Radosti a strasti života víry. Magazín nejen pro věřící. Uvádí P. Oppeltová
Obsah dílu
V úvodu magazínu přineseme reportáž ze setkání evangelické mládeže v Šumperku. S mladými zůstaneme i v dalším příspěvku, podíváme se do Strážnice, kde se konalo mezinárodní setkání piaristické mládeže. Také se vydáme na Čerchov na tradiční česko-německou pouť, po Cyrilometodějské poutní cestě dojdeme až na svatý Antonínek a představíme Tomáše Kadlece, který je zvoníkem v kostele Narození Panny Marie v Domažlicích. Pozveme vás do brněnského Buranteatru na představení „Dziady“ a do Poličky na výstavu „Svět očima Bible – Bible očima světa“. Na závěr se zaposloucháme do fejetonu Hany Pinknerové. Pořadem provází Petra Oppeltová.
Setkání evangelické mládeže v Šumperku
Připravil: Bedřich Jetelina
Českobratrská církev evangelická pořádá každý rok na podzim setkání mládeže. To letošní se konalo v severomoravském Šumperku.
V příspěvku účinkují: Karolína Měchutová – dobrovolnice, organizátorka sjezdu mládeže, Jana Škubalová – Diakonie Českobratrské církve evangelické, Marie Medková – farářka Českobratrské církve evangelické
Mezinárodní setkání piaristické mládeže ve Strážnici
Připravila: Michaela Fišer Rozbrojová
Ve Strážnici se konalo o prázdninách mezinárodní setkání piaristické mládeže. A byl to týden plný výletů, her a sportu.
V příspěvku účinkují: Lukasz Karpinski – představený komunity piaristů ve Strážnici
Česko-německá pouť na Čerchově
Připravil: Bedřich Jetelina
Nejvyšší hora pohoří Český les se jmenuje Čerchov, je asi dva kilometry vzdálená od sousedního Německa, má nadmořskou výšku 1042 metry a do roku 1990 byla přísně tajným vojenským prostorem. 26. srpna se na Čerchově konala už po dvacáté česko-německá poutní mše.
V příspěvku účinkují: Libor Buček – farář v Klenčí pod Čerchovem
Farnost Klenčí
Čerchov na Wikipedii
Cyrilometodějská cesta
Připravila: Michaela Fišer Rozbrojová
V rámci Děkovné pouti na Sv. Antonínku požehnal dne 26. srpna arcibiskup Jan Graubner novou etapu Cyrilometodějské cesty, která spojuje Velehrad se Sv. Antonínkem. Poutní cesta vede krásnou moravskou krajinou a její délka je zhruba 24 km. Spoluutváří ji dvanáct poutních zastavení – dřevěných přístřešků s tabulemi obsahujícími informace jak náboženského, tak kulturního, zeměpisného, geologického a přírodovědeckého charakteru.
V příspěvku účinkují: Jan Peňáz – poutník, předseda Matice Velehradské
Tomáš Kadlec
zvoník
Připravil: Bedřich Jetelina
Dnes vám představíme muže, jehož práci nikdo nevidí, ale zato všichni slyší. Tomáš Kadlec je zvoníkem v kostele Narození Panny Marie v Domažlicích.
Divadelní představení „Dziady“
Připravila: Michaela Fišer Rozbrojová
Nejproslulejší polské drama poprvé od roku 1899 na českých jevištích. Jevištní báseň o smrti, setkáních v očistci, vyvolávání mrtvých a kontinuitě. Šlapeme po zemi plné našich předků. Z českého krematoria na litevské obětiště. Všichni jsme povstali z prachu a všichni se do něj navrátíme. Pokus mluvit o spojení s těmi, kteří tu byli před námi, v zemi, kde pětina uren s popelem mrtvých zůstává nevyzvednuta.
V příspěvku účinkují: Jan Šotkovský – scénárista a dramaturg, Michael Zetel – režisér, umělecký šéf, Vojtěch Dlask – autor hudby
Výstava „Bible očima světa – svět očima Bible“
Připravila: Michaela Fišer Rozbrojová
Výstavu „Bible očima světa – svět očima Bible“ uspořádalo Městské muzeum v Poličce. Určena je především pro žáky základních škol a děti seznamuje hravou formou s tím, jak žili lidé v Izraeli před dvěma tisíci lety.
V příspěvku účinkují: Jana Šimková – kurátorka výstavy, David Junek – historik umění
Centrum Bohuslava Martinů v Poličce
Pozvánka
V pátek 12. října proběhne v sídle veřejného ochránce práv v Brně na Údolní 39 promítání filmu s názvem „Život na konci života“. Jedná se o světově oceňovaný dokument o pacientech v terminálním stádiu nevyléčitelných onemocnění. Uvádí příběhy lidí z různých států světa, brání kvalitu života v nemoci a zasazuje se o důstojnější umírání. Očima pacientů a jejich rodin objevíme nám vlastní lidskost, skrze kterou můžeme nacházet smysl v péči o ty, které neumíme vyléčit.
Tak to vidím já
Fejeton Hany Pinknerové – Dojít až k cíli
Připravila: Lenka Pospíšilová
Vyšla jsem si na malou procházku. Kráčela jsem jen tak, kudy mne nohy nesly, a ocitla jsem se na ulici, kterou jsem nejspíš ještě nikdy nešla. Rozhlížela jsem se kolem sebe, okukovala jsem zajímavé vily ukryté v bujně kvetoucích zahradách, obdivovala jsem výstavnost čtvrti.
Na rohu ulice jsem potkala ženu, která s naštvaným výrazem spěchala proti mně. Zastavila mě a ptala se, jestli nevím, kde je tady knihovna. Někdo prý jí poradil, aby šla touto ulicí, že na ni musí narazit, ale knihovna nikde. Tak se vydala zpátky. Já jsem jen kroutila hlavou a omlouvala se, že opravdu nevím, kde se na této ulici nachází knihovna. Žena ještě jednou zopakovala, že jí řekli, aby šla po této ulici a ono kde nic tu nic. Nazlobeně se vracela a já jsem pokračovala dál po ulici svým směrem. Vykračovala jsem si po chodníku a najednou koukám – krásná vila a na ní tabulka s nápisem knihovna. Překvapeně jsem se zastavila. Kdyby ta žena ušla ještě malý kousek cesty, našla by svůj cíl. Jen pár metrů… proč to vzdala tak brzy? To tedy nebyla moc vytrvalá, pomyslela jsem si s lehkým opovržením, vždyť to bylo skoro za rohem!
Ale pak jsem si uvědomila, že sama možná často jednám stejně. Nedojdu dost daleko a prohlašuju, že cíle není možné dosáhnout, byť je nejspíš na dosah. Nemodlím se dost dlouho a tvrdím, že Bůh neslyší. A přitom by možná stačilo přidat ještě jeden den. Kolikrát se vzdávám malý kousek před cílem? A ono by stačilo přidat pár kroků, trochu slov, několik dní… Ještě nikdy mě nenapadlo, že by vytrvalost mohla posilovat víru. Anebo je tomu naopak?