Tři ženy (1995). Režie K. Fuksa
00:00:22 Vážení diváci, opět vás vítám u sledování
00:00:26 dalšího dílu Za dveřmi je... (pískání)
00:00:32 V dnešním pokračování vám představíme 3 ženy,
00:00:36 jejichž osudy se pravděpodobně nikdy neprotnou.
00:00:40 Každá se věnuje jinému povolání, navzájem se neznají.
00:00:45 Jediné, co je spojuje, je právě náš pořad.
00:00:49 Jejich výpovědi nejsou ani radikální, ani...
00:00:54 Prostě dělají to, co umí.
00:00:56 A dělají to dobře.
00:00:58 Naše první návštěva za otevřené dveře
00:01:01 povede do továrny.
00:01:03 Lépe řečeno, do továrny na kotle.
00:01:06 A pokud si myslíte,
00:01:08 že takové prostředí není typické pro ženy,
00:01:12 zkuste si vzpomenout třeba na film Anna proletářka.
00:01:24 Paní Doleželová, dovolte mi otázku.
00:01:28 Jak se z mladé novinářky stane majitelka továrny?
00:01:37 -Nevím, jestli byste tomu věřil,
00:01:39 ale není to tak nejtěžší přerod,
00:01:42 protože z mladé novinářky, vy jste neřekl docela přesně,
00:01:45 z mladé ekonomické novinářky,
00:01:47 protože kdybych se zabývala, dejme tomu, módní rubrikou,
00:01:50 bylo by to přinejmenším zvláštní.
00:01:53 Ale tou já jsem se zabývala jen okrajově a ze zájmu,
00:01:57 ale ekonomika, to byla moje vášeň
00:02:00 a to jsem vždycky chtěla dělat.
00:02:03 Takže je to vlastně jen uplatnění mé ekonomické novinařiny v praxi.
00:02:07 Chtěla jsem zkusit, jestli ty moje názory
00:02:09 a to, o čem jsem vždycky psala
00:02:11 a snažila jsem se ty názory prezentovat velice veřejně,
00:02:14 tak jestli to v té praxi taky dokážu.
00:02:17 Takže takhle se stane z mladé ekonomické novinářky
00:02:19 majitelka takové továrny.
00:02:21 -Uvažovala jste někdy o tom,
00:02:24 že by vůbec jste měla šanci nebo že ta možnost bude
00:02:28 pustit se do podnikání? Spřádala jste nějaké plány?
00:02:32 -Že bych spřádala plány přímo... Byla to taková kategorie snů.
00:02:37 Já jsem si prostě vždycky přála podnikat
00:02:41 a nějakou továrnu mít a mít ten komín za zádama.
00:02:46 I když nepocházím z rodiny, která by továrny měla.
00:02:50 Předesílám, že to není tak.
00:02:53 Ale, dejme tomu, bratr mého dědečka
00:02:56 byl velikým podnikatelem v různých oborech,
00:02:58 měl krejčovské salóny atd. To ano.
00:03:01 Ale všichni ti ostatní se věnovali
00:03:04 spíš průmyslové výrobě atd.
00:03:08 Já jsem si prostě vždycky přála továrnu.
00:03:11 Už jako malá holka jsem chtěla mít továrnu
00:03:15 a to se mi splnilo.
00:03:17 -Váš manžel taky podniká.
00:03:20 -Můj muž podniká, ale podniká trošku v jiném oboru.
00:03:24 Ono se to ani nedá tak říct, že v jiném oboru,
00:03:27 protože jak toto, radiátory, kotle,
00:03:30 tak speciální obklady, dlažby,
00:03:33 speciální barvy, což je teď jeho největší a nová aktivita,
00:03:39 to je všechno stavebnictví.
00:03:41 -Proč jste se do toho nepustili spolu?
00:03:46 -Já nechci pracovat 365 dní v roce 24 hodin denně.
00:03:51 Já si rodinného života cením nade všecko
00:03:56 a bez něho bych nemohla existovat.
00:03:58 On mně dává tu sílu, zčásti, kterou mám,
00:04:03 abych toto všechno mohla dělat.
00:04:05 Ono to opravdu není jednoduchý, i když se to tak může zdát.
00:04:10 Takže proto jsme se do toho nepustili spolu,
00:04:11 protože ty starosti se potom jenom kumulují.
00:04:15 Vy, když se sejdete,
00:04:18 nevím, jaká by to musela být povaha,
00:04:20 aby o té práci nedokázali...
00:04:23 Prostě ti lidi doma nemluvili, a nerozebírali,
00:04:26 dokud by neusnuli, by o ní nemluvili.
00:04:28 A na Vánoce a na Velikonoce... Proto jsem nikdy nechtěla
00:04:33 nikoho z rodiny v této továrně.
00:04:35 A dodneška tady není nikdo z rodiny.
00:04:47 -Přece jenom vidím, máte tady pod sebou samé muže.
00:04:51 Dělá vám to nějaké problémy, ovládat muže?
00:04:55 -Ovládat... Těžko říct.
00:04:58 Já jsem ráda, že tady dělají muži,
00:05:01 protože já s nimi vycházím velice dobře,
00:05:04 a můžu říct, abych to nepřehnala,
00:05:07 že za 95 % těch, co tady dělají,
00:05:09 bych skutečně dala ruku do ohně.
00:05:12 Skutečně, bez komentáře, dala ruku do ohně.
00:05:16 Za ty 4, 5 let se to vytříbilo tak,
00:05:19 že jsou skutečně vynikající ti, kteří tady zůstali.
00:05:23 Ten základní kádr je špička špiček.
00:05:28 -Ale přece jenom vy se pohybujete celý den
00:05:32 tady v pracovním prostředí. Kolik tady trávíte času?
00:05:36 -Já tady trávím času... Přijde na to.
00:05:38 Bývá to i 12 hodin.
00:05:40 Já samozřejmě, protože si sama řídím obchod,
00:05:44 tak přímo tady v továrně trávím, dejme tomu,
00:05:46 z těch dvanácti sedm, šest, pět.
00:05:49 -A kdybych se pídil po vašem osobním životě
00:05:53 jako po osobním životě těch známých podnikatelů,
00:05:58 čeho bych se dopátral? Co děláte?
00:06:01 -Dopátral byste se toho, že trávím spoustu času
00:06:05 na motocyklových a automobilových závodech.
00:06:08 -Jako divák?
-Dnes už spíš jako divák,
00:06:12 ale v předchozích letech jsem tam trávila spoustu času
00:06:17 jako pracovník tiskového střediska.
00:06:19 Dobrovolný samozřejmě.
00:06:21 Dělala jsem při mezinárodních autokrosech
00:06:25 vedoucí organizačního štábu,
00:06:28 když nebožtík Bob Bělohoubek ještě tenkrát vedl autokrosaře.
00:06:32 Byla jsem s ním ve stejném autoklubu atd.,
00:06:35 takže autokros byla taky naše doména.
00:06:37 -Máte čas třeba na čtení?
-Udělám si ho.
00:06:41 Můj oblíbený druh literatury jsou různé druhy encyklopedií,
00:06:46 které ovšem lze číst jako beletrii.
00:06:49 To znamená, nechci říkat zrovna svět záhad, svět toho,
00:06:54 ale prostě tento typ literatury.
00:07:05 Já jsem taková, jaká jsem, a spousta lidí říká,
00:07:08 že neví, co si o mně má přesně myslet.
00:07:11 Já taky nevím, co si o sobě mám přesně myslet.
00:07:15 Já jsem prostě Marika Doleželová a věřím,
00:07:19 že mě lidé budou brát takovou, jaká jsem.
00:07:23 Takže nejsem jen podnikatel,
00:07:26 nejsem jen novinář, jsem ta holka,
00:07:30 co jezdí v sobotu a v neděli s chopperama na výlety
00:07:34 nebo s nima jezdí na střelnici. Já hrozně ráda střílím,
00:07:38 to jsem vám ještě neříkala.
00:07:41 Já nevím, mně se to líbí. Nejlepší je, když se trefím.
00:07:46 -Takže nepřemýšlíte o tom, kdo vlastně jste.
00:07:49 -Jste prostě.
-Já prostě jsem.
00:07:56 -Jo, jo, jo.
00:07:58 Pojede se do Vyškova.
00:08:00 Častým úkazem bývá,
00:08:02 že našinec odjede za obživou a slávou do ciziny.
00:08:07 Slečna Valérie naopak přijela z Francie k nám.
00:08:11 Stane se tady slavnou
00:08:13 a dozví se o ní díky nám celý svět?
00:08:20 HUDBA
00:09:00 -Co tady děláte?
00:09:05 -Jsem učitelka angličtiny a francouzštiny.
00:09:07 Tady učím už 2 roky a také zpívám ve skupině,
00:09:09 která se jmenuje Here.
00:09:14 -Kdo jste?
00:09:20 -Jmenuji se Valérie Chauvey, je mi 29, jsem Francouzka
00:09:24 a pocházím z malého francouzského městečka.
00:09:27 Je opravdu velmi malé,
00:09:29 má asi 30 tisíc obyvatel a je v horách.
00:09:31 A teď jsem tady.
00:09:35 -A proč?
00:09:38 -Protože jsem studovala bulharštinu
00:09:40 a před 10 lety v Bulharsku jsem se seznámila
00:09:44 s jedním Čechem, kytaristou mé současné skupiny.
00:09:47 Po revoluci jsem přijela sem, docela se mi tu líbilo
00:09:50 a pak jsem dostala příležitost začít tady učit.
00:09:53 Domnívala jsem se,
00:09:54 že to pro mě bude zajímavá zkušenost.
00:09:56 Tak jsem to přijala a zůstala.
00:10:00 HUDBA
00:10:33 -Jako cizinka, jaký máte pocit tady?
00:10:40 -Jak se tu cítím jako cizinka?
00:10:42 Ze začátku to bylo docela obtížné,
00:10:45 protože jsem česky nerozuměla a vůbec jsem česky neuměla,
00:10:47 takže pro mě bylo dost těžké, proniknout do české kultury,
00:10:51 porozumět lidem
00:10:52 a zvyknout si na jejich způsob života.
00:10:54 Teď už je to lepší. Hodně rozumím, umím trochu mluvit
00:10:57 a vůbec se mi po domově nestýská. Je mi tu dobře.
00:11:05 -A vy taky zpíváte v kapele.
00:11:14 -Ano. Také proto jsem tady.
00:11:16 Je to pro mě velká příležitost,
00:11:17 protože jsem vždycky chtěla dělat hudbu,
00:11:19 a teď zpívám s kapelou Here.
00:11:21 Je to hodně zajímavá práce a mám z toho dobrý pocit.
00:11:30 -Jaký je to druh hudby?
00:11:35 -Těžko říct. Někdo by to asi nazval
00:11:37 nezávislá hudba. Není ani moc klidná, ani rychlá.
00:11:41 Je prostě nezávislá.
00:12:04 -Jak vidíte české ženy?
00:12:14 -Mluvím-li o svých kamarádkách Češkách a Slovenkách,
00:12:18 tak tam nevidím žádný rozdíl.
00:12:20 Ale co mě překvapuje třeba tady ve Vyškově,
00:12:22 je fakt, že tu žije spousta mladých dívek,
00:12:25 je jim třeba 17 nebo 18
00:12:27 a všechny jsou vdané a mají děti.
00:12:30 Dost dobře to nechápu,
00:12:32 protože ty holky toho o životě ještě moc neví.
00:12:34 A za 5 let se třeba rozvedou.
00:12:37 Je zvláštní, vidět tohle ve vaší společnosti,
00:12:39 která se mění.
00:12:41 Myslím, že by holky měly být opatrnější
00:12:44 a nevdávat se tak mladé. To je skutečně divné.
00:12:49 Nebo třeba když jdete do hospody, jsou to muži, kteří mluví,
00:12:53 zatímco české ženy, většina českých žen,
00:12:56 vůbec nepromluví.
00:12:59 Nebo manželé spolu nechodí do restaurace
00:13:01 a vedou velice oddělený život.
00:13:04 Česká rodina je úplně jiná než francouzská.
00:13:14 HUDBA
00:13:31 -Myslíte, že můžete se skupinou vyjet do světa
00:13:34 a stát se slavnými?
00:13:37 -Myslím, že my všichni bychom rádi zpívali ve Francii,
00:13:41 v Anglii, v Německu nebo vůbec po Evropě.
00:13:44 Rádi bychom vyjeli z České republiky.
00:13:47 Prozatím je to fajn, být tady,
00:13:49 ale chtěli bychom toho dosáhnout mnohem víc.
00:13:54 -Myslíte, že se tady můžete realizovat lépe
00:13:56 než například ve Francii?
00:14:00 -Hodně jsem se tady o sobě dověděla,
00:14:03 protože situace ve Francii je mnohem horší než tady.
00:14:07 A já si uvědomila,
00:14:08 že mí přátelé ztratili veškeré naděje.
00:14:11 Je velmi těžké, najít tam práci nebo byt,
00:14:13 a celá ekonomická situace je tam velmi špatná.
00:14:16 Zatímco tady, nechci říct, že je všechno možné,
00:14:20 ale ještě stále máte určité sny.
00:14:22 Tohle je nová demokracie, takže skoro všechno je možné.
00:14:26 Myslím pro mladé lidi.
00:14:28 Všechno je nové.
00:14:34 -Chcete tu zůstat delší dobu? Jak dlouho tu chcete zůstat?
00:14:39 -Nevím. Moc mě baví má práce s kapelou
00:14:42 a mám tady spoustu přátel.
00:14:44 Kapele nemůžu jen tak říct: Nazdar, jedu domů.
00:14:46 Je to velká zodpovědnost
00:14:48 a budu tady tak dlouho, dokud bude kapela existovat.
00:14:55 -Takže si nic neplánujete?
-Nemám žádné plány.
00:14:59 Žiju mezi Francií a Českou republikou
00:15:01 a je to tak v pořádku.
00:15:03 Na 2 měsíce si odjedu do Francie a pak se zase vracím zpět.
00:15:05 Je to prima.
00:15:31 -V závěru minulého dílu jsme vás vyzvali,
00:15:35 abyste nám poslali své sny.
00:15:37 Z došlých dopisů jsme vybrali sen
00:15:40 paní Lenky Dobešové z Pardubic.
00:15:47 -Potřebovala jsem nový pas.
00:15:54 Paní fotografka mi udělala narychlo fotky,
00:15:58 protože úředníci hrozili, že zavřou.
00:16:05 Fotky byly pěkné,
00:16:06 ale měla jsem na nich zavřené oči.
00:16:12 Paní fotografka mi bleskově udělala nové fotky.
00:16:20 Úředníci začínali balit.
00:16:27 Fotky nebyly pěkné. Nebylo na nich skoro nic.
00:16:33 Aby mi paní fotografka, která se mezitím chystala odejít,
00:16:37 mohla udělat fotky do třetice,
00:16:39 musela jsem s ní jít pro nový film.
00:16:45 Do místnosti fotografů
00:16:47 se šlo přes stálou expozici moravské galerie.
00:16:50 Tam bylo krásných věcí!
00:16:53 Říkala jsem si, že jsem hloupá, že se tam občas nezajdu potěšit.
00:17:03 Paní fotografka mi potřetí udělala fotky.
00:17:06 Byla jsem na nich úplně malinká.
00:17:12 Bylo to beznadějné. Nikam jsem asi jezdit neměla.
00:17:18 -A naše poslední návštěva je opět brněnská.
00:17:23 Vede do ateliéru Zdeňky Höhmové,
00:17:26 výrazné to ženy brněnského malířství.
00:17:32 Je nějaký rozdíl v tom,
00:17:35 být samostatný jako muž nebo být samostatná jako žena?
00:17:42 -Abych pravdu řekla, vždycky jsem si přála být mužem,
00:17:46 kdybych měla kápnout božskou.
00:17:49 Ale už je to tak, jak to je.
00:17:51 Myslím si, že to ty ženy mají trošku těžší.
00:17:57 -V čem to mají těžší?
-Právě chci říct,
00:17:59 že v poměru k čemu by se mělo říct,
00:18:02 ale to už jsem řekla, že bych byla radši mužem,
00:18:04 takže myslím, že jsem to zodpověděla.
00:18:08 -A proč bys radši byla mužem?
00:18:10 -Já si myslím, že pořád žijeme ve světě mužů.
00:18:13 To povolání, který dělám já,
00:18:16 tak není typicky ženská profese.
00:18:18 Dá mně kolikrát hroznou práci, když vím, že jdu večer do divadla
00:18:23 nebo na nějakou společenskou záležitost,
00:18:27 tak nemůžu malovat. Jdu si čistit nehty, ruce,
00:18:31 protože jsem od barev špinavá.
00:18:35 Toto není to nejtěžší na mé práci zrovna,
00:18:37 co jsem uvedla,
00:18:39 ale říkám, není to typické ženské povolání.
00:18:43 Navíc já si to trošku ztěžuju, protože dělám s materiálem.
00:18:48 -Jaký je rozdíl mezi mužským a ženským malováním?
00:18:52 -To je krásná otázka.
00:18:54 Já bych ráda tvrdila, že žádný.
00:18:57 Ale to musí posoudit asi někdo třetí.
00:19:01 -A v čem myslíš,
00:19:03 že se tvoje malování stalo specifickým,
00:19:07 v čem cítíš osobitost svýho vlastního výrazu?
00:19:14 -To by se asi dalo nějak nasměrovat
00:19:18 taky možná k otázce inspirace, co člověka inspiruje a takhle.
00:19:23 Osobitost svýho výrazu... Nevím.
00:19:28 Já jsem hrozně dlouho hledala to tvarosloví,
00:19:32 co potom dělá obraz obrazem,
00:19:35 co možná dělá, jak ty říkáš, tu osobitost.
00:19:39 Takže jsem strašně dlouho chodila na určitá místa,
00:19:44 do starých lomů a všelijakých opuštěnějších míst,
00:19:48 kde jsem hodiny a hodiny koukala na stébla,
00:19:52 který koukají z nějaké bažiny, popraskaný země,
00:19:56 nebo kameny, který měly krásný tvary,
00:19:59 což konkrétně byla lokalita, jak jsou staré Černovice.
00:20:03 A je tam současně planýrka,
00:20:06 posléze jsem se dozvěděla, že je tam jedovato,
00:20:08 a taky mně vždycky z těch výparů, co se tam vozí,
00:20:10 tak mně často bývalo dost blbě, protože jsem tam bývala celý dny
00:20:13 a malovala jsem.
00:20:15 Po tomhle konkrétním začátku
00:20:18 člověk začal eliminovat realitu
00:20:21 a dostával se asi k těm znakům, který začal používat,
00:20:26 až se ta tvorba postupně víc a víc abstrahovala.
00:20:38 Maluji většinou nad zemí.
00:20:40 Visím nad obrazem hlavou dolů jako netopýr,
00:20:43 jako bych vybírala řádky brambor.
00:20:46 Často mám před sebou výslednici
00:20:48 několikatýdenního i měsíčního snažení,
00:20:51 ale když přestřihnu pomyslnou pupeční šňůru,
00:20:54 odložím špachtle a štětce, tak obraz zmizí.
00:21:05 -Stále se vlastně to objevuje. Vždycky se mluví muž, žena.
00:21:10 Jaké pohlaví bys přisoudila svým obrazům?
00:21:20 -Asi je to krásná otázka, ale nevím, jak bych to řekla.
00:21:23 Možná ženská má přece jen větší citlivost,
00:21:25 že to tam v těch obrazech asi bude,
00:21:28 že typicky mužská malba to zřejmě není,
00:21:31 ale zas mám pár dobrých přátel,
00:21:33 kteří když občas byli na výstavě nebo se přijdou podívat,
00:21:38 používají jednu typickou větu, kterou se chválí.
00:21:42 Nebudu ji říkat, není příliš slušná,
00:21:44 ale nahradila bych to jedno slovo:
00:21:46 Höhmovko, má to jakýsi grády.
00:21:48 Takže možná je v tom nějaký napětí
00:21:51 nebo něco, co je ve mně a co do těch obrazů dávám.
00:21:56 U mužů si myslím, že muži jsou víc...
00:22:00 Neumím to teď přesně definovat...
00:22:03 Neumím to říct přesně.
00:22:07 -Jak bys to nazvala? Mají agresi větší
00:22:10 nebo zarytost větší?
00:22:12 -Ani ne tak agresi nebo zarytost,
00:22:14 ale možná ještě větší rozmach než třeba ta žena.
00:22:22 Ale pak se odněkud přihrne odvaha.
00:22:25 Nějaká jiskra a jiskření a člověk to nevzdá.
00:22:28 A nenechá zplanět tolik vydané energie.
00:22:31 Znovu jdu k obrazu, obhlédnu jeho reliéf
00:22:34 plný zásahů a jizev po prstech, nehtech a dlaních
00:22:38 s ostrými vrypy nože a špachtle
00:22:40 a kdesi cosi uberu a jinde přidám
00:22:43 a ono se to sdělení začne drát zevnitř ven.
00:22:47 Přestane ulpívat na povrchu. Začne to žít a tepat.
00:22:56 -Když člověk listuje těmi tvými katalogy,
00:22:59 tak zjišťuju, že se taky vyjadřuješ písemně,
00:23:03 literárně.
00:23:06 Co tě k tomu přivedlo?
00:23:13 -Možná že tréma příslovečná, protože já vždycky,
00:23:16 když se se mnou mělo někde něco natáčet,
00:23:18 tak jsem byla strašně vynervovaná
00:23:20 a zjistila jsem, že se dá pozdržet
00:23:23 to špatně psaný slovo,
00:23:25 tisíckrát se to dá opravit nebo vypilovat.
00:23:28 Jednak to a potom za druhý
00:23:31 ono pro mě nestačí jenom malovat,
00:23:35 protože je potřeba uvažovat nebo myslet.
00:23:44 A všechny ty obrazy, když už tady spousta věcí není,
00:23:48 třeba se to prodalo nebo je to v nějaké galerii,
00:23:51 tak je to taková řada
00:23:53 a vlastně ta vývojová řada je i v těch myšlenkách.
00:23:56 Takže se snažím si zachytit i tady toto,
00:23:59 aby měla pořád na co navazovat.
00:24:04 A dál je to opět na nás.
00:24:07 A když to všechno nepomlátíš, řekl Hospodin,
00:24:10 na tomto světě nalezneš ráj.
00:24:17 -A to je konec, vážení přátelé.
00:24:20 Loučíme se s vámi, sejdeme se za měsíc,
00:24:24 posílejte nám své sny, rádi je zpracujeme.
00:24:28 Ještě jednou na shledanou.
00:24:31 A to pivo z ledničky si doneste sami.
00:24:35 Skryté titulky: I. Marečková Česká televize 2014
00:24:38 .