Přijměte pozvání Bolka Polívky a jeho hostů M. Lasicy, J. Švandové a P. Jandy (1998). Režie R. Chudoba
00:00:19 Dobrý večer, vážení přátelé, dobrý večer.
00:00:21 Jsou před námi znova Bolkoviny.
00:00:24 Já vás tady vítám.
00:00:26 Děkuji sponzorům, kteří nám umožnili,
00:00:28 abychom se tady spolu setkali.
00:00:30 Hamé Babice, Sigma Group
00:00:33 a Masný průmysl Krásno z Valašského Meziříčí.
00:00:38 Moji přátelé už vlastně dlouhodobí a moji poddaní.
00:00:41 Já je zdravím, protože nedávno jsem ve Valašském Meziříčí hrál
00:00:44 a tam mně bylo moc dobře.
00:00:55 Jana Švandová, česká herečka, také moje spoluzajda,
00:00:58 chci říct spolužačka.
00:01:01 Milana Lasicu představovat nemusím.
00:01:02 Milan Lasica.
00:01:04 POTLESK
00:01:09 Jirka Valenta, klávesák.
00:01:11 POTLESK
00:01:14 Z Olympiku.
00:01:15 Petr Janda.
00:01:17 POTLESK
00:01:21 Přátelé, prosím vás, ty mobily opravdu vypněte.
00:01:24 Ono to není příjemné, když takhle najednou
00:01:27 uprostřed programu zazní mobil.
00:01:29 Nebo uprostřed pohřbu.
00:01:31 SMÍCH
00:01:34 Co? Člověk si myslí telefonujou odtamtaď.
00:01:39 Já začnu dopisem, mobilní dopis.
00:01:42 Věra Kroupová, Ústí nad Labem píše,
00:01:47 že nějaký její známý, jmenuje se Karel a nechce,
00:01:50 aby byl jmenován příjmením,
00:01:52 si koupil mobil někde na služební cestě.
00:01:54 Přijel domů s novým mobilem: "Nazdar, nazdar Věruško.“
00:01:58 A on do koupelny ještě oholit, ještě osprchovat,
00:02:03 ještě trošku se navonět a jen si říká, překvapím ji,
00:02:08 netuší, ona netuší.
00:02:09 Mobil, vytočil číslo.
00:02:12 Ahoj Věruško, já za tebou za chvilku vklouznu.
00:02:16 Ona říká:
00:02:17 "Neblbi Milane, starej přijel domů, je v koupelně.
00:02:24 POTLESK
00:02:30 Pozor, pozor na mobily.
00:02:33 Já som počul tiež podobnú príhodu.
00:02:35 Ako manžel bol za svojou milenkou.
00:02:43 V intimnej situácii.
00:02:45 Zazvonil mobil, on to zdvíhol a tam sa ozvala jeho manželka.
00:02:49 A on hovorí: "Ježišmarja, ako vieš, kde som?
00:02:57 POTLESK
00:03:01 To je vtip nebo to je ze života?
00:03:03 To je zo života.
00:03:06 To je právě to, skutečnost se může stát vtipem
00:03:09 a vtip zase skutečností.
00:03:11 Přejme vtipům, aby se staly skutečností.
00:03:13 No, jak kdy.
00:03:14 Bylo by to veselejší celý, ne? Co myslíš?
00:03:18 Vraťme se k mobilům.
00:03:21 Balga, ten náš kolega tady z televize, on je rekvizitář.
00:03:24 Balga. A on si taky koupil mobil.
00:03:27 A Balga, ten si zvykl na ten mobil tak,
00:03:30 že on jede ve svém voze, Balga, on si zapálí cigaretku, Balga,
00:03:36 a jak tak kouří, tak to dokouří, stáhne okýnko,
00:03:40 on to má Balga na takový to mačkání.
00:03:42 Stáhne okýnko, odhodí to.
00:03:43 Teď zazvoní mobil, on to vezme dokončí hovor a odhodí ho.
00:03:49 POTLESK
00:03:55 Tak, prosím tě, Django
00:03:57 Já bych tě poprosil o píseň, úvodní.
00:03:59 - Jo, už teď jo?
- Ne, no nemusíš spěchat.
00:04:02 Tak narychlo?
00:04:04 Jestlipak víš,
00:04:06 kdy já jsem tě viděl poprvé naživo takhle?
00:04:08 Znal jsem tě z televize, jak jsi hrál.
00:04:11 Měl jsem rád tvoje písně,
00:04:13 i ty tři akordy někdy jsem se naučil, víš?
00:04:16 ZPĚV
00:04:18 Slzy tvý mám šedivý...
00:04:21 A matka: "Nezpívej pořád o mě“
00:04:23 SMÍCH
00:04:27 A poprvé jsem tě viděl u Miloše Zapletala,
00:04:29 když jsme připravovali Manéž
00:04:32 a přišel, zvonek, Miloš šel otevřít.
00:04:36 Oni totiž měli byty vedle sebe,
00:04:38 naproti sobě jste měli dveře, že jo?
00:04:40 A přišel Django.
00:04:44 Petr přišel, měl župan, měl šálu a ten župan byl tak utažen, víš,
00:04:51 že nemocní mužové mají rádi, aby bylo vidět, jak trpí.
00:04:55 A teď ty papuče takový a v těch papučích ještě ponožky měl.
00:04:59 No jo, aby mně bylo teplo.
00:05:01 A teď přišel:
00:05:03 "Nazdar, takhle vypadá českej rocker.“
00:05:07 SMÍCH
00:05:10 A víte vůbec, že mu říkají Django, co?
00:05:16 To věděj všichni.
00:05:17 Všichni to vědí? Víte, že mu říkají Django?
00:05:19 Ne, já ne.
00:05:21 SMÍCH
00:05:22 Vidíte, jak žije v iluzích.
00:05:25 Proč ti říkají Django?
00:05:27 Já myslím, že to lidi nevědí,
00:05:29 protože mi říkají Django teprve poměrně krátce.
00:05:31 Krátce?
00:05:33 35 let, no.
00:05:34 SMÍCH
00:05:35 Vidíte, jak jste všichni mladí.
00:05:37 Ale Django, to byl ten slavný kytarista
00:05:39 Django Reinhardt, že jo?
00:05:41 Takovej jazzovej kytarista.
00:05:45 Ten styl, kterej vyvinul s těma třema prstama,
00:05:48 tomu se říká Django style.
00:05:50 Aha, tak proto ti říkají, že vypadáš,
00:05:53 jako že hraješ s 3 prstama.
00:05:55 Já používám právě všechny.
00:05:57 To jsou potvory, ti spoluhráči, viď?
00:06:01 Ale ty písně opravdu zlidověly, ty písně se zpívají všude.
00:06:05 Dokonce u táborových ohňů.
00:06:07 Jednou jsme tady u krbu zpívali a přišli naši známí, operní pěvci
00:06:10 a oni hrajou taky na kytaru, oni krásně zpívají.
00:06:12 A samozřejmě přišlo na písně Olympiku.
00:06:16 A teď si představíš zpíváš tím operním hlasem
00:06:19 ZPĚV
00:06:21 Snad jsem to zavinil já, já.
00:06:25 A teď se přeřvávali.
00:06:28 Kdo to zavinil? Django to zavinil.
00:06:31 SMÍCH
00:06:34 A nebo...
00:06:36 ZPĚV
00:06:38 A já jsem si na to tak zvykl,
00:06:41 že když jsem to potom slyšel v autě, tu vaši písničku,
00:06:45 tak jsem si říkal: "No, není to ono.“
00:06:47 SMÍCH
00:06:51 Tak kterou nám zazpíváš?
00:06:52 Já zazpívám takovou závažnou, co se vůbec nehodí, ale...
00:06:58 No, ale ono je to tak, rozumíš.
00:07:00 Třeba my jsme takzvaně komici.
00:07:02 Jana ne, ta je ta krásná herečka, která rozdává ty chutě.
00:07:06 Ale my jsme komici.
00:07:08 A vlastně ten komik.
00:07:09 No ne, protože seš, sedíš vedle mě a já tě vidím zblízka.
00:07:12 Ty seš zblízka hezká.
00:07:13 Nevím, jak z dálky, ale...
00:07:15 SMÍCH
00:07:17 Ale my třeba kolikrát se bavíme tématem,
00:07:20 který je úplně vážný, rozumíš.
00:07:22 Franta Ambrož, jeden můj kamarád.
00:07:23 On je malíř, ten to vyjádřil dobře.
00:07:26 Já jsem mu říkal: "Jak se máš?“
00:07:27 A on říká : "Špatně, ale dobře to snáším.“
00:07:29 Víš, a ono to je důležitý pro nás,
00:07:32 protože my kolikrát taky máme problémy svoje, viď?
00:07:34 Jak se na tebe dívám.
00:07:36 Mne je nejako blbo, ja neviem.
00:07:39 A uvidíš, kolik bude legrace. Čím blběji ti je, tím lepší legrace.
00:07:44 Ale fakt je, že když potkáš někoho,
00:07:45 kdo se tě zeptá: " Jak se máš?“ a ty řekneš: " Báječně:“,
00:07:48 tak je to šok.
00:07:50 Každej čeká, že řekneš:
00:07:51 "Já se mám děsně blbě, mám starosti a problémy.“
00:07:55 Ale když je fajn všechno je bezva.
00:07:57 Já odpovídám taky že je mi dobře, ale vždycky sebou kroutím,
00:08:00 že to jako úplně tak...
00:08:02 Že trošku přeháníš.
00:08:04 Že to není ono.
00:08:05 Každý očakává tu štandartnú odpoveď
00:08:08 - ako si to ty povedal- na tu otázku: Ako sa máš?
00:08:10 Špatne, ale dobře to snáším.
00:08:13 Alebo kedysi sa hovorilo: Ako to píšu v novinách.
00:08:18 Ale ja to tiež praktikujem. Já poviem: "Skvele."
00:08:20 Všeci sú šokovaní, teraz nevedia, čo majú povedať.
00:08:25 Že či mi majú gratulovať,
00:08:26 alebo či majú hovoriť, aby som sa priznal.
00:08:29 Skutočne je to velký šok. Zkúste to.
00:08:32 A já když se zeptám někoho, tak mi taky odpoví třeba:
00:08:34 "No, jako ty ne.“
00:08:37 Jako ty ne?
00:08:39 Já říkám, že se mám dobře a myslím to vážně.
00:08:41 A oni mně věří, lidi.
00:08:44 - Tak můžu?
- Jezišmarja hraj.
00:08:47 Tak řekni teď a já začnu.
00:08:49 Já bych o té písničce něco řekl. Nechceš o té písni něco říct?
00:08:51 Můžu říct, no.
00:08:53 Je to taková písnička z posledního alba,
00:08:54 co jsme vydali
00:08:56 a jmenuje se to Giordano Bruno.
00:08:58 A napsal text Dan Landa a on píše jenom o takových těch
00:09:02 katastrofách a historickejch záležitostech.
00:09:06 On vůbec nepíše o lidskejch vztazích, o lásce,
00:09:09 to by nikdy nenapsal.
00:09:11 A tenhle je přesně takovej, jakej je Landa, no.
00:09:14 On má rád takový ty historický postavy
00:09:17 a Giordano Bruno je pěkná postava historická, ne?
00:09:19 No to jo, ale.
00:09:20 Ale v tomto prostredí bysa to možno malo volať
00:09:23 Giordano Brno.
00:09:25 SMÍCH
00:09:40 Pomalu otevíráš oči, to osahávaš nový den.
00:09:52 Jen tma se kolem tebe točí, jak rád bys oknem viděl ven.
00:10:04 Chtěl by si ještě spatřit nebe, strop tvojí cely nestačí.
00:10:15 Zítra je konec - z toho zebe, protože Zem se otáčí.
00:10:27 Óóóó...
00:10:39 Polámaný v díře krysí, čekáš na smrt jako by si krad.
00:10:51 Jen ten, kdo se pravdy bojí, ten před Bohem neobstojí snad.
00:10:58 Óóó...
00:11:10 A tak svět zase ztratil muže, co kráčel hrdě smrti vstříc.
00:11:21 Věděl, že nikdo nepomůže.
00:11:27 Jenom proto, že nám měl co říct.
00:11:33 Óóó...
00:12:04 POTLESK
00:12:11 Tak to byl Jirka Valenta a Petr Janda,
00:12:14 vulgo Django a Giordano Bruno.
00:12:19 Já mám takový dopis. Ona to Maruška Vlachová napsala.
00:12:23 Ona je z Němčí.
00:12:25 Oni přišli nakupovat s manželem.
00:12:28 Ona stála ve frontě a manžel tak prohlížel si
00:12:31 co tam prodávají s jejich malým synem, s Ladíčkem.
00:12:35 No a Ladíček neměl co dělat, on je takhle malej.
00:12:38 Ten tatínek se díval, ty ženy tam stojí zády k nim,
00:12:41 dívají se na to zboží takhle.
00:12:44 No a ten, jak tak obcházeli, ten tatínek se tak díval,
00:12:47 lelkoval, tak ten malý každé té paní
00:12:51 se tak dotkl po zadečku, takhle. Postupně.
00:12:54 A teď si představte ty pohledy těch jednotlivých paní.
00:12:58 Ohlížela se: "Co to děláte?"
00:13:00 V tom pohledu byla nenávist.
00:13:02 A on se na ně usmíval a nevěděl.
00:13:05 Ten tatínek nevěděl, že je plácal po zadečku.
00:13:08 A druhá zase po něm: "Ještě, ještě.“
00:13:13 A třetí zase řekla: "Hmm, vždyť jsi ženatý.“
00:13:19 Tím pohledem, rozumíš.
00:13:21 To je krásný, že? Syn dělá práci za otce.
00:13:24 No, to se Vladimírku těším.
00:13:29 A to mně připomíná takový téma hezký
00:13:32 a to je moje spolužačka.
00:13:33 Já rád říkám spoluzajda, Jana Švandová.
00:13:37 My jsme spolu chodili do školy. To je opravdu pravda.
00:13:39 I když vypadám teď jako její profesor.
00:13:42 No, tak já si myslím, že nevypadáš,
00:13:45 ale já jsem strašně ráda, že tady dneska můžu být
00:13:47 a že můžu pár věcí na tebe prozradit.
00:13:49 I když teda obstát mezi váma není jednoduché.
00:13:51 Protože jednak se člověk ke slovu moc nedostane
00:13:55 a když se k němu dostane, tak není zrovna tak vtipné,
00:13:57 jako to vaše.
00:13:58 Ja som zatial nehovoril vôbec nič.
00:14:04 Ale tím chci říct, že...
00:14:06 Mlčme o něčem jiném, jak říká klasik.
00:14:09 No, já se ti musím přiznat,
00:14:11 že když jsem byla přijímána na školu. S tebou, jo.
00:14:16 Tys tam dělal takový ty pohyby různý
00:14:18 a do toho jsi tenkrát, já nevím, co jsi říkal. Cyrana, myslím, viď?
00:14:23 Nenene, Lermonov.
00:14:25 Jo, Lermontova, Maškarádu.
00:14:27 Ano.
00:14:28 Tak Bolek byl teda, jak jsem říkala,
00:14:30 samá ruka, noha.
00:14:32 Zkoušel si předtím na pohybovce před zrcadlem různý ty pohyby,
00:14:36 připravoval se na tu pantomimu.
00:14:39 A my jsme tam tak stáli, teda já.
00:14:41 To vypadá, jako kdybysme šli na nějakou vysokou sexuální, nebo co.
00:14:45 A teď já jsem tam stála, tak jsem ho vzadu pozorovala
00:14:48 a říkala jsem si: "To je všecko, co umíš?“
00:14:53 A já jsem si říkala, že ho musím nějak otestovat.
00:14:56 Jestli je to ještě chlapec nebo je to už muž.
00:15:01 Protože my jsme tenkrát byly takový zralý děvčata.
00:15:03 To je zaujímavé.
00:15:07 A já jsem se dozvěděla, že, jak se říká,
00:15:11 celer a tak různě, že to je dobré.
00:15:15 Že se tím projeví mužství.
00:15:16 Áno?
00:15:18 Já jsem si říkala, že to zkusím,
00:15:21 protože moje kolegyně dostávala z Moravy
00:15:23 různé za zabíjačky pochoutky.
00:15:25 A dostávala taky býčí žlázy. A já jsem si říkala...
00:15:28 Býčí žlázy z prasete?
00:15:31 SMÍCH
00:15:32 Ne, to napovídáš, z čeho to je.
00:15:35 A já jsem si říkala, já toho mima prubnu.
00:15:40 Hezký, kdybych to tušil...
00:15:42 A udělaly jsme takový mejdánek na koleji.
00:15:44 Pozvaly jsme naše spolužáky a udělaly jsme z těch žláz
00:15:47 něco na způsob ledvinek.
00:15:50 Takový guláš.
00:15:52 Pozvaly jsme chlapce, předně teda Bolka, že jo,
00:15:56 protože on byl takovej pořád se vším strašně vyrovnanéj
00:15:58 a nad vším povznesenej a pořád se vznášel někde nahoře.
00:16:02 A já jsem si říkala:
00:16:05 "Tak, šohaji...“ on byl z toho Valašska, že jo...
00:16:07 A prepač teda, ja som z cudziny, já mosím klást takové kontrolné...
00:16:13 Tie byčie žlazy, to má nejaké podporné účinky.
00:16:18 Ano, to jsem nečetl?
00:16:19 V zkušobnom období na vysoké škole?
00:16:21 Alebo... abysom vedel.
00:16:24 To má v jakémkoliv období.
00:16:26 Když si chcete někoho zkusit, vyzkoušet.
00:16:28 Já jsem se o tom dozvěděla z vyprávění.
00:16:31 Sežral jsem prostě ty býčí žlázy a vyrostl mně kus rohu tady.
00:16:37 Ne. No tak počkej, nech mě to dovyprávět.
00:16:39 No rád.
00:16:41 Takže jsme udělaly ten gulášek
00:16:44 a teď jsme tak čekaly a chlapci papali.
00:16:47 Spapali to a dali si nějaký decánek vínečka.
00:16:51 A my jsme čekaly půl hodiny, hodinku a nic.
00:16:53 A najednou nám kluci usnuli.
00:16:57 No, a co nám zbylo.
00:16:58 Tak jsme musely vyrazit do světa a najít si nějaký jiný.
00:17:02 Protože Lenka Loubalová tam dala Hysteps.
00:17:04 Nene.
00:17:06 A tím mě uspala a pak se na mě vrhla.
00:17:10 A zjistila, že mám rád tebe.
00:17:15 POTLESK
00:17:19 Jako když lidi tě znají, poznávají, ne?
00:17:22 No tak já mám.
00:17:24 Co já takhle slyším: "Ta Švandová vypadá skvěle.“
00:17:27 No, já mám takový různý příhody, který mně někdy vyrazej dech.
00:17:30 To se stane asi každýmu, že člověk si řekne, proč zrovna,
00:17:35 když se ta příhoda stane, proč jsme nebyl pohotovej,
00:17:38 proč jsem neřek to nebo ono.
00:17:40 Mně se stalo, že jsem jela na představení.
00:17:42 - Můžu ještě?
- Já mám čas.
00:17:48 Tak jsem jela autem, strašná zácpa a stojím nervózní,
00:17:54 zase jsme někam spěchala.
00:17:56 A teď vidím za mnou auto, udělalo takovou myšku
00:17:58 kolem mýho auta
00:18:00 blink a urazili světlo, ne světlo, zrcátko.
00:18:03 Pochopitelně mě to naštvalo.
00:18:05 Představa, že zas pojišťovna a shánět zrcátko
00:18:08 a spoustu starostí kvůli prkotině.
00:18:13 Tak jsem vylezla ven a nadávala jsem.
00:18:15 Použila jsem všechny slušná a i neslušná slova co znám,
00:18:19 co slovník dovolí.
00:18:21 A naproti, kde nebyla zácpa, v protisměru,
00:18:25 jel tak poklidně pán v autíčku.
00:18:29 Tak na mě koukal, zastavil a říkal:
00:18:31 "Paní Švandová, to nám ale do tý stovky nevydržíte,
00:18:35 když se budete takhle rozčilovat.“
00:18:40 POTLESK
00:18:45 Jak říkal můj tatínek krásně o ženách.
00:18:48 Jednou jsme seděli před domem, on měl po hádce,
00:18:52 seděli jsme u takovýho odpočívadla,
00:18:55 dívali jsme se na letní oblohu, kde létali rorýsové a vlaštovky.
00:19:01 V útrobách domu dodýchávala tu hádku moje maminka.
00:19:05 ROZZUŘENÉ SYČENÍ
00:19:12 Maminka byla Scylla i Charybda zároveň.
00:19:17 Dodýchala tu hádku a otec mně říkal:
00:19:20 "Víš, Bolečku, ženy jsou jako květiny.
00:19:25 Musíš je sem tam zalét, ale nesmíš s nimi diskutovat."
00:19:33 Tak já bych tě poprosil Django o písničku.
00:19:36 Vy jste všichni takoví komici a umíte tak krásně vyprávět,
00:19:39 ale já jsem se většinou živil hudbou.
00:19:42 Tak neříkej to tak navztekaně.
00:19:48 Hitmejkře.
00:19:51 Trošku se hanbím vyprávět tady nějaký životní zážitky,
00:19:54 protože vy to umíte všichni tak podat,
00:19:56 máte to JAMU.
00:19:58 Ty máš taky JAMU? Nebo co máš?
00:20:01 Nie, kděže. Teda ja mám tiež vysoků školu,
00:20:06 aj keď možná mi nebudete verit, ja som vyštudoval dramaturgii.
00:20:13 No, já bych chtěl říct,
00:20:15 že já mám právě ty historky taky většinou smutný.
00:20:17 - Tak řekni aspoň...
- Nějakou smutnou?
00:20:20 Aspoň jednu, my už ji zpracujeme.
00:20:24 Já jsem se stal totiž bohužel obětí několika vyloupení
00:20:28 svýho domu, bytu.
00:20:30 Stalo se mně to poměrně často, než jsem si uvědomil,
00:20:33 že je třeba koupit pořádný dveře, zabezpečovací zařízení.
00:20:36 Prostě se tomu věnovat
00:20:37 a vzít to jako realitu dnešního světa.
00:20:40 Ty máš aj dom, aj byt?
00:20:44 Tak to preto, lebo nemáš vysokú školu, vieš.
00:20:47 SMÍCH
00:20:55 Zatial, čo my sme študovali, on už bydlel.
00:21:01 Když člověka vykradou párkrát, ale opravdu hodně ho vykradou,
00:21:04 tak to v něm zůstane...
00:21:06 No, keď máš toho moc, tak sa musíš bať, že...
00:21:09 Čím máš toho víc, tím ti toho víc ukradnou.
00:21:12 Mne pod mostom ještě nikdy nič nezmizelo.
00:21:17 Vždyť jsi říkal, že jednou ti vzali stříkačku.
00:21:21 Ale to bola hasičská.
00:21:28 Tak ho to nechte domluvit. Dejte mu šanci taky.
00:21:33 Já si tady připadám jako v Kotli.
00:21:36 SMÍCH
00:21:42 Tak, pane poslanče, tedy...
00:21:47 No, když člověka párkrát vykradou, myslím tím hodně,
00:21:51 tak to v něm nějak zůstane,
00:21:53 je to taková určitá životní realita,
00:21:54 která je strašně nepříjemná.
00:21:56 Tebe někdy vykradli, mimochodem?
00:21:59 Ne, nepamatuju.
00:22:00 Proto seš tak veselej.
00:22:02 Vykrádají mě umělecky velice často.
00:22:04 To mě taky.
00:22:05 Ještě vlastně řeknu nejdřív, co se mně přihodilo,
00:22:08 když jsem byl jednou sám na chaloupce
00:22:10 a koukal jsem se na televizi a bylo asi tak 11 večer
00:22:13 a slyším nějaký takový lomození kolem baráku,
00:22:15 jako kdyby tam někdo chodil, ono je to slyšet.
00:22:18 Pořád jsem tak vykukoval ven.
00:22:20 Já tam samozřejmě nemám světlo, tak jsem nic neviděl.
00:22:23 Tak se mně to pořád nezdálo, až když jsem si říkal,
00:22:26 že snad po střeše někdo chodí, tak jsem vylez do prvního patra,
00:22:29 otevřu takový okýnko malý, vykouknu
00:22:32 a při tom chabým měsíčním svitu na střeše stál chlap.
00:22:39 Já jsem to potichu otevřel, takže on o mě nevěděl, jo.
00:22:42 Tak jsem si říkal, teď na něj zařvu a on se podělá.
00:22:46 Prostě konečně zloděj, víš. Tak jsem měl tu radost.
00:22:50 Teď jsem přemejšlel, co na něj tak zařvat.
00:22:53 Něco sprostýho nebo abych ho ohromil.
00:22:56 Tak jsem pak nakonec zařval: "Co tam děláš?“
00:23:01 To je otázka.
00:23:05 A on, on se vůbec neotočil a řekl: "Co řveš.“
00:23:18 A já si říkám, tak to jsem asi nezvolil správnou metodu,
00:23:21 tak říkám tak po kamarádsky:
00:23:23 " Ty vole, vždyť z tý střechy spadneš.“
00:23:26 A on: "Nestarej se.“
00:23:31 No, tak jsem zavolal policajta, on mezitím utek. No nic, no.
00:23:33 Taková krátká historka.
00:23:36 To jste si pokecali.
00:23:39 No a ta druhá historka, kterou chci vyprávět,
00:23:43 která se mi stala v Praze v bytě.
00:23:44 Já bydlím v 6. patře a přijel jsem asi ve 2 hodiny v noci v létě,
00:23:49 konec srpna to byl.
00:23:51 A sedím tak v tý předsínce, vždycky jsem pokuřoval,
00:23:53 jinak jsem nesměl v tom bytě a tak jsem si něco čet
00:23:57 a najednou jsem slyšel v chodbě takovej ten zvuk,
00:24:00 jako když kov na kov cinkne o sebe.
00:24:04 Tak si říkám, hergot, co to může bejt?
00:24:07 A znova zdůrazňuju, ta fobie z toho hledání zloděje,
00:24:11 pořád si říkám, hergot, to by mohl být zloděj.
00:24:13 Je srpen, lidi jsou ještě na dovolený,
00:24:14 vloupal se někde určitě do baráku, do bytu,
00:24:17 to jsou samí slušní lidi v tom bytě.
00:24:20 Tak jsem si říkal,
00:24:22 ještě jednou to cinkne a to je tutově důkaz,
00:24:25 že je tam zloděj, zavolám 158 a zavolám policajtům.
00:24:29 A opravdu to v zápětí cinklo, tak jsem si říkal:
00:24:30 "A je to hotový“.
00:24:32 Vytočím 158, říkám.
00:24:33 ŠEPOT
00:24:34 Dobrý den, tady je Petr Janda, máme v baráku zloděje.
00:24:36 A oni: "Haló, kdo je tam? Mluvte nahlas“
00:24:39 A já jsem se bát, aby mě neuslyšel, že jo.
00:24:41 I když to bylo o dvě patra níž.
00:24:42 A oni říkali: "Tak jedem a počkejte na nás.“
00:24:45 A já si říkám, teď mám na ně čekat,
00:24:47 přece tam nepůjdu, mě zapíchne nebo co.
00:24:49 Tak jsem čekal doma, najednou zazvoní ten bzučák zezdola,
00:24:52 já to zvednu ten telefon a zase říkám:
00:24:53 "Halo, už jste tady?"
00:24:55 Ano, my jsme tady dole, prosím vás,
00:24:57 přijdě nám laskavě oteřít dveře, je zamčeno.
00:25:00 Já si říkám teď půjdu kolem něho.
00:25:03 Kolem toho zloděje, že jo?
00:25:04 On by se bál, to by bylo blbý, ne?
00:25:07 Nic, já jdu jenom otevřít policajtům.
00:25:10 Kraďte dál.
00:25:15 Pokračujte, vydržte, se šperhákem.
00:25:18 Ukázka jak ze špatnýho filmu, jo.
00:25:20 Vlezu do výtahu, potichu jsem si otevřel,
00:25:22 kdyby tam náhodou byl, zmáčkl jsem přízemí,
00:25:25 to je těch 6 pater dolů, že jo, a jedu.
00:25:27 Koukám, takhle to oko, co uvidím.
00:25:29 5. patro nic, 4. patro, tam soused, člověče.
00:25:34 Soused tam něco dělal.
00:25:35 Ty jo, to je soused, to je blamáž,
00:25:37 policajti přijdou a řeknou, že jsem se úplně zbláznil.
00:25:40 Sjíždím dolů, už jsem ve 2. patře,
00:25:44 vidím 4 policajti s pistolema nahoru,
00:25:46 makají po těch schodech nahoru, říkám, no, to je úplnej konec,
00:25:49 co já jim řeknu?
00:25:51 Oni vyrazili dveře, jo?
00:25:53 No, oni vyrazili dveře. Samozřejmě na mě nečekali,
00:25:55 to byla akční skupina, teroristická.
00:25:59 Teď to keclo, ten výtah, dole, že jo,
00:26:01 a říkám si: " Tak co teď?“
00:26:03 Dveře jsou vyražený, tak se holt omluvím, no.
00:26:07 Sousedovi, panu doktorovi profesorovi, to bude trapas, no.
00:26:10 No, tak jedu nahoru, pomaloučku do toho 4. patra.
00:26:12 Vyjedu tam, otevřu dveře.
00:26:13 Soused tam stojí, v jedný ruce zakrvácenej nůž,
00:26:16 kolem něj 4 policajti míří na něj pistolí a jeden říká:
00:26:20 "Občane, občanský průkaz, prosím.“
00:26:24 Teď zoufalá situace. Já tam vylezu z toho výtahu,
00:26:27 ještě 2 běželi nahoru s těma pistolema,
00:26:30 jestli tam nemá komplice.
00:26:33 No a on tam tenhleten člověk, chudák, on zřejmě přejel
00:26:35 nebo vypytlačil srnku a tam ji v nějaký plechový nádobě ořezával.
00:26:46 Já vás poprosím o jednu píseň.
00:26:49 Tak já zahraju takovou premiérovou.
00:26:51 A zase bych to prosil s úvodem.
00:26:52 Premiérovou písničku, ještě jsem to nikdy nehrál,
00:26:54 akorát sobě.
00:26:56 To je na takovou novou desku, kterou vydám v září.
00:26:59 Takže to má premiéru?
00:27:02 No, no. Pražský jaro je za náma.
00:27:03 Budeme svědky nové písně.
00:27:05 Jmenuje se to Jsem tak línej.
00:27:24 I když ráno nechci spát, nechce se mi vůbec vstát.
00:27:30 Přemýšlím proč jsem tak línej. Vlastně mě nic nenutí
00:27:40 ležet téměř bez hnutí.
00:27:43 A po ránu nejsem příliš vlídnej. Peřina mě objímá
00:27:54 jak ta láska nevinná.
00:27:57 Polední čas se zvolna plíží. Mozek ten už pracuje
00:28:07 tělo silně vzdoruje.
00:28:10 A oči se mi zvolna klíží Právě teď začal zase
00:28:20 zvonit telefon.
00:28:22 Já ležím klidně dál, rád nemám tenhle tón.
00:28:30 Ať volá kdo chce co chce, mě to nevzruší.
00:28:36 Má poloha je skvělá, mám polštář v náručí.
00:28:47 Je tu někdo kdo to ví, že mám všechno hotový.
00:28:54 Co bude dál je trošku matný. Nemám žádný migrény
00:29:04 či sociální problémy. Jenom s láskou je to nějak špatný.
00:29:28 POTLESK
00:29:33 S tím zlodějstvím, já jsem se zamýšlel,
00:29:35 mě vykradli kolikrát auto třeba atd., to mě vykradli.
00:29:40 Ale takhle, že by byt, to ne.
00:29:43 Já jsem na to vymyslel takovou teorii, že v tom Brně,
00:29:45 když se potkají dva zloději a jeden říká:
00:29:47 "Hele vykradli mně toho Polívku.“
00:29:50 A ten druhej říká: "Bolka ne.“
00:30:00 Milane, já jsem rád, že jsem se dostal k tobě.
00:30:05 Že vůbec jsem se k tobě dostal nejenom jako tvůj obdivovatel,
00:30:09 protože já jsem přece jenom o trošinku mladší než ty
00:30:12 a viděl jsem tě jako kluk.
00:30:15 Ano, ja si ťa pamatám, takhle malý.
00:30:17 Ano? Viděls mě tam?
00:30:21 A čtu vaše knížky a dívám se na vás.
00:30:23 Říkám vás, protože myslím taky Julu.
00:30:27 Ano, já som velmi rád, že si nás nepletieš.
00:30:30 To vůbec ne.
00:30:32 To ma těší, pretože vetšinou si nás pletú ludia.
00:30:35 Ja som si na to už zvykol a ani neprotestujem.
00:30:40 Říkáš, že když vstaneš ráno, říkáš: "Oholíme Satinskýho.“
00:30:45 Napríklad minule som išiel po ulici
00:30:47 a oproti mě išiel jeden pán, taký starší
00:30:50 s takými dvema nákupnými taškami a keď som prechádzal okolo neho,
00:30:55 tak si zamrmlal: "Sviňa Satinský.“
00:31:00 A tak som neprotestoval.
00:31:04 Predsa nebudem hovoriť:
00:31:05 "Ja nie som Satinský, ja som Lasica.“
00:31:07 Ja som sviňa.
00:31:12 Tak ja som zvyknutý na toto, vieš, že keď sme dvojica,
00:31:17 nikdy neviedia presne trafiť, ktorý to je.
00:31:21 Laurel a Hardy, keď povieš, tak musíš chvilu rozmýšlať.
00:31:24 Já zkusím. Sviňa Laurel.
00:31:27 Mne sa stalo raz aj to,
00:31:30 že som išiel po ulici s manželkou
00:31:32 a išli oproti dve dievčatá, také mladučké,
00:31:36 a keď nás uviděli, jedna takto drbla do druhé
00:31:40 a povedala: "Lasica a Satinský.“
00:31:54 Moja žena sa dodnes nievie z toho spamatať.
00:31:58 Minule sme išli, my chodíme často hrať do Čiech,
00:32:02 a išli sme v autobuse a blížili sme sa k tej colnici
00:32:06 A všeci tam hovorili: "Tak připravme si pasy.“
00:32:10 A Julo Satinský hovorí: "Nietreba vobec si pripravovať,
00:32:14 je to v poriadku, mňa tu poznajú na colnici,
00:32:17 ja sem chodievam často, ja som tu pečený varený,
00:32:21 Nemusíte si pripravovať pasy, to je v poriadku.
00:32:25 Teraz prišli sme na tu colnicu, autobus sa otvoril,
00:32:29 vstúpil do neho colník a povedá: "Pasová kontrola.“
00:32:37 A teraz sa pozeral na Julu a povedá:
00:32:39 "Vy nemusíte, vás známe, pane Labudo.“
00:32:53 Tady je krásný dopis od paní Míly Novákové.
00:32:57 A to je prostě, já nevím, jak bych to uvedl.
00:33:00 Trošku jsme zapomněli na tu civilní obranu,
00:33:03 trošku jsme zapomněli,
00:33:04 a tady ten dopis o tom svědčí.
00:33:06 Protože je to důležitý, co kdyby nás někdo napadl?
00:33:10 No, nedívaj sa na mňa.
00:33:13 To by som nikdy nebol.
00:33:20 A eště keď si sa na mňa před chvilou díval,
00:33:22 že čiže vás nenapadneme.
00:33:25 Co tě napadá.
00:33:27 Tak som si spomenul na skutočnů příhodu,
00:33:30 keď ještě před pár rokmi existovalo Československo,
00:33:33 bol jeden moj priatel v Amerike
00:33:35 a stretol sa tam s jedným slovenským emigrantom,
00:33:39 ktorému sa tam velmi dobře darilo,
00:33:41 velmi tam zbohatol a bol skutočne bohatý
00:33:44 a bol to tak trošku taký ten nacionalista, hej.
00:33:50 A začal hovoriť tomu mojmu priatelovi:
00:33:53 "Vieš, Slováci nikdy nebudú plnohodnotný národ,
00:33:58 kým aspoň 50 tisíc Slovákov nepadne v boji za svoju slobodu.
00:34:03 A ten moj priatel hovoril: "Tak to je zaujímavá myšlienka,
00:34:06 ale s kým by tak teraz mohli Slováci v roku 1990
00:34:11 bojovať za svoju slobodu?“
00:34:13 A on hovorí: "No predsa s Čechmi.“
00:34:15 A ten priatel hovorí:
00:34:17 "No ale Česi s nami nebudú bojovať.
00:34:19 A ten Američan hovorí: "No vidíš, aké sú to kurvy."
00:34:31 Míra Nováková, Jaroslavice.
00:34:33 Když bydlíte blízko možnosti výbuchu,
00:34:38 tak vlastně žijete trochu v jiné atmosféře, než my,
00:34:40 kteří to máme daleko, že z toho Černobylu?
00:34:45 Na rozdíl od vás.
00:34:47 Ale tam, když někdo žije u Dukovan,
00:34:49 tam se může každou chvilku něco takového přihodit, rozumíš.
00:34:52 No, jasné.
00:34:53 Tam ti starostové dostali takové ty pravidla chování,
00:34:57 jak se mají lidi chovat, kdyby náhodou to bouchlo.
00:35:00 A samozřejmě všichni ti starostové to většinou hodili do koše.
00:35:04 Ale někteří starosti
00:35:05 a zrovna tady ten z těch Jaroslavic to vzal vážně.
00:35:08 On má taky 70 roků, on ví, co je válka, rozumíš.
00:35:16 Ja si tiež niečo pamatám.
00:35:17 Takže víš, o čem mluvím.
00:35:20 A on to začal číst do toho veřejného rozhlasu,
00:35:24 jak jsou ty tlampače v Jaroslavicích.
00:35:27 Ale teď samozřejmě pátek odpoledne
00:35:32 a to je takový ten víkendový, začíná víkend.
00:35:36 Já nevím, někdo, kdo jezdí třeba na chatu to třeba zná.
00:35:39 Otevřete si okno a tam
00:35:41 Messerschmidty,
00:35:43 které jdou tím vaším sluchem napříč, ty cirkulárky.
00:35:48 ZVUKY LETADEL
00:35:52 Tam zase vlaštovka rychle uletí.
00:35:56 Tam zase palec letí.
00:36:00 Já jsem jednou taky přijel sem do Olšan.
00:36:03 My jsme sem jezdili jenom na víkend,
00:36:04 teď už tady bydlím.
00:36:05 Přijel jsem a teď mě zdravil kamarád:
00:36:07 "Ahoj Bolku.“
00:36:09 Já jsem myslel, že ví víc než já,
00:36:15 ale to bylo taky z cirkulárky.
00:36:20 A teď tam ten pan starosta hlásí a on ten muž,
00:36:25 že už to má všechno nakrájený
00:36:27 pořezaný, takže si dá to pivko zteplaný a najdenou slyší:
00:36:30 " ...k výbuchu, uchylte se do bezpečných sklepení.
00:36:38 Vaše rodiny budou evakuovány, k výbuchu...děti...ženy...muži,
00:36:48 zachovejte klid.
00:36:50 On to slyší, rozumíš.
00:36:54 Teď se podívá na psa, pes nataženej. Je to tady.
00:36:59 Teď vtrhne domů, tam 3 děcka, 12, 8, 5.
00:37:02 Děcka, rychle, matko, neblbni, bouchlo to, Dukovany.
00:37:07 Matka: "Co blázníš?“
00:37:09 Vždyt se podívej.
00:37:10 A ona opravdu prázdná vesnice, nikdo.
00:37:12 Pes leží na dvorku natažený.
00:37:15 Pes mrtvý, no to jsou důkazy, ne?
00:37:19 Nikdo nikde, pes mrtvý. Je to tady prostě.
00:37:21 Děcka 8 roků, 5, 12, běží. Děcka, bežte, běžte.
00:37:25 Ne, vodu, vodu, tak. do všech nádob vodu.
00:37:27 Babičko, vlastně ona má chřipku, babička, honem, odnes ju tam.
00:37:31 Já přece nebudu nosit babičku.
00:37:32 Tak přece ju tam nenecháme.
00:37:34 Tak ji táhnou za ruce po těch schodech tam dolů.
00:37:38 Vidíš, teď se zrovna potila.
00:37:42 Prosím te, nemluv tady o pocení.
00:37:47 Děcka, počkejte, já tam jdu ještě pro přikrývku.
00:37:50 A teď jsou v tom sklepě, všecko zabedněný
00:37:54 a teď tam padají takový ty krásný věty.
00:37:59 Já jsem tě měl vždycky rád, bylas dobrá žena.
00:38:04 A babička: "Hovno měl ju rád, furt jen do hospody chodils.“
00:38:15 Ježišmarja, babi, nemuvte tady před těma děckama v minulém čase.
00:38:23 "Já nevím,“ on říká, "já nevím, já bych měl nějak navázat
00:38:27 spojení s obecním úřadem.“
00:38:32 Jak můžeš navazovat spojení.
00:38:33 kdybys kúpil telefon, nebyl hňup,
00:38:36 mohli jsme mít spojení.
00:38:38 Někdo tam musí zajít.
00:38:41 A ona: "A kdo prosím tě, kdo prosím tě?"
00:38:44 Já nevím, děcka tam nebudu posílat,
00:38:49 třeba to dobře dopadne všecko. Babička, no.
00:38:58 A ona: "Si blbý, však mám chřipku."
00:39:01 No však.
00:39:04 To víš, že ne, ten virus.
00:39:08 Tak běž ty, nežertuj teď.
00:39:11 Já nežertuju, však ať ide.
00:39:14 Říká: "Manželku nepošlu, a nebo ano?"
00:39:18 - Neměl bys jít ty?
- Tož co já?
00:39:22 Si blbý, však kdo je tady chlap?
00:39:25 Teď se v něm probudil ten hrdina, taky viděl nějaké ty filmy.
00:39:31 A teď si uvědomil, že nemůže do toho radioaktivního záření
00:39:36 po Dukovanech, že nemůže přece jenom takhle jít, že jo.
00:39:41 Musí mít ten atom, jak se říká, atom ochranu.
00:39:44 Atom kecky, atom bordel se říká.
00:39:46 A teď co, no, on je rybář, tak si vzal ty vysoký,
00:39:53 takový ty gumový boty, že jo, trenýrky dvoje, ne.
00:39:56 A dvoje tepláky, aby ta radioaktovita nepronikala.
00:40:01 Potom tričko, pod tričko si ještě dal ubrusy igelitové,
00:40:09 to strhl v kuchyni s těma kytičkami,
00:40:14 děckám učebnice a toto všecko se vyzdobil.
00:40:18 Teď ruky, svetr, rolák, víš co, radioaktivita, to je sviňa,
00:40:22 gumové rukavice, na gumové rukavice palčáky.
00:40:31 A teď co na hlavu?
00:40:32 Kdyby měl aspoň tu masku plynovou, hergot,
00:40:37 ale děcka si s tím hrály, kdo ví, kde to je.
00:40:40 Tak igelitový pytlík ještě mu tam zůstal jeden.
00:40:43 Na hlavu, zavařovačkou pěkně takhle,
00:40:46 rafinovaně si to nedával až dolů,
00:40:48 protože kdyby si to dal dolů, tak nemůže dýchat, to je jasný.
00:40:52 Takže zavařovačku, igelitový pytlík pěkně
00:40:55 a teď brýle po dědovi,
00:40:57 takový ty, jak vám dělají takový to...jo?
00:41:02 A pěkně, ty motoristické, že?
00:41:05 No a teď, aby to nedýchal, tak si vzal cukřenku, rozumíš,
00:41:11 tu cukřenku urazí jí dno, obalil ju leukoplasťú,
00:41:17 to si dá do huby a jen tak, aby dýchal přes ty dírečky
00:41:21 pěkně přes to sypátko.
00:41:26 Trošku děcka pod ním postály, ten cukřík chytaly, víš.
00:41:31 Kdo ví, jestli naposled nemlsajú.
00:41:34 A ještě přes to si dal takovú šálu.
00:41:37 A teď vyrazí jak kosmonaut.
00:41:41 Pes, když ho viděl, tak zajel do búdy.
00:41:44 Toho on si nevšiml, říká:
00:41:46 "Psa už to vzalo, je to rychlejší, než jsem si myslel."
00:41:56 Teď tam šel a najednou slyší takovou pohřební hudbu,
00:42:02 marš pohřební.
00:42:04 To se mně snad zdá. Že by už pochovávali?
00:42:10 Zpoza rohu se vynoří farář, rozumíš.
00:42:14 Ten má nějaký divný atom bordel.
00:42:22 Za ním ministranti a on si uvědomí,
00:42:24 ježišmarja, to je pohřeb. Ty, co ten starosta.
00:42:30 A teď hňáp sebou do příkopy.
00:42:33 Teď ten pohřeb kolem přechází.
00:42:36 Průvod se nemůže zastavit, ale přece jenom podívají se.
00:42:39 Jak to přešlo, zmizeli za dalším rohem,
00:42:42 hudba se vzdaluje.
00:42:43 Já toho starostu zabiju.
00:42:46 To je nějaká recese nebo co, to není možný.
00:42:49 Teď v tom munduru běží tou vesnicí,
00:42:53 práší se od něj jak v kovbojce, rozumíš. Mstitel se z něho stal.
00:42:59 Teď tam vtrhne, starosta akorát, to tam balí.
00:43:05 Dej sem ten mikrofon. Já tě zabiju. Teď to všechno...
00:43:10 Co blbneš, Josef?
00:43:12 Povídá:" Občané, k ničemu nedošlo,
00:43:17 starosta je hňup, nic nebúchlo, všeci sme živí,
00:43:23 kromě starého Kudláčka.
00:43:30 Sem to prosral, protže jsem myslel, že vybúchly Dukovany,
00:43:33 upřímnú sústrast.
00:43:46 Tak, prosím vás, tyto Bolkoviny končí,
00:43:49 já se s váma loučím.
00:43:50 Loučím se taky s našimi sponzory.
00:43:52 Zachovejte nám věrnost i vy, diváci.
00:43:54 A kdo bude mít takový krásný historky, dopisy a příběhy,
00:43:58 pište, prosím vás, do týdeníku Televize
00:44:02 nebo do týdeníku Květy nebo do Českého rozhlasu,
00:44:05 stanice Praha
00:44:07 nebo do České televize Brno.
00:44:09 Doboru noc, děkujeme, na shledanou.
00:44:14 Skryté titulky: Klára Kučerová