02 Teda že si nedáte pokoj! Já se vám vám divím.
01:14:09 Po generálce jsme s Kačenkou běželi domů, poněvadž jsme měli návštěvu.
01:14:14 Přišla paní magistra Glancová se svým manželem očním lékařem.
01:14:20 Moc ráda tě vi,vi,vidím, Helenko. Přinesla jsem ti ma,ma,malý dárek.
01:14:27 Sáhla do kabelky a podala mi černý sešítek,
01:14:31 který pěkně voněl, jako když děda rozloží starý noty na piáně.
01:14:36 Otevřela jsem ho a uvnitř byly hrobeček, rakvičky, svíčičky
01:14:41 a pod tím bylo napsáno: Osiřelo dítě III. ilustrované vydání.
01:14:45 Děkuju, paní Glancová. To fakt nemuselo být.
01:14:50 Jen si to ve,ve,vezmi, Helenko. Odříkaného chleba největší krajíc.
01:14:57 Pak sáhla znovu do kabelky a dala Kačence ohmatanou knížku,
01:15:02 na které bylo napsáno Jógou k vyrovnané mysli.
01:15:07 Totiž pan doktor Glanc i paní Glancová tu jógu už tři roky cvičí.
01:15:14 Cestou na koupaliště jsem se ptala Pepy: Nemůže se Kačence něco stát,
01:15:19 když bude cvičit tu jógu? Protože jak Glancovi cvičí tu jógu,
01:15:23 tak strašně zadrhávají.
01:15:26 Za to by taky mohli Kačenku vyhodit z divadla.
01:15:30 Helčo, až začne Kačenka zadrhávat, tak jí tu jógu zakážu.
01:15:35 Jenže potom mi vysvětlil, že i když bude mluvit tak krásně, jako mluví,
01:15:41 a bude pořád tak krásná, jako je, tak ji stejně můžou vyhodit
01:15:45 z divadla, protože to je spiknutí.
01:15:51 Spiknutí se pozná podle toho, že ten, koho nemají rádi,
01:15:57 dostává jen samý čurdy.
01:16:01 Čurda je, když se hraje Zkrocení zlý ženy, tak nehrajete tu ženu,
01:16:06 ale jen její komornou. A Kačenka v předposlední hře hrála komornou.
01:16:11 A v tý poslední hraje paní, která jednou přejde přes jeviště s bubnem
01:16:16 a neřekne ani worta. To je německy. Ti se tak u divadla říká.
01:16:23 Ale Andrea Kroupová, která celý život hrála samý čurdy,
01:16:28 teď hraje samý hlavní role. Tak já si myslím,
01:16:33 že Kačenka je opravdu v nebezpečí.
01:16:39 HUDBA: PÍSEŇ PRÁCE
01:17:12 Babička mě strašně rozmrzela. Ale tak strašně moc,
01:17:16 že jsem měla sto chutí se sebrat a odejít.
01:17:22 A jít a jít, až bych došla do moravského města Ohrady,
01:17:26 které je prý velice krásné a kde už tři dny je Pepa s Kačenkou
01:17:32 a ještě týden tam zůstanou. Šla bych pěšky a málo bych jedla.
01:17:37 Do Ohrad bych přišla hubená a Pepa s Kačenkou by měli radost,
01:17:43 jaká jsem pěkná a šikovná. A babička by lítala po Zákopech
01:17:49 a litovala by, že mě nepustila ve čtvrtek na koupaliště,
01:17:54 když bylo strašný hic, že jsem nesměla sníst ani jednoho nanuka,
01:17:59 že jsem musela poslouchat o Freisteinovi.
01:18:04 Ale už by bylo pozdě, babi, protože bych byla pryč.
01:18:09 A nikdo by o mně nevěděl.
01:18:13 Je pravda, že slovem a jídlem je na mě babička hodná.
01:18:21 Ale ty hlavní věci strašně zkazí. Já jsem večer jedla buchty,
01:18:26 co babička odpoledne upekla, a malovala jsem si pohádku
01:18:31 o princezně Evžence zakletý ve věži. Já to maluju na čtvrtky.
01:18:36 Barevně. Někdy i koloruju.
01:18:40 Pak to sešiju dohromady jehlou a barevnou nití.
01:18:45 Takže mám opravdickou knížku. To mi vždycky zvedne náladu.
01:18:50 Jenže když jsem se ráno probudila, tak jsem zjistila,
01:18:55 že některý ty obrázky Pepíček počmáral mamutama
01:19:00 a některý že tam vůbec nejsou. Šla jsem k babičce do ložnice,
01:19:06 do jejího nočního stolku, a tam to bylo.
01:19:11 Princezna Evženka zakletá ve věži, moje fotka a dopis Freisteinovi.
01:19:18 "Milý Karle, máme teď na čas Helenku u sebe.
01:19:22 Staráme se o ni tak, jak byste si to jistě přál.
01:19:27 Je to hodná a nadaná holčička a neuvěřitelně se Vám podobá.
01:19:32 Často jí bohužel vídávám zamlklou a posmutnělou,
01:19:37 neboť vlastního otce tomu dítěti nikdo nahradit nemůže,
01:19:41 i když se o to s Františkem doopravdy snažíme.
01:19:46 Nakreslila pro Vás obrázky, které přikládám. Umí už také psát,
01:19:50 ale netroufá si Vám napsat kvůli Kateřině a otčímovi."
01:19:56 Tak jsem ten dopis roztrhala na tisíc kousků.
01:20:01 A babičce jsem to řekla, protože žalovat na mě nemůže.
01:20:05 Babička se rozčílila: Vždyť ty ani nevíš, jaký měl tvůj tatínek život!
01:20:10 Když byl malý, zastřelili mu maminku přímo před očima.
01:20:15 Mně je to jedno, babi. Freistein mě nechtěl, tak já teď nechci jeho.
01:20:19 Já chci hlavně Pepu a Kačenku.
01:20:25 Mám strašně ráda, jak voněj starý fotografie.
01:20:30 Babička jich má strašně moc a já se v nich ráda přehrabuju.
01:20:34 Jednou jsem na rubu jedné fotografie našla napsáno:
01:20:39 Dem Karl seine Mutti.
01:20:42 To je německy a znamená to něco jako "Karlíčkovi maminka".
01:20:50 Na tý fotografii je moje babička Helena Freisteinová,
01:20:54 po který se jmenuju. Dívá se strašně vážně,
01:20:58 jako by věděla, co Freistein udělá, až bude velký.
01:21:02 Není to vůbec žádná blondýna a má stejné oči jako já.
01:21:08 Zákopecká babička mi vyprávěla, že za války fašisti
01:21:12 tuhle moji babičku i s dědou upekli v peci.
01:21:18 No, to nevím.
01:21:21 Ale stejně jsem se na ni dívala a představovala jsem si,
01:21:27 jaké to je být fašisty upečenej v peci,
01:21:31 když člověk ještě není starý. A tu fotku jsem si nechala.
01:21:36 Babička měla návštěvu. To nebývá často.
01:21:41 Hlavně tak v sobotu, v neděli, podle toho,
01:21:45 kdy jde paní Boženka Veverková na hřbitov.
01:21:51 Paní Veverková je taková strašně velká a tlustá paní.
01:21:56 Bydlí v obrovském baráku sama a skoro s nikým nemluví.
01:22:01 Já ji nemám ráda, protože smrdí, jako kdyby se počůrala.
01:22:06 Já jsem se taky jednou počůrala, ale za to jsem nemohla.
01:22:11 To jsem byla malinká a Kačenka mě poslala o hodinu dřív do školy.
01:22:16 Tak jsem se počůrala a Secký to viděl.
01:22:20 A to je právě ten velký tajem, kvůli kterýmu mě má v hrsti.
01:22:28 Tenkrát jsem se rozbrečela, ale Secký mi sám od sebe řekl,
01:22:33 že to až do smrti nikomu nepoví. Ale to jsem byla malá a hloupá.
01:22:39 Ale paní Veverková je velká a může se vyčůrat doma na záchodě.
01:22:44 Nebo u babičky na záchodě. Tak nechápu, proč se počůrává.
01:22:49 A proč ji k nám babička zve? Když přichází, tak babička volá:
01:22:55 Dědku, schovej ty buchty! Už sem zase táhne.
01:22:59 A když děda otevře branku, tak babička volá:
01:23:02 Boženko, to jsi hodná, že ses na nás přišla podívat.
01:23:08 Ach jo! Aspoň máme trochu času pro sebe.
01:23:13 Dědeček většinou uteče, i když paní Veverková má dědečka ráda,
01:23:18 protože jí pomohl napsat dopis na národní výbor,
01:23:22 když jí JZD zasmrdělo zahradu.
01:23:25 Vážně. JZD jí na zahradu vypustilo veškerou močůvku, kterou mělo.
01:23:31 Takže jí zkazilo vodu ve studni a kolem jejího baráku teď pobíhají
01:23:35 takový velký myši, kterým děda říká německý.
01:23:40 No, možná paní Veverková nesmrdí proto, že by se počůrávala,
01:23:45 ale že jí taky zasmrdělo JZD.
01:23:49 Všude, kde je v Zákopech JZD, tak to strašně smrdí.
01:23:53 A nejvíc na Zákopeckým zámečku, protože to je jejich hlavní barák.
01:23:58 Jednou jsem se tam šla podívat, jestli bych tam nenašla poklad.
01:24:03 Ale nic tam nebylo. Dole v přízemí jsou prasata a krávy
01:24:07 a nahoře není nic. Akorát v rozích je nakaděno.
01:24:12 Stála jsem v okně a dívala jsem se na Zákopy
01:24:17 a představovala jsem si, že jsem hraběnka za dávných časů.
01:24:23 A vůbec jsem si nevšimla, že tam za mnou přišli malí cikáni,
01:24:29 kteří bydlí v přízemí. Já je vůbec neviděla.
01:24:44 Ale oni nebyli zlí.
01:24:50 Oni byli akorát strašně zvědaví.
01:24:54 Tak jsem jim vyprávěla, jak to bylo na zámku za dávných časů.
01:25:01 A potom jsme si uspořádali opravdickej ples,
01:25:06 poněvadž ti malí cikáni uměj strašně pěkně tancovat.
01:26:02 Babička udělala strašnej kravál.
01:26:06 Jak se můžeš bavit s cikánama, který jsou špinavý a smradlavý?
01:26:13 Babička vůbec ničemu nerozumí.
01:26:18 Všechno zkazí.
01:26:22 A hlavně by si měla očuchat paní Boženku Veverkovou.
01:26:37 Když královský hrad ztemněl, když jak báječný, šedomodravý stín
01:26:42 čněl k nočnímu nebi, když v bělavém zásvitu měsíce
01:26:47 umlklo houští a stromy v Jelením příkopě,
01:26:51 zaléhaly z temna kulaté věže líbezné zvuky Daliborových houslí.
01:26:56 Slzy byly v těch zvucích, touha po volnosti a výkřiky hněvu.
01:27:01 Úlevu daly, ale ne svobodu.
01:27:04 Pánbůh je vysoko, král daleko, a páni soucitu neměli.
01:27:18 HUDBA: OPERNÍ ÁRIE Z PLAYBACKU
01:28:30 Už je podzim. Chodím do 3.třídy, ale to nevadí.
01:28:37 Včera nám paní učitelka Koláčková řekla, že Secký se odstěhoval.
01:28:43 No jo, ale doma mi Kačenka řekla, že Seckých se neodtěhovali normálně
01:28:51 jako Vendulka Dušková do Prahy, ale že Seckých utekli do Německa.
01:29:00 To já bych teda neuměla, já utíkám strašně pomalu.
01:29:05 Ale Secký, to bylo něco jinýho.
01:29:10 On je takovej dobrodružnej a hlavně má tu dvojku z chování.
01:29:15 Tak teď už na mě nemůže vůbec nic říct.
01:29:20 Ale mně je to líto. Já jsem měla Seckýho opravdu ráda.
01:29:25 Kačenka už umí stát na hlavě, ale v divadle jí neobsadili
01:29:30 ani do Paní Marjánky matky pluku od Josefa Kajetána Tyla,
01:29:34 ani do Začínáme žít od toho Rusáka Makarenka.
01:29:38 Pepa zkouší toho Makarenka, radši by byl doma,
01:29:42 Kačenka je doma a zkoušela cokoli.
01:29:45 Tak spolu chodíme na Svatej vršek, pouštět draky, na houby,
01:29:50 ale Kačenka je strašně smutná. Já jí nedokážu pomoct.
01:29:54 Bojí se, že bude muset odejít z divadla a nebudeme mít peníze.
01:30:01 Ale taky se tento měsíc staly dvě dobrý věci.
01:30:07 Za prvé psala teta Marta Krausová, že po cestě do Ameriky
01:30:12 se zastavila ve Švýcarsku u svého kamaráda.
01:30:16 A to Švýcarsko se jí líbí tolik, že tam zůstane.
01:30:20 A ten kamarád se jí líbí ještě víc než Švýcarsko,
01:30:24 tak si ho vezme za manžela. Kamarád se jmenuje Egon Blumenthal.
01:30:30 A teď to hlavní.
01:30:34 Za čtrnáct dní bude mít v Ničíně koncert Miluška Voborníková.
01:30:45 Úsměv je lék, co léčí trabele, žal a beznaděj.
01:30:49 Úsměvu vrásky nevaděj, tak se pojďte smát.
01:30:54 Úsměv nás konejší, když starostí je habaděj.
01:30:59 S úsměvem život není zlej, tak se pojďte smát.
01:31:04 Úsměv je lék, co léčí trable, žal a beznaděj.
01:31:09 Úsměvu vrásky nevaděj, tak se pojďte smát.
01:31:14 Úsměv nás konejší, když starostí je habaděj.
01:31:19 S úsměvem život není zlej, tak se pojďte smát.
01:31:42 Stala se mi taková nemilá věc.
01:31:47 Co nemilá? Úplně příšerná věc se mi stala.
01:31:52 Nejhorší na tom je, že za to může Kačenka.
01:31:56 Těšila jsem se na Milušku Voborníkovou skoro jako na Vánoce.
01:32:00 Vlastně víc než na Vánoce, poněvadž ty jsou každej rok,
01:32:04 ale Miluška Voborníková v Ničíně ještě nebyla.
01:32:09 Já jsem si myslela, že bych se s ní mohla seznámit,
01:32:13 když můžu do divadla zadem. Namalovala jsem jí obrázek.
01:32:18 Namalovala jsem Milušku v princeznovských šatech,
01:32:23 jak jde po louce a já jí nesu vlečku.
01:32:27 Bylo to moc pěkný, si myslím.
01:32:30 Miluška Voborníkové je moje úplně nejmilejší zpěvačka.
01:32:34 Jenomže já měla slíbeno, ža když do pátku nedostanu
01:32:39 špatnou známku, nebo nebudu mít nějaká nedorozumění ve škole,
01:32:44 tak v sobotu budu moct jít na koncert Milušky Voborníkový.
01:32:48 V pátek Kačenka dostala pohlednici, na které bylo napsáno,
01:32:53 že v sobotu do Zákopů přijede teta Irma s Arnoštem, Mařkou
01:32:58 a s tou jejich blbou holkou Soňou. Já jsem tu pohlednici četla
01:33:03 a vůbec jsem se nelekla, poněvadž jsem se domnívala,
01:33:08 že Kačenka je čestná a pravdomluvná jako dědeček František.
01:33:13 Jenomže Kačenka mě zklamala.
01:33:17 Já jsem plakala, já jsem prosila, já jsem vysvětlovala,
01:33:21 že prostě tu Milušku Voborníkovou musím vidět.
01:33:26 Ale Kačenka mi řekla, že se holt bez tý
01:33:31 pitomý Milušky Voborníkový budu muset nějak obejít.
01:33:37 Vážně to řekla!
01:33:41 Kačenka řekla "pitomá Miluška Voborníková".
01:33:47 V pátek jsme jeli do Zákopů. Čekali jsme celou sobotu,
01:33:52 celou neděli, a žádná návštěva nepřijela.
01:33:57 Pitomá teta Irma, pitomej Arnošt,
01:34:01 pitomá Mařka a pitomá, blbá, blbá Soňa!
01:34:09 Já nemám lampion!
01:34:13 Ty brďo! To je ředitelská! Ty brďo!
01:34:24 Byli jste na nějaké slavnosti v průvodu?
01:34:27 Hudba vesele hraje do pochodu.
01:34:31 Já mám strach, aby se Kačence něco nestalo.
01:34:35 On si ji totiž zavolal k sobě do ředitelny ředitel Vytlačil
01:34:39 a řekl jí, aby z divadla odešla. On teda původně chtěl,
01:34:49 aby odešla jako sama od sebe, ale na to Kačenka nepřistoupila,
01:34:53 tak dostane výpověď. Od ledna už nebude mít žádný angažmá.
01:34:59 S Kačenkou musí odejít Lída Ptáčková se psem Tutimem,
01:35:04 pan Dusil, režisér Macháček, Jana Březinová. Prostě ti,
01:35:11 který tam Andrea Kroupová se soudruhem Pelcem nechtějí.
01:35:16 -To se to vykračuje!
-Dělníci nesou vlajky.
01:35:20 Všude je plno lidí.
01:35:22 Helenko, maminka už nehraje v divadle?
01:35:27 -Hraje, paní učitelko Koláčková.
-Aha. Já myslela, že už nehraje.
01:35:46 Přemýšlela jsem, jestli jsem nelhala. To bych nerada.
01:35:51 Pak jsem si uvědomila, že Kačenka občas chodí hrát tu paní,
01:35:55 co přejde s bubnem po jevišti a neřekne ani worta.
01:36:02 Taky jsem přemýšlela, jestli je paní učitelka Koláčková
01:36:07 proletářka nebo komunistka. Asi jo, když je tak blbá.
01:36:12 Pak jsem přemýšlela, jestli byl komunista taky Hrdý Budžes.
01:36:18 To by byla škoda, protože jinak je mi strašně sympatickej.
01:36:22 Asi jo, když o něm recitujeme.
01:36:26 Ale taky to mohl být nějakej statečnej Indián jako Vinnetou.
01:36:32 "A Hrdý Budžes vytrval,
01:36:35 že neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí!"
01:36:40 To zní přece úplně indiánsky.
01:36:44 Nejspíš to byl někdo jako Július Fučík nebo Maruška Kudeříková.
01:36:53 Ale to je jedno. Stejně to byl hrdina.
01:37:03 A taky umřel pan Dusil.
01:37:06 Oni měli soud v Praze s divadlem, jestli tam můžou hrát, nebo ne.
01:37:11 Ten soud dopadl špatně. Panu Dusilovi se udělalo nevolno,
01:37:15 přijela sanitka a ráno jsme se dozvěděli, že pan Dusil umřel.
01:37:20 A já jsem měla v noci strašně ošklivej sen.
01:37:25 Zdálo se mi, že si hraju u nás na dvorku úplně sama.
01:37:31 Najednou se otevřely dveře a ze všech stran vyběhli vlci.
01:37:36 Bylo jich tolik a běželi tak rychle, že jsem ani neutíkala
01:37:42 a čekala jsem, až mě sežerou. A protože mě nikdo včas nevzbudil,
01:37:48 tak mě ti vlci sežrali.
01:38:14 Když nás hlídala zákopecká babička, vysypala se jí kabelka na stůl
01:38:19 a ve všech těch věcech jsem našla dopis od Freisteina.
01:38:24 Drahá paní Součková, neumíte si představit,
01:38:28 jak jsem vděčný za každé Vaše slovo. Žádné jiné zprávy,
01:38:32 bohužel, o Helence nemám. I když ty Vaše mě znepokojují.
01:38:37 Jak to, že se taková malá, roztomilá holčička tak trápí?
01:38:41 Jak to, že se takovému dítěti tak málo věnují?
01:38:46 Nedokážu to pochopit. Já bych jí věnoval každou vteřinu
01:38:50 svého nešťastného života. Vystlal bych jí cestu fialkami a růžemi.
01:38:54 Snad kdybyste oslovila nějakou sociální pracovnici.
01:38:59 Mohli by ji svěřit do vaší péče.
01:39:02 Vy a váš muž jste skvělí lidé. Vždycky jsem to věděl.
01:39:08 Je to smutné, ale není-li Kačenka ve svých 35 letech dostatečně
01:39:13 dospělá a dostatečně zodpovědná, nedá se nic jiného dělat.
01:39:18 Spoléhám na Vaši lásku a jsem vám neskonale vděčný.
01:39:22 Váš, želbohu tak nedokonalý a v tuto chvíli bezmocný
01:39:27 Karel Freistein
01:39:41 Kačenka jela do Prahy na tři dni na další soud s divadlem.
01:39:46 Než odjela, řekla jsem jí o tom dopise. Ona se strašně rozčílila
01:39:52 a řekla, že až se vrátí, tak si to s babičkou vyřídí.
01:39:57 V Praze to Kačence na tom soudu dopadlo špatně.
01:40:10 V pátek jsme jeli do Zákopů.
01:40:14 Kačenka telefonovala, že už tam bude.
01:40:18 To je neuvěřitelná sprosťárna. Radši jsem se neměla narodit!
01:40:24 Myslela jsem, že se Kačenka rozčiluje kvůli soudu s divadlem.
01:40:28 Ale bylo to kvůli Freinsteinově dopisu.
01:40:31 Ty jsi nehodná dcera.
01:40:34 Žádný jiný dítě na světě není tak zlý.
01:40:38 Žádný dopis Freisteinovi jsem nenapsala ani nedostala.
01:40:42 Když Kačenka ukázala dopis, řekla: Bůh je mi svědkem!
01:40:47 Pak přišel Pepa a řekl: Tak abychom zas jeli, ne?
01:40:52 Maminko, sem už nikdy nepřijedeme.
01:40:58 Když jsme se obouvali, přišel dědeček František a měl dopis.
01:41:03 Píšu panu prezidentovi, aby tě vzali zpátky do divadla.
01:41:07 Ta výpověď, to je nespravedlnost.
01:41:10 Na ty tvoje naivní, obrozenecký řeči je Husák určitě tak zvědavej.
01:41:15 Prosím tě, vždyť jsi směšnej!
01:41:18 Když jsme odjížděli, stál děda František
01:41:23 pořád ve dveřích s tím dopisem. Na chodník si netroufl.
01:41:27 Já jsem chtěla bejt Hrdý Budžes, ale rozplakala jsem se.
01:41:32 Nejsem žádnej Hrdej Budžes, jsem sralbotka.
01:41:49 Odpoledne si šla Kačenka pro věci do divadla.
01:41:52 Oblékla se nádherně.
01:41:55 Vzala si semišový kostýmek, co jí koupil Pepa v Bulharsku.
01:41:59 Na nohy si vzala ty boty, co vypadaj jako čertovský kopyta.
01:42:04 Slíbila, že za chvilku přijde. Že se máme pěkně obléknout
01:42:09 a půjdeme na loutkovou pohádku. Ahoj, mami!
01:42:13 Ahoj!
01:42:16 My jsme se se Pepíčkem pěkně oblékli, Pepa umyl nádobí.
01:42:21 A když Kačenka nešla, Pepa řekl:
01:42:23 Helčo, hraj si tady s Pepíčkem. Já se kouknu na fotbal.
01:42:28 Když fotbal skončil a pohádka byla v čudu, tak Pepa řekl,
01:42:31 že půjdeme Kačence naproti. Byla už tma.
01:42:36 Foukal strašný vítr. Po cestě jsme Kačenku nepotkali
01:42:41 a v divadle nám pan vrátný řekl, že tam Kačenka vůbec nebyla.
01:42:46 Tak jsme se lekli a šli jsme domů.
01:42:50 Doma nás Pepa uložil do postýlky a řekl, ať jsme hodný,
01:42:54 že půjde Kačence naproti. A když jsem se ráno probudila,
01:42:58 Pepa seděl v kuchyni a kouřil. To on dělá jen výjimečně.
01:43:03 Najednou z vedlejší místnosti vyšla pražská babička Dáša,
01:43:08 která u nás nebyla půl roku. A pak mi řekli,
01:43:13 že musím být rozumná holčička. To jsem se teda lekla.
01:43:18 Potom mi řekli, že Kačenka šla do divadla tou nejkratší cestou,
01:43:23 co trvá jenom jako Večerníček, a jak foukal ten vítr,
01:43:27 tak z lešení vedlejšího domu spadl trám Kačence přímo na hlavu.
01:43:33 Prý jen malý a jen trošku, ale Kačenka tam ležela v krvi,
01:43:39 až nějaká paní zavolala sanitku, a ta ji odvezla do špitálu.
01:43:44 Prý to bude všechno dobrý. Ale jestli mi Kačenka umře,
01:43:49 tak to nevím. A v noci se mi zdál strašně ošklivej sen.
01:43:55 Chodila jsem po prázdném divadle a hledala jsem Kačenku.
01:43:59 Nikde nikdo. Prošla jsem šatny, maskérnu, garderóbu,
01:44:05 hasičárnu, malírnu, kuřárnu, záchodky, chodbičky, a nikde nikdo.
01:44:10 Jen nad jevištěm visel ten červenej nápis: TICHO - ZKOUŠÍ SE.
01:44:17 Opatrně jsem otevřela dveře. Na scéně stál pan Dusil a recitoval.
01:44:23 Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
01:44:27 Dobrý den, pane Dusile. Neviděl jste Kačenku?
01:44:30 Nazdar, komteso. Taky na ni čekám. Už se mi po ní stýskalo.
01:44:37 To přece nemůžete, pane Dusile. Kačenka nesmí umřít.
01:44:41 To máš těžký. Já jsem tady tak sám. Nechceš sisinku?
01:44:47 Nechci sisinku, já chci Kačenku!
01:44:53 Ráno přijel dědeček František a předčítal mi z toho dopisu,
01:44:58 co napsal prezidentu Husákovi. A potom mi oznámil,
01:45:02 že umřela paní Boženka Veverková. Klepla jí pepka v kuchyni
01:45:08 a ležela tam strašně dlouho, takže když ji našli,
01:45:12 zbyla z ní jen půlka. Tu druhou půlku sežraly ty velký myši,
01:45:18 co jim děda říká německý.
01:45:21 Potom šel děda František navštívit Kačenku do špitálu.
01:45:25 Když se vrátil, tak řekl, že Kačenka už je úplně v pořádku,
01:45:30 poněvadž hned začala nadávat na zákopeckou babičku.
01:45:34 A protože děda František nikdy nelže,
01:45:38 tak se nám Kačenka za tři dny vrátila.
01:45:58 Tak! A je to.
01:46:02 Ježíšek neexistuje ani trochu,
01:46:06 za babičkou a dědou do Zákopů na Vánoce nejedeme,
01:46:10 dárky kupujeme. Kačenka mi dala stovku, abych každému něco vybrala.
01:46:16 Alespoň nás přijel navštívit zákopecký dědeček František
01:46:21 a šli jsme všichni společně na Svatý vršek na jesličky.
01:46:27 Bylo krásně nasněžíno. Sníh nám křupal pod nohama
01:46:31 a najednou jsme potkali Andreu Kroupovou se soudruhem Pelcem.
01:46:36 Hele, není to náhodou ta malá Freisteinová,
01:46:41 dcera toho Freisteina a tý Součkový?
01:46:46 No nic. Raději přejdeme na druhý chodník.
01:46:51 A protože Kačenka není Hrdej Budžes,rozplakala se hned na ulici.
01:46:59 Kačenka se trápí a já jí neumím pomoci.
01:47:03 Tak se aspoň snažím být hodná.
01:47:06 Jenomže ve škole jsme dostali za úkol naučit se do ledna básničku.
01:47:11 Ne všichni stejnou z čítanky, ale každý, jakou si kdo vybere.
01:47:16 Já jsem se těšila, jak se s Kačenkou zavřeme do knihovny,
01:47:21 budeme se prohrabovat voňavými knížkami a vybereme nejkrásnější
01:47:26 básničku na celém šírém světě, jenomže Kačenka řekla:
01:47:31 To je zbytečný. Já už vím, co budeš říkat.
01:47:35 Nic hledat nemusíme. Poslouchej!
01:47:38 Josef Václav Sládek: Jsem ještě dívčina mladičká
01:47:45 Jsem ještě dívčina mladičká jako ta břízka je v mlází.
01:47:50 Však si mě dochová matička, dohoním, co mi teď schází.
01:47:55 Jdou chlapci na máje do lesa. Té, která koho má ráda,
01:48:01 srdéčko radostí zaplesá. Já na to jsem ještě mladá.
01:48:06 Tak mladá dívčina nehledá si hocha po celém kraji.
01:48:10 Však ten s modrýma očima mi za rok přinese máji.
01:48:15 Tak co tomu říkáš? To je krásná básnička, viď?
01:48:19 No, Kačenko, to já nebudu recitovat.
01:48:25 Proč bys to nerecitovala? Chceš radši říkat něco o Gottwaldovi?
01:48:30 To ne, ale mně se to moc nelíbí.
01:48:34 -Jak nelíbí?
-Je to takový divný.
01:48:39 Jaký divný? Krásný je to.
01:48:42 Třeba ta "dívčina". To je takový moc pro starobylý.
01:48:48 To se tak říkalo.
01:48:51 Všichni se mi budou smát.
01:48:54 Jo takhle! Jestli se smějou tak krásným básničkám,
01:48:59 tak jsou pitomí a ty se na ně můžeš vykašlat.
01:49:02 -Proč by se ti smáli?
-No prostě proto.
01:49:08 Styděla jsem se Kačence říct, že ještě horší než ta dívčina
01:49:13 je to "co mi teď schází". Co by si asi kluci řekli?
01:49:17 Samozřejmě že prsa. Vykašlat! Vykašlat!
01:49:22 Copak to nemůže pochopit, jak mi zase bude?
01:49:25 A vůbec nemůžu recitovat o nějakém hochovi.
01:49:30 Pak jsem si vzpomněla, že Kačence spadl na hlavu trám,
01:49:35 tak už jsem radši nic neříkala. Ještě že ten leden je tak daleko.
01:49:40 Třeba na to nějak zapomene.
01:49:44 Haló! Kde jste kdo? Já jsem tady.
01:49:50 Celý schodiště a celá chodba našeho baráku
01:49:54 byly pokapaný barvou nebo krví.
01:49:58 Krví! Já jsem byla úplně trop na nervy.
01:50:03 poněvadž jsem se bála, že Pepa brutálně zavraždil Kroupovou
01:50:07 s Vytlačilem dohromady, poněvadž ho taky chtěj vyhodit z divadla.
01:50:11 Šla jsem po stopách krve.
01:50:20 Na klice našich dveří visel hlavou dolů zastřelenej zajíc
01:50:27 a za uchem, tomu se říká slechy, měl takovou černou díru.
01:50:32 A z ní pomalu vytékala krev až před náš barák.
01:50:37 Rozhlídla jsem se před naším barákem
01:50:42 a najednou jsem uviděla zákopeckou babičku.
01:50:47 Ahoj, babi!
01:50:51 Tak se nám babička sama vrátila.
01:51:05 Na Vánoce jsme jeli k babičce a k dědovi do Zákopů.
01:51:11 A na Štědrý den tam přijela pražská babička Dáša,
01:51:16 dala Kačence malou obálku, a tam bylo napsáno,
01:51:20 že jestli chceme, můžeme se nastěhovat do pražského bytu
01:51:26 po tetě Martě Krausový.
01:51:29 A my teda opravdu chceme!
01:51:43 Byla jsem tak rozrušená, že jsem se musela chvíli válet ve sněhu.
01:51:56 Ještě chvilku, jo?
01:52:04 Když si představím, že za chvilku se budu procházet po Vršovicích,
01:52:11 úplně takhle klidně se budu procházet.
01:52:15 A třeba tam potkám i Milušku Voborníkovou.
01:52:19 To se klidně může stát, když budeme bydlet ve Vršovicích.
01:52:23 Já jsem tak rozrušená, že musím pořád chodit.
01:52:27 Do školy už chodím jen tak.
01:52:37 Bez učení.
01:52:39 Už mě ani nezkoušej. Ale stala se mi taková nemilá věc.
01:52:47 Co nemilá? Úplně příšerná věc se mi stala.
01:52:52 Listovala jsem si v čítance a našla jsem tam básničku
01:52:57 a Hrdém Budžesovi. A tam to bylo.
01:53:01 Hrdý Budžes nebyl ani Indián, ani partyzán.
01:53:06 Hrdý Budžes nebyl vůbec.
01:53:11 Hrdý Budžes byl jenom "a hrdý buď, žes".
01:53:20 To je ještě horší, než kdyby to byl komunista.
01:53:27 Stanislav Kostka Neumann: A hrdý buď
01:53:34 A hrdý buď, žes vytrval,
01:53:41 žes neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí.
01:53:49 Nejdřív Freistein, potom Ježíšek a teď i Hrdý Budžes.
01:53:56 Ještě že už se stěhuju.
01:54:00 V pátek jsme měli tu recitační hodinu a já jsem šla zároveň
01:54:04 naposled do školy, tak jsem z toho byla trošku trop na nervy.
01:54:08 Těšila jsem se, že mi paní učitelka dá nanuka jako Hrůzovi,
01:54:11 ale té recitační hodiny jsem se bála jako čert kříže,
01:54:16 protože Kačenka na Dívčinu nezapomněla
01:54:21 a já jsem se jinou nenaučila, poněvadž jsem ji nechtěla oklamat.
01:54:26 Když na mě přišla řada, tak jsem dlouho čekala.
01:54:31 A když to nešlo vydržet, tak jsem řekla:
01:54:34 Helena Součková: Prase
01:54:39 Za našimi, za vraty vysedává prase. Hleďme ho! Už zase.
01:54:57 Celá třída se strašně smála. I paní učitelka Koláčková.
01:55:01 Kdybych řekla Dívčinu, tak by se taky všichni smáli,
01:55:06 ale úplně jinak. To už já dobře poznám.
01:55:10 Po škole jsem šla naposledy do divadla se rozloučit.
01:55:14 Když jsem mluvila s panem vrátným, tak mu zazvonil telefon.
01:55:19 Moment. Haló? Jo. Ne. Paní Součková už tady nepracuje.
01:55:25 Volá ředitel divadla z Bužberku.
01:55:28 Pane Šmíd, prosím, já to vyřídím. Prosím!
01:55:35 Já vám dám dceru paní Součkový, jo? Jo. Nashle!
01:55:40 Děkuju.
01:55:42 Dobrý den. Tady je Helena Freisteinová. Já jsem dcera.
01:55:46 To je pan ředitel z Bužberka. Dobrý den.
01:55:49 V tu chvíli jsem si všimla, že za mnou slídí Andrea Kroupová.
01:55:54 Pane řediteli, to asi nepůjde.
01:55:59 Kačenka včera dostala angažmá do Národního divadla.
01:56:05 Ano. Sólistka činohry Národního divadla.
01:56:09 Takže vaše angažmá nemůže přijmout a do Bužberku nemůžeme přijet.
01:56:16 Děkuji vám. Na shledanou. To máte u mě.
01:56:22 Tohle se nesmí Kačenka v žádném případě dozvědět.
01:56:28 Jak ji znám, tak by do toho Bužberka určitě odjela.
01:56:34 Milá Helenko, když tak ráda maluješ,
01:56:38 snad tě potěší tyhle krásné barvičky.
01:56:41 Vaše Veselé Vánoce přeje Karel Freistein
01:56:47 Hezkou Chanuka!
01:56:51 Doma mi Kačenka dala takový placatý balíček,
01:56:55 na kterém bylo napsáno fraülein Helena Freistein.
01:57:01 A v tom balíčku byly ty úplně nejkrásnější fixy
01:57:05 na celém šírém světě. Dokonce i růžová a oranžová.
01:57:11 A taky tam byl takovej barevnej dopis
01:57:15 od Freisteina.
01:57:18 Tak jsem se pěkně oblíkla,
01:57:32 vzala jsem ten balíček s těma fixama
01:57:36 a vyšla jsem ven.
01:57:39 Byla už tma, bylo moc krásně, pod nohama křupal čerstvej sníh.
01:57:47 Tak jsem si lehla na chodník před naším barákem
01:57:51 a všechny ty fixy, jednu po druhý,
01:58:01 i tu růžovou, i tu oranžovou,
01:58:07 jsem naházela do kanálu.
01:58:12 Dlouho jsem se za nimi dívala,
01:58:16 ale protože už byla opravdu tma, nebylo nic vidět.
01:58:21 P.S. Pan prezident Husák dědečkovi Františkovi ještě neodpověděl,
01:58:27 tak já si myslím, že už mu asi ani neodpoví.
01:58:41 ŽIDOVSKÁ PÍSEŇ
02:00:22 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
„Hrdý Budžes nebyl ani indián, ani partyzán. Hrdý Budžes je jen – a hrdý buď, žes. To je ještě horší, než kdyby to byl komunista.“
Když v roce 1998 poprvé vyšla útlá knížka Ireny Douskové s poněkud tajuplným názvem Hrdý Budžes, málokdo tušil, jak velké popularity dosáhne. Příběhy Helenky Součkové, žákyně 2. třídy základní školy, trpící hloubavostí a nadváhou a potažmo i nastupující husákovskou normalizací, se odehrávají v tehdejší stranické baště – uranové Příbrami. Bylo proto logické, že právě příbramské divadlo uvedlo Helenčiny příběhy na divadelní scénu. A našlo si, jak se ukázalo, i geniální představitelku hlavní hrdinky. Bára Hrzánová byla za tuto roli v roce 2003 odměněna Cenou Thálie. Česká televize představení zaznamenala ještě v tomto roce a od té doby je s velkým diváckým ohlasem reprízováno dodnes.
Základem inscenace je knížka spisovatelky Ireny Douskové, která popisuje – do jisté míry autobiograficky – zážitky osmileté Helenky s husákovskou normalizací. Bára Hrzánová se podle svých slov s postavou Helenky z herecké rodiny snadno ztotožnila. Protože jestliže Irena Dousková vyrůstala v divadle ovládaném příbramskými komunisty, pak malá Bára Hrzánová učinila tutéž zkušenost, ovšem v divadle v Českých Budějovicích.
Pokud si chcete s nadhledem a humorem (a možná i s trochou nostalgie) zavzpomínat na dobu před desítkami let, jsou k tomu Helenčiny příhody z počínající normalizace na uranovém maloměstě jako stvořené.
Rozhovor s Ondřejem Šrámkem
Šéfdramaturg hovoří o knižní předloze úspěšného divadelního představení Hrdý Budžes
