Pražští Slováci (1996)
00:00:23 Vážení diváci, vítám vás u dalšího pokračování
00:00:27 našeho kulturního pořadu Za dveřmi je...
00:00:32 Za mnou se pohybují a supí vlaky, u mých nohou vidíte kufry.
00:00:36 To obojí je jaksi známkou pohybu, cestování,
00:00:40 přesunu z místa na místo.
00:00:43 Kufry pak navíc značí stěhování. Odjezd a také odchod.
00:00:48 Někdy navždycky.
00:00:50 Není to vždycky lehké, odněkud odejít někam jinam.
00:00:53 Usadit se někde jinde. A mnohdy začínat znovu.
00:00:58 Zvlášť když člověk není už zcela mlád.
00:01:02 Těžké bývá rozhodnout se, někdy je člověk dokonce rád,
00:01:06 když se to rozhodne za něj. Samo, zvenčí.
00:01:10 A třeba i k horšímu.
00:01:12 Takový je člověk, že hledá jistotu.
00:01:16 My ovšem tu dnes budeme mít ty,
00:01:18 kteří zvolili spíše nejistotu.
00:01:21 A přesto toho ani tolik nelitují.
00:01:23 Zkrátka, po tom vlastně budeme pátrat.
00:01:27 Jsou to naši noví spoluobčané, kteří přišli ze Slovenska.
00:01:31 Nikoliv neznámí lidé.
00:01:44 -Odkdy žijete v Praze?
-V Praze žiju od roku 1992.
00:01:50 -A předtím jste bydlela?
-Předtím jsem bydlela v Rájci,
00:01:53 to je 20 kilometrů od Žiliny.
00:01:57 -A proč jste se přestěhovala?
00:01:59 -Přestěhovala jsem se jednak z důvodů rodinných,
00:02:03 ale to poslední rozhodnutí bylo rozdělení státu.
00:02:09 -Stát se rozdělil na 2 části.
00:02:13 Pořád jste opustila tu část, ve které jste byla.
00:02:16 Tu jste opustila proč?
00:02:21 -V podstatě s tímto rozdělením jsem se nikdy neztotožňovala,
00:02:26 nebyla jsem s tím vyrovnána
00:02:28 a právě tam, kde jsem bydlela, v oblasti Žiliny,
00:02:34 tam, jak víte, nacionalistické vášně planuly
00:02:39 a to je mi bytostně cizí.
00:02:42 Mně se zdálo, že v tom prostředí to pro mě není.
00:02:48 -Zdálo se vám,
00:02:50 že to bude přetrvávat do budoucna?
00:02:52 -Nemůžu říct, nejsem přesvědčená,
00:02:56 že to bude přetrvávat do budoucna,
00:02:58 ale myslím si, že to nebude krátkodobá záležitost.
00:03:01 Aspoň tak jsem to cítila v té době,
00:03:04 když jsem se rozhodovala odejít.
00:03:07 Samozřejmě že bych nebyla mohla odejít,
00:03:09 kdybych tady neměla zázemí a práci.
00:03:11 To je samozřejmý, že bych to musela zvažovat.
00:03:15 Ale nevidím to na krátkou dobu
00:03:18 a vzhledem k tomu, že mi není 20,
00:03:20 a potom, co jsme prožili před revolucí,
00:03:23 tak čekat zase, až se za 20 let uklidní tyhle záležitosti,
00:03:28 to se mi zdálo zbytečné maření času.
00:03:34 -Co tady děláte?
00:03:35 -Já jsem povoláním magistra farmacie,
00:03:39 ze začátku jsem dělala v kosmetickém institutu,
00:03:42 pak jsem dělala v lékárně
00:03:46 a pak jsem přešla do farmaceutické velkodistribuce.
00:03:52 -Taky pomáháte při kulturních aktivitách slovenských.
00:03:57 Co všechno děláte?
00:03:59 -Když jsem sem přišla, tak vzhledem k tomu,
00:04:02 že jsem se znala ještě z minulosti ze Slovenska
00:04:05 s některýma známýma lidma, třeba s panem Mlynárikem,
00:04:09 tak začali jsme rozbíhat
00:04:12 teď už existující Slovenské rozhĺady,
00:04:15 které jsou na velmi slušné úrovni.
00:04:17 To znamená, že jsme komunikovali
00:04:20 s mnoha dobrými českými a slovenskými autory,
00:04:24 tam to je o tom.
00:04:29 Tohle už bylo úspěšně rozběhnuté,
00:04:32 tak pak jsem se sešla s Ĺubom Feldekom,
00:04:35 který je přítel ještě ze Slovenska,
00:04:38 a založili jsme tady
00:04:40 Spolek přátel ze slovenského divadla.
00:04:43 Není to žádný kroužek na národnostní bázi,
00:04:49 ale je to Spolek přátel slovenského divadla s tím,
00:04:55 že hrají tam třeba čeští herci nebo režírují,
00:04:58 je to spolupráce.
00:05:00 -A nahrazuje to něco, co postrádáte
00:05:04 nebo proč jste to vlastně udělali?
00:05:09 -Praze skutečně nechybí nějaký kulturní záležitosti,
00:05:13 tady to člověk ani nemůže absolvovat,
00:05:16 o tom to taky není, že by nám scházela...
00:05:19 Můžeme se zapojit do toho, co tady existuje.
00:05:22 Ale je nás teď tady už poměrně hodně
00:05:25 a jsou to lidé tvůrčí, jako Feldek a lidé kolem toho.
00:05:31 Normálně bysme se takhle nikdy nesešli.
00:05:37 A tady se sejdeme jednak přitom, jak to organizujeme,
00:05:41 jak to všechno děláme,
00:05:44 a pak přijdou zase další lidi, které třeba zajímá,
00:05:46 že jsou to slovenský záležitosti.
00:05:49 Buď mají rádi slovenské divadlo,
00:05:51 protože tady mají možnost ho vidět,
00:05:54 je hodně výměn tady a je to oblíbené,
00:05:57 nebo třeba přijdou naši přátelé,
00:05:59 se kterými bysme se jinak nesešli.
00:06:02 -Když člověk z jednoho státu se přestěhuje do druhého,
00:06:05 cítí se být emigrantem.
00:06:07 Do jaké míry máte emigrantské pocity?
00:06:11 -Já jsem vůbec ze začátku neměla pocit,
00:06:14 že jsem emigrant.
00:06:15 Já jsem spontánně přišla do Prahy,
00:06:18 kterou znám,
00:06:20 běžně to pro mě bylo mý hlavní město státu,
00:06:24 kterého jsem byla občanka.
00:06:27 To znamená, že tenhle pocit jsem vůbec neměla.
00:06:29 Tak se přestěhuju.
00:06:31 Jenomže tím, že se ten stát rozdělil
00:06:34 a já jsem se vlastně stala cizinkou
00:06:36 na papíře a vůbec v tom zákonném pojetí,
00:06:41 tak jsem samozřejmě musela pocítit nějakou změnu,
00:06:46 protože jsem si musela vyřizovat český občanství,
00:06:50 trvalé pobyty dětí, teď to ještě probíhá
00:06:54 a je to velmi komplikované a dělá to veliký těžkosti.
00:06:57 Není to pravda, jak říkal pan Klaus,
00:07:00 že to občané vůbec nepocítí.
00:07:02 Já to cítím velmi intenzivně
00:07:04 a myslím, že je takových lidí hodně.
00:07:24 -Považujete se za emigrantku?
00:07:27 -Já myslím, že je to silné slovo,
00:07:30 hovořit o emigraci.
00:07:33 Ale je to vztahování do krajiny, o které jsem si myslela,
00:07:37 že je nejbližší ke Slovensku.
00:07:42 -V jakém okamžiku došlo k tomu rozhodnutí,
00:07:45 že se přestěhujete?
00:07:48 -To nebylo okamžité rozhodnutí.
00:07:51 Prostě v té určité euforii po skončení komunismu
00:07:55 jsem uviděla znaky,
00:07:58 které jsem si pamatovala ze svého dětství.
00:08:00 Chuť a vůli po slovenském státě.
00:08:05 -Hned jste věděli, že se přestěhujete do Prahy?
00:08:08 -Ne, trochu jsme otáčeli glóbusem.
00:08:17 I všechno ostatní bylo ještě komplikovanější.
00:08:22 Měla jsem pocit, v tom jsem se částečně zmýlila,
00:08:26 že jsem si myslela i já, podlehla jsem klamu,
00:08:31 že Češi a Slováci jsou si velmi podobní.
00:08:36 A to není docela pravda.
00:08:39 -A jak to je doopravdy podle vašeho pocitu nynějšího?
00:08:44 -Podle mého pocitu
00:08:47 člověk na Slovensku ví napřed, na čem je.
00:08:51 V Čechách to neví.
00:08:53 Jdu něco vyřizovat nebo pracovat pro nějaké...
00:08:58 Konkrétně pro Knižní klub dělám sadu fotografií,
00:09:02 dělám pro ně obálky, obálky se daří,
00:09:04 všechno je v pořádku,
00:09:07 přijdu tam po dvouměsíční spolupráci,
00:09:11 na těch místech sedí úplně jiní lidé
00:09:14 a všechno se změní.
00:09:15 Nikdy jsem se nedozvěděla, proč ty lidi vyměnili,
00:09:19 proč vyměnili všechny spolupracovníky,
00:09:22 když bych řekla, že produkce Knižního klubu
00:09:25 není po té změně lepší.
00:09:28 Na Slovensku bych to věděla.
00:09:33 Ale zase na druhé straně jsem tu měla úžasné možnosti.
00:09:37 Udělala jsem tu svou největší výstavu v 93. roce
00:09:42 v Pinkasově synagoze, která měla největší návštěvnost,
00:09:47 jakou jsem dosud měla.
00:09:49 Samozřejmě to není všeobecné, že všechno je takto.
00:09:55 -Když to zhodnotíte,
00:09:57 tak přestěhování považujete za dobrý krok?
00:10:01 -Ano. Rozhodně to považuji za velmi dobrý krok,
00:10:05 protože politiku jsem přenechala politikům.
00:10:09 Věnuji se fotografování a mám určité výsledky,
00:10:14 protože když se věnujete tomu, co umíte,
00:10:17 a ne tomu, co neumíte, tak je to mnohem lepší.
00:10:21 -Vrátila byste se ještě zpátky?
-Ne.
00:10:27 -A proč se najednou vracíte ve svých fotkách
00:10:31 k svému dětství, ke svým kořenům a ke vzpomínkám?
00:10:39 -Protože právě rozhodnutím odstěhovat se
00:10:44 si zhodnotíte celý svůj předcházející život.
00:10:49 Když jsem byla dítě,
00:10:52 dostala jsem se do koncentračního táboru,
00:10:55 a když jsem se vrátila,
00:10:57 tak jsem se snažila na to zapomenout,
00:11:00 protože nejsem žádný pesimista
00:11:01 a nechtěla jsem se těmi věcmi zabývat.
00:11:04 Začala jsem naplno žít v novém životě.
00:11:09 Při vzniku nového slovenského státu,
00:11:13 když jsem viděla všechny obrazy ze svého dětství,
00:11:18 tak jsem si vzpomněla na všechny ty lidi,
00:11:21 kteří zmizeli spolu s ním z mého rodinného alba.
00:11:25 Tak jsem si to dala jako určitý cíl.
00:11:29 Některý fotograf fotografuje volnou tvorbu.
00:11:32 Co vidí, nafotografuje.
00:11:35 Já jsem každou věc, kterou jsem fotografovala
00:11:38 a měla výstavu, mělo to určitou myšlenku.
00:11:41 Takže myšlenka této výstavy je rekonstrukce rodinného alba,
00:11:46 ukázat přes to album na dětství
00:11:53 a na ty zážitky, které jsem měla.
00:12:20 -Jste hudební vědec, zabýváte se jazzem
00:12:25 a spolupracoval jste s českými autory.
00:12:28 Vlastně vaše komunikace s Prahou byla běžná.
00:12:33 -To je jedna linie
00:12:35 a druhá linie je v zaměstnání,
00:12:37 kvůli liberální pracovní době jsem byl 30 let v televizi.
00:12:43 -Takže jste často pendloval mezi Prahou a Bratislavou.
00:12:47 -Ano.
00:12:49 -Co pro vás ten přesun znamenal?
00:12:53 -Začal bych od píky.
00:12:55 My jsme generace, která si často připomínala,
00:12:59 že kdyby rodiče emigrovali v 38. roce po mém narození,
00:13:04 ušetřil bych si mnohé nepříjemnosti.
00:13:08 Zemi, ve které jsem žil,
00:13:11 jsem často nepovažoval jen za něco vznešeného,
00:13:14 ale taky za jistý druh prokletí, do kterého jsem spadnul
00:13:18 jistou shodou okolností.
00:13:24 Takže po revoluci,
00:13:27 když se na Slovensku vyvíjel režim,
00:13:29 se kterým jsem nesouhlasil, tak jsem si pomyslel,
00:13:31 že se nemůžou chyby opakovat donekonečna.
00:13:35 Někde je potřeba udělat stop.
00:13:38 -A konzultovali jste to s manželkou?
00:13:42 -My nejsme manželé, ale žijeme spolu 30 let
00:13:45 a cítili jsme to stejně.
00:13:47 Já jsem léta sepisoval encyklopedie,
00:13:50 protože se mi to zdálo za komunismu
00:13:53 to nejsmysluplnější,
00:13:55 co můžu doma a v Praze se svými kamarády dělat.
00:13:59 To byla asi 12-15letá éra mého života.
00:14:05 Po revoluci jsem si všimnul, že mě zajímá i politika
00:14:10 a že vlastně k politice bych se mohl vyslovovat,
00:14:14 že psát umím jen slovensky.
00:14:18 Takže po různých peripetiích,
00:14:21 byl jsem zaměstnaný v židovském muzeu
00:14:23 jako zástupce ředitele,
00:14:25 potom jsem přešel do časopisu Slovenské listy,
00:14:29 kde se teď zabývám komentováním české scény.
00:14:35 -A tu, myslíte si, už jste dostatečně rozpoznal
00:14:38 za tu dobu, co jste tady?
00:14:42 -Já ostentativně plavu po povrchu.
00:14:45 Fascinují mě české aféry,
00:14:50 které považuji za geniálně dramaturgované
00:14:53 s krásnými oblouky seriálového charakteru,
00:14:58 a fascinují mě o moc víc
00:15:02 než konstrukce detektivek a televizních seriálů.
00:15:07 Z poslední doby příběh sirotků, Zlatého slavíka,
00:15:13 miliónových úniků a Ukrajiny,
00:15:20 to je takový spletenec, který autor nemá šanci napodobit.
00:15:27 -Takže pro vás to byla, jak říkáte,
00:15:31 v určitém věku vítaná změna, tady ten přesun.
00:15:35 -Ano, abych upřímně řekl.
00:15:38 Pokud by Československo zůstalo spolu,
00:15:42 tak se vůbec nerozhoduji opustit Bratislavu.
00:15:46 My jsme se nacházeli v situaci,
00:15:48 že jsme rok obývali za komunismu 5 let stavěný dům
00:15:54 a těšili jsme se, že už to konečně skončilo.
00:15:57 Takže nebyli bysme odešli, kdyby všechno zůstalo při starém.
00:16:03 -Cítíte jako člověk, který odešel,
00:16:07 nějaký vztah k tomu nebo jste to záměrně zpřetrhal.
00:16:12 -My jsme ve vynikající pozici, že nemáme železnou oponu.
00:16:16 Kdykoliv můžu nasednout do auta a jet do Bratislavy.
00:16:20 Dokonce jako redaktor slovenských novin
00:16:23 mám kontakt s bratislavskými přispěvateli,
00:16:27 občas tam i služebně zajedu
00:16:30 a necítím se odříznutý od Slovenska.
00:16:35 -Ale přece jenom se nepohybujete denně v tomhle prostředí.
00:16:39 Vzbuzuje to ve vás nějaké pocity, když tam jedete?
00:16:42 -Já vás musím opravit.
00:16:43 Denně chodím do redakce Slovenských listů,
00:16:46 která sídlí v Lucerně
00:16:48 a která je střediskem Slováků, kteří přicházejí do Prahy.
00:16:54 Takže já jsem nikdy se slovenskými intelektuály
00:16:58 tolik nekomunikoval jako v Praze.
00:17:00 -A vaše práce hudebního teoretika jazzového...
00:17:08 -Jazz byl jistým způsobem hudba protestu.
00:17:18 Zároveň mě fascinovala mezinárodnost jazzu.
00:17:23 Kotel, který všechno přetaví do nového tvaru,
00:17:28 kde každý může dát svůj vklad.
00:17:31 Zároveň s tím bylo mnoho organizačních možností,
00:17:37 prosadit jazz v rozhlase, v televizi a na různých pódiích.
00:17:42 Myslím, že revoluce cíle naší generace,
00:17:45 publicistů a teoretiků splnila.
00:18:07 -Poměrně mladí jste se přestěhovali,
00:18:09 to znamená, že začínáte svůj profesionální život tady.
00:18:14 Je to možné tak říct?
00:18:19 -Úplně ne. Já jsem vystudoval režii v Bratislavě
00:18:23 a začal jsem dělat první dokumenty.
00:18:27 Dělal jsem dokument o panu Jakubiskovi
00:18:32 a začátky jsem tam měl dobré,
00:18:37 ale potom jsme si řekli v 92. roce,
00:18:41 že jednak to, co se dělo na Slovensku,
00:18:45 jednak má člověk vyzkoušet,
00:18:47 člověk nemá žít na jednom místě stále,
00:18:50 tak jsme si podali papíry do Kanady
00:18:53 a zároveň jsme si říkali, že to zkusíme i v Praze
00:18:55 a uvidíme, jak to vyjde.
00:18:57 Tak zatím jsme skončili tady.
00:19:00 -Měli jste k tomu ještě nějaké hlubší motivy,
00:19:04 protože taky vaši rodiče se přesunuli sem.
00:19:10 -Určitě to mělo vliv.
00:19:12 Kdyby nešla moje máma sem, asi bysme šli do Kanady.
00:19:19 -A vy?
-Já následuji svého manžela.
00:19:22 Doufám, že nebude chtít jít jednou na Antarktidu.
00:19:26 -A nedělalo vám potíže, se sem přesunout z prostředí,
00:19:30 ve kterým jste zvyklá?
00:19:32 -Ne. Právě to bylo hrozně zajímavé.
00:19:36 -Vy osobně jste neměla nějakou vnitřní motivaci
00:19:40 kromě toho, že následujete manžela?
00:19:45 -Mojí vnitřní motivací bylo vždy, vyzkoušet si žít jinde.
00:19:50 -Přemýšleli jsme,
00:19:53 že toto není naše poslední zastávka.
00:19:56 Svým způsobem se nám to zalíbilo.
00:20:00 -A zalíbilo se vám to v tom smyslu,
00:20:03 že žijete jednou tam, jednou tam,
00:20:06 nebo v tom smyslu,
00:20:09 že ještě jste nenašli ten skutečný domov?
00:20:13 -To je těžké říct. Možná je to v tom druhém.
00:20:18 Přišli jsme na jednu věc.
00:20:22 Je velká škoda Evropy,
00:20:26 že kamkoliv se přestěhujete ze své krajiny,
00:20:29 jste v podstatě cizinec.
00:20:33 V tom byla úžasně dobrá Rakousko-uherská monarchie.
00:20:37 Odešli jste ze Slovenska, šli jste dolů k moři,
00:20:41 byli jste v jedné krajině a patřili jste tam.
00:20:44 -A potřebujete mít pocit, který člověk hledá,
00:20:49 pocit domova, pocit, že odněkud pochází,
00:20:53 že to je jeho domov? Co je teď váš domov?
00:20:57 -Já si myslím, že domov je...
00:21:00 Doma se necítíte tam, kde nemáte zajímavou vaši práci.
00:21:05 Když najdete práci, která je vzrušující, zajímavá,
00:21:10 žijete pro ni
00:21:13 a jsou tam spokojeni s tím, co tam děláte,
00:21:16 tak tam se člověk cítí doma.
00:21:19 -Člověk, když se přestěhuje, musí bojovat.
00:21:22 Když je v tom svém prostředí, tak se stane lhostejným
00:21:26 a je méně pružný.
00:21:30 Když změní prostředí, tak se strašně moc naučí.
00:21:34 Je to hrozně příjemné.
00:21:36 -Člověk je v podstatě lenivý tvor.
00:21:41 Když má ceruzky na pravé straně psacího stolu,
00:21:45 tak už do smrti.
-Ceruzka je tužka.
00:21:55 -A nechce nic měnit, protože to je hrozně namáhavé,
00:21:58 vyměnit byt,
00:22:01 udělat všechna ta rozhodnutí.
00:22:08 Ale myslím si, že je to takový impuls.
00:22:14 Člověk si rozšíří obzory, musí s věcmi bojovat,
00:22:17 nemůže zůstat lhostejným.
00:22:33 -Můj strýc Maxi byl velký dobrodruh.
00:22:37 Když mu bylo 15 let, vzal si část rodinného majetku
00:22:41 a jel do Ameriky.
00:22:46 Když se potom vrátil domů, přivezl si s sebou americkou ženu,
00:22:51 dovezl si bryčku s jedním koněm
00:22:54 a hlavně si donesl laso.
-Á, laso.
00:22:57 -S námi dětmi si hrál tak,
00:23:00 že házel laso po dvoře a nás do toho chytal
00:23:03 a to byla velikánská zábava.
-Že bych to zkusil?
00:23:11 -Kdy jste se rozhodl, že se přestěhujete?
00:23:15 -Myslím, že definitivně to bylo v srpnu 1991
00:23:20 po gigantickém konfliktě, který jsem měl na Slovensku
00:23:26 s tehdejším premiérem vlády Slovenské republiky.
00:23:33 -To vás přivedlo k definitvnímu rozhodnutí?
00:23:36 To znamená, že už předtím jste o tom uvažoval?
00:23:39 -Ani ne. Ze dne na den jsem zjistil,
00:23:43 že se mi nežije tak, jak jsem si představoval.
00:23:46 Ztratil jsem pocit pohody, jistoty a bezpečí.
00:23:51 -A proč?
00:23:55 -Dostal jsem se do konfliktu s miláčkem slovenského publika,
00:23:59 a tak jsem se stal ne příliš oblíbeným občanem.
00:24:04 -Přeneslo se to na vaše okolí
00:24:07 nebo trpěl jste tím v každodenním životě
00:24:09 nebo rodina vaše?
00:24:11 -Trpěl... Nevím, jestli to není slovo příliš silné.
00:24:15 Zdálo se mi, že praktický každodenní život
00:24:17 je příliš komplikovaný.
00:24:18 Mně se nechtělo probíjet se ulicemi,
00:24:20 dopravními prostředky
00:24:22 a vyposlechnout si pětkrát denně nějakou hloupou poznámku.
00:24:27 Ten pocit pohody je pro mě strašně důležitý
00:24:30 a pocit jistoty a bezpečí a ty jsem ztratil.
00:24:33 -Uvažoval jste o tom, kam půjdete
00:24:36 nebo hned jste věděl, že do Prahy.
00:24:39 -Do Prahy to bylo nejjednodušší.
00:24:41 Měl jsem tu kamarády,
00:24:44 zdálo se mi, že stále zůstávám doma,
00:24:46 že se nestěhuji za hranice.
00:24:48 Že neměním příliš ten kulturní kontext,
00:24:50 na který jsem byl zvyklý.
00:24:52 Že to na mě neklade příliš velké jazykové nároky.
00:24:56 Že si najdu zaměstnání.
00:24:58 Bylo to velmi jednoduché se rozhodnout.
00:25:01 -Ten pocit se vám potvrdil nebo se vám nějak změnil?
00:25:08 -Kamarádi zůstali kamarády, práci jsem si našel,
00:25:11 mám tu víc pohodlí, víc jistoty,
00:25:14 lépe se mi tady žije.
00:25:17 -Takže považujete to rozhodnutí za správné?
00:25:21 -Považoval jsem ho tehdy za nevyhnutelné,
00:25:23 dneska bych na tom nic neměnil, kdyby se situace opakovala.
00:25:28 -Za jakých okolností tady žijete?
00:25:30 Co děláte, jak bydlíte?
00:25:34 -Myslím si, že bydlím normálně. Bydlím na sídlišti Červený vrch,
00:25:39 je to normální sídliště, blízko Šárky, Šárka je fajn,
00:25:43 přírodní prostředí. Dělám všelicos.
00:25:47 Nejdříve jsem přednášel na univerzitě,
00:25:50 potom jsem toho nechal, dnes jsem na volné noze,
00:25:53 rozehrál jsem několik projektů. Zčásti souvisí s výzkumem.
00:25:58 Převzal jsem po Josefu Vavruškovi ten velký grant,
00:26:01 který on nestačil dokončit.
00:26:04 Vydávám knížky, ne příliš úspěšně.
00:26:08 Rozběhl jsem projekt video-interview s lidmi,
00:26:14 kteří přežili holokaust. S Židy, s Romy,
00:26:17 ale i se sudetskými Němci.
00:26:20 -Jak se cítíte dnes?
00:26:22 Víc myšlením a sledováním toho děje tam
00:26:27 nebo sledujete víc, co se děje tady?
00:26:29 K čemu se víc cítíte povinen vyslovovat
00:26:32 nebo co vás víc zajímá?
00:26:38 -Ze mě stal skeptik za poslední roky,
00:26:41 docházím k dost smutnému názoru,
00:26:44 že slova a popsané strany až tak moc neznamenají,
00:26:49 jak jsem si celý život myslel.
00:26:52 Necítím potřebu se vyslovovat vůbec,
00:26:54 ale přesto se vyslovuji.
00:26:57 Mluvím o věcech, o kterých mám pocit,
00:26:58 že se mě týkají,
00:27:00 že za ně nesu maličký kousíček zodpovědnosti.
00:27:04 Ale to nejsou věci velké politiky,
00:27:07 to nejsou ani věci celého státu nebo krajiny.
00:27:11 Ale když jsem svědkem násilí,
00:27:14 když jsem svědkem nespravedlnosti,
00:27:16 když jsem svědkem grázloviny, tak mi to prostě nedá.
00:27:20 -Kde se dnes cítíte doma?
00:27:24 -Já jsem se doma vždycky cítil v tom bytě,
00:27:27 do kterého jsem se každý den vracel,
00:27:29 a v té ulici, kde jsem se dobře cítil,
00:27:31 a v té hospůdce, kam jsem chodil za přáteli.
00:27:33 To platí i pro Prahu.
00:27:35 Prostě cítím se doma tam, kde žiju,
00:27:37 pokud se mi tam žije příjemně.
00:28:02 -My jsme dnes záměrně nepátrali
00:28:04 po politických motivech.
00:28:06 Snažili jsme se o to,
00:28:08 abychom se politikou vůbec nezabývali.
00:28:12 Zajímali jsme se o lidské pohnutky a důvody,
00:28:15 o to, jak se těmto lidem daří,
00:28:18 jak žijí, pracují, jak se cítí.
00:28:23 Hůře je člověku neznámému,
00:28:26 který nemá přátel, nemá styků ani peněz.
00:28:30 Doufejme jenom, že nás to nepotká.
00:28:34 A buďme nápomocni těm, které osud takto postihl,
00:28:37 aby našli svůj domov.
00:28:40 Na shledanou zase příště
00:28:42 u našeho kulturního měsíčníku Za dveřmi je...
00:28:47 Skryté titulky: I. Marečková Česká televize 2014
00:28:49 .a