Vladimír Menšík: Humor je vážná věc

Geniální herec a neodolatelný komik v zábavném narozeninovém pořadu plném humorných čísel. Čím vždy pobavil, nadchnul a také inspiroval, prozradí účinkující hosté A. Háma, M. Issová, J. Mádl, T. Kostková, M. Dejdar, V. Kotek, D. Novotný, I. Pazderková, M. Ruml, M. Kraus, R. Vojtek a další. Režie J. Wehrenberg

00:00:07 -Vladimír Menšík.
-Geniální?

00:00:10 -Jedinečný?
-A já bych chtěla být jako on.

00:00:16 Jé, tohle... Já vám řeknu, jak to je!!!

00:00:25 -80.
-75.

00:00:27 -Blbost, 70!
-Teda, pánové, vy jste úplně mimo!

00:00:32 Vladimíru Menšíkovi by bylo 85 let!

00:00:36 V říjnu! To vím naprosto přesně.

00:00:39 Kterou máte nejradši? No scénku, co asi jiného?

00:00:44 Asi Fanda má ženskou. Nebo asi cokoliv s Bohdalkou.

00:00:48 Bohdalka a Menšík, to je záruka kvality.

00:00:50 -Ale taky Kostelka!
-Tak s Bohdalkou určitě,

00:00:54 s Kostelkou, ale pozor - taky s paní Zázvorkovou.

00:00:57 S kýmkoliv, koho pustil ke slovu.

00:00:59 A mimochodem, Jirko, to není Fanda, ale Tonda má ženskou, víš?

00:01:08 Ahoj.

00:01:10 No...

00:01:14 Ahoj.

00:01:16 -No tohle to jsem zrovna nemyslel.
-Co?

00:01:20 No, nic mi neřekneš? Jdeš snad trochu pozdě, ne?

00:01:22 A jo, prosím tebe, nezlob se, ale já jsem byla u Jiřiny.

00:01:27 Představ si, že Tonda má nějakou ženskou.

00:01:30 No ta je z toho celá pryč.

00:01:33 No pochopitelně. Po tolika letech manželství.

00:01:35 -No, to je tragédie.
-To je strašná tragédie.

00:01:37 -Strašná, viď?

00:01:38 Takže Tonda má ženskou a my kvůli tomu nebudeme večeřet?

00:01:42 -Ty seš ale sobec, Pepo!
-Jakej sobec?

00:01:45 Jiní můžou být nešťastní, trápit se,

00:01:48 třeba skákat z okna, jen když ty budeš mít žvanec na stole.

00:01:52 Že se nestydíš!

00:01:53 Tos mi ale neřekla, že Jiřina chtěla skákat z okna.

00:01:56 No, skoro. Proto jsem tam byla takovou dobu.

00:02:00 -Já jsem čekala, okno otevřený...
-Tak fajn, no.

00:02:07 Prosím tě, než uděláš něco k večeři,

00:02:09 máme aspoň pivo nebo něco?
-Pivo?

00:02:12 No. Máme nebo ne?!

00:02:14 -Pivo?!
-No ne, já piju vodu, tak se ptám...

00:02:17 -Jak teď můžeš myslet na pivo?!
-No, jak...

00:02:20 Copak tě neštěstí druhejch vůbec nedojímá?

00:02:22 Ha ha. Víš, co mě dojímá?

00:02:24 Že jsem od rána nejedl! Přišel jsem ze směny,

00:02:26 tady nemám nic k večeři, támhle piju vodu!

00:02:28 Co mě má na tom dojímat? Ha ha.

00:02:31 Prosím tě, kde žiješ? Vždyť se kolem sebe podívej!

00:02:33 Takových případů jsou dneska tisíce,

00:02:35 že se někdo někomu trhne...
-Jo?!

00:02:37 Tak co? To kdybych měl být dneska bez večeře,

00:02:40 když mě to dojímá, tak to bych vůbec nejedl!

00:02:42 Ale to je zajímavý! Jak ty umíš všechno zjednodušovat!

00:02:46 Já to zjednodušuju, zatímco ty to komplikuješ a já jsem hladovej.

00:02:49 -To bych ani neřekla!
-Jak to?

00:02:51 Tak podle tebe by manželství mohlo vypadat klidně jako holubník, jo?

00:02:54 Tonda je pěknej mužskej, tak buďto se k ní vrátí

00:02:57 nebo nevrátí. Jřina se s tím smíří nebo nesmíří.

00:03:00 Případně si někoho najde nebo nenajde.

00:03:02 No, to je krásný pohled na manželství.

00:03:05 -Jakej pohled na manželství?
-No.

00:03:07 Žijeme v poslední fázi 20. století!

00:03:09 -Století techniky, pokroku...
-No!

00:03:11 No tak co?

00:03:14 Manželství je podle tebe nějaká otrokárna?

00:03:16 Když se jeden chce trhnout, tak ten druhej nemá právo...

00:03:19 Taky by mu to bylo potupný mu v tom bránit!

00:03:22 A to je všecko. Já mám hlad!

00:03:24 Tak se klidně trhni, když máš pocit, že...

00:03:29 Jé! No to je ohromný, na lačno.

00:03:32 Tahle ta logika.

00:03:33 Copak já jsem řekl, že já se chci trhnout?!

00:03:35 -No, ale...

00:03:36 Vždyť tady mluvíme o Tondovi a o Jiřině.

00:03:38 Právě, ale nějak moc se ho zastáváš, víš?

00:03:40 -Bodejť by ne.
-Ono ti to asi nebude tak moc cizí.

00:03:43 -Vůbec ne!

00:03:45 Ale přece mužskej, když se ožení,

00:03:48 tak na sebe bere spoustu povinností, starostí.

00:03:50 Ale neznamená to, že už by se nikdy nemohl otočit po pěkný mladý holce.

00:03:55 Tak, Pepo, pokavad jde o to votáčení,

00:03:57 tak bejt tebou, bych mlčela!
-Proč?

00:04:00 Není to tak dlouho, co ses málem přerazil o kandelábr,

00:04:04 s tou blondýnou!

00:04:08 Jé, a už jsme doma. Ježišmaria, to je výborný!

00:04:10 Už jsme doma. Tonda se trhnul, ta tam pláče,

00:04:12 skáče z vokna, ale mluvit se bude vo mně!

00:04:15 O kandelábru. No, to je logika.

00:04:18 To je vohromný.

00:04:20 Ovšem takhle to vždycky začíná, víš?!

00:04:22 -Co začíná?
-K tomu já nepotřebuju logiku!

00:04:24 Logika je u mě blbost! Blbost.

00:04:29 No, prosím. Postav na polívku

00:04:31 nebo mi dej něco k jídlu a o logice nemusíme mluvit.

00:04:34 Když je u tebe logika blbost, tak nevím,

00:04:36 proč z toho děláš takovou vědu?
-Jakou vědu, prosím tebe?

00:04:39 No, to s tím Tondou. Tonda se trhnul.

00:04:43 Je to mužskej, to je logický, ale podle tebe je logika blbost.

00:04:46 Tudíž je to celý blbost. Tak jsi to měla říct Jiřině

00:04:49 a nemusela skákat z tohohle..., z okna.

00:04:51 Moment, moment! Tohle to mi vysvětlíš, ano?!

00:04:54 Tak podle tebe, když mužskej zahne, tak je to logický.

00:04:59 -To jsi řekl.
-To jsem...

00:05:01 -To jsi řekl!
-Prosím, tak jsem to řekl.

00:05:03 -Tak!
-Já jsem to teda neřekl,

00:05:05 ale je to logičtější, než kdyby to udělala ženská!

00:05:09 Ale to je zajímavý. Proč?

00:05:11 Co je na tom zajímavýho? Proč.

00:05:14 No přece... To je přece jasný!

00:05:17 -No ne?
-No co? Tobě snad je to jasný.

00:05:19 -Ale mně ne. Tak proč?
-Proč.

00:05:22 -Proč?
-No...

00:05:27 No, tak se na mě podívej, no! No!

00:05:29 -Zaprvé - mužskej je pán tvorstva!
-Pán tvorstva!

00:05:35 A pak, když mužskej zahne, nebo když se trhne, jak říkáš,

00:05:39 tak to nemusí mít citově podložený.
-Aha!

00:05:42 Takže se nic nestalo. On se vrátí domů.

00:05:45 Všechno dál klape, funguje.

00:05:47 Pokud je ovšem večeře, ta se taky večeří.

00:05:49 -A nic se nestalo!
-No jo.

00:05:51 -A to ho zlobí.
-To víš, že ho to zlobí.

00:05:54 Prosím tě, já jsem nic takového neřekl!

00:05:57 -Ale je to přirozený!
-Jo?

00:05:58 Vždyť si to vezmi v přírodě. Takovej příklad.

00:06:01 Vem si třeba ten Brémův Ze života zvěře.

00:06:03 Proč bych si brala ňákej Brémův?

00:06:06 Tam třeba taková veverka, aby to bylo v tuzemsku.

00:06:08 Veverka není ten správný příklad. Vem si kohouta!

00:06:12 Co dělá kohout? Dneska má tuhle slepici,

00:06:15 zítra támhle tu slepičku, že ano. No a co?!

00:06:19 Odsuzuje ho za to někdo? Přestanou slepice snášet vajíčka?

00:06:22 Nebo zruší drůbežárnu? Vůbec ne!

00:06:24 -Nic se nestalo, no.
-Ale!

00:06:26 -No, tak pokračuj, pokračuj.
-No!

00:06:29 Co bych pokračoval.

00:06:30 Kdežto ženská si tohle dovolit nemůže!

00:06:32 -Aha!
-Protože...

00:06:34 -Proč by nemohla?
-Si představ,

00:06:37 jaký by byly řeči mezi lidma, znáš náš barák.

00:06:40 No a potom - ženská rodí děti. Takže to vlastně vůbec nejde.

00:06:46 Proč by to nešlo? Proč tohle to je něco jiného?

00:06:49 -U nás!
-Ty mě snad nechceš chápat!

00:06:51 Já tomu nerozumím. Podívej se, jakej je v tom rozdíl!

00:06:55 Když se chce ženská trhnout, když ženská chce odejít,

00:06:59 nebo si začít nějaký techtle mechle, jo, tak musí co?

00:07:04 -Co?
-Musí bejt zamilovaná.

00:07:07 A jak je ženská zamilovaná, co dělá?

00:07:09 Bééé... Má kulisy!

00:07:13 Kdežto muž, ten když zahne, tak je nad tím povýšenej.

00:07:18 Je nad tím... Zkrátka je fořt.

00:07:21 -Aha!
-No, jistě, že ano.

00:07:26 Ženská, když se zamiluje, co dělá? Balí kufry!

00:07:29 Pálí za sebou mosty! Vřava! Rozvod, tahání o dětičky.

00:07:32 No, to je podle tebe pěkná morálka, že ano.

00:07:35 -Podívej se!
-Nesahej na mě.

00:07:36 Ty logiku, jo? Tak podle tebe, když já si najdu mužskýho

00:07:41 a zamiluju se do něj, tak jsem vlastně vysoce nemorální,

00:07:45 protože už s tebou nechci bejt!
-Ale samozřejmě.

00:07:48 Zatímco ty si odskočíš k nějaký slečně,

00:07:50 vůbec nic k ní necejtíš a klidně se vrátíš ke mně domů.

00:07:54 Což je ovšem vysoce morální! To je podle tebe morálka!

00:07:59 -Tak jsi to řek!
-Zaprvý já nemluvím o sobě.

00:08:01 Mluvím o Tondovi a o Jiřině. Zadruhý - není tady řeč o morálce!

00:08:05 Vždyť já se vrátím domů a ty nemusíš vůbec nic vědět.

00:08:10 Manželství jsem ohrozil? Neohrozil!

00:08:12 Všecko je v pořádku, milující manželka, pusinku, večeřinku...

00:08:16 Ježiš, já bych jedl. To je strašný.

00:08:18 Já vůbec nevím, proč se o tom bavíme, když mám hlad!

00:08:20 -To je ovšem konec.
-Konec, zaplaťpánbůh.

00:08:23 -Takovýhle diskuzi.
-No, to je konec.

00:08:26 -Jakej konec?
-Víš ty vůbec,

00:08:28 co všechno jsi na sebe řekl?
-Jak to na sebe?

00:08:30 Já mluvil povšechně.

00:08:32 Tak s takovýmhle člověkem já tedy dál žít nemůžu.

00:08:35 Co to, prosím tě, meleš? S jakým člověkem žít nemůžeš?

00:08:37 Nemůžu! Ty si klidně jdi za svejma slečnama,

00:08:40 klidně se přetvařuj, ale já, já si balím svý kufry a jdu.

00:08:47 Copak já jsem jedinkrát řekl, že mám nějakou slečnu?

00:08:49 -Prosím tě, co to děláš?
-Nesahej na mě!

00:08:52 Ty nikam nechoď, pojď sem! Kam bys prosím tě šla teď...?

00:08:55 -Počkej.
-To tě nemusí zajímat.

00:08:57 Moment, moment, moment. Ty chceš někam jít?

00:09:01 Takže ty asi víš, kam bys teď o půlnoci skoro šla, viď?

00:09:05 -Si vezmu i brambory.
-Pojď sem, nikam nechoď.

00:09:08 Posaď se. Teď dávej pozor. No, to je ohromný!

00:09:11 Ty víš, ke komu bys šla. To znamená, logicky...

00:09:15 -Pojď sem, ty někoho máš!
-Já?!

00:09:21 -No, dobrá.
-Co?!

00:09:23 Tak, když to chceš vědět, nakonec teď,

00:09:26 když už znám ty tvoje názory s těma slepicema,

00:09:30 tak ti vůbec nemusí záležet na tom,

00:09:33 jestli já mám taky nějkaýho kohouta!

00:09:36 Jé!

00:09:37 Jau! No to je ohromný!

00:09:39 Tos mě teda potěšila! No to je výborný!

00:09:42 Já mám nějakýho kohouta!

00:09:44 -Kdo to je?!
-Ehm.

00:09:48 -Povídám, kdo to je?
-Tonda.

00:09:50 -Kdo, Tonda? Jé!!!

00:09:53 -A ke všemu Tonda.
-Jo.

00:09:55 -No, to je neuvěřitelný.
-Jo.

00:09:57 Takže tohle to celý divadélko, ta skákající Jiřina z tohohle,

00:10:00 z vokna, a to všecko bylo jen proto, abys mě připravila na to,

00:10:04 že ty se vlastně někde taháš s Tondou!

00:10:06 Nebylo by tady ňáký pivo?

00:10:12 -Ty by sis dala pivo, viď?
-No tak, Pepo.

00:10:14 Nedělej z toho kovbojku.

00:10:17 Takových případů jsou přece tisíce!

00:10:19 Tak jsem si našla Tondu! Bóže!

00:10:21 Jiřina se s tím nějak smíří

00:10:23 a ty si přece nějakou klidně najdeš.

00:10:25 Co je podle tebe manželství? Holubník?!

00:10:29 Uklidni se. Pepo, podívej se, sedni si.

00:10:31 Nemluv na mě!

00:10:33 Podívej se, manželství především není otrokárna.

00:10:36 Jak jsi správně tvrdil. Když se chce jeden trhnout, jo,

00:10:39 tak ten druhej nemá právo mu v tom bránit.

00:10:42 Co mi to povídáš? To jsem neříkal o nás.

00:10:44 To jsem říkal o Jiřině a o Tondovi!

00:10:46 Ovšem já nevím, jaký je rozdíl mezi manželstvím naším a Jiřiny.

00:10:49 -Pokavad ti jde to tu logiku.
-Já na logiku kašlu!

00:10:51 Víš, co já udělám? Já se oblíknu

00:10:53 a jdu a rozbiju Tondovi hubu. To já udělám!

00:10:56 Ovšem nevím proč. A za co?

00:10:59 Vždyť jsi říkal, že když mužskej zahne,

00:11:02 tak je to naprosto logický. Tak proč?

00:11:04 No dobře, ale ne s mou vlastní ženou!

00:11:06 Jo tak, no jo! Takže v tomto případě Tonda

00:11:10 jednal nelogicky, protože šlo o mě! Jo?

00:11:16 -Jo? Co?
-Já ti něco povím.

00:11:19 -Tohle to, jé!!! Víš co?
-Co?

00:11:24 To je pro mě potupný, vést takovýhle debaty.

00:11:27 Ty se oblíkni, nebo to je jedno, a vypadni!

00:11:31 Jdi! Jsi si za svým Tondou! Jdi!

00:11:33 Víc už nemusím tyhle věci poslouchat!

00:11:35 Ale to ti povím, to je teda kauf, ten Tonda.

00:11:39 Blé... To je ohromný, to se mi líbí.

00:11:43 To jsi teda koupila!

00:11:45 Vždyť jsi mi tvrdil, že Tonda je docela pěknej mužskej.

00:11:47 -Fešák! Pidlovokej.
-Ty teda vypadáš.

00:11:51 -Že se nestydíš.
-Že se ty nestydíš.

00:11:53 Vždyť doma neumí ani zatlouct hřebíček!

00:11:55 Ale že ty jsi jich tolika doma zatloukl!

00:11:57 No, zkus to tlouct do panelu, ty!

00:12:00 -Už jsi skončil?
-Jo!

00:12:04 -Tak to je konec.
-Mezi náma definitivní.

00:12:08 To myslíš vážně? Tak já ti něco povím, víš?

00:12:13 Já jsem s Tondou nikdy nic neměla, mít nebudu a nic nemám!

00:12:23 Eliško. Tak proč pláčeš? To je v pořádku.

00:12:28 Protože k tý večeři taky nic nemám.

00:12:35 No, tak co budeme dělat?

00:12:38 Pojď si ještě chvíli popovídat o logice, jo?

00:12:50 Vladimír Menšík. Jistota. Jistota geniality.

00:12:54 Nikdy jsem ho nepřepla.

00:12:57 Naopak, vždycky, když ho vidím, tak zesiluju.

00:13:00 Protože způsob, jakým hrál, ať už to byla komediální role

00:13:03 nebo vážná role, tak byl prostě a jednoduše pravdivý.

00:13:06 Jeho přístup k roli mi přišel vždycky na sto procent.

00:13:09 A abych neopakovala všechno, co říkají ostatní,

00:13:12 tak pro mě byl Vladimír Menšík vždycky sexy.

00:13:18 Já se domnívám, že podstatou fenoménu pana Menšíka

00:13:21 je jeho autenticita. Autenticita vůči úplně všemu.

00:13:24 Vůči situaci, kterou má ztvárnit, vůči hercům, jakýmkoliv kolegům,

00:13:29 vůči životu jako takovému, vůči sobě samému.

00:13:33 Že se vlastně dokázal přizpůsobit jakékoliv situaci,

00:13:36 jakémukoliv momentu, protože je úplně jedno,

00:13:38 jestli hrál vážné role, jestli bavil v estrádách,

00:13:41 hrál zábavné scénky, moderoval. Bylo to úplně jedno.

00:13:44 Byl to vždycky on absolutně. S čímž podle mě souvisí

00:13:47 druhá věc, s touhle absolutní pravdou,

00:13:49 že se dokázal totálně odhalit a vstoupit před publikum,

00:13:54 před kohokoliv bez čehokoliv - bez obhajoby,

00:13:57 bez dokazování, bez jakýchkoliv nánosů.

00:14:00 Byl to absolutně on.

00:14:02 Což je v podstatě docela nebezpečná věc,

00:14:04 protože hrozí souzení. A ono se mu to vyplatilo,

00:14:07 protože, myslím, právě proto ho všichni milujeme.

00:14:10 Já jsem si taky pozval svoje sestřenky.

00:14:14 Tady Boženku, Aničku, Libušku, abyste trošku poznali naši rodinu.

00:14:17 Támhle ještě Pavlínka Severínová, jestli může vstát.

00:14:19 Kdyžtak, Ládíku, zvedni ji trošičku.

00:14:23 To je náš Jožka. Vidíte, že jsme všichni fortelní.

00:14:26 Ale nejen tak co do tvaru, ale i do práce.

00:14:28 Já byl strašně pracovitý dítě. Až mě jednou vyhnali z domu.

00:14:32 Proto já jsem třeba nerad, když ty Silvestry

00:14:35 poznamenal doktor Rajko Doleček.

00:14:38 Pokud vám ta jména budou něco připomínat,

00:14:40 tak jde o podobnost čistě náhodnou. Nebo doktor Plzák.

00:14:42 Ti se namontovali do Silvestru a teď mluvili o obezitě.

00:14:45 Co to je?!

00:14:46 To jako kdyby byl člověk oplzlej, nebo něco.

00:14:49 To jsme přece v životě neříkali. Náš tatínek byl udělanej,

00:14:51 byl od černýho řemesla, ale měl pupík.

00:14:54 Řeklo se? Přišel tam přišel ten...

00:14:57 Mně říkali MALEJ LAĎA, on byl VELKEJ LAĎA.

00:14:59 On je takovej pěknej, usedlej. Pupku říkali usedlej.

00:15:04 No a dneska to je, jako byste udělali něco špatnýho.

00:15:06 Zkusili jste, sestřenky, jít a říct nějaký babě:

00:15:08 Vy jste vychrtlá.

00:15:10 Ale kdejaká takováhle vyschlá treska řekne:

00:15:13 Vy jste tlustá. Jak si to dovolí?!

00:15:15 Mně se líbí, jak Helenka Růžičková vždycky říká:

00:15:17 Já nechápu, to Rajko Dolečko,

00:15:19 proč se pořád do nás tlustých strefuje.

00:15:21 Vždyť, nebýt nás, na kom by si tak levně udělal docenturu?

00:15:25 Něco na tom je.

00:15:27 Protože vy, prostě, chcete, kdyby on se snažil,

00:15:32 když byl ještě mladší, samozřejmě, teď už by to nešlo,

00:15:35 a přišel pak do porodnice podívat se na svýho prvorozeného.

00:15:39 A teď ho dovedli k inkubátoru a tam ležel Ciesler?

00:15:43 Vždyť to je o hroucení! Ale kdyby přišli a řekli:

00:15:46 Tady máte dcerušku a tam ležela Helenka Růžičková, to je!

00:15:49 Ví, že už nemusí dělat další děti.

00:15:51 To už má hromadu dětí v tom jednom.

00:15:54 A náš tatínek vždycky říkával: Všici lidi

00:15:57 by měli být tlustý, protože tlustý lidi nezáviděj.

00:16:00 Tlustý lidi jsou veselí, jsou klidní,

00:16:04 protože mají dobře obalený nervy tukem,

00:16:06 nestarají se o druhý, protože od božího rána

00:16:08 mají dost starostí sami se sebou.

00:16:10 A tatínek to vždycky dokumentoval.

00:16:12 My jsme se těšili, když tatínek se obouval.

00:16:14 On nosil vysoký boty a on vypadal, když si chtěl zavázat botu,

00:16:17 asi jako Havajec, když chce lovit perlorodky.

00:16:22 Nabral dech a pod hladinu. Teď to tam montoval.

00:16:26 Když mu to nevyšlo, tak zase vyplaval nad hladinu,

00:16:29 nadechl se a zase ke dnu!

00:16:31 Napotřetí se mu podařilo zavázat si botu a prdly mu kalhoty.

00:16:36 Takže to vypadlo jako takový zvláštní tkalcovský troj.

00:16:39 On si zavazoval levou a maminka ho zezadu zašívala.

00:16:42 Ale v něčem měl pravdu. On nás jednou přesvědčil,

00:16:46 že lidi, kteří jsou takoví silnější,

00:16:48 tak nejsou zbrklí ve svém úsudku, nejsou hysteričtí.

00:16:50 My jsme jednou stáli všichni vytřeštění

00:16:53 a tatínek jedinej klidnej s tím pupíkem, povídal:

00:16:55 No, tak co, no? Tož hoří, postaví se novej.

00:16:57 Sousedovi hořel barák.

00:17:01 Oni to dneska tolik neocení ty lidi ve městě,

00:17:05 protože se dneska úplně jinak žije.

00:17:08 Dneska třeba nevěsta na tý radnici, nebo v té sezdávací místnosti,

00:17:13 řekne: Maminko, k tomu se nelísej, to je svědek.

00:17:15 Tohle je ženich.

00:17:16 Až teprve tam říkají kdo je kdo. To dřív nebylo myslitelný.

00:17:19 Já vím, že v tom trošku roli také hrál majetek,

00:17:21 ale přece jen ty lidi, když našla dívenka zalíbení v mládenci

00:17:24 a navzájem to zalíbení vniklo, tak šla navštívit

00:17:27 rodina té dívenky rodinu toho chlapce do vedlejší vesnice.

00:17:31 Jakoby ze zdvořilosti, ale šli omrknout,

00:17:33 jestli ten barák mají opravdu, jak říkali,

00:17:35 se všema čtyřma stěnami. A pak zase chlapec šel tam.

00:17:38 A teď se všichni vzájemně koukají, jestli nemají v rodině blbce,

00:17:41 protože by to mohlo být dědičný.

00:17:43 Blbec měli, ale po dobu návštěvy schovanýho ve sklepě.

00:17:48 Tohle my jsme jako rodina ale nemuseli dělat,

00:17:51 protože jsme byli úplně všichni stejně tlustí.

00:17:53 Takže já jsem tam šel sám a řekl jsem:

00:17:55 Takhle vypadáme všichni.

00:17:57 Akorát holky mají prsa. A všichni už všechny znali.

00:18:07 Ale Stelluška Zázvorková dokonce říká,

00:18:10 že herec by měl být tlustej!

00:18:13 Že u těch hubenejch herců vznikla taková jakási dezorientace.

00:18:17 Jak k tomu přijdou diváci v Národním divadle,

00:18:19 když až po třetině hry někdo řekne:

00:18:21 Vidíš, že to není strom, že to je pan Kemr.

00:18:26 Třetina divadla je v čudu! A protože já se osobně domnívám,

00:18:29 že když má mít člověk fortel v práci,

00:18:33 tak ho musí mít i k jídlu. A já jsem z chudobných poměrů,

00:18:36 ne z tatínkovy strany, to bych lhal.

00:18:38 Tady od Hřícmanic.

00:18:39 A tatínek měl tatínka, mého dědečka, který měl majetek.

00:18:42 To byl sedlák! Čtvrtláník.

00:18:44 Takže já jsem svým dětem říkal: Kdyby dědeček býval nebyl

00:18:47 tak sexuálně čipernej, tak jste mohli mít fotra kulaka!

00:18:54 Jenomže... POTLESK

00:19:03 Dědeček nadělal mýmu tatínkovi ještě 14 sourozenců.

00:19:07 Ale zase nesmíme to tak brát,

00:19:09 abyste si mysleli, že my jsme nějací třeba z Prdelkové.

00:19:13 Tenkrát nepráškovali, tak ti chlapi byli úplně jinak stavění!

00:19:16 Ale po mamince, tam to byla taková chudší rodina.

00:19:19 Dědeček byl přespolní listonoš.

00:19:21 Kolikrát s něčím odešel a už se nevrátil domů.

00:19:24 Měnili tenkrát lidi adresy, tak tom měl těžký.

00:19:27 A místo tuzérů se dávaly štamprličky.

00:19:30 A podívejte se, a z té chudoby rodinný.

00:19:32 Oni si myslí, že jsem si pomohl jako herec.

00:19:34 Takže vypadám tak, že mám.

00:19:37 No, nebudeme tomu říkat pupek, tenkrát tomu říkali pupek.

00:19:40 No, tak jsem usedlejší. Ale to není pravda.

00:19:42 Já jsem byl takovej už jako dítě. Všichni jsme takoví byli.

00:19:45 Protože, když jsem na KŘESLE PRO HOSTA tvrdil,

00:19:47 že naše maminky byly z takový hospodyňky,

00:19:49 a speciálně na Moravě, že cokoliv rostlo v okruhu

00:19:52 18 až 20 kilometrů, dovedly naložit, nasolit, zavařit,

00:19:55 i když nám to všecko pochopitelně nepatřilo.

00:19:58 Tak mi to nevěří! Dokonce některý věci nám rodiče

00:20:00 doporučili zbaštit rovnou na místě,

00:20:03 aby nás cestou zpátky s tím nechytli.

00:20:05 Takové to bylejvalo. Ale jinak se žilo!

00:20:07 Já nechci srovnávat dneska a tenkrát,

00:20:10 protože ty manželství jsou dneska narušovaný ze všech stran.

00:20:12 Ne že by byly vztahy těch mladých povrchnější,

00:20:15 ale tenkrát prostě kdo měl to manželství mých rodičů narušit,

00:20:18 když k nám chodil akorát zase jiný listonoš.

00:20:20 A to byl válečný invalida. A ještě navíc to dostal rovnou tam.

00:20:26 To nebylo přece možný!

00:20:34 A my jsme to, co tady říkám, že diváci,

00:20:37 to se zase obracím k vám, že byste měli nejenom na Silvestra,

00:20:40 ale vůbec si zazpívat, protože je to strašně zdravý.

00:20:43 Smích a zpěv jsou strašně...

00:20:44 Ještě jedna věc, ale o tý raději nebudu ani mluvit.

00:20:47 Jsou strašně zdravý, protože člověk všechno v sobě uvolní,

00:20:50 hezky se dostane do takový nálady.

00:20:52 Na co by jinak potřeboval nějaký syntetický prášky.

00:20:55 A my jsme takhle žili. My jsme celý týden

00:20:57 zasvětili tomu, že v sobotu budeme s tatínkem

00:21:00 dělat dvůr a kůlny.

00:21:02 To bylo zbytečný, protože tatínek potom:

00:21:03 Tady je bordel. Kde je zas ta pilka?

00:21:05 Zas tam byl binec za dvě minuty. A děvčata uklízela doma.

00:21:08 Protože buď my jsme šli na návštěvu k našim tetičkám,

00:21:11 kde jsme měli bratránky a sestřenice.

00:21:13 Tam přišli ale i kmocháčkové, nebo oni zase k nám.

00:21:16 Takže děvčata taky uklidily. Sestřenky, co se dělalo tenkrát?

00:21:20 My jsme turka neznali, vařila se z cikorky káva.

00:21:24 Aby to bylo vylepšený, tak z peroly.

00:21:26 Tu jsme kupovali, protože tam se dal vyhrát hrníček

00:21:29 a nebo aluminiová lžička, v tom, tak každý to mačkal,

00:21:30 jestli v tom má tu výhru. Maminka upekla bábovku,

00:21:34 buchty s povidlama a už se začali trousit.

00:21:37 Maminka s tatínkem se oblíkli jak do truhly, do černýho.

00:21:41 Maminka takovou naškrobenou zástěru.

00:21:43 A už to chodilo. Tetička Žofinka,

00:21:44 tetička Mařenka, bratranci, sestřenice, vlastnice...

00:21:48 My na Moravě jsme všichni trošičku příbuzní,

00:21:50 poněvadž tady byla o něco později elektrifikace.

00:21:53 A šetřilo se petrolejem, tak jsme kolikrát v dobrým úmyslu,

00:21:56 ale skončili u někoho úplně jinýho.

00:22:05 No a tak teď jsme...

00:22:07 Prostě jsme se sešli, seděli jsme tam, a měli jsme -

00:22:10 to poslouchejte, mladí - my jsme měly jako děti dar poslouchat.

00:22:14 Já jsem slyšel příběh mého tatínka, jak byl zatčený stokrát!

00:22:18 A řekl jsem si ještě o sto poprvé! A dědeček zase vyprávěl.

00:22:22 Dědeček, který si nebyl schopen vzpomenout, když babička řekla:

00:22:24 Dědku, tys byl venku. Jak je tam?

00:22:26 Tak dědek povídal: Já tam byl jenom chvilku.

00:22:28 Babička povídá, no, tak dobře, ale prší tam nebo tam svítí slunko?

00:22:31 A on povídal: Mlha, ale možná už padla.

00:22:34 Ale ze světový války, ne ze světový,

00:22:36 ale z tý prusko-rakouský si pamatoval na den všechno.

00:22:39 No, lhal nám asi, já nevím. Tak my poslouchali až do chvíle,

00:22:42 kdy se některá tetička utnula a řekla,

00:22:45 zapomněla, že tam jsou děti: Jo, Mařka je zase v tom.

00:22:47 Ježíš! Teď maminka nás všecky děcka vyházela,

00:22:50 vyhodili obyčejně i strýce Jendu, který byl menší postavy.

00:22:54 Ale on se nebránil, protože věděl,

00:22:56 že my děti jdeme do stodoly a budeme si hrát na gynekology.

00:23:00 Takový to bejvávalo na Moravě a mohlo by to bejt zase.

00:23:05 Vzhledem k tomu, co pan Menšík uměl,

00:23:07 tak si myslím, že by se spíš měl jmenovat Většík,

00:23:11 protože od té doby, co já si ho pamatuju,

00:23:13 od nějakého mládí až po to, kdy bohužel skončil,

00:23:16 tak na to nikdy nezapomenu.

00:23:19 A líbí se mi to, když on řekl, že humor je vážná věc.

00:23:24 A v podstatně všechny ty věci, ať už to byl vážný film

00:23:29 nebo nějaká humorná scénka s paní Bohdalovou,

00:23:31 ať to byla komedie, seriál - všechno, mám pocit,

00:23:34 že hrál neuvěřitelně vážně a nesnažil se vyrábět humor,

00:23:39 jak to občas je teď v módě, že člověk

00:23:42 tak jako vyrábí humor a myslí si, že to bude fungovat.

00:23:45 Ale z něj to vždycky šlo tak nějak zevnitř.

00:23:49 A krásně se to potom ukázalo, jak to funguje.

00:23:53 Asi měl tolik zkušeností, nebo byl tak políbený od boha,

00:23:58 že mu to šlo samo. A to, kdybych já,

00:24:02 jiný člověk, herec obecně, kdybychom tohle dokázali,

00:24:08 odpoutat se od toho mít za cíl pobavit diváka taky,

00:24:13 ale snažit se to dělat opravdu poctivě a zevnitř a opravdově,

00:24:16 tak jenom tohle, kdybych si dokázal aspoň trošku vzít,

00:24:19 tak bych byl moc rád.

00:24:29 No jo, bodejť.

00:24:31 Popelník nikde.

00:24:33 Nějaká divná porodnice.

00:24:39 Máňo, dělej, dělej, dělej.

00:24:44 Já už tady se s tím tím...

00:24:46 Doma sukničku máš spíchnutou nato tata,

00:24:49 vygruntováno za půl hodiny a tady s porodem se hňahňáš půl dne.

00:24:55 Tohle už... Tohle už mi vadne celý...

00:24:59 Ti mě vzali na hůl. Tohle to je za 36 korun!

00:25:08 Když si uvědomím, že to mohlo být 9 plzeňských.

00:25:10 No, tak taky... Není to furt.

00:25:14 -Pan Brejla, prosím?
-Prosím? Ano!

00:25:17 -To jste vy?
-Už je to?

00:25:19 -Blahopřeju.
-No jo, no.

00:25:21 Máte holčičku!

00:25:25 -Co mám?
-Holčičku jako andělíčka.

00:25:30 Jakého andělíčka. Sestřičko, já holek už mám šest.

00:25:36 Holku já nepotřebuju. Já potřebuju kluka.

00:25:39 Tak, tatínku, příště to určitě bude kluk.

00:25:42 Počkejte, jakýpak příště. Já nemůžu dělat furt děti.

00:25:45 Já mám 6 holek. Proto potřebuju kluka. A teď hned!

00:25:49 Já to chápu, ale...

00:25:50 Ne, asi to dost dobře nechápete. Pochopte.

00:25:52 Já jsem tam odvezl Máňu. Rozumíte mně?

00:25:55 A tak jsem si říkal: Chlapče, konečně budeš mít dědice.

00:25:58 Ne teda, že bych něco měl, ale to se tak říká, že jo.

00:26:01 A najednou mám mít holku. Jestli jste se nespletla.

00:26:04 -Ne, ne, ne.
-Na tom sále je fofr a tak dále.

00:26:07 On totiž mezi dětma není žádnej rozdíl.

00:26:10 Já ho nedělám ani mezi dospělejma.

00:26:11 Ale přeci jenom mezi holčičkou a chlapečkem...

00:26:13 I když zpočátku zcela nepatrnej, jistý rozdíl tam je.

00:26:16 Tak co, hm?

00:26:18 Víte, že mě nemusíte poučovat? Já o tom něco vím.

00:26:21 Já už jsem tu hezkejch pár let.

00:26:23 Tak ono to taky je na vás vidět. Tedy nic ve zlým.

00:26:26 Koukám, nějakej ten křížek máte, že jo.

00:26:29 Brejle nenosíte, tak přiznejte. Mohla jste se přehlídnout.

00:26:31 A víte, že jsem se nepřehlídla? Ne, ne.

00:26:33 -Ono nás u toho bylo víc.
-Chudák Máňa.

00:26:36 Ono se to nakonec stejně musí protokolovat,

00:26:39 jestli je to holčička nebo chlapeček.

00:26:41 Prostě v 17:35 se vám narodila holčička.

00:26:44 Ano, ano. Jé, prosím vás.

00:26:46 S tou holčičkou, nic ve zlým, já mám rád

00:26:49 jak kluky, tak holky, ale když už těch holek mám...

00:26:52 Já holku nechci. Nedala byste mi...

00:26:54 Nebyl by tam nějakej chlapeček?

00:26:56 Ne, nebyl. Chlapečkové jsou vyprodáni.

00:26:58 Počkejte, vyprodáni. Vy mi nerozumíte, sestro.

00:27:00 Jestli by to nešlo nějak vyměnit. Já to nechci zadarmo.

00:27:02 Škodná nebudete, to vám říkám upřímně.

00:27:04 -Počkejte, jako co vyměnit?
-Vyměnit tu moji holku

00:27:08 za nějakého chlapečka.

00:27:10 Někomu by možná přišla vhod ta holčička.

00:27:12 Zase někdo čeká. Najednou, rozumíte.

00:27:14 Nechce syna, chce holku...

00:27:15 -A víte, že to nejde?
-Proč by to nešlo?

00:27:17 Jak říkám. Já bych to nechtěl zadarmo.

00:27:19 Počkejte, co byste nechtěl zadarmo?

00:27:21 Je to velmi jednoduchý. Zaplatit vám, podívejte se.

00:27:23 Jsou to nervy, to já nepodceňuju. Je tam spousta lidí,

00:27:25 jak jste řekla, protokolujou to. Teď se tam začnou motat,

00:27:28 něco pozvednout, něco upustit a koukat až nikdo nekouká -

00:27:31 vyměnit a je to!

00:27:34 Já zas takovej nejsem, abych vám to nezacvakal.

00:27:36 Co to děláte, člověče? Okamžitě to schovejte!

00:27:38 -No to jsem neviděla.
-Co jste neviděla?

00:27:40 Vy mě máte za podvodníka nebo co? Co to je?

00:27:43 -No, voda.
-Ukažte.

00:27:46 Já mám nervy v kýblu. Podívejte se.

00:27:49 Řekněme si upřímně - můžu mít chlapce nebo ne?

00:27:52 Tady seděl nějakej mužskej. Podívejte se.

00:27:55 Máte syna. Druhej. Máte syna. Vedli tam tři rodičky.

00:27:57 Z nich nejmíň dvě už porodily. Aspoň jedna syna.

00:28:00 -Vyměňte mi to.
-Podívejte se, to nejde.

00:28:02 A nebuďte jako malé dítě. V tom to přece není.

00:28:06 To přece není vaše vina. Nebo zásluhy,

00:28:08 jestli máte syna nebo dceru. Nebuďte jako malý dítě.

00:28:11 Já nejsem jako malý dítě, prosím vás.

00:28:13 Ale pochopte jednu věc. U nás v ulici bývá nějakej Vávra.

00:28:16 Tintítko! Normální chlap-tasemnice!

00:28:19 Na toho, když skočí blecha, tak mu zlomí tři řebra!

00:28:21 On má tři syny!

00:28:23 A já mám 6 dcer a teď tady mám mít sedmou!

00:28:25 -Nekřičte na mne, člověče!
-Já to nemyslím rovnou na vás!

00:28:27 Já to myslím na celej podnik. Poněvadž on je v balíku, víte?

00:28:31 Mohl to zacvakat.

00:28:32 Já toho tolik nemám, ale jsem ochotnej taky něco to...

00:28:34 -Já se s váma nebudu bavit.
-Počkejte.

00:28:35 Proč byste se nebavila? Já vám říkám.

00:28:38 Prosím vás, můžete to pro mne udělat?

00:28:40 Pro otce šesti dcer?! Že mně vyměníte syna za holku?

00:28:42 -Ne!
-Ne?!

00:28:44 -Ještě jednou ne?
-Ne!

00:28:46 Tak prosím knihu přání a stížností.

00:28:48 Tak to nemáme. Tady nejste v krámě.

00:28:51 Vy nemáte? To je známá praktika. Soudruha ředitele!

00:28:54 -Tady žádný řiditel není.
-Ne!

00:28:58 -Ukažte mi váš občanský průkaz.
-Tady zrovna nemám u sebe.

00:29:00 Vy nemáte knihu přání a stížností? Vy nemáte řiditele?

00:29:03 -My nemáme řiditele.

00:29:04 -Vy nemáte chlapečky na skladě?
-Ne.

00:29:06 Tak to nejste porodnice! Máňo, domů!!! To jste pěknej...

00:29:08 -Co je, co je?
-Vy se do toho nepleťte.

00:29:09 -Co se tady děje?
-Kdo je tohle, sestro?

00:29:13 -Co se tady děje?
-Pane primáři, tady...

00:29:15 -Promiňte,
-Tady pan Brejla má námitky

00:29:17 proti práci naší porodnice.
-Ne, to jsem neřekl.

00:29:19 -Nechce se spokojit s holčičkou.
-To jsem řekl!

00:29:21 Taky se nemůžu spokojit! Já tady courám půl dne, nohy mě bolej.

00:29:23 Šest holek už mám a mám mít sedmou! Já chci kluka!

00:29:26 Doktore, pochopte mě jako chlap chlapa!

00:29:28 Podívejte se, tatínku, za to přece tady sestra nemůže.

00:29:31 -To je vaše sestra?
-Co?

00:29:33 -Jestli to je vaše sestra?
-Tohle to? -No.

00:29:35 -Říkal jste sestra.
-No ano. To je přece naše sestra!

00:29:37 Já říkám - vaše sestra, no. Nedivte se tak, já do toho vidím.

00:29:41 On to bude asi pěknej rodinnej podnik, viďte?

00:29:43 Všecko pod pokličkou, nikdo nenese zodpovědnost.

00:29:45 -A já na to mám doplatit?
-Podívejte se, pane.

00:29:47 Přece v tom prsty nemáme. Ani sestra, ani já.

00:29:50 Prostě někdy se narodí chlapec, někdy se narodí děvčátko.

00:29:53 -To je přece věc přírody, ne?
-No.

00:29:55 Všechno sveďte na přírodu. A to mě zaujalo, poslyšte.

00:29:57 Jak jste říkal: Jednou chlapec, jedou děvčátko.

00:29:59 Na střídačku. A jak to, že u mě se nestřídalo?!

00:30:02 Furt holka, holka, holka, holka!

00:30:04 A sedmá holka! To my vysvětlete, vy přírodo!

00:30:08 Jak to je?

00:30:09 No, dobře, ale co my s tím můžeme dělat?

00:30:11 Ha ha ha. A teď ty nevinný pomněnkový oči.

00:30:14 To já vám nezbaštím!

00:30:17 Já do vás vidím jak do hubený kozy.

00:30:19 -No dovolte!

00:30:20 Vy se toho nechytejte, vy se na sebe podívejte!

00:30:23 Poslyšte, já jsem velmi klidnej člověk.

00:30:26 Ovšem, když se rozčílím, doktore, nepřejte si mě!

00:30:29 Já vám něco povím! Vy si myslíte,

00:30:31 že já tady stojím takhle obyčejnej, vy jste si navlíkli

00:30:34 takový ty pláštíčky, tady poletujete jako lufťáci,

00:30:37 já, že žádnej pláštík nemám,

00:30:38 tak že já před váma padnu na zadek? To ne!

00:30:40 Proč bych já nemohl mít syna?!

00:30:43 Vždyť vám říkám. To přece není naše věc.

00:30:45 -To je z přírody.
-Ale vy furt s tou přírodou!

00:30:47 Copak jsme v nějaký zoologický zahradě, nebo co?

00:30:49 Podívejte se - upřímně. Vy máte děti? -Mám.

00:30:52 A teď bez přemejšlení. Holku nebo kluka?

00:30:56 Nenapovídat. Nepočítá se. Holku nebo kluka?

00:30:58 -Já mám náhodou syna.
-To jsem chtěl slyšet!

00:31:01 Ani jste mi to nemusel říct. Kdybyste se zeptal vy mě,

00:31:03 já bych řekl: Má syna a ne náhodou! Páč u toho sedí!

00:31:06 Páč si to mohl sám zařídit. A proto se už na mě nedostalo!

00:31:09 Prosím vás, uklidněte se. A jakým právem

00:31:11 si tady vůbec otvíráte...?
-Řekněte hubu!

00:31:15 Vidíte, že mám trošku náladu, tak si tohle to...

00:31:17 Ale pozor, já když piju, já myslím, víte?!

00:31:20 Já můžu říct co chci, a furt vím! Já vím, co dělám!

00:31:23 Já se v noci probudím, koukám, já myslím!

00:31:25 Já frut myslím, pane. Tak na mě opatrně. Pokračujte!

00:31:28 -No pokračujte!
-Co chcete ode mne ještě slyšet?

00:31:32 No tohle to! Že pro mě nemáte odpověď!

00:31:35 A tak je to vždycky! Vždycky to vyžere chudák!

00:31:38 A já si na vás budu stěžovat. Mě těmahle pláštíčkama neoslníte.

00:31:41 Já si na vás budu stěžovat na uličním výboru.

00:31:43 Máňo, slyšíš?! Ani ty se tam nedej!

00:31:45 Nebuď hloupá!

00:31:46 Postav se jim!

00:31:47 Já si budu stěžovat v novinách!

00:31:50 Já mám známého v černý kronice!

00:31:53 -Je tady pan Brejla?
-Co?

00:31:56 -Pan Brejla, je tady?
-To jsem já.

00:31:58 Blahopřeju, máte kluka.

00:32:04 -Kdo je to?
-Sestra.

00:32:08 Zase je sestra, viďte? Opakujte to.

00:32:11 Máte kluka.

00:32:15 A jéje jé. Vy na mě válíte betla.

00:32:19 Jak to, že vy říkáte, že mám syna a tady starší sestra, že mám holku.

00:32:25 -Vy nejste domluvený!
-No jo.

00:32:27 Nejdřív se narodila holčička a pak kluk, jsou to dvojčátka!

00:32:32 Jé! Tohle já vám mám zbodnout?!

00:32:36 Já vám řeknu, jak to je! Vy jste ze mne dostali strach!

00:32:39 V tom to je!

00:32:41 Hold, jak si člověk nedupne a nezařve,

00:32:43 i když by to tak nemělo bejt, tak nic nedostane!

00:32:47 Máňo, vydrž. Já si musím jít dát prcka.

00:32:52 Tak Vladimír Menšík. Dokázal pobavit lidi

00:32:58 v každý chvíli, v každý situaci. A to lidi úplně různýho ražení.

00:33:06 To na něm obdivuju, protože o to se taky snažím.

00:33:11 A hold vím, jak je to někdy moc těžký.

00:33:15 Co mě na něm mrzí je, že se vlastně moc nevěnoval divadlu.

00:33:20 Který já považuju za grut.

00:33:22 A ještě mě taky hodně mrzí, že jsem se s ním nepotkal pracovně.

00:33:26 Protože si tak nějak myslím, že by mě to obohatilo.

00:33:30 Viď, Martine.

00:33:33 Vladimír Menšík pro mě znamená moje dětství, moje dospívání,

00:33:36 dospělost a stoprocentně bude znamenat i stáří.

00:33:40 Já v autě neposlouchám v podstatě nic jiného než mluvený slovo.

00:33:44 A Menšíkovy monology, vyprávění a nebo i dialogy

00:33:47 mám skutečně naposlouchaný tak, že je znám skoro zpaměti.

00:33:51 Ale nikdy mě to neomrzí.

00:33:53 Poslouchám je všude na světě, vozím si to s sebou.

00:33:55 Do smrti mě bude mrzet, že jsme se nikdy nepotkali osobně.

00:33:59 I když já mám pocit, že ho znám. Ale to asi není jenom můj pocit.

00:34:03 Dostal jsem v životě mnoho cen, ať diváckých nebo odborných,

00:34:09 ale jedna z největších pochval, jedno z největších ocenění,

00:34:11 které se mi dostalo, bylo asi před 12 lety.

00:34:14 U nás v Ypsilonce jsme měli premiéru hry SVATÁ RODINA,

00:34:17 kde hraju trošku s bříškem, mám brýle, takový klobouček

00:34:22 a pár lidí mi po té premiéře a po těch představeních řeklo,

00:34:26 že jim na tom pódiu připomínám Vladimíra Menšíka.

00:34:30 Co víc si herec může přát, než když mu tohle někdo řekne.

00:34:32 Kéž by to byla pravda.

00:34:35 Já jsem kdysi jako student, až na umělecké škole.

00:34:39 Na těch školách předtím bych si nedovolil říct o sobě,

00:34:42 že jsem byl student.

00:34:45 Tam jsem byl neustále překouřenej Johnny.

00:34:48 Já byl pořád na záchodech. Já jsem pořád vynechával hodiny.

00:34:51 Ale na umělecký škole jsem hned druhý ročník

00:34:54 vyhrál nějakou soutěž mezi bratislavskou VŠMU,

00:34:57 pražskou DAMU a brněnskou JAMU.

00:34:59 Pro hosty, JAMU není džemu. Nevyrábí se.

00:35:02 To je taky umělecká škola.

00:35:04 Janáčkova akademie múzických umění.

00:35:06 Byl jsem jako laureát soutěže s mnoha jinými

00:35:08 a ještě z jiných fakult poslán do Bulharska.

00:35:11 Samozřejmě takoví ti, kteří výrazně zvítězili,

00:35:15 bydleli v hotelu a my dependance.

00:35:19 Tenkrát já jsem ještě nevěděl, že to je dependance.

00:35:24 Byla to taková chalupa, no.

00:35:27 Tenkrát jsme se na to tak dívali. Mělo to spoustu nevýhod!

00:35:31 Například tu, že jsme museli chodit

00:35:33 z toho dependance na snídaně do toho hotelu.

00:35:36 Copak, to by nevadilo, po pláži podél moře,

00:35:38 ale nesměl by tam v cestě stát mezinárodní pionýrský tábor.

00:35:42 A samé holčičky.

00:35:48 My byli tenkrát urostlí, brady statný...

00:35:56 Jak nás děvčata zmerčily, protože se nudily,

00:35:58 tak nás hned bafly a protože tenkrát všude byla vstreča,

00:36:02 tak padružka maja tebe nespokojsa...

00:36:15 Upozorňuji, na lačno!

00:36:19 Ony měly budíček o 2 hodiny dřív. Ty už měly po desátce.

00:36:22 Ta padružka měla 16 slok.

00:36:26 Nám už bylo nevolno a ony začaly Holka modrooká.

00:36:31 To je tam naučily zase naše děvčata.

00:36:33 Aby se to nepletlo, pak zpívaly Hulku modruoku...

00:36:37 Něco hroznýho! Obejít to nešlo,

00:36:41 protože z obou stran bylo moře.

00:36:56 Já tam měl s sebou kamaráda a nemohu ho jmenovat,

00:36:58 aby někdo neřekl, že kdysi kazil děti.

00:37:03 Ten povídá: "Já s tím něco udělám."

00:37:06 Šel tam a povídá: "Děti, vy zpíváte...

00:37:12 Jestlipak to znáte na "r"? To byla hrůza!

00:37:15 My jsme šli příští den a děti, aby dokázaly,

00:37:18 jak se to rychle naučily, přeskočily padružky

00:37:22 a zpívaly hned: Hrk kr mrdr ekr,

00:37:26 msr prts svrtč prd mrt vrč rč...

00:37:46 Co vám budu povídat.

00:37:52 Vedoucí se dohodli, předstírali infekci a epidemii

00:37:55 a zrušili tábor. Poslali je domů.

00:38:00 Jeho genialita byla hlavně v tom, jak skvělý byl ve všech polohách.

00:38:04 A jak barevné jeho herectví bylo.

00:38:06 Prostě ve vteřině dokázal svojí pozitivní, úžasnou energií

00:38:11 a rétorikou rozesmát všechny na place i u televizních obrazovek.

00:38:15 A stejně tak je ve vteřině uměl donutit k pláči.

00:38:18 Protože jeho smutný oči byly tak strašně pravdivý,

00:38:23 že to prostě nemohlo nikoho nechat klidným.

00:38:28 Byť to bylo přes kamery a televizní obrazovku.

00:38:31 Vladimír Menšík byl prostě génius.

00:38:34 A takový tady prostě není a to je moc dobře.

00:38:37 Protože proto je jedinečný.

00:38:40 -Prosím, posaďte se.
-Děkuju, pane referente.

00:38:44 Já vás nerad ruším, ale mám takovou malou prosbičku.

00:38:48 -Příteli, mohu vám tak říkat?
-Prosím?

00:38:50 -Příteli, mohu-li vám tak říkat.
-Ale samozřejmě, samozřejmě.

00:38:56 Já jsem vám chtěl jenom říct, že u mě nemusíte prosit.

00:39:00 Na úřadech už se neprosí.

00:39:02 Klidně, jasně řekněte: Žádám to a to.

00:39:04 -A my co?
-No, já to nevím.

00:39:06 My vyhovíme, zařídíme, vyřídíme...

00:39:08 -Ne!
-Ano, ano, ano!

00:39:11 -No, to by bylo překrásné.
-Pane, to je krásné.

00:39:13 Ne že by bylo. Protože já jsem tady kvůli vám.

00:39:16 -A ne vy kvůli mně.
-Tak abychom si rozuměli.

00:39:18 Já tady nejsem kvůli vám, já jsem tady kvůli záchodu.

00:39:20 -Protože...
-Jo tak!

00:39:23 Vy jste nám přišel spravit záchod!

00:39:25 -Prosím, pojďte...
-Ne, ne, ne, pane.

00:39:27 Já chci postavit záchod!

00:39:29 Mám-li tomu rozumět, vám spadl?

00:39:31 Nebylo co, aby spadlo. Protože tam žádnej záchod není!

00:39:33 A to je ten můj problém, pane!

00:39:35 -Nepovídejte!
-Ano.

00:39:37 Představte si, já bydlím v takovým starým baráku.

00:39:38 -S takovýma těma pavlačema...
-Znám, znám.

00:39:41 -To znám pane. -Ano?
-Musíte mít trpělivost.

00:39:44 Jednoho dne to zbouráme všechno!

00:39:46 Váženej pane, to není zapotřebí,

00:39:48 protože než se k tomu dostanete, víte, ono to spadne samo!

00:39:50 Ale, pane! K čemu ten pesimismus?

00:39:53 K čemu ten pesimismus? Vždyť my, přece, rozumíte, my...

00:39:58 Kde jsme to přestali?

00:40:01 Takhle jste mával rukama a říkal jste, že něco my.

00:40:03 -Jo, jo, u toho starýho baráku.
-U toho starýho baráku.

00:40:06 -Podívejte se.
-No, tak prosím.

00:40:08 V tom baráku vedle nás bydlí pár partají.

00:40:10 Nepřipadá na ně žádný záchod. V 1. poschodí na balkoně

00:40:14 zase pět partají - jeden záchodek. Čili na jeden záchodek, pane,

00:40:18 deset partají. To je hrůza, ne?

00:40:20 -Poslyšte, ale to je proti normě!
-No.

00:40:21 -Na to jsou nějaký normy?
-Samozřejmě, na to jsou normy.

00:40:24 Vidíte, to já jsem ani nevěděl. Ale hlavně je to proti přírodě.

00:40:26 A jak se tam ráno u toho vždycky hádáme!

00:40:28 Podívejte se, pane. To se musí přesně naplánovat!

00:40:30 Partaj číslo jedna - tehdy a tehdy. Partaj číslo dvě...

00:40:34 Rozumíte? Ono totiž přesné plánování, pane, dělá divy!

00:40:39 Vážený pane, ale příroda dělá divy v tomhle tom větší, víte?

00:40:42 To jsou těžký chvilky, který na vás přijdou!

00:40:44 No, já vám řeknu takový příklad ze života.

00:40:46 -Prosím, prosím.
-Já se vždycky tak rozčílím,

00:40:48 když tohle to vyprávím...
-Uklidněte se.

00:40:51 -Já jsem klidnej.
-Uklidněte se, příteli.

00:40:53 Tam nahoře na té pavlači přímo vedle té místnůstky

00:40:55 bydlí takový bývalý zápasník z Hájkovy arény.

00:40:58 Hulvát! Hulvát jeden, povídám!

00:41:01 -Nepovídejte.
-Ano!

00:41:02 Já vám to řeknu, jak to bylo. Já už takhle, s odpuštěním,

00:41:04 seděl na tý místnůstce, a on vám najednou: vypadni!

00:41:07 On vyrval dveře i s futrama a vynesl mě ven!

00:41:13 To jste si měl, pane, stěžovat na domovní správě!

00:41:15 Jak bych se tam dostal, když mám kalhoty spuštěný, prosím vás!

00:41:18 -To je pravda.
-No, vidíte to.

00:41:20 A v tom momentě mně šlo o úplně jiný věci.

00:41:22 Já jsem si dodatečně stěžoval, pane, to ano.

00:41:25 -Víte, co jsem zjistil?
-Copak?

00:41:27 Že z něj maj hrůzu i na úřadech! Povídám - hulvát!

00:41:30 Nepovídejte. Povídejte.

00:41:32 A to jsem si dal, pane. On se mi od té doby mstí.

00:41:34 On mě vůbec na tu místnůstku nepustí!

00:41:37 Víte, co na mě onehdá hulákal?

00:41:39 Prej jsem přeslech, jaký tu už léta razíme heslo.

00:41:42 Každýmu prej podle jeho potřeb. A on má potřebu furt!

00:41:46 Poslyšte, ale to je pustá demagogie!

00:41:48 -To je demagogie!
-To je naprostá demagogie.

00:41:50 To bych si vyprosil. Proto jsem si řekl:

00:41:53 Co se budeš takhle, Konvalinko, zlobit.

00:41:54 Ty si postavíš svůj vlastní. Proto jsem přišel, víte?

00:41:57 Tam na tý druhý straně pavlače je takový,

00:42:00 řekl bych, nevyužitý místo.

00:42:02 Tak jsem si řekl: Seženeš si pár cihel,

00:42:04 nějakou tu troubu... rouru...

00:42:06 Počkejte. Mám tomu rozumět tak,

00:42:09 že si jako chcete postavit sociální zařízení?

00:42:12 Já ještě pořád mluvím o tom záchůdku.

00:42:14 Takový spíš, řekl bych, praktický zařízení, víte?

00:42:16 Totiž tak to jmenujeme, víte?

00:42:18 Přece nemůžete přijít na úřad a říct:

00:42:20 Chci si postavit záchod. Nebo, s odpuštěním, hajzík.

00:42:23 Jak byste vypadal, pane? To by na vás nevrhalo dobré světlo.

00:42:27 Proto říkáme sociální zařízení. Víte?

00:42:29 Jo tak, vidíte.

00:42:32 Já dodneška žiju v takový nevědomosti.

00:42:34 Já myslel, že sociální zařízení je něco pro důchodce, víte?

00:42:37 No jo, tak... ZVONÍ TELEFON

00:42:39 Jo!

00:42:42 Ne!

00:42:44 Ne!

00:42:45 Jo!

00:42:47 Vidíte? A takovej fofr tu mám pořád!

00:42:50 Koukám. Taky to nemáte lehký.

00:42:52 Ale abychom se vrátili k tomu tématu.

00:42:54 -Poslyšte...
-Prosím.

00:42:55 Pustíme se do toho!

00:42:58 Vy mně skutečně, pane referente, chcete pomoct?

00:42:59 Samozřejmě. Tak, podívejte se.

00:43:01 Zaprvé potřebujeme výkres přestavby.

00:43:03 Tak to já bych vám to mohl načrtnout.

00:43:05 Já bych si představoval takhle prkýnko, víte?

00:43:07 -A nad tím nějakou stříšku.
-To ne, to ne.

00:43:09 Abych nebyl závislej na počasí, myslím.

00:43:11 To ne. Podívejte se, příteli.

00:43:13 To musí načrtnout architekt nebo aspoň inženýr.

00:43:17 Nebo nejlepší by bylo, kdyby to byl inženýr-architekt, víte?

00:43:20 A kdyby to bylo provedeno tiskem ve dvanácti kopiích.

00:43:23 Já vám rozumím, ale kde já vezmu... Kde já to natisknu?

00:43:26 To oni vám řeknou.

00:43:27 Potom byste potřeboval vyjádření požárníků.

00:43:29 Na záchodě nemá co shořet, pane.

00:43:32 Pane, pane, to byste se velice divil, co všechno může hořet.

00:43:36 -Jo?
-No, jistě.

00:43:38 -A to je starší dům, viďte?
-To se nedá říct starší.

00:43:40 -To je někdy z dob Žižky!
-Z Žižky?

00:43:43 Tak to potřebujete potvrzení od památkářů.

00:43:46 Potvrzené samozřejmě hlavním architektem.

00:43:48 -A proč?
-No, proč.

00:43:50 Aby se tou přestavbou nezničil vzhled celé té pavlače.

00:43:56 To byste musel tu pavlač vidět, pane!

00:43:59 Vzhled tý pavlače nemůže změnit ani atomová bomba!

00:44:04 Poslyšte, pane, to jste na velikým omylu. -Jak to?

00:44:07 Oni totiž odborníci velice přesně vědí, co se může zkazit!

00:44:11 Mají v tom velmi bohaté zkušenosti.

00:44:13 -Ano?
-A kdo vám to postaví?

00:44:15 -Tohle to už mám dohodnutý.
-Ano.

00:44:17 U nás v ulici bydlí děda Mráčků.

00:44:19 Tak po večerech on by mě cihlu k cihle...

00:44:21 Počkejte, počkejte. To musí být firma!

00:44:23 Copak o to, to je u nás firma, v celý ulici.

00:44:27 Ve všech hospodách známá. Známá firma.

00:44:29 -Má razítko?
-Spíš padoucnici.

00:44:32 No, vidíte, nemá. A co kanalizace?

00:44:35 Tak to už mám taky promyšlený. Podívejte se.

00:44:37 V 1. poschodí je záchod. Od něho je stupačka.

00:44:39 -Na tu já bych to napojil...
-To je vyloučená věc, pane.

00:44:43 Potřebujte vyjádření odborníků, to zaprvé.

00:44:45 A zadruhé firmu, která vám to postaví.

00:44:47 Ale to už by snad mohla udělat ta první firma při jednom.

00:44:49 Ale, prosím vás pěkně, nedělejte mi v tom holubník!

00:44:51 Holubník? Tak vysoko já vůbec nemyslím.

00:44:53 -Já chci záchod!
-No, dobře, dobře.

00:44:55 Chcete stavět.

00:44:57 A jak to máte se stavebním materiálem?

00:44:59 Tak to už by si snad sehnala ta firma, která by to stavěla.

00:45:01 Ale, prosím vás, ta musí stavět a ne shánět cihly.

00:45:03 -Kdo to má teda jinej shánět?
-Jiná firma, jiní lidé.

00:45:06 -Tak tomu teda nerozumím.
-Jak to máte s proudem?

00:45:08 Tak s proudem, tak... Kromě soboty vydatný proud.

00:45:11 A v sobotu jenom tak čůrkem. To víte, každý se koupe.

00:45:14 Prosím vás pěkně, mě nezajímá čůrek.

00:45:16 -Mě zajímá proud elektrický.
-Jo, ale to já nechci.

00:45:19 Obyčejnej, žádnou elektriku. Jen tak na řetízek, rozumíte?

00:45:23 Podívejte se, něčím tam přece musíte svítit!

00:45:27 -No, to ano!
-Jaké je tam napětí? To mě zajímá.

00:45:30 -U nás v domě?
-Ano.

00:45:32 No, teď kvůli tomu záchodku strašný napětí!

00:45:34 -Já myslím jako napětí proudu.
-Jako všude v Praze, 120.

00:45:38 Tak to je konec, pane. To je naprostej konec!

00:45:41 Pročpak to?

00:45:42 Protože u nových přestaveb zásadně nepovolujeme 120.

00:45:45 Musíte to předělat na 220 Voltů!

00:45:47 Prosím vás, jak bych to předělával na 220 Voltů?

00:45:50 -Docela dobře, pane!
-A proč?

00:45:52 Protože, představte si.

00:45:55 V celém městě má být v 80. letech už jenom 220.

00:46:00 A vám potom zůstane místnůstka na 120!

00:46:02 -Co my potom s tím, rozumíte?
-To je pravda.

00:46:04 -My myslíme dopředu.
-No, to je pravda.

00:46:06 Ale jak já to můžu předělat na 220,

00:46:08 když v celý ulici a v celé čtvrti je 120?

00:46:10 No jo, no, podívejte se. To je samozřejmě otázka.

00:46:13 Víte, co já bych mohl udělat? Já tam použiju tranďák.

00:46:15 -To je vyloučená věc.
-Proč?

00:46:17 -To by vám nikdo nepovolil!
-Ne?

00:46:19 No, nakonec bych tam mohl svítit svíčkou.

00:46:21 To je úplně vyloučená věc! Velmi nebezpečné!

00:46:24 A tak co mám dělat?

00:46:25 Vy si totiž musíte postavit trafostanici!

00:46:27 -Co?!
-Trafostanici.

00:46:29 Ježismarija, co to povídáte? Trafostanici?

00:46:31 -Samozřejmě!
-A kde bych ji postavil?

00:46:34 -Vedle! -Ale vedle já v takovým kamrlíku bejvám!

00:46:36 Výborně, pane! Aspoň se nebudete hádat

00:46:39 se sousedy, uvolníte vlastní prostory!

00:46:42 Pane, nechtěl byste mi říct, kde budu spát?

00:46:44 -V té trafostanici!
-Ježišmarija.

00:46:46 A kdo mně tu trafostanici postaví?!

00:46:49 Nějaká odborná firma.

00:46:52 -Já vám něco povím.
-Prosím.

00:46:54 Jak to tady počítám, při vší skromnosti,

00:46:57 to už je asi 7 firem, který mi navrhujete!

00:46:59 Vážený pane, vy jste se asi přeslechl!

00:47:01 Já chci stavět záchod. Ne hutě!

00:47:04 A než bych tohle všechno smontoval, co mi tady říkáte, dohromady, pane,

00:47:07 tak už vůbec nebudu počítat stolici.

00:47:09 Už budu stát dávno před soudnou stolicí!

00:47:12 Jen se uklidněte.

00:47:14 Totiž je to tak, rozumíte, že lidský život se prodlužuje!

00:47:17 -Nestrašte, prosím vás.
-Ano, ano.

00:47:19 Dnes už století starci nejsou žádnými bílými vránami!

00:47:22 No, to je pěkný. Ježiš, podívejte se.

00:47:27 Pane referente, mohl bych vás poprosit o sklenku vody?

00:47:30 Ale ne, příteli. Já jsem vám říkal neproste.

00:47:32 Tady se zásadně neprosí! Jen si klidně poručte!

00:47:36 -Můžu? -Samozřejmě!
-Skutečně? -Samozřejmě!

00:47:38 V tom případě bych vás prosil, pane referente,

00:47:41 abyste šel do predele. A ne mé!

00:47:43 Tady naproti do pramene a přines mi flašku koňaku!

00:47:49 Tak asi úplně nemá smysl říkat, že Menšík byl génius,

00:47:52 protože to je jasný, to vlastně všichni víme.

00:47:54 A že z něj bylo cítit to človíčkovství

00:47:57 a opravdu to, že zažíval ty věci

00:47:59 a ta radost, s jakou vyprávěl své historky.

00:48:03 A to je právě to, co mně se, když se řekne Menšík,

00:48:06 vybaví jako první.

00:48:07 Prostě skvělý vypravěč, historik zážitků.

00:48:10 Což je možná trošku věc,

00:48:12 která poslední dobou tak nějak mizí.

00:48:14 Aspoň já mám ten pocit, že všechno sdílíme

00:48:16 přes internet a tak dál,

00:48:18 ale málokdy si věci opravdu vyprávíme.

00:48:20 A v tomhle tom byl Menšík geniální.

00:48:23 A pak to prostě dopadne tak, že jedu v autě

00:48:25 s Kubou Prachařem a s Kryštovem Hádkem a místo toho,

00:48:28 abychom si vyprávěli nějaký vlastní historky,

00:48:30 tak si pustíme CD s Menšíkem, no.

00:48:34 Tak pro mě je Menšík hlavně ukázkou toho, jak může herec

00:48:37 překračovat různý odvětví,

00:48:40 kterým se herec v Čechách většinou věnuje.

00:48:45 A u něj je to takový zvláštní, protože, když je dneska

00:48:47 herec uznávaný v těch vážných, dramatických rolích,

00:48:53 což by v Menšíkově případě byla třeba

00:48:55 Markéta Lazarová nebo Všichni dobří rodáci,

00:48:58 tak je najednou podivný, když se objeví

00:49:00 v televizních estrádách ve scénkách,

00:49:02 nebo by byl někdo najednou tím lidovým bavičem,

00:49:06 vyprávějícím příběhy ze života.

00:49:09 Ale u Menšíka to vlastně nikomu zvláštní nepřijde.

00:49:11 A ve všech těch kategoriích má grácii,

00:49:15 je výbornej a je považovaný za velkého úmělce.

00:49:19 V Praze je takový ústav.

00:49:21 Jmenuje se Zahraniční ústav československý.

00:49:24 A ten měl jubilejní rok 60 let

00:49:27 a navazuje kontakty s našimi rodáky po celém světě.

00:49:31 A my jsme nejdřív byli vyslání na různá místa na světě, můžu říct,

00:49:36 protože Matuška, Chladil a tak dál byli až v Americe.

00:49:39 A my jsme se dostali s Jiřinou Bohdalovou mezi Čechy do Vídně.

00:49:42 Protože tam se rekrutují vídeňští Češi.

00:49:45 Jsou nejvíc z jižní Moravy. Tak tam poslali mě.

00:49:47 Oni jsou taky v Americe z jižní Moravy.

00:49:50 Ale, no tak dobře. Tam je Chladil.

00:49:55 Teď jsme tam byli. Bylo to ohromný!

00:49:57 Bylo to pod záštitou velvyslance Kadnára a jeho paní Natálie.

00:50:01 Ohromně se k nám chovali. Všechno bylo bezvadný.

00:50:03 My jsme odúčinkovali a měli jsme jeden den volna.

00:50:07 A ty děvčata, který se mnou byly, tak hned prostě -

00:50:10 kde je jakej hrad. Schönbrunn a tak dále.

00:50:17 Tohle mně nic neříká, hrady. To je už pro mě mrtvý.

00:50:20 Já mám rád slovesný umění.

00:50:23 Tak jsem tak šel a koukal jsem po různých biografech.

00:50:25 A najednou povídám: To je ono. Našel jsem, co jsem hledal.

00:50:28 Tam bylo napsaný - už jenom ten název: SCHONE KATZE PUZZI MUZZI...

00:50:35 Prostě takovej... No a pod tím obrázky.

00:50:39 Ty byly ještě zajímavější... To už vám nebudu povídat.

00:50:43 Tak jsem si řekl: Ale je tohle to hodno socialistickýho člověka?

00:50:48 Socialistickýho umělce? Nějaký rakouský čuňačinky?

00:50:56 Tak už jsem se odebíral zpátky do hotelu.

00:50:59 Ale zas jsem si říkal. No jo, vždyť já vlastně nevím,

00:51:01 čím mám opovrhovat.

00:51:05 Musím to napřed vidět, abych věděl, s čím nesouhlasím.

00:51:15 A to, jak jsem váhal, se mi stalo osudným.

00:51:17 To už mám co dělat. A vlítl jsem.

00:51:19 Mně se zdálo, že to je nějaký strašně laciný.

00:51:22 Já jsem se spletl o biograf. A tam hráli Hrady a zámky na Loiře.

00:51:26 Takže jsem se nezkazil, ale poučil.

00:51:29 No, byla to hrozná votrava.

00:51:33 Tak já na něm obdivuju, s jakou energií a nadšením do všech scének,

00:51:37 do všech filmů, do všech svých hereckých rolí šel.

00:51:40 A to se snažím po něm nějak napodobit dodneška.

00:51:43 Hledat tu chuť, tu energii, s jakou do toho všeho šel.

00:51:49 To na něm hrozně obdivuju a to na něm mám rád.

00:51:53 ZVONÍ TELEFON

00:51:55 Lovecký dispečink. Diana!

00:52:00 Ne, já nejsem Diana, já jsem Kulková.

00:52:03 Lovu zdar.

00:52:05 Ne, tak to je omyl, prosím.

00:52:07 Tady je oddělení pro odstřel zahraničních turistů.

00:52:12 No, no, tak nic se nestalo. Na slyšenou.

00:52:15 ZPĚV Já ráno vstávám, krávy napájám...

00:52:19 -Dobrý jitro.
-Dobrý den. -Dobrý den.

00:52:22 Jak jsme se vysali?

00:52:25 POTLESK

00:52:31 Povídám - jak jsme se vyspali?

00:52:33 Pane vedoucí, tak jak jste se na mě vyspal?

00:52:38 Poslyšte, nechte si ty důvěrnosti, Kulková.

00:52:40 A už vám to víckrát říkat nebudu!

00:52:41 A co paní manželka?

00:52:43 Ale paní manželka, ani mi to nepřipomínejte. Leží.

00:52:46 -Ona je nemocná?
-Ne, líná.

00:52:48 Co jsem to chtěl, jo! Helejte se.

00:52:53 Podívejte se mi pořádně do očí. A sem mě poslouchejte, jo?

00:52:56 Ano, prosím.

00:52:58 -Bobek!
-Copak?

00:52:59 Jakej máte v těch vašich lejstrech pořádek?

00:53:01 No, naprostej, pane šéf.

00:53:03 -Naprostej?
-Ano!

00:53:04 Kam jste mi poslal toho skotského diplomata na bažanty?

00:53:07 -No, poslouchejte.
-Do Čikulic.

00:53:08 -Do Čikulic?
-Ano.

00:53:11 Do Čikulic. To by musel střílet bažanty jedině v tom...

00:53:15 V... ne porodnici. V kasárnách!

00:53:18 -Ale to ne.
-Nebo ty skleněný.

00:53:22 Viděl jste jediného bažanta v Čikulicích?!

00:53:25 -Ano, ano, pane šéf!
-Vždyť tam není vůbec žádná zvěř!

00:53:27 Tam přece starej Douda chtěl chytit kunu do železa chyt svýho dědka!

00:53:33 A on tam viděl bažanty. Kde?

00:53:34 Jsou tam dva. Jeden starší, kterej se jmenuje Čiňta.

00:53:37 A jeden mladší... Neposlouchejte, Kulková.

00:53:39 -Zavřete si oči.
-Píďa.

00:53:42 -Píďa?
-Píďa!

00:53:43 To jste řekl pěkně. To jste řekl. Tady se to vaří.

00:53:48 Vy klidně poslouchejte. Sundejte ruce.

00:53:50 Protože to, co mi tady povídá, to jsou krávoviny, víte?

00:53:54 Víte, co máme v Čikulicích?

00:53:57 Akorát od loňského MDŽ v Besedním domě zaseklou sekeru.

00:54:01 To je jediný. Ale žádnýho bažanta.

00:54:03 Dovolíte, pane šéf, abych nahlédnul do kartotéky?

00:54:06 -Buďte tak laskav.
-Děkuji vám.

00:54:09 Poslouchejte, říkám vám, moje paní se na vás velice hněvá.

00:54:12 -Ježiši a pročpak?
-Ještě se ptejte!

00:54:14 Viděla vás, jak jste v lese laškovala!

00:54:16 A dokonce se mnou. To musí přestat.

00:54:19 Takže dneska v šest v lese, ale za stodolou.

00:54:21 -No, tak našel jste to?
-Já se kaju.

00:54:24 -Já se naprosto kaju.
-Prosím vás, máme tady uklizeno.

00:54:26 Tak opatrně. Co jste chtěl?

00:54:28 Já si totiž spletl Čikulice s Čimelicema.

00:54:31 No, vidíte to. Cha cha, promiňte mi.

00:54:33 Pak se divte, že ten Skot tam tak řádil! Že byl jako leopard.

00:54:38 Pane, nepřesvědčit ho pan řídící učitel,

00:54:40 že u nás i hovězí dobytek odlítává do jižních krajin,

00:54:44 tak nám vystřílel celý JZD, pane!

00:54:56 Víte, kdo to odnesl? Ten váš omyl?

00:54:59 A ten jeho vztek?

00:55:01 Bába Pižďuchová to dostala do umělý nohy!

00:55:08 Lovecký dispečink, Diana.

00:55:10 Ano, je přítomen. Pane Kňourek.

00:55:12 -Prosím. -Pobočka.
-Co to je? Konopiště.

00:55:15 -Bobek, vemte to.
-Ne, ne.

00:55:17 Halo, tady je u telefonou Bobek. Ne prosím Bobek jako Bobek.

00:55:23 Bobek jako já.

00:55:26 Pan vedoucí? Ten si na chvilku odskočil, prosím pěkně.

00:55:28 Jo, to já nemůžu vědět, kam si skáčou vedoucí.

00:55:31 -Pardon. Kam jste si skočil?
-Řekněte, že na záchod.

00:55:34 Jo, už to mám. Do porodnice!

00:55:37 Zavěste to.

00:55:41 U toho bych chtěl být, až vám budou dělat trepanaci.

00:55:43 Tam musí bejt pěknej guláš.

00:55:45 Tady je Kňourek. Jo.

00:55:48 A, to je Konopiště. Kolega Habsburk!

00:55:50 Těbůh, Ferdinande. No jo, jde to, jde to.

00:55:54 Sem tam si picnem.

00:55:56 Co? No, moment.

00:56:01 To nejde. Ty jsi se zbláznil, kamaráde.

00:56:03 To bysme museli naučit zajíce na chůdách,

00:56:05 abysme tady měli vysokou. No jo.

00:56:08 Vždyť já viděl naposled dvanácteráka

00:56:10 ve večerníčku O Smolíčkovi pacholíčkovi.

00:56:12 Ne. Co? Ne!

00:56:15 Jé, jó!

00:56:17 -Slyšíte?
-Ne.

00:56:19 To říká mně!

00:56:20 Přijede vopravdickej holandskej princ!

00:56:23 A jak přijede? Osobně!

00:56:28 No, to je lahoda.

00:56:31 No, je to fajn. Jistěže ano. Ano.

00:56:33 Ale já mu přesto můžu nabídnout jedině zajíce.

00:56:36 Připravte mi tohle to. On chce zajíce. Střílet, patrně.

00:56:39 Ježíši, pane Bobek, opravdickej princ!

00:56:42 A to on chce střílet? A dokonce snad puškou?

00:56:45 Jo. Kvůli vám on bude chytat na mucholapky!

00:56:48 Nechte toho! Neslyším.

00:56:49 Nachystejte mi ten seznam mucholapek.

00:56:51 Ne, zajíců. Jak jsme na tom se zajícema?

00:56:52 No, špatně. Moc špatně.

00:56:54 Se zajícema jsme na tom taky špatně, říká tady Koulová.

00:56:56 Jenomže já bych to tak neformulovala, pane Kňourek.

00:56:58 Já bych spíš řekla: Početní stav našich zajíců

00:57:01 je přizpůsoben požadavkům našich vegetariánů.

00:57:05 -Jo, to není špatný.
-To je hezký!

00:57:08 Vy jste takovej nepíšící básník. Je to hezký, ale dlouhý.

00:57:10 A on volá bleskem. To musí být...

00:57:13 Že jo? Podívejte se. Zajíce zkrátka nemáme.

00:57:16 Ale tady mám seznam. Já bych ti tam mohl klidně

00:57:18 předisponovat Ušáčka z Průhonic, Dětříka z Brd, Číču...

00:57:24 -Odkud je ta Číča?
-Z Ládví.

00:57:26 Z Ládví. A ramlíčka zvaného Cucík z tohohle, z Valdštejna.

00:57:30 Jak to? Ty říkáš, že zná ramlíka od vidění?

00:57:35 -Tak dáme ramlíkovi škrabošku, no.
-Pane Kňourek, místo Cecíka,

00:57:39 jestli by nebyl dobrej zajíček z Mochova. Souček!

00:57:42 Souček je notorik, to nejde.

00:57:44 Hele, tihle ti zajíci, co tam disponuju, jsou bezvadný.

00:57:47 Nechaj na sebe klidně střílet. Vůbec nekličkujou.

00:57:49 Furt někde koukají za pařezem. Bude spokojenenej.

00:57:52 -Pařezy tam nejsou, prosím.
-Já mu je tam tahat nebudu.

00:57:55 To ať si panáčkují, kde chtějí. Tohle to.

00:57:57 Jak jste to říkala s tím Mochovem?

00:57:59 A on ten princ řekl výslovně, že chce střízlivý zajíce?

00:58:02 Neřekl! No tak! Já tady mám originál dva notoráky!

00:58:06 Můžeš mít Součka z Mochova a nebo Jelínka z Vizovic.

00:58:09 No, jo. Počkej na ně u motelu.

00:58:12 Nevoď je do výčepu, protože by se ti tam vožrali.

00:58:14 A ty taky, jak tě znám. Tak čaj! Čau.

00:58:17 Vidíte!

00:58:22 To já bych se mohl taky, rozumíte,

00:58:24 to já bych se mohl rozpovídat.

00:58:26 Ale volá bleskem, tak ťuk ťuk ťuk. To byl ping-pong. To byl koncert.

00:58:29 -Vy jste sekáč, pane vedoucí.
-Co?!

00:58:33 -Pane vedoucí, je tady ňákej lord!
-Kde?

00:58:38 Tadyhle je lord! Říká, že se jmenuje Juiceberry.

00:58:44 -Tohle je lord?
-To je lord.

00:58:50 To je nějaký nukleární tenhle ten, ne?

00:58:53 To on jde na slony. Jdete k nám na slony?

00:58:56 Ježíš, poslyšte, není to ten lord, co měl přijet až zejtra?

00:58:59 -No, to je on.
-A co tady dělá dneska?

00:59:01 To nevím. Co tady děláte dneska?

00:59:03 Poslouchejte, klid.

00:59:05 Vy jděte, vy povstaňte, nebo si sedněte.

00:59:08 A zdravíme. NĚMECKY NA SHLEDANOU.

00:59:12 Co čučíte, jděte, jděte.

00:59:14 Kdybyste mě hledal, tak poslouchám za dveřema.

00:59:17 Jako vždycky, jako vždycky.

00:59:19 Good morning, nazdar, zdar.

00:59:22 HOVOŘÍ FRANCOUZSKY Dobrý den,

00:59:26 HOVOŘÍ NĚMECKY Posaďte se, prosím.

00:59:31 -Pane Kňourek, to je Angličan.
-Von. A co má bejt?

00:59:37 -Proč na něj mluvíte francouzsky?
-Já mluvím francouzsky?

00:59:40 -Trošku.
-No, vidíte!

00:59:43 Protože pro takovýho Angličana není zajímavý,

00:59:45 když na něj mluvím anglicky. To má furt! Ale francouzsky, hezky.

00:59:50 Jo, vy tady taky máte hezký Francouzky!

00:59:52 To ne, to ne, ale můžeme zařídit. Viďte, pane vedoucí.

00:59:55 Vy nemravo, sedněte si.

00:59:57 Vy byste nám tady udělal za chviličku hodinovej motel.

01:00:00 Moment, moment. Vy se mně líbila!

01:00:04 -Jako ta... Smetana.
-Ale kyselá, viďte?

01:00:09 -Ta Prodaná nevěsta!
-Jo, Mařena! No jo, no.

01:00:15 To byste si dal! Nechte toho koketingu!

01:00:17 Tady jde o jiný věci. Tady jde o valuty.

01:00:20 No, jak vás tak pozoruju s tou flintou, vy byste si rád...

01:00:23 -Jo, já bych rád několik piv!
-No, to já bych taky rád.

01:00:27 Ovšem hospoda je vedle. To bysme si museli odskočit.

01:00:28 Ale ne, já myslím několik pif paf puf!

01:00:34 -Jo, picnout si! O tom mluvíme!
-Ano.

01:00:38 -Na ty, zvěřinec!
-No jo.

01:00:42 Přitáhnem to kvůli němu, to víte, že jo. Za pár márů.

01:00:44 Podívejte se, hele, pane,

01:00:47 picnout si můžete, ale do čeho? Poraďte nám!

01:01:01 To je těžký. Vy mi taky nepomůžete.

01:01:03 My tady šoupeme třema zajícema po celý republice!

01:01:06 Vždyť my už jim musíme pořídit kolečkový brusle,

01:01:08 aby si to obstarávali sami!

01:01:10 Heleďte se. Vy mě pozorujte a vy překládejte.

01:01:12 Až ale budu potřebovat. Ale pozorně.

01:01:15 Ne jak těm Indům jste místo na mufloně říkala na ondatry

01:01:17 a ti se ještě dneska někde plíží v močinách. Ehm, v močálech.

01:01:20 -Já bych to vzal.
-Prosím.

01:01:25 HOVOŘÍ LÁMANOU NĚMČINOU Ano, bum!

01:01:31 -Jestli chce střílet do živého.
-Živijó?

01:01:33 Živijo, mnoga ljeta, mnoga ljeta...

01:01:44 Když se dívám na bardy, jako byl právě Menšík,

01:01:47 tak si kladu otázku, jestli vůbec si my

01:01:53 mladí, začínající moc netroufáme.

01:01:56 Já mám dojem, když vidím jeho scénky a filmy s ním,

01:01:59 tak bych měl vrátit index a jít studovat něco úplně jinýho.

01:02:04 No, to je zajímavý, protože já to vlastně mám úplně naopak.

01:02:09 Já si myslím, že Vladimír Menšík byl jedním z důvodů,

01:02:13 proč jsem se chtěla hrát herečkou.

01:02:16 Protože na něj, když se člověk kouká, ať už je to kdekoliv,

01:02:19 tak prostě vždycky cítíte, že jeho to strašně těší.

01:02:25 A já si myslím, že tohle to je vlastně úplně nejdůležitější.

01:02:30 Ať už je to kdekoliv.

01:02:32 Že pokud člověk sám cítí radost ze svý vlastní práce,

01:02:36 tak tou radostí prostě nakazí ostatní

01:02:40 a ten výsledek je potom hrozně dobrej.

01:02:43 A v tomhle tom on byl mistr, protože z málokterého herce

01:02:50 jsem v životě cítila takovou uvolněnost

01:02:55 a takovou radost z té hry. U něj to je prostě radost ze hry.

01:03:04 A to je to, co si myslím,

01:03:07 že je pro herectví absolutně nejdůležitější.

01:03:09 I když člověk třeba narazí na nějaký těžkosti,

01:03:11 tak tahle ta radost je úplně to základní.

01:03:17 A to měl Menšík víc než kdokoliv jinej.

01:03:21 ZVONEK

01:03:25 -Propánakrále!
-No!

01:03:27 -František!
-No, kdo to přišel?

01:03:31 -Tys mě poznala?
-Pojď dál!

01:03:34 Uvědom si, že od tý doby, co jsme se neviděli, jsem trošičku zhubnul.

01:03:39 To bych spíš čekala Mílu Padrtu, než tebe!

01:03:41 Ježiš, abych nezapomněl. Neviděli jsme se jak dlouho.

01:03:44 15 let, čtyři měsíce a 3 dny. To je přesně spočítáno.

01:03:47 Ty si to tak přesně pamatuješ?

01:03:49 -Taková malá pozornost.
-Ale to jsi nemusel.

01:03:52 To tam leželo na lavičce v čekárně, tak jsem...

01:03:54 -Ne to já jenom tak žertuju.
-Tak povídej.

01:03:57 Abych nezapomněl, miláčku, podívej se.

01:04:00 Řekl jsem si: Dlouho jste se neviděli,

01:04:02 tak ať to setkání pěkně zapijete.

01:04:05 Ať to stojí za to. To je od tebe hezký, Františku.

01:04:07 Manžel za chvilku přijde, tak se navečeříme.

01:04:10 Otevřeme si lahvinku a bude to fajn.

01:04:12 -Kdo přijde?
-Manžel.

01:04:15 -Tady ještě někdo bydlí?
-Manžel!

01:04:17 Tvůj man... Mařenko, ne.

01:04:21 -Co!
-Ty jsi se oženila, vyvdala?!

01:04:25 -Už dávno, Františku.
-Jejda, to mě nenapadlo.

01:04:27 -Co tě nenapadlo?
-No ne, jako že přijde muž...

01:04:32 Najednou tohle to. To snad abych radši šel, ne?

01:04:34 -Kam bys chodil?
-Jsem cizí člověk.

01:04:36 Prosím tě, jakýpak cizí? Vždyť jsme spolu chodili do školy!

01:04:38 -Kdyby jenom do školy.
-No a co?

01:04:41 -Nic jiného přece nebylo.
-To neříkám, že by něco bylo.

01:04:44 I když tenkrát mě to mrzelo, že nic nebylo.

01:04:48 Nezlob se na mě, já opravdu. To se na mě nezlob.

01:04:51 Ale, to mně přece neuděláš. Františku, sedni si.

01:04:54 -Sedni si a povídej.
-Taky kam bych šel.

01:04:56 No vidíš to! Já mám nápad!

01:04:58 Já odskočím na poštu, pošlu telegram, jakože přijedu,

01:05:01 jakože jsme se ještě neviděli.

01:05:03 Rozumíš, to bude takový oficiální sdělení

01:05:05 a on aspoň nebude mít na nás žádný podezření.

01:05:07 Ale proč by měl mít nějaký podezření?

01:05:09 -Když chlap uvidí tohle to...
-Františku, ty jsi pořád stejnej.

01:05:13 Pro tu tvou věčnou opatrnost jsem tě kdysi neměla moc ráda.

01:05:16 To není opatrnost! To je pud sebezáchovy, tohle to.

01:05:19 Seď a povídej. Co žena, děti...rodina.

01:05:24 No, tak, co žena, co dě... Jaká rodina? Jaký děti?

01:05:27 -Jsi přece ženatý!
-Já a ženatej? Cha cha.

01:05:30 -Ty ses neoženil?
-Vůbec!

01:05:31 Jen si vzpomeň, jak mi říkali Joe Zakusovač.

01:05:34 Kdepak! Žádnou kudlanku nechci.

01:05:36 Já jsem se měl ženit, jenže já jsem neměl s kým.

01:05:38 Tak to víš. A maminka ještě furt dobře funguje.

01:05:41 Takže jíst mám co. Nic mi nechybí.

01:05:44 Já se taky nemůžu rozhodnout jen tak ze dne na den.

01:05:46 To je přece jenom událost.

01:05:48 -Ty ještě pořád přemýšlíš, viď?
-Ještě pořád, no.

01:05:50 Ty jsi vždycky přemýšlel.

01:05:52 Je to taky na tobě vidět, Františku, že přemýšlíš.

01:05:53 Já furt myslím.

01:05:55 Já se zvednu, koukám a myslím. Nebo - co je na mně vidět?

01:05:57 -Chybí ti knoflíky u saka.
-Ty mi náhodou nechybí.

01:06:00 Ty já mám na zadní kapse u kalhot. Dneska ti ukradnou kde co.

01:06:03 Já jsem si to uřízl... Ve vlaku mi to někdo tohle to...

01:06:06 Nepovídej, vyndej mi knoflíky, sundej sako. Já ti to přišiju.

01:06:08 Ne. To vůbec nepřichází v úvahu.

01:06:10 -Co když se vrátí tvůj manžel?
-Tak se vrátí manžel.

01:06:12 Tady nebudu sedět nahatej v košili, prosím tě.

01:06:14 To vůbec nejde. Cizí chlap - to opravdu nejde.

01:06:16 Františku, co to pořád vedeš za řeči?

01:06:18 My máme manželství, o jakým se ti ani nesnilo.

01:06:20 Kvůli tomu tady ale přece nemusím sedět nahej.

01:06:23 Tak sedni si, budeme si povídat. A já si to přišiju doma.

01:06:25 Po 15 letech už přece manžela vůbec nic nenapadne.

01:06:27 Tak si to sundej, dej mi ty knoflíky, já ti to přišiju.

01:06:30 A vůbec. Nebo se ještě rozčílím.

01:06:33 ZVONEK Jé, slyšíš zvonek?

01:06:34 -To je jako kdyby někdo zvonil.
-To je manžel.

01:06:36 -On vždycky cvrnkne.
-Ale ty mi dej ten kabát.

01:06:37 -Mařenko, prosím tě...
-Moment, já jsem hned tady!

01:06:39 Připrav si zatím...

01:06:40 Já už s tímhle mám zkušenosti. Já už mám...

01:06:44 Máme návštěvu! Pojď se podívat, koho to tu máme!

01:06:47 -František, kolega ze studií.
-Velice mě těší, Sýkora.

01:06:53 Tak se hezky seznamte, hezky se tu bavte...

01:06:55 Nabídni něco Františkovi. Já půjdu něco připravit v kuchyni.

01:07:00 Já jsem šel tady takhle kolem, povídám, tady by mohla být Marie.

01:07:02 A ona opravdu.

01:07:09 Najednou tak nějak jako kdyby bylo teplo.

01:07:11 A přitom je zima, no.

01:07:14 Jakýpak omluvy a ceremonie?

01:07:16 Přece se nebudeme před sebou žinýrovat.

01:07:19 Jsem přece muži, ne?! Chlapi!

01:07:24 Prosím pěkně, vám to možná přijde divný,

01:07:27 jsem tu poprvé, cizí chlap, sedím v košili, viďte?

01:07:31 Je to divný. Ale, pane, to je tím, že jste přišel nečekaně.

01:07:34 -Že jsem neměl čas se oblíknout.
-Aha.

01:07:35 -Nemyslete si nic zlýho, rozumíte?
-Ne, ne, ne.

01:07:39 A jako říkáte chlapi? Já jsem sem, pane Drozd

01:07:42 nebo pane Strnad, nepřišel jako chlap.

01:07:45 Já jsem sem přišel jako kamarád z dětství.

01:07:48 My jsme spolu chodili do školy a nic mezi náma nebylo.

01:07:51 -Jo, jo, jo.
-Tak jsem si řekl: Zaskočíš tam.

01:07:53 -Co kdyby bylo něco.
-Jo.

01:07:56 -A jste už tady dlouho?
-Prosím?

01:07:58 -Jste už tady dlouho?
-No, celou noc jsem tady byl.

01:08:01 Ale ne u vás doma, prosím! Ve městě.

01:08:03 Já jsem přijel večer, ubytoval jsem se,

01:08:05 ráno jsem se probudil, tak normálně ty věci.

01:08:07 Jdu tak městem a tady jsem chvilku, než jste přišel.

01:08:10 Tak já jsem právě taky zrovna přišel.

01:08:13 No, to chápu.

01:08:18 Prosím, chápete. Ale abyste to nechápal nějak obráceně.

01:08:21 -Jak obráceně?
-Jako obráceně.

01:08:23 Abyste si nemyslel něco, co se vůbec nestalo.

01:08:25 -To si vůbec nepřipouštějte.
-Ne.

01:08:28 Já si nic nemyslím. A co bych si měl myslet?

01:08:30 No pardon. Copak jste dítě, nebo co?

01:08:34 Přijdete z práce, víte, že vás nikdo nečeká

01:08:36 a najednou koukáte, manželka se celá tohle, ne?

01:08:39 Tady víno, fialky, cizí chlap v košili...

01:08:42 -To vám nedojde, nebo co?
-Ale ne.

01:08:45 Co má znamenat - fialky a víno. Vždyť to nic neznamená.

01:08:48 Přece to je tak známý. Jak to je?

01:08:50 Ženy, zpěv a víno.

01:08:52 Ty failaky jsou tady navíc, to je pravda.

01:08:55 Ale, prosím pěkně, uvědomte si, ta láhev je nová, není načnutá.

01:08:59 Takže jsme si z toho vůbec necvakli.

01:09:01 Taky jsme nevěděli, kdy, poněvadž jste...tohle to.

01:09:04 -No jo.
-No...

01:09:11 -No tak, jak bych tak řekl...
-Co?

01:09:13 -Já najednou v košili.
-No a?

01:09:16 No, vždyť je to jednoduchý.

01:09:18 Přišel jste, bylo vám horko, tak jste sundal sako, ne?

01:09:21 To nemyslíte vážně - u vás horko? Tady máte snad vlhko, pane.

01:09:23 Mně je zima jak psovi.

01:09:25 -Tak proč jste si sundával to sako?
-To je právě to, pane Drozd.

01:09:27 Já jsem si vůbec žádný sako nesundal!

01:09:29 To vám chci říct. Vona mi ho sundala!

01:09:31 -Ona?
-Ona!

01:09:32 Já povídám: Nesundávej mi sako, vždyť to je nesmysl.

01:09:34 Co když ten tvůj sem vrazí a najednou tohle to.

01:09:37 -Ale, jděte!
-No, jistě.

01:09:38 Ale ženská, když si něco umane, tak ta by z vás stáhla kůži.

01:09:40 -Jo?
-No.

01:09:42 Teď támhle někde dlachní mý sako, já jsem tady takhle v košili, pane.

01:09:45 Já jsem si říkal: Vždyť to nemá cenu!

01:09:47 Vždyť on přijde, co si o nás pomyslí?

01:09:48 Že prej ne ne ne. Tak se to stalo.

01:09:50 -Co bych si měl myslet?
-Jak to.

01:09:53 Když se tohle to stalo, tak co byste si měl myslet.

01:09:55 Jako že to, že jsme vás nečekali, že ano.

01:09:58 -To jsme vás taky nečekali.
-No a?

01:10:02 No a co? Já jsem to zkrátka nechtěl. Protože to je riskantní.

01:10:05 -A co je riskantní?
-Když nevíme, kdy přijdete.

01:10:08 -Jo tak!
-A na tohle ona povídá:

01:10:10 To ne, my už jsme tak dlouho spolu, on prej je starej.

01:10:13 Já jsem si vás takhle nepředstavoval.

01:10:15 On prej ten můj už nic, povídá. No!

01:10:19 Rozumíte? Tak jsem si myslel, že když vy už nic, tak já...

01:10:25 Tak teď mě to teprve napadlo! Tak vy tady, jo?

01:10:30 Bez saka, v košili. A já jakože nic, jo?!

01:10:34 To řekla Máňa! Já nic takovýho neřek!

01:10:36 Moment, sedět! Tohle se musí vyjasnit!

01:10:40 -Na shledanou.
-Sedět! Čekat! Přijít!

01:10:44 No, to víš, že jo. To jo.

01:10:47 RÁMUS, ŘINKOT SKLA, FACKY

01:10:50 Já jsem věděl, že to bude malér. To se má napřed poslat telegram.

01:10:56 Já nevím. Já si občas jako říkám,

01:10:58 jestli on vůbec zažil všechno to, o čem vypráví,

01:11:01 protože na to jeden život nemohl nikdy stačit.

01:11:03 Tak já hlavně obdivuju to, že si to pamatoval.

01:11:06 A vždycky to mělo fór, pointu...

01:11:08 Co si budeme povídat? To dneska umí málokdo.

01:11:12 Hele a není to jedno? Jestli si to vymyslel nebo ne.

01:11:15 Hlavní je, že se u toho lidi bavili, ne?

01:11:18 -To je důležitý.
-To máš pravdu, Matouši.

01:11:20 Pojďte si dát ještě jednu. Poslední...!

01:11:24 Já Menšíka miluju.

01:11:33 -Já...
-Chvilenku, prosím, já to scvaknu.

01:11:42 Ach jo, jo, jo.

01:11:46 Tak už jsi, starý Jando, na pravdě.

01:11:52 Jak se říká: Mladej může, starej musí.

01:11:56 Víš, musíme tam všici.

01:11:58 -Kam, prosím?
-Tam nahoru, paní.

01:12:01 Copak Janda, ten už tam je. Já tam budu co nevidět.

01:12:07 Jak na vás tak koukám, u vás to taky dlouho trvat nebude.

01:12:11 -Sejdeme se tam všici.
-To nebude, pane.

01:12:14 My jsme najeli na počítače. Váš požadavek sdělím

01:12:16 prostřednictvím děrného štítku computeru

01:12:19 a ten vás obslouží za setinu času,

01:12:21 který by k vydání jízdenky potřeboval člověk.

01:12:23 Tedy v tomto případě já.

01:12:25 Prosím jenom základní údaj - kam jedete.

01:12:28 Paní, já jedu starýmu Jandovi na pohřeb.

01:12:32 Ano. Ale Janda, to mně, pane, nic neříká.

01:12:35 No, to já se nedivím. Protože on byl sice na ženský,

01:12:38 ale na pěkný ženský.

01:12:41 Mně, rošťák, rozvrátil rodinu. No, tak.

01:12:44 A kamarád to byl. Paní, Janda byl miliónovej kamarád.

01:12:48 Co já jsem s ním všecko užil! Těch rošťáren, co jsme nadělali!

01:12:51 Paní, my jsme spolu prodělali celou I. světovou válku!

01:12:56 No, celou ne. Než byl raněnej u Haliče.

01:12:59 -Kam, prosím?
-Do nohy!

01:13:01 Ale vošklivě! Ono to nebylo tak čistě do nohy.

01:13:05 Ono to bylo něco jako tady ten předěl mezi tělem a nohou.

01:13:09 No. Ale já říkám radši do nohy.

01:13:11 Představte si - a on se z tý ošklivý šlamastyky vylízal.

01:13:15 Vy dostat takovou mordu, tak natáhnete bačkory natotata.

01:13:20 On ne. On se z toho vylízal.

01:13:22 To se jen tak říká, on ho z toho vylízal

01:13:24 nějakej felčar, nějakej Kučera. Taky mu řek:

01:13:27 Janda, vy jste byl odepsanej. Vy jste byl odepsanej!

01:13:29 Vy nemít tohle to železný zdraví... To mu řek!

01:13:31 -Pane.
-No, prosím?

01:13:33 -Já zemám zájem... -Promiňte.
-Ani čas

01:13:35 se tady s vámi bavit o I. světové válce a nebo o zdraví.

01:13:38 -Já jenom tak, že jako...
-Já bych chtěla vědět,

01:13:40 jestli chcete jízdenku a nebo ne?!

01:13:46 To je taková trochu divná otázka, paní.

01:13:49 Já tady jsem v hale, tady fouká jak na vídrholci,

01:13:52 stojím tady a čekám u jízdenkový pokladny...

01:13:55 Tak co bych tady asi chtěl, než jízdenku?

01:13:57 Paní, kdybych se chtěl rozšoupnout, tak tady nebudu okounět u vás

01:14:00 a půjdu jinam! Rozšoupnu se jinak!

01:14:03 To už já zase vím, kam bych. Já znám ty svý podníčky.

01:14:06 No tak co, prosím?

01:14:08 Ušetřete mě laskavě svých vulgárních výlevů

01:14:11 a řekněte mi toliko - kam jedete.

01:14:14 No, prosím. Já jedu toliko

01:14:16 starýmu Jandovi na pohřeb, paní, no.

01:14:19 Děkuj za informaci. A teď ještě maličkost.

01:14:21 Kde pan Janda bydlí?

01:14:25 Kde tady tak asi u vás bydlej nebožtíci?

01:14:29 Promiňte, chtěla jsem říct - bydlel.

01:14:31 Vidíte to. To je něco jinýho.

01:14:33 -Janda bydlel v Brně!
-No, tak vidíte.

01:14:35 -Mně stačí říct: Jedu do Brna!
-Vy jedete do Brna?

01:14:40 -Vy jedete do Brna.
-Co bych já dělal v Brně?

01:14:43 Nikam mě neposílejte, paní. Já jedu starýmu Jandovi na pohřeb.

01:14:47 Šel byste v Brně panu Jandovi na pohřeb, ne?

01:14:50 Kde bych tam toho Jandu sehnal, nebo co?!

01:14:52 Vždyť jste říkal, že pan Janda byl z Brna.

01:14:54 To byl z Brna! Já jsem taky z Brna!

01:14:57 Rodáci z Brna jsme!

01:14:59 Tam jsme chodili s Jandou do školy.

01:15:02 Furt dvojky z mravů a tak.

01:15:05 Jenže potom po škole se on odebral do Olomouce.

01:15:09 -A...
-No, tak dobře, tak do Olomouce.

01:15:12 -Co do Olomouce?
-Jedete do Olomouce.

01:15:14 Co bych dělal v Olomouci? Paní, kdybyste mě nechala domluvit.

01:15:16 Soustřeďte se, prosím vás. Buďte tak laskavá.

01:15:18 Od toho jste tady, abyste mě vyslechla.

01:15:21 Skončili jsme školu. A on se vydal do Olomouce.

01:15:24 K tetě. Poradit se, co dál!

01:15:28 Co v životě, rozumíte?! Protože asi mu o tom neříkali.

01:15:34 Janda byl sirotek.

01:15:40 Rodiče ztratil záhy.

01:15:44 To tenkrát rostlo to léto tolik hub!

01:15:48 Příbuzný vůbec žádný neměl.

01:15:51 Říkal jste, že měl v Olomouci tetu.

01:15:54 Já jsem říkal. To on vždycky říkal.

01:15:56 Ale, prosím vás, jaká to asi byla teta?

01:15:59 Kdoví, co tam mezi nima bylo. Vždyť to znáte, tyhle ty...

01:16:01 -No, dovolte, pane?
-Copak?

01:16:04 Promiňte, já jsem se nepředstavil. Já jsem Kulajda Alois.

01:16:07 Těší mě. Kulajda, mé jméno.

01:16:09 Pane, to mě nezajímá. Mě zajímá...

01:16:11 Počkejte, paní pokladní, vás to nezajímá,

01:16:13 protože nevíte, že Kulajdů jsou dvě větve.

01:16:15 Jedna větev pochází támhle z jižních Čech

01:16:17 a ta druhá větev z jižní Moravy. Já jsem ten větev z Moravy, víte?

01:16:21 Já beru na zřetel, že jste hluboce pohnut

01:16:23 náhlým odchodem svého nejlepšího přítele, pane Kulajda.

01:16:27 Děkuju. Já vám děkuju, paní, za ta krásná slova.

01:16:31 Ale musím vás upozornit - to nebyl můj nejlepší přítel.

01:16:34 Můj nejlepší přítel byl Fafejta.

01:16:36 Rošťák! On vám, abyste byla ve vobraze,

01:16:40 tak on dělal takovou legraci, že třeba kradl husám

01:16:43 šišky a mě tím cpal...
-Pan Fafejta,

01:16:46 ten už mě vůbec nezajímá. Mě zajímá, kam jedete.

01:16:49 -Kam, kam, kam?
-Paní, nemáte vy něco s ušima?

01:16:53 Já jedu starýmu Jandovi na pohřeb, na pohřeb, na pohřeb!

01:16:57 To tady už každej ví, kolem. A vy ne?

01:16:59 Prosím vás, pane, nemáte strach, že vám ujede vlak?

01:17:01 Vždyť vy ten pohřeb můžete zmeškat!

01:17:03 Paní, já mám makovici v pořádku. Já přece vím,

01:17:06 že tady není jenom jedinej vlak!

01:17:08 Ujede tenhle vlak, tak si počkám na druhej, ne?!

01:17:11 A přijedu tam pozdě? No, proč ne?!

01:17:14 On Janda taky nebyl nijak na přesnost.

01:17:17 -Tak co?
-No tak co.

01:17:19 Ale pochopte, že tady denně prochází tisíce lidí.

01:17:22 -A kdyby každý z nich...
-Měl jet Jandovi na pohřeb,

01:17:25 to by byl ten pohřeb čtyři dny. To by koukal, Janda.

01:17:28 Že ani ty lidi nezná, viďte? Paní, co je vám?

01:17:32 Paní, poslechněte, paní, teď upřímně.

01:17:34 Já vás tady pozoruju už dlouho. Nemáte vy pocuchaný nervy?

01:17:37 A něco se štítnou žlázou? Paní, můžu já vám nějak pomoct?

01:17:39 -Osvěžit vás nebo něco?
-Ano.

01:17:41 -Ano, můžete.
-Jak?

01:17:43 -Když mi řeknete, kam jedete.
-To vám pomůže?

01:17:45 -Ano, to mně pomůže.
-No tak paní, poslouchejte dobře.

01:17:48 Opakujte po mně. Já jedu starýmu Jandovi na pohřeb

01:17:50 do Frýdku Pístku, paní. Já vám to neřekl? Opravdu?

01:17:53 -Ne, to jste mi neřekl.
-Tak to bych vám...

01:17:55 Protože, kdybyste mi to býval řekl, tak bych vám byla řekla,

01:17:58 že pojedete autobusem z nádraží Praha-Florenc.

01:18:01 Tak to teda nejedu, paní.

01:18:03 To vy nevíte, jak se mi v autobuse dělá špatně.

01:18:06 Já tam nebudu těm lidem platit za čistírnu.

01:18:08 Já pojedu vlakem, paní! Proto jsem tady.

01:18:10 -Dejte mi jízdenku, já pojedu.
-Nemůžete, pane, vlakem.

01:18:12 Bez jízdenky nemůžete. Lístek vám dát.

01:18:15 Ale já si ho chci koupit.

01:18:16 Tady žmoulám peněženku už půl hodiny.

01:18:18 Dejte mi lístek do Pístku Místku a já jedu, paní.

01:18:20 Nemáme si co povídat, tady.

01:18:21 Lístky nedávám. Dává počítač.

01:18:23 A počítač nedává, protože do Frýdku Místku

01:18:28 nemáme děrný štítky, pane!

01:18:32 Poslechněte, babino, proč vy tady takhle

01:18:36 teda dřepíte?!
-Abych vás správně informovala

01:18:40 o situaci na trati Frýdek Místek, pane. Proto!

01:18:44 Šťastnou cestu!

01:19:13 Skryté titulky: Alena Fenclová 2014

Humor a energie předního českého herce a komika Vladimíra Menšíka byly pověstné a jeho role milují celé generace filmových a televizních diváků. Jako vzpomínka na tohoto výjimečného umělce vznikl pořad s názvem Humor je vážná věc. Připomene slavné scénky, jejichž humor je zcela nadčasový a dodnes baví i ty nejmladší diváky. Fenomén Vladimíra Menšíka je nepopiratelný, ale co si na něm cení mladí herci, kteří v době jeho největší slávy možná ještě nebyli na světě? Čím je inspiroval? V čem je pro ně jedinečný? I to se dozvíme v tomto zábavném pásmu věnovaném jedné z největších osobností českého komediálního herectví.

herec

Vladimír Menšík

* 9. 10. 1929

† 29. 5. 1988

Mistr zábavy a vypravěčského talentu. Účinkoval v desítkách zábavných pořadů, které uváděl a provázel svým typickým vyprávěním a anekdotami. Vytvořil také řadu nezapomenutelných postav ve filmech, které patří k nejvýše ceněným.