Federico byl světoznámým režisérem, Riccardo neznámým italským hercem. Mezi bratry panovaly neshody trvající přes čtyřicet let. Italský dokument uváděný u příležitosti 25. výročí režisérova úmrtí
00:00:01 Česká televize uvádí italský dokumentární film
00:00:05 -Jako dítě jsem byl několik let v koleji,
00:00:08 v kněžské koleji ve Fanu.
00:00:11 A myslím,
00:00:13 že i to velmi přispělo k vytvoření jistých absurdností
00:00:17 i k jistému obohacení mé povahy.
00:00:20 Byla to kolej, založená na určitých středověkých systémech.
00:00:24 Tito ctihodní otcové, kteří si říkali "nejdražší",
00:00:27 nosili bílý límeček,
00:00:30 jaký jsem dal Anitě Ekbergové ve filmu Sladký život.
00:00:34 Trvali na velmi tvrdé disciplíně chlapců.
00:00:37 Byli jsme malí, mně bylo osm nebo devět let.
00:00:40 Například jedním z nejčastějších trestů bylo to,
00:00:44 že chovanec,
00:00:46 který se dopustil nějakého přestupku,
00:00:50 musel klečet na velkých zrnech kukuřice,
00:00:53 hodinu, nebo půl hodiny.
00:00:56 Byla to ohromná budova s dlouhými tmavými chodbami,
00:00:59 bez elektrického osvětlení,
00:01:02 občas jen s nějakou tou lampou.
00:01:05 -V roce 1960 poskytl Federico Fellini tento rozhovor.
00:01:09 Od událostí, o nichž vypráví,
00:01:12 už uplynulo v té době více než třicet let,
00:01:16 ale jeho vzpomínky
00:01:19 jsou stále intenzivní, živé a podrobné.
00:01:22 Zdá se, že se ty příhody nesmazatelně vryly do jeho mysli.
00:01:26 Škoda jen, že nejsou pravdivé.
00:01:29 Jistě, v koleji "Nejdražších otců" v městě Fano byl jeden Fellini,
00:01:33 nebyl to však Federico, ale jeho bratr Riccardo.
00:01:42 Federico Fellini je možná
00:01:44 tím nejdiskutovanějším režisérem v historii filmu.
00:01:48 Stovky knih, rozhovorů a dokumentárních filmů,
00:01:51 analyzovaly jeho život a jeho dílo do nejmenších podrobností.
00:01:55 O Fellinim se ví skoro všechno.
00:01:58 Jen málokdo však o velkém Federicovi ví,
00:02:01 že měl bratra, téměř vrstevníka,
00:02:04 který byl také filmovým režisérem.
00:02:06 Nikdo však neví, ani nikdy nikdo nepátral po tom,
00:02:10 jak komplikovaný byl vztah,
00:02:13 který je spojoval i rozděloval po celý život.
00:02:16 FELLINI NEZNÁMÝ PŘÍBĚH
00:02:31 -Dědeček musel odjet z Gambettoly, protože tam nebyla práce,
00:02:35 a hledal si práci v Římě.
00:02:38 Dědeček bydlel v malém penzionu ve via Manin přesně naproti domu,
00:02:42 kde bydlela babička Ida.
00:02:45 V rodině mé babičky neviděli dědečka Urbana rádi,
00:02:49 protože byl ze skromných poměrů.
00:02:53 A proto se rozhodli s absolutním nesouhlasem otce babičky Idy,
00:02:57 že spolu utečou.
00:03:02 Přijeli do Gambettoly, tam se v roce 1919 vzali
00:03:08 a potom se v roce 1920 rozhodli, že se přestěhují do Rimini.
00:03:23 -Když se Urbano Fellini a jeho žena Ida
00:03:26 přestěhovali do Riminy,
00:03:28 bylo městečko u Jaderského moře v kraji Emilia Romagna
00:03:32 už nějakou dobu vyhlášeným lázeňským místem.
00:03:35 Pláž a luxusní Grand Hotel
00:03:38 přitahovaly zámožné turisty z celé Evropy
00:03:41 a obchodům se dařilo.
00:03:44 Urbano se teprve nedávno stal
00:03:47 velkoobchodním zástupcem s potravinářskými výrobky
00:03:51 a Rimini bylo to správné místo pro růst jeho kariéry.
00:03:55 Bratři Felliniové se narodili v Rimini krátce po sobě,
00:03:59 Federico v roce 1920 a Riccardo v roce 1921.
00:04:07 Z jejich dětství zůstalo jen několik stop,
00:04:10 především několik snímků, které je zachycují vždy spolu.
00:04:14 Často jsou oblečeni a učesáni stejně,
00:04:17 jako kdyby byli dvojčata.
00:04:22 Ve skutečnosti se oba bratři svými povahami moc nepodobali.
00:04:30 Federico rád vyprávěl, že býval živé a neposlušné dítě,
00:04:34 ale svědectví mu nedávají za pravdu.
00:04:38 Malý Federico byl hodné dítě, na rozdíl od Riccarda,
00:04:42 který se choval tak hrozně,
00:04:45 že to rodiče přinutilo, aby ho poslali do koleje.
00:04:49 Tady je Riccardo zachycený v kolejní uniformě.
00:04:53 Je to jediná fotografie, kde je jeden z bratrů zobrazen sám.
00:04:59 V průběhu let se začaly zvýrazňovat i fyzické rozdíly.
00:05:03 Na této fotografii z roku 1930,
00:05:06 na níž jsou zachyceni se sestřičkou Maddalenou,
00:05:10 se oba bratři velmi změnili.
00:05:13 Federico se vytáhl a byl samá ruka, samá noha,
00:05:17 zatímco Riccardo byl sice menší,
00:05:20 ale měl široká ramena a podsaditou postavu.
00:05:24 Federico, který byl tak hubený, že mu kamarádi říkali Gándhí,
00:05:28 chodil na klasické gymnázium,
00:05:31 kde měl dobré známky ze všech předmětů,
00:05:35 kromě tělesné výchovy a vojenské přípravy.
00:05:40 Naproti tomu prokázal výrazný talent ke kreslení a karikatuře,
00:05:45 který se dobře snoubil
00:05:48 s jeho povahou bystrého a zvídavého pozorovatele.
00:05:52 Naopak Riccardo byl sportovně založený, sympatický a veselý.
00:05:57 Měl vybrané chování a rád se elegantně oblékal,
00:06:00 takže mu přátelé říkali Baron.
00:06:03 Když zjistil, že má hezký tenor,
00:06:06 rád ho předváděl při těch málo příležitostech,
00:06:10 které mu provinční život nabízel.
00:06:17 Povahou se Riccardo podobal otci.
00:06:20 Stejně jako on byl přátelský, extrovertní a duchaplný.
00:06:23 Urbano ho považoval za svého přirozeného dědice
00:06:27 a hodlal ho hned zaučit
00:06:30 do své činnosti velkoobchodního zástupce.
00:06:33 Federico se naopak podobal otci
00:06:37 svojí iniciativou a podnikavým duchem.
00:06:40 Na této fotografii z roku 1937
00:06:44 bratři Felliniové pózují před lokálem,
00:06:48 v němž Federico během léta kreslil karikatury turistů.
00:06:52 Federicův talent je evidentní,
00:06:55 ale v Rimini měl jen málo příležitostí k prosazení.
00:07:05 Po ukončení střední školy
00:07:08 se Federico přestěhoval s matkou do Říma,
00:07:11 aby se zapsal na právnickou fakultu.
00:07:14 Federico začal navštěvovat univerzitu,
00:07:17 ale studia pro něj byla jen záminkou k tomu,
00:07:21 aby mohl odejít z Rimini.
00:07:23 Jeho snem bylo pracovat jako novinář
00:07:27 a za necelé dva měsíce se mu podařilo dostat se
00:07:30 jako karikaturista a autor textů do redakce Marc'Aurelio,
00:07:34 který byl v té době
00:07:36 nejvýznamnějším satirickým časopisem.
00:07:40 -Můj otec přišel do Říma,
00:07:43 kde nějakou dobu bydlel se strýcem Federicem a s matkou,
00:07:47 ale potom se osamostatnil a začal studovat zpěv.
00:07:51 Poznal se s mým dědečkem, který měl dceru,
00:07:54 takže se s ní seznámil,
00:07:57 zamilovali se do sebe a brzy se vzali.
00:08:01 Byli mladí, moje matka neměla ani sedmnáct let
00:08:04 a můj otec jednadvacet.
00:08:07 -Poté, co Federico s matkou odjeli,
00:08:11 Riccardo už v Rimini také dlouho nevydržel.
00:08:15 Práce obchodního zástupce ho neuspokojovala
00:08:18 a tak odešel za svým snem do Říma.
00:08:22 Riccardo začal nejdříve navštěvovat hodiny zpěvu,
00:08:26 ale brzy pochopil, že existují další možnosti,
00:08:30 jak se prosadit v uměleckém světě.
00:08:33 To dosvědčuje i tento dopis o přijetí.
00:08:36 V květnu 1942 začal Riccardo navštěvovat
00:08:40 herecký kurz filmové školy "Centro sperimentale".
00:08:46 Bratři Felliniové přišli do Říma z rozdílných důvodů,
00:08:50 ale oba se nakonec vrhli do světa filmu.
00:08:53 Pro Federica to byl téměř povinný krok
00:08:56 od psaní do novin, přes rozhlas, až k prvním scénářům.
00:09:00 Riccardo byl fotogenický, přirozený a s pohledným zevnějškem.
00:09:04 Nemohl se stát ničím jiným, než hercem.
00:09:17 Riccardo se začíná prosazovat ve světě filmu
00:09:20 a za necelý rok natočil pět filmů.
00:09:23 Hrál vedlejší role,
00:09:25 které mu však umožnily hrát po boku slavných herců té doby
00:09:29 a pracovat s významnými režiséry.
00:09:40 Až do srpna 1943 viděli Římané válku jen v kině.
00:09:43 Potom město zažilo bombardování Američany
00:09:47 a v říjnu německou okupaci.
00:09:50 Natáčení filmů se zastavilo
00:09:54 a kariéry Federica a Riccarda se prudce přerušily.
00:09:57 V průběhu těchto měsíců nucené nečinnosti
00:10:01 se bratři Felliniové oženili.
00:10:04 První byl Federico.
00:10:07 Sám si navrhl svoje svatební oznámení s Giuliettou Masinovou,
00:10:11 mladou herečkou,
00:10:14 se kterou se seznámil při práci v rozhlase.
00:10:18 Byla to válečná svatba,
00:10:21 kterou oslavili doma s tuctem pozvaných hostů.
00:10:26 Riccardova svatba s Alessandrou Moreschiovou
00:10:30 se konala v ovzduší oslav
00:10:33 několik dnů po osvobození Říma Američany.
00:10:37 Po dlouhých měsících německé okupace
00:10:40 válka konečně skončila,
00:10:44 zanechala však po sobě město, které bylo na kolenou.
00:10:47 -Řím opět svobodný.
00:10:50 -Ihned po osvobození se rozhlas dostal do rukou Američanů,
00:10:54 noviny prakticky neexistovaly,
00:10:57 psát scénáře pro neexistující kinematografii také nešlo.
00:11:00 Proto jsme dostali nápad, že si otevřeme obchod.
00:11:04 Společně s dalšími přáteli,
00:11:07 karikaturisty a kreslíři časopisu Marc'Aurelio.
00:11:10 -Federico kreslil za pár dolarů karikatury amerických vojáků.
00:11:15 Byla to podobná činnost, jakou dělával v létě v Rimini.
00:11:21 Také Riccardo, který nemohl pokračovat ve své herecké kariéře,
00:11:26 byl přinucen vrátit se k práci, k níž se ho snažil přivést otec.
00:11:31 -Začal pracovat jako obchodní zástupce.
00:11:37 Můj otec byl jako zástupce dobrý. Aspoň jsem to slyšela.
00:11:42 A byl dobrý, protože hodně mluvil.
00:11:45 Hodně toho namluvil a přesvědčil lidi.
00:11:52 -Riccardo se stal otcem na začátku roku 1945.
00:11:55 Ve stejném měsíci i Federico a Giulietta hrdě oznamují
00:11:59 narození svého prvorozeného syna Piera Federica.
00:12:02 Jejich radost však netrvala dlouho, protože dítě,
00:12:06 které se nakazilo takzvanou letargickou encefalitidou,
00:12:10 žilo jen dvacet osm dnů.
00:12:13 Tato tragédie nesmazatelně poznamenala manžele,
00:12:16 kteří už potom další děti neměli.
00:12:19 Velký zármutek dopadl na Federica v okamžiku,
00:12:23 kdy ho Rossellini přizval ke spolupráci jako scénáristu
00:12:26 při natáčení filmu Řím, otevřené město,
00:12:30 mistrovského díla,
00:12:33 které zahájilo velkou etapu neorealistického filmu.
00:12:36 Po dvaceti letech diktatury a drásajícího konfliktu
00:12:40 se italská kinematografie znovu probouzí
00:12:43 a Federico je připraven stát se jeho protagonistou.
00:13:14 K Riccardově návratu k herecké kariéře
00:13:17 došlo díky Federicovi,
00:13:20 který si ho vybral do role jednoho z pěti darmošlapů.
00:13:23 Svět, popisovaný ve filmu, připomíná Rimini a provinční život,
00:13:27 z nějž Federico utekl.
00:13:30 Riccardo, který to prostředí taky dobře znal,
00:13:33 hrál postavu velmi blízkou realitě.
00:13:36 Federico mu vytvořil roli na míru:
00:13:39 vášeň pro zpěv, žoviální povaha, pečlivé oblékání
00:13:42 a trvalé ekonomické potíže.
00:14:08 -Riccardo taky pracoval.
00:14:10 Prodával ojetá auta.
00:14:13 A snažil se prodávat auta lidem, které znal.
00:14:17 Měl spoustu přátel a uměl mluvit hodně sugestivně,
00:14:20 možná víc, než Federico.
00:14:24 Měl plno fantazie.
00:14:27 Když Riccardino mluvil a vyprávěl o svých příhodách
00:14:30 a o příhodách jiných,
00:14:33 člověka spontánně napadlo, že možná by měl sílu i jako autor.
00:14:37 -Darmošlapové přijeli z Říma. Rychle všichni na pláž!
00:14:41 Sordi, Interlengi, Trieste a Riccardo Fellini
00:14:44 se vydali ke skluzavce.
00:14:47 Režisér Fellini, který zůstal na břehu,
00:14:50 byl nervózní, producent Pecoraro znepokojený.
00:14:55 -Po neúspěchu prvních režisérských pokusů
00:14:58 dostal třetí Federicův film cenu na festivalu v Benátkách
00:15:02 a získal tři Stříbrné stuhy.
00:15:06 Riccardo nedostal za svůj herecký výkon žádné ocenění,
00:15:10 ale šance, kterou mu Federico nabídl,
00:15:13 má mnohem větší cenu.
00:15:16 Uběhlo deset let od doby,
00:15:19 kdy Riccardo naposledy hrál ve filmu.
00:15:22 Deset let, během nichž jeho krása a mladistvé nadšení povadly.
00:15:26 Riccardo ztratil ty nejlepší herecké roky tím,
00:15:29 že se snažil prosadit,
00:15:32 a když už se obával,
00:15:35 že se nebude moci vrátit ke kariéře,
00:15:38 kterou si zvolil,
00:15:40 Federico mu podal pomocnou ruku.
00:15:44 Na tomto snímku z Vánoc roku 1953,
00:15:47 měli Felliniové dobrý důvod k úsměvu.
00:15:52 K Federicově a Riccardově úspěchu se přidala svatba sestry Maddaleny,
00:15:56 která se konala v červnu.
00:15:59 Je to snímek šťastných chvil pro celou rodinu.
00:16:03 Klidně se usmívají,
00:16:06 nevědí, že je to naposledy, kdy jsou všichni pohromadě.
00:16:10 První, kdo je opustil, byl otec Urbano,
00:16:14 který zemřel v pouhých šedesáti dvou letech.
00:16:17 Poté se rozpadlo manželství Riccarda a Alessandry.
00:16:23 -Oba dva měli zvláštní povahy.
00:16:26 Moje matka byla plná života,
00:16:30 můj otec byl typický muž z kraje Romagna, takže žárlil.
00:16:34 Navíc chtěl mít ženu, která bude doma.
00:16:38 Moje matka nechtěla být doma, byla svobodná,
00:16:41 byla dcerou umělců,
00:16:44 protože můj dědeček hrával na piano,
00:16:47 ona chtěla být volná,
00:16:50 ale ne proto, aby dělala něco špatného,
00:16:53 jen volná.
00:16:56 Jakmile si oblékla blůzku s výstřihem,
00:16:59 dostala vynadáno.
00:17:02 Co chceš dělat?
00:17:04 Milovali se, ale současně se k sobě povahově nehodili.
00:17:15 -Po Darmošlapech se Riccardova kariéra znovu rozběhla
00:17:19 a hrál v jednom nebo dvou filmech ročně po celá 50. léta.
00:17:24 Živil v sobě naději na znovuuplatnění,
00:17:27 ale téměř vždy hrál jen vedlejší role.
00:17:30 To mu nestačilo, aby se uživil.
00:17:33 -Riccardo byl na výplatní listině Cabiriiných nocí,
00:17:37 kde nedělal prakticky nic.
00:17:43 A když si na konci týdne chodil pro peníze,
00:17:47 byl tam takový nesympatický a drzý účetní,
00:17:53 který mu říkával:
00:17:56 "Pojď, pojď dopředu, drahý Riccardino,
00:18:00 ty máš rodokmen".
00:18:02 Jako, že je tam z rodinných důvodů.
00:18:07 -Federico se už jako režisér prosadil,
00:18:10 a když měl příležitost, pomohl bratrovi a sehnal mu práci.
00:18:14 Riccardovi však tyto nepravidelné příjmy nestačily
00:18:18 a když se ocitl až po krk v dluzích,
00:18:22 nezbylo mu,
00:18:24 než se obrátit s žádostí o peníze přímo na Federica.
00:18:28 -Jednou Riccardo potřeboval velkou sumu,
00:18:31 protože podepsal nějaké směnky, které musel zaplatit, a řekl mně:
00:18:35 "Poslyš, udělej to nějak, aby mi ty peníze dal."
00:18:38 Promluvil jsem si s Federicem a řekl jsem mu:
00:18:41 "Přece ho nemůžeš nechat zavřít, dej mu ty peníze ".
00:18:45 -Na festivalu v Cannes nastala chvíle pravdy.
00:18:48 Po sedmi hodinách jednání byl vyhlášen výsledek:
00:18:52 Zlatou palmu dostal Federico Fellini
00:18:55 za svůj slavný film Sladký život.
00:18:58 -V roce 1960 zažíval Federico ohromný úspěch filmu Sladký život,
00:19:02 který ho katapultoval na Olymp velikánů filmu.
00:19:06 Sladký život je však víc než film, je to fenomén,
00:19:10 díky kterému se příjmení Fellini stalo synonymem slova režisér
00:19:14 a přídavné jméno felliniovský se stalo součástí běžného jazyka.
00:19:19 Po tomto ohromném úspěchu Sladkého života.
00:19:23 Federico a jeho producent Angelo Rizzoli založili Federiz,
00:19:27 filmové studio,
00:19:30 které si vytklo za cíl objevování nových režisérů.
00:19:35 Prvním projektem, do kterého se rozhodlo investovat,
00:19:39 byl film Accattone Pier Paola Pasoliniho.
00:19:43 Federico se s nadšením vrhá do nové producentské zkušenosti
00:19:47 a bere s sebou i Riccarda jako pomocného režiséra.
00:19:51 Po třech dnech se však natáčení nenadále zastavilo.
00:19:55 Federico si prohlédl natočený materiál
00:19:59 a pronesl neodvolatelný úsudek: to, co viděl, není film.
00:20:03 Vedle Pasoliniho debutu patří
00:20:06 k promarněným příležitostem společnosti Federiz
00:20:11 i film "Bandité z Orgosola" režiséra Vittoria de Sety.
00:20:21 -Byl to film několik světelných let daleko od toho, co dělal Federico.
00:20:28 S ním neměli Bandité z Orgosola nic společného.
00:20:34 Oni natočili Sladký život, takže promarnili příležitost.
00:20:38 I přesto jsme se stali přátelé.
00:20:41 On, když natočil Sladký život, na tom byl psychicky špatně.
00:20:46 Bylo to jako by odhalil spoustu věcí,
00:20:50 které ho teď obklopovaly.
00:20:55 Byl na tom opravdu špatně.
00:20:58 Byli jsme tehdy na Appia Nuova
00:21:01 a projížděli jsme bezcílně celé město.
00:21:05 Přijeli jsme na ulici Largo del Tritone,
00:21:09 vystoupili jsme,
00:21:12 a náhodou právě tam v té staré gregoriánské ulici
00:21:16 mě napadlo spontánně mu říct: "Běž k Bernhardovi".
00:21:21 Řekl jsem to jen tak, ale bylo to, jako by to chtěl osud.
00:21:38 -Bernhard, psychoanalytik, byl žákem Carla Gustava Junga.
00:21:41 Pro Federica to bylo osudové setkání.
00:21:45 Vztah s Bernhardem se pro něj stal takovou nutností,
00:21:48 že do jeho ordinace chodil třikrát týdně.
00:21:51 Bernhard vyzval Federica,
00:21:54 aby si zapisoval sny a noční můry, které ho trýznily.
00:21:58 Z těch setkání vznikla kniha snů.
00:22:01 Federico víc než třicet let
00:22:04 sepisoval a kreslil beze studu a bez cenzury
00:22:07 svoje představy, touhy a obavy,
00:22:10 které vedly k vytvoření dvou velkých svazků,
00:22:13 jež skrýval až do své smrti.
00:22:21 Zatímco Federico se snaží za pomoci analýzy snů
00:22:25 dostat z krize, do níž se propadl,
00:22:29 pro Riccarda se na začátku 60. let sny začínají měnit na skutečnost.
00:22:40 Díky setkání s režisérem Ferrerim
00:22:43 měl Riccardo konečně příležitost hrát ve filmu,
00:22:47 který sklidil velký úspěch, v prvním od dob Darmošlapů.
00:22:50 Vypadalo to,
00:22:52 že se Riccardova herecká kariéra obrací,
00:22:56 ale místo toho byla role ve Včelí královně jeho poslední.
00:23:00 Riccardovi bylo čtyřicet let.
00:23:03 Vypracoval se od píky a zázemí filmu teď dobře znal.
00:23:06 Byl už hercem, pracoval v produkci,
00:23:09 dělal pomocného režiséra
00:23:12 a teď dal najevo, jaké jsou jeho skutečné ambice.
00:23:16 -Byla jsem na večeři
00:23:19 v jedné pivnici za ulicí Capolekase.
00:23:22 Naproti byl ještě nevěstinec.
00:23:24 On z ničeho nic přišel k mému stolu
00:23:27 a začal mi povídat, že dělá u filmu.
00:23:30 Já hned na to, já že bych mohla být herečka?
00:23:33 Přísahám, že to mě opravdu ani nenapadlo.
00:23:36 Potom jsem ho poznala líp, dala jsem mu adresu,
00:23:40 někdy ke mně přijel ráno
00:23:42 a odvezl mě do práce nebo když jsem někam šla,
00:23:46 a tak se z nás stali přátelé.
00:23:56 Ubytovali mě ve venkovském domku,
00:23:59 kde se nějaká paní starala o mého syna,
00:24:02 když jsem natáčela.
00:24:05 Občas jsem ho musela nakojit, tak mi ho přinesla.
00:24:08 Měla jsem na sobě bílé šaty,
00:24:11 tak mi říkali: "Dávej pozor, ať se neumažeš".
00:24:15 Žádné jiné už neměli.
00:24:27 -Na natáčení měli málo peněz, malý štáb a neherce.
00:24:31 Příběhy na písku je film,
00:24:34 kterým Riccardo korunoval svůj sen o tom,
00:24:38 že se stane režisérem.
00:24:41 Stala se však jedna neočekáváná věc,
00:24:45 která ty šťastné okamžiky zkazila.
00:25:04 -Horizont na temně zelené lince moře je černý,
00:25:08 místy rozervaný blesky, jako by byl konec světa.
00:25:12 Za několik okamžiků se vlny, vysoké jako hory,
00:25:16 převalí tunami vody přes ostrov.
00:25:19 Proč se mi to zdálo? Co se stalo?
00:25:22 Předchozí den jsem se dozvěděl s jistotou,
00:25:26 že můj bratr se pod svůj film podepsal jménem Riccardo Fellini.
00:25:35 Hluboce mě to rozrušilo a vystrašilo.
00:25:40 Pocit prázdnoty.
00:25:43 Konce.
00:25:54 11. prosince 1961.
00:25:57 Rozhodl jsem se s bratrem střetnout kvůli té záležitosti se jménem.
00:26:01 K našemu nočnímu setkání došlo na rozlehlé terase,
00:26:05 obklopené střechami, kam až oko dohlédlo.
00:26:08 Nebyli jsme sami, ještě někdo se mlčky účastnil,
00:26:11 a já jsem na něho proto nemohl mluvit tak upřímně,
00:26:15 jak jsem si předsevzal.
00:26:17 Snažil jsem se zachovat klid a vyjmenovat mu všechny důvody,
00:26:21 pro které se mi zdálo vhodné, užitečné, nutné,
00:26:24 aby se Riccardo pod své filmy podepisoval jiným jménem.
00:26:28 Můj bratr, který v tom snu vypadal
00:26:31 jako dívka s klackovitým jednáním a způsoby,
00:26:35 odpověděl stručně a urážlivě: "Ne!"
00:26:38 a cynicky dodal,
00:26:40 že se mu hodí příjmení Fellini k tomu, aby udělal kariéru.
00:26:44 Přešel jsem k prosbám, lichotil jsem mu,
00:26:47 prosil ho, až nakonec mě přemohl vztek
00:26:50 a zahrnul jsem ho fackami, ranami pěstí a kopanci.
00:26:54 -Ve skutečnosti se setkání mezi oběma bratry
00:26:57 neodehrálo na terase jako v tom snu,
00:27:00 ale ve Federicově mercedesu.
00:27:03 Byli sami a Federico možná mluvil upřímně,
00:27:06 jak si předsevzal.
00:27:09 S jistotou víme,
00:27:12 že na tom setkání Federico Riccarda požádal,
00:27:15 aby svoje filmy nepodepisoval příjmením Fellini,
00:27:19 a víme také, že to Riccardo odmítl.
00:27:22 Kdo ví, zda si v tu chvíli uvědomovali,
00:27:25 jak hluboká a trvalá bude propast,
00:27:28 která tím krátkým rozhovorem mezi nimi vznikla.
00:27:41 -Můj otec z toho byl špatný,
00:27:44 protože ho nikdy nenapadlo, že by bratr někdy zašel tak daleko,
00:27:48 že by mu řekl: "Změň si příjmení".
00:27:51 To člověk nečeká, že?
00:27:55 -Na posledním festivalu v Benátkách
00:27:58 nejméně čtyři z pěti filmů, prezentovaných Itálií,
00:28:01 neuspokojily ani kritiku, ani diváky.
00:28:04 Jedním z filmů, hodnocených s největší přísností,
00:28:08 byly Příběhy na písku,
00:28:10 křehké vyprávění na pomezí idylického a pohádkového příběhu,
00:28:14 vyprávěného tichým hlasem Riccarda Felliniho.
00:28:17 Riccardo Fellini byl hodnocen také jako unavený epigon svého bratra.
00:28:21 -Ano, v letošním roce ani tento můj film,
00:28:24 jako všechny prezentované debuty,
00:28:27 nebyl kritikou přijat velmi příznivě.
00:28:31 Nechápu tu zášť proti debutům.
00:28:33 Jeden milánský kritik
00:28:36 definoval můj film jako neexistující, vyprázdněný.
00:28:40 Nechápu proč.
00:28:42 Nicméně originalita tohoto mého prvního filmu
00:28:45 tkví v příbězích a v tom,
00:28:48 že jsem si zvolil herce přímo ze života
00:28:51 a nechal je film namluvit přímo jimi.
00:28:54 Byla to další námaha, jako bych natočil druhý film.
00:28:57 Kromě toho jsem zachytil obrazy ze života,
00:29:00 a myslím, že jsem to udělal
00:29:03 tím nejopravdovějším a také nejsympatičtějším způsobem.
00:29:07 Kdybych měl ten film natočit znovu,
00:29:10 udělal bych ho stejně, se stejnými lidmi,
00:29:13 se stejnou láskou a se stejnou vášní.
00:29:16 Možná bych jen chtěl být oceněn jiným způsobem.
00:29:21 -Je to jednoduchý film,
00:29:24 čistý, ryzí, stejný jako byl Riccardo.
00:29:37 -Po nemilosrdných kritikách v Benátkách
00:29:41 se film Příběhy na písku dostal do kin,
00:29:44 ale ani publikum ho nepřijalo kladně.
00:29:47 Ale Riccardo se nechtěl vzdát, konec konců,
00:29:51 ani Federicovy první pokusy přece neměly štěstí.
00:29:54 Riccardo má spoustu nápadů, píše náměty,
00:29:58 předkládá scénáře,
00:30:00 ale dostává pouze vyhýbavé odpovědi,
00:30:04 nikam nevedoucí sliby a žádné návrhy na jednání.
00:30:07 Zdá se, jako by byly všechny dveře zavřené
00:30:11 a už ví, že nemůže žádným způsobem počítat s Federicovou pomocí.
00:30:16 -Přiletěl, aby se zúčastnil milánské premiéry svého filmu.
00:30:19 V doprovodu manželky Giulietty Masinové
00:30:23 se objevil Federico Fellini,
00:30:25 držitel dvou Oskarů za film Osm a půl...
00:30:28 -Na benátské premiéře Riccardova filmu
00:30:32 není Federico přítomen.
00:30:35 Celý rok je v jednom kole, jak si vyzvedává ceny a uznání.
00:30:39 Osm a půl je první film,
00:30:42 který Federico natočil po setkání s Bernhardem.
00:30:46 Vztah s německým psychoanalytikem zanechal hlubokou stopu
00:30:50 v jeho způsobu natáčení filmů,
00:30:53 kam vkládal snové a vizionářské prvky,
00:30:57 které charakterizovaly jeho další tvorbu.
00:31:00 Vztah s Bernhardem byl důležitý nejen z uměleckého hlediska,
00:31:04 ale i z osobního,
00:31:07 a když o dva roky později Bernhard zemřel,
00:31:11 byla to pro Federica velmi tvrdá rána.
00:31:14 Na jedné stránce své knihy snů
00:31:18 Federico mluví otevřeně o Bernhardově smrti.
00:31:21 Tuto stránku Federico překryl bílým listem.
00:31:25 Skrývá výstřižek z novin, který oznamuje Bernhardovu smrt,
00:31:29 kresbu a choulostivé vyznání synovské lásky a oddanosti.
00:31:34 -Dlužím ti možnost dále prožívat okamžiky radosti.
00:31:37 Dlužím ti odkrývání nového rozměru,
00:31:41 nového smyslu všeho, nového náboženství.
00:31:45 Děkuji ti navždy, můj bratrský příteli,
00:31:48 můj skutečný otče.
00:31:52 -I přes Bernhardovu smrt
00:31:55 Federico dál popisoval stránky knihy snů
00:31:58 a na mnoha z nich je protagonistou Riccardo.
00:32:02 -13. února 1965.
00:32:04 Můj bratr Riccardo,
00:32:07 jako obvykle vyzývavý, neurvalý a vyhrožující.
00:32:10 21. března 1965,
00:32:13 zase Riccardo, strašně bledý, křídově bílý.
00:32:16 Má mírný, klidný a smířený výraz mučedníka.
00:32:20 Plivu mu do obličeje.
00:32:22 Riccardův stín, vyšší, robustnější.
00:32:25 Červenec 66.
00:32:28 Můj bratr Riccardo,
00:32:31 menší postavy, vlastně hodně malý,
00:32:34 s černou páskou přes levé oko.
00:32:37 Hrubě ho urážím.
00:32:39 -Bylo nutno počkat až na konec 60. let,
00:32:42 aby byla Riccardova přítomnost v knize snů čím dál řidší
00:32:47 a nakonec úplně zmizela.
00:32:55 -Dobrý večer, dnes budeme mluvit o ZOO.
00:32:59 Promluvíme si o tom s jedním z těch,
00:33:02 kdo vede boj za zrušení ZOO jako jedné z hrůz tohoto století.
00:33:06 Pokud bude tato bitva vítězná, budeme za to vděčit jemu.
00:33:09 Riccardo Fellini natočil
00:33:13 jeden z nejkrásnějších dokumentů o ZOO a o bláznovství,
00:33:17 které postihuje zvířata, která jsou v ZOO zavřena.
00:33:20 -Natočil jsem tento dokument před deseti, dvanácti lety,
00:33:24 když jsme byli v Keni s televizním štábem
00:33:28 a navštívili jsme tábor lovců na úpatí Kilimandžára.
00:33:31 -Skupina lovců se schází k poradě.
00:33:35 A tady je režisér Riccardo Fellini s televizním štábem,
00:33:38 který natáčel odchyty.
00:33:44 -Byl to velmi bystrý režisér, muž s velkým duchem,
00:33:49 protože měl veselou povahu, rád vtipkoval.
00:33:54 V práci byl ale neuvěřitelně pečlivý.
00:34:00 -Po odmítnutí světem filmu
00:34:03 měl Riccardo příležitost vrátit se za kameru díky televizi.
00:34:08 Zpočátku natáčel jako autor a režisér obyčejné reportáže,
00:34:13 sportovní události, rozhovory se slavnými osobnostmi.
00:34:17 Polovina 70. let přinesla změnu.
00:34:20 Riccardo, který vždy velmi miloval zvířata,
00:34:23 se začal úspěšně věnovat
00:34:26 dokumentárním filmům na téma vztahu člověka a zvířete.
00:34:33 -Tygři rodiny Orfei, velké cirkusové rodiny.
00:34:37 Naučili se vylézt na stoličky.
00:34:40 Je to součástí každé exhibice.
00:34:47 -Víte, co bylo na Riccardovi hezké?
00:34:53 Byl to opravdový přítel, hodný člověk, upřímný.
00:34:58 Velmi trpěl méněcenností vůči bratrovi.
00:35:03 Trápil se.
00:35:05 Nikdy nechodili společně.
00:35:09 Buď přišel jeden, nebo přišel druhý,
00:35:12 protože spolu moc dobře nevycházeli.
00:35:16 Federico měl opravdu rád cirkus, život v cirkuse.
00:35:20 Riccardo taky,
00:35:23 jenže Riccardo miloval cirkus, protože jsme měli zvířata.
00:35:27 Jednou jsem Riccardovi musel vynadat.
00:35:30 Přišel a říká: "No tak, Nandino, vem mě dovnitř do klece".
00:35:34 Já na to: "Hele, to není žádná legrace,
00:35:37 jestli tě tygr chytí a sežere, nebo tě zabije,
00:35:41 tak mě zavřou, protože jsem tě vzal dovnitř."
00:35:45 "Ale ne, prosím tě, žádný nebezpečí nehrozí,
00:35:48 tygři mi nic neudělají."
00:35:52 "Jak to, kdo ti řekl, že ti nic neudělají?"
00:35:56 -Stál jsem zrovna tady a byl jsem v klidu.
00:35:59 Částečně proto,
00:36:01 že jsem toho šimpanze znal a byli jsme kamarádi,
00:36:05 a taky proto,
00:36:07 že jsem tam už natáčel a byl jsem i v kleci.
00:36:10 Najednou jsem ucítil, že mě někdo chytil za ruku
00:36:13 a táhl mě dovnitř, tak jsem zatáhl,
00:36:16 on mě sevřel a utrhl se mi prst,
00:36:18 jako když se odšpuntuje láhev Lambrusca.
00:36:39 -Přijeli na Sardinii natáčet supy
00:36:42 v našem kraji mezi Bosou a Algherem.
00:36:46 Přijeli se štábem do hotelu, který jsme měli s rodiči,
00:36:50 a tam jsme se blíž seznámili.
00:37:03 Žili jsme tak asi rok, kdy jsme se viděli jen občas...
00:37:08 No a jednou, když jsem za ním jela,
00:37:14 mě doprovodil na letiště a...
00:37:18 najednou se rozplakal.
00:37:20 A já jsem se ho ptala, proč pláče.
00:37:26 "Teď budu zase sám." Tak jsem se rozhodla,
00:37:30 že je na čase skončit s tím cestováním tam a zpět,
00:37:34 a přestěhovat se definitivně do Říma.
00:37:42 -Když Lina začala s Riccardem žít,
00:37:46 bylo mu přes šedesát a jí něco málo přes třicet.
00:37:49 Riccardo v tomto vztahu našel porozumění a rodinnou pohodu,
00:37:54 která mu chyběla v prvním manželství.
00:37:57 Měl však jedno nesplněné přání, které ho pořád trápilo.
00:38:05 -Mám už roky a roky sen, o kterém pořád přemýšlím.
00:38:09 Mám sen, že natočím film,
00:38:12 který se bude jmenovat Stella, kobylka z cirkusu.
00:38:16 Zkrátka on měl dlouhé roky velkou chuť ten film natočit.
00:38:24 Riccardovým bolavým místem
00:38:27 byl pořád stesk a touha točit filmy.
00:38:30 Když dostal nějaký zvláštní nápad,
00:38:33 přišel ke mně a nahráli jsme ho na kazetu.
00:38:37 Na této kazetě je námět k filmu Stella, kobylka z cirkusu.
00:38:54 KLAVÍRNÍ HUDBA
00:38:57 -Stella, kobylka z cirkusu, je příběh,
00:39:01 který mě napadl,
00:39:04 když jsem navštívil americký cirkus Enise Togniho.
00:39:08 Udělal na mě dojem ten dlouhý přístřešek,
00:39:12 kde byli ustájeni všichni koně,
00:39:15 kteří vystupují v jezdeckém cirkusu.
00:39:19 S tou dlouhou střechou vypadal jako ohromná klávesnice klavíru.
00:39:23 Byli tam bílí, grošovaní, hnědí i černí koně,
00:39:27 všichni moc krásní, nádherní.
00:39:31 Mezi nimi mě zaujal nádherný bílý kůň,
00:39:34 a tak mě napadl příběh, který vám budu vyprávět.
00:39:38 Stella, kobylka z cirkusu, je úžasný příběh.
00:39:43 Byla to nádherná čistě bílá kobylka
00:39:46 s krásným ocasem, hebkou hřívou a černýma očima.
00:39:51 Je to pohádka, zdá se nepravděpodobné,
00:39:54 že by se dnes ještě vyprávěly pohádky,
00:39:58 ale podle mě to je krásná pohádka.
00:40:03 -Pohádkou o zvířatech, cirkusech a dětech
00:40:07 se Riccardovi konečně podařilo vzbudit zájem producenta.
00:40:11 Na začátku 80. let televize RAI projekt přijala
00:40:15 a přidělila mu scénáristu Massima Franciosu,
00:40:19 aby jeho námět rozvinul ve filmu.
00:40:23 -Pro natáčení exteriérů uvažoval o kraji Abruzzo,
00:40:27 v horské vesničce.
00:40:30 V Abruzzu hledal
00:40:33 jména pravděpodobných a možných herců do hlavních rolí.
00:40:37 -Film Stella, kobylka z cirkusu
00:40:40 se dostal do velmi pokročilého stádia.
00:40:44 Bylo napsáno několik verzí scénáře,
00:40:47 existovala již představa o hudbě
00:40:50 a byli kontaktováni herci, kteří přicházeli do úvahy,
00:40:54 ale po měsících intenzivní práce, když došlo ke stanovení rozpočtu,
00:40:58 zájem produkce ochladl při vyčíslení vysokých nákladů.
00:41:02 -Pořád to vypadalo, že to projde,
00:41:05 ale potom se vše, nevím proč, zastavilo.
00:41:09 Když projekt nepokračoval, tak z toho samozřejmě neměl radost.
00:41:12 Asi jako všichni,
00:41:15 kdo pracují pro televizi, rozhlas nebo pro film,
00:41:18 jejichž projekty se neuskuteční.
00:41:27 -Ve snech se vidím skoro vždycky zezadu
00:41:31 se spoustou vlasů a hubenější,
00:41:34 takový, jaký jsem byl před dvaceti nebo třiceti letech.
00:41:39 Místo toho bych se měl kreslit takhle.
00:41:44 -Prožíval jsem zblízka
00:41:47 ten jeho kritický vztah s věkem po šedesátce,
00:41:51 když připravoval Casanovu,
00:41:54 ve kterém Federico říkal velmi jasně,
00:41:58 že do určitého věku máš pořád třicet let
00:42:01 a pak najednou ze dne na den je už nemáš.
00:42:05 -Protože ti, co řídí věci kolem filmu,
00:42:08 a ti, co je musí distribuovat, mají jen jedinou starost,
00:42:11 a to říkat: "Federico, mysli přece na mladé,
00:42:15 mysli na mladou diváckou kategorii."
00:42:18 To v člověku zanechá rozpačitý pocit, jako by mi říkali:
00:42:21 "Mysli na cyklisty, na vegetariány."
00:42:24 -V 60. letech byl Federico Fellini neoddiskutovatelným králem
00:42:28 jedné z nejbohatších a nejživějších kinematografií na světě,
00:42:32 ale dvacet let poté
00:42:35 i on musel počítat se světovou krizí
00:42:38 a jeho šuplíky, stejně jako ty Riccardovy,
00:42:42 se začaly plnit nerealizovanými projekty.
00:42:45 -Nebyl klidný, nebyl šťastný,
00:42:48 poslední roky strávil jako frustrovaný umělec,
00:42:52 protože na rozdíl od spisovatelů a malířů nebo hudebníků,
00:42:55 kteří mohou komponovat do šuplíku,
00:42:59 on k tomu, aby mohl realizovat svoje díla,
00:43:02 potřeboval nutně financování.
00:43:29 BEZE SLOV
00:43:37 Tady ty kresby jsou součástí té slavné knihy snů
00:43:40 a jsou v mém vlastnictví,
00:43:44 protože je Fellini daroval mému otci.
00:43:47 Musíme se ptát, jak to, že Fellini v sobě až do smrti,
00:43:51 tedy kromě některých, ukrýval svoje sny.
00:43:58 Pokud ty sny budeme analyzovat, je v nich obsažena tady nahoře
00:44:02 scéna z reklamy na italskou státní banku,
00:44:06 kde byl i vlak.
00:44:09 Pokud se týká snu s obrovskou Anitou Ekbergovou,
00:44:13 můžeme ji najít v jedné scéně z filmu Boccaccio 70.
00:44:17 Vzhledem k tomu, že on svoje sny kreslil,
00:44:21 protože mu to poradil Bernhard,
00:44:23 takže to dělal, řekněme, z psychoterapeutických důvodů,
00:44:30 tak v okamžiku,
00:44:33 kdy byly určité sny různým způsobem odmrštěny,
00:44:37 protože byly realizovány,
00:44:40 mohl zrušit svoje pouto k tomu snu a osvobodit se od něj.
00:44:47 Záhadou naopak zůstává druhá strana těchto listů.
00:44:52 Například, když točil sen s Anitou Ekbergovou,
00:44:56 vidíme sen, který se podobal vztahu,
00:45:00 jaký měl Fellini se svým bratrem Riccardem a s otcem.
00:45:03 Znamená to, že Fellini je trochu zastrašený
00:45:07 a také trochu žárlí na to,
00:45:10 že otec vychvaluje Riccardovy schopnosti a výkony,
00:45:14 a on se cítí, a taky se tak nakreslil,
00:45:18 jako nějaký malý černý človíček na okraji scény.
00:45:29 -Tato jedinečná kresba,
00:45:32 která obrací role mezi oběma bratry,
00:45:36 ve skutečnosti není snem, jak říká Geleng,
00:45:39 ale přeměna vzpomínky.
00:45:43 Vzpomínky, která se znovu objevila během jednoho sezení v roce 1961,
00:45:47 kdy Bernhard požádal Federica:
00:45:50 "Vyprávějte mi o vašem vztahu s bratrem Riccardem."
00:45:57 -Riccardo začal mít čím dál častěji teploty, 37, 37 a půl.
00:46:01 V nemocnicích nám říkali,
00:46:05 když byl několikrát hospitalizovaný kvůli vyšetření, říkali nám:
00:46:09 "Dokážeme ti říct, co všechno ti není,
00:46:13 ale ne to, co ti je."
00:46:20 -Když se Riccardo a Lina
00:46:24 po téměř deseti letech společného života vzali,
00:46:28 na Riccardovi už bylo vidět, jak moc zhubl.
00:46:32 Nemoc napomohla sblížení mezi oběma bratry
00:46:36 a Federico byl přítomen i na svatbě.
00:46:40 Bratrům Felliniovým bylo sedmdesát a vypadali unaveně a vyčerpaně.
00:46:45 Neporozumění a neshody,
00:46:48 které je rozdělovaly po více než třicet let,
00:46:51 teď už neměly žádný smysl.
00:46:55 -Nebylo mu už moc dobře, ale měl období,
00:46:58 kdy mu bylo líp,
00:47:00 to znamená, když neměl ty svoje obvyklé teploty,
00:47:04 asi čtyřicet dnů mu bylo docela dobře.
00:47:07 Potom došlo k embolii,
00:47:09 když měl Riccardo tu embolii,
00:47:13 Federico byl pořád se mnou v nemocnici,
00:47:16 každý den.
00:47:18 Jednoho rána, během těch dvaceti šesti dnů,
00:47:22 kdy byl Riccardo v nemocnici,
00:47:25 zavolala k nám domů nějaká německá produkce,
00:47:28 že skoro odsouhlasila
00:47:31 zahájení natáčení Stelly, kobylky z cirkusu.
00:47:41 Bohužel jsem jim musela říct, že je Riccardo v nemocnici,
00:47:45 sháněli Riccarda,
00:47:48 ale Riccardo byl v nemocnici, už nemluvil.
00:47:51 Myslím, že to byl jeden z posledních dnů Riccardova života,
00:47:55 takže...
00:48:04 -V jednu letní noc Stella zemřela, ale byla to velmi hezká smrt.
00:48:07 Vyšla ze stáje se všemi ostatními přáteli,
00:48:10 kteří šli za ní, ostatní koníci, krávy, oslíci,
00:48:14 nevím, jaká ještě zvířata,
00:48:16 zvířata z farmy,
00:48:19 a když Stella došla doprostřed dvora statku,
00:48:22 najednou jí narostla bílá křídla, zvedla se
00:48:26 a pomalu, pomaloučku vzlétla.
00:48:29 Stella se vzdalovala,
00:48:31 mávala křídly a stoupala stále výš a výš.
00:48:34 To je příběh Stelly, který se samozřejmě může změnit,
00:48:38 může se k němu něco přidat, ale tohle je ten příběh.
00:48:41 Skončil jsem, pánové.
00:48:47 -Tohle je fotografie, ke které měla babička citový vztah,
00:48:51 jsme na ní všichni společně.
00:48:54 Jako všechny matky chtěla mít ve svém albu
00:48:57 co nejvíc fotografií svých dětí.
00:49:02 V průběhu let se Federico a Riccardo
00:49:06 jeden druhému vzdálili,
00:49:09 přestože oba žili ve stejném městě.
00:49:12 Nikdy jsem se nedozvěděla, jaký byl důvod,
00:49:15 nikdy jsem nechtěla slyšet různé řeči,
00:49:18 které kolovaly,
00:49:23 nezajímaly mě.
00:49:26 Zkoušela jsem několikrát říct:
00:49:29 "No tak, půjdeme na večeři, dáme si špagety s Federicem,
00:49:34 a to i v době, kdy jsem byla u něho v Římě,
00:49:38 ale viděla jsem, že radši změnil hovor.
00:49:42 Stačilo mi ale vidět,
00:49:45 jak byl Federico Riccardovi blízko v posledních dnech v nemocnici.
00:49:50 Možná měl trochu výčitky svědomí kvůli tomu,
00:49:54 co neudělal
00:49:56 nebo co by býval mohl udělat pro svého mladšího bratra.
00:50:12 -Dva roky po Riccardově smrti
00:50:15 dostal Federico v Grand Hotelu Rimini
00:50:19 záchvat mozkové mrtvice.
00:50:22 Převezli ho do nemocnice v Římě do pokoje číslo deset,
00:50:26 kde byl hospitalizovaný i Riccardo.
00:50:30 Několik dnů poté upadl do kómatu a zemřel 31. října 1993.
00:50:46 Skryté titulky: Karolína Drew Vyrobila Česká televize 2018
Když se někde objeví jméno Fellini, většina lidí si okamžitě vybaví legendárního italského režiséra Federica. Ten měl však o rok staršího bratra, s nímž ho spojovala láska k divadlu a filmu. Riccardo Fellini (1922–1991) byl hercem, operním zpěvákem a režisérem. Pohlednému muži se ovšem nikdy nepodařilo vystoupit ze stínu slavnějšího bratra, v jehož „Darmošlapech“ si dokonce zahrál. Riccardova herecká filmografie, zahrnující ještě jeden známý film, a to Ferreriho „Včelí královnu“, je ovšem velmi krátká. A v té režijní dokonce najdeme jen jednu položku: v roce 1963 natočil Riccardo Fellini povídkový snímek Příběhy na písku. Není divu, že bratři se po většinu života příliš nestýkali. Dnešní dokument mapuje jejich rozdílné umělecké dráhy i rozporuplný vztah.
