Bolek Polívka vypráví úsměvné historky. Spoluúčinkují: J. Jirásková, J. Uhlíř a M. Horáček (2005). Režie R. Chudoba
00:00:03 ZNĚLKA.
00:00:18 Dobrý večer, vážení přátelé. Vítám vás na naší farmě
00:00:22 již po 38. při Bolkovinách, které jste si tak oblíbili.
00:00:27 SMÍCH.
00:00:30 Mám tady vzácné hosty.
00:00:32 Dovolte, abych vám představil zde vedle mě divu českého divadla,
00:00:37 star českého divadla, od slova hvězda.
00:00:42 Herečku velkých rolí, herečku velkého tvůrčího spektra.
00:00:49 Od rolí komických ... To se daleko nedostanem.
00:00:53 Já nebudu říkat celý životopis. ...až po ty role tragické.
00:00:58 Paní Jiřina Jirásková.
00:01:02 POTLESK.
00:01:07 Za pianem sedí, ne, že by nechtěl sedět s náma. Židli tady má.
00:01:13 S těma klapkama je si takový jistější.
00:01:16 Hitmaker, příležitostný herec, pan Jaroslav Uhlíř.
00:01:22 POTLESK.
00:01:28 Stěžoval si, že má pleš vpředu i vzadu,
00:01:33 že se mu dělá pomalu i na bocích.
00:01:36 Paní maskérka říkala, že v televizi viděla,
00:01:40 že ti, kteří mají méně vlasů jsou mnohem náruživější.
00:01:44 To říkala paní maskérka.
00:01:47 Já říkám a kdo to v té televizi říkal, jak vypadal?
00:01:51 Nějak, jako tady pan Horáček, říkala.
00:01:54 Chápu, řekl jsem já.
00:01:57 Taky mně to připomnělo, že čas od času si před spaním rvu vlasy.
00:02:02 Pan Jaroslav Uhlíř.
00:02:06 POTLESK.
00:02:09 Zde po mé pravici nádherný člověk, textař, básník, spisovatel,
00:02:16 dneska už vlastně rentiér, pan Michal Horáček.
00:02:22 POTLESK.
00:02:26 Netušil jsem, že lidé mají tak rádi rentiéry.
00:02:30 Mou milou povinností je poděkovat našim sponzorům,
00:02:35 a sice Starobrnu, Hamé a Řempu Holoubek. Děkujeme.
00:02:41 POTLESK.
00:02:45 Začnu milovanou paní Jiřinkou Jiráskovou.
00:02:49 Párkrát jsem vás viděl hrát královny a taky jsem vás viděl,
00:02:54 kdy jste hrála klaunku. A klaunek je málo.
00:03:00 Hrála jste to nádherně. Bylo to ve hře August, August.
00:03:03 Bylo to v roce 1967, byl jsem ještě kluk.
00:03:10 SMÍCH.
00:03:13 Obdivoval jsem toto představení. Já byla taky hodně mladá.
00:03:17 No samozřejmě. Ale už jsem nebyla holka.
00:03:24 A co jste tím chtěl říct?
00:03:28 Jak jste tam hrála tu Lulu. Já tě milulu.
00:03:32 Vlastimil Brodský říkal Lulu, já tě milulu.
00:03:36 Chtěl stále drezírovat ty lupicány. Ne drezírovat, ale frizírovat.
00:03:43 Ano. A vy jste chtěla sedět jako ta Lulu sedět v louži
00:03:51 a bylo to krásně dojemný. Já jsem to taky hrál.
00:03:59 U vás v divadle, tehdy jste byla ředitelkou.
00:04:02 Umožnila jste nám, abychom tam hráli tuto hru.
00:04:05 Já jsem hrál taky Augusta a už to nebylo ono.
00:04:09 My jsme to dokonce zpívali se zpěvy.
00:04:12 Tam jsem dokonce i zpíval.
00:04:15 Lulu, ty jsi krásná, ty máš celou podmínku tak krásnou.
00:04:20 Pamatuji si na větu Pavla Kohouta, autora této hry, který napsal:
00:04:24 miluji cirkus, protože v něm žiju.
00:04:30 Lidi se dívali, jako kdyby netušili, že žijí v cirkuse.
00:04:35 Já, že žiju v cirkuse? Rozumíte?
00:04:40 Já tomu rozumím, ale v cirkuse bývá větší sranda.
00:04:46 Je to hezký, že si pamatujete Lulu,
00:04:50 ale já jsem hrála klauny už na škole.
00:04:53 To chce každý herec si na sebe oblíct ten bláznovský kabát.
00:04:57 A protože jsem tenkrát ještě neznala vás,
00:05:00 tak jsem kopírovala Chaplina.
00:05:04 Hm. Tak vy jste to teda hrála úplně jinak.
00:05:08 Pochopitelně.
00:05:10 Říkala jste, že jste chtěla být taky zpěvačkou.
00:05:13 Já jsem právě nechtěla být zpěvačkou.
00:05:17 Ale byla tam kantorka, která zřejmě měla věštecký talent
00:05:20 a ta měla nějaký pocit,
00:05:23 že bych neměla být herečka, ale že bych měla zpívat.
00:05:27 Já ji tenkrát nevěřila. Tak co můžu dneska dělat?
00:05:30 Vy jste měla jiný vzor, ne? Emu Destinovou ne.
00:05:34 Vy jste měla vzor jiný. Gretu Garbo.
00:05:38 Ta by se hodila k vám. Ona měla taky třímetrový nohy.
00:05:42 SMÍCH.
00:05:45 Klauni se rodí ze zraněných akrobatů.
00:05:50 Spadne, něco si zlomí. Nemůže už na tu trapézu,
00:05:57 a chce zůstat u cirkusu, tak dělá klauna.
00:06:00 A jestli je nadaný, tak je docela dobrý klaun.
00:06:03 A na čem vy jste lítal před tím, než jste se stal klaunem?
00:06:09 Já jsem takový diletující ... Jak kdysi říkal Miroslav Horníček.
00:06:14 Oni měli takové číslo Duo Papato. Pamatuju.
00:06:18 Říkali Horníčkovi: pánové, to byste měli zahrát v cirkuse.
00:06:22 On odpovídal: v cirkuse, to ne.
00:06:25 Já se bojím, že by se nám lidi smáli.
00:06:28 SMÍCH.
00:06:30 Dřív jsem vymýšlel takový fóry. Jeden z nich byl:
00:06:35 Kolegové akrobati v cirkuse přijdou do maringotky za maminkou
00:06:41 a říkají: paní, váš syn zemřel hrdinnou smrtí.
00:06:45 Byl to skvělý trapézista. Poslední jeho slova zněla: elá hop.
00:06:52 SMÍCH.
00:06:54 Jednou jsme taky hráli na Vinohradech.
00:06:58 Přijeli jsme tam autem. Po zkoušce, že pojedeme někam na oběd
00:07:03 a tam botička. Tak co teď. Tehdy byly mobily ještě v těch kufrech.
00:07:14 Tak jsem šel na vrátnici a zatelefonoval jsem.
00:07:21 Mezi tím se kolem nás vytvořil hlouček.
00:07:26 Oni přijeli. A Pražané říkali: odpusťte to panu Polívkovi.
00:07:35 Je tady hostem a vzácným hostem. Odpusťte mu to.
00:07:40 A paní policajtka, která jim šéfovala, říká:
00:07:45 tak dobře, ale neměli byste tady parkovat.
00:07:49 A Peca, který tam byl se mnou, vytáhl stovku a říká:
00:07:52 aspoň stovku, paničko.
00:07:55 SMÍCH.
00:07:58 Né, já to panu Polívkovi odpouštím. Aspoň stovku si vemte, paničko.
00:08:04 Ona nastoupila celá červená do auta a odjeli.
00:08:09 Já říkám Pecovi, co děláš zase skandály.
00:08:12 Ještě si pražáci budou myslet, že nemáme love.
00:08:16 SMÍCH.
00:08:24 Vinohrady je jedno z nejvýše postavených divadel.
00:08:28 Je to také divadlo, které má obrovské renomé.
00:08:32 A taky má nadčasové technické zázemí.
00:08:40 Ano, to je pravda. Má to taky velkou výhodu.
00:08:48 Všichni režiséři, kteří u nás pracují se v těch technických
00:08:53 schopnostech scény vzhlížejí a hrozně se jim to líbí.
00:08:59 Je to hlavně dobrý,když potřebujete trochu pročistit soubor.
00:09:03 Stačí pustit ty stroje a to je fofr, jak se to čistí.
00:09:08 Já jsem to zažila nedávno. Hraju mrtvolu.
00:09:15 Je to velice hezká role. Na začátku vystoupím z hrobu
00:09:22 a na konci představení se vracím zpátky do toho hrobu.
00:09:30 A jak mluvíte o té dokonalé technice,
00:09:33 tak tam je to udělané tak, že jeviště divadla na Vinohradech
00:09:37 je možný jakýmkoliv způsobem dělit.
00:09:41 Jeviště je rozděleno na jakési stoly a ty jsou na hydraulice.
00:09:48 Můžou jezdit nahoru a dolů.
00:09:51 Dá se z toho vyrobit 1. patro, 2. patro, podzemí.
00:09:55 Ve scéně, kdy se vracím do hrobu, je jeden stůl vyjetý.
00:10:00 A já se vracím pod něj
00:10:07 a nahoře je veliká postel a v té posteli leží Václav Vydra.
00:10:19 Máme spolu dialog. On mluví nahoře a já mluvím dole.
00:10:24 Dialog je velmi dojemný, diváci pláčou.
00:10:28 Já najednou koukám, že kolem mě jsou dva technikáři
00:10:33 a drží ten strop. Pochopila jsem, že ten strop padá.
00:10:38 Představa, že na mě spadne ten strop, postel a Vašek Vydra.
00:10:44 Říkala jsem si pravda, jsem už mrtvá,
00:10:49 ale ještě bych si tu mrtvou zahrála ráda třeba zítra.
00:10:53 byl to hrozně nepříjemný pocit a jediný co mě napadlo bylo,
00:10:58 že jsem vstala a takhle jsme to dohráli.
00:11:02 Je mně hrozně líto, že jsem nestačila sledovat,
00:11:05 co diváci na to.
00:11:07 Chápete, že najednou jsem v té hrobce měla dva chlapy.
00:11:12 SMÍCH.
00:11:15 Paní Jirásková se potkala s Michalem a říká:
00:11:18 vy mně někoho připomínáte.
00:11:22 Jeho tatínek byl totiž dramaturgem ve Vinohradském divadle.
00:11:26 Ano. Pan doktor Horáček byl několik let v době,
00:11:31 kdy já jsem začínala u divadla hlavním dramaturgem.
00:11:35 Vy jste tatínkovi tak podobný, že vám budu říkat pane doktore.
00:11:40 Je to pěkný, ale asi by to bylo nezasloužené.
00:11:44 Táta si ten doktorát zasloužil,
00:11:47 protože se toho v životě hodně naučil. Mluvil dvanácti jazyky.
00:11:50 A skutečně měl tu ruskou a jinou klasiku nastudovanou.
00:11:54 Ale jak je svět nespravedlivý, tak se nikdy tak neproslavil.
00:11:58 A vidíte, já neumím prakticky vůbec nic
00:12:00 a dostal jsem se až do Bolkolandu. Divadlo je hezký svět.
00:12:05 Jako dítě jsem to nasával, pak jsem to opustil.
00:12:08 Možná se k němu nějakou oklikou vrátím.
00:12:11 Že by ses pokusil napsat nějakou divadelní hru?
00:12:14 Já jsem teď napsal divadelní hru. Tatínek se možná obrátí v hrobě.
00:12:22 Tatínek by měl radost.
00:12:26 Ještě je ale brzy na to, abych vyprávěl historky.
00:12:30 Vy jste strávili život na jevišti nebo v propadlišti.
00:12:36 A tam se stále něco děje.
00:12:40 Na vás každou chvíli padá postel i s Vydrou.
00:12:44 Na mě padá akorát tak déšť, když jdu po ulici.
00:12:48 Nebo deprese, když čtu noviny.
00:12:52 SMÍCH.
00:12:56 Možná bych mohl navázat na to téma, které tady paní Jiřina uvedla.
00:13:03 Vzpomínám si, když bylo těsně po revoluci v lednu 1990
00:13:10 přijela do Československa slavná americká herečka Jane Fondová.
00:13:17 Ona byla toho přesvědčení, že je slavná tvůrkyně,
00:13:22 ale že je také "homo politikus".
00:13:26 A bojovala proti válce ve Vietnamu a zjistila,
00:13:30 že na druhém konci planety povstali herci, studenti a kdekdo,
00:13:35 kteří způsobili tu revoluci.
00:13:39 To budou lidi, to si musíme říct, a tak sem jela.
00:13:43 V Divadle Na zábradlí, ve svatostánku revoluce,
00:13:47 kde klasik Václav Havel kul ty pikle.
00:13:51 Tam se to odehrálo. Seděla tam pražská smetánka.
00:13:56 Říkala: vyměníme si informace, můžete se mě zeptat na cokoli.
00:14:01 Dívala se na to publikum, sledovala je.
00:14:08 Nebojte se, můžete se zeptat na cokoliv.
00:14:11 Jsem tu pro vás.
00:14:13 V poslední řadě se zvedl Jirka Bartoška a říká:
00:14:17 paní Fondová,
00:14:19 mohla byste nám říct nějakou pěknou historku z natáčení?
00:14:23 SMÍCH.
00:14:27 Jeden spolužák z JAMU se ženil.
00:14:32 Byli jsme v mladém věku, těsně po škole.
00:14:36 Ve věku, kdy ta parta drží pohromadě.
00:14:42 Odborně řečeno loví se ve smečce.
00:14:45 Zamiloval se, najednou s náma nechodil do hospod,
00:14:50 chodil s ní na přehradu. Krmili tam racky.
00:14:54 Když bylo ošklivo, tak šli do parku pod jedním deštníkem
00:14:59 a tam krmili veverky.
00:15:02 Byl zamilovaný a protože je to seriozní člověk,
00:15:06 ze solidní rodiny, tak si tu dívku vzal.
00:15:12 Existuje takové přísloví: napřed bys ji samou láskou sežral
00:15:18 a potom celý život lituješ, žes to neudělal.
00:15:23 SMÍCH.
00:15:27 Svatba byla v roce 1973, na brněnské radnici.
00:15:33 Bylo to všechno seriózní a jako normalizačně voňavé
00:15:39 s lehkým puchem budoucnosti, nejenom v tom citovém
00:15:44 a ale i společenském slova smyslu, abychom byli homo politikus.
00:15:50 Poslanec, co je oddával, jim říkal, co a jak.
00:15:58 Já jsem využil krátkého ticha a zařval jsem:
00:16:06 je to buzerant, bere si ji kvůli bytu.
00:16:14 SMÍCH.
00:16:18 Bylo vidět ty záda těch seriózních rodičů.
00:16:23 Teď se tak dívali. Já jsem se zmenšoval.
00:16:27 A nebyl jsem ani pozvaný na hostinu.
00:16:32 Kluci mně zadním vchodem vynášeli řízek, vínečko.
00:16:43 Déšť se mísil s mými slzami.
00:16:50 Říkal jsem, příště už to neřeknu i kdyby to byla pravda.
00:16:58 SMÍCH.
00:17:01 Při vzpomínání na spolužáky jsme zamluvili tu tvou hru.
00:17:05 O čem to bude?
00:17:08 Já tíhnu ke hrám, které jsou s hudbou a se zpěvy.
00:17:14 Protože Hapka potřebuje nějakou činnost a zajištění.
00:17:23 SMÍCH.
00:17:26 Karty jsou tak rozdaný. Už to nějak dohapkáte spolu.
00:17:29 Aby tě ale nestavěl do haptáku.
00:17:34 SMÍCH.
00:17:36 Lidé za námi chodili, abychom udělali muzikál.
00:17:39 Nosili nám obrovský témata.
00:17:43 Hamlety, Galilea, Krále Leara, Macbetha, Odyssea.
00:17:52 Já nevím, proč bych já měl tyto krásný témata,
00:17:57 který už báječně napsal Homér nebo Shakespeare dávat na pouť.
00:18:01 Přijde mně to jako špatná cesta. Spíš mám radost z těch
00:18:05 malých témat, které se najdou po antikvariátech,
00:18:09 vyslechnete je v tramvaji, v šalině.
00:18:12 Vidím, že jsi díky tatínkovi polyglot.
00:18:19 SMÍCH.
00:18:21 Tak to takhle vyslechnu, ty perličky se mi líbí
00:18:25 a odtud to spíš bude.
00:18:28 Jednou Michal Viewegh vyprávěl, že má krásný téma na knihu.
00:18:35 Tak ho řekni, my to poznáme, jestli je krásný.
00:18:40 On ho řekl a my říkáme, to je fakt krásný téma.
00:18:44 Toho by bylo škoda na tvoji knihu. Vzal to sportovně
00:18:49 a skutečně ho poskytl jako námět divadelní hry se zpěvy,
00:18:54 kterou bych chtěl napsat ve verších.
00:18:58 Ve verších?
00:19:00 Ano. Protože rentiéři nemají co na práci, tak můžu veršovat.
00:19:04 A Hapka k tomu složí muziku. Moc se těším, až to jednou bude.
00:19:11 Ještě k tomu, jak se hledají ty perličky.
00:19:16 V antikvariátě jsem našel knížku, která stojí 1 Kč.
00:19:20 Jmenuje se Neznámá tvář Prahy, napsal ji Julius Komárek.
00:19:28 Říkal jsem si to budou nějaká barokní sgrafitta na nějakém dvoře.
00:19:34 A ono je to o zvířatech. Šel na to opravdu dobře.
00:19:40 Největší zvíře je ondatra. Jinak jsou tam blechy a vši.
00:19:46 Ten člověk miluje ta zvířata, kterým se věnuje.
00:19:52 Říká: zavšivenost Prahy za starých časů byla jistě znamenitá,
00:19:57 protože tělesná čistota nebyla tak úzkostlivá jako dnes
00:20:01 a hygienická zařízení starých dob
00:20:04 ani nebyla dnešní přepjaté čistoty schopna.
00:20:09 Ještě bych mohl říct o té ondatře. To je také pěkný.
00:20:13 Neuvádím ve svém přehledu obecních zvířat pražských ondatru,
00:20:18 protože dnes už v Praze nežije. Při své první invazi,
00:20:23 zaviněné vypuštěním amerických ondater v dobříšském parku,
00:20:26 byla tato zvířata jistý čas i uvnitř Prahy ve Stromovce.
00:20:30 Tvrdí se dokonce, že 1. exemplář byl zabit pod biliárovým stolem
00:20:35 kavárny Opera na Smíchově. Sázet se však nemohu.
00:20:41 SMÍCH.
00:20:44 Jiřinko, máte raději role komické nebo tragické?
00:20:54 Kdyby tady byly dva scénáře a v jednom by byla
00:20:58 hlavní role klaun, klaunka.
00:21:01 A ve druhém by byla královna. Co byste si vybrala?
00:21:06 Vy čekáte, že řeknu klauna, že? Ono je to ale jinak.
00:21:10 Když je člověk už zkušený herec, tak dobře ví,
00:21:14 že se zesměšnit můžete i v královně a dojmout můžete i v šaškovi.
00:21:21 A protože já hrozně ráda panáčkuju.
00:21:25 Mě to divadlo baví, tak bych to vzala popořadě.
00:21:29 Napřed jedno a pak to druhý. Krásné. Děkujeme.
00:21:34 POTLESK.
00:21:37 To mně připomíná klasický citát z medvídka Pú.
00:21:40 Králíček se ho ptal, chceš mléko nebo med.
00:21:45 Odpověděl: obojí, ale s chlebem se neobtěžuj.
00:21:49 SMÍCH.
00:21:52 Já teď požádám paní Jiřinku Jiráskovou
00:21:55 o krásný šanson, který trochu naznačuje řešení toho problému,
00:22:01 jestli komicky nebo tragicky, a jak se to promývá.
00:22:05 Požádám ji o tento krásný šanson, který se jmenuje Šašek a král.
00:22:10 PÍSEŇ.
00:22:20 Šašek a král na světové scéně vždycky se přeli a přou.
00:22:30 Je otázkou dál, kdo více kdo méně tu dějiny tvořil z těch dvou.
00:22:40 A kdo náš svět chránil víc od srabů a neštovic,
00:22:46 humorem i vzdorem svou dobu psal. A kdo z těch dvou aktérů
00:22:54 nadělal víc průserů to už zvaž sám, zda šašek či král.
00:23:03 Komediant je komediant, někdy tře bídu, někdy je grand.
00:23:10 Komediant je ouvej i ach, do včera sláva, od zítřka krach.
00:23:17 Nic nemá jisté, nejméně vděk. Protagonisté a hrajou jen štěk,
00:23:24 jeden by málem už nerozpoznal, kdo tu byl šašek a kdo tu byl král.
00:23:35 Hra Šašek a král, spor důvtipu s mečem,
00:23:40 hraje se dodnes, jak víš. A stejná je dál i liší se v něčem,
00:23:50 z té truchlohry fraška je spíš. Bylo jich už trochu moc,
00:23:59 těch kašparů co měli moc a pro tu moc je potom svět vážně bral.
00:24:07 Dědičný je hřích i trůn i pro vládce bez korun.
00:24:13 V jádru šašek a žil si jako král.
00:24:20 Komediant je komediant, někdy tře bídu, někdy je grant.
00:24:27 Komediant je ouvej i ach, do včera sláva, od zítřka krach.
00:24:34 Nic nemá jisté, nejméně vděk. Protagonisté a hrajou jen štěk.
00:24:42 Jeden by málem už nerozpoznal, kdo tu byl šašek a kdo tu byl král.
00:25:00 POTLESK.
00:25:06 Je to taková aktuální píseň.
00:25:09 Čas od času jsem si říkal, jestli to není o mně.
00:25:12 Já nemyslím ten šašek, to se mi líbí.
00:25:16 Vám šlo o toho krále. Jde mně o toho krále.
00:25:20 Protože já jediný z vás vím, co je to kralovat.
00:25:23 Že to má svá úskalí. My jsme dělali konkurs na kata.
00:25:30 Přihlásilo se asi 200 uchazečů.
00:25:35 Všichni chtěli dělat talentovky na svých ženách.
00:25:41 SMÍCH.
00:25:44 Ta píseň je tak aktuální, jako kdyby byla napsána teď,
00:25:51 v reakci na dnešek. A ona je napsána před sedmnácti lety.
00:25:57 To znamená v roce 1988. Ano.
00:26:02 Podle toho, kolik si každý myslí, že je let.
00:26:08 Text napsal pan Borovec a hudbu pan Hádl.
00:26:18 Musím říct takovou perličku. Ta hudba se ztratila
00:26:22 a naštěstí Jiřinka má kazetu s touto písničkou,
00:26:27 kterou kdysi někde zpívala.
00:26:30 Píseň se neztratila, ale Víťu Hádla vyplavila voda.
00:26:36 Takže ta píseň se utopila.
00:26:39 Ta píseň se neutopila, protože je na tom pásku.
00:26:43 Ale ty noty se utopily.
00:26:46 On se jednou dozví, že plešouni jsou na tom líp a jak je útočný.
00:26:54 Neztratila, ona se utopila ...
00:26:58 Takový hodný člověk jako je pan Svěrák,
00:27:02 nebo takový laskavý člověk jako je pan Šíp.
00:27:05 Jak jste mohli s takovým .... Podívejte se, jak se tváří.
00:27:10 Dobře, tak se utopila. Ale považujme ji za ztracenou.
00:27:18 Uděláme kompromis.
00:27:21 Hlavně řekněte, že pan Uhlíř to z té kazetky to odposlechl.
00:27:25 No právě, já tě chci pochválit. Aha. Tak promiň.
00:27:29 On to odposlechl a dneska v noci hodinu a půl budil celý hotel,
00:27:33 jak přepisoval akordy.
00:27:38 Chtěl jsem tě pochválit, jak jsi to pěkně zahrál
00:27:42 a byl jsi důstojným doprovodem paní Jiřině.
00:27:45 To je všechno, co jsem chtěl říct. Teď už to neříkej, když tě urazil.
00:27:49 Já tu urážku odvolám. Vzal jsi ji zpět.
00:27:53 Tak já to přijímám, odpouštím ti, ale nikdy ti to nezapomenu.
00:28:02 POTLESK.
00:28:04 Málokdo ví, že jsme s Michalem příbuzní.
00:28:08 Jsem příbuzný s velkým básníkem.
00:28:15 Protože by jsme oba kmotry syna Petra Hapky, Mikuláše.
00:28:24 To je moc důležitý.
00:28:29 Ono to dneska málo ví, ale kmotr přebírá jakýsi závazek.
00:28:33 Kdyby se rodičům něco stalo, že se o to robátko postará.
00:28:39 Je to moc pěkný.
00:28:42 Kolikrát, když s Mikulášem mluvím, tak říkám:
00:28:46 víš, já jsem tvůj kmotr a Bolek je taky tvůj kmotr.
00:28:51 A na něj se můžeš vždycky spolehnout.
00:28:55 SMÍCH.
00:28:58 Takže to necháváš celý na mně.
00:29:02 Jak ti dva ženatí chlapi z Brna, aby ušetřili,
00:29:08 tak mají jenom jednu milenku a ještě v Bratislavě.
00:29:14 Ty tam pojedeš na víkend a já tam pojedu příští víkend.
00:29:18 Najednou jim otěhotní. Budeme mít dítě. Co se dá dělat.
00:29:23 Snad to nějak uživíme. Jsme na to dva.
00:29:28 Jeď tam ty, je to tvůj víkend.
00:29:32 Přijede a říká, narodila se nám dvojčata.
00:29:37 A proč se tváříš tak smutně? To moje umřelo.
00:29:47 SMÍCH.
00:29:50 V tvé poslední knížce. Poslední snad nebude.
00:29:57 Já tě nepodezřívám, že přestaneš psát teď, když máš tolik času.
00:30:03 Ještě se mi tak netočí hlava, abych si dokázal lehnout.
00:30:06 V té knížce je hodně o Petrovi Hapkovi,
00:30:10 jsou tam pozoruhodné věci, podle kterých bych se
00:30:14 nikdy nemohl řídit, Marcelko. Ty mě znáš.
00:30:21 Oni sedí na terase, Hapkova přítelkyně donese kávu.
00:30:26 On vezme tu kávu a říká: vždyť je to hořký.
00:30:31 Jeho přítelkyně říká: tady máš cukr.
00:30:34 On na to říká: tam je mně prd platnej.
00:30:40 SMÍCH.
00:30:44 On je velice svérázný člověk. Má svoje výšiny, jako genius.
00:30:51 Má taky svoje hlubiny, jako antigenius.
00:30:57 On třeba není schopný si v cizích jazycích nic zapamatovat.
00:31:02 Ani číslovky. Jeli jsme do Paříže.
00:31:09 Návštěva města pro něho znamená návštěvu bazaru.
00:31:14 Šli jsme do bazaru a tam ho zaujalo měřítko na mapy
00:31:18 z kosti mravenečníka.
00:31:21 Nutně se potřeboval zeptat, kolik to stojí.
00:31:25 Tak se zeptal anglicky. Jazykově vybavený prodavač mu odpověděl.
00:31:31 Hapka nevěděl, co to znamená.
00:31:36 Vzpomněl si, že žil asi 6 let v Římě a zeptal se italsky.
00:31:41 Prodavač mu odpověděl italsky. Hapka opět nerozuměl.
00:31:48 Zeptal se německy. Acht und achtzig.
00:31:53 Hapka byl úplně frustrovanej a říká: No achtung kolik?
00:31:59 SMÍCH.
00:32:01 Mám kolegu Japonce, který studoval v Paříži divadelní školu
00:32:05 a teď žije v Miláně. Tam režíruje a taky učí.
00:32:09 A jak učíš? A on říká: to je strašný.
00:32:13 Protože já jsem se francouzsky
00:32:16 nenaučil za ty 4 roky, co jsem tam byl.
00:32:20 Italsky neumím a japonsky jsem pozapomněl.
00:32:24 SMÍCH.
00:32:26 Ty jsi známý tím, že nechceš mít doma psy a žádný domácí zvířata.
00:32:34 Známý tím nejsem, ale je to pravda. To je hezká věta.
00:32:41 Dřív bývaly v televizi hrozný pořady
00:32:51 a mezi tím bývaly hezký pořady, hrající si koťata. Pamatujete se?
00:32:56 A tenkrát koťata bych možná...
00:32:59 Jednou přišla moje žena a nesla dvě malý koťata.
00:33:04 Říkám, co to znamená?
00:33:08 No, to jsou naše koťátka. No počkej ...
00:33:12 Poslechni si, jak se jmenujou.
00:33:16 To je Hapka, to je Horáček. Začali u nás vyrůstat, sílili.
00:33:25 Potom každý z nich měl svůj životní příběh.
00:33:30 Horáček zahynul v boji s krysou a Hapka zplodil
00:33:35 asi 88 koťat v okolí a posléze na stará kolena obklopen
00:33:41 svým fraucimorem žije v nedaleké usedlosti pod jménem Lojza.
00:33:48 SMÍCH.
00:33:51 Někdo má to štěstí, že mu někdo přinese 2 koťátka Hapku a Horáčka.
00:33:56 A víte, že u nás na vsi ještě nikoho nenapadlo přivést mně kozu,
00:34:01 která by se jmenovala Jirásková. To by přece taky nebylo nezajímavý.
00:34:05 Pravda, já si nemůžu stěžovat.
00:34:07 Já jsem v té vesnici taky dost populární.
00:34:10 Teda ne díky sobě, ale díky mým kolegům a přátelům.
00:34:15 Mně tam teď udělal obrovskou službu Vašek Vydra.
00:34:19 Zavolal, že přijedou s Rodenem a s dvěma koňma.
00:34:25 Říkám, to pojedete 138 km na těch koních?
00:34:30 Ne, my je máme ve vleku.
00:34:33 Protože jeden byl valach a jeden hřebec, tak nemůžou prý být spolu.
00:34:39 Tomu vy asi budete líp rozumět. Ty se prý nesnáší.
00:34:44 No, je vidět odborníka. Já se ráda poradím.
00:34:49 Já, jako Valach jsme s Jiřím Hřebcem hráli čtyřhru.
00:34:54 SMÍCH.
00:34:59 A vidíte, Vydra mně tvrdil, že to nejde.
00:35:03 A vy jste živej důkaz, že to jde.
00:35:07 Vydra tvrdil, že se jim musí postavit ohrada.
00:35:10 Jeden aby byl u mě na zahradě a druhý aby byl v ohradě.
00:35:14 Přivezl takový bílý pásky, který jsou pod proudem.
00:35:18 Ty koně to znají, i když to nenapojili na proud,
00:35:22 tak ty koně věděli, že se k tomu nesmí přiblížit.
00:35:27 Když ti dva koňští odborníci to stavěli asi hodinu,
00:35:31 tak jsme se s moji další návštěvou rozhodli, že to postavíme sami.
00:35:39 Měli jsme to asi za 10 minut hotový.
00:35:43 Při té atrakci, jak Václav Vydra stavěl ohradu pro hřebce a valacha,
00:35:51 tak za vilama, které jsou kolem mě,
00:35:55 si všichni lidi vynosili křesílka a židličky a sledovali to.
00:36:03 Mezitím, než se dostavěla ta ohrada,
00:36:08 přišla jedna sousedka a říká:
00:36:11 pejsek pana Vydry nám zakousl slepici.
00:36:16 Ten z toho byl celý zoufalý.
00:36:19 Chtěl to zaplatit. Ona nechtěla. Odmítla to.
00:36:24 Mně to nedalo. Sousedský vztahy jsou sousedský vztahy.
00:36:27 Šla jsem za ní a říkám, já tu slepici za Vaška zaplatím.
00:36:33 A ona mně na to říká:
00:36:36 Paní Jirásková, víte jaká je to pro nás čest,
00:36:40 že nám slepici zakousl pes pana Vydry?
00:36:46 SMÍCH.
00:36:50 Tak možná dojde i na tu kozu Jiřinku.
00:36:54 Já bych poprosil pana Jaroslava Uhlíře o píseň.
00:36:58 Mám nápad.
00:37:02 Spojím dvě písně dohromady a zpívejte taky.
00:37:09 To je nejlepší, co může být. Je to radost.
00:37:15 Já to od vás nechci jen tak. Já vás rozezpívám.
00:37:18 Zpěváci se rozezpívávají tak, že dělají do, re, mi, fa, so, la,
00:37:23 si, dó, do, si, la, so, fa, mi re, do.
00:37:27 Ale jelikož dneska už nikdo neví, co to znamená,
00:37:30 tak mi si pomůžeme tak, že na melodii té stupnice
00:37:33 budeme zpívat jiná slova, kterým budeme všichni rozumět.
00:37:36 Pojďme zpívat to je hezky, to je hezky. Pojďme.
00:37:39 To je hezky ....
00:37:45 Můžeme taky zpívat to je hnusně, to je hnusně. Pojďme.
00:37:50 To je hnusně ....
00:37:57 Všimli jste si něčeho?
00:38:00 Zvláště ty citlivější povahy teď upadly do deprese.
00:38:05 Někteří chtějí spáchat sebevraždu.
00:38:09 Abychom ty citlivky z té deprese vytáhli,
00:38:12 tak znovu na plný pecky zpíváme to je hezky.
00:38:16 To je hezky ....
00:38:23 Výborně. Byla taky řeč o zvířatech,
00:38:26 tak si dáme takovou dětskou písničku.
00:38:29 Ta se jmenuje Krávy, krávy.
00:38:32 Je to jednoduchý, vy budete po mně opakovat to,
00:38:35 co já zpívám. To okamžitě pochopíte.
00:38:38 PÍSEŇ.
00:38:40 Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte?
00:38:43 Krávy, krávy, jakou máte řeč?
00:38:46 Teď vy.
00:38:53 Bu, bu .....
00:39:07 Kočky, kočky, jak si vlastně povídáte?
00:39:11 Kočky, kočky, jakou máte řeč?
00:39:22 Mňau, mňau .....
00:39:36 Staré klouby, jak si vlastně povídáte?
00:39:40 Staré klouby, jakou máte řeč?
00:39:51 Vrz, vrz ....
00:40:06 PÍSEŇ.
00:40:09 Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím.
00:40:15 K nohám ti dám zlaté pruty, nebo se vůbec nevrátím.
00:40:23 Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem,
00:40:27 už slyším je výt blíž a blíž. Už mají mou stopu, už větří,
00:40:34 že kopu svůj hrob a že stloukám si kříž.
00:40:38 Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén
00:40:42 a opustil tvou krásnou tvář.
00:40:46 Má plechovej hrnek, v něm pár zlatejch zrnek
00:40:50 a nad hrobem polární zář.
00:40:54 Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím.
00:41:01 K nohám ti dám zlaté pruty, nebo se vůbec nevrátím.
00:41:17 K nohám ti dám zlaté pruty nebo se vůbec nevrátím.
00:41:30 POTLESK.
00:41:36 Vážení přátelé, to už je dneska z Bolkovin všechno.
00:41:40 Těšíme se zase na shledanou.
00:41:43 Kdybyste si chtěli Bolkoviny poslechnout,
00:41:46 můžete na Českém rozhlase 2, stanice Praha,
00:41:51 nebo si je můžete přečíst v Magazínu Práva
00:41:54 nebo v Týdeníku Televize. Také máme stránky www.bolek.cz.
00:42:02 Dobrou noc.
00:42:05 Skryté titulky: Alena Pelikánová
Herečka Jiřina Jirásková, textař Michal Horáček a hudební skladatel Jaroslav Uhlíř – to jsou tři známé osobnosti, které obohatili „sbírku hostů“ hospůdky U klauna na farmě Bolka Polívky v Olšanech, aby společně s hostitelem natočili další pokračování pořadu Bolkoviny, které nabízíme v repríze.
Slavnou českou herečku Jiřinu Jiráskovou netřeba snad ani představovat, její filmové i televizní role zná každý, ale v Bolkovinách se – tak jak už bývá zvykem – představila v roli nečekané… a kromě toho vyprávěla s humorem o svých zážitcích z divadla i soukromí a třeba i o tom, kolik nebezpečí číhá na herce v pražských divadlech…
Michal Horáček se už od počátku 80. let věnuje psaní textů k písním. Nejznámější je jeho spolupráce se skladatelem Petrem Hapkou. Napsal více než 300 písňových textů, např. S cizí ženou v cizím pokoji, Štěstí je krásná věc, Levandulová, Srdce jako kníže Rohan nebo Dívám se, dívám. A v Bolkovinách bude Michal Horáček – mimo jiných historek – vyprávět velmi úsměvně právě o Petru Hapkovi, třeba o tom, co a jak nejraději nakupuje v Paříži.
Jaroslav Uhlíř je znám jako autor řady písňových melodií s texty Zdeňka Svěráka. A možná mnozí neví, že je také autorem filmové hudby k filmům Ať žijí duchové, Vrchní, prchni!, Jak básníci neztrácejí naději nebo k pohádkám Tři veteráni, S čerty nejsou žerty, Lotrando a Zubejda. A které z jeho písní si při sledování Bolkovin můžete zazpívat, ponecháme jako překvapení… stejně jako to, jestli se mu podařilo rozezpívat celou olšanskou hospodu.
A bude toho mnohem víc, co stojí za to vidět a slyšet…