Romy Schneiderová a Alain Delon jako osudový pár v přepisu Schnitzlerova dramatu. Francouzsko-italský film (1958). Dále hrají: J.-C. Brialy, M. Presleová, F. Ledoux, J. Galland, J. Toja, S. Grimaldiová a další. Režie Pierre Gaspard-Huit
00:03:02 -Jdeš ale pozdě.
-Musela jsem si vzít jiný fiakr.
00:03:04 Z opatrnosti.
-Leno.
00:03:06 -Nejdřív se podívej, jestli mě někdo nesledoval.
00:03:15 -Nikdo. Ulice je prázdná.
00:03:17 -V průjezdech se může někdo skrýt. Jsem si jistá, že něco tuší.
00:03:23 -Pravé potěšení z lásky je, pokud se bojíš. Ale ano.
00:03:27 A pak, nežárlí na mě. Tedy ne přímo. Je to tak.
00:03:30 Radil, abych si za milenku vybral vdanou ženu.
00:03:32 -Ano?
-Ano.
00:03:34 V mém věku je to prý lepší. Netrvá to dlouho.
00:03:37 -Dává ti špatné rady. Není to pravda.
00:03:39 Nám to trvá rok. No, možná dýl.
00:03:43 Ne, přesně rok.
00:03:47 Od maškarního bálu.
00:03:50 Tyhle masky se oné noci seznámily.
00:03:59 ZVONĚNÍ DOMOVNÍHO ZVONKU
00:04:15 -To jsi ty?
-Ano. Je mi líto. Jsem to jen já.
00:04:17 Manželé zvoní krátce a rozhodně. Na tyhle rozdíly brzy přijdeš.
00:04:21 -Nech toho šaškování.
-Ne, to byl jen začátek.
00:04:23 Přišel jsem pro tebe.-Pššš.
-Chceš říct, že tu ještě je?-Ano!
00:04:25 Přišla pozdě. No tak radši už běž.
-Tak za chvíli.
00:04:28 A nezapomeň dneska večer. Všichni si vyrazíme!-Ano.
00:04:31 -Kdyby někdo zvonil, tak neotvírej. To už nebudu já.
00:04:39 -To byl...
-Tvůj přítel Theo. Chápu.
00:04:41 Když se s ním setkáš, tak se potom na mě mračíš.
00:04:44 -Hm. Já se na tebe nemračím.
-Ne, jistě!
00:04:49 Když se mlčky díváš z okna, vím, na co myslíš.
00:04:52 Zlobíš se. Žes na mě hodinu čekal.
00:04:54 Místo abys běhal po kavárnách se svými kamarády.
00:04:58 Zlobíš se, že jsem vdaná.
00:05:00 S ostatními ženami je to jednoduché.
00:05:03 Zlobíš se, že nejsi šťasten!
-Říkáš hlouposti.
00:05:06 -Ty dvě masky by udělaly lépe, kdyby se nesetkaly.
00:05:11 Ale když se stalo, stalo se. Tím hůř pro tebe.
00:05:16 Chci tě!
00:05:20 -A přivedl si krásnou...
-Á, tamhle je Theo. -A Franz?
00:05:23 -Franz přijde později. Má moc práce.-Oh!SMÍCH
00:05:26 -Připravuje se na válečnou školu. Právě je v bitvě u Slavkova.
00:05:29 -Ta bitva u Slavkova musí mít temperament.
00:05:31 Stačí se podívat, když se vrací.
-Na jeho místě změním bitvu.
00:05:34 -Ehm... Pánové, pánové! Navrhuji obvyklé podmínky.
00:05:37 Ten z nás, kdo si dnes večer nepřivede ženu,
00:05:40 zaplatí zítra 3 lahve šampaňského! Platí?VŠICHNI:Platí!
00:05:43 -Do boje!
-Do boje!!
00:06:19 -Prosím. Váš stůl.
00:06:24 -Tři limonády. Je to tak? Mě po alkoholu pálí žáha.
00:06:28 Tři limonády.
-Ano. Tři limonády.
00:06:30 -To je váš valčík?
-Ano. Tedy, ehm, téměř.
00:06:34 Je to můj motiv. Ale někdo jiný ho využil.
00:06:37 -Jako vždy?-Ale je to naposled! Nenechám si šlapat na paty.
00:06:42 Kristýno, věnujte mi tenhle valčík.
-Radši šlapejte na paty jiným.
00:06:46 -Mitzi!
00:06:48 -Má pravdu. Skládám valčíky, ale tancuji je špatně.
00:06:51 -Já vás povedu. Dovolíš, Mitzi?
00:07:18 -Už jsem si vybral.
-Já ji viděl první. -Ne, je moje!
00:07:20 -Ale pánové. O dívky se nepereme. O ně hrajeme.
00:07:25 -Šest!
-Já taky.
00:07:28 -Devět!
00:07:32 -Já taky.
00:07:37 SOUČASNĚ
-Slečno, mám... -Slečno, mám...
00:07:40 -Mám tu čest požádat vás o tanec.
-Mám tu čest požádat vás o tanec.
00:07:42 -Bohužel. Už jsem jej slíbila.
-Komu? -Pánovi. Tomuto pánovi.
00:07:47 -Já používám optický telegraf. Je to rychlejší. Dovolíte?
00:08:02 -Netančím tak špatně. Orchestr hraje příliš rychle.
00:08:04 Měli by hrát lala la, lala la!
00:08:08 Ach ty ženy, zrazují nás i v hudbě.
00:08:11 Ale dnes budu tvrdý. Oko za oko! Chacha!
00:08:15 Óh!
-To nemůžete dávat pozor, co?
00:08:17 -Promiňte.
00:09:04 VALČÍK SE ZRYCHLUJE
00:09:38 -Tak na zdraví nás všech! Ou, ou, ou!
00:09:43 -Nedívejme se na to, Kristýno. Jdeme pryč!-Proč?
00:09:46 -Slečna Mitzi, to není známost pro vás.
00:09:50 Slyšíte? To je skandál! Pojďme!
00:09:52 -To je rozkaz?
-To je prosba.
00:09:55 Jste téměř mou snoubenkou.
-Och!
00:09:57 Téměř, téměř. S vámi je všechno téměř.
00:10:01 Já jsem si téměř jistá, že si vás nikdy nebudu chtít vzít.
00:10:04 -Kristýno!
-Smutný od hlavy až k patě.
00:10:06 Když mi v neděli nabídnete rámě, mám dojem,
00:10:08 že se z mého slunečníku stane deštník.
00:10:10 Ale mě je dvacet! Chci se bavit jako Mitzi.
00:10:13 -Jen do toho! Zvedněte si sukně! Stulte se do náručí pánů dragounů!
00:10:17 Odmítám s ní sedět u jednoho stolu.
-Ach.
00:10:21 -Půjdete?
00:10:23 Poprvé? Podruhé?
00:10:26 Dobře. Sbohem, Kristýno.
-Sbohem.
00:10:33 -Zase jste se pohádali?
-Och.
00:10:36 -Škorpení zamilovaných. Za pět minut je tady.
00:10:39 -Ach. Hned je vidět, že neznáte civily.
00:10:41 Neumějí se hádat z legrace. S nimi je to hned vážné.
00:10:47 -Ehm. Omluvte mě.
00:10:52 -Ah. Pěkný večer, že? Slíbil jsem, že přijdu, ale teď odcházím.
00:10:56 -Přece mě nezradíš? Padl jsem na dvě dívky.
00:10:59 Co bude s tou druhou?
-Tvoje věc. Chci být sám.
00:11:01 -A je to tu. Máš bláznivou milenku v náručí a jen se mračíš.
00:11:05 -Mám chuť to skončit. Nedokážu to.
00:11:07 -Vdané ženy by měly být zakázány.
00:11:11 Zapomeň na ni. No tak.
00:11:14 Hezká děvčata.
00:11:16 -Není to tak složité. Tak znova. Jedna hvězdička podporučík.
00:11:19 Dvě hvězdičky poručík. Tři hvězdičky kapitán.
00:11:22 -A čtyři je co? Generál?
00:11:25 -Hm. Nevím. To nevím. Důstojníky žádné neznám.
00:11:29 -Dovolte, abych vám představil poručíka Franze Lobheinera.
00:11:32 Slečna...-Mitzi Schlagerová.
-Mitzi Schlagerová.
00:11:35 A slečna...
-Kristýna Weiringová.
00:11:37 -Slečna Kristýna prožívá hoře z lásky.
00:11:39 Vrchní, láhev tokajského!
00:11:41 Vyzvi ji k tanci.
-Až za chvíli.
00:11:43 -Je jeden způsob, abys zapomněla. Musíš jít hned tancovat s jiným!
00:11:47 -Tak pojďte rychle tančit se mnou.
-Proč?
00:11:50 -Abyste na mě nezapomněla.
00:12:03 -Je to něco vážného?
-Nic vážného.
00:12:06 -Ne?! Tak to se o vás musíme postarat.
00:12:09 -Ach, nemusíte mi nic vypravovat. To ne.
00:12:13 Máte chuť být sám? I já.
00:12:16 Tak tedy dělejme, že jsme tady spolu.
00:12:18 To snad bude stačit.
-Výborně. Zavřeme za sebou dveře.
00:12:22 Dobrou noc, slečno.
-Dobrou noc.
00:12:39 Je bruneta? Blondýnka?
00:12:42 -Tc, tc. Je zakázáno dívat se klíčovou dírkou.
00:12:51 -Mohu dál? Jen na vteřinku.
00:12:53 Jen kolik je hodin?
00:12:58 -Bude jedenáct. Proč?
00:13:00 -V půl dvanácté mám schůzku u opery. Děkuji.
00:13:05 -Mladý? Starý?
00:13:07 -Ani mladý ani starý. Je to můj otec.-Doprovodím vás.
00:13:10 -O ne, mohu tam dojít sama. Ne, prosím vás.
00:13:13 -Ale ano. Ano. Ovšemže ano.
00:13:19 -Tak zítra, Mitzi. Musím jít.
-Půjdu s tebou.-Mám to při cestě.
00:13:23 -Já tady zůstanu úplně sama?
00:13:25 -Ne, ne! Mám to také při cestě.
00:13:28 -Vždyť nevíte, kde bydlím.
-To nevadí.
00:13:31 Dnes večer všechny cesty vedou ke mně.
00:13:33 -K vám? To nikdy! Doprovodit, toť vše.-Hmmm.
00:13:50 -Vy tedy rozhodně nejste upovídaný.
00:13:52 Musí to být buď, že se se mnou nudíte...
00:13:55 Nebo máte migrénu.
-Řekněme, že mám migrénu.
00:13:58 -Doopravdy?-Ano.
-Mám, co potřebujete.-Tabletku?
00:14:01 -Ne. Trochu kolínské vody. Pomáhá to.
00:14:03 -Ale ne, ne, ne. To za chvilku přejde.
00:14:06 -Je to migréna nebo ne?
-Ano.
00:14:10 -Nebraňte se tedy a sundejte si čepici.
00:14:21 Jsem hodná, že se starám o migrénu pána, který mě každé ráno budí.
00:14:25 -Há! Já že vás ráno budím?
-Ano.
00:14:27 Když vyjíždíte z kasáren na koních a s polnicemi.
00:14:30 Jste jeden z těch, co dělají rámus.
00:14:33 -Á! Takže to okno, které se každé ráno se vztekem zabouchne, jste vy?
00:14:36 -Ano já.
00:14:38 -Jsem velice rád, že jsem vás poznal.
00:14:41 -A když vám slíbím, že budu velice hodný?-Ne, nikdy!
00:14:44 -Nechcete ochutnat moje šampaňské?
-To, které budete platit ostatním?
00:14:47 -Ó! Kdo vám to řekl?
-Hihi. Nespadla jsem z višně.
00:14:50 Když večer vyrážíte, uzavíráte sázky.
00:14:53 -Hm, co se dá dělat. Doprovodím vás.
00:14:56 -Ale budete rozumný.
-Přísahám!
00:15:00 -Tak souhlasím. Ale 5 minut. Víc ne!
00:15:03 -Počkejte tady chvilku.
00:15:09 CINKÁNÍ ZVONKU
00:15:13 -Á, to jste vy, pane poručíku?
00:15:15 Vsadím se, že jste si zapomněl klíče.
00:15:18 -Ale musel jsem odejít narychlo. Právě se vracím od ministra.
00:15:21 -Situace je vážná?
00:15:24 -Velmi vážná.
-Jezusmariajosefe! Ta politika!
00:15:28 Už kvůli té proklaté politice v noci ani nespím.
00:15:31 Pane poručíku, klidně mi všechno vyprávějte.
00:15:34 Nic nevyzradím.
-Evropská rovnováha je ohrožena!
00:15:38 -Jako tehdy v noci?
-Jako tehdy.
00:15:40 -A zase je to vina Turka?
-Turecká říše nám dělá starosti.
00:15:44 -Ach, tahleta turecká říše!
00:15:46 Hned je na jedné straně, hned na druhé.
00:15:48 Štěstí, že máme oči otevřené.
-Naštěstí.
00:15:51 -Doufám, že z toho nebude žádná komplikace.
00:15:53 -Nebude. Diplomaté vše urovnali.
00:15:56 -Ach, tihleti diplomaté.
00:15:58 S těmihle diplomaty ani netušíme, co se děje za našimi zády.
00:16:02 Až po mně běhá mráz. A pomyslete, že prostý lid neví nic.
00:16:08 -Poprvé jsem sama venku s kapitánem.
00:16:10 A ještě k tomu potmě. Zdá se mi to velmi zvláštní.
00:16:15 -Nejsem kapitán, ale podporučík.
00:16:17 -To je víc?
-Potmě je to někdy víc.
00:16:21 Vezměte si kapesník, je to lepší.
-Nechte si ho.
00:16:25 Je to pro mě vzpomínka.
-Pro vás? Jak to?-Ano.
00:16:29 Vždy, když budu počítat kapesníky, určitě si na vás vzpomenu.
00:16:34 Už jsem tady.
00:16:36 -Váš otec chodí často do opery?
00:16:38 -Ano. Každý večer a v neděli dopoledne.
00:16:41 -Tolik miluje hudbu?
-Hraje na violoncello.
00:16:45 Mně se zdá na operách hloupé, že to v nich není jako v životě.
00:16:49 Dnes večer třeba dávali Romea a Julii.
00:16:51 Bývala bych šla. Ale na konci oba zemřou.
00:16:54 Nemám ráda příběhy, které končí špatně.
00:17:09 Dobrou noc.
-Neproklínejte mě zítra ráno.
00:17:12 -Ach, to hlavně tatínek. Nemá rád žestě. Vůbec ne.
00:17:16 -A vy?
-Já?
00:17:20 Snažím se zvyknout. Tak zítra.
-Zítra ráno.
00:17:31 -Josef tě nedoprovodil?
-Ne.
00:17:33 -Ale?
-Hrálo se vám dnes dobře?
00:17:35 -Ano. Ale žestě jsou v orchestru příliš hlučné.
00:17:41 -Doprovodil mě jeden podporučík. Vadí to?
00:17:44 -Vadilo by, kdybys něco skrývala před svým otcem. Už máš jen jeho.
00:17:49 A co ti ten podporučík vypravoval?
00:17:52 -Řekl mi jen pár slov.
00:17:54 Ale je tak milý. A tak dobře tančí.
00:17:57 -Hodně jste spolu tančili?
00:18:00 -Ach, vlastně ne. Ani jednou za celý večer.
00:18:04 Ale určitě tančí dobře.
00:18:18 TROUBENÍ TRUBEK
00:19:10 -Jsme si kvit.
-Cože?
00:19:13 -Mitzi a já. Kristýna a ty.
00:19:15 -Není to tak. Vysvětlím to.
00:19:38 -Kristýno?
00:19:41 Přišel jsem se omluvit za včerejší večer.
00:19:44 Byl jsem směšný.-Ale ne.
-Ano, směšný.
00:19:47 Byl jsem nudný. Přeháněl jsem.
00:19:49 Pak jsem si to uvědomil. S tím je konec.
00:19:52 Dnes ráno před vámi stojí nápadník, jež je připraven bavit se a tančit.
00:19:57 Už se nebudu rozčilovat.
00:19:59 Už neřeknu nic špatného o Mitzi.
00:20:03 Nuže, nezlobíte se?
-Vůbec ne.
00:20:06 -Máte mě ráda?
-Zbožňuji vás.
00:20:09 -Opravdu?
-Ovšem, že opravdu.
00:20:12 Kdybyste věděl, jak jsem dneska ráno šťastná.
00:20:15 Tak šťastná!
00:20:18 SMÍCH
00:20:25 -Trubači, důstojník ke mně!
00:20:29 TROUBENÍ TRUBKY - SIGNÁL
00:20:52 Jak to probíhalo? Políbils ji aspoň?-Ne.
00:20:55 -Vždyť tak krásně svítil měsíc. Je upejpavá?
00:20:57 -Nepokusil jsem se.
-Ty jsi hanbou pluku!
00:21:01 Milé děvče, nedělá potíže, nebyla zamilovaná.
00:21:04 -Ty Kristýnu znáš?
-Ptal jsem se včera večer Mitzi.
00:21:08 Tyhle dívky jsou stvořeny pro nás. A my pro ně.
00:21:11 Ale ne na moc dlouho.
00:21:13 Jak dlouho to trvá s tou baronkou?
-Už ani nevím.
00:21:16 První půlrok utekl jako týden. A teď týden trvá půl roku.
00:21:20 -Měl by ses rozhodnout a skončit to.
00:21:22 Trvající vztah, když láska zmizela, to je horší než zostřené vězení.
00:21:27 KŘIČÍ:Druhá četo, do útoku!
00:21:30 Cvalem, vpřed!
00:21:33 TROUBENÍ TRUBKY - SIGNÁL
00:21:45 -Nemáme stuhu, co by se hodila k vašemu klobouku.
00:21:48 -Jen se podívejte, slečno.
00:21:54 -Tak co?
-Moc jsme nemluvili. Měl migrénu.
00:21:57 -Hm. Znám ty migrény. Finta, jak tě obejmout.
00:22:00 -Ne, takový není.
00:22:02 -Ano. Zpočátku je mrzutý, ale když ho poznáš, je milý.
00:22:05 -Kdo to říkal?
-Theo. Dnes v noci.
00:22:08 Vidíš? Myslím na tebe.
00:22:10 -Tak slečno, co ta stuha?
-Hledám, madam, hledám.
00:22:22 Bylo by pěkné, vyjít si všichni čtyři.-A Josef?
00:22:26 Vzpomeň. Přísahal mi, že ho jednou budu milovat.
00:22:30 -Ano, ale co. Takový je život. Nakonec si vezmeš Josefa.
00:22:35 Ale dneska ráno jsi sem přišla a mluvila jsi o Franzovi.
00:22:38 -Ani si se mnou nedal schůzku.
00:22:40 -A? Vsadím se, že jsi do něj trošku zamilovaná.
00:22:44 -Mitzi! Láska nepřijde takhle rychle.
00:22:47 -Jak kdy. Se mnou to hned začne naráz.
00:22:50 Ach. A taky to tak rychle odvane.
00:22:52 -Slečno!
00:22:54 -Lituji, madam. Podobnou stuhu nemáme.
00:22:57 -Prosím vás, slečno! Vždyť ji držíte v ruce!
00:22:59 -Vida, opravdu.
-Uvidíš se s Theem?
00:23:02 -Ne, až zítra. Dnes večer nemůže. Má službu.
00:23:05 -Slečno, dáte mi tu stuhu?
-Hned, hned.
00:23:07 -Sbohem.
00:23:11 -No prosím, to je ona.
00:23:15 -Tvůj první rozchod?
00:23:17 -Ano.
-Je to úplně prosté.
00:23:21 Začni tím, že ji budeš přesvědčovat,
00:23:23 že byla největší láskou tvého života.
00:23:25 Ta slova působí jako chloroform. Pak operuj bez bolesti.
00:23:29 -Přijdeme kvůli Lanskému pozdě.
00:23:31 -Stojí před zrcadlem a obdivuje svoji novou hvězdičku.
00:23:33 SMÍCH
-A tady je. Pozor!
00:23:36 -Už jste mě dost pomluvili? Kdo mi řekne kapitán, dostane basu!
00:23:41 Být kapitánem skýtá jednu výhodu.
00:23:44 Člověk se při tanci nedře s dcerami plukovníka. Hm?
00:23:47 Tohle potěšeníčko patří teď vám, poručíci!
00:24:07 -Leno, chci s vámi mluvit.
-Pššš. Pozoruje nás.
00:24:15 -Rád bych poprosil vaši ženu o tanec.
00:24:17 Ale dnes večer asi ne.
00:24:19 Váš chráněnec je okouzlující tanečník.
00:24:32 -Neuvěřitelné! Ten mladý poručík!
00:24:34 Tančil, jestli se nepletu, dvakrát po sobě s baronkou!
00:24:37 Zatímco vaše dcery tady stojí jako kůly v plotě!
00:24:40 Dcery plukovníka!
-Ó, mamá.
00:24:42 -Mlč!
00:25:39 -Musím ti něco říci.
-Vím.
00:25:42 Řekneš mi, jak jsi nešťastný.
-Ano.
00:25:45 -Máš dost čekání hodin za záclonou.
-Ano.
00:25:48 -Musí se to změnit.
00:25:50 -Jsi skvělá žena. Všechno víš.
00:25:52 -Zítra se to změní. Začne nám nový život.
00:25:55 -Nový život?
-Ano. Manžel odjíždí do Salcburku.
00:25:58 Na 14 dní. Těch 14 dní máme před sebou.
00:26:02 Nemohu ani uvěřit takovému štěstí.
00:26:07 -Omluvte mě.
00:26:11 -14 dní na tebe budu čekat doma. Zatáhneme závěsy.
00:26:15 A budeme si představovat, že jsme v Benátkách.
00:26:17 14 dní, Franzi! 14 dní, to je věčnost!
00:26:20 Aspoň v prvních dnech.
00:26:23 -Leno. Byla jsi velkou láskou mého života.
00:26:26 -To věru doufám. Ty také.
00:26:29 Přijdu zítra v 7.
00:26:31 Tato sezóna bude v opeře nádherná. Bude tady Caruso!
00:26:34 -Drahá přítelkyně. Mohu vás poprosit o tento valčík?
00:26:37 Zatančete si ho s přítelem Wimmerem.
00:26:40 Teď už mě nebudete obviňovat ze žárlivosti.
00:26:47 Franzi, musím vám něco vytknout.
00:26:49 Jsem starý přítel vaší rodiny a přesto mi o sobě nic neříkáte.
00:26:52 Co to je? Je to láska?
-Ujišťuji vás, že ne.
00:26:55 -Tajná láska?
-Ne, opravdu.-Skutečně?
00:26:58 Plukovník s vámi není spokojen. Domnívá se, že jste moc uzavřený.
00:27:01 Příliš tajemný. Nechodíte moc mezi své přátele.
00:27:05 -Asi má pravdu. A právě chci změnit způsob života.
00:27:09 Za pár dní mě ani nepoznáte.
00:27:12 -Zase od vás uslyším vyznání?
00:27:14 -Ne, dnes večer ne. Až přijde čas.
00:27:18 -Ten nepřijde nikdy.
-Blíží se strašně rychle.
00:27:22 -Řeknu o vašich návrzích manželovi.
00:27:24 -Nevěřil by vám. Nikdy nevěří tomu, co mu říkáte.
00:27:35 -Tak co, bylo to bezbolestné?
00:27:37 -Rozdělil jsem operaci na dvě části.
00:27:40 -Špatná taktika.
-Ale položil jsem základy.
00:27:42 Zítra večer ke mně přijde, v půl osmé bude po všem.
00:27:45 -A teď rychle pojď. Ještě valčík a člověk změní názor.
00:28:02 -Díky.
00:28:04 -Dnes večer jste se mnou ještě netančil.
00:28:06 Přesto, že mě zítra opouštíte.
-Ne, Leno, neopouštím.
00:28:11 Chci vás požádat, abyste laskavě jela se mnou.
00:28:13 -Á, to nepřichází v úvahu. Nemám ráda nepřipravené odjezdy.
00:28:17 -Vždycky jste tvrdila opak.
-Změnila jsem názor.
00:28:21 -Co vás ve Vídni zdržuje?
-Nic.
00:28:24 -Takže jen rozmar?
-Řekněme.
00:28:27 -Prosím vás tedy, aby vás do rána ten rozmar přešel!
00:28:31 -S tím nepočítejte!
00:28:38 CINKNUTÍ HODIN
00:29:00 -Pane Franzi, madam musela s pánem odjet do Salcburku.
00:29:04 Rozhodlo se to na poslední chvíli. Pan Franz to jistě pochopí, že?
00:29:09 -Děkuji, Amálie.
00:29:22 -Třináct!
-Dobrý večer.
00:29:25 -Ale?
00:29:34 Čtrnáct.
00:29:36 -Prý odjela.
00:29:39 Říkala, že zůstane ve Vídni.
00:29:42 Co se stalo?
-Nehloubej nad tím.
00:29:44 Napoleon řekl, že jediným možným vítězstvím v lásce je únik.
00:29:47 Dneska jsi dosáhl vítězství! Ty unikáš a ona nasedla do vlaku.
00:29:51 -A je to. Mám padesát! Třicet a dvacet.
00:29:54 -Tak to jsi vyhrál.
-Ano, platím jako obvykle.
00:29:57 -Jdeme, svobodný muži?
00:30:00 Mám takový malý nápad. Nech to na mně.
00:30:04 ZPĚV FRANCOUZSKY
00:31:10 -Promiňte, dveře byly otevřené.
-Pojď dál. Už končíme.
00:31:15 -Kdy bude ta zkouška?
00:31:17 -Pravděpodobně nikdy. Tatínek váhá s přihláškou.
00:31:19 -To proto, že ještě nejsi připravená.
00:31:22 -Přiznej pravdu, tatínku.
00:31:24 I když hraješ v opeře, stejně máš předsudky vůči divadlu!
00:31:27 -Já a předsudky? Řekni rovnou, že jsem starý hlupák.
00:31:32 Tu žádost pošlu hned dneska. Je rozhodnuto. Už o tom nemluv!
00:31:37 Ale, Mitzi, vy jdete na piknik?
00:31:39 -Ano. Mohu vzít s sebou Kristýnu?
00:31:43 -Jen samy dvě?
00:31:45 -Proč bychom lhaly? Budeme čtyři.
00:31:48 Ale jsou to naprosto slušní chlapci.
00:31:51 Představte si, důstojníci.
00:31:54 -Ty bys chtěla jít?
-Hm.
00:31:56 -Ale já bych měl říci ne.
00:31:59 Moc bys chtěla?
-Hm.
00:32:02 -Tak tedy ano.
-Ó, tatínku.
00:32:05 Tatínku, miláčku.
-Tak si pospěš převléknout.
00:32:17 -Tak. Projdi se, ať tě vidím.
00:32:24 Víc nenuceně. Pružná postava.
00:32:28 Ne tak moc.
00:32:30 -Ale ne, Mitzi.
00:32:33 Ach, já nejdu!
-Cože? Co ti je?
00:32:36 -Vedle tebe budu vypadat jako nemotora.
00:32:39 Když s ním budu o samotě, bude to ještě horší.
00:32:42 Tehdy v Grunzingu na mě ani nepromluvil.
00:32:44 -Ty hloupá. Ukážu ti, co dělat, když jsi sama s mužem.
00:32:49 Víš, nejdůležitější je poznat, jaké chování se mu líbí.
00:32:53 Mezi námi: Nic hloupějšího než muži už neexistuje.
00:32:56 Můžeš jim namluvit, co chceš.
00:32:58 Tak. Já jsem Franz.
00:33:01 Ty si sedni vedle mě. Do trávy.
00:33:05 -Ach.
-Zvedni si okraj sukně.
00:33:07 Ale ne moc!
00:33:09 Nohy si schováváme proto, aby dostali chuť je vidět.
00:33:13 Radím, abys to zkusila se stydlivostí.
00:33:16 Sklopíš oči.
00:33:19 Tak. Teď obrať oči na mě.
00:33:23 S obdivem!
00:33:25 Řekla jsem obdivně.
00:33:27 Můžeš být u vytržení. Jako by to bylo doopravdy.
00:33:31 -A co když stejně nic neřekne.
-Hm, tak změníš taktiku.
00:33:36 Začneš vypadat tajemně. Vzdálená duchem.
00:33:40 -Ach, hm.
-Nepřítomný pohled.
00:33:44 Můžeš si i povzdechnout. Ách!
00:33:48 -Ách.
-Přirozeně.
00:33:50 Když se tě zeptá, odpovíš, že tvůj život je...
00:33:53 Velice složitý.
00:33:56 -Ach.
00:33:58 Co když ho tajemno nebude vůbec zajímat?
00:34:01 -Tak znovu změníš taktiku. Pozor včela, vykřikneš.
00:34:05 -Ááá!
-Řekla jsem vykřikneš, ne zařveš.
00:34:07 -Á!
-No, to už je lepší.
00:34:10 Vrhneš se k němu! Se zavřenýma očima.
00:34:15 -A potom?
-Potom?
00:34:17 Když tě nepolíbí, tak je to s armádou špatné.
00:34:20 A teď si pospěšme, honem!
00:34:31 -Co se slíbí otci, než se odejde?
-Že se přijde do tmy.
00:34:34 -Ano. V ostatním ti důvěřuji. Hm? Tak už běž.
00:34:39 Sbohem, Mitzi.
-Sbohem, pane Weiringu.
00:34:48 Ať mi nikdo nebásní o přírodě. Včely a bodláky!
00:34:51 Brouci vás lechtají na nohou!
-Hihi.
00:34:53 -A přece vím, že příští neděli půjdu zase. Hihi.
00:34:57 Ženy jsou prostě tak hloupé.
00:35:02 -Tvá přítelkyně není jako ty. Je milá, stydlivá.
00:35:04 -Není stydlivá. Je to pro ni nové.
-Oh?
00:35:08 -Přece jsem jí to vysvětlila!
00:35:25 -Kristýno, na co myslíte?
00:35:28 -Ach, na spoustu věcí.
00:35:31 Zdá se to jednoduché, ale můj život je tak složitý.
00:35:35 -Povídejte.
-Ó, to je zbytečné.
00:35:39 Vy byste mi nemohl rozumět.
00:35:45 -Včela! Bzzzz!! Ach! Och!
00:35:49 -Ach, včela!
00:35:53 -Už nás nepotřebují.
00:36:01 -Ne! Ne, ne. Ne! Nechte mě!
00:36:04 -Tady za ouško.
-Ne. Kam se poděli?
00:36:07 -Ale to... Příležitost. Měkká tráva.-Oh?
00:36:11 Ne!
00:36:13 -Proč jste mi lhala?
-Já?
00:36:16 -Pokoušela jste se vydávat za někoho jiného.
00:36:21 -Abyste se o mě trochu zajímal.
00:36:24 A taky, že tady byla Mitzi.
00:36:26 Bylo to z legrace.
00:36:30 Když jsme sami, je to něco jiného.
00:36:34 Raději se vrátím domů.
-To je mi ale nápad. Proč?
00:36:38 -Ach, chovám se hloupě.
00:36:40 Zesměšnila jsem se před vámi navždycky.
00:36:43 Dobře to vím.
00:36:46 Mitzi!
00:36:48 Chtěla bych se s ní rozloučit. Mitzi!
00:36:52 -Theo!
00:36:54 Já půjdu hledat tudy.
00:36:58 Theo!
00:37:00 Theo!
-Neodpovídej.
00:37:03 -Theo!
00:37:05 -Ale to...
00:37:09 -Theo!
00:37:12 Á!-Co se stalo?
-Chce se vrátit. Doprovodím ji.
00:37:14 Nepohodli jsme se.
-Jsi hlupák!
00:37:17 Říkal jsem ti, že s ní to chce cit. Spoustu citu!
00:37:19 A jak je řečeno v Bibli, ostatního se nám dostane návdavkem.
00:37:22 -Co tam zase spolu domlouváte, vy spiklenci?
00:37:25 -Doporučuji projížďku na loďce. To je nedělní romantika.
00:37:28 Co jí řekneš na vodě, ha, tomu uvěří.
00:37:33 -Projížďka po vodě, dámy a pánové! Nebraňte se pokušení!
00:37:36 Malá projížďka v tomhle krásném počasí!
00:37:39 -Dobrý den, milenci. Pojďte se vyfotografovat.
00:37:41 -Kristýno, vyfotíme se?
-Bude to vzácná památka.
00:37:43 -Památka na co? Na nevydařený den?
-Prosím, tudy.
00:37:46 -Pojďte, jen pojďte! Na vodě je krásně!
00:37:48 Pojďte se projet na lodičce!
-Ano, to je výborná póza.
00:37:51 -Milovníci veslařského umění! Tudy prosím, dámy.
00:37:54 Prosím, moje lodičky na vás čekají!
00:37:57 -Tak...
00:38:00 Tak je to pěkné. Nehýbejte se a pěkně se usmějte.
00:38:04 -Kristýno, usmějte se.
-Myslíte, že je to teď snadné?
00:38:08 -Ale přece se vy dva nebudete hádat?
00:38:10 Na nedařené dny zůstanou někdy ty nejkrásnější vzpomínky.
00:38:14 Moc vám to sluší, ale...
00:38:16 Jak bych vás mohl vyfotit, když se nebudete usmívat, slečno.
00:38:19 -No tak, Kristýno! Neurážejte mě. Začínám vás milovat.
00:38:28 -Nádhera!
00:38:30 -To určitě není pravda.
00:38:32 -Bude to obzvlášť pěkná fotografie. Za chvíli bude hotová.
00:38:35 Jenom se stačíte projet na lodičce. Prosím.
00:38:38 -Loďku, dámy a pánové! Tudy, tudy, lodičky! Tudy, prosím.
00:38:42 Pojďte, jen pojďte. Hej! Hej! Neutíkejte tak rychle! Počkejte!
00:38:46 Ať vám mohu vybrat tu nejkrásnější lodičku.
00:39:37 -Láska přichází velmi zlehka.
00:39:39 Myslím si, že je to hra a ono je to vážné.
00:39:42 To mě potkalo s vámi, Kristýno.
00:39:49 -Ne, Franzi. Je špatné, co děláte.
00:39:53 -Co je špatné?
00:39:56 -Říkat dívkám hlouposti. Abyste jim popletl hlavu.
00:40:02 Pro vás důstojníky je to jen hra. Nic víc.
00:40:07 Dejte si pozor, Franzi.
00:40:10 Já... Já moc dobře vím, že lžete.
00:40:14 Jsem stejně hloupá. Jako ostatní.
00:40:18 -Kristýno.
00:40:22 -A budu vás potom nenávidět.
00:40:28 -Snad nebudete plakat.
-To nic.
00:40:34 -Víte, Kristýno, napovídal jsem vám toho hodně.
00:40:37 Ale vy jste mi také vždy neříkala pravdu.
00:40:40 Jsme na tom stejně.
00:40:42 Navrhuji, abychom byli upřímní. A říkali si pravdu.
00:40:45 Souhlasíte?
-Souhlasím.
00:40:48 -Kamarádi?
-Kamarádi.
00:40:53 Začneme tedy od vás.
00:40:55 Řekněte, jak to bylo doopravdy s vaší migrénou?
00:41:00 Vsadím se, že vám jednoduše v hlavě ležela nějaká dáma.
00:41:04 Je to tak?
-Je to tak.
00:41:06 Už je konec. Ona odjela. Odjela navždy.
00:41:10 Jsem šťastný!
00:41:24 -Ach, určitě bude bouřka. Je dusno.
00:41:26 -Posaďme se tady.
00:41:33 Teď je řada na vás, abyste řekla pravdu.
00:41:36 Povězte mi o svých citech.
00:41:39 -Ne. To vám povím někdy jindy.
00:41:43 Jestli se uvidíme.
00:41:50 -To je škoda.
-Co?
00:41:53 -Že jsme si od rána povídali takové hlouposti.
00:41:56 I kdybychom se teď jeden druhému líbili...
00:42:01 Nepřiznáme si to.
00:43:01 -Otec si jistě dělá starosti. Poprvé se vracím tak pozdě.
00:43:09 -Nech si fiakr. Dojdu pěšky.
-Hm.-Tak zítra.
00:43:12 -Dobrou noc.-Dobrou.
-Jedeme!
00:43:20 -Ach, káplo na mne.
00:43:22 Říká se, že milenci, kteří na první schůzce promoknou,
00:43:27 se budou milovat až do smrti.
00:43:35 -Kristýno, chci vám dát slib.
00:43:39 Velký slib.
-Ne!
00:43:42 Neslibujte nic.
00:43:44 Mezi vámi a mnou to bude trvat...
00:43:47 Dokud to bude trvat. Nic jiného nechci.
00:43:51 Už je to tady. Liják.
00:43:53 -Vidíte, snad se budeme milovat celý život.
00:43:56 -Snad. Ale nesmí se to říkat.
00:44:00 Tak zítra, Franzi. A nezapomeňte na mě.
00:44:02 Pane podporučíku.
00:44:27 Áh!-Konečně jsi tady. Pojď trochu blíž!
00:44:36 Myslíš si, že dovolím své dceři, aby trávila noci bůhvíkde?
00:44:39 Nebo bůhvíským? To tedy ne! To mi vysvětli!
00:44:44 -Nemám co vysvětlovat.
00:44:46 Jsem šťastná. Tolik šťastná.
00:44:50 Kdybys věděl.
00:44:54 -Pojď mi to říct.
00:45:00 Řekni mi vše.
00:45:08 -Poručíku Lobheinere! Jdete pozdě!
-Promiňte, kapitáne.
00:45:12 Haha, tys mi ale dal.
-Máš balíček.
00:45:15 Před chvílí ho někdo nechal na bráně.
00:45:18 Tedy dvě dívky, kterým se velmi líbíme.
00:45:21 Nám se zdály dnes ráno pomilováníhodné.
00:45:23 Protože to je první neděle. Druhá neděle bude ještě moc pěkná.
00:45:28 Třetí se nám bude zdát nudná. A čtvrtá bude z nich asi poslední.
00:45:32 -Tak daleko ještě nejsme.
00:45:35 Hm. Dada dá.
-Hm, máme to dnes pěknou čepici.
00:45:39 Podívejme, vzkaz. Á! Je to podepsáno Kristýna.
00:45:42 To není čepice. To je poštovní holub.
00:45:45 Dovolila jsem přišít podšívku.
00:45:48 Byla trochu odtržená.
00:45:51 Jehla a nit, to jsou nebezpečné první rekvizity manželství.
00:45:55 Tak si dej pozor, hm!
00:45:57 Cit, ano, jistě. Tolik, abys zapomněl na baronku.
00:46:00 Ale nic víc! Rozuměls?
-Ano, pane poručíku.
00:46:04 TROUBENÍ TRUBEK
00:46:07 Á! Antone, nech z květinářství poslat 12 růží na Schubertgasse 34.
00:46:11 -Samozřejmě rudé růže!
00:46:13 Protože ta malá ještě pořád věří na květomluvu.
00:46:19 -Jsem hlupák.
00:46:21 Neumím tancovat, poslat květiny, neumím mluvit.
00:46:25 -On se mnou moc nemluví. A ještě jsme spolu ani netančili.
00:46:30 -Ach, někdy chápu zločiny z vášně.
00:46:33 Dnes ráno by mé jméno bylo v novinách.
00:46:37 Kristýno, miluji vás.
00:46:40 -Ale, ale. Láska přejde, věřte mi.
00:46:42 -Takže i vás přejde?
-Mluvím o vás.
00:46:47 -Och, o mně.
00:46:50 Zůstane mi hudba.
-Ano. Měl byste se pustit do opery.
00:46:54 Máte velký talent, Josefe.
00:46:57 -Talent by byl už znát.
00:47:00 Budu psát valčíky, které budou podepisovat jiní.
00:47:03 A které budou jiní tančit. Toť můj úděl. Nic nedokážu.
00:47:07 -Chudáčku Josefe. Nesnesu, když vás vidím tak nešťastného.
00:47:13 Víte co? Polibte mne jako přítel, hm?
00:47:19 -Nechci almužnu.
-Ach, do toho!
00:47:22 Přece mě neurazíte. Tak polibte mě.
00:47:45 Dnes máme 3. výročí.
00:47:48 -Jak to?
-Ano, je to naše 3. neděle.
00:47:51 Mitzi mi to včera řekla. Já bych si to neuvědomila.
00:47:54 Od té doby co tě znám, je neděle každý den. Každý den!
00:48:32 Franzi! OZVĚNA: Franzi! Franzi!
00:48:35 Franzi, pojď honem. Je tady ozvěna.
00:48:49 Franzi!
-Kristýno!
00:48:51 OZVĚNA: -Franzi!
-Kristýno! Kristýno!
00:48:54 -Přísahám!
-Že tě miluji!
00:48:57 OZVĚNA: -Přísahám!
-Že tě miluji. Že tě miluji.
00:49:01 -Navždycky!
00:49:03 OZVĚNA: Navždycky! Navždycky.
00:49:07 Nesměj se, Franzi.
00:49:10 Slyšíš ten hluk?
00:49:12 To jsou všechny přísahy lásky, které kdo kdy vyřkl.
00:49:16 Ozvěna na ně nezapomene.
00:49:18 Ale slyší je jen ten, kdo je opravdu zamilovaný.
00:49:43 Jsem unavená. Jsem šťastná!
00:49:47 A umírám hlady. Chci horu koláčů.
00:49:49 -Běž si vybrat sama. Já objednám kávu.
00:50:13 -Počkejte na mě, hned přijdu.
00:50:21 -Už jste se vrátila?
-Dnes ráno.
00:50:24 Hned jsem k tobě poslala Amélii.
00:50:26 -Já už 14 dní...
-Bylo to dlouhé?
00:50:30 -Leno, musím s tebou mluvit.
-Tak jen do toho.
00:50:35 -Tady ne. Čekám přátele.
00:51:01 Děkuji.
-Prosím.
00:51:19 -Franzi, mohl bys mi říci...
-Co?
00:51:23 -Kdo byla ta dáma v černém?
00:51:26 -Nemám paměť na šaty.
00:51:28 -Ta dáma, s kterou jsi právě mluvil!
00:51:31 -Ve Vídni všichni důstojníci znají všechny ženy.
00:51:34 A letos všechny nosí černé šaty.
00:51:36 Je to tak. Na ulici si je člověk splete.
00:51:40 -Vypadalo to, že tuhle znáš dobře.
00:51:44 -No tak, Kristýno. Řekli jsme, že se nebudeme na nic ptát.
00:51:48 Copak já se na něco ptám?
-Mohl bys.
00:51:51 -Neudělám to. Na, vypij si kávu.
00:51:59 Co jsi dělala dnes ráno?
-To co včera. Co zítra.
00:52:02 Já tajemství nemám!
-Já také ne.
00:52:05 Nebo spíš ano. Mám teď tajemství.
00:52:09 Jediné. Tebe, Kristýno.
00:52:13 Na všechno předtím jsem zapomněl.
00:52:15 Ta dáma není nic, není nikdo.
00:52:19 Věř mi, Kristýno.
00:52:23 -V ten den, kdy ti přestanu věřit, pro mě nastane konec světa.
00:52:37 -Franzi?
00:52:43 Franzi!
00:53:20 ZVONĚNÍ TELEFONU
00:53:45 ŠEPTÁ-To jsi ty? Jsi to ty?
00:53:48 Poznáváš mě po hlase? Volám z kasáren.
00:53:51 Musím tady zůstat. Zastupuji až do zítřka dozorčího.
00:53:56 Ujišťuji tě, že je to tak.
00:53:59 Budu muset končit. Víš, přece proč.
00:54:02 Řekni, kdy se sejdeme. Rychle.
-Zítra večer budu sama doma.
00:54:06 -Zítra večer? Mám službu v opeře.
00:54:09 -Tak si to zařiď! Budu chtít vysvětlení.
00:54:12 -Poslechni, Leno.
-Ne, nebudu čekat ani den!
00:54:16 Řekla jsem zítra večer u mě!
00:54:43 -Dobrý den, Wimmere. Chcete mi něco?
00:54:47 -To záleží na tom.
00:54:49 -Na čem?
-Na vás.
00:54:53 Když se člověk dozví něco vážného o svém příteli,
00:54:57 zachová se dvojím způsobem.
00:55:00 Neříci mu nic nebo vše.
00:55:04 Co byste mi radil vy?
00:55:07 -Mluvte!
00:55:10 -Podporučík Lobheimer bydlí v malé uličce za kostelem sv. Michala?
00:55:15 -Hm.
-Číslo 17?
00:55:18 -Pokračujte!
00:55:20 -Náhoda je někdy smutná. Před chvílí jsem tamtudy procházel.
00:55:26 Stydím se za to, co dělám.
-Pokračujte!
00:55:29 -Nebudete mi věřit.
-Řekl jsem pokračujte!
00:55:38 Co je, drahá přítelkyně?
00:55:40 Necítíte se dobře?
-Dnes večer mi není dobře.
00:55:43 Myslím, že budete muset jít do opery sám.
00:55:46 -To by byla škoda.
00:55:48 Císař oznámil, že přijde. Budou tam přátelé.
00:55:51 -Každý má právo na migrénu.
00:55:53 -Možná. Ale jsou dny, kdy je to velmi nevhodné!
00:55:57 -Nenaléhejte, prosím vás.
00:55:59 Ať kvůli mně nepřijdete pozdě. To by mě mrzelo.
00:56:03 -Nuže tedy, odpočiňte si.
00:56:05 Dovolím si přijít po představení, zeptat se, jak se vám daří.
00:56:36 -Cesta se vydařila?
-Výborně, děkuji.
00:56:39 Jsem rád, že vás opět vidím.
00:56:41 Doufám, že vše bude jako dříve a že vás zase přivítáme u nás doma.
00:56:44 -Ale jistě.-Tak zítra na večeři.
-Bohužel jsem večer zadaný.
00:56:49 -Tak pozítří.
-To také ne. Mám službu.
00:56:53 -Já to vzdám. Ještě si o tom promluvíme.
00:57:10 -To jsou nejlepší místa v divadle.
00:57:13 Je vidět herce, než vyjdou na jeviště.
00:57:16 -Taky vidíme na tatínka. Vypadá pohnutě.
00:57:20 Chudáček, byl tak nervózní,
00:57:22 že jsem mu musela uvázat motýlka, než odešel.
00:57:48 -Oh, podívej!
00:57:50 Ti jsou ale hloupí. Hledají nás, ale na druhé straně.
00:57:54 -Ano.
00:57:57 Ty dámy dole jsou směšné. Pořád se chichotají.
00:58:00 -Přesto ale zakončí dnešní večer s dámami seshora.
00:58:07 Hledáš někoho?
-Ano.
00:58:10 Dámu v černém, jak jsem ti říkala.
-Na to nemysli.
00:58:13 Když na ni myslíš, tak ji přivoláš. No tak, věř mi.
00:58:17 Ve vzpomínkách každého chlapce je nějaká dáma v černém.
00:58:35 Á! Á! Haló!-Neukazuj na sebe. Máme volné vstupenky.
00:58:39 -Jsou opravdu tak hloupí?
00:58:41 Počkej.
-Miř dobře.
00:58:44 RAKOUSKO-UHERSKÁ HYMNA
01:00:01 -Když se do konce nevrátím, něco si vymysli.
01:00:03 To je jedno co. Přijdu za vámi potom domů.
01:00:06 -Dobře, tak už běž, done Juane. Dona Elvíra čeká.
01:00:09 A hlavně nenápadně. Baron je tady!
01:00:47 -Nech mě, ať si tě prohlédnu.
01:00:49 Když se setkáme po několika dnech, kdy jsme se neviděli, jsem nesvá.
01:00:53 Jeden z nás toho druhého vždycky trochu zarmoutí.
01:00:56 To jistě. Není to vážné.
01:00:59 Abychom nějak začli...
01:01:01 Řekněme si všechno a zítra už o tom nebudeme mluvit.
01:01:05 -Jsem velmi rád, že bereš věci tak zlehka.
01:01:08 Mám ti hodně co říci.
-Opravdu?
01:01:11 -Ty snad také.
-Nejdříve ty.
01:01:14 Há! Poslouchám. Bylo jich víc nebo jenom jedna?
01:01:20 -Jenom jedna.
-To je horší.
01:01:24 Byla bych radši, kdyby jich bylo víc.
01:01:28 Počkej, úplně ji vidím.
01:01:32 Blondýna, drobná, modré oči.
01:01:35 -Jak to víš?
01:01:37 -Říkala jsem ti, že jsem trochu čarodějnice.
01:01:40 Jaké má povolání? Subreta, švadlena, tančí ve sboru?
01:01:45 Ne, mám dojem, že je to dívka bez vzdělání.
01:01:48 Taková husička.
01:01:50 -Byl bych ti vděčen, kdybys o ní mluvila jinak.
01:01:53 -Přesvědčuješ mě, že ses opravdu zamiloval?
01:01:57 Opravdová láska? Už té hry necháme!
01:02:00 -Pro mne to není hra!
01:02:05 Mezi náma je konec, Leno.
01:02:07 Skončilo to dřív, než jsem ji potkal.
01:02:10 Než jsi odjela z Vídně.
01:02:12 -Takže jsem o tom jen nevěděla.
01:02:15 Slyším ještě, jak jsi poslední den šeptal:
01:02:18 Miluji tě, lásko má.
01:02:21 -Člověk říká: miluji tě, ale už si myslí: miloval.
01:02:24 Tohleto sloveso se často mění.
01:02:27 -Franzi.
01:02:31 Víš co, já ti něco navrhnu.
01:02:35 Dejme si na měsíc volno.
01:02:37 Až do císařského plesu.
01:02:39 Potom uvidíme, kdo z nás bude litovat.
01:02:43 Zatím hodně štěstí.
-Hodně štěstí.
01:02:49 Chci ti jen říci, že ten večer už budu ženatý.
01:02:52 -Blázne!
-Možná.
01:02:54 Je nádherné být blázen.
01:02:56 Plánovat tisíc věcí a ani nevědět, který je den.
01:03:00 To jsem nikdy nepoznal.
01:03:02 Promiň mi to, Leno, jsem šťastný.
01:03:06 Ona o mém rozhodnutí neví.
01:03:08 Chtěl jsem ti dát sbohem a zároveň tě pozdravit.
01:03:12 Jako svou nejlepší přítelkyni. Je to tak.
01:03:16 -Jsi krutý a sobecký. Jako ostatní.
01:03:19 A navíc jsi pitomec!
01:03:21 Tak je to! Řekni mi aspoň jméno!
01:03:24 -Nemá jméno, ani peníze.
01:03:27 Nemá nic než mne.
01:03:29 -Nestačí ti se s ní jenom trochu pobavit?
01:03:32 -Leno.
-Teď mi ubližuješ!
01:03:35 Vím, že budeš nešťastný!
01:03:39 Jsem tak zlá, Franzi. Promiň mi.
01:03:46 -Na, tvé dopisy.
01:03:53 -Vrátím ti tvé.
01:04:02 -Leno, nemá cenu je číst. Spálíme je.
01:04:07 -Máš pravdu.
01:04:24 Uvidíš později.
01:04:26 Nejtěžší není spálit dopisy, ale...
01:04:30 Zapomenout.
01:05:23 -Don Juan. Sto a jedna žena. To je přeci jen moc.
01:05:27 -Áh! To už je dávno. Dnešní muži, to je něco jiného.
01:05:37 -Kočár pana barona Eggersdorfa!
01:06:09 -Haló, správa opery? Jak daleko je nyní představení?
01:06:13 Právě skončilo poslední dějství? Děkuji.
01:06:18 -Vidíš, už musím jít.
01:06:21 -Ještě chvíli.
01:06:24 Podívejme se na nás do zrcadla.
01:06:27 Byli jeden s druhým šťastni.
01:06:29 Věřili trvání navždy.
01:06:32 A teď se rozcházejí.
01:06:34 Každý na svou stranu.
01:06:37 Řekni jim sbohem.
01:06:39 Sbohem, Franzi.
-Sbohem, Leno.
01:06:43 -Tak.
01:06:49 Ne, tudy.
01:06:54 Půjdeš teď za ní?
01:06:56 -Proč bych lhal? Ano.
01:07:00 -Má štěstí.
01:08:11 -Milujete nebezpečí, ale jste opatrná!
01:08:14 Když přijímáte milence a oni odcházejí včas!
01:08:17 Ne! Nelžete! Byl tady!
01:08:20 Vím, kdo to byl! Byla jste u něj viděna!
01:08:24 -Nebudu se o tom bavit.
-Ano!
01:08:26 Dokažte, že jsem slepý. Omluvte se!
01:08:29 Budete mě prosit, madam!
01:08:33 Mluvte, tak mluvte!
01:08:47 K ženě jako vy se mám právo chovat jako grobián!
01:08:51 Všude slídit! Všude!
01:08:53 Musíte mít schované dopisy!
01:08:58 Proč se usmíváte?
01:09:07 Vida. Kde je úsměv?
01:09:35 -Co ho tak mohlo zdržet?
-Už jsem vám říkal.
01:09:37 Musel zajít do kasáren. Noční nástup.-No, řekněme.
01:09:43 -Nedůvěřivá?
-Já muže znám.
01:09:45 BOUCHÁNÍ DVEŘÍ
-Vidíš, už je tady.
01:09:47 -Proběhlo to dobře, ten noční nástup?-Přímo skvěle!
01:09:50 -Slyšíš je? Chovají se oba až příliš přirozeně.
01:09:53 Kristýno, když milenec přijde pozdě,
01:09:55 vždycky je potřeba prověřit, jestli na sobě nemá ženský vlas.
01:09:58 -Óó!
-Nebo podezřelý parfém.
01:10:00 -Neposlouchej ji. Nikdy se tě nebudu na nic ptát.
01:10:03 -Já také ne. Milovat se zavřenýma očima.
01:10:06 -Pozor! Právě tak se stávají nehody!
01:10:08 -Musím Franzovi říct pár věcí týkající se služby.
01:10:11 Běžte, my vás zavoláme. Šup!
-No teda? Slyšíš ho?-Jen pojď.
01:10:18 -Bylo to strašné?
-Chvíli ano. Ale je to pryč.
01:10:22 Mám pocit jako student, který složil zkoušku.
01:10:24 -A první čin svobodného muže bude, že požádáš Kristýnu o ruku.
01:10:27 -Hned teď.-Kamaráde, zvláštním způsobem chápeš svobodu.
01:10:32 -Co chceš, Theo? Záleží mi na ní. Nedělní lásky, to je pěkné.
01:10:36 -Ale...-Ale nám to už nestačí.
-Hm.-Ne! Vím, co chceš říci.
01:10:40 Že svatba mě bude stát zlobu mé rodiny a posměch kamarádů.
01:10:44 Řeknu ti, že je mi všechno jedno. Kromě Kristýny.
01:10:48 -Poslechni, jsem přece jen o pár let starší.
01:10:50 -Jestli odmítneš jít mi za svědka, tak tě ztluču!
01:10:53 -Já tě naučím vážit si mých šedin.
-Přijímáš ano nebo ne?
01:10:56 -Ty jsi mi opravdu hlupák!
-Zopakuj to!-Jsi hlupák!
01:10:58 -Tak přijímáš ano nebo ne?
-Já nic nepřijímám! Ne, ne!
01:11:01 Je to hloupost! Já se vzdávám! Přijímám!
01:11:04 -Pozor, poručíci!
01:11:07 Plukovník není spokojen!
01:11:09 Oddáváte se hloupým hrátkám!
01:11:12 Zatímco dvě něžné dívky čekají, až se jim začnete věnovat!
01:11:15 Zasloužíte si 30 dní vězení! Jasné?
01:11:18 -Kdo ti dovolil takhle...
01:11:20 -Trochu se utište, třído! Musím něco říci Kristýně.
01:11:23 -Já ti také musím něco oznámit.
-Nech mě mluvit dřív. Je to vážné.
01:11:26 -Moje je důležitější! Vy můžete poslouchat.
01:11:29 Zítra skládám přijímací zkoušky do opery.
01:11:31 -Oh!-Asi tam nepůjdu. Takovou mám trému!
01:11:33 -Když se chceme zbavit trémy, je tu šampaňské!SMÍCH
01:11:37 -Tréma, než vyjdeš na jeviště, je jako strach před bojem.
01:11:41 Je nezbytná k vítězství. Máš-li trému, je to dobře.
01:11:44 -Tak, na úspěchy!
-Na vaše lásky!
01:11:46 KRÁTKÉ CINKNUTÍ ZVONKU
01:11:48 -Tys někoho pozval?
-Nikoho.-Tak neotvírej!
01:11:53 -No, co je ti?
-Nic.-Ah.
01:11:56 KRÁTKÉ CINKNUTÍ ZVONKU Prostě nejsi doma a je to! Tak!
01:12:00 -Z ulice je přece vidět, že se svítí. Jdu otevřít.
01:12:05 -Ach. Tak.
01:12:18 -Omlouvám se. Doufám, že neruším.
01:12:21 -Ne, prosím.
01:12:24 -Pořádáte nějakou oslavu?
-Ano. Přišli přátelé.
01:12:28 -Nechci se s nimi setkat. Potřebuji jen položit jednu otázku.
01:12:32 A chci odpověď! Jedná se o vás a o mou ženu!
01:12:37 Dozvěděl jsem se, že byla viděna u vašeho domu.
01:12:40 Chtěl jsem jít za vámi a požádat vás o slovo důstojníka,
01:12:42 že to není pravda.
01:12:44 Byl byste schopen mi ho dát a já bych vámi potom opovrhoval!
01:12:50 Takže jsem se rozhodl počkat a ověřit si věc...
01:12:54 Jinak.
01:13:13 -Pane! Jsem vám k službám.
01:13:36 -Kdo to byl?
-On.-Eggersdorf?
01:13:40 -Ví to.
-Nic neví.
01:13:42 Nenechal ses nachytat? Nepřiznal jsi nic?
01:13:46 -Měl důkaz.
01:13:48 Můj klíč.
01:13:53 -Takže...
01:13:55 -Budu se bít.
01:13:58 Asi pozítří.
01:14:02 Půjdeš mi s Lanským za svědka?
01:14:05 -Jistěže. SMÍCH DÍVEK
01:14:08 Řekneme to děvčatům?-Ne. Nechci, aby Kristýna cokoliv tušila.
01:14:14 Jdem.
01:14:18 -Co má tohle být?
-Kristýno, sundej tu masku.
01:14:21 -Sundej to.
-Ne, vy hrajete na tajemno.
01:14:23 Tak my budeme také tajemné. Podle svého. Nuže hudba!
01:14:46 Kdo to byl?
-Musel jsem zaplatit starý dluh.
01:14:50 Kristýno, sundej si masku.
01:14:52 -Je to památka? Tak to máš pravdu.
01:14:56 Od dnešního večera žádné památky! Nemysli na ně. Hm?
01:15:11 Franzi, co jsi to chtěl před chvílí říci tak vážného?
01:15:14 -Já?
-Ano.
01:15:19 -Miluji tě, Kristýno. A budu celý život.
01:15:25 Mohu ti to odpřísáhnout.
01:15:33 VÝSTŘEL
01:15:51 -Pánové, podmínky, které budete chtít!
01:15:53 Vzdálenost 20 kroků!
01:15:55 Nabití pistole 3x!
01:15:58 A samozřejmě jako poškozený mám právo na první ránu!
01:16:02 -Skutečný souboj?
-Ano. Skutečný.
01:16:09 -Podmínky jsou nepřijatelné. Z 20 kroků zasáhnete první.
01:16:14 -Protivník může mít první ránu. Ale z 30 kroků.
01:16:19 -Obdrželi jsme instrukce. Naše podmínky jsou definitivní.
01:16:23 -V tom případě nezbývá, než je zapsat do protokolu.
01:16:29 -Lituji pánové, ale to nepodepíšu!
-Nedá se nic dělat!
01:16:32 -Dá! Neřekl jsem poslední slovo. Vrátím se za hodinu.
01:16:36 Pánové.
01:16:56 Plukovníku.
-Moment!
01:17:01 Nemám rád, když se mi někdo tlačí do dveří.
01:17:03 Vy to víte! Buďte stručný.
01:17:06 -Jedná se o Lobheinerův souboj.
-Jste jeho svědek. Výborně. A dál?
01:17:10 -Baron má první ránu. Požaduje vzdálenost pouze 20 kroků!
01:17:14 -Na to má právo. Nepůjdu za ním, abych mu oznamoval,
01:17:17 že důstojník mého pluku má strach se bít!
01:17:19 -Lobheiner neví, že jsem nyní zde.
-Proč to děláte?
01:17:22 -Ten souboj je nesmyslný, pane plukovníku.
01:17:24 -Souboj není nikdy nesmyslný!
01:17:26 -Spor mezi těmito muži nemá žádný důvod.
01:17:28 Lobheiner má v úmyslu se oženit.
-Vím.
01:17:31 Právě mi napsal žádost o svolení.
01:17:33 Tu samozřejmě neodmítnu.
01:17:36 Ale je mi líto...
01:17:39 Že důstojník dragounů nemá majetek a bere si dívku bez věna.
01:17:43 Celý pluk tím bude poněkud ponížen.
01:17:45 -Víte dobře, pane, že jestli se bude konat souboj,
01:17:48 nebude se konat svatba.
-Skutečně.
01:17:51 Baron je velice dobrý střelec. Umí zachovat chladnou hlavu.
01:17:55 Radím, abyste učinil totéž.
01:17:57 -Pane plukovníku, odmítám být svědkem vraždy!
01:18:01 -Před věcí cti se neuhýbá, pane!
01:18:03 -Říká se, že věc cti má být umyta krví.
01:18:05 Odpovídám, že je to názor pitomce, který vše natírá na růžovo!
01:18:19 -Poručíku Kaisere, myslím, že vaše povýšení je ohroženo!
01:18:24 -Zítra vám doručím svou demisi!
01:18:27 -Výborně. Můžete jít!
01:18:37 CINKNUTÍ ZVONKU
01:18:44 -Dobrý den, pane. Já jsem Franz Lobheiner.
01:18:47 -Ale já vás znám. Ano! Dcera mi o vás vypráví každý den.
01:18:51 Pojďte dál. Pojďte.
01:18:54 Odložte si.
01:19:06 -Chtěl jsem něco říci Kristýně.
-Ona není doma.
01:19:09 Já bych měl být také v opeře. Skládá přijímací zkoušku.
01:19:12 Měla takovou trému, že mě to taky zaplavilo.
01:19:14 A neměl jsem odvahu tam jít. Tak ji aspoň doprovázím na dálku.
01:19:19 Ale pojďte dál, počkáme na ni.
01:19:35 HRAJE AVE MARIA
01:19:44 ZPĚV AVE MARIA
01:21:30 Máte rád hudbu, pane Franzi?
01:21:33 -Zvláště dnes ano.
01:21:36 Zavede myšlenky na to, co bychom mohli mít.
01:21:39 A co nikdy nebude.
-Ve vašem věku máte vše, co chcete.
01:21:44 Ta Kristýna nejde. Nevím, co to.
01:21:49 Nikdy nemějte děti, pane Franzi. A když, tak je neučte znát hudbu.
01:21:53 Á, to je ona! Můj bože!
01:21:56 Tak co?-Tati.
-Povídej.-Ach.
01:22:00 Franzi, jste tady?
01:22:03 Tolik štěstí najednou! To je nádherné.-Tak povídej už!
01:22:07 -Řekl mi: Mé dítě, začnete maličkou rolí.
01:22:09 Ale myslím, že v budoucnu vám budeme moci oznámit dobrou zprávu.
01:22:13 -A než promluvil, tak si odkašlal?
-Ano.
01:22:16 -Takhle? Brr.
-Ne takhle. Ocho, ocho, ocho.
01:22:19 -Tak to máme vyhráno, protože když si po zkoušce odkašle,
01:22:22 tak ho to zaujalo a to se jen tak nestává.
01:22:24 Kristýno, musím už jít. Dávám hodinu.
01:22:27 Pane Franzi, měl bych žárlit.
01:22:29 Protože tolik se připravovala a ne kvůli mně, že?
01:22:32 Měl bych žárlit, ale nemám čas.
01:22:38 -Budu vystupovat za tři neděle. Hned si to poznamenej, ano?
01:22:44 -Za tři neděle?
-Přesně na den. V půl deváté.
01:22:47 A v ten večer se pomstím všem těm krásným dámám.
01:22:50 Budu na jevišti a všichni se budou dívat jen na mě!
01:22:52 Proč si nic nezapisuješ?
01:22:54 -Nerad si něco domlouvám s takovým předstihem.
01:22:57 -Ale ty začínáš být pověrčivý stejně jako já.
01:23:00 Ale se mnou je to teď naopak. Přestala jsem se čehokoliv obávat.
01:23:04 Mám důvěru v život.
01:23:06 Ach, Franzi. Možná budu jednou slavná.
01:23:10 Nech mě říkat hlouposti. Dnes na to mám právo.
01:23:12 Bude to nádhera.
01:23:14 Každý s tebou bude mluvit jenom o mně.
01:23:17 A ty na mě budeš pyšný. No tak, řekni, že jsi šťastný!
01:23:21 Honem!
01:23:23 -Jsem, Kristýno.
01:23:26 Hlavně proto, že jsem tady, u tebe.
01:23:33 Tady se učíš, že?
01:23:35 Jsem tu poprvé.
01:23:38 A přesto mám dojem, že už jsem tu byl.
01:23:50 Ano, tak to je tvůj pokoj.
01:23:54 Rád bych tady byl s tebou.
01:23:56 Všechno působí tak pokojným dojmem.
-Pokojným? To ani ne.
01:24:01 Každé ráno nás tady budí vojenská hudba.
01:24:05 -To je tvoje knihovna?
-Ne! Nedívej se tam.
01:24:07 -Proč?
01:24:09 Schiller, Shakespeare a velký slovník.
01:24:13 -Končí u písmene P.
01:24:15 -Kdo je ten pan v brýlích?
-To je přece Schubert.
01:24:18 -Promiňte, pane Schuberte. Nepoznal jsem vás.
01:24:27 -Tady jsi mi řekl tu velikou lež, pamatuješ?
01:24:30 -Ano. To jsem ještě nevěděl, jak moc tě budu milovat.
01:24:35 -Velkou lež, z níž se stala malá pravda.
01:24:38 -Podívejme, naše květiny z poslední neděle.
01:24:40 -Ano, jsou už trochu zvadlé. Ale příští neděli si natrháme jiné.
01:24:47 -Příští neděli?
01:24:51 -Vypadáš tak podivně.
01:24:54 Nevyjedeme si spolu příští neděli?
01:24:56 -No víš, nebudu tady.
01:24:59 Zítra musím odjet na 2-3 dny.
01:25:03 -A kam?
-Kam, kam. To není důležité.
01:25:06 Ta cesta nemá význam.
01:25:08 Jedu prostě jen k rodičům.
01:25:15 -Franzi, co se děje?
01:25:18 -Ale nic. Ujišťuji tě.
-Vrátíš se brzy, viď? Opravdu?
01:25:22 Jednou se vrátíš. Odpověz!
01:25:24 -To je přece jisté. Proč se na to ptáš?
01:25:30 -Před tebou jsem nikdy nikoho nemilovala!
01:25:33 A nikoho ani milovat nebudu.
01:25:36 Ach, Franzi, bylo by to hrozné, kdybych tě už neviděla.
01:25:41 Franzi, odpověz mi! Tak přece odpověz!
01:25:47 -Pamatuješ na ozvěnu? Přísahám...
01:25:49 -Ne!
01:25:52 Taková slova se vyslovují jen jednou.
01:25:55 A člověk je pak slyší celý život.
01:26:08 -V Praze přesednete na jiný vlak!
01:26:11 Máte spojení do Sadové.
01:26:14 Kočár vašich rodičů vás bude čekat na nádraží. Ví vše.
01:26:18 Myslím, že už není důvod, abychom si psali.
01:26:20 Vše vyřídíme právní cestou.
01:26:23 Tedy sbohem.
01:26:44 -Nechoď pořád sem tam. Musíme vypadat klidně.
01:26:53 -Dobrý večer.
-Franzi.
01:26:58 Chci ti dát pár dobrých rad.
01:27:01 Takže: on má první ránu.
01:27:04 Musíš se připravit. TROUBENÍ TRUBKY
01:27:06 Stoupneš si bokem, aby ses chránil.
01:27:09 Musíš stát pevně. A nesmíš se vůbec pohnout.
01:27:16 A nezapomeň. Buď dobře oblečen.
01:27:19 Ale pozor na lakované boty. Při východu slunce se lesknou.
01:27:25 Chceš cigaretu?
01:28:06 -Jedna, dva, tři...
01:28:14 -Teď to začne.
01:28:20 -Pánové, připraveni?
01:28:22 -Připraven.
-Připraven.
01:28:32 VÝSTŘEL
01:28:44 -A druhá rána? Druhá rána!
01:28:47 Na co čeká? Ať střílí!
01:28:49 -Franzi!
01:28:59 ORCHESTR HRAJE BEETHOVENOVU OSUDOVOU
01:30:35 -Bože.
01:30:40 A Kristýna?
01:31:12 -Tatínku! Jak to, že jsi odešel z opery?
01:31:15 Co se děje?
01:31:17 Tak mi to řekni!
-Víš, Kristýno.
01:31:20 Brzy budou prázdniny.
01:31:23 A my spolu někam pojedeme.
01:31:26 Kam jen budeš chtít.
01:31:28 Snila jsi o Florencii, tak pojedeme do Florencie.
01:31:33 -Ach, co je to s tebou?
01:31:37 Něco se stalo?
01:31:42 -Ano.
01:31:44 Franz už nepřijde.
01:31:48 -Co ti říkal?
01:31:52 Nechal tady vzkaz?
01:31:59 Odjel.
01:32:04 Na dlouho?
01:32:10 Na vždycky?
01:32:28 Je mrtev.
01:32:31 -Dnes ráno.
01:32:33 Souboj.
01:32:35 -V souboji?
01:32:39 Proč?
01:32:42 Tak mluvte, Theo! Nic přede mnou neskrývejte.
01:32:47 Na to nemáte právo! Proč se bil v souboji?
01:32:51 -Neznám důvod.
01:32:55 -Neříkáte pravdu!
01:32:58 Mitzi, řekni mi to ty!
01:33:02 Tatínku, proč? Proč?!
01:33:11 Kvůli...
01:33:14 Té ženě.
01:33:18 Její manžel ho zabil.
01:33:24 Včera to věděl.
01:33:28 Věděl, že už nikdy nepřijde.
01:33:31 A odešel ode mne s úsměvem.
01:33:36 A dnes ráno...
01:33:40 Zemřel kvůli jiné.
01:33:47 Přísahal, že mě bude navždy milovat.
01:33:50 Přísahal!
01:33:53 A zemřel kvůli jiné.
01:33:59 Ne, to nemůže být pravda.
01:34:02 To ne!
01:34:08 A nebo čím jsem pro něho byla?
01:34:13 Cím jsem byla já?
01:34:17 Ničím. Ničím!
01:34:20 Ničím.
01:34:24 -Stále mluvil o vás. On vás miloval.
01:34:30 -Jestli ho chceš vidět, pojď s námi, k němu.
01:34:35 Teď hned.
01:34:37 -Ano. Chci ho vidět.
01:34:42 Chci ho vidět.
01:34:44 Chci vidět.
01:34:58 TROUBENÍ TRUBEK
01:35:42 Ááá!
-Kristýno!
01:35:45 -Ááách!
01:35:49 -Kristýno!
01:36:20 OZVĚNA
-Franzi.-Kristýno.
01:36:23 -Přísahám.
-Že tě miluji.
01:36:26 -Navždycky, navždycky, navždycky.
01:36:43 Skryté titulky: Petr Kopecký
01:36:47 Vyrobila Česká televize 2015
Mladý důstojník Franz Lobheiner chce ukončit svůj poměr s baronkou Lenou Eggersdorf. Potkává mladičkou Christine, zamiluje se do ní a chce se s ní oženit. Zatím však baron Eggersdorf odhalí milostnou aféru své ženy a vyzve Lobheinera na souboj. A Franz ho přijímá, protože se poprvé v životě zamiloval do své femme fatale.
Kristýna je přepis Schnitzlerova dramatu Liebelei, který se u nás hrál pod názvem Milkování.
Mottem důstojníků ze Schnitzlerova dramatu je bezstarostný život plný přelétavé lásky: „Zotavit se! Rozptýlit! Jedině v tom je hlubší smysl. K rozptýlení tu jsou. Proto jsem odjakživa proti takzvaným zajímavým ženám. Ženy nemají být zajímavé, nýbrž roztomilé. Musíš hledat štěstí tam, kde jsem ho až dosud hledal a nalézal já, kde nehrozí žádné velké scény, žádné nebezpečí, žádné tragické zápletky. Kde začít není nijak složité a skončit žádná katastrofa. Kdy s úsměvem přijímáme první polibek a s láskyplným dojetím se rozcházíme.“
Až se jeden z nich osudově zamiluje.
Arthur Schnitzler (1862–1931) je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů vídeňské moderny a jednoho z největších německy píšících dramatiků počátku 20. století. Byl autorem impresionistických dramat přelomu století, odrážejících dvojí společenskou i rodinnou morálku, i vynikajícím pozorovatelem, registrujícím „veselou apokalypsu“ vídeňského fin de siecle.
