O věcech, které k životu neodmyslitelně patří, a o nichž se leckdy stydíme mluvit, ale ne zpívat (2014). Režie D. Hrubá
Jaké rituály provázely dospívání, sexuální výchovu, svatbu, rození dětí a všechny další věci života? Mluvili o nich naši předkové se svými dětmi? A jaké stopy toho, „o čem se nemluví“, najdeme v moravských lidových písních? Pro odpovědi se vypravíme za pamětníky do Archlebova, Kyjova a do Strání a pokusíme se zdokumentovat proměnu životních tabu v čase dvou, tří generací. Společenské normy tradičního venkovského společenství formovala víra, ale i bližší sepětí s přírodou. O některých věcech se opravdu nemluvilo, ale běžně se děly, některé kdysi běžné nebyly. Výpovědi pamětníků zarámuje etnolog Petr Janeček. Dokladů toho, že o některých věcech se líp zpívá, než mluví, najdeme mnoho od horňáckých „štěglivých“ písniček, v nichž je uložen humor našich předků, po ty, v nichž vyzpívávali svůj smutek.