Bolek Polívka vypráví úsměvné historky (2004). Spoluúčinkují: L. Bílá, Z. Czendlik, R. Holub a P. Malásek. Režie R. Chudoba
00:00:04 ZNĚLKA.
00:00:21 Dobrý večer. Vážení přátelé, vítám vás tady na farmě
00:00:24 při 33. Bolkovinách. 33 to už je věk, viď Lucko?
00:00:32 -No.
00:00:34 Chtěl bych poděkovat našim sponzorům.
00:00:37 Hamé, Starobrnu a Řempu Holoubek. Děkujeme.
00:00:44 POTLESK.
00:00:48 Představím vám své vzácné hosty. Po levici diva, slavice Lucka Bílá.
00:00:55 POTLESK.
00:01:00 Po pravici 2 pánové rozdílných povolání.
00:01:05 Pan Zbigniew Czendlik. POTLESK
00:01:13 Radek Holub. POTLESK.
00:01:22 To jsem já.
00:01:26 Ta čeština je nádherná řeč. ŘÍKÁ HOLUB V RůZNÝCH JAZYCÍCH.
00:01:35 Čeština má jeden shrnující název pro všechna tato jména: holub.
00:01:45 To je hrdina, ten náš krásný jazyk. Radek je skvělý herec,
00:01:50 můj kolega a taky je manželem Báry Hrzánové.
00:01:56 Toto je svobodný pán, je to kněz. Farář. Jak je tu ticho.
00:02:06 -Jak v kostele.
00:02:10 -To je krásné být farářem. Oni jsou s Luckou přátelé.
00:02:13 Existuje vůbec přátelství mezi knězem a ženou?
00:02:17 Říká se, že přátelství mezi mužem a ženou neexistuje.
00:02:20 A mezi knězem a ženou?
00:02:23 -To víš, že existuje. My už máme za sebou svatební noc.
00:02:25 -Ty už jsi kněžka?
00:02:28 -To ne, ale prožila jsem svatební noc, která byla moc pěkná.
00:02:35 Prožila jsem ji na faře, kde nám Zibi připravil krásný pokojík.
00:02:42 My máme krásný vztah. Vzpomínám na krásné zážitky. Nejvíc těch
00:02:47 zážitků bylo u příležitosti její svatby. Mnoho lidí to ještě asi
00:02:53 neslyšelo. Říkám si, svatba století, to musí mít úroveň.
00:03:03 Mám podkrovní byt. Nechal jsem ho zrekonstruovat.
00:03:09 Soustředil jsem se hlavně na koupelnu,
00:03:13 aby bylo všechno v pořádku.
00:03:16 Všechno skutečně probíhalo bez problémů. Nebyl žádný zádrhel.
00:03:21 Až na 4. hodinu ráno. Všichni už tvrdě spali a uprostřed noci
00:03:29 slyším nad sebou volání: Zibi, Zibi ...
00:03:36 Otevřu oči a nade mnou Lucka.
00:03:40 V tu chvíli mě napadla jedna myšlenka.
00:03:42 V semináři jsem měl kamaráda, který když odpoledne šel spát,
00:03:46 tak si na dveře pověsil cedulku:
00:03:50 vzbudit jen v případě požáru, nebo zrušení celibátu.
00:03:54 SMÍCH.
00:04:00 Tak si říkám, hoří, nebo zrušili celibát?
00:04:06 Lucka říká, teče voda. Po schodech už tekla voda.
00:04:16 -Prdlo potrubí.
00:04:18 -Prdlo potrubí. Pardon. To já absolutně nemůžu říkat.
00:04:25 -Vy nemůžete říct, že prdlo potrubí?
00:04:29 SMÍCH.
00:04:31 -Já jsem to špatně řekl, že? Prasklo ne potrubí, ale těsnění.
00:04:36 -Vy nemůžete říct ani potrubí?
00:04:40 SMÍCH.
00:04:42 Moje situace u Bolkovin je nejkomplikovanější a nejsložitější.
00:04:52 Oni všichni přemýšlí nad tím, co říct.
00:04:57 Jedině já tady pracuji dvojnásobně. Doufám, že si toho produkce všimne.
00:05:03 Já musím přemýšlet nejen nad tím, co mám říct, ale hlavně nad tím,
00:05:09 co nemám říct.
00:05:13 -Baví se 2 kardinálové a ten jeden říká: já bych ten celibát zrušil.
00:05:20 A 2. odpovídá, to už my nedokážeme, možná naši potomci.
00:05:26 SMÍCH.
00:05:33 My jsme domluvení se Zibim, že až půjde do důchodu,
00:05:36 že by si mě mohl vzít. Lidi nám přejí.
00:05:40 Někde vyšel článek, že to naše přátelství není normální.
00:05:45 Dokonce nám ani nevěří, že si vykáme.
00:05:49 A my si opravdu vykáme. Myslím, že to je takové noblesní
00:05:53 vykat si právě se Zibim. Přestože si myslím,
00:05:56 že jsme opravdu přátelé a je to jeden z mých nejzásadnějších lidí.
00:06:00 Jenomže on jde do důchodu v 75 letech. To nevydržím.
00:06:05 -Podle toho s kým.
00:06:09 -Měl by jít do důchodu dřív.
00:06:12 Rozvod je vážná věc, ale hned se začal hledat nový kandidát
00:06:22 na manžela a rozkřiklo se, že bych to mohl být já.
00:06:27 SMÍCH.
00:06:30 A jedna babička mně po kázání říkala: pane faráři,
00:06:37 vám by to spolu moc slušelo a my bychom se vůbec nezlobili.
00:06:43 POTLESK.
00:06:49 Možná jste si všimli lehkého přízvuku, který tady Zibi pěstuje.
00:06:54 Na mnoho lidí to působí jako ze severu Moravy,
00:07:00 ale je to přízvuk polský.
00:07:05 Ono je to vlastně ze severu Moravy. Zibi je Polák.
00:07:11 -Já mám krásné vzpomínky na moje začátky zde.
00:07:16 Dokonce máme s Luckou 1 společný, když se vrátíme k té svatbě.
00:07:20 Máme zážitek s karbanátkami.
00:07:22 -Můj tatínek je úžasný člověk, ale takový samorost.
00:07:28 V některých věcech se s ním nedá hnout. Když jsem bydlívala
00:07:33 v Jevanech, tak to byl krásný dům plný starožitných věcí.
00:07:37 Byly tam i 2 altánky a tatínek vždycky seděl na schodech
00:07:43 a místo popelníku měl ustřiženou láhev od coca-coly.
00:07:48 A teď byl problém, jak ho dostat do kostela.
00:07:51 Říkám Zibi, musíte mně pomoci. Napsala jsem mu textovou zprávu.
00:07:55 Dobrá finta, tatínek má rád karbanátky.
00:07:58 Když mě ta zpráva přišla, řídil jsem auto.
00:08:01 Možná jsem to špatně viděl, nebo špatně rozuměl
00:08:06 a místo karbanátky jsem přečetl karbaník.
00:08:12 Tatínek je asi karbaník a pochopil jsem to tak, že mám připravit stůl
00:08:19 extra pro tatínka, který si tam s kamarády zahraje karty.
00:08:25 Odepsal jsem, že všechno bude zajištěno. A já, že dokonce
00:08:30 pocvičím trochu mariáš, abych si s tatínkem dal.
00:08:34 A Lucka mi odpověděla: ten mariáš, co je to za jídlo?
00:08:39 SMÍCH.
00:08:40 -Nějak jsme si neporozuměli. To jak jednou, já jsem nevěděla,
00:08:45 že Pupendo je film a Zibi mi napsal, že byl v Praze
00:08:47 na Pupendu a že to bylo výborný. Tak si říkám: syčák.
00:08:51 Hraje tady celibát a pupendo. Byla jsem strašně naštvaná
00:08:57 a asi 3 dny jsem psala velice chladné zprávy.
00:09:04 -Vynechávala jsi každé druhé písmeno. -Jo.
00:09:08 Já jsem si říkal, co se to s Lucií děje. Já ji nepoznávám.
00:09:13 -Pak jsem slyšela v rádiu, že je to úžasný film.
00:09:15 Zavolala jsem Zibimu a strašně jsme se tomu zasmáli.
00:09:19 A Zibi říkal, že opravdu žádné rande neměl.
00:09:23 -Pupendo na pupendo.
-No, právě, pupík na pupík.
00:09:27 -Já jsem v České republice již 12 roků.
00:09:30 U nás v církvi to trošku funguje jak v armádě.
00:09:34 Dostanu povolávací příkaz a jdu tam, kde to je potřeba.
00:09:42 Já pocházím od Těšína. Nikdy mně nenapadlo, že skončím v Česku.
00:09:49 Je ovšem pravda, že mě jih přitahoval.
00:09:53 Já jsem ale myslel víc na jih. Moji nadřízení se rozhodli,
00:09:58 že když pocházím od Těšína, že jistě umím česky.
00:10:01 Bránil jsem se, že umím jen 2 slova. Pozor vlak.
00:10:06 Vybaven těmito dvěma slovy, které zůstaly z cestování
00:10:10 přes Českou republiku na jih, jsem se přistěhoval.
00:10:17 -Pozor vlak.
00:10:21 SMÍCH.
00:10:24 Ze severu na jih.
00:10:30 Mám krásný zážitek. Začínal jsem v Náchodě.
00:10:35 Byl jsem hozen do hluboké vody a musel jsem se učit plavat.
00:10:39 Začal jsem učit náboženství v 6. třídě.
00:10:43 Říkal jsem žákům, že je asi moc z toho náboženství nenaučím,
00:10:49 ale jejich úkolem bude, mě naučit česky.
00:10:56 Pokud něco řeknu špatně, tak prosím, abyste mě popravili.
00:11:04 Popravili v polštině znamená opravili.
00:11:08 Takže když řeknu něco špatně, tak mě klidně můžete to ...
00:11:13 Měl jsem tam vzácného pana faráře, pana děkana.
00:11:19 Navazuje to na slovo pošel. To v polštině znamená odešel.
00:11:25 Když nebyl přítomen, bral jsem telefon a na otázku,
00:11:31 jestli je tam pan děkan, jsem odpovídal:
00:11:35 ne, pan děkan pošel.
00:11:39 SMÍCH.
00:11:40 Dlouho mi trvalo, než jsem si na to zvykl.
00:11:43 Do dneška, když mám o někom říct, že odešel,
00:11:47 se mi to slovo pošel vybavuje.
00:11:51 Jednou jsem v kostele četl Pastýřský list,
00:11:58 to je takové vánoční blahopřání.
00:12:01 Nepřečetl jsem si to dopředu a dojdu ke konci textu
00:12:08 a tam čtu větu: Ať Betlémské světlo pronikne až do vojenských ubikací.
00:12:17 Říkám si, to je snad sabotáž.
00:12:21 Protože v polštině ubikace znamenají záchody.
00:12:25 Říkám si, co to betlémské světlo na těch záchodech má dělat.
00:12:31 Ale asi se budu muset odnaučit mluvit česky.
00:12:36 Protože když jsem mluvil hůř, tak mně lidé viseli na rtech
00:12:42 a poslouchali, co ten farář chce říct. A někdy mně z prvních lavic
00:12:48 napovídali, když jsem se nedokázal vymáčknout.
00:12:52 SMÍCH.
00:12:54 Řekl jsem něco špatně?
00:12:57 Ne, ale vtipně.
00:12:59 -Pomalu začínáme chápat, proč máš pořád plný kostel.
00:13:06 A já jsem zpozoroval, že čím lépe mluvím česky,
00:13:10 tím více lidem na mém kázání padá hlava a začínají usínat.
00:13:16 Vybavuje se mi vtip, jak před nebeskou bránou čekají
00:13:21 lidé na vstup. Mezi nimi také řidič autobusu a farář.
00:13:27 Otevřou se nebeské brány a sv.Petr zve řidiče dál.
00:13:37 A farář říká: Petře, to nemyslíš vážně.
00:13:43 Ty dáváš přednost nějakému řidiči autobusu? Já jsem boží služebník.
00:13:47 Celý život jsem zasvětil Hospodinu a teď půjde přede mnou řidič?
00:13:53 A sv.Petr říká:
00:13:54 Víš, ty, když jsi říkal kázání, tak všichni na tom kázání spali.
00:13:59 Ale ten řidič, když řídil autobus, tak se všichni cestující modlili.
00:14:07 SMÍCH.
00:14:12 Italové říkají, že v nebi to asi bude krásné,
00:14:16 protože se odtud ještě nikdo nevrátil.
00:14:22 Říkal jsem si, že se už víc česky nebudu učit.
00:14:27 Ale nedávno jsem se naučil nové slovíčko. Vopruz.
00:14:34 Já nevím, co to znamená, ale bylo mně řečeno, že bych
00:14:39 to v kostele neměl používat.
00:14:44 Rusky vapros.
-Tak jsem to popletl? Vapros?
00:14:48 -Ne, vopruz.
00:14:59 -Já bych si dal víno.
-Samozřejmě.
00:15:02 -Víš, které víno je nejsilnější? Mešní.
00:15:07 Jeden pije a celý kostel zpívá.
00:15:11 POTLESK.
00:15:15 Měl jsem přítele, katolického básníka.
00:15:18 Jmenoval se Klement Bochořák.
00:15:22 Psal nádherné básně, které jsou stále k přečtení.
00:15:25 Básně plné víry a radosti ze života.
00:15:30 Šli jsme z představení Trosečníka.
00:15:34 Hrál jsem trosečníka, který je tak sám, že zapomněl,jak se pokřižovat.
00:15:39 Je tam scéna, kdy přemýšlí, jak to vlastně je.
00:15:42 Tahle to půjde, ne takhle ...
00:15:49 Omlouvá se Bohu. Pan Klement se na to dívá.
00:15:55 A po představení, když jsme šli na vínečko, mi říká:
00:16:00 doufejme, příteli, že Bůh má smysl pro humor.
00:16:11 SMÍCH.
00:16:13 Doufejme všichni, přátelé.
00:16:17 I když jsem husitou, stýkám se s katolickými kruhy.
00:16:23 Ty jsi toho důkazem.
00:16:25 Mám jednoho známého a on je převor v pasťáku.
00:16:32 Tam jsou delikventi.
00:16:34 To jsou ti, kteří by se měli z mladých začínajících zločinců
00:16:38 stát normálními občany italské společnosti.
00:16:45 Nebo lombardské, protože to bylo v Lombardii.
00:16:48 On se staral o celý ústav, který byl v klášteře.
00:16:52 Všiml si, že se jim ve sklepě ztrácí víno.
00:16:55 Vypátrali, že ti kluci mají klíč, chodí tam a to víno pijí.
00:17:00 Což není dobré. Na zdraví.
00:17:06 POTLESK.
00:17:11 Převor se do toho sklepa zavřel a čekal.
00:17:15 Ti kluci přišli a čepovali víno. Převor zakřičel:
00:17:21 jsem ďábel a ztrestám vás. Do pekla se mnou, ďábel.
00:17:28 Kluci strnuli a jeden říká: já jsem se lekl, že je to převor.
00:17:35 POTLESK.
00:17:43 Požádám Lucku Bílou o píseň. Doprovodí ji hudební skladatel,
00:17:50 skvělý klavírista, aranžér, jazzový pianista ....
00:17:56 -Skladatel jsi řekl?
-Hned na 1. místě.
00:18:00 Petr Malásek.
00:18:07 Vybrali jsme písničku o tlustém chlapečkovi,
00:18:11 který na koupališti v plavkách zjistil, že je tlustý.
00:18:16 Nicméně je to o člověku, který nechce vybočovat,
00:18:24 ale je jiný a chodí se mu po světě strašně těžko.
00:18:32 Jmenuje se to Boubel.
00:18:35 PÍSEŇ.
00:18:38 Boubel je v plavkách jen
00:18:43 pláží kráčí v jasných barvách je den. Je to poprvé.
00:18:53 Co výsměch - šíp. Má v něm svůj cíl, boubel sám tu zbyl.
00:19:14 Boubel cítí svůj kříž, že je jiný v houfu uviděl. Stál v davu sám
00:19:27 svou jiností a rej štíhlých těl. Vrátí se k hrám, je jiný tím i sám.
00:19:51 Má touhu číst a jíst.
00:20:03 Tlustý chlapče můj, svou mámu nelituj.
00:20:12 Jsi sám a jiný, svůj úžas láskou stíním.
00:20:29 Jsi krásný a cizí je svět.
00:20:35 Pro mě jsi jen můj pláč a jed.
00:20:40 Máš hvězdy pih, kůži bílý sníh.
00:20:49 Vím, půjdeš sám, sem tam i já to znám.
00:21:15 POTLESK.
00:21:22 Pozoroval jsem Radka Holuba, když jsi zpívala.
00:21:28 On to trošku bral, že je to o něm.
00:21:32 Ne, já jsem vycvičený. Já jsem si vzal to námořnické tričko,
00:21:39 protože jsem si myslel, že jdu na plovárnu.
00:21:44 A teď ještě Lucka zpívá o mně, že jsem tlustý chlapeček.
00:21:51 -Já jsem měl jiný problém.
00:21:54 Byl jsem tak hubený, že jsem musel nosit 1 šrák.
00:21:59 Protože když jsem měl 2 šráky, tak nevěděli, za kterou nejsem vidět.
00:22:08 Pak jsem pěstoval kulturistiku, ale v devíti letech jsem toho nechal.
00:22:16 Ale figura mně vydržela.
00:22:22 Já jsem zase pěstoval břišní tance, ale už jsem toho taky nechal.
00:22:30 -Ty jsi vzpíral?
00:22:32 Ne, já jsem dělal řecko-římský zápas.
00:22:36 Já jsem byl hrozně hubený a taky mě nebylo moc vidět.
00:22:40 Jenže jsem své mladší sestře zlomil v devíti letech nohu ve stehně.
00:22:47 Tatínek řekl, že mám moc energie a přihlásil mě na řecko-římský zápas.
00:22:52 Já hubený, se sešlapanýma ramínkama jsem se šel s maminkou podívat
00:22:58 na trénink těch obrovských chlapů. Takových, jaký jsem těď já.
00:23:03 -Teď by ses přepral.
-Jo.
00:23:06 Mamince jsem řekl, že tam nechci. Maminka šla za tátou a říká mu:
00:23:14 prosím tě, Venco, ať tam nechodí. Tam jsou strašní chlapi.
00:23:19 On říká: ne! Takový bude on. A takovýhle jsem já.
00:23:25 POTLESK.
00:23:27 Já jsem taková zvláštní bytost. Narodil jsem se 22.srpna 1968,
00:23:36 v době, kdy přijeli okupanti. Maminka jela do porodnice na tanku.
00:23:41 Takže já jsem se vezl na tanku.
00:23:44 Svoji svatební noc jsem strávil s tatínkem. Ne v posteli.
00:23:48 Ta byla obsazena moji ženou Bárou, která usnula vyčerpáním,
00:23:57 jak říkala tolikrát to své ano.
00:24:03 Říkal jsem si, co já budu dělat. Je svatební noc.
00:24:08 Před domem kouřil tatínek a i když nekouřím,
00:24:14 tak jsem si šel s tatínkem zapálit.
00:24:17 Do rána, asi 4-5 hodin jsme kouřili a mluvili o tom,jaké je manželství.
00:24:25 Do dneška naše manželství trvá a ani jsme se moc nepohádali.
00:24:31 -Dostal jsi tu pravou.
00:24:33 -To je krásné, když se člověk dozví o manželství během svatební noci
00:24:38 mnohem více od tatínka, než od své ženy.
00:24:41 My jsme jednou seděli s tatínkem před domem a maminka dodýchávala
00:24:47 manželskou hádku v domě. Tatínek mi řekl památnou větu.
00:24:56 Víš, Bolečku, ženy jsou jako květiny.
00:25:05 Musíš je sem tam zalít, ale nesmíš s nimi diskutovat.
00:25:12 Taky se podle toho úplně neřídil.
00:25:20 My jsme s Radkem nedávno hráli v jednom filmu.
00:25:23 Já jsem hrál opilého Hamáčka, takový protiúkol.
00:25:27 SMÍCH.
00:25:30 Radek hrál krásného Kefalína.
00:25:34 -Krásného ne, ale Kefalína.
00:25:37 -Já myslel myšlenkově.
00:25:41 Kefalín je takové pokračování Švejka.
00:25:46 Švejk je začátek století, Kefalín je polovina a teď by mělo být
00:25:55 napsáno něco na konec, nebo na začátek tohoto tisíciletí.
00:26:01 Aby to mělo vzestupnou tendenci.
-Musíš na vojnu.
00:26:06 Juraj Herz mě oslovil, jestli bych nechtěl hrát v jeho filmu.
00:26:12 Já jsem bohužel neměl čas. Juraj říkal, že ho to hrozně mrzí.
00:26:17 Já říkám, mně to mrzí víc, Juraji, protože ty si náhradu za mě najdeš.
00:26:20 Herců je hodně, ale Herz je jenom jeden.
00:26:26 SMÍCH.
00:26:27 Jednou při natáčení jsme si mysleli, že máme po práci.
00:26:32 Už jsme byli převlečení z kostýmů, popíjeli jsme vínečko.
00:26:38 Bylo nám dobře. Vínečko se pomalu měnilo ve slivovičku.
00:26:47 Pak najednou přišla produkční. Pánové, pojďte se rychle
00:26:54 převléknout do kostýmů. Máme čas, natočíme ještě jednu scénu.
00:26:58 Já jsem byl překvapený.
00:27:04 Scénu? Jakou scénu?
00:27:11 A Liška se vylekal.
00:27:17 SMÍCH.
00:27:22 Pak jsme tam šli. Byla to scéna,
00:27:25 kdy asi 30 vojáků běží, já je mám zachytit a něco říct.
00:27:29 Nám to přišlo všechno směšné, že jsme po práci a ještě pracujeme.
00:27:35 Liška se smál mně, já jsem se smál Liškovi.
00:27:40 Teď to 20x nešlo. Nemohli jsme to říct.
00:27:44 Já jsem ho ani nechytil, protože těch lišek tam najednou bylo hodně.
00:27:49 SMÍCH.
00:27:51 Juraj Herz řekl: stop, už se naštval.
00:27:58 Tohle nejde, pánové. Ten filmovací den jsme nedostali zaplacený.
00:28:03 Příští den jsem přišel na natáčení. Byl jsem oholený, navoněný.
00:28:09 Mám ještě pitralon po tatínkovi.
00:28:13 SMÍCH.
00:28:15 A říkám: přece kvůli takovému drobnému incidentu,
00:28:18 nebudeme měnit režiséra.
00:28:23 Schyluje se k další písni. Již se na ni těším.
00:28:29 Lucko, ty buduješ nějaký dům. Viděl jsem to v nějakém časopise.
00:28:34 -Já zatím bagruju. Chodí se na to dívat celá vesnice.
00:28:39 Vedle pozemku je pumpa. Chlapi na ní sedí, popíjí pivo
00:28:45 a říkají, co tady ta holka vyvádí. Bylo to perfektní.
00:28:48 Přijely 2 bagry a dělaly huf, huf.. Teď to vypadá jako měsíční krajina.
00:28:53 Já už ale mám ustláno, v obýváku vyluxováno.
00:28:56 V kuchyni mám uvařeno. Teda jenom tady.
00:28:59 -Prý tam bude nějak hodně koupelen.
00:29:02 -Ale, ty čteš bulvár?
00:29:05 No tohle jsem si přečetl. Samotného mě to udivilo. 13 koupelen.
00:29:10 Není to moc.
00:29:14 Ale vzhledem k tomu, že máš jedno dítě. Filípka.
00:29:17 Dětské pokojíčky tam mám už dva.
00:29:20 -Čekáš?
00:29:23 -Ne, ale budu. Plánuji to.
00:29:26 Dlouho to plánuji. Ještě nevím, jak to dopadne.
00:29:29 Mám to takové složitější. Vždycky než otěhotním, tak se rozejdu.
00:29:33 Ještě jsem nezjistila, jestli je to s těmi tchýněmi tak špatný,
00:29:38 když jsem každou měla takovou chvilku.
00:29:41 Znám dobrý vtip o tchyních.
00:29:43 Chlápek drží tchyni z okna ve 12. poschodí a říká:
00:29:47 vidíš, jiný by tě zabil a já tě pouštím na svobodu.
00:29:54 SMÍCH.
00:29:59 Cítím se nesmírně statečná. Protože, jako chlap jsem v pohodě.
00:30:05 Zasadila jsem strom, mám syna, teď postavím dům.
00:30:09 Cítím se statečná, když přijdu na stavbu a dělníci se mě ptají
00:30:15 na dlažbu, topení. Já na to koukám a říkám: fakt, já stavím.
00:30:25 Já jsem si myslela, že to za mě někdo postaví.
00:30:28 Ale už jsem to vzdala a musím to udělat sama. Nedá se nic dělat.
00:30:32 -Budovat je krásný. My tady budujeme nové stáje.
00:30:39 To bude kostel pro koně. Věž.
00:30:44 -Když ten pořad špatně sestříhají, najdu si u tebe práci.
00:30:50 Budu mít chrám. Budu promlouvat ke koňům.
00:30:55 Vyměním ovečky za koně.
00:30:58 SMÍCH.
00:31:00 To je dobrý.
00:31:06 -Peca taky staví. Má pozemek, plány. Kudy půjde jaký kabel.
00:31:15 Letos bylo hodně sněhu a tak říkám, postavíme aspoň sněhový model.
00:31:22 Vezmeme pár kamarádů a uděláme hmotu toho domu.
00:31:29 Abys věděl, kudy budeš chodit, jak to bude vypadat.
00:31:32 Jestli to nebude něco zakrývat. V životní velikosti dům.
00:31:38 On někdy nemá smysl pro budování a říká: to je blbost.
00:31:46 Potom jsem ho přemluvil a udělali jsme ve sněhu aspoň hranice domu.
00:31:52 Pak jsme udělali obývák, dveře, předsíň, koupelnu, ložnici.
00:32:03 Uděláme televizi. Já ji nechci v ložnici. Já ji chci v obýváku.
00:32:13 Ne, chci ji v ložnici. Udělali jsme televizi ze sněhu.
00:32:19 Pak křeslo.
00:32:24 Ne, já se budu dívat z postele. Tak jsme dělali ze sněhu postel.
00:32:30 Proč ji děláš tak širokou? V ložnici, tak manželská.
00:32:33 Ne, udělej polovinu. Tak jsme udělali polovinu.
00:32:38 Peca si lehl a díval se na tu televizi.
00:32:41 Já jsem si představil, jak ho navštěvuju.
00:32:46 Vyšel jsem ven, zvoním. Peca neotvírá.
00:32:51 Dívám se otevřenými okny, klepu na ně. Obcházím dům.
00:33:01 Pod krovem začali už hnízdit vlaštovky.
00:33:07 Pak jsem vzal za kliku, dům byl otevřený, tak vejdu.
00:33:13 A Peca dvě vypitý placatky. On má vždycky dvě, stereo.
00:33:21 Spí před rozsvícenou, hrající televizí.
00:33:27 Juro, neblbni, vždyť máš zkoušku. Vyběhl z toho domu.
00:33:33 Já jsem tam zůstal sám. Tak jsem se díval na tu televizi.
00:33:39 Nevěděl jsem, kde má ovládání. Začalo mně být smutno.
00:33:46 Tak jsem rozšířil postel a od té doby tam žiju s Marcelkou.
00:33:55 SMÍCH.
00:34:02 PÍSEŇ. ANGLICKY.
00:38:48 POTLESK.
00:38:58 Můžeme si popovídat o tom, jestli se budeš ženit?
00:39:02 To jsou mi otázky. Já o dítěti a ty hned hovoříš o sňatku.
00:39:09 Narození dítěte můžeš oddalovat 9 měsíců. Svatbu samozřejmě déle.
00:39:17 Jura Vybíral mně říká: Bolku, teď by sis ji už měl vzít. Oženit se.
00:39:23 Máš s ní dítě. Má to logiku. Co si my budeme povídat.
00:39:30 Oldřich ji zase říká slečna matka. Jura Vybíral zas, aby byla paní.
00:39:41 Tak proč ne. Ale já musím mít nějakou jistotu.
00:39:46 Počkám, až bude mít Janíček 18 let.
00:39:49 Po maturitě, až bude zralý se ho zeptám.
00:39:52 Tak co chlapče, vezmeme si ji?
00:39:57 Co myslíš?
00:40:00 -Taky Bolku, abys měl s kým trávit svatební noc.
00:40:04 -To je pravda.
00:40:07 Já vlastně v jejích 51 letech udělám ze slečny matky mladou paní.
00:40:13 POTLESK.
00:40:18 Já jsem byl u porodu.
00:40:21 Byl jsi u porodu?
-Byl. -Já jo.
00:40:25 SMÍCH.
00:40:26 -U jejich?
00:40:28 Ne. U svýho.
-To má logiku.
00:40:34 Tys byl jako kde?
00:40:39 -No, u toho porodu.
00:40:42 -Cos dělal?
-Hrál jsem si na porodníka.
00:40:47 Jsem herec, tak jsem si zahrál na porodníka.
00:40:51 -Byl jsi tam sám?
-Ne, s Bárou. Pak i s Toníkem.
00:40:59 Najednou jste byli 3.
00:41:02 My jsme měli doktora Janků, sestřičku Evičku.
00:41:05 -To my taky.
00:41:07 -Tak neříkej, že jsi tam byl sám s Bárou a potom to dítě.
00:41:12 Já jsem rodil tzv. tandem.
00:41:15 Jak se skáče z letadla s padákem, přivážou se k sobě.
00:41:20 Sedneš si a před tebou vznikne místo.
00:41:26 Teda přede mnou. Před tebou by ho moc nebylo.
00:41:30 -Zas bych nepotřeboval ten balon.
00:41:34 -To nebyl balon, bylo to takové křeslo.
00:41:38 Marcela měla tady hlavu, tam bylo bříško a tam nohy.
00:41:43 Tam byla porodní asistentka Evička a ta se mi stále dívala do očí.
00:41:54 Držel jsem Marcelku a dítě jsem viděl dřív, než ona.
00:41:59 Ona byla níž než já.
00:42:03 Najednou se Janíček narodil a byla to velká radost.
00:42:09 A prý, jestli si chci přestřihnout pupeční šňůru.
00:42:14 Proč ne? Valašský král?
00:42:18 Evička se ptala, co to s tím má společné.
00:42:21 Víte, kolik jsem otvíral mostů, muzeí a zoologických zahrad?
00:42:28 Tak jsem přestřihl pupeční šňůru a kluk začal křičet.
00:42:38 Měl a stále ještě má krásný hlas.
00:42:42 Dali mu číslo 21. Marcele je dali taky. Říkám, víš proč to dávají?
00:42:54 Aby jsme si nepřinesli domů jiné dítě.
00:43:00 Já říkám:
00:43:02 Ne. To je proto, abych si domů nepřivedl jinou matku.
00:43:08 SMÍCH.
00:43:10 33. Bolkoviny končí. Můžete si je poslechnout
00:43:15 na Českém rozhlase 2 - Praha a přečíst v Týdeníku televize
00:43:21 a týdeníku Květy. www.bolek.cz
00:43:27 Dobrou noc.
00:43:30 .
Řada hostů, kteří navštívili Bolka Polívku na jeho farmě v Olšanech a současně také jeho pořad Bolkoviny, utěšeně roste, a tak už není ani tak těžké si vzpomenout, kdo všechno tam byl, protože skoro každý… Spíše je velký problém najít někoho, kdo tam ještě nikdy nebyl. Dokonce někteří se do Hospůdky U klauna zamilovali natolik, že se vrátili po několikáté. A jednou z nich je i zpěvačka Lucie Bílá, které se na farmě i v Bolkovinách zalíbilo, že se v našem pořadu objevila po třetí. A pokaždé byla jiná. Tentokrát přijela s nádhernými písněmi, doprovázená klavíristou Petrem Maláskem. Druhým hostem, který se zapsal do dlouhého seznamu hostů, byl herec Radek Holub. S ním se Bolek Polívka setkal při natáčení seriálu Černí baroni. Radek Holub se tady objevil v roli vojína Kefalína. A to už je dobrým znamením, že si budou mít o čem vyprávět. Překvapením pro diváky bude poslední host – Zbigniew Czendlik. A to nejen proto, že hosta s jeho „profesí“ v zábavných pořadech jen tak neuvidíte. Zbigniew „Zibi“ Czendlik je totiž farář, a farář s velkým smyslem pro humor. A kromě toho je i přítelem Lucie Bílé, a tak v Bolkovinách uslyšíte půvabné vyprávění o jejich společných zážitcích. Určitě se dívejte!