00:00:06 To vám jednou bylo takové
malé, kulaté, strakaté klubíčko.
00:00:12 Když se narodilo, doma si říkali:
To máme pěkného králíčka!
00:00:17 A že se radoval,
Jujdaná!
00:00:21 začali mu říkat Jujdásek.
00:00:38 Ale nejen králíkům se rodí
malá chundelatá klubíčka,
00:00:42 a tak se ve stejný den
vyloupl na svět malý zajíček.
00:00:46 A že byl samé,
Hejahej!
00:00:50 začali mu říkat Hejásek.
00:00:54 Králíček a zajíček
se usadili na jedné mezi.
00:00:59 Hejásek pod velkou borovicí
a Jujdásek pod bezovým keřem.
00:01:07 Užívali si spolu kupu legrace,
00:01:16 ale právě tohle ráno
se nějak nevyvedlo.
00:01:33 Ach jo, třepetálku,
podívej, jak tam leje.
00:01:38 Ani za Hejáskem nemůžu,
ještě bych si urousal uši.
00:01:45 Ty jsi nastydl?
Uvařím ti čaj.
00:01:56 Už tam není voda.
00:02:04 Pomoc!
00:02:28 Já to hned napravím, neboj.
00:02:37 Budeš suchý, než stačíš dvakrát
kejchnout. A je to.
00:02:48 Nemůžeš dávat trochu pozor?
00:02:55 Ještě si ublížíš!
00:03:04 Myslíš, že bys doletěl k Hejáskovi?
00:03:17 A pozdravuj ho!
00:03:22 Snad na mě ještě nezapomněl.
00:03:26 Jenže ledacos se lehce řekne
a hůř splní.
00:03:30 To platí pro králíky
i pro motýly.
00:04:17 Je ti líp?
To jsem rád, že aspoň tobě.
00:04:23 Víš, chtěl bych vědět,
co teď dělá Jujdásek.
00:04:28 Už jsme se dlouho neviděli.
00:04:31 Jestli nepřestane pršet,
třeba zapomene, že jsme kamarádi.
00:04:36 Hejásek si smutnil a v Jujdáskově
chaloupce nebylo o nic veseleji.
00:04:43 Sotva si najdu přítele,
už mi k němu rozmokne cestička.
00:04:48 A vůbec, jsem já pro Hejáska
ještě kamarád?
00:04:53 Vždyť s tak krátkýma nožičkama
ani k němu nedojdu.
00:05:02 Jémináčku, už neprší!
To se můžu zeptat Hejáska sám.
00:05:46 No ne?
Vždyť mám barvu jako Hejásek.
00:05:59 Jujdanáčky!
Knedlík?
00:06:02 Nejsem knedlík.
To jsem já, Hejásek.
00:06:08 To je nádhera!
Vidíš, teď jsme úplně stejní.
00:06:12 Poslyšte, koule jedna,
jakým právem mluvíte
00:06:15 hlasem mého kamaráda?
Já nemluvím ničím hlasem.
00:06:19 Já jsem Jujdásek.
Ty? Co tu děláš?
00:06:24 Běžel jsem k tobě na návštěvu
a nějak jsem tu zatuhnul.
00:06:29 To mám z toho,
že jsem ti chtěl udělat radost.
00:06:33 Měl jsem zůstat
černobíle strakatý.
00:06:36 Copak za to můžu?
Pch, trhni si nohou!
00:06:41 Trhnul bych si, dokonce rád.
00:06:45 Ale ať dělám, co dělám,
nemůžu se hnout.
00:06:53 Hejásku, to bylo od tebe pěkné,
že ses za mnou vydal i v mokru.
00:07:00 A od tebe,
žes chtěl být hnědý jako já.
00:07:07 Sami si pomoct nemohli, tak jim
nezbylo než čekat, až zaprší.
00:07:14 Nakonec to dlouhé čekání
nebylo vůbec zbytečné.
00:07:18 Jujdásek s Hejáskem
při něm totiž přišli na to,
00:07:23 že není důležitý kožíšek, ale to,
že je v něm schovaný kamarád.
