Návštěva u literátů různých žánrů a generací: J. Trefulky, I. Wernische, V. Fojtové, M. Viewegha, P. Švandy a L. Baláka (1995)
00:00:22 Podivuhodná, tajuplná,
00:00:24 snad nebezpečná, snad spásná útěcha spisování.
00:00:28 Vyskočíš z vražedné řady, pozoruješ čin.
00:00:33 A pozoruješ ho tak,
00:00:34 že si vytvoříš vyšší způsob pozorování.
00:00:38 Vyšší, nikoliv přesnější.
00:00:41 A čím je vyšší,
00:00:43 čím méně ho lze dosáhnout z řady,
00:00:47 tím je nezávislejší.
00:00:49 Tím víc se řídí vlastními zákony pohybu.
00:00:53 Tím nevypočitatelněji, radostněji, strměji postupuje.
00:01:00 Dobrý den.
00:01:01 Vítám vás u dalšího dílu pořadu Za dveřmi je...
00:01:07 To, co jste právě slyšeli, co jsem vám přečetl,
00:01:10 napsal spisovatel Franz Kafka.
00:01:13 Psaní mu bylo trápením i vysvobozením,
00:01:16 radostí, i velikou dřinou.
00:01:18 Možná právě proto, že se tím nemohl živit.
00:01:21 Pracoval v pojišťovně. Jak a kdy psal?
00:01:25 Poprvé po několika dnech znovu neklid.
00:01:29 I před tímto psaním.
00:01:31 Zlost na sestru,
00:01:33 která přijde do pokoje a posadí se s knihou ke stolu.
00:01:38 Vyčkat nejbližší nepatrné příležitosti
00:01:41 a nechat tu zlost propuknout.
00:01:44 Konečně bere ze schránky nějakou navštívenku
00:01:48 a šťourá se jí v zubech.
00:01:50 S mizející zlostí,
00:01:52 po které mi v hlavě zůstávají jen ostré výpary,
00:01:56 a s počínající úlevou a nadějí, začínám psát.
00:02:02 Jak a kdy píší dnešní spisovatelé různých žánrů?
00:02:09 Za jakých okolností a v jakých podmínkách?
00:02:13 To se právě pokusíme zjistit.
00:02:19 Umělci někdy závidí jiný profesím,
00:02:21 že jsou platnější.
00:02:23 Například malíř Cézanne byl šťasten,
00:02:26 když jeho syn stal se inženýrem atd.
00:02:30 Měl jste vy někdy pochybnosti o smyslu svého povolání?
00:02:34 Vy jste přeci profesionální spisovatel.
00:02:37 Živíte se psaním.
00:02:40 -Takové pochybnosti velice dobře chápu.
00:02:43 Vyvstávají tím víc u takového typu spisovatele,
00:02:49 jakým jsem já.
00:02:51 Starého psa novým kouskům už nikdo nenaučí.
00:02:57 A zrovna já jsem z té generace,
00:03:01 kdy to poslání spisovatele, nějaký mravní smysl jeho práce,
00:03:08 to bylo jakýmsi předpokladem nejenom o socialistického realismu,
00:03:14 ale když vezmete Šaldu nebo Václava Černého,
00:03:18 o Václavkovi ani nemluvě,
00:03:21 tak všude se ozývá ten silný tlak na to,
00:03:25 to přesvědčení,
00:03:27 že spisovatel musí naplnit nějaké poslání.
00:03:30 A když pak přijdou doby, kdy se ukazuje,
00:03:34 že ten ohlas spisovatelské práce zaniká nebo ustupuje,
00:03:41 nebo všechno jde jinak, než spisovatel předpokládal,
00:03:46 tak ty pochybnosti nastávají.
00:03:50 -A máte pocit,
00:03:52 že je potřeba přehodnotit něco na tom,
00:03:56 jak jste si roli spisovatele ve společnosti představoval?
00:04:01 -Já myslím, že jsem to už udělal i písemně
00:04:05 i v řadě různých projevů.
00:04:08 Jistě je to tak,
00:04:11 že ten postulát naprosté ideové kontinuity v tom díle,
00:04:22 že to bylo strašně přehnané.
00:04:25 A také ten postulát zaujmout jakési mravní stanovisko,
00:04:31 to taky bylo často přehnané a přeceněné.
00:04:39 -Tady v tomhle divadle, v prostoru HaDivadla,
00:04:43 měla premiéru hra Smrt Huberta Perny
00:04:47 autora Luboše Baláka,
00:04:49 která byla oceněna taky cenou Alfréda Radoka.
00:04:56 V letošním roce, tuším.
00:04:58 A my dneska uvažujeme o tom, jak který autor píše,
00:05:06 jak tvoří.
00:05:09 -Já bych to nazval zběsilým způsobem.
00:05:12 -A máš v tom, když už pracuješ,
00:05:15 máš v tom určitý řád?
00:05:17 -Jistě. Bez řádu to asi nejde.
00:05:22 -Jaký?
00:05:23 -Jak nás učili ve škole,
00:05:26 člověk si musí napsat určitou osnovu,
00:05:29 musí si pojmenovat jednotlivé postavy,
00:05:31 musí si pojmenovat jednotlivé situace,
00:05:34 a to je ten řád.
00:05:37 -Pavle, ty jsi spisovatel, živíš se taky jako novinář,
00:05:43 a jsi také esejistou.
00:05:45 Mimo jiné vyučuješ na JAMU psaní, autorskou tvorbu.
00:05:55 Dá se psaní učit?
00:05:59 -Já myslím, že to řekla velmi pěkně naše rektorka,
00:06:05 paní Alena Veselá,
00:06:07 že my tady představujeme jakousi nabídku.
00:06:12 Nabízíme to, co umíme, radíme, ovšem to,
00:06:16 co je nutné k tomu,
00:06:18 aby se člověk naučil provozovat jakýkoliv kumšt,
00:06:23 to záleží na těch posluchačích.
00:06:25 To si oni musí dosáhnout sami. Ono to bolí.
00:06:29 A my jim pomáháme učit se, přitom se snažíme učit je,
00:06:36 a učíme se i sami.
00:06:39 Já musím říct,
00:06:40 že jsem se při tom vyučování, zejména pokud jde o esej,
00:06:46 leccos dozvěděl taky sám o sobě od těch svých posluchačů.
00:06:54 -Pane Vieweghu, vy jste
00:06:56 jedním z mála spisovatelů na volné noze,
00:06:58 tzn., kteří se živí psaním.
00:07:01 -Teď už mám půl roku to štěstí.
00:07:05 Já hlavně mám pocit, že teď jsem se tím našel.
00:07:08 Dělával jsem hlouposti v životě, že jsem byl vrátným,
00:07:12 studoval jsem VŠE, což mi připadá skoro totéž.
00:07:15 To jsou období,
00:07:18 které bych někdy rád odstřihl ze svého života.
00:07:22 A díky tomu psaní mám pocit,
00:07:24 že se konečně pohybuji v prostředí, kde je mi dobře,
00:07:27 s lidmi, se kterými s rozumím.
00:07:29 Čili pro mě to určitě má i ty osobní aspekty.
00:07:34 -Vy jste autorkou poměrně širokého záběru.
00:07:39 Co z toho vás těší nejvíc?
00:07:45 -To je těžká otázka.
00:07:51 Nejspíš ta poezie,
00:07:54 protože to je pro mě okamžik, nápad,
00:07:58 který zachytím na papír.
00:08:02 A potom buď ten okamžitý nápad může i zapadnout,
00:08:07 že z toho zůstane pouze jeden verš,
00:08:10 anebo z toho vznikne báseň.
00:08:13 -A co vás vedlo k tomu,
00:08:15 že jste se pustila do detektivních románů?
00:08:22 To u nás není až tak obvyklý žánr.
00:08:26 -To byla spíše náhoda, že jsem byla oslovena,
00:08:31 abych to zkusila.
00:08:33 A potom na druhé straně také chuť vyzkoušet,
00:08:37 jestli to dokážu.
00:08:38 Sama jsem nikdy neměla vnitřní pocit
00:08:43 psát detektivní příběhy.
00:08:46 -Hlavní dominantou tvé tvorby jsou verše.
00:08:52 Ty jsi básníkem.
00:08:53 Jsi známý jako básník.
00:08:56 A o básnících existují různé iluze, jak tvoří.
00:09:01 Jak tvoříš ty?
00:09:03 -Především existuje základní iluze o tom,
00:09:08 že básnící píší verše.
00:09:10 Toho já v poslední době nechávám a verše už moc nepíšu.
00:09:14 Ale na to hlavní odpovím. Jak já tvořím?
00:09:20 To já nevím.
00:09:22 Já v tom nemám žádný řád.
00:09:26 Píšu, když to na mě tzv. přijde.
00:09:29 A když to na mě zrovna přijde
00:09:31 a já mám trošku klidu a místo na psaní, tak píšu.
00:09:46 -Máte svoje témata, o kterých píšete?
00:09:49 Nebo jak vymýšlíte román?
00:09:53 -Dělám si poznámky v meziobdobí, kdy mám dopsáno a uvažuju,
00:09:59 co bych mohl psát příště.
00:10:02 Mám desky přímo označené tématy a náměty.
00:10:07 Ono je to opravdu tak, že člověk zjišťuje,
00:10:11 že z těch desek potom udělá desatery desky,
00:10:15 protože ta témata se rozrůzní.
00:10:17 Najednou jsou jedny ty desky plné,
00:10:21 a další poloprázdné.
00:10:24 A to je asi to, jak se říká,
00:10:26 že autor si nevybírá téma, ale téma si vybírá jeho.
00:10:31 -Co jsou tvoje obsese, posedlosti?
00:10:34 -Smrt patří asi k tématům každého člověka,
00:10:38 protože každý žije,
00:10:41 a potřebuje se s tím nějakým způsobem vyrovnat.
00:10:44 Ono se může zdát, že mladý člověk na to nemyslí
00:10:49 nebo něco takového.
00:10:51 Ale naopak.
00:10:52 Ten kontrast s tou smrtí, stářím a nemohoucností,
00:10:55 když si to člověk uvědomuje, že do takové fáze přijde,
00:11:01 tak naopak ta smrt vyvstává.
00:11:03 -V beletrii jsou tvojí doménou povídky.
00:11:07 Aspoň z toho, co vychází.
00:11:09 Co kdyby ses chtěl zaměřit na dnes diskutovaný žánr,
00:11:14 na román?
00:11:16 -Leží mi jeden doma. Taky jsem napsal román.
00:11:20 Jenomže já už dnes nejsem delší dobu čtenářem románů.
00:11:27 Raději čtu povídky a především eseje.
00:11:30 A když nejsem čtenář románů, nemohu být ani jejich autorem.
00:11:36 -Vidím, že je to pod pseudonymem anglického autora.
00:11:41 -To je záměr nakladatelství. Jméno autora bylo dáno.
00:11:49 Ty příběhy, které pod tím jménem vychází,
00:11:52 píší jednotliví čeští autoři.
00:11:55 -A jak jste musela prostudovat ty reálie?
00:11:59 Nebo jste udělala výlet do Anglie, abyste to poznala?
00:12:04 -To bohužel ne.
00:12:06 Ale já celkem ráda čtu dobré anglické detektivky,
00:12:10 takže ono to prostředí přece jen člověk trošku má.
00:12:14 Potom tam bylo hlavně důležité zachovat anglická jména.
00:12:20 -Mám samozřejmě určitou obsesi.
00:12:22 To jsem si uvědomil až poté, co jsem ji chtěl vystopovat.
00:12:30 Chtěl jsem najít své hlavní téma.
00:12:33 A zjistil jsem, že je to smrt.
00:12:36 Zní to dost hrozně,
00:12:39 ale všechny texty o těch Bedřiších,
00:12:42 tak v pozadí je strach ze smrti.
00:12:48 -A jak vymýšlíte svoje témata,
00:12:50 nebo jak je hledáte?
00:12:53 Děláte si poznámky?
00:12:55 -Myslím, že to řekl některý z ruských autorů,
00:12:59 že není dobře dělat si poznámky,
00:13:04 že toho člověk potom má příliš mnoho,
00:13:07 že nejlepší je zachovat jenom to,
00:13:10 co opravdu zachová ta paměť.
00:13:12 Co člověka tak uchvátilo,
00:13:14 že to zůstalo v paměti bez mechanického zapisování,
00:13:21 deníků atd.
00:13:23 Ovšem vím, že řada autorů na tom postavila svůj program.
00:13:29 Třeba na zapsaných vzpomínkách.
00:13:34 -A máte určitá témata, která cítíte jako svou posedlost?
00:13:39 Nebo určitý okruh témat.
00:13:44 -Myslím, že v zásadě je to téma lidské odpovědnosti.
00:13:50 To už se vrací v literatuře.
00:13:55 Jakmile je člověk bez Boha,
00:13:57 tak ta odpovědnost přechází na něj.
00:14:00 A já si myslím, že v okamžiku,
00:14:04 kdy toho Boha není, že to je daleko tvrdší.
00:14:29 -Kolik vydržíte v jednom zátahu soustředit se na to psaní?
00:14:35 -Obecně řekněme 3 hodiny.
00:14:38 Ale záleží to na tom, jak mi to zrovna jde.
00:14:41 Jsou chvíle, kdy po hodině odbíhám pod nejrůznějšími záminkami
00:14:46 A naopak jsou šťastné dny, kdy jsem v kondici.
00:14:52 Někteří tomu říkají múza.
00:14:54 Já říkám, že jsem v kondici,
00:14:56 že to nějak jde.
00:14:57 -A jak píšete?
00:14:59 -Ty první tři knihy jsem psal v ruce,
00:15:04 pak jsem je psal na stroji,
00:15:07 a pak mi je někdo, často moje žena,
00:15:13 opravovala tím středověkým způsobem
00:15:17 pomocí bílých korekčních papírů a barviček.
00:15:33 -Když píšeš, je ti milejší ticho,
00:15:35 nebo potřebuješ ruchy z domova, z okolí, z venku?
00:15:42 -Kdyby bylo ticho, bylo by to dobré.
00:15:45 Ale ono to prakticky nepřichází v úvahu.
00:15:49 Ty ruchy se vtírají, ať člověk chce nebo nechce.
00:15:53 -A dokážeš se koncentrovat přes to všechno?
00:15:56 -Musím. To si myslím, že je základní podmínka profese.
00:16:00 Schopnost koncentrace.
00:16:01 -A to všechno sis vybudoval lety, ten pocit, co je lepší,
00:16:07 jaké podmínky, jak se k tomu chystat,
00:16:10 nebo vždycky jsi tak pracoval?
00:16:13 Věděl jsi už od začátku, co je pro tebe dobře?
00:16:17 -Ne. Samozřejmě jsem nevěděl.
00:16:19 Ale ty návyky, doufám, že nejsou,
00:16:25 a myslím, že by neměly být příliš železné.
00:16:28 Já si myslím,
00:16:29 že k tomuhle řemeslu patří jistá reflexibilita.
00:16:43 -Já nevstávám brzo, protože neumím vstávat brzo,
00:16:47 protože strašně dlouho spím.
00:16:49 A naopak zase vydržím dlouho do noci.
00:16:52 Já jsem schopen měsíc o tom přemýšlet,
00:16:56 měsíc to nosit v hlavě,
00:16:58 měsíc poslouchat lidi, co říkají.
00:17:01 Možná si o tom s někým i povykládat.
00:17:05 Třeba s vámi.
00:17:06 A pak, za jeden až dva dny,
00:17:09 naprosto horečným způsobem ta hra vznikne.
00:17:22 -Mně ten řád byl do jisté míry vnucen.
00:17:26 Těch posledních 25 let jsem se jaksi ocitl,
00:17:30 chtě-nechtě v domácnosti.
00:17:33 Třeba bych býval byl radši publicistou nebo redaktorem
00:17:37 Hosta do domu,
00:17:38 než seděl doma a vařil.
00:17:40 Nicméně to přineslo to,
00:17:42 že jsem skutečně měl možnost po ta léta,
00:17:46 vedle té péče o rodinu,
00:17:48 si ráno sednout a psát,
00:17:52 když jsem to všechno vyhnal z domu.
00:17:55 -Jaký je váš denní řád?
00:17:58 -Já jsem ten ranní pták.
00:18:00 Co neudělám dopoledne, to už neudělám.
00:18:05 Večer je pro mě ztracená doba.
00:18:11 -A vůbec technicky, v kolik začínáte?
00:18:15 -Někdy už ve čtyři.
00:18:28 -Kolik jste schopna napsat v jednom zátahu?
00:18:33 -To je podle toho, jak to psaní právě jde.
00:18:38 Vzhledem k tomu, že nesedám k psaní,
00:18:42 když se mně nechce, tak je to rozdílné.
00:18:46 Deset, někdy dvacet stránek.
00:19:01 -A měl jsi někdy strach nebo obavu v údobích,
00:19:04 kdy jsi nepsal,
00:19:05 že se třeba vyčerpal ten zdroj inspirace?
00:19:09 Nebo se nebojíš a máš dojem, že víš,
00:19:12 že se nabíjíš, a že to zase přijde?
00:19:15 -Dneska už to vím, že když se mi stane,
00:19:18 že nemůžu psát, a to někdy trvá dlouho,
00:19:21 vím, že se to obnoví.
00:19:23 Vím, že se nabíjím, jak říkáš. Jako baterie.
00:19:27 Ale když se mi to stalo, když mně bylo 20, 25,
00:19:34 tak jsem se dost vyděsil a byl jsem dost ve stresu.
00:19:38 Najednou něco, co jsem už bral za samozřejmé,
00:19:41 že mi to nějak jde, zvykl jsem si na to,
00:19:44 tak najednou tato schopnost, o které jsem vždycky...
00:19:48 Člověk nikdy neví, odkud ji má propůjčenou,
00:19:51 co to je.
00:19:52 Tato schopnost najednou byla pryč
00:19:54 a já jsem se polekal.
00:20:13 -Kdybys měl možnost se spisovatelskou prací,
00:20:17 tzn. esejistickou a beletrií uživit,
00:20:22 udělal bys to?
00:20:24 -Kdysi to byl můj ideál. Dneska už bych to neudělal.
00:20:28 Já bych neměl strach být sám sobě zaměstnavatelem,
00:20:32 to bych zvládl.
00:20:33 Ale zavřít sám sebe do samoty, mezi čtyři stěny, proč?
00:20:41 -Jaký máte pocit, když dokončíte práci, kapitolu,
00:20:45 nebo řekněme stránku?
00:20:47 Jak vnitřně to prožíváte?
00:20:50 -Bráno z každodenního hlediska, když se to člověku daří,
00:20:57 tak mám ten příjemný pocit, že jsem se neflákal,
00:21:00 ale něco udělal.
00:21:02 Kdybych to vzal z obecnějšího hlediska,
00:21:04 tak se obávám,
00:21:06 že bych se musel dostat až k patetické konfesi.
00:21:09 Opravdu jsem si to psaní spojil s tím životem natolik,
00:21:13 že si nedovedu představit, že bych dělal něco jiného.
00:21:19 -A stane se vám někdy,
00:21:21 že usednete s úmyslem napsat něco pro tuhle obživu,
00:21:29 a vyvstanou vám na mysli úplně jiné věci
00:21:33 a děláte třeba poezii?
00:21:34 -Stane se to.
00:21:36 Stane se to, že když...
00:21:40 A to je většinou tehdy, když si nejsem jistá,
00:21:43 ještě nevím přesně, zda chci psát,
00:21:47 tak ulítne myšlení někam.
00:21:51 A stává se, že místo stránky napíšu báseň.
00:21:55 Pro mě je poezie jako očišťující lázeň.
00:21:59 -Když člověk něco dokončí,
00:22:01 a je s tím někdy spokojený, někdy ne,
00:22:04 ale když už mluvíme, že s tím je spokojený,
00:22:07 tak najednou co teď?
00:22:08 Tak je chvilku vzduchoprázdno.
00:22:13 A potom je třeba zase něco začít.
00:22:16 -Svět fantazie je mně scénou.
00:22:19 V tom já žiju.
00:22:23 Nejde říct: Tady je jakási fantazie.
00:22:28 A tam je svět.
00:22:29 Ono to všechno nějak splývá spolu dohromady.
00:22:36 A to je jedna má utkvělá touha,
00:22:41 aby se mi podařilo vždycky vyjádřit to,
00:22:44 že v každém okamžiku života je všechna ta minulost toho života.
00:22:52 A dokonce do jisté míry možná i ta budoucnost.
00:22:57 -Já jsem četl jednu báseň, kde mluvíš o tom,
00:23:02 že když jdeš nakupovat, žena ti vloží do kapsy lístek,
00:23:06 aby ses s nikým nebavil a nezapomněl, že jsi idiot.
00:23:10 Je tomu tak?
00:23:11 -Samozřejmě. Na to člověk nesmí zapomínat nikdy.
00:23:14 Přesně spisovatel ani básník by na to neměl nikdy zapomínat.
00:23:21 Jeho schopnosti jsou velmi omezené.
00:23:24 Dá se to vyložit i takhle.
00:23:26 Měl by to mít stále na paměti.
00:23:29 I když já mám zase heslo,
00:23:31 že člověk, když píše básně, tak se nesmí bát bejt blbej.
00:23:35 Psaní je riziko.
00:23:48 -To by, myslím, mohlo pro dnešek stačit.
00:23:52 Vyzvěděl jsem od spisovatelů, co bylo v mých silách.
00:23:56 Pokud se vám bude zdát nějaký sen,
00:23:59 zaznamenejte jej
00:24:01 a pošlete mi ho do brněnské televize.
00:24:04 Snad je i ve vás kousek toho prokletého štěstí,
00:24:09 o kterém píše Kafka.
00:24:12 Stále v sobě mám velký strach,
00:24:15 že vše je ve mně připraveno k básnické práci.
00:24:20 A taková práce by pro mne byla božským řešením
00:24:25 a skutečným ožitím.
00:24:28 Příště, vážení přátelé, budeme mluvit o tom,
00:24:31 jak se Brno chová ke svým umělcům.
00:24:35 Dobrou noc a sladké sny.
00:24:40 Skryté titulky: K. Komárková Česká televize, 2014
00:24:55 .