Sběratelé umění (1996)
00:00:47 Dobrý den,
00:00:48 vážení příznivci kulturního magazínu
00:00:51 Za dveřmi je...
00:00:57 Dnes budeme rozprávět s lidmi, kteří jsou posedlí.
00:01:01 Ovšem nikoliv ďáblem, ale vášní.
00:01:03 Tato vášeň není v zásadě škodlivá.
00:01:06 Je to sběratelství obrazů.
00:01:08 Je to vášeň z lásky ke kráse a bývá mnohdy i užitečná.
00:01:14 Má-li totiž sběratel také vkus a odvahu
00:01:17 a sbírá třeba obrazy neznámých malířů,
00:01:21 může se stát, že někdy zachová hodnoty,
00:01:24 které se ukážou až mnohem později.
00:01:28 Dnes se už do uměleckých předmětů
00:01:30 ukládají celkem jistě a bez rizika peníze.
00:01:35 Většinou to ale kvůli penězům nebývá.
00:01:38 A lidé, sběratelé, bývají také zajímavé osobnosti.
00:01:43 A mnohdy hodně vědí o umělcích,
00:01:46 jejichž díla sbírají,
00:01:48 i z osobního styku mnoho zajímavého.
00:01:53 Tak uvidíme.
00:01:57 Pane architekte, kdy jste onemocněl chorobou
00:02:00 zvanou sběratelství?
00:02:03 -Když jsem si koupil 1. věc,
00:02:05 ještě se nedalo říci, že bych byl sběratel.
00:02:09 Bylo to v 1. ročníku na vysoké škole,
00:02:11 jako dárek sám sobě za 1. zkoušku, kterou jsem udělal.
00:02:16 A tu věc mám dodneška, je to lept Emila Filly
00:02:19 a jsem docela rád, že jsem se ho nezbavil,
00:02:22 že ho mám dodnes.
00:02:23 -A orientoval jste se už tehdy na věci, které sbíráte dodnes?
00:02:28 Měl jste vyhraněný vkus?
00:02:30 -U každého sběratele to má určitý vývoj.
00:02:38 Prvně jsem se zajímal o věci, které se mi líbily,
00:02:41 byla to taková klasika.
00:02:43 Seznamoval jsem se s uměním a pak se některých věcí i zbavil.
00:02:47 Člověk se seznamuje s výtvarníky, chodí na výstavy a vzdělává se.
00:02:52 A potom se sbírka a to, co ho zajímá,
00:02:55 nějak vyhraňuje.
00:02:58 -A jak jste navázal vztah s výtvarným uměním?
00:03:01 Je to důsledek nějaké rodinné tradice?
00:03:05 -Ne, ne, dá se říct,
00:03:07 že jsem se o výtvarné umění zajímal.
00:03:10 V Brně fungovali Mladí přátelé výtvarného umění,
00:03:14 tam jsem chodil,
00:03:15 v Moravské galerii byly přednášky o výtvarném umění
00:03:19 i s hudbou, takže tímto způsobem.
00:03:21 A potom jsem se k nim trochu dostal,
00:03:24 když jsem začal projektovat, po škole.
00:03:27 Do různých realizací bylo zapotřebí umění.
00:03:30 A tak se člověk postupně seznamuje
00:03:32 od jednoho umělce s dalším.
00:03:35 -A jak jste navazoval kontakty s umělci,
00:03:38 o které jste měl zájem?
00:03:42 -Dá se říct, že můj 1. kontakt v Praze
00:03:45 byl s Čestmírem Kafkou,
00:03:47 po kterém jsem chtěl nějakou realizaci do architektury.
00:03:51 A prostřednictvím něj jsem poznal celou řadu autorů.
00:03:54 Jiřího Koláře, Olbrama Zoubka, Adrienu Šimotovou,
00:03:58 Janouškovy, Kopeckého...
00:04:00 Ta řada je prostě rozsáhlá.
00:04:04 -A proměňovali se v průběhu doby nějak vaši oblíbenci?
00:04:11 -No tak ze začátku, později už ne.
00:04:14 Spíš se ten okruh rozšiřuje, ale jde taky o to,
00:04:18 kam člověk ty věci může dát, že.
00:04:21 Já už jsem dneska v situaci,
00:04:23 že ani všechny věci nemám tady v bytě.
00:04:27 -A sbíráte ještě dál
00:04:28 anebo se to chystáte v určitém okamžiku uzavřít?
00:04:33 -Člověk si kolikrát řekne, že by přestal,
00:04:35 ale ono se to nedá.
00:04:37 Já pokračuji prostě pořád dál.
00:04:39 -Proč se nedá přestat?
00:04:42 -Je to taková vášeň, dá se říct.
00:04:44 Každé sbírání, každé sběratelství,
00:04:47 ať už jde o starožitnosti nebo nálepky, známky,
00:04:50 je to vášeň.
00:04:58 -Vy máte přece taky galerii.
00:05:02 -Prvně jsem začal vystavovat v ateliéru na Tomešové,
00:05:06 to bylo ještě za bývalého režimu, pro zvané,
00:05:09 a r. 1992 jsem se společníkem založil Galerii Aspekt.
00:05:13 A to je vlastně pokračování zájmu o výtvarné umění.
00:05:20 -A není v tom nějaký rozpor, že člověk, který má galerii,
00:05:24 je sám posedlý sbíráním?
00:05:27 Neukrádáte zákazníkům ty nejlepší kousky?
00:05:31 -Někdy se to samozřejmě stane.
00:05:33 Někdo si dlouho nechce něco koupit a nakonec si to koupím sám.
00:05:38 A spíš mě to ruinuje, dá se říct.
00:05:40 -Když se jako laik rozhlížím okolo sebe,
00:05:43 tak tam vidím trošku existenciální témata,
00:05:46 taková nepříliš radostná.
00:05:56 Je to jako stav na hranici.
00:06:00 -To je docela dobrý postřeh.
00:06:02 Já si totiž myslím,
00:06:05 že české umění se odlišuje od současného světového umění,
00:06:10 a to zvlášť v době do r. 1990.
00:06:13 Žili jsme totiž v podmínkách,
00:06:15 které lidé ve světě často ani nedokázali pochopit.
00:06:20 Čili to se v tom umění odráželo.
00:06:23 Klauzura, ve které jsme byli, a tím pádem i umělci,
00:06:27 přinesla velice zajímavé výsledky ve výtvarném umění.
00:06:32 Museli se vyrovnat s nepříznivou situací,
00:06:36 ve které byli.
00:07:01 -Vaše sbírka je svým způsobem kuriosum.
00:07:03 Vy se orientujete na tzv. insitní umění,
00:07:07 čili naivní umění, jak se říkalo.
00:07:09 Co vás k tomu přivedlo?
00:07:17 -Víceméně náhoda.
00:07:19 Měl jsem vždycky rád výtvarné umění,
00:07:22 sám jsem taky trošku kreslil a měli jsme nějaké obrázky.
00:07:31 V r. 1971 jsme si s manželkou řekli,
00:07:40 že bychom si koupili obrázek, který se nám oběma skutečně líbí.
00:07:44 A tak jsme zvažovali, zvažovali...
00:07:47 A jelikož nějaká léta předtím, v letech 60.,
00:07:50 bylo v Brně několik výstav naivního umění,
00:07:53 měli jsme takovou představu,
00:07:56 že bychom chtěli takový typický naivní obrázek.
00:08:02 Respektive obrázek naivní malířky nebo malíře.
00:08:07 A tak jsme začali pátrat a přišli jsme na to,
00:08:10 že ve Slavkově žije paní Ludmila Procházková,
00:08:14 a tam jsme skutečně uviděli obrázek,
00:08:17 který splňoval naše představy o typickém naivním obrázku.
00:08:27 Ten jsme získali, to je tento obrázek,
00:08:30 jmenuje se "Maškary o masopustu“...
00:08:35 A u toho nezůstalo, to byl jenom 1. drápek.
00:08:40 Tam jsme se chytli,
00:08:41 protože jsme viděli nějaké katalogy o výstavách
00:08:45 a získali jsme nějaká další jména,
00:08:48 no a pak už jsem tomu propadl.
00:08:53 V posledních letech přibylo málo.
00:08:58 Ne proto, že bych neměl zájem, ale hlavně proto,
00:09:03 že třeba v českých zemích, ale ani na Slovensku
00:09:10 dnes žádný skutečný autentický naivní umělec nežije.
00:09:18 Malovat sám pro sebe,
00:09:22 protože to je jeden z rysů naivního tvůrce,
00:09:27 totiž že pracuje z nějaké vnitřní potřeby.
00:09:34 Ne proto, že chce vytvořit něco, co by prodal, věnoval
00:09:38 nebo tím něco vyzdobil.
00:09:43 Ne, naivní umění je autentické v tom,
00:09:46 že je ryze osobní.
00:09:51 Tudíž fenomén jedinečnosti s umělcem začíná a končí.
00:09:59 Nemá tradici.
00:10:04 A navíc jsou to většinou lidé prostí.
00:10:07 Musí na to tedy mít prostředky, barvy, plátno, štětec...
00:10:14 Musí k tomu mít čas a musí mít taky určitý klid.
00:10:31 Dneska v civilizovaných zemích
00:10:35 když starý člověk začne malovat nebo něco vytvářet,
00:10:41 tak vzbudí okamžitě pozornost, přijde tam okresní novinář,
00:10:45 přijde tam někdo z kulturního centra,
00:10:48 přijde tam rozhlas nebo televize.
00:10:51 A ten člověk se v podstatě v zárodku může zkazit.
00:10:55 Přesto existují i u nás.
00:11:00 V Biskupicích na jižní Moravě žijící paní Blechová,
00:11:05 od ní tu máme řady betonových plastik,
00:11:09 tak ta má už 85 roků.
00:11:13 Na své zahradě má vytvořeno tzv. safari.
00:11:20 Ale je to spíš fenomén výjimečný a myslím si,
00:11:25 že v současné době a budoucích letech
00:11:29 se může vyskytnout
00:11:31 možná jeden naivní autentický umělec
00:11:35 na 10 milionů obyvatel.
00:11:38 Naivní malíři nebo sochaři jsou zpravidla lidé ve vyšším věku.
00:11:50 Ondrej Šteberl např.,
00:11:52 tady mám od něj krásného prezidenta Svobodu.
00:12:02 Ondrej Šteberl namaloval 1. obrázek,
00:12:05 když si v 65 letech zlomil nohu.
00:12:11 Samozřejmě byl imobilní a bezvládně ležel nebo seděl.
00:12:17 A jeho moudří příbuzní mu koupili barvičky,
00:12:20 tužky, pastelky, dali mu papíry a on začal kreslit.
00:12:27 V tu ránu byl 1. obrázek autentický a když dnes uvidíte 1000 obrazů
00:12:33 a mezi nimi bude 1 Šteberl,
00:12:38 tak ho z dálky každý, kdo se tím trochu obírá, pozná.
00:12:49 Vynikající autentičtí naivní umělci
00:12:52 jsou taky velice výrazné osobnosti.
00:13:00 Jsou to osobnosti, které jsou výjimečné.
00:13:05 Např. paní Janků z Vitíněvsi, to jsou tady ty obrázky,
00:13:09 tak ta se v r. 1935 rozvedla.
00:13:15 Na malé vesnici, což bylo něco nemožného.
00:13:21 Ale ty osobnosti jsou skutečně svérázné.
00:13:24 A to mohu říct velice rád,
00:13:27 že jsem díky tomuto prostému umění
00:13:31 nebo umění velice prostých lidí pochopil výtvarné umění vůbec.
00:13:44 Já dneska daleko líp chápu i abstraktní obraz,
00:13:48 protože umělecká tvorba má vlastně společného jmenovatele.
00:13:54 A nejdůležitější je potřeba se vyjádřit a nefalšovanost.
00:14:01 Rukopis.
00:14:03 -Těm tvůrcům se musí hledat speciální cesta,
00:14:06 když nejsou orientováni na to,
00:14:09 aby prodávali nebo se stali populární.
00:14:12 To chce nějakou zvláštní citlivost nebo taktiku nebo nevím co.
00:14:18 -No, to je pravda.
00:14:20 Trefil jste to skutečně, moje paní se bude jistě smát,
00:14:25 protože ta se mně vždycky smála,
00:14:27 už když jsme přicházeli
00:14:30 k nějakému nově navštěvovanému naivnímu umělci.
00:14:36 Ona říkala: už začne tvoje formulka.
00:14:39 Já jsem doktor Kollár, ale prosím vás,
00:14:42 já jsem lékař, já nejsem kunsthistorik.
00:14:45 Protože tito lidé už měli svoje zkušenosti
00:14:48 a zpravidla se děsili, zavírali dveře
00:14:50 a odháněli kunsthistoriky "od plota“.
00:14:54 Takže já jsem díky své profesi
00:14:56 většinou navázal takový lidský kontakt.
00:15:00 Protože lékaře jsou lidé
00:15:02 schopni přijímat za nejrůznějších podmínek,
00:15:05 dokonce, i když je nejhůř.
00:15:08 Tudíž jsem měl v tomto směru takovou určitou výhodu.
00:15:13 Já jsem ušař a lidé ve vyšším věku
00:15:17 už mnohdy mívali potíže se sluchem.
00:15:25 Takže tu hned na počátku byla sjednána příznivá platforma.
00:15:53 -Pane profesore, ve vaší sbírce jsou opravdu některé unikáty,
00:15:58 díla, která se už od tvůrců naprosto běžně nedostanou:
00:16:04 Kremlička, Král, Kubín atd.
00:16:08 Jak jste se k nim dostal?
00:16:13 -To je dlouhá historie.
00:16:15 Abych na to mohl odpovědět,
00:16:17 musím se vrátit víc než o 50 roků zpět.
00:16:28 Zázemí k širším kulturním zájmům
00:16:30 nám dali naši středoškolští učitelé,
00:16:33 někteří byli opravdu vynikající.
00:16:36 A ti nás kromě rámce vlastního předmětu
00:16:39 uváděli do širších kulturních souvislostí.
00:16:43 Takže my jsme opouštěli gymnázium vyzbrojeni víc
00:16:46 než dnešní absolventi gymnázií.
00:16:50 Takže jsme měli všeobecný kulturní přehled.
00:16:55 -A ti ve vás vzbudili vztah k výtvarnému umění?
00:17:00 -K filozofii, k umění a k těmto věcem,
00:17:03 které obvykle bývají dost opomíjeny.
00:17:05 Já mám letité zkušenosti, že mnoho lidí se mě často ptá
00:17:10 a říká mi, že mé sbírce nerozumí,
00:17:12 protože jsem se orientoval na určité soudobé umění
00:17:16 spíš než na to staré.
00:17:19 A já jim trpělivě vysvětluju, že je tomu nutno se učit.
00:17:23 Nikdo se nediví, že se má třeba učit řemeslu
00:17:27 nebo studovat matematiku atd.
00:17:30 Ale když mu řeknu,
00:17:32 že se musí i učit poznávat výtvarné umění nebo obraz,
00:17:36 tak se tomu velice diví, protože každý si myslí,
00:17:39 že tomu rozumí.
00:17:42 A skutečně ty výtvory,
00:17:44 které vidím na stěnách některých svých přátel,
00:17:47 jinak velice vzdělaných, je šokující a zarážející.
00:17:52 -A co bylo bezprostředním impulsem k tomu,
00:17:55 že jste začal sbírat výtvarné umění?
00:17:59 -Jeden z velmi významných mezníků v mé cestě za uměním
00:18:03 byl pan Ladislav Vrbas.
00:18:07 Byl to rámař,
00:18:08 který měl rámařství na Lidické ulici.
00:18:13 Byl to člověk,
00:18:14 který byl svým způsobem těžce postižen osudem.
00:18:18 Já jsem ho poznal, když už měl amputovánu 1 nohu.
00:18:21 Potom dokonce došlo i k amputaci 2. končetiny.
00:18:25 Byl odkázán na invalidní vozík, který se tehdy ještě poháněl ručně.
00:18:31 Nicméně tato osudem velice těžce zkoušená osoba
00:18:36 měla nádherné zájmy, zejména ve sběratelství.
00:18:43 A já jsem k nim chodíval dosti často,
00:18:46 prakticky každou sobotu odpoledne,
00:18:49 kdy jsme v přízemí domu na Lidické, kde Vrbasovi bydleli,
00:18:54 prohlíželi jeho sbírky, a ty byly obrovské.
00:19:04 Od něho třeba jsem koupil tady toho Krále.
00:19:07 A od něj jsem koupil tady toho Procházku.
00:19:10 Tady mám velice památečnou věc:
00:19:13 když jsem v listopadu 1949 promoval,
00:19:16 tak mi tuto kresbičku věnoval sám pan Vrbas.
00:19:20 Je to velice dojemné, protože tam na 2. straně
00:19:23 je napsané věnování pana Vrbase.
00:19:26 On to byl vynikající člověk, ale prostý,
00:19:29 neuměl tak dobře gramatiku, tak tam je napsáno:
00:19:33 panu Leopoldu Pospíšilovy k promoci věnuje Ladislav Vrbas.
00:19:38 -Kdy to přerostlo ve vášeň?
00:19:43 -V r. 1947 jsem vůbec nevěděl, kdo to je Munch.
00:19:47 Až mnohem později jsem se dozvěděl
00:19:50 o jeho velkém významu pro evropské malířství atd.
00:19:55 Tenkrát to byl takový malý domeček,
00:19:58 bylo tam pár věcí, nějak mě to ani nezaujalo,
00:20:01 ale v paměti mi to zůstalo.
00:20:03 Ale já vám řeknu o proměně člověka:
00:20:06 já jsem se tam potom dostal o 40 let později,
00:20:09 už to byla 2patrová budova muzea se spoustou a spoustou věcí
00:20:14 nabitá kresbami od jeho nejútlejšího věku.
00:20:19 On už maloval od 4 let.
00:20:22 To byl Mozart v hudbě.
00:20:25 Už ve 4 letech to byl hotový mistr.
00:20:30 A mohu vám říct, že třeba obraz, který jsem tehdy viděl, "Tanec“,
00:20:36 který jsem ve svých 19, 20 letech považoval za venkovskou tancovačku,
00:20:41 tak jsem pochopil teprve potom.
00:20:46 To je obraz, v jehož levé části je krásná mladá žena
00:20:52 s krásnou tváří, teď je tu ten taneční rej,
00:20:57 a v pravém okraji obrazu je černá postava bez tváře.
00:21:05 Já jsem pochopil,
00:21:06 že to není venkovská tancovačka, ale že to je symbol života,
00:21:10 který se odvíjí v tom reji.
00:21:15 A když se na to člověk dívá už ve zralém věku,
00:21:20 tak pochopí a zeptá se:
00:21:23 člověče, kolik už jsi ušel na své cestě životem?
00:21:28 Od té černé postavy k bílé...
00:21:32 A co jsi zanechal na své cestě?
00:21:43 -To bude historická věc...
00:21:52 Máte starost třeba o osud sbírky?
00:21:54 Co s tím bude, až tu nebudete?
00:21:57 -Takovou starost si nedělám,
00:22:00 ale možná bych podstatnou část věnoval třeba nějaké galerii.
00:22:07 Zatím se necítím natolik nad hrobem,
00:22:09 že bych o tom musel uvažovat.
00:22:13 Bylo by mi líto,
00:22:14 kdyby se to mělo jenom z finančních důvodů rozprodat.
00:22:18 Vytřískat z toho nějaké peníze.
00:22:21 To se mi nezdá dobrý osud.
00:22:25 -Já bych chtěl doufat,
00:22:26 že ještě řadu let se budu z té sbírky těšit.
00:22:32 Protože jak jsem říkal: sbírání je vzrušující
00:22:35 a to vlastnictví, když to člověk má,
00:22:40 už takové není.
00:22:43 Ale pro mě je krásné, když si mohu sednout,
00:22:46 i když čtu třeba denní tisk,
00:22:49 ale zvednu zrak a podívám se na jednotlivé obrázky,
00:22:54 zavadím o některý a v tu ránu
00:22:57 se mi vybavuje spousta reminiscencí,
00:23:01 protože s každým obrázkem je spojen kus vzrušující historie.
00:23:13 -Jak čas běží, tak se touto myšlenkou
00:23:15 nutně musím zabývat stále častěji.
00:23:19 A abych vám upřímně řekl, nevím.
00:23:22 Kdyby to mohlo zůstat nějak v tom celku,
00:23:26 jako ucelená sbírka,
00:23:29 byl bych ochoten to i nějaké instituci předat,
00:23:34 pokud by tu celistvost zachovala.
00:23:39 Ovšem těch šancí je, myslím, velice málo.
00:23:42 Já myslím, že depozitáře našich galerií
00:23:46 jsou přeplněny díly, která nikdy nespatří světlo světa
00:23:51 a nerad bych, aby to skončilo někde ve sklepení v archívu.
00:23:57 -Michelangelo nějakej nebo něco...
00:24:02 Italská práce to bude, italská.
00:24:08 Kdybyste se musel zbavit své sbírky,
00:24:11 které věci by přišly na řadu jako jedny z posledních?
00:24:18 -Bylo by jich asi víc,
00:24:23 ale jedna z posledních by určitě byl
00:24:26 tento reliéf Vladimíra Janouška.
00:24:28 Jmenuje se "Till Eulenspiegel“.
00:24:30 Přišel jsem k němu tak, že mi slíbil udělat nějaký reliéf
00:24:35 a abych mu určil místo, které pro ten reliéf mám.
00:24:38 A když se k tomu pořád neměl,
00:24:40 tak jsem říkal, že bych chtěl toho Eulenspiegela.
00:24:44 Že na něho místo mám.
00:24:46 A on se s tím dost těžko loučil, ale já jsem mu říkal,
00:24:50 že galerie to koupí a strčí to do depozitáře,
00:24:53 kde to stejně nikdo neuvidí.
00:24:55 Takže se mi to podařilo a mám ho.
00:24:57 Je to vlastně mobilní reliéf, dá se s tím hýbat a nastavit to.
00:25:02 Tady má useknutou nohu...
00:25:05 -Paní Ličková je jednou z vašich favoritek.
00:25:08 Tento obraz také?
00:25:10 -Přesně tak.
00:25:11 Paní Ličková je z nejkouzelnějších ve své tvorbě.
00:25:20 A samozřejmě i jako osoba byla nesmírně kuriózní.
00:25:24 Obtížně jsme se k ní dostávali,
00:25:26 protože když jsem vysypal tu svoji úvodní formulku,
00:25:31 co jsem a co bych rád,
00:25:33 tak se na nás i s manželkou upřeně dívala,
00:25:38 neřekla ani slovo,
00:25:41 asi po minutě nebo 2 koncentrovaného pohledu řekla:
00:25:49 tak pojďte dál.
00:25:50 A tím jsme se dostali do jejího 1pokojového bytu,
00:25:55 kde byla celá spousta překvapujících věcí.
00:26:04 Hlavně tam nebyl nikde stůl.
00:26:07 Paní Ličková tvořila na takovém malém štokrleti,
00:26:12 totiž že vzala kus plátna, které je většinou velice řídké,
00:26:17 a posouvala ten obraz tak, jak ho malovala.
00:26:23 Přičemž ten obraz má absolutně dokonalou kompozici.
00:26:26 Ona ten obraz taky nikdy neviděla napjatý.
00:26:29 Ona to plátno, když ho namalovala,
00:26:32 připnula připínáčkama na okno,
00:26:38 protože ona s těmi figurkami komunikovala.
00:26:44 Říkala, že když večer
00:26:46 začne přes okno prosvítat ono matné světlo,
00:26:54 tak ty osoby a ta zvířátka vystupují z toho obrazu
00:27:00 a ona se s nimi domlouvala.
00:27:06 -Které obrazy byste nerad postrádal,
00:27:09 o které byste nerad přišel?
00:27:11 -Mám-li upřímně odpovědět, tak o žádný.
00:27:19 Protože ono je to něco jako moje děti.
00:27:23 A těch se člověk přece žádným způsobem nechce zbavit.
00:27:27 Ke každému z těchto obrazů, a bylo jich ještě daleko více,
00:27:31 mám nějakou osobní vzpomínku.
00:27:33 Vemte si třeba tady toho Mikulku.
00:27:35 To je někdy z r. 1962,
00:27:37 jmenuje se to "Námořníkovo zátiší“.
00:27:40 Jak jsem se k tomu dostal?
00:27:42 Mikulka sháněl 1 monografii o Chagallovi,
00:27:46 která tehdy vyšla v jednom švýcarském nakladatelství.
00:27:52 Ovšem získat sem v tehdejší době
00:27:55 cizí literaturu bylo velice obtížné.
00:27:57 No a já jsem ze své profese internacionální styky měl,
00:28:01 tak se mi podařilo tu monografii, kterou Mikulka chtěl,
00:28:06 sehnat a dal jsem mu ji.
00:28:08 A on mně výměnou za to dal tady toto nádherné zátiší.
00:28:18 -To je velkolepá...Krása...
00:28:33 Snad vás, vážení diváci, náš dnešní pořad trochu zaujal.
00:28:40 Já jsem se zase potěšil neznámými díly, a i poučil.
00:28:45 Také se vám musím omluvit,
00:28:47 že jsme před vás minule předstoupil s nahou tváří.
00:28:50 Ale dnes už se zase vracím do podoby.
00:28:53 Čili jak my divadelníci říkáme, do figury.
00:28:57 A v této figuře se zase loučím
00:28:59 a těším se příště v pořadu Za dveřmi je...
00:29:08 na shledanou.
00:29:09 Neboť jak se praví v písni:
00:29:12 Na shledanou, přijďte zas, my všichni rádi máme vás.
00:29:20 Skryté titulky: Hana Svanovská, Česká televize 2014
00:29:36 .