Hostem Antonína Přidala je kněz Antonín Huvar (1996)
Antonín Huvar
Pondělí 26. 6. 2017 po půlnoci na ČT2
Přehrát
00:00:00 .
00:00:15 Pane doktore, vy nepatříte k duchovním, kteří mají štěstí,
00:00:18 že celý život působí na jedné faře.
00:00:21 Dnes jste farářem ve Velké Bystřici u Olomouce už několik let.
00:00:26 Ale něž jste se na takové místo dostal, vystřídal jste
00:00:31 řadu jiných farností, ale hlavně řadu světských povolání.
00:00:36 A především jste prošel třinácti kriminály.
00:00:41 Začalo to v roce 1948 ve Vizovicích, kde vás zatkli
00:00:47 jako 26 letého kaplana.
00:00:51 Do dvou měsíců odsoudili k deseti letům žaláře. Za co?
00:00:58 Ten hlavní důvod bylo organizování mládeže.
00:01:03 A protože jsme nezůstali s aktivitou pozadu,
00:01:06 tak jsme vydávali letáky, které měly pozvednout náladu.
00:01:10 Všichni byli jacísi zakřiknutí, smutní.
00:01:14 Tak jsme si říkali, že něco pro obveselení budeme vydávat.
00:01:19 A vydávali jsme celou řadu tenkrát prvních samizdatů v letákové formě.
00:01:25 A ty podráždily naše strážce do té míry,že se začali na nás zaměřovat.
00:01:33 To obveselení vašich oveček vás ale přišlo draho.
00:01:37 Odsoudili vás za rozvracení republiky.
00:01:41 To byl 2.paragraf.
00:01:44 Takže hodně jste riskoval tou organizací mládeže
00:01:47 a rozšiřováním letáků.
00:01:49 Myslíte, že jste mohl tenkrát nějak uniknout soudu?
00:01:55 Docela jednoduše by to šlo. Jenomže se mně to protivilo.
00:01:59 Někteří z našich studentů už byli zavření.
00:02:02 A tak vedoucí patří tam, kde jsou podřízení.
00:02:07 Tak jsem volil tu druhou cestu. A myslím, že tu lepší.
00:02:12 Protože tím jsem dostal do svého vínku tu obrovskou zkušenost,
00:02:18 kterou jinak bych nemohl za žádnou cenu získat.
00:02:22 A šel jsem s nimi k soudu a potom do těch převýchovných ústavů.
00:02:29 Jaká ta zkušenost byla pro kněze? Vy jste nebyl vězeňským knězem.
00:02:35 Tenkrát, myslím, ani vězeňští kněží vůbec neexistovali.
00:02:40 Ještě existovali. Do roku 1949.
00:02:43 My jsme ovšem byli takové černé ovce,
00:02:46 které jim tam tak trochu pytlačily, tomuto úřednímu knězi v revíru.
00:02:52 Protože byla to pro nás výhoda,
00:02:54 že jsme měli možnost působit skoro stejně, jako venku.
00:02:59 Jenže to posluchačstvo naše, anebo ti, kdo se námi dali vést,
00:03:05 byli lidé vysoce inteligentní. Zaměření už právě tím utrpením,
00:03:10 které většinou už po těch vyšetřovankách na sobě zakusili.
00:03:15 Na to, aby slyšeli vlídné slovo,
00:03:19 které jim někdo, docela nezištně, byl ochoten podávat.
00:03:23 Takže my jsme tam nemuseli být, my jsme se tam netlačili.
00:03:27 Ale bylo to podle našeho řízení Boží,
00:03:30 takže jsme to přijali docela s humorem.
00:03:34 Ale vašimi spoluvězni byli také kasaři, zloději
00:03:38 a podobní kriminálníci. Jak vás přijímali ti?
00:03:42 Ti nás brali docela škodolibě.
00:03:45 Třeba ten loupežník, jak jsme mu říkali, Nesvadba.
00:03:50 S mezinárodní kasařskou školou ve Vídni. Ten nám vždycky říkal:
00:03:54 vy máte samé všední dny. Vy pořád pospícháte a nevíte proč.
00:04:00 Pro nás je všední den jen to, co jsme na svobodě, co jsme venku.
00:04:04 A neděle, když tady odpočíváme a počítáme možnosti,
00:04:09 které příště využijeme. Ale měli jednu přednost před námi.
00:04:14 Že dokázali systematicky vychovávat každého,
00:04:19 kdo se jim dostal do blízkosti. Aby rozšířili naši paměť.
00:04:25 Sám jsem vděčný i tomu loupežníkovi Nesvadbovi za to,
00:04:30 že mě paměť funguje ještě docela dobře.
00:04:33 A proč právě kasaři byli zvyklí cvičit si paměť?
00:04:38 Mám dojem, že jako třída, jsou oni nejčilejší.
00:04:44 A potom byli vysoce inteligentní. Takže věděli, z čeho my žijeme.
00:04:49 A tak nám pomáhali, prakticky nechtě k tomu,
00:04:52 abychom až přijdeme ven, jsme mohli docela říct :
00:04:56 můžeme pokračovat tam, kde jsme ani nepřestali.
00:05:02 Ale kasaři byli na vězení zvyklí. Oni tam byli tak často, jak doma.
00:05:07 Na vás se spíše obraceli ti, pro které to byla tragédie.
00:05:12 Možná první v jejich životě. To odloučení.
00:05:17 Tak to je zase druhá otázka.
00:05:19 To jsou ti mladí, většinou maturanti.
00:05:21 Z Prahy jich tam byl celý houfec. Političtí.
00:05:25 Kteří potřebovali někoho, kdo jim rozložil jejich problémy.
00:05:31 A v těch svízelích, ve kterých se zmítali,
00:05:34 v těch svých devatenácti, dvaceti letech, byli rádi,
00:05:38 že měli vedle sebe někoho, kdo jim jako rádce mohl být nápomocný.
00:05:44 V čem byly hlavně ty svízele?
00:05:47 Byli zamilovaní. Jeden jako druhý. Většinou to byli synci z Prahy.
00:05:52 A tak bylo zapotřebí jim vyložit pravou svobodu člověka.
00:05:57 Kterou nemohu za žádnou cenu žít tehdy, jestliže jsem si
00:06:02 někoho připoutal do té míry, že mu svobodu nepřeji.
00:06:06 A to byl takový jednoduchý důvod, který oni přijímali.
00:06:10 Poděkuj za přátelství.
00:06:13 Je to nemožné, abychom jeden na druhého deset let čekali.
00:06:18 Máš svobodu a díky za to, že jsme si dříve takto rozuměli.
00:06:23 Většinou v dobrém, dali si říct. V dobrém se zase rozešli
00:06:27 a nechávali svoji dívčinu docela jejímu vlastnímu rozhodnutí.
00:06:35 Vy jste byl ale o nějakých pět, šest let starší než oni.
00:06:40 Odkud vaše rozvaha v těch radách?
00:06:46 Nepůsobil jsem tam docela jinak,
00:06:49 ani mezi generály, ani mezi těmi mladými, jako ve skautském táboře.
00:06:54 Tak, jak to bylo. Docela bez jakýchkoliv formalit
00:06:58 jsme brali jeden druhého tak, jak je.
00:07:02 To byla ta velikost toho kriminálu. Právě i toho pobytu.
00:07:05 Tam padaly všechny rozdíly. I věkové,v povolání,v důstojenství.
00:07:12 Jenom jsme brali, je to člověk, který mě teď potřebuje.
00:07:16 A tak jsme ji pomáhali jak to šlo.
00:07:19 A myslím, že v tomhle případě nás doopravdy brali vážně.
00:07:25 Já jsem myslel, jak vy, mladý člověk tenkrát,
00:07:30 jste se vyznal v tak složitém problému,
00:07:32 jako je rozchod vězně s jeho velkou láskou?
00:07:35 Jsem z početné rodiny.
00:07:37 Mám tři sestry, čtyři bráchové jsme byli.
00:07:41 A tak problémy byly v rodině řešeny doslova jak na běžícím pásu.
00:07:46 To je to požehnání. Vždycky jsem říkal, početné rodiny,
00:07:50 kde si člověk už lokty může obrousit doma za zavřenými dveřmi.
00:07:56 A zkušenosti získávat nenápadně, jeden od druhého.
00:08:00 Takže i po této stránce už jsme měli nějaké zkušenosti napřed.
00:08:07 Vy jste si ve vězení dělal poznámky, zápisky.
00:08:11 Ale ještě dřív jste se pokoušel informovat svět
00:08:15 na druhé straně mříží o tom, co se ve věznicích a táborech děje.
00:08:21 Dokonce se vám podařilo propašovat nějaké zprávy
00:08:24 až do Vatikánského rozhlasu. Jak?
00:08:28 To bylo na Mosteckých šachtách. Byl jsem na čtyřech.
00:08:33 Na Blůtu, Centrumce, Koh-inoru a Nejedlém.
00:08:37 A bydleli jsme v Libkovicích, ve starém lágru.
00:08:41 A tam byly možnosti, které jsme využívali naplno.
00:08:46 Nedalo se to uhlídat. Bylo nás asi 70 na jedné
00:08:50 velké špeluňce, kravál, smrad a všechno ostatní.
00:08:55 Ale my jsme měli svůj koutek, kde jsme se připravovali.
00:08:59 Nějakou tu knížku jsme měli. Ukřižování Krista tam bylo, růženec
00:09:04 A než jsme šli do šachty,
00:09:06 tak jsme se vždycky v tomhle rožku připravovali.
00:09:09 A ti bachaři to hodnotili, že ti kluci vypadají nějak jinak.
00:09:14 A říkal jsem jim: jsou lepší. Kvůli tomu, že jsou ukázněnější.
00:09:20 Tenkráte mě tam říkali spisovatel. Kus balícího papíru jsme utrhli.
00:09:26 A na takovém pásu, třeba dvoumetrovém,
00:09:28 jsem psal všechno to, co se dalo někde vyčenichat v kriminále.
00:09:33 I rozkazy, i ten způsob, jak s námi jednají, jakým způsobem tam žijeme.
00:09:39 To všechno tam bylo na papíře.
00:09:41 V půl osmé to bral jeden z bachařů, jako kurýr.
00:09:45 Večer už to překládali a ráno to Vatikán vysílal.
00:09:48 A to bylo důvodem, že i svatý otec, tenkrát Pius XII.,
00:09:53 si vzpomněl na posledního svého pěšáka.
00:09:57 Byl jsem tenkrát nejmladším zavřeným knězem.
00:10:00 A poslal mi hned na začátku roku 1949 při zvláštní návštěvě růženec,
00:10:07 na kterém se modlili potom i to generálové,
00:10:09 když jsem potom později byl na izolaci.
00:10:14 Ti bachaři, kteří vám dělali kurýry, byli dokladem,
00:10:17 že ne všichni dozorci ve vězení byli krutí.
00:10:22 Ne, nebyli. To bychom jim křivdili. Byla tam celá řada dobrých lidí,
00:10:27 kteří byli jenom v uniformě a sloužili, aby uživili rodinu.
00:10:32 Ale kde mohli, pomáhali. Oni nám někdy i pomáhali k balíkům.
00:10:38 Komu bylo teskno potom, vyřídili dopisy mezi rodinami.
00:10:43 Anebo, jak jsem třeba na tom izolovaném oddělení
00:10:46 jednou prosil dozorce Vítka. To byl velký soudruh, ale člověk.
00:10:52 Říkal jsem mu. Jsou tam bez slova Božího. Velký svátek.
00:10:56 Zavřete mě na sousední světnici. Já jim něco řeknu.
00:11:01 O on tak humorně říkal : vy by jste jenom kázal.
00:11:05 Tak mi potom za to uděláte přehled na strážnici.
00:11:10 A teď si vzpomněl. Říkal, ale vy i kradete.
00:11:13 Posledně jste mi sebral všechny tužky. Ale tam mě zavřel.
00:11:16 A to byla poslední neděle, kdy byl s námi ještě poslanec Broj,
00:11:22 který byl posléze popraven. Stejně jak major Černý.
00:11:26 Píka už rok byl po smrti.
00:11:30 Ale vy jste zažil i dost bití, dost surovostí.
00:11:34 Od těch, kteří nebyli takoví. V jednom rozhovoru jste řekl,
00:11:40 že si dodnes pamatujete jména těch mučitelů.
00:11:44 Že by jste je mohl uvést. Co by podle vás zasluhovali?
00:11:50 Já říkám, teď už je pozdě. I na pokání.
00:11:53 Protože ten čas už přešel.
00:11:55 Trpkost nemáme, protože jsem jim vděčný za zkušenost.
00:11:59 A hlavně za to, že jsem mohl poznat v kriminále ty krajní body.
00:12:03 A to radím každému, kdo chce být vůdcem tlupy,
00:12:07 oddílu a nebo jakékoliv společenské třídy.
00:12:14 Ať je to složení jakékoliv. Protože ten potřebuje vědět,
00:12:19 kolik vydrží, co nemusí mít a jakým způsobem si může dovolit
00:12:24 i třeba vystupovat před těmi, kdo jsou jeho podřízenými.
00:12:29 Za to jsem vděčný.
00:12:31 Dnes se to dobře poslouchá. Ale tenkrát tam mnozí lidé umírali.
00:12:36 Ztráceli zdraví, prožili velká utrpení.
00:12:41 To všechno má zůstat nerozsouzeno, nepomstěno?
00:12:47 Na mstu nemyslí nikdo z nás. Ale bylo by potřebí k tomu,
00:12:52 aby oni mohli mít čisté svědomí, jejich pokání.
00:12:57 Měli by se omluvit na těch patřičných místech.
00:13:00 Měli by nějakým způsobem hledět nahradit ty škody, které způsobili.
00:13:05 A ty mrtvé, které já sám jsem měl příležitost i třeba vynášet,
00:13:10 nebo alespoň jim oči zatlačit, ty nevzkřísí nikdo.
00:13:14 Jak by to pomohlo třeba i těm ubohým vdovám, pokud ještě žijí,
00:13:19 kdyby přišli a patřičným způsobem jak lidé,
00:13:23 vzali na sebe tu vinu za to,
00:13:26 že oni museli takovým těžkým způsobem strádat.
00:13:31 To by v sobě museli najít značnou mravní sílu.
00:13:36 Museli by to být lidé! A my jsme je nepočítali, ty katy.
00:13:42 Třeba sbor, jako byl Šafaršík,
00:13:45 Laltman, Strojín, Vrabec, Valm, Trepka, Potužník.
00:13:50 Byly jich celé řady. Ti v sobě neměli toho lidského moc.
00:13:55 Specielně ne v padesátých letech. Kdy se nám zdálo, že doopravdy
00:14:00 je to jejich první povinnost, aby umlátili ty lidi.
00:14:05 Ty ubohé muklíky, aby se nemohli v žádném případě vzepřít.
00:14:10 Vy jste si dělal tenkrát zápisky ke knize, která vyšla později
00:14:16 jako soukromý tisk s názvem "Záblesky z temného dolu“.
00:14:20 Pracoval jste také v uranovém dolu ve Rtyni.
00:14:23 To jsou ty lístečky popsané mravenčím písmem,
00:14:27 které jste vynášel v botě?
00:14:29 To jsou ty zápisky, které mají téměř padesát let.
00:14:33 A jsou ještě pořád čitelné.
00:14:37 To jsou referáty, které jsem nejdříve proslovil k těm hochům,
00:14:42 zvláště k těm mladým, a potom v mezerách mezi směnami
00:14:47 jsem to vtěsnával do tohoto papíru.
00:14:51 O těch zážitcích z vězení jste psal i v jiné své knize.
00:14:55 Nazvanou "Střepy“, která je takovou rozsáhlejší autobiografií.
00:15:00 A tam mě utkvěla věta o tom, že rána býkovcem od bachaře
00:15:07 nebyla ničím ve srovnání s jednáním spolubratří,
00:15:12 kteří odmítali živého navrátilce.
00:15:16 A věřte, že to takhle cítil asi každý z nás, kdo se vracel.
00:15:21 Já jsem tím býkovcem byl kolikrát v bezvědomí.
00:15:24 Specielně Varm v tom vynikal.
00:15:27 Ale brali jsem to takhle, patří to k naší výchově.
00:15:31 Tak jsme to obětovali za ty druhé.
00:15:35 Já jsem dostával vždycky dvakrát
00:15:37 tolik, protož jsem neotevřel pysk, jak oni říkali. Ti druzí zase
00:15:41 křičeli, ječeli, bránili se, tak dostávali kvůli tomu moc.
00:15:46 Ale koho jste myslel těmi spolubratry,
00:15:49 kteří vás jako navrátilce odmítali přijmout?
00:15:53 Já, když jsem se ten jedenáctý rok vrátil, tak jsme se domnívali,
00:15:56 že budou všude dveře otevřené, náruče rozpřažené.
00:16:00 Že nás budou přijímat jako ty,
00:16:02 kdo mají zkušenosti a budou je vydávat.
00:16:05 Ale to byl omyl. Jeden měl strach z tajemníka,
00:16:09 druhý nás nepřijímal kvůli tomu, že se chce udržet za každou cenu.
00:16:14 Co vy jste tam měli co dělat, my tu zatím zachraňujeme.
00:16:19 A podobné způsoby nás odrazovaly, že jsme najednou cítili,
00:16:24 že budeme hrát nějakou třídu, která je na pokraji společnosti.
00:16:30 Také jste na pokraji byl. Dalších devět let.
00:16:34 Pracoval jste v Albrechtických rybnících. Doslova v nich? V bahně?
00:16:42 V bahně. A já jsem se tam cítil svobodný.
00:16:45 Tam jsem mohl zpívat, nadávat i třeba na vládu.
00:16:48 A nikdo tam při tom nebyl.
00:16:50 A tak jsem házel příkopy v tomhle tom bahně.
00:16:54 Ale byl jsem tam šťastný tím, že jsem si mohl pokračovat
00:16:58 ve svých studiích přírodovědy. Protože s přicházejícím jarem,
00:17:03 jak začínal život, tak už byly možnosti sledovat
00:17:07 jakým způsobem ten život zase roste. Zase je nová naděje.
00:17:12 A ta naděje rostla i v nás. A tak jsme s ní žili.
00:17:16 Ale také jste kolem sebe měl, jak jsem četl ve vašich knihách,
00:17:19 skupiny mladých lidí. Skautů. Vy jste náruživý skaut
00:17:23 od časů svého chlapectví a od časů vizovických.
00:17:27 Nikdo nic nenamítal proti tomu,
00:17:30 že vy jako propuštěný vězeň vychováváte mladé lidi?
00:17:35 Muselo se to dělat tak, aby nás zrovna nechytili při činu.
00:17:39 A tak my jsme si vymysleli takovou metodu, že jsme chodili opravovat
00:17:43 anebo stavět, pomáhat tam, kde jsme se nemuseli bát,
00:17:48 že nám někdo lopatu z ruky vezme. A to bylo dobré krytí.
00:17:52 A věřte, že ti mladí, kteří tenkrát s námi buď zpívali,
00:17:57 anebo opravovali, ti vydrželi
00:18:00 a ještě jejich děti jsou dobré, statečné a silné.
00:18:06 A žijí solidněji než tolik těch, co se měli neustále dobře.
00:18:12 Čemu to přičítáte?
00:18:14 Tomu, že jste byl katechetou, že jste je vychovával nábožensky?
00:18:19 Ani ne tomu, ale spíš, že jsme jim dokázali zaplnit čas.
00:18:24 Mladý člověk nemá mít čas se zkazit.
00:18:27 A podle tohoto receptu jsme jeli. Takže naše zaměstnání byla různá.
00:18:33 Rostliny, ptáci a nebo stavba.
00:18:38 Ale pořád, aby neměli čas na hospody, na kouření, na pití.
00:18:43 To považuji za první těžké hříchy mládeže.
00:18:47 Protože z těchhle zlozvyků už těžko se kdo dostává.
00:18:51 Na sklonku 60.let se přece jenom něco ve vašem údělu změnilo.
00:18:56 Dostal jste svolení k výkonu kněžského úřadu.
00:19:02 Získal jste doktorát teologie na bohoslovecké fakultě v Olomouci.
00:19:09 I když tyto dobré plody roku 1968 dlouho nevydržely
00:19:14 a znovu jste pak musel putovat po různých štacích.
00:19:19 Včetně toho jesenického velkomlýna a jiných, ne kněžských zaměstnání.
00:19:25 Ale nikdy jste k sobě nepřestal přitahovat ty mladé,
00:19:29 které jste vedl jako ve skautu?
00:19:33 Pořád stejně. Nejlepší posluchači,
00:19:36 když to takhle vezmu podle soustředěnosti jak poslouchali,
00:19:43 byli ti muži na izolaci, velcí generálové.
00:19:47 To je ta Bible, kterou jsem přetáhl,
00:19:49 z které jsem jim vždycky večer, pokud jsme byli na společné,
00:19:53 přečetl verších a vykládal tak, jako u táboráku.
00:19:56 A bylo zajímavé, že když jsem je oslovil "synci“,
00:20:00 oni to měli tak rádi, ten název.
00:20:02 Tak slzy měl v očích i generál Píka a říkal:
00:20:05 takhle mi to říkala maminka. Tohle si nenechávali nikdy ujít.
00:20:10 A pokud jsem byl s nimi, tak z téhle té Bible,
00:20:14 která má i číslo ještě moje, z té jsem jim mohl něco přečíst.
00:20:19 Ti s vámi byli v jedné cele. Jak se o vás dozvídali
00:20:22 ti mladí chlapci, když jste byl v Jeseníku a jinde?
00:20:26 Ta naše špionáž pracovala rychleji, než ta STB.
00:20:30 Tak je zajímavé, že ti kluci, kteří se nás drželi,
00:20:34 zůstali vždycky trochu před těmi ostatními.
00:20:38 A skoro tucet je jich u oltáře. Jsou kněžími.
00:20:42 Takže si udrželi to mládí takové, že se mohli v těch
00:20:46 dvaceti letech rozhodnout pro cokoliv.
00:20:48 Nic jim v tom nevadilo.
00:20:51 Protože normálně, když vyjde někdo z rodiny
00:20:53 a zlozvyky už má, tak má ten obzor zúžený už tím,
00:20:57 že určité věci se už nemůže odvážit dělat.
00:21:01 Ale to nebyl případ těch našich.
00:21:04 Ve všech těch vašich, na pohled roztříštěných
00:21:07 pedagogických zkušenostech, po všech těch řemeslech,
00:21:11 která jste vykonával, je asi nějaký systém.
00:21:14 Ten, který jste nakonec zachytil ve své knize
00:21:18 "Přirozená výchova k vůdcovství“. Ta má skoro 300 stran.
00:21:23 A zpracovává vaši představu o tom, jak vychovávat mladého člověka
00:21:30 k tomu, aby byl tím vůdcem. Moderní psychologové by možná
00:21:34 spíše použili slova průvodce.
00:21:37 Musím říct, že slovo vůdce nemá v současné češtině dobrý zvuk.
00:21:44 To nám zkazil Hitler. Ale to nic neubírá právě na tom,
00:21:49 protože já stavím na rozdílu mezi průvodcem a vůdcem.
00:21:54 Vůdce je ten, kdo dělá hlavu buď smečce a nebo komukoliv jinému.
00:22:00 Je to takhle jako celý nervový systém smečky
00:22:04 a nebo jakéhokoliv souručenství.
00:22:07 Kdežto průvodce, ten púracuje nezávisle.
00:22:10 Doprovodí, vysvětlí, vyloží a nemá nějaké závazky.
00:22:16 Vůdce si bere na sebe závazek, že bude sloužit všem,
00:22:20 kdo jsou v jeho opatrnosti a že budou pomáhat právě tím,
00:22:25 že zvládají všechny obtíže celého toho společenství.
00:22:31 Mají ho na starosti. A v tom se liší, právě tito dva.
00:22:36 Jaké vlastnosti musí vůdce mít, aby ve vašich očích obstál?
00:22:42 Především musí mít sebevědomý.
00:22:44 Musí vědět a nesmí být pyšný, nadnesený.
00:22:48 Protože to by ho odpuzovalo zase od těch jeho svěřenců.
00:22:53 Přísný k sobě, jemný k jiným. Říká se ve vaší knize.
00:22:57 Ale jak vychovávat sebevědomí
00:23:00 v těch desetiletých až osmnáctiletých chlapcích?
00:23:03 Už ten desetiletý musí mít něco, co si dovede odříct.
00:23:08 My jsme se připravovali na to tím způsobem,
00:23:11 že jsme třeba vyhlašovali tvrdý měsíc.
00:23:14 Tak se spalo na překližce, celý měsíc.
00:23:17 Měsíc hladu. Tak zase je jedlo jenom minimum.
00:23:21 Měsíc žízně. Od šesti do šesti nesměl pít vodu.
00:23:25 A takhle jsme pomalinku stupňovali ty požadavky,
00:23:29 že i v tom kriminále jsem to poznal hned.
00:23:32 Proto jsem to bral sportovně od začátku.
00:23:35 Vedle mě i vysocí důstojníci
00:23:37 se nemohli vyspat na těch dvou prknech, na kterých jsme leželi.
00:23:41 Mně to nevadilo. Byl jsem natrénovaný.
00:23:44 Jenom jsem vždycky humorně říkal: nespěte na suku a bude to lepší.
00:23:49 A vy zároveň ty svoje svěřence učíte vařit.
00:23:52 To umět musí. To je první požadavek.
00:23:55 Musí umět vařit a to znamená i péct buchty.
00:24:00 A musí umět zedničinu. Protože to je na fušku dobré.
00:24:05 To je ale práce pro děvčata, to pečení buchet.
00:24:08 Je, bohužel. Ale mám zkušenosti,
00:24:11 že synci to dělají s takovouhle bravurou sportovně.
00:24:15 Kdežto u dívek se setkávám spíš s tím, že to musí.
00:24:19 Jako obtíž. A to mě vadí.
00:24:21 Vy máte také skupiny dívek o které se staráte jako vychovatel.
00:24:29 Proč trváte na oddělené výchově chlapců a děvčat?
00:24:32 Protože mám zkušenosti, že tábor, který je třeba smíšený,
00:24:36 kde jsou možnosti volnějšího vyžívání a nebo se sbližování,
00:24:40 tak ty tábory nejsou nikdy do té míry ukázněné,
00:24:43 aby se dalo všechno zvládnout.
00:24:46 Také je to ztráta času s tím vysvětlováním.
00:24:50 A ve většině případů, a to mám i z minulých táborů zkušenost,
00:24:54 že v táboře, kde byli pohromadě,
00:24:56 tak většinou hledají partnery, nebo partnerky.
00:24:59 A trpí tím celá praxe.
00:25:03 Když srovnáte děti z let poválečných s dětmi,
00:25:07 kteří do vaší družiny chodí teď.
00:25:12 První, co napadne každému možná, je taková inklinace k nekázni.
00:25:21 Jsou hodně hluční, těžko se ukázňují
00:25:25 a nemají té samostatnost, jak měli dříve.
00:25:29 Že hledali příležitosti, jak by vynikli.
00:25:32 Jsou víc pasivní, než byli tenkráte.
00:25:34 Ten rozdíl: ve Vizovicích jsem měl kurzy, tam bylo
00:25:38 až 120 synků pohromadě a jedna píšťalka je zvládala.
00:25:42 Dnes, když jich vezmete 12 až 15, tak máte co dělat.
00:25:46 To je ale základ z rodiny. protože je víc času,
00:25:50 který je nekontrolován otcem a matkou.
00:25:54 Možná, že má zásluhu velkou, nebo nedobrou zásluhu na tom
00:25:59 velké vysedávání u televizoru.
00:26:04 K těm zásadám, které jste sepsal,
00:26:07 k něm patří odepřít si hodinu u televizoru denně.
00:26:10 Alespoň toto.
00:26:12 Ale také jedna zvláštní zásada : nebát se být sám.
00:26:19 Na samotkách jsme se přesvědčili o tom,že jenom silní vydrží samotu.
00:26:24 My je nutíme do samoty tím, že jim dáváme návod,
00:26:29 jakým způsobem se mohou utišit. I třeba ve svém zaměstnání.
00:26:34 Nebo z odpočinku si něco odřeknou, vezmou text a přemýšlejí o něm.
00:26:40 A nebo dávají dohromady ten svůj program, jak udělat druhým radost.
00:26:47 A to je jeden z velkých požadavků.
00:26:51 Každý den dobrý skutek a každý den někomu udělat radost.
00:26:57 Také se mě líbí, když jsem se dočetl,
00:27:00 jak je učíte, aby se nevymlouvali na své prostředí.
00:27:03 Na to říkáte : nevymlouvej se,
00:27:06 neztěžuj si na prostředí, ty máš povinnost od Boha
00:27:09 to prostředí zjemnit, zkrášlit. Ale co škola?
00:27:16 Škola je také to prostředí, které já považuji za dost
00:27:19 ohrožené právě tím, že tam máme málo mužů, jako učitelů.
00:27:25 Kteří už znamenají kázeň tím, že tam přijdou.
00:27:28 A je tam nejvíc, možná velká většina, paní učitelek,
00:27:33 které v žádném případě nemohou dobře pochopit a zvládat
00:27:39 třeba 15 a 16 leté študáky a žáky. Tam je zase znatelný ten rozdíl,
00:27:47 mezi výchovou dívčí a výchovou chlapeckou.
00:27:50 Synky by měli vychovávat vždycky muži, abychom měli mužné typy.
00:27:56 A dívky zase aby nezhrubly, by mohly být mezi těmi,
00:28:02 kdo mají stejné zásady. Což jsou maminky a budoucí matky.
00:28:09 Které jim rozumí a jsou jim bližší.
00:28:13 Pane faráři, vy jste několikrát napsal a ve svých přednáškách řekl,
00:28:19 že vás mrzí, že političtí vězňové z vaší zkušeností
00:28:24 nemají dnes příležitost, aby po té škole života,
00:28:29 kterou prošli, promlouvali.
00:28:32 Ale vy přece píšete o těch svých zkušenostech ve svých knihách.
00:28:38 Často vystupujete. Odkud ten pocit nedostatečné příležitosti.
00:28:45 Cítíme někdy tu nepotřebnost takovou.
00:28:47 Protože jakmile cítíte, že patříte do určitého prostoru,
00:28:53 ve kterém by ty možnosti bylo možné lépe využít,
00:28:57 tak v tom druhém už je to nějaká křivda právě kvůli tomu,
00:29:01 že celá řada lidí, zvláště mladých, nebude mít přístup ke zkušenostem,
00:29:06 které by je vyvarovali určitým chybám.
00:29:09 A cítíme to i v našich školách.
00:29:12 Protože jestliže chodíme a přednášíme ty svoje problémy
00:29:17 a jejich řešení, nedáváme to jako recept, ale domníváme se,
00:29:22 že přece jenom v našich školách by mohlo být více zmínek
00:29:27 anebo by se mohlo alespoň něco podotknout z těch padesáti let,
00:29:32 jako z historického úseku našich dějin. I třeba neslavných.
00:29:38 Ale je to historie a ta patří i s těmi negacemi
00:29:41 i s kladnými stránkami do toho našeho dějepisu.
00:29:49 Vím, že jste dostal před časem dopis jedné z pozůstalých
00:29:53 po politickém vězni se kterým jste byl vězněn a ta se vás ptala,
00:29:59 jaký to mělo smysl. Komu to prospělo všechno
00:30:03 to utrpení politických vězňů. Nevím ale, co jste jí odpověděl.
00:30:10 To byla zrovna paní jednoho z inženýrů
00:30:13 s kterými jsme se takhle stýkali.
00:30:16 Právě v těch nehorších špeluňkách té uranové šachty.
00:30:22 Ale já jsem jí odpověděl s klidem. Jí to stačilo.
00:30:27 Prospělo to především vám, že jste zůstala silná, statečná.
00:30:32 A víte, co to znamená trpět. Ale prospělo to i nám,
00:30:37 protože i my potřebujeme mít vědomí, že když přijdou těžkosti,
00:30:42 je dost statečných lidí, kteří nenaříkají nad svým údělem
00:30:47 ale dokáží jej snášet.
00:30:51 A podle našeho hlediska se obětoval za ty ostatní.
00:30:54 Myslím tím, že se naplňuje jakýsi poklad, ze kterého
00:30:58 je možno potom čerpat. A je docela spokojená.
00:31:03 Jenom si někdy posteskne nad tím,
00:31:05 že přece jenom ten tatínek nám toho moc neřekl.
00:31:10 Ale teď teprve víme, co musel snést.
00:31:14 Vy jste byl na blízku i lidem, které čekala v žaláři jistá smrt.
00:31:19 Například generálu Pikovi.
00:31:24 Ten se vás také v předvečer své popravy zeptal nato, proč?
00:31:33 Jsem doslova poslední, nebo jediný z muklů,
00:31:36 který s ním byl před jeho posledním krokem do té cely smrti.
00:31:43 Dával jsem mu ještě večeři.
00:31:45 Čtyři brambůrky ve fraku a tolik podmáslí v plechovici.
00:31:50 A on dával otázku.
00:31:52 On říkal: otecko, proč zrovna já musím položit život.
00:31:56 A to za národ, kterému jsem obětoval i své soukromí?
00:32:03 I rodina tím trpěla, protože já jsem viděl
00:32:06 jenom svoji povinnost vůči národu. A ten mi bere život.
00:32:11 A já jsem mu odpověděl, jenom takhle, jak jsme byli zvyklí
00:32:15 dříve v měsících minulých hovořit.
00:32:19 Kdyby obětovali život všichni ti řvouni na náměstích,
00:32:24 když je Gottwald oslovoval, tak by mě to připadalo,
00:32:28 že se jenom vylila kloaka do pražských ulic, bezcenná.
00:32:34 Ale, když jeden statečný muž, Pika, položí život za národ,
00:32:40 tak ještě za sto let bude potřebí vzpomínat, kolik statečných
00:32:45 a jak stateční byli ti lidé,
00:32:48 kteří dávali svůj život za tenhle ten ubohý národ.
00:32:54 Vy jste loni v létě dostal diplom, kterým vás papež Jan Pavel II.
00:33:00 jmenoval čestným papežským prelátem.
00:33:04 Z toho plyne i tem titul monsignore před vašim jménem.
00:33:08 K čemu vás opravňuje to, že jste čestným papežským prelátem?
00:33:13 Že si mohu u zvonku na dveřích napsat to mons. místo p.
00:33:20 Ale zatím to nevyužívám a nerad bych to využíval nějak.
00:33:24 Mohlo by to připadat, že si připisujeme ty výhody,
00:33:28 které patří vlastně všem. Je celá řada kněží, kteří tam zahynuli.
00:33:34 A jestli to má být jako uznání za to,
00:33:37 tak si vážím stejně tohoto kříže, který mi dali z Vídně.
00:33:41 Aby nějakým způsobem ohodnotili to utrpení,
00:33:46 které oni též považují za výraznou cestu k lepšímu budoucnosti.
00:33:54 Obojí je třeba vděčně přijímat.
00:33:57 Kdy půjdete do důchodu?
00:34:00 Pro nás je důchod, až nás Pán Bůh zavolá.
00:34:04 Žádná věková hranice?
00:34:06 U nás asi neexistuje. Mám těch vesnic devět.
00:34:11 To znamená, že jsem pořád v revíru.
00:34:14 Takže musíme být čilí natolik, abychom je zvládali bez toho,
00:34:18 že by cítili křivdu, že je nějakým způsobem zanedbáváme.
00:34:22 A jsou vděčni. Specielně děti.
00:34:35 Skryté titulky Martina Vrbská
00:34:36 .
00:00:15 Pane doktore, vy nepatříte k duchovním, kteří mají štěstí,
00:00:18 že celý život působí na jedné faře.
00:00:21 Dnes jste farářem ve Velké Bystřici u Olomouce už několik let.
00:00:26 Ale něž jste se na takové místo dostal, vystřídal jste
00:00:31 řadu jiných farností, ale hlavně řadu světských povolání.
00:00:36 A především jste prošel třinácti kriminály.
00:00:41 Začalo to v roce 1948 ve Vizovicích, kde vás zatkli
00:00:47 jako 26 letého kaplana.
00:00:51 Do dvou měsíců odsoudili k deseti letům žaláře. Za co?
00:00:58 Ten hlavní důvod bylo organizování mládeže.
00:01:03 A protože jsme nezůstali s aktivitou pozadu,
00:01:06 tak jsme vydávali letáky, které měly pozvednout náladu.
00:01:10 Všichni byli jacísi zakřiknutí, smutní.
00:01:14 Tak jsme si říkali, že něco pro obveselení budeme vydávat.
00:01:19 A vydávali jsme celou řadu tenkrát prvních samizdatů v letákové formě.
00:01:25 A ty podráždily naše strážce do té míry,že se začali na nás zaměřovat.
00:01:33 To obveselení vašich oveček vás ale přišlo draho.
00:01:37 Odsoudili vás za rozvracení republiky.
00:01:41 To byl 2.paragraf.
00:01:44 Takže hodně jste riskoval tou organizací mládeže
00:01:47 a rozšiřováním letáků.
00:01:49 Myslíte, že jste mohl tenkrát nějak uniknout soudu?
00:01:55 Docela jednoduše by to šlo. Jenomže se mně to protivilo.
00:01:59 Někteří z našich studentů už byli zavření.
00:02:02 A tak vedoucí patří tam, kde jsou podřízení.
00:02:07 Tak jsem volil tu druhou cestu. A myslím, že tu lepší.
00:02:12 Protože tím jsem dostal do svého vínku tu obrovskou zkušenost,
00:02:18 kterou jinak bych nemohl za žádnou cenu získat.
00:02:22 A šel jsem s nimi k soudu a potom do těch převýchovných ústavů.
00:02:29 Jaká ta zkušenost byla pro kněze? Vy jste nebyl vězeňským knězem.
00:02:35 Tenkrát, myslím, ani vězeňští kněží vůbec neexistovali.
00:02:40 Ještě existovali. Do roku 1949.
00:02:43 My jsme ovšem byli takové černé ovce,
00:02:46 které jim tam tak trochu pytlačily, tomuto úřednímu knězi v revíru.
00:02:52 Protože byla to pro nás výhoda,
00:02:54 že jsme měli možnost působit skoro stejně, jako venku.
00:02:59 Jenže to posluchačstvo naše, anebo ti, kdo se námi dali vést,
00:03:05 byli lidé vysoce inteligentní. Zaměření už právě tím utrpením,
00:03:10 které většinou už po těch vyšetřovankách na sobě zakusili.
00:03:15 Na to, aby slyšeli vlídné slovo,
00:03:19 které jim někdo, docela nezištně, byl ochoten podávat.
00:03:23 Takže my jsme tam nemuseli být, my jsme se tam netlačili.
00:03:27 Ale bylo to podle našeho řízení Boží,
00:03:30 takže jsme to přijali docela s humorem.
00:03:34 Ale vašimi spoluvězni byli také kasaři, zloději
00:03:38 a podobní kriminálníci. Jak vás přijímali ti?
00:03:42 Ti nás brali docela škodolibě.
00:03:45 Třeba ten loupežník, jak jsme mu říkali, Nesvadba.
00:03:50 S mezinárodní kasařskou školou ve Vídni. Ten nám vždycky říkal:
00:03:54 vy máte samé všední dny. Vy pořád pospícháte a nevíte proč.
00:04:00 Pro nás je všední den jen to, co jsme na svobodě, co jsme venku.
00:04:04 A neděle, když tady odpočíváme a počítáme možnosti,
00:04:09 které příště využijeme. Ale měli jednu přednost před námi.
00:04:14 Že dokázali systematicky vychovávat každého,
00:04:19 kdo se jim dostal do blízkosti. Aby rozšířili naši paměť.
00:04:25 Sám jsem vděčný i tomu loupežníkovi Nesvadbovi za to,
00:04:30 že mě paměť funguje ještě docela dobře.
00:04:33 A proč právě kasaři byli zvyklí cvičit si paměť?
00:04:38 Mám dojem, že jako třída, jsou oni nejčilejší.
00:04:44 A potom byli vysoce inteligentní. Takže věděli, z čeho my žijeme.
00:04:49 A tak nám pomáhali, prakticky nechtě k tomu,
00:04:52 abychom až přijdeme ven, jsme mohli docela říct :
00:04:56 můžeme pokračovat tam, kde jsme ani nepřestali.
00:05:02 Ale kasaři byli na vězení zvyklí. Oni tam byli tak často, jak doma.
00:05:07 Na vás se spíše obraceli ti, pro které to byla tragédie.
00:05:12 Možná první v jejich životě. To odloučení.
00:05:17 Tak to je zase druhá otázka.
00:05:19 To jsou ti mladí, většinou maturanti.
00:05:21 Z Prahy jich tam byl celý houfec. Političtí.
00:05:25 Kteří potřebovali někoho, kdo jim rozložil jejich problémy.
00:05:31 A v těch svízelích, ve kterých se zmítali,
00:05:34 v těch svých devatenácti, dvaceti letech, byli rádi,
00:05:38 že měli vedle sebe někoho, kdo jim jako rádce mohl být nápomocný.
00:05:44 V čem byly hlavně ty svízele?
00:05:47 Byli zamilovaní. Jeden jako druhý. Většinou to byli synci z Prahy.
00:05:52 A tak bylo zapotřebí jim vyložit pravou svobodu člověka.
00:05:57 Kterou nemohu za žádnou cenu žít tehdy, jestliže jsem si
00:06:02 někoho připoutal do té míry, že mu svobodu nepřeji.
00:06:06 A to byl takový jednoduchý důvod, který oni přijímali.
00:06:10 Poděkuj za přátelství.
00:06:13 Je to nemožné, abychom jeden na druhého deset let čekali.
00:06:18 Máš svobodu a díky za to, že jsme si dříve takto rozuměli.
00:06:23 Většinou v dobrém, dali si říct. V dobrém se zase rozešli
00:06:27 a nechávali svoji dívčinu docela jejímu vlastnímu rozhodnutí.
00:06:35 Vy jste byl ale o nějakých pět, šest let starší než oni.
00:06:40 Odkud vaše rozvaha v těch radách?
00:06:46 Nepůsobil jsem tam docela jinak,
00:06:49 ani mezi generály, ani mezi těmi mladými, jako ve skautském táboře.
00:06:54 Tak, jak to bylo. Docela bez jakýchkoliv formalit
00:06:58 jsme brali jeden druhého tak, jak je.
00:07:02 To byla ta velikost toho kriminálu. Právě i toho pobytu.
00:07:05 Tam padaly všechny rozdíly. I věkové,v povolání,v důstojenství.
00:07:12 Jenom jsme brali, je to člověk, který mě teď potřebuje.
00:07:16 A tak jsme ji pomáhali jak to šlo.
00:07:19 A myslím, že v tomhle případě nás doopravdy brali vážně.
00:07:25 Já jsem myslel, jak vy, mladý člověk tenkrát,
00:07:30 jste se vyznal v tak složitém problému,
00:07:32 jako je rozchod vězně s jeho velkou láskou?
00:07:35 Jsem z početné rodiny.
00:07:37 Mám tři sestry, čtyři bráchové jsme byli.
00:07:41 A tak problémy byly v rodině řešeny doslova jak na běžícím pásu.
00:07:46 To je to požehnání. Vždycky jsem říkal, početné rodiny,
00:07:50 kde si člověk už lokty může obrousit doma za zavřenými dveřmi.
00:07:56 A zkušenosti získávat nenápadně, jeden od druhého.
00:08:00 Takže i po této stránce už jsme měli nějaké zkušenosti napřed.
00:08:07 Vy jste si ve vězení dělal poznámky, zápisky.
00:08:11 Ale ještě dřív jste se pokoušel informovat svět
00:08:15 na druhé straně mříží o tom, co se ve věznicích a táborech děje.
00:08:21 Dokonce se vám podařilo propašovat nějaké zprávy
00:08:24 až do Vatikánského rozhlasu. Jak?
00:08:28 To bylo na Mosteckých šachtách. Byl jsem na čtyřech.
00:08:33 Na Blůtu, Centrumce, Koh-inoru a Nejedlém.
00:08:37 A bydleli jsme v Libkovicích, ve starém lágru.
00:08:41 A tam byly možnosti, které jsme využívali naplno.
00:08:46 Nedalo se to uhlídat. Bylo nás asi 70 na jedné
00:08:50 velké špeluňce, kravál, smrad a všechno ostatní.
00:08:55 Ale my jsme měli svůj koutek, kde jsme se připravovali.
00:08:59 Nějakou tu knížku jsme měli. Ukřižování Krista tam bylo, růženec
00:09:04 A než jsme šli do šachty,
00:09:06 tak jsme se vždycky v tomhle rožku připravovali.
00:09:09 A ti bachaři to hodnotili, že ti kluci vypadají nějak jinak.
00:09:14 A říkal jsem jim: jsou lepší. Kvůli tomu, že jsou ukázněnější.
00:09:20 Tenkráte mě tam říkali spisovatel. Kus balícího papíru jsme utrhli.
00:09:26 A na takovém pásu, třeba dvoumetrovém,
00:09:28 jsem psal všechno to, co se dalo někde vyčenichat v kriminále.
00:09:33 I rozkazy, i ten způsob, jak s námi jednají, jakým způsobem tam žijeme.
00:09:39 To všechno tam bylo na papíře.
00:09:41 V půl osmé to bral jeden z bachařů, jako kurýr.
00:09:45 Večer už to překládali a ráno to Vatikán vysílal.
00:09:48 A to bylo důvodem, že i svatý otec, tenkrát Pius XII.,
00:09:53 si vzpomněl na posledního svého pěšáka.
00:09:57 Byl jsem tenkrát nejmladším zavřeným knězem.
00:10:00 A poslal mi hned na začátku roku 1949 při zvláštní návštěvě růženec,
00:10:07 na kterém se modlili potom i to generálové,
00:10:09 když jsem potom později byl na izolaci.
00:10:14 Ti bachaři, kteří vám dělali kurýry, byli dokladem,
00:10:17 že ne všichni dozorci ve vězení byli krutí.
00:10:22 Ne, nebyli. To bychom jim křivdili. Byla tam celá řada dobrých lidí,
00:10:27 kteří byli jenom v uniformě a sloužili, aby uživili rodinu.
00:10:32 Ale kde mohli, pomáhali. Oni nám někdy i pomáhali k balíkům.
00:10:38 Komu bylo teskno potom, vyřídili dopisy mezi rodinami.
00:10:43 Anebo, jak jsem třeba na tom izolovaném oddělení
00:10:46 jednou prosil dozorce Vítka. To byl velký soudruh, ale člověk.
00:10:52 Říkal jsem mu. Jsou tam bez slova Božího. Velký svátek.
00:10:56 Zavřete mě na sousední světnici. Já jim něco řeknu.
00:11:01 O on tak humorně říkal : vy by jste jenom kázal.
00:11:05 Tak mi potom za to uděláte přehled na strážnici.
00:11:10 A teď si vzpomněl. Říkal, ale vy i kradete.
00:11:13 Posledně jste mi sebral všechny tužky. Ale tam mě zavřel.
00:11:16 A to byla poslední neděle, kdy byl s námi ještě poslanec Broj,
00:11:22 který byl posléze popraven. Stejně jak major Černý.
00:11:26 Píka už rok byl po smrti.
00:11:30 Ale vy jste zažil i dost bití, dost surovostí.
00:11:34 Od těch, kteří nebyli takoví. V jednom rozhovoru jste řekl,
00:11:40 že si dodnes pamatujete jména těch mučitelů.
00:11:44 Že by jste je mohl uvést. Co by podle vás zasluhovali?
00:11:50 Já říkám, teď už je pozdě. I na pokání.
00:11:53 Protože ten čas už přešel.
00:11:55 Trpkost nemáme, protože jsem jim vděčný za zkušenost.
00:11:59 A hlavně za to, že jsem mohl poznat v kriminále ty krajní body.
00:12:03 A to radím každému, kdo chce být vůdcem tlupy,
00:12:07 oddílu a nebo jakékoliv společenské třídy.
00:12:14 Ať je to složení jakékoliv. Protože ten potřebuje vědět,
00:12:19 kolik vydrží, co nemusí mít a jakým způsobem si může dovolit
00:12:24 i třeba vystupovat před těmi, kdo jsou jeho podřízenými.
00:12:29 Za to jsem vděčný.
00:12:31 Dnes se to dobře poslouchá. Ale tenkrát tam mnozí lidé umírali.
00:12:36 Ztráceli zdraví, prožili velká utrpení.
00:12:41 To všechno má zůstat nerozsouzeno, nepomstěno?
00:12:47 Na mstu nemyslí nikdo z nás. Ale bylo by potřebí k tomu,
00:12:52 aby oni mohli mít čisté svědomí, jejich pokání.
00:12:57 Měli by se omluvit na těch patřičných místech.
00:13:00 Měli by nějakým způsobem hledět nahradit ty škody, které způsobili.
00:13:05 A ty mrtvé, které já sám jsem měl příležitost i třeba vynášet,
00:13:10 nebo alespoň jim oči zatlačit, ty nevzkřísí nikdo.
00:13:14 Jak by to pomohlo třeba i těm ubohým vdovám, pokud ještě žijí,
00:13:19 kdyby přišli a patřičným způsobem jak lidé,
00:13:23 vzali na sebe tu vinu za to,
00:13:26 že oni museli takovým těžkým způsobem strádat.
00:13:31 To by v sobě museli najít značnou mravní sílu.
00:13:36 Museli by to být lidé! A my jsme je nepočítali, ty katy.
00:13:42 Třeba sbor, jako byl Šafaršík,
00:13:45 Laltman, Strojín, Vrabec, Valm, Trepka, Potužník.
00:13:50 Byly jich celé řady. Ti v sobě neměli toho lidského moc.
00:13:55 Specielně ne v padesátých letech. Kdy se nám zdálo, že doopravdy
00:14:00 je to jejich první povinnost, aby umlátili ty lidi.
00:14:05 Ty ubohé muklíky, aby se nemohli v žádném případě vzepřít.
00:14:10 Vy jste si dělal tenkrát zápisky ke knize, která vyšla později
00:14:16 jako soukromý tisk s názvem "Záblesky z temného dolu“.
00:14:20 Pracoval jste také v uranovém dolu ve Rtyni.
00:14:23 To jsou ty lístečky popsané mravenčím písmem,
00:14:27 které jste vynášel v botě?
00:14:29 To jsou ty zápisky, které mají téměř padesát let.
00:14:33 A jsou ještě pořád čitelné.
00:14:37 To jsou referáty, které jsem nejdříve proslovil k těm hochům,
00:14:42 zvláště k těm mladým, a potom v mezerách mezi směnami
00:14:47 jsem to vtěsnával do tohoto papíru.
00:14:51 O těch zážitcích z vězení jste psal i v jiné své knize.
00:14:55 Nazvanou "Střepy“, která je takovou rozsáhlejší autobiografií.
00:15:00 A tam mě utkvěla věta o tom, že rána býkovcem od bachaře
00:15:07 nebyla ničím ve srovnání s jednáním spolubratří,
00:15:12 kteří odmítali živého navrátilce.
00:15:16 A věřte, že to takhle cítil asi každý z nás, kdo se vracel.
00:15:21 Já jsem tím býkovcem byl kolikrát v bezvědomí.
00:15:24 Specielně Varm v tom vynikal.
00:15:27 Ale brali jsem to takhle, patří to k naší výchově.
00:15:31 Tak jsme to obětovali za ty druhé.
00:15:35 Já jsem dostával vždycky dvakrát
00:15:37 tolik, protož jsem neotevřel pysk, jak oni říkali. Ti druzí zase
00:15:41 křičeli, ječeli, bránili se, tak dostávali kvůli tomu moc.
00:15:46 Ale koho jste myslel těmi spolubratry,
00:15:49 kteří vás jako navrátilce odmítali přijmout?
00:15:53 Já, když jsem se ten jedenáctý rok vrátil, tak jsme se domnívali,
00:15:56 že budou všude dveře otevřené, náruče rozpřažené.
00:16:00 Že nás budou přijímat jako ty,
00:16:02 kdo mají zkušenosti a budou je vydávat.
00:16:05 Ale to byl omyl. Jeden měl strach z tajemníka,
00:16:09 druhý nás nepřijímal kvůli tomu, že se chce udržet za každou cenu.
00:16:14 Co vy jste tam měli co dělat, my tu zatím zachraňujeme.
00:16:19 A podobné způsoby nás odrazovaly, že jsme najednou cítili,
00:16:24 že budeme hrát nějakou třídu, která je na pokraji společnosti.
00:16:30 Také jste na pokraji byl. Dalších devět let.
00:16:34 Pracoval jste v Albrechtických rybnících. Doslova v nich? V bahně?
00:16:42 V bahně. A já jsem se tam cítil svobodný.
00:16:45 Tam jsem mohl zpívat, nadávat i třeba na vládu.
00:16:48 A nikdo tam při tom nebyl.
00:16:50 A tak jsem házel příkopy v tomhle tom bahně.
00:16:54 Ale byl jsem tam šťastný tím, že jsem si mohl pokračovat
00:16:58 ve svých studiích přírodovědy. Protože s přicházejícím jarem,
00:17:03 jak začínal život, tak už byly možnosti sledovat
00:17:07 jakým způsobem ten život zase roste. Zase je nová naděje.
00:17:12 A ta naděje rostla i v nás. A tak jsme s ní žili.
00:17:16 Ale také jste kolem sebe měl, jak jsem četl ve vašich knihách,
00:17:19 skupiny mladých lidí. Skautů. Vy jste náruživý skaut
00:17:23 od časů svého chlapectví a od časů vizovických.
00:17:27 Nikdo nic nenamítal proti tomu,
00:17:30 že vy jako propuštěný vězeň vychováváte mladé lidi?
00:17:35 Muselo se to dělat tak, aby nás zrovna nechytili při činu.
00:17:39 A tak my jsme si vymysleli takovou metodu, že jsme chodili opravovat
00:17:43 anebo stavět, pomáhat tam, kde jsme se nemuseli bát,
00:17:48 že nám někdo lopatu z ruky vezme. A to bylo dobré krytí.
00:17:52 A věřte, že ti mladí, kteří tenkrát s námi buď zpívali,
00:17:57 anebo opravovali, ti vydrželi
00:18:00 a ještě jejich děti jsou dobré, statečné a silné.
00:18:06 A žijí solidněji než tolik těch, co se měli neustále dobře.
00:18:12 Čemu to přičítáte?
00:18:14 Tomu, že jste byl katechetou, že jste je vychovával nábožensky?
00:18:19 Ani ne tomu, ale spíš, že jsme jim dokázali zaplnit čas.
00:18:24 Mladý člověk nemá mít čas se zkazit.
00:18:27 A podle tohoto receptu jsme jeli. Takže naše zaměstnání byla různá.
00:18:33 Rostliny, ptáci a nebo stavba.
00:18:38 Ale pořád, aby neměli čas na hospody, na kouření, na pití.
00:18:43 To považuji za první těžké hříchy mládeže.
00:18:47 Protože z těchhle zlozvyků už těžko se kdo dostává.
00:18:51 Na sklonku 60.let se přece jenom něco ve vašem údělu změnilo.
00:18:56 Dostal jste svolení k výkonu kněžského úřadu.
00:19:02 Získal jste doktorát teologie na bohoslovecké fakultě v Olomouci.
00:19:09 I když tyto dobré plody roku 1968 dlouho nevydržely
00:19:14 a znovu jste pak musel putovat po různých štacích.
00:19:19 Včetně toho jesenického velkomlýna a jiných, ne kněžských zaměstnání.
00:19:25 Ale nikdy jste k sobě nepřestal přitahovat ty mladé,
00:19:29 které jste vedl jako ve skautu?
00:19:33 Pořád stejně. Nejlepší posluchači,
00:19:36 když to takhle vezmu podle soustředěnosti jak poslouchali,
00:19:43 byli ti muži na izolaci, velcí generálové.
00:19:47 To je ta Bible, kterou jsem přetáhl,
00:19:49 z které jsem jim vždycky večer, pokud jsme byli na společné,
00:19:53 přečetl verších a vykládal tak, jako u táboráku.
00:19:56 A bylo zajímavé, že když jsem je oslovil "synci“,
00:20:00 oni to měli tak rádi, ten název.
00:20:02 Tak slzy měl v očích i generál Píka a říkal:
00:20:05 takhle mi to říkala maminka. Tohle si nenechávali nikdy ujít.
00:20:10 A pokud jsem byl s nimi, tak z téhle té Bible,
00:20:14 která má i číslo ještě moje, z té jsem jim mohl něco přečíst.
00:20:19 Ti s vámi byli v jedné cele. Jak se o vás dozvídali
00:20:22 ti mladí chlapci, když jste byl v Jeseníku a jinde?
00:20:26 Ta naše špionáž pracovala rychleji, než ta STB.
00:20:30 Tak je zajímavé, že ti kluci, kteří se nás drželi,
00:20:34 zůstali vždycky trochu před těmi ostatními.
00:20:38 A skoro tucet je jich u oltáře. Jsou kněžími.
00:20:42 Takže si udrželi to mládí takové, že se mohli v těch
00:20:46 dvaceti letech rozhodnout pro cokoliv.
00:20:48 Nic jim v tom nevadilo.
00:20:51 Protože normálně, když vyjde někdo z rodiny
00:20:53 a zlozvyky už má, tak má ten obzor zúžený už tím,
00:20:57 že určité věci se už nemůže odvážit dělat.
00:21:01 Ale to nebyl případ těch našich.
00:21:04 Ve všech těch vašich, na pohled roztříštěných
00:21:07 pedagogických zkušenostech, po všech těch řemeslech,
00:21:11 která jste vykonával, je asi nějaký systém.
00:21:14 Ten, který jste nakonec zachytil ve své knize
00:21:18 "Přirozená výchova k vůdcovství“. Ta má skoro 300 stran.
00:21:23 A zpracovává vaši představu o tom, jak vychovávat mladého člověka
00:21:30 k tomu, aby byl tím vůdcem. Moderní psychologové by možná
00:21:34 spíše použili slova průvodce.
00:21:37 Musím říct, že slovo vůdce nemá v současné češtině dobrý zvuk.
00:21:44 To nám zkazil Hitler. Ale to nic neubírá právě na tom,
00:21:49 protože já stavím na rozdílu mezi průvodcem a vůdcem.
00:21:54 Vůdce je ten, kdo dělá hlavu buď smečce a nebo komukoliv jinému.
00:22:00 Je to takhle jako celý nervový systém smečky
00:22:04 a nebo jakéhokoliv souručenství.
00:22:07 Kdežto průvodce, ten púracuje nezávisle.
00:22:10 Doprovodí, vysvětlí, vyloží a nemá nějaké závazky.
00:22:16 Vůdce si bere na sebe závazek, že bude sloužit všem,
00:22:20 kdo jsou v jeho opatrnosti a že budou pomáhat právě tím,
00:22:25 že zvládají všechny obtíže celého toho společenství.
00:22:31 Mají ho na starosti. A v tom se liší, právě tito dva.
00:22:36 Jaké vlastnosti musí vůdce mít, aby ve vašich očích obstál?
00:22:42 Především musí mít sebevědomý.
00:22:44 Musí vědět a nesmí být pyšný, nadnesený.
00:22:48 Protože to by ho odpuzovalo zase od těch jeho svěřenců.
00:22:53 Přísný k sobě, jemný k jiným. Říká se ve vaší knize.
00:22:57 Ale jak vychovávat sebevědomí
00:23:00 v těch desetiletých až osmnáctiletých chlapcích?
00:23:03 Už ten desetiletý musí mít něco, co si dovede odříct.
00:23:08 My jsme se připravovali na to tím způsobem,
00:23:11 že jsme třeba vyhlašovali tvrdý měsíc.
00:23:14 Tak se spalo na překližce, celý měsíc.
00:23:17 Měsíc hladu. Tak zase je jedlo jenom minimum.
00:23:21 Měsíc žízně. Od šesti do šesti nesměl pít vodu.
00:23:25 A takhle jsme pomalinku stupňovali ty požadavky,
00:23:29 že i v tom kriminále jsem to poznal hned.
00:23:32 Proto jsem to bral sportovně od začátku.
00:23:35 Vedle mě i vysocí důstojníci
00:23:37 se nemohli vyspat na těch dvou prknech, na kterých jsme leželi.
00:23:41 Mně to nevadilo. Byl jsem natrénovaný.
00:23:44 Jenom jsem vždycky humorně říkal: nespěte na suku a bude to lepší.
00:23:49 A vy zároveň ty svoje svěřence učíte vařit.
00:23:52 To umět musí. To je první požadavek.
00:23:55 Musí umět vařit a to znamená i péct buchty.
00:24:00 A musí umět zedničinu. Protože to je na fušku dobré.
00:24:05 To je ale práce pro děvčata, to pečení buchet.
00:24:08 Je, bohužel. Ale mám zkušenosti,
00:24:11 že synci to dělají s takovouhle bravurou sportovně.
00:24:15 Kdežto u dívek se setkávám spíš s tím, že to musí.
00:24:19 Jako obtíž. A to mě vadí.
00:24:21 Vy máte také skupiny dívek o které se staráte jako vychovatel.
00:24:29 Proč trváte na oddělené výchově chlapců a děvčat?
00:24:32 Protože mám zkušenosti, že tábor, který je třeba smíšený,
00:24:36 kde jsou možnosti volnějšího vyžívání a nebo se sbližování,
00:24:40 tak ty tábory nejsou nikdy do té míry ukázněné,
00:24:43 aby se dalo všechno zvládnout.
00:24:46 Také je to ztráta času s tím vysvětlováním.
00:24:50 A ve většině případů, a to mám i z minulých táborů zkušenost,
00:24:54 že v táboře, kde byli pohromadě,
00:24:56 tak většinou hledají partnery, nebo partnerky.
00:24:59 A trpí tím celá praxe.
00:25:03 Když srovnáte děti z let poválečných s dětmi,
00:25:07 kteří do vaší družiny chodí teď.
00:25:12 První, co napadne každému možná, je taková inklinace k nekázni.
00:25:21 Jsou hodně hluční, těžko se ukázňují
00:25:25 a nemají té samostatnost, jak měli dříve.
00:25:29 Že hledali příležitosti, jak by vynikli.
00:25:32 Jsou víc pasivní, než byli tenkráte.
00:25:34 Ten rozdíl: ve Vizovicích jsem měl kurzy, tam bylo
00:25:38 až 120 synků pohromadě a jedna píšťalka je zvládala.
00:25:42 Dnes, když jich vezmete 12 až 15, tak máte co dělat.
00:25:46 To je ale základ z rodiny. protože je víc času,
00:25:50 který je nekontrolován otcem a matkou.
00:25:54 Možná, že má zásluhu velkou, nebo nedobrou zásluhu na tom
00:25:59 velké vysedávání u televizoru.
00:26:04 K těm zásadám, které jste sepsal,
00:26:07 k něm patří odepřít si hodinu u televizoru denně.
00:26:10 Alespoň toto.
00:26:12 Ale také jedna zvláštní zásada : nebát se být sám.
00:26:19 Na samotkách jsme se přesvědčili o tom,že jenom silní vydrží samotu.
00:26:24 My je nutíme do samoty tím, že jim dáváme návod,
00:26:29 jakým způsobem se mohou utišit. I třeba ve svém zaměstnání.
00:26:34 Nebo z odpočinku si něco odřeknou, vezmou text a přemýšlejí o něm.
00:26:40 A nebo dávají dohromady ten svůj program, jak udělat druhým radost.
00:26:47 A to je jeden z velkých požadavků.
00:26:51 Každý den dobrý skutek a každý den někomu udělat radost.
00:26:57 Také se mě líbí, když jsem se dočetl,
00:27:00 jak je učíte, aby se nevymlouvali na své prostředí.
00:27:03 Na to říkáte : nevymlouvej se,
00:27:06 neztěžuj si na prostředí, ty máš povinnost od Boha
00:27:09 to prostředí zjemnit, zkrášlit. Ale co škola?
00:27:16 Škola je také to prostředí, které já považuji za dost
00:27:19 ohrožené právě tím, že tam máme málo mužů, jako učitelů.
00:27:25 Kteří už znamenají kázeň tím, že tam přijdou.
00:27:28 A je tam nejvíc, možná velká většina, paní učitelek,
00:27:33 které v žádném případě nemohou dobře pochopit a zvládat
00:27:39 třeba 15 a 16 leté študáky a žáky. Tam je zase znatelný ten rozdíl,
00:27:47 mezi výchovou dívčí a výchovou chlapeckou.
00:27:50 Synky by měli vychovávat vždycky muži, abychom měli mužné typy.
00:27:56 A dívky zase aby nezhrubly, by mohly být mezi těmi,
00:28:02 kdo mají stejné zásady. Což jsou maminky a budoucí matky.
00:28:09 Které jim rozumí a jsou jim bližší.
00:28:13 Pane faráři, vy jste několikrát napsal a ve svých přednáškách řekl,
00:28:19 že vás mrzí, že političtí vězňové z vaší zkušeností
00:28:24 nemají dnes příležitost, aby po té škole života,
00:28:29 kterou prošli, promlouvali.
00:28:32 Ale vy přece píšete o těch svých zkušenostech ve svých knihách.
00:28:38 Často vystupujete. Odkud ten pocit nedostatečné příležitosti.
00:28:45 Cítíme někdy tu nepotřebnost takovou.
00:28:47 Protože jakmile cítíte, že patříte do určitého prostoru,
00:28:53 ve kterém by ty možnosti bylo možné lépe využít,
00:28:57 tak v tom druhém už je to nějaká křivda právě kvůli tomu,
00:29:01 že celá řada lidí, zvláště mladých, nebude mít přístup ke zkušenostem,
00:29:06 které by je vyvarovali určitým chybám.
00:29:09 A cítíme to i v našich školách.
00:29:12 Protože jestliže chodíme a přednášíme ty svoje problémy
00:29:17 a jejich řešení, nedáváme to jako recept, ale domníváme se,
00:29:22 že přece jenom v našich školách by mohlo být více zmínek
00:29:27 anebo by se mohlo alespoň něco podotknout z těch padesáti let,
00:29:32 jako z historického úseku našich dějin. I třeba neslavných.
00:29:38 Ale je to historie a ta patří i s těmi negacemi
00:29:41 i s kladnými stránkami do toho našeho dějepisu.
00:29:49 Vím, že jste dostal před časem dopis jedné z pozůstalých
00:29:53 po politickém vězni se kterým jste byl vězněn a ta se vás ptala,
00:29:59 jaký to mělo smysl. Komu to prospělo všechno
00:30:03 to utrpení politických vězňů. Nevím ale, co jste jí odpověděl.
00:30:10 To byla zrovna paní jednoho z inženýrů
00:30:13 s kterými jsme se takhle stýkali.
00:30:16 Právě v těch nehorších špeluňkách té uranové šachty.
00:30:22 Ale já jsem jí odpověděl s klidem. Jí to stačilo.
00:30:27 Prospělo to především vám, že jste zůstala silná, statečná.
00:30:32 A víte, co to znamená trpět. Ale prospělo to i nám,
00:30:37 protože i my potřebujeme mít vědomí, že když přijdou těžkosti,
00:30:42 je dost statečných lidí, kteří nenaříkají nad svým údělem
00:30:47 ale dokáží jej snášet.
00:30:51 A podle našeho hlediska se obětoval za ty ostatní.
00:30:54 Myslím tím, že se naplňuje jakýsi poklad, ze kterého
00:30:58 je možno potom čerpat. A je docela spokojená.
00:31:03 Jenom si někdy posteskne nad tím,
00:31:05 že přece jenom ten tatínek nám toho moc neřekl.
00:31:10 Ale teď teprve víme, co musel snést.
00:31:14 Vy jste byl na blízku i lidem, které čekala v žaláři jistá smrt.
00:31:19 Například generálu Pikovi.
00:31:24 Ten se vás také v předvečer své popravy zeptal nato, proč?
00:31:33 Jsem doslova poslední, nebo jediný z muklů,
00:31:36 který s ním byl před jeho posledním krokem do té cely smrti.
00:31:43 Dával jsem mu ještě večeři.
00:31:45 Čtyři brambůrky ve fraku a tolik podmáslí v plechovici.
00:31:50 A on dával otázku.
00:31:52 On říkal: otecko, proč zrovna já musím položit život.
00:31:56 A to za národ, kterému jsem obětoval i své soukromí?
00:32:03 I rodina tím trpěla, protože já jsem viděl
00:32:06 jenom svoji povinnost vůči národu. A ten mi bere život.
00:32:11 A já jsem mu odpověděl, jenom takhle, jak jsme byli zvyklí
00:32:15 dříve v měsících minulých hovořit.
00:32:19 Kdyby obětovali život všichni ti řvouni na náměstích,
00:32:24 když je Gottwald oslovoval, tak by mě to připadalo,
00:32:28 že se jenom vylila kloaka do pražských ulic, bezcenná.
00:32:34 Ale, když jeden statečný muž, Pika, položí život za národ,
00:32:40 tak ještě za sto let bude potřebí vzpomínat, kolik statečných
00:32:45 a jak stateční byli ti lidé,
00:32:48 kteří dávali svůj život za tenhle ten ubohý národ.
00:32:54 Vy jste loni v létě dostal diplom, kterým vás papež Jan Pavel II.
00:33:00 jmenoval čestným papežským prelátem.
00:33:04 Z toho plyne i tem titul monsignore před vašim jménem.
00:33:08 K čemu vás opravňuje to, že jste čestným papežským prelátem?
00:33:13 Že si mohu u zvonku na dveřích napsat to mons. místo p.
00:33:20 Ale zatím to nevyužívám a nerad bych to využíval nějak.
00:33:24 Mohlo by to připadat, že si připisujeme ty výhody,
00:33:28 které patří vlastně všem. Je celá řada kněží, kteří tam zahynuli.
00:33:34 A jestli to má být jako uznání za to,
00:33:37 tak si vážím stejně tohoto kříže, který mi dali z Vídně.
00:33:41 Aby nějakým způsobem ohodnotili to utrpení,
00:33:46 které oni též považují za výraznou cestu k lepšímu budoucnosti.
00:33:54 Obojí je třeba vděčně přijímat.
00:33:57 Kdy půjdete do důchodu?
00:34:00 Pro nás je důchod, až nás Pán Bůh zavolá.
00:34:04 Žádná věková hranice?
00:34:06 U nás asi neexistuje. Mám těch vesnic devět.
00:34:11 To znamená, že jsem pořád v revíru.
00:34:14 Takže musíme být čilí natolik, abychom je zvládali bez toho,
00:34:18 že by cítili křivdu, že je nějakým způsobem zanedbáváme.
00:34:22 A jsou vděčni. Specielně děti.
00:34:35 Skryté titulky Martina Vrbská
00:34:36 .