Portrét rodiny, která ke svým dětem přijala čtyři sourozence (2005). Připravili T. Doruška a M. Polák
Robert je učitel. Se svojí ženou Šárkou mají tři děti. Vlastně dnes už sedm dětí. Před několika lety se s manželkou rozhodli, že mohou pomoci někomu, kdo takové štěstí, aby vyrůstal v rodině nemá a přijali do pěstounské péče čtyři sourozence. Oba jsou přesvědčeni, že každá rodina je schopna vychovávat určitý počet dětí – ideální počet dětí v jejich rodině je sedm. Dalším vážným rozhodnutím bylo odstěhovat se z města do jedné vesničky v Beskydech. Do školy jezdí Robert i děti mikrobusem. Za nejdůležitější považují čas strávený společně, spravedlnost a stejnou míru pozornosti každému dítěti. Vztahy mezi dětmi vznikaly napříč – nezávisle na tom, jestli šlo o vlastní sourozence. Děti, které do rodiny přišly, už nebyly úplně malé, byly to spíš malé-velké osobnosti. O to cennější je, že dnes už vnější pozorovatel nepozná mezi dětmi v rodině žádné rozdíly. Když se sousedé ptají, kteří jsou ti vaši vlastní, Robert je vybízí: Hádejte, kteří to jsou?