Bolek Polívka vypráví úsměvné historky (2003). Spoluúčinkují: O. Havelka, V. Cibulková a P. Hapka. Režie R. Chudoba
00:00:09 POTLESK.
00:00:26 Chtěl bych vás přivítat tady u nás na farmě,
00:00:30 i vás doma u televize.
00:00:32 Chtěl bych poděkovat našim sponzorům,
00:00:35 Hamé Babice, Starobrno a Řempo Holoubek a. s.
00:00:39 Děkujeme.
00:00:42 POTLESK.
00:00:45 A teď přivítám naše hosty.
00:00:49 Spojuje je gentlemanství, nadání, krása a ušlechtilost.
00:00:58 SMÍCH.
00:01:01 A na sebe jsem zapomněl.
00:01:05 Vilma Cibulková.
00:01:07 POTLESK.
00:01:10 Ondřej Havelka.
00:01:11 Petr Hapka.
00:01:15 Když tady byl kdysi na farmě pan prezident,
00:01:19 potkal jsem knížete Schwarzenberga.
00:01:22 Byli jsme tam s Marcelkou.
00:01:23 A on mi říká: "Proč tomu neříkáte statek?
00:01:27 Proč tomu říkáte farma?
00:01:29 Statek zní lépe česky".
00:01:32 A Marcela říká: "Ale statek, to je takové -
00:01:35 prostě prasátko, kravička...
00:01:38 Ale my tu máme koně".
00:01:41 A já říkám:
00:01:42 "Kníže, vždyt to vychází z té naší krásné češtiny...
00:01:46 Protože my máme strach z nedostatku,
00:01:48 a ne z nedofarmy".
00:01:51 SMÍCH.
00:01:55 Já teď pokulhávám, mám berle a byl jsem i na vozíčku,
00:02:00 takže jsem svět viděl úplně jinak.
00:02:08 Je několik verzí, jak se mi to stalo.
00:02:11 Je jich dokonce 17.
00:02:14 Ale žádné z nich lidi nevěří.
00:02:20 Opatrná verze Petra Bílka, ředitele našeho divadla:
00:02:23 Šel jsem na procházku se psy a zamotal jsem se do vodítek.
00:02:27 SMÍCH.
00:02:29 To bych musel být opravdu hloupý.
00:02:31 SMÍCH.
00:02:34 Romantická verze:
00:02:37 Cválal jsem na koni, vedle mě soused Láďa Skřivánek.
00:02:44 Já jsem si říkal, že přibrzdí,on si to říkal taky.
00:02:49 Nikdo z nás nepřibrzdil, křísneme o sebe levýma nohama,
00:02:52 a oba máme zlomené levé kotníky.
00:02:58 Jenže to není možné, jemu se to stalo 4 dny přede mnou.
00:03:05 A byly i jiné verze.
00:03:13 Pak jsem v nějakém rozhovoru řekl,
00:03:15 jak to bylo.
00:03:16 Tedy: "Slivovice na ledě, slivovice ve mně a led pode mnou".
00:03:23 SMÍCH.
00:03:25 POTLESK.
00:03:35 Jedna paní mi poslala dopis,
00:03:38 že má maminku, která už je hodně stará,
00:03:43 a o tom mém úraze se spolu bavily.
00:03:52 Maminka si vyslechla, že mám něco s kotníkem,
00:03:55 a řekla: "Zas byl ožralé".
00:04:05 Té paní se to dotklo,
00:04:08 protože si o mně myslí jen to nejlepší.
00:04:11 Stejně jako Vilma Cibulková.
00:04:14 SMÍCH.
00:04:16 Ale potom si přečetla ten rozhovor,
00:04:21 a chtěla mě prý zabít.
00:04:30 Vilmo, víš, že jsem do tebe byl platonicky zamilován?
00:04:33 To byl celý ročník: Chýlková, Asterová, Holubová...
00:04:41 Ještě Veronika Žilková.
00:04:46 A do tebe jsem byl platonicky zamilovaný.
00:04:48 A ty ostatní?
00:04:49 Do tebe jsem byl platonicky zamilovaný.
00:04:51 SMÍCH.
00:04:57 Jako obvykle přeháním.
00:05:01 Pamatuju si doby, jak jsme spolu lítali po světě.
00:05:06 Jednou jsme navštívili Valašsko.
00:05:11 Byly to doby našeho mládí, kdy jsme "lovili ve smečce".
00:05:14 SMÍCH.
00:05:21 My teď spolu hrajeme, já sochaře a ty kunsthistoričku.
00:05:28 Už je to za námi.
00:05:33 Já jsem tě tam jako učil na umělecké škole.
00:05:37 Měli jsme v tom filmu k sobě blízko.
00:05:41 Hodně blízko.
00:05:44 Hodně blízko.
00:05:48 V jednom okamžiku, že?
00:05:50 SMÍCH.
00:05:52 Skoro se to nedalo zahrát.
00:05:54 SMÍCH.
00:05:59 Člověku je dobře, když jsou kolem něj spolehliví herci.
00:06:02 A cítí to tak všichni.
00:06:05 Hrají tam s námi ještě Jarda Dušek a Eva Holubová.
00:06:08 Eva Holubová hraje moji manželku.
00:06:14 A když tak někdy spolu hrajeme, tak už se to ani nedá zapisovat.
00:06:18 Jsou to samé improvizace.
00:06:22 A pak se na to člověk dívá, a pro mě nastane velká odměna,
00:06:27 když zapomenu na to, že to hraju já.
00:06:32 SMÍCH.
00:06:34 Dívám se jen na to, jak se odvíjí ta která scéna...
00:06:39 Už se na to "Pupendo" těším.
00:06:43 Můj syn mě zavezl na film "Dvě věže".
00:06:48 To jsem byl ještě na tom vozíčku.
00:06:51 Vladimír se styděl, že mě veze na vozíčku do multikina.
00:06:57 Zaparkoval mě tam.
00:06:59 SMÍCH.
00:07:00 Před 1. řadou.
00:07:02 SMÍCH.
00:07:08 Ale sám šel do 25. řady.
00:07:09 SMÍCH.
00:07:13 Nejdřív byly upoutávky.
00:07:22 Byla tam reklama na "Pupendo",
00:07:27 a on se před filmem "Dvě věže" musí dívat na vlastního otce!
00:07:31 Viděl ten film už počtvrté,
00:07:33 a najednou se objeví otec...
00:07:34 Taky asi má s tím filmem něco společného!
00:07:37 SMÍCH.
00:07:39 Tak šel za mnou k tomu pojízdnému křesílku,
00:07:42 a chvilku byl pyšný na to, že jsem jeho otec!
00:07:50 Pak začaly "Dvě věže" a šel zpátky do 25. řady.
00:07:54 A nechal mě tam bojovat po boku Gandalfa.
00:08:01 A tebe se, Vilmo, zeptám:
00:08:04 prožíváš nějak tu postavu, stáváš se přímo tou postavou?
00:08:10 Anebo si jen tak hraješ, jako si hrají děti na policajty?
00:08:16 A v okamžiku, kdy maminka zavolá "Večeře!",
00:08:21 tak to dítě ihned přestane a odejde večeřet?
00:08:29 To je těžké.
00:08:32 Mně se líbí to, co tobě, když zapomenu, že tam jsem.
00:08:38 Když si z toho můžu dělat legraci.
00:08:41 Tobě se to lehce říká, nemusíš o tom uvažovat.
00:08:44 Jsi nadaná.
00:08:48 To říká i Ljuba Skořepová, ale není to pravda.
00:08:51 Člověk se v životě taky nadře...
00:08:56 Já jsem hrál v seriálu České televize Černí baroni.
00:09:03 A nechtělo se mi převlékat se z uniformy.
00:09:06 Měl jsem vysoké holínky, rajtky, černé výložky a brigadýrku.
00:09:15 Přišel jsem sem a vyjel jsem si na koni.
00:09:20 Jel jsem do lesa.
00:09:22 Šla tam paní s roštím.
00:09:26 A najednou se vrátila o 50 roků zpátky.
00:09:31 Tak jsem si vzpomněl na tu šílenou stařenku.
00:09:35 Je válka a ona stojí sama před svým stavením.
00:09:40 Z lesa vycházejí husím pochodem partyzáni.
00:09:48 Stařenka se na ně dívá,
00:09:51 a partyzán říká: "Smrt fašismu, babičko!"
00:09:54 A ona: "I vám, chlapci, i vám!"
00:09:56 SMÍCH.
00:10:08 A teď bych poprosil o píseň.
00:10:12 Mě, jo?
00:10:13 Ondřej Havelka bude zpívat.
00:10:14 Petr nebude zpívat?
00:10:16 Ne.
00:10:19 Já jsem si přinesl dva klaunské nástroje.
00:10:21 To je ukulele.
00:10:24 Já vidím, že to tam kladeš.
00:10:26 SMÍCH.
00:10:38 Je to starý lidový nástroj z Havaje.
00:10:46 Hrávaly prý na něj havajské krasavice.
00:10:49 Měly na sobě jen sukýnky z trávy.
00:10:52 Takže hrály takhle.
00:10:58 Ale domorodci hráli prý takhle.
00:11:05 Já vám zahraji kabaretní písničku od Ference Futuristy.
00:11:11 Je to taková věc z Prahy 20. let.
00:11:13 HUDBA.
00:11:17 ZPĚV.
00:11:20 "Před lety v parku hošík malý s míčem sobě hrál.
00:11:24 Kdo v jeho oči pohleděl, hoch to či anděl nevěděl.
00:11:30 Jak by mu jaro něžné růže vtisklo na líčko.
00:11:35 Zadeček pěkně kulatý měl jako jablíčko.
00:11:41 Kdo rozkošný byl ten hoch, já povědět bych vám moh.
00:11:51 Hošíček ten sladký, to jsem byl já, to jsem byl já.
00:11:57 Pěkně baculatý, to jsem byl já, to jsem byl já.
00:12:03 Nadýchané tváře, to jsem byl já, to jsem byl já.
00:12:08 Modré očičky, v tváři ďolíčky, zuby jako perličky.
00:12:14 Pupíček jak z másla s nadšením chválily tetičky.
00:12:20 Každá se z nich jen třásla, když mohla zlíbati nožičky.
00:12:25 Co chválili ještě víc, to se stydím skorem říct.
00:12:34 Zkrátka ten hoch sladký, to jsem byl já, to jsem byl já".
00:12:40 SMÍCH.
00:12:41 POTLESK.
00:12:47 Tu jsem si připravil speciálně pro tento okamžik.
00:12:53 Mám s tím problém.
00:12:54 Pořád se mi tam vkrádají nějaké jiné texty.
00:12:57 Skutečnost je samozřejmě ještě bohatší.
00:13:00 Asi bych tam měl zazpívat:
00:13:02 ZPĚV.
00:13:04 "Tlustý a brýlatý, to jsem byl já, to jsem byl já.
00:13:09 Částečně pidlooký, to jsem byl já, to jsem byl já."
00:13:14 Když jsem byl malý, nosil jsem klapku na očích.
00:13:19 Přišli mi na to,
00:13:21 že příliš nápadně pokukuji po krásných dívkách.
00:13:25 Tak mi dali klapku.
00:13:26 SMÍCH.
00:13:29 Mně vždycky říkali přátelé mých rodičů:
00:13:32 "Z ošklivé kukly narodil se ošklivý motýl."
00:13:38 SMÍCH.
00:13:45 Mně se Ferenc Futurista moc líbí, má spoustu krásných písní.
00:13:49 Textoval to pro něj Jára Beneš.
00:13:52 A Ferenc to skvěle interpretoval.
00:13:55 Dělal jsem ještě jednu věc a ta mi připomíná krásnou příhodu.
00:14:00 Stala se nám, když jsme byli asi před 3 lety v Berlíně.
00:14:04 Bylo to dlouhodobé angažmá.
00:14:07 Hráli jsme každý večer a měli jsme přes den volno.
00:14:12 Tehdy se chystala návštěva pana prezidenta v Německu.
00:14:20 A on měl na české ambasádě dostat významnou německou cenu.
00:14:28 Měl mu ji předat Richard von Weizecker.
00:14:31 A lidi s ambasády napadlo, abychom tam šli zahrát.
00:14:37 Souhlasili jsme, přes den jsme měli volno.
00:14:39 Chtěli jsme mu udělat radost.
00:14:41 A tak jsme to zorganizovali.
00:14:44 Seděli jsme v sále, kde se měl konat onen banket,
00:14:48 už jsme byli zcela připraveni.
00:14:52 Ale ono se to nějak protahovalo.
00:14:56 Tak jsme pořád seděli, a najednou se ozvalo: "Už jdou!"
00:15:05 A já jsem si uvědomil, že jsem kapele neřekl,
00:15:09 co mají hrát.
00:15:11 Propadl jsem hysterii.
00:15:14 Moc jsem chtěl, aby to bylo něco reprezentativního.
00:15:18 Aby se to hodilo k situaci.
00:15:24 Takže pan Václav Havel vstoupil do sálu,
00:15:26 a my jsme hráli:
00:15:27 "Vendelíne, co děláš, co to máš v ruce?"
00:15:32 SMÍCH.
00:15:35 Pamatuješ?
00:15:37 Kdysi jsme spolu dělali jedno číslo,
00:15:39 vymyslel jsi ho ty.
00:15:42 Ty jsi stepoval v písku,já ve vodě,
00:15:45 stáli jsme ve fracích a dvojhlasně zpívali.
00:15:48 Bylo to hezké, rád bych si to zopakoval.
00:15:50 Bohužel, teď je to tu "Jezdecký spolek jednonožec".
00:15:54 Ten mi to dlouho neumožní.
00:15:57 Bolku, já jsem ale někde četl,
00:16:01 že když se Voskovec s Werichem začátkem 30. let vrátili z Paříže,
00:16:06 tak vyprávěli, že tam viděli jednonohého stepaře.
00:16:13 A bylo to prý fascinující.
00:16:16 To muselo být.
00:16:19 Byl to černoch a stepoval jen na jedné noze.
00:16:24 Jenže to je, jak říkají Číňani, jako tlesknout jen jednou dlaní.
00:16:28 Zkoušel jsi to někdy?
00:16:29 SMÍCH.
00:16:34 Ta medicína je tak daleko.
00:16:36 Oni ti tu nohu uřežou, ten doktor ji potom spraví,
00:16:41 pak ti to přišijí a chodíš normálně.
00:16:44 Teď se to tak dělá.
00:16:48 Dělali to jednomu Američanovi v Rusku.
00:16:50 SMÍCH.
00:16:53 Ale šlo o ruku.
00:16:57 Urvalo mu to v továrně ruku a oni ho hned hnali na operaci.
00:17:02 On jim řekl, že nemá pojištění.
00:17:06 A tak mu někdo slíbil, že má v Rusku bratrance,
00:17:08 který mu tu ruku přišije.
00:17:11 Složili se mu na cestu a tu zpáteční mu platilo Rusko.
00:17:15 Všechno mu zadarmo spravili.
00:17:18 Za 5 měsíců byl zpátky a chlubil se,
00:17:21 jak to všechno pěkně funguje.
00:17:24 Amerika je proti tomu nic.
00:17:27 A ještě se prý v Rusku seznámil s vynikajícími lidmi.
00:17:30 Ať jde Amerika do .....!
00:17:33 SMÍCH.
00:17:37 POTLESK.
00:17:43 Ty jsi měl někdy úraz podobného charakteru?
00:17:47 Naštěstí moc ne.
00:17:49 Vlastně ano, jednou na lyžích.
00:17:52 To je nesmyslný sport.
00:17:55 Vrazil jsem si tyčku do ramene.
00:18:00 Golfovou hůl, jo?
00:18:02 Ne, ta se drží tady.
00:18:05 I když jsem se jednou při golfu hrozně praštil do hlavy.
00:18:08 To jsou chvíle, kdy už vám to tak nejde,
00:18:11 že ztratíte koordinaci.
00:18:15 A tak jsem švihnul, netrefil se do míče a ...
00:18:20 Ale ty jsi na tom v golfu dobře, že?
00:18:23 Na to, že to hraji 20 let, to zase taková sláva není.
00:18:27 Začal jsi v době, kdy to ještě nikdo nehrál.
00:18:29 Takže jsi byl na hřištích vlastně sám.
00:18:32 Ale teď je to velká moda, že?
00:18:34 Ano, je.
00:18:36 Někdo se dokonce ptá,
00:18:37 jestli to je už sport,nebo ještě sport.
00:18:40 Já bych řekl, že to je ještě sport,
00:18:42 protože je to víc než sport.
00:18:44 Je to krásná vzrušující hra.
00:18:48 Já jsem to nikdy nehrál.
00:18:50 Ale teď, co mám tu hůl...
00:18:52 S tím by to šlo...
00:18:54 Je to taková prahůl, s tou se to na Valašsku původně hrálo...
00:18:59 Teprve pak si toho všimli Britové.
00:19:01 SMÍCH.
00:19:06 Ale víš s čím se to dřív hrálo?
00:19:09 Na Valašsku nevím, ale ve Skotsku.
00:19:13 S takovými pasteveckými holemi odpalovali uschlý ovčí trus.
00:19:18 A pak že ta golfová hřiště jsou tak drahá...
00:19:21 Nakoupím pár ovcí a jdeme na to!
00:19:26 Vilmo, řekni mi: ty jsi taková mysticky založená...
00:19:32 Ne, sportovně...
00:19:35 Na koni jezdíš, to vím.
00:19:38 Já jsem se potápěla, ale když jsem se málem utopila,
00:19:40 tak jsem se potápět přestala.
00:19:45 Ale nejvíc úrazů mám z jeviště.
00:19:49 Hráli jsme v Chrudimi "Kočku na rozpálené plechové střeše".
00:19:55 Na točně, ne?
00:19:57 Ne.
00:19:59 Co to s těmi herci děláte?
00:20:02 Na točně je zima, pak teplo...
00:20:04 Ne.
00:20:08 Divadelní iluze je dost silná věc, herec s ní taky často nepočítá.
00:20:12 Vždycky když se zasekne a nemůže si vzpomenout,
00:20:17 má pocit, že to trvá hrozně dlouho.
00:20:20 Je to k nepřečkání.
00:20:22 Ale opak je pravdou.
00:20:27 Celá hra začíná tím, že rozkopnu dveře a vletím s výkřikem tam.
00:20:35 A to jsem ještě byla na chodbě ve tmě,
00:20:37 uklouzla mi noha,
00:20:39 a ještě než jsem stačila vběhnout na jeviště,
00:20:42 sklouzla mi mezi schůdky a udělala jsem si díru do holeně.
00:20:49 Taky jsem si vykloubila kotník.
00:20:52 Ale říkala jsem si: je to začátek hry, musím.
00:20:58 Tak jsem tam vlítla, ale začala jsem křičet:
00:21:02 "Zlomila jsem si nohu!"
00:21:15 Vpravila jsem to do toho monologu a diváci řvali smíchy.
00:21:18 Mysleli si, že to tam patří.
00:21:21 A tak jsem věděla, že už musím pokračovat.
00:21:23 Tak jsem to odehrála.
00:21:24 A až ve chvíli,
00:21:26 kdy jsem si sundala punčochy a stříkala ze mě krev,
00:21:29 tak pochopili, že to nebyla legrace.
00:21:33 Já jsem měl se zlomenou nohou taky dobrou věc.
00:21:36 Hráli jsme kdesi v Austrálii.
00:21:38 A tam žil můj kamarád Pepča Stejskal.
00:21:42 Je to Hanák, já jsem Valach, a vždycky se proto popichujeme.
00:21:47 Máme se rádi, jsme si podobní.
00:21:54 On mi vždycky píše, abych přijel k protinožcům.
00:21:57 Že je to tam dobré ze sexuálního hlediska.
00:22:01 Tam když visí, tak vlastně stojí.
00:22:03 SMÍCH.
00:22:08 A přišel tam za námi do šatny.
00:22:11 Já jsem se zrovna rozcvičoval se zkříženýma nohama.
00:22:13 V poloze lotosového květu.
00:22:16 A on mi řekl:
00:22:17 "Ty blbe valašský, myslíš,
00:22:19 že my Hanáci nevíme, co je to jóga?"
00:22:22 Měl na sobě džíny, sedl si,
00:22:24 jednu nohu si dal na zem a druhou zvedl.
00:22:29 Moc mu to nešlo, taky už ztloustl.
00:22:32 A najednou se ozvala rána na celou šatnu.
00:22:34 Praskla mu šlacha.
00:22:36 A já říkám:
00:22:38 "Podívejte se, jak jsou Hanáci lakomí!
00:22:40 Dáš mu hůl, a on si k tomu dolomí nohu!"
00:22:43 SMÍCH.
00:22:44 POTLESK.
00:22:50 Petře, ty jsi zatím moc nemluvil.
00:22:53 Skládáš nejen filmovou hudbu, ale taky krásné písně.
00:22:57 Čas od času si je i zpíváš.
00:23:02 A vždycky vedle tebe vidím nějakou krásnou zpěvačku.
00:23:09 To, že zpívám, jsou takové náhody.
00:23:15 Třeba "Levandulovou" měl zpívat pan Suchý,
00:23:20 ale tehdy to zakázali.
00:23:22 A já jsem u toho zůstal proto, aby Hanička věděla,
00:23:24 co bude zpívat její partner.
00:23:28 Nebo "Dívám se, dívám".
00:23:31 To je duet proto, protože jsem potřeboval sbor.
00:23:35 A Lucka mně přivedla sbor, který už nechtěl chodit,
00:23:38 protože měl za sebou 2 představení.
00:23:41 A ona zpívala v tom sboru a já nevěděl, jak se jí zavděčit.
00:23:44 Tak jsem jí řekl, aby dělala andělský hlas.
00:23:48 Petře, my jsme měli plno společných známých.
00:23:52 Někteří již tady bohužel nejsou.
00:23:55 Za všechny: spisovatele Jiřího Muchu,
00:23:58 malíře Vyleťala...
00:24:05 U Muchy byl poslední salón.
00:24:10 Tam na Silvestra přišlo třeba 500 - 1000 lidí.
00:24:13 On měl na Hradčanech dům.
00:24:17 To bylo úžasné.
00:24:18 Všechno jsme to prožívali, kamarádíme se asi 25 roků.
00:24:25 Byl to skvělý člověk.
00:24:30 Vyprávěl jsem ti historky o Wildenovi a Muchovi?
00:24:35 Něco ano.
00:24:36 Wilden byl spisovatel.
00:24:38 V 60. letech psal detektivky.
00:24:40 Byl to Řek.
00:24:42 Ten ještě žije, ale v Anglii.
00:24:45 A od Muchy si pořád půjčoval peníze.
00:24:48 Pokaždé je od něj chtěl.
00:24:51 Přišel třeba bledý a vyprávěl, jak Wilden chce půjčit 20 000.
00:24:55 OnWmu řekl, že mu půjčí 100 a Wilden si pro ni jel taxíkem.
00:24:58 SMÍCH.
00:25:04 Ale nejlepší bylo, když chtěl od Muchy půjčit 50 000.
00:25:11 Mucha mu řekl, ať přijde ve čtvrtek.
00:25:13 Věděl totiž, že ten den odlétá do Kapského města.
00:25:16 Chystal tam tatínkovu výstavu.
00:25:19 A když tam přijel a vybaloval se, zazvonil mu telefon.
00:25:25 A tam se ozval Milden.
00:25:28 "Jiří, říkal jste, že mám zavolat ve čtvrtek odpoledne.
00:25:30 A tak volám".
00:25:32 A Jiří říká: "Jak jste mě tady našel?"
00:25:34 A on říká: "To je jednoduché.
00:25:36 Zavolal jsem si na informace Kapské město,
00:25:40 sehnal si čísla hotelů, kde se mluví francouzsky,
00:25:44 protože vy mluvíte lépe francouzsky než anglicky.
00:25:49 V 11. jsem vás našel".
00:25:51 A Mucha říká:
00:25:53 Odkud voláte?
00:25:54 Wilden: "Od vás, Marta si šla něco koupit."
00:25:58 SMÍCH.
00:26:01 POTLESK.
00:26:06 Další krásná historka je s Vyleťalem.
00:26:09 Chudákovi tehdy umřel pejsek, krásný 20 - letý jezevčík.
00:26:13 Tak mi volal, že ho pohřbíme.
00:26:17 Přijel jsem tam, vzali jsme rýč a kopali pod stromem.
00:26:20 A najednou jsme narazili na velice pevnou kovovou dózu.
00:26:27 Všude kolem byli sousedé.
00:26:31 A on tu díru začal zase zahrabávat.
00:26:34 Odváděli jsme pozornost.
00:26:38 Pak jsme přes to hodili deku a tak.
00:26:41 A do večera jsme to potom hlídali.
00:26:43 V tom domě byl totiž za války nějaký nacistický úřad.
00:26:50 Pepíček obvolával úřady, aby zjistil, co to je.
00:26:54 Čekali jsme do půlnoci, kdy zhasla všechna světla v okolí.
00:27:00 Pak jsme vzali baterku a šli tam.
00:27:02 Byli jsme velmi napnutí.
00:27:06 Domů jsme to přinesli zabalené do hadru.
00:27:09 Otevřeli jsme to a uvnitř byla kočiči kostra.
00:27:12 SMÍCH.
00:27:15 Tak tam Pepíček přihodil jezevčíka a zakopali jsme to.
00:27:18 SMÍCH.
00:27:22 POTLESK.
00:27:25 Bylo to velmi napínavé, člověk čekal celý den až do noci...
00:27:29 Pak jste si vzali šály přes obličej...
00:27:35 Já jsem jednou skládal zahradní křesílko.
00:27:41 Všichni to známe.
00:27:44 Takové to plátěné.
00:27:50 Tak jsem začal a říkal si: to mi zabere nejvýš 3 hodiny.
00:28:00 Postupně jsem začal nadávat.
00:28:07 Jsem hloupý já, nebo ti výrobci?
00:28:15 Rval jsem se s tím a bojoval jsem s tím.
00:28:19 A najednou jsem zjistil, že mě pozoruje 4 - členná rodina.
00:28:24 Dělal jsem, že je nevidím.
00:28:26 A začal jsem předvádět, jakože vymýšlím nějaké představení.
00:28:35 A moc se u toho bavím.
00:28:40 A chci přijít na nějaké dobré pointy.
00:28:43 A že jsou náhodnými svědky toho, jak mistr pracuje.
00:28:51 Nerada vyprávím cizí historky.
00:28:54 Ale jednou mi vyprávěl Petr Kostka,
00:28:57 že když se konečně v 80. letech dostali za hranice,
00:29:00 tak vylezli na nějaký alpský vrchol.
00:29:06 A Péťa celý rozjařený říkal, že si to tam musí vyfotit.
00:29:11 A vytáhl starý aparát značky Flexareta.
00:29:15 A v tom se kolem něj vynořili Japonci s nejnovějšími automaty.
00:29:20 A jemu bylo tak trapně,
00:29:22 že v tom okamžiku začal do toho přístroje mluvit.
00:29:24 SMÍCH.
00:29:29 Protože už to funguje jen na hlas.
00:29:32 Dělal, že je to něco ještě lepšího.
00:29:35 SMÍCH.
00:29:38 To jsme byli jednou v Paříži.
00:29:41 A Petr Oslzlý tam měl taky Flexaretu.
00:29:45 Na bleším trhu si něco fotil a takhle se díval.
00:29:52 A už tam byli 3 lidi s tím, kolik za to chce.
00:29:54 Mysleli si, že to prodává jako starožitnost.
00:29:58 SMÍCH.
00:30:01 Že to nabízí, že je to na prodej.
00:30:06 Petře, ještě jezdíš na té motorce?
00:30:12 Ne, už ji nemám.
00:30:13 No a jak jsi přijel?
00:30:15 SMÍCH.
00:30:21 Nemysli si, já jsem taky boural.
00:30:23 To je stará historie.
00:30:26 Jeli jsme hrát tenis a kupovali nějaké limonády.
00:30:31 A se mnou jel kamarád, kterému říkáme Mařa.
00:30:35 On se jmenuje Honza, Jeníček.
00:30:37 Byl vždycky takový menší, a učitelka mu říkala Jeníček.
00:30:41 Ostatní mu to záviděli, tak mu říkali Mařenka, čili Mařa.
00:30:44 SMÍCH.
00:30:46 Mařa trochu koktá, a pomalu mi řekl, že mám jet doleva.
00:30:56 Už jsme jeli dost rychle, a tak jsem zabočil doleva.
00:30:59 Byl to krásný smyk, jenže tam byl písek.
00:31:04 Tak jsme se začali motat.
00:31:06 A byl tam sloup veřejného osvětlení.
00:31:09 SMÍCH.
00:31:11 Tak jsme do toho vrazili.
00:31:15 A předtím on říká: "kukubobo".
00:31:18 Měl vykloubené rameno, já rozbitý nos.
00:31:21 Tak jsme mu to spravili.
00:31:25 A další den mu říkám: Proč jsi říkal to "kukubobo"?
00:31:29 A on mi říká:
00:31:30 "Já jsem ti chtěl říct: Kurva, pozor!"
00:31:32 SMÍCH.
00:31:36 POTLESK.
00:31:41 Nevyprávěl jsem, jak měl havárii Luděk Horáček?
00:31:48 To bylo kdesi v Gentu.
00:31:51 Půjčil si tam kolo a jel si něco vyřídit.
00:31:56 Proti němu jel pekař, který jel po ránu do práce.
00:32:01 A když jede někam ráno na kole Horáček a proti němu pekař,
00:32:06 dovedete si představit, jak to dopadlo.
00:32:10 Horáček a proti němu střízlivý pekař.
00:32:13 Bylo to v úzkých uličkách.
00:32:16 Horáček jel doprava, pekař doleva a srazili se.
00:32:20 Horáček sice zachránil kolo, ale teklo mu z nosu.
00:32:26 Pekaři nic nebylo, ale měl úplně zničené kolo.
00:32:30 Tak tam seděli a povídali si, i když nevím v jaké řeči...
00:32:38 My jsme tam totiž bydleli v domě,
00:32:41 kam pravidelně přicházela paní bytná.
00:32:47 Horáček byl v kuchyni, já jsem právě snídal.
00:32:50 A ta paní tam přišla a říká:
00:32:53 "Bolek, how are you?"
00:32:55 A ten Luďa mi říká:
00:32:57 "Bolku, proč jsi jí říkal o té havárii?"
00:33:01 SMÍCH.
00:33:07 Petře, když jsme tu v tak dobré společnosti:
00:33:10 řekni tu příhodu s vránami.
00:33:17 Dělal jsem mnoho filmů s Ivo Novákem.
00:33:21 Třeba "Fešák Hubert" nebo "Léto s kovbojem".
00:33:25 Byl to strašně veselý pán.
00:33:28 A když mu bylo asi 65 let, tak mu někdo řekl,
00:33:32 že na potenci je nejlepší havraní polévka.
00:33:37 To už věděla babička.
00:33:42 Před domem měl velké pole.
00:33:45 A na tom byli vždycky havrani, když přiletěli.
00:33:51 Tak si pořídil černé kornouty, které oblepil škrobem.
00:33:57 Dovnitř dal jídlo.
00:33:59 A ta vrána vždycky strčila dovnitř hlavu,
00:34:01 a pak už neviděla.
00:34:04 A on chodil a ty vrány sbíral.
00:34:08 Bylo to úžasné.
00:34:10 SMÍCH.
00:34:13 Jednou jsem za ním přišel.
00:34:18 A jeho žena mi řekla, že je zas na tom svém poli.
00:34:23 A abych mu tam vzal zapomenuté brýle,
00:34:26 že vůbec neví, jak tam došel.
00:34:28 Tak jsem přišel na pole.
00:34:30 Tam pobíhalo asi 7 vran,
00:34:32 a mezi nimi naprosto slepý Novák.
00:34:36 Lovil je po zemi, bylo to úžasné.
00:34:39 POTLESK.
00:34:46 Vy už jste někdy jedl tu polívku?
00:34:56 Já bych to zase na chvíli přerušil písní.
00:35:00 Myslím, že nemáme nic proti tomu.
00:35:04 Fenomenální Ondra Havelka.
00:35:07 S nefenomenální pamětí.
00:35:12 Vzal jsem si ještě jiný nástroj.
00:35:14 To je ukulelové banjo.
00:35:19 Ukulelové banjo.
00:35:21 No jistě.
00:35:23 Hraje se na něj podobně.
00:35:28 To je něco jako ukulele na banju, že jo?
00:35:38 Zahrál bych ted trochu jinou píseň.
00:35:41 HUDBA.
00:35:51 ZPĚV.
00:35:55 "Osiřelo dítě".
00:36:05 Ne, ta je moc smutná.
00:36:07 Dám tam jinou.
00:36:08 HUDBA.
00:36:10 ZPĚV.
00:36:14 ZPÍVÁ ANGLICKY.
00:37:42 POTLESK.
00:37:50 "Osiřelo dítě" v anglickém překladu Ondry Havelky.
00:37:57 Hned to zní veseleji, když je to anglicky, že?
00:38:01 Angličtina je nemožně rozvleklá.
00:38:04 "Osiřelo dítě" se řekne:
00:38:06 MLUVÍ ANGLICKY.
00:38:09 SMÍCH.
00:38:14 V tom je už trochu jeho životopis, že?
00:38:17 Táta byl celní úředník z Louvru.
00:38:21 A máma z Nagasaki, jestli tomu dobře rozumím.
00:38:26 To je předválečná píseň, ne?
00:38:29 Ta je z přelomu 20. a 30. let.
00:38:35 Ta angličtina mi ale připomněla situaci,
00:38:38 která se stala docela nedávno.
00:38:41 My jsme na Silvestra hráli v hotelu Kempinski ve sv. Mořici.
00:38:48 Prestižní záležitost, nejlepší hotel ve sv. Mořici.
00:38:52 A oni nás tam angažovali pro večer, na němž mělo být asi 300 lidí.
00:38:58 Bohatců z celého světa.
00:39:02 Začali jsme hrát.
00:39:05 A za mnou přišla taková dáma.
00:39:09 Nečekaně se zeptala, jestli mluvím rusky.
00:39:16 Zcela bez obav jsem pravil, že trochu ano.
00:39:24 A ona zpřísněla a zeptala se, kdy budeme hrát ruské písně.
00:39:33 A já jsem se jí snažil vysvětlit, že takový repertoár nehrajeme.
00:39:45 Ale ona mi řekla, že ty písně budeme hrát.
00:39:49 Rusů je tu prý hodně.
00:39:53 Tak jsem znervózněl a řekl to našemu manažerovi.
00:39:59 On mi řekl, ať hrajeme dál.
00:40:03 Jenže ta paní přišla znovu a ptala se kdy.
00:40:11 Pak přišla a oznámila,
00:40:13 že v 10 hodin začneme hrát píseň "Podmoskevské večery",
00:40:18 protože v Moskvě je Silvestr už v 10 hodin.
00:40:23 A oni si tu píseň chtějí z nostalgie zazpívat.
00:40:29 A já jsem jí zase řekl, že tu píseň neznáme.
00:40:32 A ona už byla hodně naštvaná.
00:40:37 Samozřejmě jsme tu píseň v 10 hodin nezahráli.
00:40:46 Ale objevila se jiná dáma z oné společnosti.
00:40:50 Vyšplhala se v podpatkách na scénu a strčila mi do ruky cedulku.
00:41:00 A na ní bylo anglicky napsáno: "Nenávidíme vaši hudbu."
00:41:12 A dále tam namítali, proč oni, mladí lidé,
00:41:14 musejí poslouchat staré americké písně?
00:41:19 Že chtějí poslouchat moderní sovětskou hudbu.
00:41:27 Tak jsem na to o přestávce znovu ptal manažera.
00:41:31 Ten mi řekl, ať jsem v klidu.
00:41:35 Jenže pak přišel další člověk.
00:41:38 Říkal, že je tu rozsáhlá komunita z Tel Avivu.
00:41:42 A jestli bychom nezahráli nějaké židovské písně.
00:41:44 SMÍCH.
00:41:49 Že Silvestr v Tel Avivu je v 11, tak aby to byla nějaká židovská.
00:41:51 A já jsem dostal nápad.
00:41:55 Po 11. hodině jsem vyšel k mikrofonu.
00:42:00 Zalichotil jsem shromážděné společnosti,
00:42:13 a oznámil těm lidem,
00:42:17 že nyní zahrajeme píseň George Gershwina,
00:42:20 který, jak známo, byl ruským Židem.
00:42:22 SMÍCH.
00:42:30 To byl pětihvězdičkový hotel?
00:42:33 My jsme tady jen čtyřhvězdičkový.
00:42:36 SMÍCH.
00:42:39 Vážení přátelé.
00:42:41 Dnešní 28. Bolkoviny pomalu končí.
00:42:44 Já bych se rozloučil vzpomínkou na našeho dlouholetého přítele,
00:42:47 který už bohužel není mezi námi.
00:42:50 Na Julia Satinského.
00:42:53 Kdysi mi o něm vyprávěl Lasica, že prý měl nějaké představení.
00:42:59 Po něm se samozřejmě ukláněl.
00:43:01 A ten Julek vždycky přikulhal a odkulhal.
00:43:06 A Lasica se ho zeptal, proč kulhá.
00:43:12 A Julek mu řekl,že je to proto, že si obecenstvo bude myslet,
00:43:16 že je kulhavý.
00:43:18 Kulhavý, který hrál zdravého.
00:43:20 SMÍCH.
00:43:22 Přátelé, ted bych měl odběhnout.
00:43:24 SMÍCH.
00:43:29 Je to tak, 28. Bolkoviny končí.
00:43:32 Můžete si je samozřejmě poslechnout v rozhlase na stanici Praha,
00:43:39 anebo přečíst v časopise Květy, nebo ukázku v týdeníku Televize.
00:43:47 Jinak máme také internetovou adresu: www.bolek.cz.
00:43:54 Děkuji našim milým hostům.
00:43:56 Děkuji vám všem.
00:43:58 Dobrou noc.
00:44:02 POTLESK.
Bolkoviny – talk show Bolka Polívky, které se pravidelně čtyřikrát do roka natáčí v hospůdce U klauna na jeho farmě v Olšanech, si stále zachovávají svůj neopakovatelný humor, a díky němu a také díky výběru hostů svou originalitu. Osmadvacáté pokračování Bolkovin, které uvádíme v repríze, přivedlo k pověstnému stolu u krbu trojici hostů, které by možná nikdo nikdy dohromady nesvedl. Ale tím se rozhodně neřídí Bolek Polívka. A tak vedle něj usedla jeho „platonická láska“ (jak sám prozradil), vynikající herečka, „femme fatale“ Vilma Cibulková, kterou jsme v poslední době mohli zahlédnout a obdivovat v řadě filmových rolí. Právě s Bolkem Polívkou si zahrála ve filmu Pupendo. Druhým hostem byl herec a zpěvák, také golfista, stepař a tanečník Ondřej Havelka, který okouzlil svojí elegancí a pochopitelně i humorem a zpěvem. A posledním byl hudební skladatel, příležitostný zpěvák, a mimo jiné osobnost, jejíž jméno je s pořady Bolka Polívky – Manéži a Bolkovinami pevně spojeno. Petr Hapka je totiž autorem znělky obou pořadů a rovněž autorem legendární písně Šaškové počmáraní. Tito tři hosté byli na farmě jako doma a humorem perlili tak jako ostatně všichni předcházející.