Pořadem provází Arnošt Goldflam, který zítra oslaví 75. narozeniny (1999). Režie K. Fuksa
00:00:15 .
00:00:23 Vážení přátelé, vítám vás u pokračování našeho pořadu.
00:00:33 Ti, kteří už hodně pamatují, vědí, že jsme byli v New Yorku i jinde.
00:00:43 Tentokrát se vypravíme do Belgie, Lucemburska a Holandska.
00:00:53 A začínáme, jak jste možná poznali, v Bruselu.
00:00:59 Brusel je skutečným středem Evropy.
00:01:10 My nasajeme vzduch a vydáváme se po českých kulturních stopách.
00:01:24 Je velmi zajímavé, jak jsem se naučila česky.
00:01:30 Když doma měli nějaké tajemství, tak mluvili česky.
00:01:33 V roce 1940, když začala válka, tak jsme utekli.
00:01:44 Jako dítě jsem rozumněla jen německy.
00:01:47 Později jsem se naučila francouzsky a česky.
00:01:54 Já jsem se naučila česky za šest týdnů.
00:02:04 Uměla jsem česky jen foneticky. Gramatiku vůbec neovládám.
00:02:09 Když píšu česky, připadám si jako dítě, které se pořád ptá.
00:02:17 Každý večer se snažím opakovat si, co jsem se naučila.
00:02:26 Jak to zkoušíte?
00:02:29 Myslím na babičku, která mi povídala pohádky.
00:02:46 Dívám se na fotografie a vzpomínám si.
00:02:59 Později moje teta malovala a já česky diskutovala o obrazech.
00:03:14 - S tetou?
- Ano, a s babičkou.
00:03:18 - Ta umřela v roce 1952.
- Vy jste se v Čechách nenarodila.
00:03:30 Ne, maminka měla obchody u moře.
00:03:37 Narodila jsem se Bridge, městě, které ani neznám.
00:03:48 Pak jsem byla na americkém velvyslanectví.
00:03:55 Tam jsem přeložila dokumenty.
00:04:02 Pak jsem studovala žurnalistiku.
00:04:11 Začala jsem se věnovat psaní.
00:04:14 Pak jsem přešla k mamince do obchodu se šperky.
00:04:39 Tady je moc obrazů. Kdo je maloval?
00:04:43 Obrazy malovala moje teta.
00:04:47 Začala malovat, když jí bylo 12 let.
00:04:52 Nejlepší přítel mého dědečka byl Alfons Mucha.
00:05:00 On nikdy neměl žádnou žačku.
00:05:03 Ale moje teta ho přemluvila, aby ji učil malovat.
00:05:13 Teta však byla rozpustilá.
00:05:14 Často malovala klobouky.
00:05:35 Byly vaše tety někdy v Čechách?
00:05:40 Byly, ale před válkou.
00:05:43 Když za války začali nacisté zavírat lidi,
00:05:48 schovala teta všechny obrazy. Ovšem některé špatně uskladnila.
00:05:59 Některé obrazy byly původně větší. Ty však praskly.
00:06:07 Mnoho obrazů se ani nedalo zachránit.
00:06:21 Podívala jste se někdy do země svých předků, tedy do Čech?
00:06:31 - Jezdíte tam někdy?
- Ne, nikoho u vás nemám.
00:06:38 Můj strýc, který byl nejmladší syn od babičky,
00:06:44 byl propuštěn z terezínského koncentráku.
00:06:48 Žil ještě pár týdnů v Praze a pak se vrátil do Belgie.
00:06:56 Když jsem poprvé jela do Československa,
00:06:59 psal se únor roku 1962. Bylo to velmi smutné, když jsme přijeli.
00:07:14 - Chystáte výstavu děl vaší tety?
- Retrospektivu, jak se tomu říká.
00:07:26 Pomůže nám taky České centrum.
00:07:31 Šetřím už pět let, abych mohla všechny obrazy zarámovat a spravit.
00:07:57 Odkud jste a jak dlouho tady žijete?
00:08:02 Moje kořeny pochází z Brna a můj muž pochází z jižních Čech.
00:08:14 Z Českých Budějovic jsme přešli sem, do Lucemburska.
00:08:21 - Jak dlouho zde žijete?
- Letos je to třicet let.
00:08:26 Jak vás napadlo zřídit si zde české centrum?
00:08:36 Byl to nápad bývalé kulturní atašé v Bruselu a dále zdejších přátel,
00:08:50 kteří začali po roce 1989 jezdit do Československa.
00:08:57 Nikdo však neměl informace a přátelé se mě ptali,
00:09:06 jak to v Československu vypadá, chtěli, abych jim radila.
00:09:19 Dnes už nejen informujete přátele, ale máte i kulturní centrum.
00:09:28 Co všechno děláte?
00:09:31 Od kulturních informací, přes pomoc organizování cest do Prahy.
00:09:46 Snažím se, aby se turistický proud přesunul z Prahy
00:09:52 do ostatních regionů.
00:09:55 Sběratelé chtějí kontakty, příbuzní chtějí poznat své české kořeny atd.
00:10:13 Snažím se všem vyhovět s tím, o co mě lidé požádají.
00:10:18 A co vás baví nejvíc?
00:10:26 Baví mě úplně všechno.
00:10:28 Vždy mě nadchne to, s jakými ideami lidé přijdou.
00:10:34 Nedělám to jen pro Lucemburčany, ale i pro turisty a zájemce
00:10:41 z České republiky, kteří chtějí poznat Lucembursko.
00:10:56 Organizovala jste výstavu českých tapisérií.
00:11:01 Chystáte výstavu krajek...
00:11:07 Výstav už bylo několik. První byla výstava Hermíny Melicharové,
00:11:16 české malířky a grafičky, která ilustrovala orientální pohádky.
00:11:24 Potom jsem organizovala vánoční a velikonoční výstavy.
00:11:31 To jsem dělala velmi ráda.
00:11:37 Později jsem toho musela nechat z finančních důvodů.
00:11:47 Jakou jste dostala pomoc ze strany České republiky?
00:11:54 Pomoci moc není. Někdy dostanu hodně prospektů.
00:12:11 Občas mě podpoří Ministerstvo zahraničních věcí.
00:12:21 Většinu peněz si musím sehnat sama. Je to však namáhavé.
00:12:26 Byla bych ráda, kdyby se našel sponzor.
00:12:34 Lucembursko je zaplavené turisty.
00:12:39 Kdybych měla vlastní výstavní místnost,
00:12:45 jsem přesvědčena o zaručeném úspěchu.
00:12:50 Jaký je vztah k české kultuře v Lucembursku?
00:12:58 Vztah k Čechům je pěkný.
00:13:12 Každý zná Jana Lucemburského, Dubčeka a Jana Palacha.
00:13:22 Oni spojují tyto tři jména. Mají pro nás slabost.
00:13:30 Zdejší lidé se k nám chovali velmi pěkně.
00:13:41 Když jsme sem přišli, tak se o nás hezky postarali.
00:14:20 Jste ředitelkou filmového festivalu pro východní Evropu.
00:14:30 Ano, jde o festival v Rotterdamu.
00:14:39 Co to znamená?
00:14:49 Jezdím po východní Evropě a dívám se na filmovou produkci.
00:14:56 - Zaujalo vás něco?
- Kdy myslíte?
00:15:01 Ptám se na české filmy.
00:15:07 Vaše filmy měly v Rotterdamu loni velký úspěch.
00:15:13 Máme malou soutěž - cenu tygra.
00:15:18 Ta je určena pro začínající režiséry.
00:15:24 Měli jsme kuriozitu - účastnily se dva filmy.
00:15:37 Šlo o filmy Knoflíkáři a Mrtvej brouk.
00:15:48 Jsem hrdá, že jeden z těchto filmů dostal první cenu.
00:15:59 Byli to Knoflíkáři od Petra Zelenky.
00:16:02 Díky této ceně byl film distribuovaný v Holandsku.
00:16:10 Minulý rok byla premiéra, tento rok se distribuuje i videokazeta.
00:16:21 Máte nějaké tipy na další ročníky?
00:16:27 Letos nebyl nikdo v soutěži.
00:16:34 Měli jsme pouze starší filmy: Kouř a Postel.
00:16:42 Kouř je film Tomáše Vorla z roku 1989.
00:16:48 Nyní jsou u nás úspěšné Pelíšky od Jana Hřebejka.
00:16:59 - Vy tady žijete?
- Ano, deset let.
00:17:06 - Je to pro vás velká změna?
- Ano, nemohla jsem si zvyknout.
00:17:18 Je tady chladný odstup, první roky jsem proplakala.
00:17:26 Teprve po šesti letech jsem si zvykla.
00:17:32 Pravidelně jezdím domů a vůbec po východní Evropě.
00:17:42 Když jsem u vás na festivalu, tak si kompenzuji svůj stesk.
00:17:49 Nabízíte zdejší filmy do východní Evropy?
00:17:56 Ano, často se mě kolegové ptají na nové filmy.
00:18:07 Moje funkce spočívá i v práci s fondem,
00:18:15 který dává peníze na nové projekty filmů.
00:18:32 Snažím se na svých cestách hledat nové režiséry a talenty.
00:18:41 Krédem festivalu je přátelský festival,
00:18:46 napomáhající mladému talentu.
00:19:10 Kdy jste opustila českou republiku a jak se to vyvíjelo?
00:19:16 Utekli jsme na začátku komunismu.
00:19:24 Ze začátku jsme byli v německém utečeneckém lágru.
00:19:29 Potom jsem odjela do Anglie.
00:19:36 Nakonec jsme se dostali přes známosti do Holandska.
00:19:49 Holandsko byla jediná země, kam jsme dostali vízum.
00:19:55 Vy jste přišla do Holandska až po maturitě?
00:20:01 Ano, maturovala jsem v Anglii.
00:20:04 Pak jste studovala v Holandsku?
00:20:07 Chtěla jsem studovat ekonomii.
00:20:10 Pro tatínka totiž bylo těžké, jako pro právníka, sehnat práci.
00:20:17 Jako ekonomka jsem měla možnost vydělat peníze.
00:20:21 Tak jsem vystudovala.
00:20:27 Mezitím jsem hrála studentské divadlo, překládala básničky.
00:20:34 V roce 1968 jsem zjistila, že se stávám znovu Češkou.
00:20:45 Do té doby jsem se už cítila občankou Holandska.
00:20:49 Prvních deset let jsem se chtěla cítit doma v Holandsku.
00:20:56 po vpádu Rusů do Československa jsem se cítila znovu Češkou.
00:21:00 Když jsem zjistila, že spisovatelé nemohou publikovat,
00:21:02 tak jsem je začala překládat.
00:21:07 Ze začátku jsem váhala, nevěděla jsem, jestli to umím.
00:21:13 Přeložila jsem malý sešitek a nabídla ho čtenářům.
00:21:17 Lidem se to líbilo, dokonce i novinářům.
00:21:24 Přeložila jsem Seiferta, Kunderu, Vladislava, Holana, Skácela.
00:21:36 - Kdy jste začala sam psát?
- Tohle je můj první svazek básní.
00:21:41 Vyšel v roce 1983.
00:21:46 Pak jsem dlouho nepřekládala.
00:21:49 Když jsem dokončila překlad Kundery, začala jsem opět psát.
00:21:54 Napsala jsem tři svazky básní, román, povídky.
00:22:05 - Píšete česky?
- Já píšu holandsky.
00:22:09 Není to trochu schizofrenní?
00:22:20 Je to velká schizofrenie. Někdy ani nevím, co mluvím.
00:22:25 Když jsem v Praze nebo jako nyní s vámi.
00:22:28 - Ale je to příjemná schizofrenie.
- Jo?
00:22:38 Myslím, že se člověk obohatí dvěmi různými řečmi.
00:22:41 - Jaká témata si volíte?
- Hlavně píšu o rodičích.
00:22:47 O situaci, kdy jsou lidé vytrženi ze svého okolí. To mě zajímá.
00:22:55 - Poznamenala vás minulost?
- Ano, hodně.
00:22:59 To je téma, které hodně dělám. Taky píšu o Palachovi.
00:23:07 Zajímá mě vliv minulosti na dnešek a na budoucnost.
00:23:15 Proč se cítíte Češkou?
00:23:20 Babička mě naučila, abych vždy před spaním přemýšlela o tom,
00:23:28 co jsem dobrého a špatného učinila.
00:23:38 Když váha převýší špatné skutky, tak musíš někomu projevit lásku.
00:24:03 Jsem pořád Češkou a doma jsem v Lucembursku i v Čechách.
00:24:06 - Mění se nějak váš pocit?
- Jezdím domů stále radši.
00:24:21 Pokud tu budu mít zajímavou práci, tak tady zůstanu.
00:24:24 Kdy jste se poprvé podívala zase zpátky do Čech?
00:24:39 Druhý den poté, co rádio vysílalo, že se emigranti mohou vrátit.
00:24:42 Bylo to 1.prosince 1989.
00:24:44 Šla jsem hned na velvyslanectví. Tam mi nejdřív žádost zamítli.
00:24:57 Pak ale vysílali v rozhlase, že se mohou emigranti vrátit.
00:25:02 Hned druhý den jsem jela opět na velvyslanectví.
00:25:07 Tam mi dali vízum a já jsem večerním vlakem odjela do Čech.
00:25:10 Jaký jste měla pocit, když jste přijela?
00:25:17 Jako kdybych tam vždycky byla.
00:25:19 Čas v emigraci uplynul jako voda.
00:25:23 Přes všechno, co se mi stalo, jsem Češka a taky Židovka.
00:25:34 Belgičanka nejsem, protože je mi to hloupé.
00:25:46 Všichni jsme lidi.
00:25:49 Teta malovala proto, aby se už nikdy neopakovalo to,
00:25:56 co jsme zažili.
00:26:06 Je mi zle z toho, co se dnes děje ve světě.
00:26:12 Nevím, jestli bych v Československu našla to, co mi vyprávěla teta.
00:26:23 Vždycky se modlím česky.
00:26:26 Pro mě vše dobré, co jsem znala, přišlo z Československa.
00:26:36 Ale nikdy jste to nepoznala. Není to iluze?
00:26:43 Ne, není to iluze.
00:27:00 Vážení přátelé, naše pouť končí u společného symbolu,
00:27:09 který známe z Františkových lázní. Je to odhalený chlapeček.
00:27:17 My zase poputujeme dále s naším pořadem: Za dveřmi je A.G.
00:27:22 Na shledanou.
00:27:25 .
