Návštěva u českých malířů v Paříži (1998). Režie K. Fuksa
00:00:43 -Vážení přátelé, vítám vás u dalšího pokračování
00:00:50 našeho pařížského cyklu pořadu Za dveřmi je...
00:00:53 Stojíme na slavné třídě Champs-Élysées.
00:00:56 V pozadí je Vítězný oblouk.
00:00:59 A dnes budeme rozmlouvati s našimi umělci, kteří zde žijí.
00:01:06 Nebudeme dlouho zdržovat, rovnou k věci!
00:01:14 Jsme obklopeni plastikami paní Tinayre.
00:01:18 Družky malíře pana Bociana, který žije tady v tomto bytě v Paříži.
00:01:28 Jak dlouho tady žijete?
-35 let.
00:01:31 -Spolu s paní Tinayre?
-Spolu, ale v Paříži od roku 1952.
00:01:40 -Jak jste a za jakých okolností, kdy jste odešel z Československa?
00:01:47 A proč?
-Dostal jsem se z Brna do Prahy.
00:01:54 Chtěl jsem udělat zkoušku na Akademii a udělal jsem ji.
00:02:00 Ještě 2 klukům jsem pomohl a taky se tam dostali.
00:02:05 A mě to tak dopálilo, že to nepoznali.
00:02:08 Žádnou důvěru jsem k nim neměl, tak jsem tam zůstal jenom 8 měsíců.
00:02:18 V té době byla nějaká vyhláška,
00:02:22 že obecně se dělá okresní veletrh a kdo umí psát písmo, ať se hlásí.
00:02:31 Tak jsem se přihlásil a jel jsem do Písku.
00:02:34 Vydělal jsem si hodně peněz.
00:02:36 Protože než jsem šel na tu schůzku do Brna, tak jsem psal písma.
00:02:42 A když jsem si peníze vydělal, šel jsem domů pro papíry.
00:02:49 A odjel jsem přímo do Paříže. Ještě před okupací.
00:02:54 Já jsem ztratil maminku, když mi bylo 2,5 roku.
00:02:59 Můj nejstarší bratr měl v té době 12 roků.
00:03:05 A můj otec měl najednou 4 děti na rukách. Říká se na rukách?
00:03:15 -Na bedrech, na starosti.
00:03:18 -A zároveň musel řídit statek 1 opilého sedláka. To už byla válka
00:03:27 To jsem už měl skoro 4 roky, vypukla válka.
00:03:32 Otec byl z toho vyděšený, co dělat s dětmi.
00:03:36 Tak říkal přede všemi lidmi, sousedy, že se zabije a nás taky.
00:03:44 Tak nás hlídali sousedi. Jednou vtrhl domů se sekerou.
00:03:51 A oni mu řekli, že mě tam zapomněli a on mě nezabil.
00:03:55 Ráno, když slunko pronikalo do pokoje,
00:04:01 byl otec přivázaný na židli.
00:04:04 Byli tam četníci a vojáci a já to nechápal.
00:04:11 Ale to mě tak dojalo, že to teď cítím, jako by to bylo dnes.
00:04:17 -A měl jste nějaký vzor nebo nějaký sen, za čím jste sem šel?
00:04:24 Chtěl jste se tady uplatnit jako malíř nebo...
00:04:28 -Ne, můj sen byl opustit kraj, kde jsem se narodil.
00:04:33 Musím se přiznat, že jsem vydělával peníze, když jsem bil děti.
00:04:37 Já měl z toho takovou radost, že jsem je zbil, byli to nepřátelé.
00:04:42 To bylo vinou starších chlapců, kteří říkali:
00:04:46 Jestli toho zbiješ, dostaneš 10 halířů.
00:04:49 A já měl takovou špatnou pověst, že když jsem se na ně vrhl, tak utekli
00:04:57 Tak jsem dostal 10 halířů.
-A chtěl jste vždy být malířem?
00:05:02 -Ne, to začalo, když jsem měl asi 13, 14 roků.
00:05:09 A v té době jsem pracoval u zedníků, abych si vydělal peníze.
00:05:16 Vydělal jsem si peníze,
00:05:21 což mně umožnilo jít někdy do muzea, tam se muselo proti Opavě
00:05:27 A tam jsem viděl poprvé výstavu malíře, buď je to Rus, nebo Číňan.
00:05:34 Na to mám krásné vzpomínky, to byly krásné kresby, černé a bílé.
00:05:40 A od té doby jsem si říkal: Já budu malíř. A tak to začalo.
00:06:00 -A tady ve Francii jste taky napřed pracoval?
00:06:06 Nebo čím jste se tady živil?
-Já jsem si vydělal hodně peněz.
00:06:11 A přijel jsem do Paříže, nikoho jsem neznal, neznal jsem jazyk,
00:06:15 ani číst ani psát a žádné doporučení.
00:06:18 Pak jsem byl na vojně a byli jsme na frontě.
00:06:27 Po demobilizaci jsem se objevil znovu v AKDU. Slyšel jste o tom?
00:06:35 Tam byly české jednotky v rámci francouzské armády.
00:06:41 A tam jsem našel náhodou paletu a byly tam nějaké barvy.
00:06:47 Barvy k malování na zeď. Tak jsem použil palety, byly tam štětce.
00:06:54 Namaloval jsem 1. obraz.
00:07:07 -Když jste se setkal se svou paní, věděli jste hned, že budete spolu?
00:07:13 Chodili jste spolu?
00:07:15 -Ona to cítila, protože viděla moje obrazy.
00:07:18 Ona cítila, že budu mít velikou roli v jejím životě.
00:07:24 Přinesl jsem jí hlínu a začala dělat malé věci.
00:07:28 MLUVÍ FRANCOUZSKY
00:07:38 A když jsem viděl, že je tak nadaná, tak jsem ji přinutil.
00:07:43 Protože ona v sebe neměla žádnou důvěru.
00:07:46 Poslední manžel byl v poslanecké sněmovně, vydělával hodně peněz.
00:07:53 Zavedl tam svoji milenku. A ona vařila jemu a milence.
00:07:59 A ona se kvůli tomu chtěla 2krát zavraždit.
00:08:02 A přátelé mi ji představili a ona se mě zachytla jako stébla.
00:08:24 -Teď jsi měla v Brně výstavu v Domě umění.
00:08:27 Jak dlouho se u nás neobjevily tvoje věci?
00:08:31 -Je tomu rok, co se moje věci neobjevily v České republice.
00:08:39 -Aha, takže před rokem jsi měla taky?
00:08:41 -Před rokem jsem měla výstavu v Olomoucké galerii Caesar.
00:08:45 A v letošním roce v Brně v Domě umění.
00:08:51 -A kdy jsi odešla do Paříže nebo do Francie?
00:08:55 -Do Francie jsem odešla v roce 1984 a jsem zde.
00:09:03 -A jsi tady spokojená nebo myslíš, že by bylo třeba...
00:09:06 -Já jsem tady skoro šťastná, řekla bych.
00:09:09 Já tě předstihnu, ale jsem tady spokojená velice moc.
00:09:13 -Změnilo se tím odchodem nějak téma, kterým se v malování zabýváš?
00:09:20 Nebo jak se to proměňovalo s tou délkou pobytu a s tím prostředím?
00:09:27 -Když někdo odejde do úplně jiného prostředí, tak se vždy něco změní.
00:09:32 V mém případě se stala dost veliká změna.
00:09:35 Když jsem tvořila v České republice,
00:09:41 nedostala jsem se do surrealistické skupiny.
00:09:44 Ale pracovala jsem na obrazech,
00:09:46 které vůbec v současné době nesouvisí s tím, co dělám.
00:09:50 Ale koresponduje to. Vždycky to nějak souviselo s vesmírem.
00:09:55 Pořád se tam objevovaly věci, které lítají. A je tam něco společného.
00:10:14 -A dá se říct, že těm tvým věcem rozumí lidi třeba u nás doma?
00:10:19 A tady jinak nebo stejně? Nebo jak to přijímají, jak tomu rozumí?
00:10:25 -Neříkám, že bych měla nějakou výhodu, že žiji ve Francii.
00:10:35 A že někdo, kdo žije v Paříži, je na tom líp než ten 2.
00:10:40 Ale fakt je 1 věc, že tady je to obtížnější než v Česku.
00:10:45 -To je 1 věc, prosadit se a uplatnit se.
00:10:49 Ale já myslím to, jak tomu lidi rozumí.
00:10:52 Jestli třeba rozumí těm tvým obrazům stejně, jak lidi tady?
00:10:57 Nebo jak je chápou?
-Já si myslím, že velice dobře.
00:11:00 -A myslíš, že jsi vyzkoušela řekněme všechno, co jsi chtěla?
00:11:06 Bylo vždycky tvou touhou malovat?
00:11:09 Nebo třeba jsi chtěla do jiných oblastí, grafiku nebo...
00:11:14 -Já si teď začínám pohrávat s tím, že bych teď dělala objekty.
00:11:19 Ale finanční možnosti mi to nedovolují.
00:11:23 Jako samozřejmě bych nebyla sochařka, to v žádném případě.
00:11:28 Ale baví mě si hrát se dřevem, ale to je možná do budoucna.
00:11:49 -Já jsem odešla v roce 1969 do Švédska, to bylo rok po okupaci.
00:11:53 Už jsem žila v Praze, byla jsem zaměstnána jako fotografka.
00:11:59 Ve Státní památkové péči.
00:12:01 Od okupace Ruska a rok potom nás tam bylo hodně lidí,
00:12:09 kteří jsme fotili celou tuhle záležitost.
00:12:11 Já jsem byla dost angažovaná.
00:12:14 My jsme fotili a v létě 1969 nám tehdejší šéf řekl,
00:12:22 že policajti vědí, že půjdou po nás Ti nejmladší NOTA a tak dále.
00:12:28 Měla jsem turistické vízum do Švédska za kamarádkou.
00:12:32 A řekla jsem si: Pojedu pryč. "Jeďte, na nějaký čas, to usne."
00:12:36 Prostě jsem si řekla,
00:12:38 že do komunistického kriminálu nepůjdu za nic.
00:12:42 Pro mě to bylo dost bolestivé.
00:12:44 Někdo si řekl: "Jo tak co, nemám co ztratit."
00:12:48 Ale mě to dost bolelo.
00:12:50 -A jak jste se nakonec rozhodla pro tu Paříž?
00:12:54 -Já jsem sem přijela na prázdniny a čekala tu na 1 kolegu fotografa.
00:12:59 V Česku velice známého, ale nebudu ho jmenovat.
00:13:02 Přijel z Londýna a v podstatě nějak jsme se měli potkat.
00:13:06 On přijel pozdě a mě mezitím v hotelu ukradli foťák.
00:13:10 A taky všechny peníze. Takže jsem tam zůstala jako chudobná turistka.
00:13:15 S českým pasem, 20 franků v kapse a neměla jsem se jak vrátit.
00:13:19 Třeba i vrátit do Švédska.
-A co jste podnikla?
00:13:23 -Jak jsem byla rok předtím nebo v tom 68. roce ve Francii,
00:13:27 tak jsem odsud fotila.
00:13:28 Tehdy jsem měla takovou reportáž pro Mladý svět - trochu z Paříže.
00:13:33 A byla jsem taky na Montmartreru.
00:13:35 Pak jsem si vzpomněla, že jsem měla s sebou skicák.
00:13:40 Že jsem ráda kreslila. Tak si říkám: Přece hladem nezemřeš.
00:13:44 Tak jsem lezla na kopec a začala jsem čmárat.
00:13:47 A takhle vznikla moje až směšná epizoda.
00:13:50 Sice nesnadná, ale když se na to teď dívám,
00:13:54 tak je to víceméně tak trochu k smíchu.
00:13:57 Mně většinou životem šel Montmartre, to přiznávám.
00:14:01 Ale ne, že bych se nějak za to styděla.
00:14:04 Hodně lidí mi říká: Jak to můžeš vydržet?
00:14:07 Ale když člověk musí, tak musí.
00:14:25 Když člověk má pocit, že udělá nějakou slušnou,
00:14:28 že jsem se nepokazila tolik, abych dělala kýče, které jdou atd.
00:14:39 -A když jste dělala každý den ty portréty,
00:14:45 tak to je trošku jednostranná tvorba.
00:14:48 Jak jste se dostala k vlastnímu výrazu?
00:14:52 -Časem. Mně to hrozně chybělo.
00:14:54 Třeba i fotografie mi hrozně chyběla.
00:14:57 Já jsem opravdu fotografii velice cítila.
00:15:00 Když mi ukradli foťák, teď jste v cizí zemi, bylo mi hrozně.
00:15:05 To bylo, jako kdyby mi vyloženě vzali to moje já.
00:15:10 Takové to moje, co ještě jsem si udržela jako emigrantka v cizí zemi
00:15:15 A bylo to tvrdé. Ale ten pud sebezáchovy je velice silný.
00:15:20 To se člověk až diví. Po těch 15 letech jsem začala trošku kreslit.
00:15:25 A barvy, koláže jsem dělala ještě velice brzo, než jsem měla dítě.
00:15:30 To jsem dělala, když jsem bydlela v latinské čtvrti.
00:15:33 -Tak jste si našla postupně svůj...
00:15:37 -Hledala jsem. Měla jsem potřebu dělat něco jiného.
00:15:41 Protože je to tak, že portrét je pěkná disciplína.
00:15:44 Ale je hrozné dělat třeba "x" tváří denně.
00:15:48 Udělat jakousi syntézu, tu skicu nebo vypracovat. Bylo toho moc.
00:15:54 To je takový náboj. Lidi když pózují, tak po vás hodně chtějí.
00:15:59 Někdy jsme si říkali, že jsme vyloženě jak psychologové.
00:16:03 -Určitou dobu muselo trvat,
00:16:06 než jste si našla svá témata a svůj rukopis v té volné tvorbě.
00:16:13 -Já myslím, že člověk to hledá pořád, víte?
00:16:16 Celý život se v tom člověk hledá.
00:16:19 Ale jistěže jsem měla velice mrtvé období, které bylo dlouhé.
00:16:23 A nakonec jsem po mnoha letech začala nesměle.
00:16:27 Ale měla jsem tu potřebu.
00:17:11 -Vy jste hned, když jste přišel do Paříže, věděl,
00:17:15 že tady jdete za něčím určitým nebo jste šel tzv. na blint?
00:17:24 -Já jsem nešel na blint, já jsem šel za něčím určitým.
00:17:31 Protože už jsem nechtěl žít v Čechách, ale v Paříži.
00:17:37 Protože Paříž byla to, o čem jsme snili.
00:17:40 Teď se to tady musí držet.
-Já to držím.
00:17:48 -Spousta českých básníků prošla Paříží, spousta malířů.
00:17:52 Někteří tady zůstali jako Kubka, Šíma atd. nebo Kubín.
00:17:57 Tak jsem chtěl být tady, kde se něco děje.
00:18:00 -Toto je jaký motiv?
-To by měl být Karlův most.
00:18:05 -A tyto malby jsou také inspirované něčím konkrétním?
00:18:14 -Všechno je konkrétní a nic není konkrétní.
00:18:17 Já nechci být ve škatulce, aby si lidi řekli, že maluji realisticky.
00:18:23 Pro mě je vše abstrakce a všechno figurativní.
00:18:27 -Jak jste začínal? Měl jste výstavy nebo jste...?
00:18:33 -Vždycky je vše složitější.
00:18:38 Já jsem sem přijel a já jsem v Čechách maloval figurativně.
00:18:43 Ovšem tyhle věci se nelíbily.
00:18:46 Protože byly pochmurně barevné. Hnědé, černé.
00:18:51 Nebo byly zase velice divoké. Jako expresionisté.
00:18:56 Trošku to bylo jako hnutí Kobra, o kterém jsem tehdy nevěděl.
00:19:00 Ze začátku, abych mohl malovat, tak jsem si vydělával.
00:19:05 Dělal jsem v dolech na Kladně, kde jsem byl měsíc.
00:19:09 To se tenkrát velice dobře platilo.
00:19:12 Měl jsem 6 nebo 7 měsíců na moji malbu nebo jsem nosil uhlí.
00:19:17 Nebo jsem dělal dřevorubce v Severních Čechách atd.
00:19:35 -Je těžké se prosadit v Paříži?
00:19:41 Kde je, jak jsme dnes slyšeli, asi snad 100 tisíc výtvarných umělců?
00:19:46 -Samozřejmě, to víte, že ano.
00:19:49 Paříž jako vždy láká malíře, láká básníky, láká umělce.
00:19:56 Ze všech koutů světa a dodnes.
00:19:59 Jak jste řekl, je tu spousta malířů.
00:20:03 Jsou tu takoví malíři, kteří vystavují, kteří z toho žijí.
00:20:09 A těch je na 40 tisíc.
00:20:13 Tak v této záplavě, konkurenci si probojovat to své místečko?
00:20:19 To není legrace.
00:20:22 Já vám mohu říct, že kariéra v Čechách, pro mě byla snadnější.
00:20:28 Já jsem pak už měl peníze, protože jsem dělal ilustrace.
00:20:32 Pro architekty jsem dělal vitráže a mozaiky a šlo to daleko rychleji.
00:20:38 Příklady slavných malířů, jako třeba Hartung.
00:20:41 Ten byl od mládí v Paříži, do 50 let nebyl známý.
00:20:47 V 1968 roce jeho grafiky stály 300 franků, dnes to máte 8, 12 tisíc.
00:20:57 Musí se vydržet 50 let.
00:21:00 Pak, když člověk má štěstí, tak se dostane do podvědomí, mezi špičku.
00:21:07 Většinou lidi zemřou předtím. SMÍCH
00:21:29 -Miloši, ty jsi svého druhu kuriozita.
00:21:31 Jsi 1 z posledních emigrantů.
00:21:34 Na jaře 1989 jsi opustil rodnou zemi a utekl jsi do Paříže.
00:21:42 To jsi měl hned v úmyslu jít do Paříže?
00:21:45 -Já jsem volal Prokopu Voskovcovi.
00:21:51 A říkal mu: Ten vlak končí a už nebudou jezdit. A on: Co blbneš?
00:21:57 To mělo být tenkrát takové znamení, on to nepochopil.
00:22:00 Když jsem teda přijel sem, tak mu to došlo, že tady chci zůstat.
00:22:06 -A když jsi se tenkrát ještě nestačil zabydlet, přišel převrat.
00:22:12 Nechtěl ses vrátit nebo neuvažoval jsi o tom? Co ti probíhalo hlavou?
00:22:18 -Já jsem vlastně nemohl, protože jsem byl v tom foyer, v tom lágru.
00:22:23 Už jsem měl všechny papíry v chodu, takže to ani nešlo.
00:22:27 -A teď, když je volnost, můžeš jezdit, jezdíš?
00:22:33 -Jezdím, protože tam mám syna, otce a kamarády.
00:22:40 Takže každý rok se tam objevím.
-A co děláš, čím se živíš?
00:22:45 -Teď napůl malováním. A napůl jsem v recepci 1 hotelu.
00:22:51 Na začátku to bylo dobrý, protože člověk se učil řeč a "fráninu".
00:22:59 -A zvládal jsi trošku řeč?
-Ty začátky byly těžký.
00:23:03 Něco jsem se naučil, pak člověk zjistí, že je to vlastně jinak.
00:23:08 Ta francouzština. Takže deprese a věk. Teď už to jde celkem.
00:23:16 -Kolik ti bylo, když jsi odešel?
-Skoro 45.
00:23:21 Takže ono zdrhnout ke stáří je vždycky takové...
00:23:25 -A proč jsi odešel tak pozdě?
-Víš, že nevím?
00:23:30 -Sbíral jsi odvahu?
-Asi ano.
00:23:36 -A tady se ti podařilo vybudovat pozici? Jak jsi hledal práci?
00:23:45 Vystavoval jsi, nabízel po galeriích, jak to probíhalo?
00:23:52 -Vystavoval, hlavně maloval, protože tady mně to začalo malovat.
00:23:58 Rozdíl je, že tady je větší světelnost.
00:24:01 Takže já musel znovu měnit barvy.
00:24:04 A pak cestování po Irsku, které mi úplně změnilo barvy.
00:24:09 Nebo Indie, která je zas o něčem jiném.
00:24:15 Takže hlavně malování, to tě drží při životě.
00:24:35 -Jakým způsobem ses dostal k těm galeristům nebo sběratelům?
00:24:41 Nebo oni si tě našli?
00:24:44 -Prokop, tady je Revue K., kterou řídí Roman nebo vlastně Jiří Kolář.
00:24:52 Prokop zavolal Romanovi a ten mi otiskl kresby.
00:24:57 Pak byly výstavy z Revue K., pak už se dostaneš do nějakého povědomí.
00:25:02 A jestli si maluji nějaké ptáčky nebo něco takového?
00:25:07 To byli zase francouzští malíři naturalisti.
00:25:11 Pozvali mě zachránit ústí Loiry a tam jsem pozval další lidi.
00:25:16 Z toho byla další knížka, která vyšla v 1 vydavatelství.
00:25:20 -O čem vlastně vypovídáš nebo co jsou tvoje témata?
00:25:24 -Příběhy z cestování, dřív teda surrealismus, to bylo v hlavě.
00:25:32 Vlastně ty obrazy vidím. Na ulici, všude, ve vlaku, na horách.
00:25:37 V tom Irsku, tam byl krásný příběh.
00:25:42 Tam přijdeš do hotelu, krásná zelená venku, modré jezero.
00:25:47 Tam se prohání vír po tom jezeře, ale skutečně krásný veliký vír.
00:25:53 Tak jsem si to okamžitě namaloval.
00:26:11 FRANCOUZSKÁ PÍSEŇ
00:26:35 -A vy sama se považujete dnes za českou nebo francouzskou malířku
00:26:40 Pokuste se nějak zařadit. Jako člověk nebo malíř? Je to jedno.
00:26:49 -Ono to všechno souvisí, je to více méně rozpolcenost.
00:26:53 Vůči Česku mám velice sentimentální vztah, ale i kritický bohužel.
00:26:59 Možná jako spousta lidí. Je to naše minulost, mládí.
00:27:05 Ale pořád se cítím, myslím jako Češka.
00:27:09 -Neuvažoval jsi o tom, že by ses vracel?
00:27:12 -Ne, to bych jel zase úplně někam jinam. Třeba do Belgie, do Bruselu.
00:27:18 -Takže cítíš se vlastně svoboden. Ten tvůj pocit životní je jaký?
00:27:24 -Sem tam, prostě kmitat až se dokmitá a pak se uvidí.
00:27:38 -Já mám pocit, že mám 2 domovy.
00:27:43 Tady se těším přesně stejně jako když jedu tam.
00:27:46 Když přejíždím hranice, tak mám to samé.
00:27:49 A já mám lidi, protože moje řeč je česká a mluvím česky.
00:27:54 A mám to strašně ráda, já se tam strašně moc těším.
00:27:57 Ale fakt je 1 věc, když přejedu zase hranice sem a vidím Paříž.
00:28:02 Tak to je to samé, to má člověk mrazení.
00:28:05 Já jsem šťastná na dvou místech.
00:28:07 -Praha je krásná, ovšem já jsem si uvědomil, že jsem tam cizinec.
00:28:12 Že jsem ve své vlastní zemi cizinec.
00:28:14 Já jsem vlastně cizinec všude.
00:28:17 Tady jsem taky cizinec, tam jsem cizinec a to už se nezmění.
00:28:21 Ale pro mě, v určitém smyslu, jsem si řekl, že je to klad.
00:28:25 Že člověk není zařazený nikde a že by měl být zařazený v té své malbě.
00:28:44 -Jsme opět na bulváru Champs-Élysées.
00:28:46 A tentokrát se díváme na jeho 2. stranu.
00:28:50 Jak vidíte, vážení přátelé,
00:28:53 není vždy lehké se v Paříži uchytit, žít zde a pracovat.
00:28:59 Ne každému se podaří dosáhnout úspěchu a ne každý o úspěch stojí.
00:29:06 Někdo chce prostě jen vypovídat o sobě a o světě, ve kterém žijeme.
00:29:12 Tak zase příště v poslední části našeho pařížského cyklu!
00:29:19 V pořadu Za dveřmi je...
00:29:29 Skryté titulky: Jitka Cívková Česká televize, 2014
00:29:33 .