Rodina v životě ženy – umělkyně (1997). Režie K. Fuksa
00:00:25 Vážení přátelé!
00:00:28 Vítám vás u dalšího dílu vašeho oblíbeného seriálu
00:00:32 Za dveřmi je...
00:00:38 Nedávno jsme se zabývali otázkou,
00:00:41 jak se s rodinnými povinnostmi
00:00:43 vyrovnávají naši přední umělci-muži.
00:00:46 Tehdy jsem si říkal,
00:00:47 že si vůbec ani netroufám ptát se žen,
00:00:50 které působí ve stejných oborech.
00:00:54 Ale-nedalo mi to.
00:00:56 A přece jsem se dotázal.
00:00:58 Doufám, že jste zvědavi, co jsem se dozvěděl.
00:01:13 Kolik máš, Lenko, dětí?
00:01:18 -Já mám, Arnošte, 2 děti.
00:01:20 -To je na herečku,
00:01:22 která hraje v divadle skoro v každém představení
00:01:25 a která taky dosti natáčí, asi dost.
00:01:32 -Jak se to vezme.
00:01:36 Když se uváží, že já jsem z generace,
00:01:39 kdy hrát a mít dítě ještě nebylo tolik zvykem,
00:01:46 já jsem kupříkladu měla ještě paní učitelky,
00:01:49 které byly všechny bezdětné, Vlastička Fabiánová,
00:01:53 paní Scheinpflugová...
00:01:55 Ty obětovaly svůj život Múze.
00:01:57 Já jsem ty děti chtěla mít,
00:01:59 ale ty podmínky tomu tehdy zrovna moc nepřály.
00:02:04 Dá se říct, že někdy to těžké bylo nebo je.
00:02:10 -A teď je jaký rozdíl?
00:02:12 V těch podmínkách?
00:02:13 -Jednak je to zvykem.
00:02:16 Jsou herečky, které mají 3-5 dětí.
00:02:19 Je zvykem, že je brávají na natáčení.
00:02:21 Je možné si opatřit hospodyni.
00:02:25 Zatímco my jsme to třeba taky dělávali,
00:02:28 já jsem měla úžasné paní na hlídání,
00:02:31 1. byla Liduška z Ostravy, jestli se dívá, tak zdravím,
00:02:35 ale všechno to bylo takové trošku pokoutné.
00:02:41 Bylo to trochu nadivoko, jak kdo koho našel.
00:02:44 V tom to bylo složitější.
00:02:47 Myslím si, že dneska je to jednodušší.
00:02:50 -A kdybychom to tak zrekapitulovali?
00:02:53 Zvládala jsi to sama nebo měla někoho ku pomoci?
00:02:58 Jak to šlo?
00:03:01 -Ze začátku jsem to zvládala úplně sama,
00:03:04 protože jsem šla do Ostravy,
00:03:06 po škole, kam jsem si myslela,
00:03:09 že jdu na měsíc a byla jsem tam 7 let,
00:03:11 ale můj muž byl v Praze a skoro hned se mi narodil Filip.
00:03:16 1. rok, takže jsem to zvládala sama s pomocí paní.
00:03:21 A protože malý Filip nesnášel Ostravu,
00:03:24 musela jsem to řešit tak, že jsem ho dala k mamince,
00:03:29 ovšem ta tehdy taky ještě pracovala,
00:03:32 takže paní jsme měli i u maminky,
00:03:35 protože v té době žili v Hradci Králové,
00:03:38 asi 2 roky to trvalo.
00:03:41 Filipovi se za to dodneška v duchu omlouvám.
00:03:44 A doufám, že ho to obohatilo a nepoznamenalo.
00:03:47 -A co myslíš, jak to na něho zapůsobilo?
00:03:50 Že byl 2 roky napůl bez maminky?
00:03:53 -No, to právě nevím.
00:03:54 Ale zase byl v péči babičky a dědečka,
00:03:57 takže té lásky měl strašně moc, byl jí obklopený.
00:04:04 Ale vím, že všechny peníze, co jsem vydělala,
00:04:07 jsem dala do meziměstských telefonů
00:04:10 a když jsem měla čas, tak jsem tam jezdila.
00:04:13 No a vzpomínám si,
00:04:15 že jsme se scházeli na chalupě v Orlických horách
00:04:18 u mých rodičů a jednou jsme doprovázeli tatínka
00:04:22 na vláček do Prahy, on seděl v autě a říkal:
00:04:27 mami, nezlob se, já musím brečet.
00:04:30 A takhle mu začaly téct slzy.
00:04:32 Dodneška je to pro mě něco strašného.
00:04:36 Říkám mu: Filipe, já ti slibuju, že do půl roku to bude jinak.
00:04:40 -Slyšíš mě?
00:04:45 Haló, co se ti stalo?
00:04:48 -Jsem ještě normální nebo už blbnu?
00:04:50 -Jak já to mám vědět, když nevím, o co jde?
00:04:54 -Navíc ty anonymy...
00:04:56 -Na anonymy se vykašli.
00:04:59 Tak co je?
00:05:01 -Ale...
00:05:03 Nabiflovala se písemku, za kterou jsem jí dala 5.
00:05:06 A pak ji před Márou vypočítala.
00:05:09 A já na ni vykřikovala, že ji opsala.
00:05:11 -Páni, to neznáš Reizovou?
00:05:14 Vždyť ta je schopná
00:05:15 naučit se nazpaměť Malostranské povídky!
00:05:20 -Ty jsi naše známá, abych tak řekl, ženská básnířka.
00:05:24 Mužská ani nemůžeš být, samozřejmě.
00:05:27 Jsi taky šéfredaktorka nakladatelství,
00:05:29 čili máš poměrně moc práce.
00:05:32 Nebo dostatek asi.
00:05:34 Jsi matkou a dohromady se staráš o 2 děti.
00:05:39 A muže máš taky po ruce.
00:05:42 Co to obnáší?
00:05:48 -Já to od sebe neumím moc oddělit.
00:05:55 Jsem vdaná už 22 let, tuhletu rodinu mám...
00:05:58 Tak mi to tak prorůstá...
00:06:01 Myslím, že ze začátku,
00:06:03 jak toho člověk ještě neví moc o světě,
00:06:06 co by vlastně v životě chtěl a co to ten život je,
00:06:11 tak jsem měla potíže s tím, že jsem dodržovala formy,
00:06:15 které nebyly mnou vytvořeny.
00:06:18 Normy a formy.
00:06:19 Přineslo mi to hodně úzkosti a víc nesvobody,
00:06:23 než bych byla potřebovala.
00:06:29 Je to jako když plaveš pod hladinou
00:06:32 a najednou jsi nad ní.
00:06:34 Což je o dost příjemnější.
00:06:36 A když bych to viděla dnešním pohledem,
00:06:39 tak se mi zdá, že jsem si víc uvědomila,
00:06:42 že jsem to já, kdo nejdříve v představě
00:06:45 a potom tím, jak se chová a myslí, co chce,
00:06:49 že jsem to já, kdo vytváří svůj život.
00:06:53 -Takže se ti podařilo vytvořit jakýsi model
00:06:57 fungování nebo soužití rodiny, který je pro tebe přijatelný?
00:07:03 V čem se ten model liší od běžně zažitých způsobů?
00:07:12 -Já myslím, že mám úplně normální model,
00:07:15 protože co se týká rodičovské role,
00:07:18 tak tam jsem přebrala, co jsem se sama naučila od rodičů.
00:07:22 Mám s tím trochu potíž,
00:07:24 protože já jsem hodně divoká a temperamentní
00:07:27 a musím mít pořád na paměti,
00:07:29 že setkání moje a mých dětí a nakonec i mého muže
00:07:33 není jenom o tom, jak se pere a co se uvaří,
00:07:37 ale že jsme se sešli také z nějakého jiného důvodu.
00:07:41 Ale možná že to nějak souvisí s tou tvorbou, jak ses ptal,
00:07:45 s tím, čemu říkáme umění, jak se ta duše lidská projevuje.
00:07:51 Při tvorbě si člověk vytváří představu
00:07:53 a v tom životě je to podobně.
00:08:00 Ty si vlastně vytváříš svůj život.
00:08:03 A já mám teď takové období vědomé tvorby.
00:08:06 -A ty sis vedle svého dítěte vzala dokonce do péče
00:08:10 dítě z Běloruska.
00:08:13 -To je taky taková náhoda.
00:08:16 Alexej u nás žije od 13 let, bylo to takové černobylské dítě,
00:08:21 už je mu 19, takže je na prahu vlastního života.
00:08:28 Mě docela zajímá, proč ty vztahy...
00:08:33 Když mluvíme o rodině, jak jsem si to zařídila
00:08:37 a jak jsme k sobě všichni tolerantní,
00:08:41 tak to jsou banality, to se rozumí samo sebou.
00:08:44 Ale mě na dětech i mém muži docela zajímá,
00:08:47 proč jsme nějak všichni spolu?
00:08:49 Co se máme jeden od druhého naučit.
00:08:52 A pokud to nebude moc pitomé, když mluvíš o modelu:
00:08:56 já mám jednu takovou pomůcku,
00:08:59 ale to až v posledních letech, která nějak záhadně vychází.
00:09:05 Když mám nějaký problém,
00:09:08 protože jsem divočejší a občas mě něco mrzí,
00:09:11 tak se neobracím jako dřív na toho člověka přímo,
00:09:14 že bych se hádala a prosazovala svůj názor,
00:09:17 ale obracím se k němu v duchu.
00:09:20 Říkám mu to v duchu a přeju si, aby on vyřešil to, co má,
00:09:24 aby se mu to vydařilo a aby to bylo bez problémů.
00:09:28 A ono to má nějaké zvláštní výsledky.
00:09:39 -Měnový systém.
00:09:40 Všechno, co mám, to mám.
00:09:42 Všechno, co nemám, to taky mám.
00:09:45 Vyjdu s tím.
00:09:47 I úzkost mám, i starost mám, počítám i je.
00:09:53 Mince v lidské měně.
00:09:59 -Hanko, ty jsi žádaná režisérka.
00:10:01 V podstatě vytížená.
00:10:03 Kolik děláš ročně inscenací?
00:10:10 -Já taky nedělám všechno, o co mě požádají.
00:10:17 Stihnu maximálně 2 do roka.
00:10:19 Někdy, když je to výjimečně úspěšné,
00:10:22 myslím psychicky a tak, tak 3, ale to je maximum.
00:10:25 -Podílíš se taky samozřejmě na vedení divadla...
00:10:29 -No jasně, ty schůze zabírají dost času.
00:10:32 Ale to neberu jako tvůrčí práci.
00:10:38 -Kolik bys odhadla, že ti to denně bere času?
00:10:43 Příprava, zkoušky, práce v divadle vůbec...
00:10:49 -Zkoušky, to víš sám, vždycky trvají tak 2 měsíce.
00:10:53 A když vím včas, jakou budu dělat hru,
00:10:56 tak mi příprava může trvat taky rok.
00:11:00 Když se rozhodnu rok předem, co budu dělat,
00:11:03 tak na to vlastně celý rok myslím.
00:11:05 Celý rok se na to připravuju.
00:11:08 -Zkoušky taky přinášejí, což já velmi dobře znám,
00:11:12 takové velké nervové vypjetí.
00:11:14 Člověk musí mobilizovat herce, musí být v pohodě.
00:11:20 Jak se s tím vyrovnáváš?
00:11:23 -Fakt je, že energie je potřeba moc.
00:11:26 Zvlášť když člověk dělá s velkým týmem lidí
00:11:29 a má nějak kočírovat 20 lidí, tak je to někdy vysilující.
00:11:33 Samozřejmě dřív jsem na to hřešila,
00:11:37 když na oblasti byly jen 4 hodiny zkoušky a dost.
00:11:42 Člověk měl potom čas nabrat další síly relaxací.
00:11:46 Kdežto tady jsme si sami stanovili,
00:11:48 že můžeme zkoušet i 2fázově
00:11:51 a s případnými dobrovolníky ještě i jindy.
00:11:54 Takže jsem tu někdy celý den třeba 14 hodin
00:11:57 a to je moc.
00:11:58 -A teď do toho přichází profese, poslání, role,
00:12:03 prokletí matky a manželky.
00:12:08 Jak se ti tyto věci daří sladit?
00:12:13 -Někdy je to fakt složité, zvlášť co se týče svědomí.
00:12:19 Člověk dělá tu práci, dělá ji s láskou, poctivě a všechno
00:12:23 a vedle toho mu hlodá červík, že se málo věnuje rodině.
00:12:28 Hlavně dítěti.
00:12:32 Pak se tomu dítěti věnuji delší dobu intenzivněji,
00:12:35 z čehož mám pak pocit, že se málo věnuju práci.
00:12:41 A to je takové věčné prokletí ode dne, kdy se narodil.
00:12:44 Je mu teď 12 a pořád s tím tak bojuju,
00:12:47 nikdy to nebudu mít vyřešené, ale snažím se, samozřejmě.
00:12:52 Když člověk tu věc dělá, tak je toho plný
00:12:55 a často odpovídá na dotazy rodiny řečí hry,
00:13:01 kterou zkouší.
00:13:05 Je prostě v úplně jiném světě.
00:13:08 A to je trošičku asi chyba, že se toho neumím zbavit,
00:13:12 že nejsem ten typ, co řekne: dost a teď na to nemysli.
00:13:16 Já prostě nejsem schopná úplně přeladit na jinou kolej.
00:13:21 To tedy nemůžu, to je pravda.
00:13:24 -Uspořádáme malé jamboree!
00:13:31 -Ticho, tady se učí pod náma!
00:13:33 -Studenti, přečteme si úryvek z božského Vergilia!
00:13:37 Jen si čtěte...
00:13:44 Tulili se k sobě...
00:13:51 Jako 2 holubičky...
00:13:54 Ale vy nemáte kouska citu...
00:13:56 -Já jsem nerozuměl té básni od Heyduka.
00:14:00 -Zdeno, ty jsi známá jako pracovitá malířka.
00:14:03 Takže ani rodinu jsi nezaložila.
00:14:09 Je to kvůli práci nebo z jiných důvodů?
00:14:15 -Určitě je to kvůli práci,
00:14:17 protože jsem na svou profesi vsadila od mládí.
00:14:24 Ale mám v sobě zažitý jistý rodinný atavismus,
00:14:28 a to se váže ještě k prapraprababičce,
00:14:30 aby bylo trochu legrace.
00:14:32 Ta říkala své dceři: nevěř, Johanko, chlapovi,
00:14:36 i kdyby mu koudel u zadku hořela.
00:14:38 A to celé vzniklo proto,
00:14:40 že praprapraděda byl na svou dobu
00:14:43 velký umělec a bohém, dělal do bronzu, byl mědirytec.
00:14:49 Dokonce i stavitel, je to z maminčiny strany.
00:14:52 A ten si přijel za babičkou vždycky na oběd, na louku,
00:14:56 a řekl jí, že chce oběd.
00:14:58 A zase odjel,
00:14:59 přičemž babička se s nůší a se vším štrachala domů.
00:15:03 Takže takhle to bylo.
00:15:06 -Takže to taky hrálo roli ve tvých rozhodnutích?
00:15:10 -Dělám si legraci, roli to sehrálo až ob 3 generace.
00:15:14 Ale možná.
00:15:17 -A byla jsi někdy na pokraji těchto rozhodnutí?
00:15:23 -Tak, jako každý.
00:15:24 Nebyla jsem vždycky sama, to rozhodně ne,
00:15:27 ale domnívám se,
00:15:29 že i pro manželství je potřeba určitá dávka talentu,
00:15:33 času a zvážit si, co od toho člověk očekává.
00:15:39 A já jsem dost zodpovědná,
00:15:41 takže si myslím, že bych to neuměla dělit.
00:15:44 Mezi profesi a mezi běžné domácí práce.
00:15:47 Protože od ženy se přece jen očekává víc.
00:15:50 Myslím si, že pořád, i když se doba trošku změnila.
00:15:56 -Někdy to člověk nechává přirozenému vývoji
00:15:59 a někdy je vystaven okamžiku, že se jednou musí rozhodnout.
00:16:04 Jak to bylo u tebe?
00:16:08 -Naprostým samospádem, nebyl čas.
00:16:11 Myslím si, že jsem se nerozhodovala.
00:16:14 To tak vyplynulo.
00:16:36 -Nyní již poněkolikáté čili tradičně
00:16:38 dochází na tzv. Náhradní chvilku poezie.
00:16:42 Tentokrát je to František Listopad.
00:16:45 Náš básník, žijící v Lisabonu a báseň se jmenuje
00:16:49 "Přiletěl jsme do Prahy a ihned jsem odjel do Brna".
00:16:55 Což je název pro báseň zcela přirozený, že.
00:16:58 Tak tedy:
00:17:02 Pozor, automobilisté!
00:17:04 Za každým míčem se mohou vynořit děti.
00:17:08 Pozor, milí!
00:17:09 Za každým míčem schován chlapec.
00:17:14 Utíká kaštanovou alejí královničky Aničky,
00:17:18 za konečnou stanicí vzhůru přes asfaltku,
00:17:22 z maringotky sestupují křupani.
00:17:26 Leze přes plot, na podzim zahrada,
00:17:29 samá jiřina.
00:17:33 Za každým míčem nový míč.
00:17:37 Jiný míč-jiný osud.
00:17:44 -V čem a do jaké míry jsi měla pomoc?
00:17:48 -Velkou právě tím,
00:17:50 že jsem si výhodně zvolila manžela.
00:17:53 On dělá tutéž profesi, co já, ale přitom není režisér.
00:17:57 Je mi pomocníkem, dramaturgem, korektorem,
00:18:00 takže můžeme na práci dělat společně,
00:18:04 ale přitom si rozdělit i práci doma.
00:18:09 Ale on ví, že na té zkoušce musím být déle,
00:18:12 tak jede domů dřív a zase obstará dítě.
00:18:15 A pomáhá mi i v domácnosti.
00:18:17 Musím, přiznat, že já třeba vařím,
00:18:20 ale on myje nádobí.
00:18:21 Je to taková dělba práce.
00:18:23 Takže i v tom je to velké zastání.
00:18:26 A kdybych si vybrala někoho jiného,
00:18:29 kdo by tomu divadlu tak nerozuměl,
00:18:31 tak myslím, že by byly potíže.
00:18:34 Protože člověk, který tu profesi nepoznal,
00:18:37 neví, co ho čeká ve vztahu s člověkem,
00:18:40 který v divadle je.
00:18:41 Můj muž mi sice pomáhá,
00:18:43 ale taky to nebylo všechno tak jednoduché.
00:18:46 On pomáhal hlavně v té tvůrčí práci,
00:18:49 ale když se narodil kluk,
00:18:51 tak to najednou bylo všechno na mně.
00:18:54 On říkal: máš mateřskou dovolenou.
00:18:58 Vůbec si nevšímal domácnosti, jen si hrál s miminem.
00:19:03 A já už jsem pak byla zoufalá z toho strašného nespaní.
00:19:07 Znáš to, jak děti pořád budí a musíš k nim vstávat.
00:19:11 Ale když už mu byly 2 roky a když jsem už pracovala,
00:19:15 to už jsem potřebovala režírovat a potřebovala čistou hlavu,
00:19:19 tak jsem mu říkala: pomoz mi s tím vstáváním.
00:19:23 Na to pořád neslyšel a říkal:
00:19:25 já vydělávám a ty máš mateřskou dovolenou.
00:19:28 Až jsem potom vydala takovou šílenou petici,
00:19:31 na Silvestra jsem mu to slavnostně předala.
00:19:34 Tam bylo takových 10 bodů za osvobození ženy v domácnosti.
00:19:39 A tam byl 1 z bodů,
00:19:42 že se budeme pravidelně střídat na to vstávání.
00:19:47 Nebo že mi občas pomůže s nádobím a jinými nepříjemnostmi.
00:19:51 On se napřed strašně rozzuřil, co to je,
00:19:54 ale pak musel nějak zpětně uznat,
00:19:57 že bez spánku člověk prostě nemůže fungovat.
00:20:04 -Nevychoval jsem tě pro nějakého nepraktického snílka.
00:20:11 co pořád vzdychá o srdci a o hvězdách!
00:20:14 Ostatně , abys tu záležitost s oleandrem pustila celou z hlavy,
00:20:19 tak ještě dnes!
00:20:20 -Ještě dnes?
00:20:21 -Ještě dnes!
00:20:22 -To se nestane, milý otče!
00:20:24 K tomu mě nepřinutíš!
-K tomu tě přinutím!
00:20:27 -Než takového manžela, vezmu si raději život!
00:20:33 -A ovlivňovalo to nějak tvou poezii nebo tvoje psaní?
00:20:39 Třeba to, že jsi teď napsala krásné pohádky?
00:20:43 Mělo na to vliv rodinné prostředí nebo děti?
00:20:50 -No tak to určitě.
00:20:52 Ono je to ale asi tak,
00:20:54 že nejdéle v životě
00:20:56 člověku trvá, než pochopí, že je sám.
00:20:59 Že jeho nejvlastnější domov je samota.
00:21:03 A taky jeho jistota a svoboda.
00:21:05 A když tohle pochopí, tak se přestane samoty bát
00:21:09 a má pak mnohem větší cenu pro ty ostatní lidi.
00:21:12 Takže samozřejmě, že mě to ovlivnilo.
00:21:15 Protože já si ani jinak nedovedu představit,
00:21:18 že bych žila jinak.
00:21:22 Mám je.
00:21:25 Můžu mít různé teorie, jak by to bylo kdyby to bylo,
00:21:29 ale je to tak, jak to je.
00:21:30 Je to obrovská inspirace.
00:21:32 Bohatství, že jsme spolu.
00:21:37 -Dost času.
00:21:38 Sedím na schodech u divadla, fontány padají do kašny,
00:21:42 padají hvězdy.
00:21:45 Co si budu přát po tomto hvězdném dni?
00:21:49 Co si bude přát den po této hvězdné noci?
00:21:53 Co si budem přát my? Po lásce?
00:21:57 Ať tak či tak, ještě snad bude dost času.
00:22:01 Hezké sny a hezký život.
00:22:10 -Myslíš, že určitá mezera v tom,
00:22:13 že člověk nemá toho stálého partnera
00:22:16 nebo rodinu, děti, se nějak projevuje v tvé práci?
00:22:21 V tvých obrazech?
00:22:25 -To určitě ne.
00:22:27 Já bych to ani mezerou nenazvala, už mám taky dost zkušeností.
00:22:32 Člověku není 20 nebo 30 a vím taky,
00:22:34 jak dopadli určití mí známí, že už se třeba dávno rozvedli,
00:22:38 odnesly to děti atd.
00:22:40 Jako mezeru to opravdu neberu
00:22:43 a nikdy jsem takhle neuvažovala,
00:22:45 protože já na rozdíl od spousty lidí umím být sama.
00:22:49 A to si myslím, že je dost zásadní,
00:22:51 někdo to absolutně nezvládá, bere to jako prázdnotu,
00:22:55 ale já tenhle pojem neznám.
00:22:57 Opravdu ne.
00:22:58 -A čím to naplňuješ?
00:23:00 Přemýšlením nebo prací...
00:23:01 -Určitě i tím přemýšlením,
00:23:04 protože nejde jen tak ze sebe ty věci vychrlit...
00:23:09 Já jsem si tak kolikrát říkala, že všechno na světě, i manželství,
00:23:14 se tak trochu podobá tomu, když uděláte řidičák a nemáte auto.
00:23:18 Takže když máš to auto, okamžitě jezdíš a nebojíš se.
00:23:22 A když ho nemáš, tak sice máš řidičák,
00:23:25 ale už se k té práci v manželství nedostaneš,
00:23:28 nemá to tu kontinuitu.
00:23:30 Toho jsem se vždycky tak nějak obávala.
00:23:33 Že bych musela práci přerušit.
00:23:36 A ono malování a jakákoliv tvorba,
00:23:39 ať už divadelní nebo literární, tak pokud se to nevrší,
00:23:43 tak z toho potom nemáš žádný pocit.
00:23:46 A 3letá pauza, to už se člověk asi bojí začít.
00:23:50 A nemá se o co opřít.
00:23:51 A myslím si, že by těžko mohl žádat partnera,
00:23:54 který už vůbec nic nevidí a nemá k tomu vztah,
00:23:58 aby pochopil, že já teď zase začnu tvořit,
00:24:01 nebudu prát, nebudu vařit...
00:24:03 Ono je to dost prozaické, ta domácnost.
00:24:21 -Zapojil se nějak manžel do výchovy nebo do domácnosti?
00:24:25 Nebo domácích prací?
00:24:26 Jak byl v tom směru pružný a jak jsi na něj byla tvrdá?
00:24:32 K čemu jsi ho dohnala?
00:24:35 -Okolnosti nás donutily.
00:24:37 Ze začátku si toho moc neužil, a tím možná,
00:24:41 ač nepraktický člověk, k tomu získal takový vztah,
00:24:45 že natolik toužil po tom mít dítě u sebe,
00:24:49 že když jsme se potom setkali a žili jsme ve společném domečku,
00:24:54 tak mi pomáhá, seč může.
00:24:58 Akorát to vždycky mělo 1 závadu, že on nebyl rád,
00:25:01 když jsem byla pryč.
00:25:03 On říkal, že to nemůže zvládnout rozumem.
00:25:06 Že mu to chybí, že je radši, když jsem doma.
00:25:11 -Uf.
00:25:13 Jen tak tak jsem unikla Márovi.
00:25:15 Co je?
00:25:17 -Nás už může zachránit jedině Vanýsek.
00:25:20 -Prosím tě, co máš pořád s tím Vanýskem?
00:25:23 Jestli ty se z toho bytu nezblázníš,
00:25:26 tak já se zblázním z tebe.
00:25:29 -V čem bys řekla, že je to negativní pro práci
00:25:33 a v čem je to pozitivní? V čem to dobře ovlivnilo?
00:25:39 -Dobře to ovlivnilo už v okamžiku narození,
00:25:45 kdy si člověk uvědomí,
00:25:47 že to dítě je něco úžasného, co není možné ničí nahradit.
00:25:51 A myslím si, že kdyby bylo nutné
00:25:53 kvůli němu tu práci opustit, tak bych to udělala.
00:25:57 To je jasné.
00:25:58 A tenhle pocit ti vlastně nějakým způsobem pomáhá
00:26:02 i v práci, že to není tak důležité, že to není otázka života a smrti.
00:26:07 Samozřejmě na druhou stranu je i tohle svazující.
00:26:10 Člověk, když tu práci chce udělat, tak jako by šlo o život.
00:26:15 -Do jaké míry to ovlivňuje tvoje témata?
00:26:17 Ta rodina?
00:26:22 -Do té míry, do jaké mnou moje rodina prolíná.
00:26:30 A tam já nedokážu říct, co jsou oni a co jsem já.
00:26:33 Co je moje samota, co jejich samota,
00:26:36 co je tady ten vesmír...
00:26:37 Já to nedokážu rozdělit.
00:26:39 -Myslíš, že to,
00:26:41 že jsi život zasvětila víceméně práci atd.,
00:26:44 a tím pádem na to doplatila možnost založit rodinu,
00:26:48 tak co ti to dalo pozitivního a co ti to dalo negativního?
00:26:54 -Sama za sebe se domnívám,
00:26:56 že v sobě mám notnou dávku tvůrčího egoismu,
00:27:02 který mě pořád žene k práci.
00:27:05 I když se občas dostaví únava,
00:27:07 tak já vím, že jen potřebuju, aby se studna tzv. naplnila,
00:27:11 že si potřebuju jen odpočinout, číst dobré knížky atd.
00:27:15 A to je třeba zrovna 14 dnů, 3 týdny, kdy nepracuji.
00:27:19 A tehdy je mi třeba líto, že tu nikdo není.
00:27:23 Teď by bylo prima, kdybychom někam mohli jet.
00:27:27 Jenomže o tom soužití 2 lidí není
00:27:29 a po zbytek roku mám tolik práce,
00:27:32 že nemám tyhle myšlenky, ani mě netrápí.
00:27:36 Naopak, jsem typ člověka, jak už jsem říkala,
00:27:39 který si sám se sebou ví rady, mě samota nestraší.
00:27:43 Spíš mi stabilní přítomnost někoho rušila kruhy.
00:27:48 -Je pravda, že když jsem byla hodně mladá,
00:27:53 tak jsem byla rozhodnutá, že budu v tomto směru abatyšé.
00:27:57 Že se nikdy nevdám a budu se jen věnovat umění.
00:28:00 -A co to rozhodnutí změnilo?
00:28:02 Seznámení s manželem?
00:28:04 Nebo náhoda, že to dítě bylo na cestě?
00:28:07 Co to změnilo?
00:28:08 -Asi seznámení s mužem.
00:28:11 Když jsem dospívala, tak mi přišlo,
00:28:15 že návštěvy u starých hereček pod vavřínovými věnci jsou krásné,
00:28:22 ale že by mě naplňovalo ty děti mít.
00:28:30 Že chci prostě všechno.
00:28:39 -Tak to bylo dnes o ženách.
00:28:42 Na ženská témata si jinak příliš netroufám,
00:28:45 protože muž se v ženách nikdy nevyzná.
00:28:49 A já už teprv ne.
00:28:52 Ale zato příště pozor!
00:28:54 Na řadě bude něco, čemu rozumí u nás skoro každý.
00:28:58 A sice-alkohol.
00:29:01 Ovšem, abychom byli právi tomu,
00:29:03 že náš pořad je orientován kulturně,
00:29:06 bude to tentokrát umění a alkohol.
00:29:12 Respektive umění kontra alkohol.
00:29:16 Ovšem s otazníkem.
00:29:18 Poněvadž nikdy nevíme.
00:29:21 Dnes ale, když jsme se toho o ženách a umělkyních
00:29:25 tolik dověděli, se s vámi loučím,
00:29:27 a příště tedy v Za dveřmi je...
00:29:36 Na shledanou!
00:29:45 Skryté titulky: Hana Svanovská, Česká televize 2014
00:29:53 .