Disidenti včera a dnes (1995). Režie K. Fuksa
00:00:25 Milí příznivci volných hovorů,
00:00:28 dočkali jste se pořadu, ve kterém vás budu provádět,
00:00:32 jmenuji se Arnošt Goldflam,
00:00:34 úskalími kulturního života,
00:00:37 osudů, dějů,
00:00:40 historií, příhod atd.
00:00:43 Dočkali jste se půlhodinky občasného shledávání,
00:00:47 kde byste měli získat pocit,
00:00:49 že ne všechno se děje ve spěchu a za peníze.
00:00:53 Autoři mi tvrdí,
00:00:55 že by vás to mohlo bavit a zajímat.
00:01:26 V dnešním prvním pořadu jsme vybrali několik osobností,
00:01:31 lidí, kteří se snažili pracovat v kulturní oblasti
00:01:35 v době vlastně nedávno minulé.
00:01:39 Co se s nimi od té doby stalo,
00:01:41 s jakými se setkávali potížemi,
00:01:44 v jakých vodách se pohybují dnes,
00:01:47 to jsou otázky, po kterých se budeme pídit.
00:01:57 My jsme tady ve velkolepé pracovně
00:02:00 šéfa činohry Národního divadla v Brně.
00:02:03 Franto, pomyslel sis, že se tady ocitneš kromě toho,
00:02:08 že bys mohl přijít na to, aby ti dali výpověď?
00:02:12 -Ne. V žádným případě.
00:02:15 Život píše romány, jak říkával můj tatínek,
00:02:18 a to jsem si opravdu nemyslel v žádným případě.
00:02:21 Pro mě samotnýho je to pořádný překvapení.
00:02:26 -Za starých časů, tzn. před převratem,
00:02:29 jsi byl velmi kulturně aktivní, hlavně v literatuře.
00:02:36 Vydávals nebo rozšiřovals různé samizdaty.
00:02:40 Jak jsi realizoval svou potřebu
00:02:44 svobodné tvorby ve své profesi?
00:02:51 -Je to trošku složitější, než připravovat knižní svazeček,
00:02:55 i když ta příprava knižních svazečků,
00:02:58 které dodnes já mám velmi rád a chovám je jako milé přátele,
00:03:03 tak i to bývalo někdy nesnadné.
00:03:09 Jakési pokusy, ty o nich dobře víš,
00:03:13 se vylíhly na okraji jako jakási větev
00:03:18 vyrůstající jednak z té samizdatové práce,
00:03:22 jednak z bytových přednášek, seminářů,
00:03:27 které se dělávaly taky u nás v bytě.
00:03:31 Rád vzpomínám na návštěvy především Radima Palouše,
00:03:34 svazeček jeden tady máme, který měl pěkné přednášky u nás.
00:03:39 A na okraji toho vznikl ten nápad,
00:03:43 pokusit se o Divadlo U stolu.
00:03:46 Jednak s tím večerem šafaříkovských esejů,
00:03:50 to bylo první představení,
00:03:53 na přelomu roku 1988 a 1989 jsme to připravovali.
00:04:00 Souviselo to velmi těsně s přípravou svazečku,
00:04:05 který nese název Průkaz totožnosti.
00:04:09 A Průkaz totožnosti se taky jmenovalo to představení.
00:04:20 -A domníváš se, že bys tady rád setrval?
00:04:24 Nebo jak vidíš tuto pozici, ve které teď seš?
00:04:28 -Podívej. Já to od samýho začátku chápu jako jakousi službu,
00:04:31 která má časovej horizont.
00:04:34 Bylo by asi předčasný,
00:04:37 kdybych teď ten časovej horizont nějak naznačoval
00:04:39 nebo dělal nějaký závěry v tuto chvíli.
00:04:42 Ale rozhodně to nevidím jako práci,
00:04:46 která by mě měla provázet do důchodu nebo stále.
00:04:52 -Já jsem měl možnost tvou činnost trošičku vidět,
00:04:58 půjčovals mně knížky atd., různé samizdaty.
00:05:03 Nepřipadá ti ten život jiný, než byl dřív?
00:05:08 Nebo jak ti připadá tvůj nynější život
00:05:11 oproti dřívějšku před převratem?
00:05:14 Jak bys to porovnal?
00:05:20 -To bylo už mnohokrát řečeno,
00:05:22 že jsme žili v jakémsi bezčasí, v čase bez dějin.
00:05:26 V takovým šedým bezdějinným prostoru,
00:05:30 kde život společnosti i jednotlivce
00:05:33 byl nejrůznějším způsobem omezován a oklešťován.
00:05:35 Ale zdá se mi, že přesto, nebo možná právě pro ta omezení,
00:05:40 že leccos v tom životě bylo dostředivější.
00:05:45 Dostředivější, soustředěnější.
00:05:48 Zatímco ten život současný, na který se ptáš,
00:05:52 mi připadá, že je to jeden let,
00:05:55 že jsme strženi vírem toho času, který předtím stál,
00:05:59 ten běh běžících dějin.
00:06:01 A že je to jeden let s diářem v ruce,
00:06:04 a člověk si musí velmi střežit jakýsi chvíle
00:06:08 samoty, klidu, usebrání, soustředění.
00:06:12 -Čteš tolik, jako jsi čítával dřív?
00:06:14 -Míň.
00:06:16 -Už jsme tady! Už jsme tady!
00:06:20 -Dovolte mi,
00:06:22 abych jako mluvčí Občanského fóra v Brně
00:06:26 vyjádřil v tuto chvíli svůj obdiv a úctu
00:06:31 všem stávkujícím studentům,
00:06:35 všem umělcům, dělníkům,
00:06:38 prostě všem, kterým procitlo vědomí,
00:06:43 že svoboda je nedělitelná,
00:06:46 a kteří obnovují v tuto chvíli důstojnost této země.
00:06:53 -Máš čas tolik přemýšlet,
00:06:55 jako ses zabýval dřív různými tématy?
00:07:03 -Řekl bych, že musím přemýšlet o některých věcech.
00:07:07 Nebo o některých věcech. O řadě věcí,
00:07:08 který souvisí bezprostředně s prací v divadle.
00:07:11 Takže tam si ten čas samozřejmě musím najít.
00:07:14 Ale jestli dobře rozumím tomu, na co se ptáš,
00:07:17 jestli mám čas číst a přemýšlet o věcech,
00:07:20 který mě zajímají nebo který mě vnitřně pálí,
00:07:23 který nemusí vždycky souviset bezprostředně s tím,
00:07:27 co člověk dělá,
00:07:29 s tou bezprostřední prací, v tomhle případě s divadlem,
00:07:32 tak toho času je méně.
00:07:34 -Jak se říká,
00:07:36 že člověk čas od času by měl provést takovou sebereflexi,
00:07:40 zhodnotit určité údobí,
00:07:43 přece jen je to 5 let od té změny,
00:07:46 už jsi provedl sebereflexi?
00:07:51 -Ne. Důkladnou ne.
00:07:53 Ale to je hezká otázka.
00:07:57 Důkladnou ne, ale mám...
00:08:01 Ale kdybych řekl, že mám pocit,
00:08:03 tak by to nebylo docela přesný, jsem přesvědčen o tom,
00:08:05 že ji budu muset udělat.
00:08:07 Že ji budu vnitřně potřebovat.
00:08:09 -A co tě k tomu pudí, že to potřebuješ?
00:08:12 Máš o něčem pochybnosti
00:08:15 nebo něco si potřebuješ promyslet
00:08:17 nebo něco se ti nezdá? Nebo naopak až moc se ti to zdá?
00:08:22 -To je spíš, řekl bych, jakási vnitřní potřeba
00:08:24 reflektovat svoji vlastní práci, svoje vlastní konání,
00:08:28 svoje existování na tomto světě
00:08:31 a v rámci toho, čím se člověk zabývá,
00:08:35 čeho se dopustil nebo nedopustil,
00:08:38 kde pochybil nebo nepochybil...
00:08:40 To neznamená, že bych jakýmsi dílčím způsobem
00:08:43 se o něco takového nepokoušel.
00:08:45 Jsou situace, kdy je člověk tomu vystaven,
00:08:48 nedá se nic dělat,
00:08:50 věci samy ho postaví před sebezpytující otázky.
00:08:54 Ale jakousi souhrnnou reflexi, ta mě teprve čeká
00:08:59 a Arnošte, ty mi k ní pomůžeš.
00:09:21 -Lenko, my se známe z Brna už delší dobu,
00:09:24 poněvadž jsme s divadlem hrávali u vás na Musilce,
00:09:28 kde jste pořádala různé věci, netradiční poměrně.
00:09:32 Co jste všechno dělala?
00:09:35 -Já už si to tak moc nepamatuju.
00:09:38 Ale tak vás, jak jste říkal,
00:09:39 Provázky, koncerty, rockové kapely,
00:09:42 jazzové festivaly kdysi ještě
00:09:45 a co nešlo dělat na Musilce, dělávali jsme mimo Musilku.
00:09:50 -To byly velmi vyhlášené akce. Tam byly různé kapely,
00:09:54 které normálně třeba jinde vůbec nepůsobily.
00:09:57 Které jste dělala třeba?
00:10:00 -Já nevím.
00:10:02 Ono je v té době moc lidí nedělalo, nepořádalo,
00:10:06 takže tím pádem to mohly být vyhlášený akce.
00:10:11 Ale třeba zvenku to byly kapely
00:10:15 Swans, kapely z Francie,
00:10:19 koncert Nick of Knínička, ten byl výborný.
00:10:22 Ten jsme dělali v hospodě v Kníničkách
00:10:25 a já jsem říkala tehdy číšníkovi: Prosím vás, nelekněte se,
00:10:28 tady je jedna brněnská kapela, oni zpívají anglicky,
00:10:32 tak kdyby se potom někdo zlobil...
00:10:35 Oni se chystají ty texty přeložit do češtiny,
00:10:39 ale jenom pro dneska nám to dovolte v té angličtině.
00:10:57 -A když přišel převrat,
00:11:00 tak vzhledem k tomu, že vám říkali,
00:11:03 tuším, rocková máma nebo bába...
00:11:06 -To bylo... Teď už mi říkají rocková slečna.
00:11:09 To bylo před 10 lety.
00:11:16 -Poslyšte, neměla jste chuť, když se to uvolnilo po převratu,
00:11:20 pustit se naplno do té činnosti pořádání kapel, manažerské?
00:11:27 -Já jsem se tak trošku snažila,
00:11:29 ale pak jsem zjistila,
00:11:31 že ten svět obchodu je pro mě poměrně
00:11:36 ne moje parketa,
00:11:39 já nevím, jak se to říká přesně,
00:11:42 moc se mi nedařilo
00:11:44 a potom já jsem taky s těma kapelama
00:11:47 dělala třeba 10 let,
00:11:49 tak když už člověk slyší 600 koncertů jedný kapely,
00:11:52 tak ho to trošku omrzí.
00:11:54 Ale podařilo se mi třeba s nima objet nějaký koncerty venku
00:11:59 a bylo to moc fajn,
00:12:01 ale už mě to trochu naplnilo,
00:12:03 tak jsem si říkala, že zkusím něco jinýho.
00:12:06 (zpěv) Jednou sedím a nemám co dělat
00:12:08 Jen tak stojím a nic mě nebaví
00:12:10 Když ke mně přijde nějakej děda
00:12:12 Prý proč se nudím, ať jdu s ním
00:12:14 Že ukáže mi zrcadlový bludiště
00:12:16 A že nepočká to na příště
00:12:18 Že ukáže mi zrcadlový sál
00:12:20 A když to říkal Pěkně se u toho smál
00:12:25 -A to něco jinýho, to je vlastně teď,
00:12:27 že jsme tady v Bratislavě
00:12:29 a vy jste tady vedoucí, jestli se nepletu,
00:12:32 Českého kulturního střediska?
00:12:34 -Zatím, vzhledem k tomu, že jsme tu dvě
00:12:35 s paní ředitelkou Jiřinou Hůlkovou
00:12:38 a já jsem tady s ní, tak ona je ředitelka
00:12:41 a já jsem vedoucí přes všechno ostatní.
00:12:44 Ale mám tu být ve funkci vedoucí kulturního oddělení.
00:12:47 Budeme sídlit v bývalém Véčku na náměstí SNP kousek odtud
00:12:52 a budeme se snažit prezentovat českou kulturu.
00:12:58 -Co například máte v úmyslu sem přivést?
00:13:02 -Kdyby vy jste měl zájem třeba...
-Děkuji na stotisíckrát.
00:13:09 -Zatím ještě se neplatí v dolarech,
00:13:11 ale myslím, že se o tom uvažuje.
00:13:13 Nějak bysme se domluvili.
00:13:16 HUDBA
00:13:30 -Já jsem původně chtěla jet do Slovinska,
00:13:32 protože mě Slovinsko kulturně velice zajímalo.
00:13:36 Zajímají mě bývalé postkomunistické země
00:13:42 a hrozně ráda bych se nějak podílela a spolupracovala
00:13:47 na výměně mezi... Kulturní výměnu mám na mysli,
00:13:52 protože jsem se setkala na různých akcích
00:13:54 se spoustou lidí,
00:13:55 a myslím si, že máme strašně málo informací
00:13:57 z Polska, z Ukrajiny a koneckonců i z toho Slovinska.
00:14:01 A nakonec jsem skončila na Slovensku,
00:14:04 vyměnila jsem jenom 1 písmenko
00:14:06 a doufám, že to bude taky dobrý.
00:14:14 -Když se uvolnilo všechno, teď je svoboda už 5 let,
00:14:20 má to nějaký vývoj? Jak vy osobně to cítíte?
00:14:26 Vy osobně ve vašem životě, tady to uvolnění,
00:14:29 ve vašich možnostech atd.
00:14:33 -Já už jsem si zvykla na tu svobodu,
00:14:36 tak nevím.
00:14:38 Dobrý, výborný je to.
00:14:41 -A změnil se nějak váš život kromě zaměstnání?
00:14:45 -Naštěstí jo.
00:14:48 Já mám ráda změny, a proto jsem možná v Bratislavě.
00:15:00 -Jste jedním z generace velkých jmen,
00:15:04 který už v naší generaci se tolik neobjevují
00:15:10 nebo se objeví, až my tady někteří nebudeme.
00:15:14 Zdalipak svůj život považujete za pestrý?
00:15:21 -Jednak se děsím toho velkého jména,
00:15:25 potom ta pestrost.
00:15:28 To záleží na tom,
00:15:31 co pod tou pestrostí si kdo myslí.
00:15:36 Zajisté že byl, řekl bych, až příliš pestrý.
00:15:43 -Jakým způsobem vás to, myslíte si, poznamenalo?
00:15:50 -Samozřejmě mnohým.
00:15:53 Kupříkladu disidentské zvyky.
00:15:57 Já mám ještě dnes příklad.
00:16:01 Jdu do kavárny,
00:16:04 ale v plášti nenechám klíče od bytu
00:16:07 a dám si je k sobě.
00:16:09 Proč? Protože tenkrát v oněch dobách
00:16:13 ty klíče v šatně se daly snadno
00:16:17 vtlačit do plastelíny, do mýdla.
00:16:25 To jsou takové zvyky.
00:16:28 Mám pocit, že jsem geneticky nonkonformista,
00:16:34 geneticky disident.
00:16:36 To už se táhne ze začátku protektorátu atd.
00:16:44 Příliš velké pestrosti škodí.
00:16:52 -Vy jste byl hrozně dlouho vězněn.
00:16:58 Ten způsob života v kriminále
00:17:00 poznamenal váš osobní život a jeho řád?
00:17:06 -Jistě.
00:17:08 Takové věci jsou nesmazatelné, nesmytelné,
00:17:12 já si mnohdy neuvědomuji,
00:17:15 že používám pořád těch zvyků.
00:17:20 My jsme totiž tam,
00:17:23 já jsem byl ve vězení 13 let a 25 dní,
00:17:28 tak my jsme tam měli ve zvyku šeptat.
00:17:34 Aby to neslyšel druhý, třetí.
00:17:38 A kolikrát i teď mluvím šeptem.
00:17:42 Manželka zvýší hlas a já povídám: Proč křičíš?
00:17:46 Ale ona mluví normálně, jenom já šeptám.
00:17:49 Tak to je takové poznamenání.
00:17:55 Pochopitelně člověk vždycky vzpomínkama
00:17:58 zaběhne do těch dob,
00:18:02 ale v podstatě musím říct, a já to hrozně rád opakuju,
00:18:07 že jsem byl šťastný člověk.
00:18:10 Představte si tolik generálů,
00:18:15 s kterými jsem byl například v Leopoldově.
00:18:19 Dvojnásobní hokejoví mistři světa.
00:18:22 Boža Modrý, ten seděl vedle,
00:18:25 ten mě zasvětil do umění hokejového brankáře.
00:18:31 Rozdělil tu svoji svatyni na centimetry, zaučil mě.
00:18:37 Přece to je štěstí.
00:18:43 -Po převratu se stal váš život poměrně prozaickým
00:18:49 z hlediska bývalých napětí a nebezpečí.
00:18:52 Nebo ne?
00:18:57 -Z hlediska nebezpečí... To samozřejmě pominulo.
00:19:05 Přestal jsem být pánem svého času.
00:19:07 To je to nejhorší, co se mi mohlo stát,
00:19:11 takže na psaní mám času velmi málo.
00:19:18 Pochopitelně besedy,
00:19:22 kde člověk může něčemu dobrému pomoct,
00:19:27 aby lidé si začali víc rozumět právě skrze poezii,
00:19:35 skrze literaturu, dobrou literaturu.
00:19:40 Tak tam já nelením,
00:19:43 obzvlášť když se jedná o mladé lidi,
00:19:47 17leté, 18leté,
00:19:50 tady spatřuji opravdu obrovskou naději.
00:19:53 Ovšem za předpokladu,
00:19:56 že jejich učitelé
00:19:59 ovládnou a zvládnou kulturně-historický prostor.
00:20:09 Tady bych zrovna mohl narazit na otázku
00:20:13 české kulturní diskontinuity.
00:20:15 To není jenom kulturní diskontinuita,
00:20:18 to je hospodářská, ekonomická, ekologická atd.
00:20:23 To je těch 40 let, to je obrovská mezera.
00:20:29 A myslím, že ti mladí,
00:20:32 za předpokladu dobrých učitelů a učitelek,
00:20:36 znám v Brně takové,
00:20:40 to všechno zmohou.
00:20:51 Pro mě 17. listopad má zvláštní význam.
00:20:56 V roce 1939 na mě esesák ukazoval prstem.
00:21:02 Zázrakem jsem unikl.
00:21:08 V roce 1949, 17. listopadu,
00:21:12 byl nade mnou vynesen absolutní rozsudek,
00:21:16 později změněný na doživotí.
00:21:20 Takže v mých verších se ten 17. listopad
00:21:23 před rokem 1989
00:21:26 opakuje mnohokrát. Právě z tohoto důvodu.
00:21:41 -Na našem putování jsme se ocitli
00:21:43 v Brně, v Bratislavě, potom zase v Brně
00:21:46 a v Brně ještě zůstaneme.
00:21:49 Jdeme ke známému, kulturnímu,
00:21:52 všestrannému tvůrci a excentrikovi
00:21:54 Martinu Dohnalovi,
00:21:56 který bydlí, tuším, tady.
00:22:00 -Nazdar! Už seš tady?
00:22:02 -Nazdar! Zdar!
00:22:06 Vedle své široké aktivity divadelní, hudební atd.
00:22:11 pořádals, Martine, v 80. letech bytové semináře.
00:22:16 Na jaké téma?
00:22:20 -Převážně to byla témata hudební,
00:22:25 ale nakonec se to dotklo celého spektra,
00:22:28 především ruské kultury, ruského umění
00:22:31 a samozřejmě i jiných oblastí.
00:22:34 Byly to nakonec obrovité cykly.
00:22:37 Těch přednášek
00:22:39 během víc než 10 let bylo mnoho set
00:22:43 a já jsem měl vytipované takové okruhy,
00:22:46 kterým jsem se mnoho let věnoval.
00:22:50 Jednak to byla ruská hudba, ruský film.
00:22:54 Co se týká hudby, především Dimitrij Šostakovič,
00:22:57 to bylo obrovské téma,
00:22:58 abych celou tu kolosální rozpornou tvorbu,
00:23:01 přitom vlastně gigantickou,
00:23:04 tak abych ji nějakým způsobem postihl.
00:23:05 Potom Andrej Tarkovskij.
00:23:07 To bylo jedno další obrovské téma.
00:23:11 Zrcadlo, které se mi podařilo stočit
00:23:13 kdysi tenkrát z rakouské televize,
00:23:17 tak jsem nejmíň 60krát nebo 80krát
00:23:19 při takové příležitosti uváděl.
00:23:21 Měl jsem přednášku, jakýsi výklad
00:23:24 a pak se to pouštělo
00:23:26 a to byl důvod k rozjímání.
00:23:52 -Teď vlastně po těch letech přednášíš na filozofické fakultě
00:23:56 a věnuješ se z větší části romské kultuře.
00:24:01 -Ano. Sice mám semináře z dějin
00:24:05 nebo kapitoly z dějin světové kultury,
00:24:07 ale mám zároveň i speciální přednášku
00:24:10 Vybrané kapitoly z dějin ruské kultury,
00:24:13 kde vlastně mnohé věci,
00:24:16 které jsem uváděl tehdy, uvádím nyní,
00:24:19 rozpomínám se na ně,
00:24:21 někdy i po mnoha letech,
00:24:24 a tím je to vlastně usazeno v tom krevním oběhu.
00:24:27 Ale uvědomuji si přece jenom,
00:24:30 a čím dál tím víc to ve mně zní,
00:24:34 že ty bytové přednášky nebo celé to setkávání
00:24:38 v rámci disentu, duchovního,
00:24:42 je nezastupitelné. I dodnes.
00:24:46 Že vlastně ta instituce je něco,
00:24:49 co se vždycky tváří velmi pyšně,
00:24:52 scientisticky pyšně, velmi nabubřele,
00:24:55 a uvědomuji si, že některé věci se tam prostě
00:24:58 ve školním prostředí, ve školních lavicích
00:25:00 nedají říkat. Jakýsi svátek,
00:25:03 jaký se na bytových přednáškách vytvořil,
00:25:07 takové zvláštní klima, jiskření, taková dojatost,
00:25:10 tak to se tam přenést nedá.
00:25:13 A uvědomuji si,
00:25:16 že je nutno se k tomu vrátit jako k něčemu,
00:25:19 co vytváří tu správnou opozici, ale duchovní opozici.
00:25:25 A duchovní opozici jsem tenkrát chápal jako opozici,
00:25:29 která nemá ambice politické,
00:25:32 nechce se zabarikádovat v katedrách,
00:25:34 nechce vévodit institucím,
00:25:37 ale potřebuje neustále být v roli outsidera.
00:25:42 Sice někteří se stylizovali do té role
00:25:45 a nevyhovovala jim,
00:25:46 čekali, doufali, že se to někdy změní,
00:25:49 ale já jsem se spíš setkal s lidmi,
00:25:51 kterým ta role vyhovovala
00:25:53 a byli v ní vlastně šťastní.
00:26:04 -Co tě nejvíce zajímalo na tom ruském umění?
00:26:07 Jaký je tam speciální fenomén,
00:26:10 že ses zabýval právě tímto oborem?
00:26:13 -Ta ohromná rozpornost tam.
00:26:15 Ta kolosální rozpornost, ambivalentnost.
00:26:17 Že vlastně ruská kultura je něčím velmi odpudivá,
00:26:22 řekl bych přímo hnusná, odporná,
00:26:25 ale zároveň má v sobě něco tak silně duchovního,
00:26:28 má takovou stránku, která je mimořádně přitažlivá
00:26:31 a která pak zahlušuje tyto stránky.
00:26:36 Navíc na tom ruském umění a na tom ruském myšlení
00:26:39 mě vždycky zajímala ta antinomie.
00:26:42 To je vždycky výtrysk tvrzení, které se navzájem vylučují.
00:26:47 To je typické pro ruské myšlení
00:26:51 a celá ta kultura se tímto vyznačuje.
00:27:11 Teďka jsem byl ohromně překvapen,
00:27:14 protože minulý týden jsem se nemohl dostavit,
00:27:18 omluvil jsem se,
00:27:20 že místo mé doplňující přednášky
00:27:24 bude filmová verze Šostakovičovy opery
00:27:27 Lady Macbeth Mcenského újezdu režiséra Petra Weigla,
00:27:30 vynikající filmový přepis této opery.
00:27:33 Já jsem byl pak překvapen, oni věděli, že tam nepřijdu,
00:27:37 že tam přišlo 60 lidí v 9 hodin ráno ve středu
00:27:40 a sledovali to až do konce.
00:27:42 Což teda opravdu si říkám, že je to bezvadný.
00:27:47 Oni toto vnímají, tu antinomii, tuto ambivalentnost.
00:27:52 Zároveň je tam dole jakýsi skrytý, latentní proud,
00:27:56 který je duchovně nosný.
00:27:59 Tam je něco velmi hlubokého,
00:28:02 o čem se špatně mluví, těžko se pojmenovává,
00:28:06 ale co je cítitelné, vnímatelné, ale přitom faktické.
00:28:16 -Přátelé, konec se nezadržitelně blíží.
00:28:20 A já si v této chvíli uvědomuji,
00:28:23 že i já jsem se chtěl stát někým slavným,
00:28:26 třeba operním zpěvákem nebo rockovým kytaristou.
00:28:30 A kdybych měl tehdy dobrého managera,
00:28:34 tehdy, když jsem si to přál...
00:28:36 Víte, oni jsou to hodní lidé
00:28:40 a vydělávají velké peníze
00:28:42 a někteří z nich mají i vousy,
00:28:45 jako třeba Zizi Top.
00:28:47 No...
00:28:56 Toto je dobrý, ne? Toto je umělecký.
00:29:00 KYTAROVÉ SÓLO
00:29:14 A teď už opravdu končíme.
00:29:17 Do příště nám, prosím, pošlete zapsané své sny,
00:29:21 které se vám zdály po vysílání tohoto pořadu.
00:29:25 Pište, prosím, na adresu:
00:29:27 Česká televize, studio Brno,
00:29:31 Běhounská 18,
00:29:34 658 88 Brno.
00:29:37 Šifra: Za dveřmi...
00:29:43 Na shledanou.
00:29:46 Skryté titulky: I. Marečková Česká televize 2014
00:29:48 .